Blue Effect

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blue Effect

Blue Effect (2007)
Základní informace
Původ Česká republika Praha
Žánry rock, art rock, jazz rock, blues rock
Aktivní roky 1968–1990, 2004–2016
Vydavatelé Supraphon, Panton
Příbuzná
témata
Jaroslav Hutka
Web http://www.blueeffect.cz
Dřívější členové
Vladimír Mišík
Jiří Kozel
Vlado Čech
Radim Hladík
Miloš Svoboda
Lešek Semelka
Josef Kůstka
Jan Nový
Oldřich Veselý
Fedor Frešo
Ladislav Boháček
Radek Křemenák
Josef Havlíček
Oldřich Kellner
Luboš Manda
Luboš Pospíšil
David Koller
Pavel Bohatý
Honza Křížek
Vojtěch Říha
Václav Zima
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Honza Křížek, zpěvák skupiny v letech 2004–2016

Blue Effect byla česká rocková skupina založená v roce 1968. V průběhu své existence používala různé varianty svého názvu: The Special Blue Effect, The Blue Effect, Modrý efekt, M Efekt či M. Efekt. Jejím hlavním a jediným stálým členem od založení až do své smrti v roce 2016 byl kytarista Radim Hladík.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kapelu založili koncem roku 1968 baskytarista Jiří Kozel (původně skupiny P-67, Colour Images), zpěvák Vladimír Mišík (Uragan, Komety, The Matadors, skupina Karla Duby, New Force) a bubeník Vlado Čech (New Force), ke kterým se vzápětí připojili kytaristé Radim Hladík (Komety, The Matadors) a kytarista Miloš Svoboda (ex-Donald, Rogers Band). Skupina zvolila z popudu Mišíka název The Special Blue Effect, který odkazoval na modrou knížku, potvrzení o zproštění povinné vojenské služby u valné části členů kapely, a který byl nedlouho poté zkrácen na The Blue Effect. Na 2. československém beatovém festivalu, který se uskutečnil v prosinci 1968 v Lucerně, byla skupina vyhlášena objevem roku, kapelou sezóny, Radim Hladík hudebníkem sezóny a píseň „Sunny Grave“ skladbou sezóny. Jejich první deska, singl „Slunečný hrob“/„I've Got My Mojo Working“, obsahující počeštěnou verzi zmiňované vlastní skladby a bluesový standard, zaznamenala mimořádný posluchačský ohlas a prodala se ve více než padesátitisícovém nákladu. Ve shodnou dobu natočené EP The Blue Effect bylo přivítáno s podobným úspěchem. Vzápětí opustil skupinu Svoboda a jediným kytaristou tak na dlouhou dobu zůstal Hladík.

S nástupem normalizace přicházely první represe proti rockové hudbě a první dlouhohrající desku s názvem Meditace (1970) již provázely problémy ohledně textů. Název tohoto alba vznikl původně podle setkávání kapely s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který opatřil svými texty první stranu desky. Tyto texty však nebyly obzvláště kvůli Hutkově nonkonformnímu životnímu stylu povoleny a tyto písně musely být přetextovány Zdeňkem Rytířem. Druhá strana desky obsahovala skladby v angličtině, která byla stále ještě na rockových albech povolena.

V polovině roku 1970 byl donucen opustit sestavu Vladimír Mišík. Na jedné straně mu byly vyčítány hvězdné manýry a dle názorů zbylých členů kapely i kvalita alba Meditace; Mišík vysvětloval svůj odchod intrikami, jakož i vlastní preferencí anglických textů v repertoáru. Vedoucím kapely se po něm stal Hladík, který jím zůstal až do jejího zániku. Již v tuto dobu začala skupina inklinovat ke skladbám s delší stopáží a přikláněla se k instrumentálnějšímu jazzrocku. Důvody změny stylu byly mnohé: vzrůstající popularita tohoto žánru, větší tolerance přitrvrzujícího normalizačního režimu k „hudbě utlačované americké menšiny“, tj. jazzu, a také až absurdní přísnost oficiálních schvalovacích komisí k textu písní rockových kapel. Paralelně Blue Effect v sestavě bez Mišíka natočil spolu se skupinou Jazz Q Jiřího Stivína album Coniunctio (1970). Jednalo se o experimentální a na svou dobu novátorskou fúzi mezi free jazzem a rockem, značně inspirovanou albem Ornette Colemana Free Jazz. Tituly skladeb musely být z důvodů politické neutrálnosti banální (např. „Návštěva u tety Markéty, vypití šálku čaje“ či „Asi půjdem se psem ven“).

V roce 1970, ještě za účinkování Mišíka, se ke skupině přidal klávesista Lešek Semelka (původně skupiny The Cardinals a Rebels), který se stal posléze i jejím zpěvákem. V roce 1971 kapela musela, jako řada dalších skupin, přejít na český název – Modrý efekt, který však její členové pro jeho těžkopádnost zkracovali na M. Efekt. Skupina pokračovala v jazzrockovém zaměření a spojila se s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu pod vedením Kamila Hály, se kterým natočila alba Nová syntéza (1971) a Nová syntéza 2 (1974), a vystoupila i na Mezinárodním jazzovém festivalu v roce 1971. Jazzrockový vliv ještě nese s notnými problémy vydané převážně instrumentální album Modrý efekt & Radim Hladík (1975), které obsahuje populární skladbu „Čajovna“ a které čekalo na své české vydání dva roky. Na posledních dvou deskách již s kapelou neúčinkoval baskytarista Kozel (emigroval do Švýcarska v roce 1972), kterého nahradil Josef Kůstka, bývalý Semelkův spoluhráč z Cardinals.

Roli zrušených československých beatových festivalů částečně nahradily, z iniciativy Jazzové sekce, Pražské jazzové dny. Zde mohly vystupovat i rockové kapely, Modrý efekt však svoji účast v roce 1974 paradoxně odmítl s tím, že se za jazzové uskupení nepovažuje. Jakkoli měla skupina problémy s vystupováním i vydáváním své produkce v tuzemsku, koncertovala i nahrávala v zemích sousedních. Působila v Polsku a NDR, kde se dokonce se svou živou nahrávkou „Clara“ na tři měsíce ovládla celostátní hitparádu.

Na počátku roku 1975 odešel Semelka a Kůstka do skupiny Bohemia. Po přibližně půlročním období v nestabilním složení angažoval Hladík brněnského zpěváka a klávesistu Oldřicha Veselého z formace Synkopy 61 a renomovaného bratislavského baskytaristu Fedora Freša, který předtím účinkoval ve skupinách Prúdy, The Soulmen či Collegium Musicum. V tomto složení se skupina začala přiklánět k artrocku. Frešova přítomnost ve skupině umožnila oficiálně působit ve slovenském prostředí, které rockové muzikanty omezovalo o nepatrně méně. Přesto měl M. Efekt nadále problémy se svými texty, zdroj inspirace tak hledal v hudbě lidové. Spolupráce členů skupiny vyvrcholila albem Svitanie nahraným ve studiu slovenském vydavatelství Opus (1977). Jednalo se o lidové písně nebo skladby jim podobné, které byly upraveny do dlouhých rockových aranží. Zakrátko byl skupinu donucen opustit Frešo. Důvody byly tvůrčí, Frešo jako vystudovaný muzikant předčil svou rychlostí při společném skládání hudby ostatní spoluhráče (vesměs samouky), jejichž kreativita se zdála být potlačovaná.

Později se o texty skupiny zasloužil básník Pavel Vrba. Jeho spolupráce s Blue Effectem vyvrcholila na artrockovém albu Svět hledačů. Na ní skupinu rozšířil navrátivší se Lešek Semelka. V 80. letech nejprve skupinu opustil Veselý, pak i Semelka a Radima Hladíka v této dekádě doplnil nejprve co by zpěvák Oldřich Kellner a pak i Luboš Pospíšil, se kterým vznikla zatím poslední studiová nahrávka Blue Effectu. Skupiny fungovala do roku 1990.

Obnovena byla v roce 2004, kdy se Radim Hladík obklopil mladšími muzikanty, např. Honzou Křížkem, a začal s kapelou opět koncertovat. Hladík zemřel v roce 2016, Křížek následně oznámil ukončení činnosti kapely.[1]

Jejich asi nejznámější[zdroj?] skladbou je „Čajovna“, původně užitá jako vycpávka na albu Modrý efekt & Radim Hladík, další známou písní je „Slunečný hrob“.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Blue Effect.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠPULÁK, Jaroslav. Honza Křížek: Blue Effect končí, Radim Hladík tu ale zůstává [online]. Novinky.cz, 2016-12-04, [cit. 2016-12-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]