Pavel Váně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Váně

Pavel Váně v roce 2008
Základní informace
Narození 23. února 1949 (68 let)
Československo Velké Losiny, ČSR
Žánry progresivní rock, art rock, hard rock, folkrock, folk
Povolání skladatel, hudebník, producent
Nástroje zpěv, kytara
Aktivní roky od 1963
Vydavatelé Supraphon
Panton
FT Records
Příbuzná
témata
Synkopy 61, Collegium Musicum, Atlantis, Progres 2, Bronz, Bowle, VKV, Bob Frídl, Martha a Tena
Web http://www.progres2.org/pavel_vane
Významný nástroj
Fender Stratocaster
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Váně (* 23. února 1949 Velké Losiny) je český zpěvák, kytarista, skladatel, aranžér a hudební producent. Hrál ve skupinách Synkopy 61, Collegium Musicum, Atlantis, Progres 2, Bronz, Bowle a VKV a několika dalších doprovodných kapelách, jež doprovázely popové zpěváky.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí (do roku 1971)[editovat | editovat zdroj]

Pavel Váně se narodil v roce 1949 ve Velkých Losinách.[1] Dětství prožil v Karlových Varech, roku 1958 se jeho rodina přestěhovala do Brna, kde se již definitivně usídlila a s nímž je Pavel Váně ve své hudební kariéře pevně spjat.[2]

Jeho první rockovou kapelou se stala amatérská formace Beatmongers (v letech 1963 a 1964), v roce 1965 hrál ve skupině Fellows (zde původně na baskytaru). V repertoáru kapela měla převzaté písničky (od The Rolling Stones nebo The Kinks), postupně zkoušela ale i vlastní tvorbu.[2] Váněho první profesionální skupinou se staly Synkopy 61, kam přišel v roce 1966 jako náhrada za Pavla Pokorného, který musel jít na vojnu.[1]

Synkopy byly celorepublikově úspěšné, vyhrály několik soutěží (Brněnská beatová liga, 1. Beatfestival v Praze, Jazzuniverziáda v Českých Budějovicích) a velmi populární se stala píseň „Válka je vůl“, ve které Váně působil jako hlavní zpěvák. V roce 1968 se ale z vojny vrátil Pavel Pokorný a Váně tak ze Synkop odešel.[3]

Ještě tentýž rok se spojil s bubeníkem Zdeňkem Klukou, který hrál ve skupině Atlantis, a společně s různými dalšími hudebníky zkoušeli hrát. Přibrali k sobě především klávesistu Jana Sochora, Váněho kamaráda z dětství, a na podzim i Emanuela Sideridise, baskytaristu řeckého původu, čímž v říjnu 1968 vznikla skupina The Progress Organization (později Progres 2).[1][2] Koncertní premiéra této kapely se uskutečnila 3. dubna 1969 v divadle Reduta, a již na čtvrtém vystoupení hráli The Progress Organization na zimním stadionu Za Lužánkami společně s kapelami The Blue Effect a Synkopy 61 s americkou skupinou The Beach Boys (19. června 1969).[2] Při demonstraci 21. srpna 1969 byl zadržen Veřejnou bezpečností a po několika týdnech strávených ve vazební věznici v Bohunicích byl propuštěn.[4]

The Progress Organization odehráli celkem 44 koncertů, vyhráli např. beatový festival v Táboře, ale v roce 1970 kapela kvůli počínající normalizaci ukončila činnost; první album Barnodaj nahrané v lednu 1971 je tak jakýsi „pohrobek“.[1]

Po rozpadu The Progress Organization přijal Váně nabídku Fedora Freša na post kytaristy ve slovenské kapele Collegium Musicum. Již v roce 1971 z této skupiny odešel a vrátil se z Bratislavy zpět do Brna.[1]

Doprovodné skupiny, obnova Progres a Dialog s vesmírem[editovat | editovat zdroj]

V roce 1971 byla skupina The Progress Organization na několik koncertů obnovena.[5]

Po návratu ze Slovenska hrál Váně krátký čas na baskytaru ve skupině Atlantis, která v té době vystupovala v pražském divadle Rokoko.[1] Následně se stal členem Skupiny Aleše Sigmunda, která doprovázela pěvecké duo Martha a Tena a kde se setkal s bývalým spoluhráčem Emanuelem Sideridisem. Ten se ale ještě v první polovině 70. let 20. století odstěhoval s rodinou zpět do Řecka. Od března 1974 byl Váně členem Skupiny Jana Sochora, která doprovázela zpěváka Boba Frídla. Zde se setkal s ostatními bývalými členy The Progress Organization – Klukou a Sochorem, novou postavou zde byl Pavel Pelc, pozdější dlouholetý člen Progres 2.[5]

Díky producentovi Hynku Žalčíkovi začalo v roce 1976 vznikat druhé album tehdy neexistujících Progres. Čtveřice Váně – Pelc – Sochor – Kluka se sešla v roce 1977 ve studiu a pod hlavičkou skupiny Barnodaj nahrála album Mauglí.[1] To již ale byla kapela nesoucí název Progres 2 obnovena, doplněna o nové hráče a společně s dalšími brněnskými umělci chystala rozsáhlý audiovizuální projekt, rockovou operu Dialog s vesmírem (premiéra v únoru 1978), se kterou skupina následně koncertovala do roku 1980.[3]

80. léta: Bronz, VKV, Bowle[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení koncertních vystoupení s Dialogem s vesmírem nastaly ve skupině diskuse o dalším projektu, ve kterých se Váně nepohodl s bubeníkem a kapelníkem Zdeňkem Klukou a z Progres 2 odešel.[5] V roce 1981 založil vlastní skupinu Bronz,[6] která byla v brněnském prostředí poměrně úspěšná. V březnu 1983 ale v časopisu Tribuna vyšel článek „Nová vlna se starým obsahem“, po kterém bylo několik v článku vyjmenovaných kapel včetně Bronzu zakázáno.[7] Skupině nepomohla ani výměna některých hudebníků či změna názvu na Pavel Váně se skupinou, Bronz koncertoval ještě v roce 1984, poté ale definitivně zanikl.[8] Teprve až dodatečně natočil Váně ve svém domácím studiu s pomocí bývalých členů Bronzu a dalších hostů desku Zimní království, která vyšla v roce 1986, kdy již skupina několik let neexistovala.[9] Kromě Bronzu hrál Váně v první polovině 80. let nepravidelně i s akustickou folkovou/folk rockovou skupinou VKV (Váně – Kopřiva – Vondrák). Po dvou letech, v roce 1983 se ale VKV rozpadlo a každý z členů se začal plně věnovat svým aktivitám.[10]

V roce 1985 se Váně dal opět dohromady s Jiřím Vondrákem (VKV) a Richardem Laškem (Bronz) a vytvořili folkrockové hudební trio Vondrák a spol., později nazývané Vondrák–Váně–Lašek a v roce 1987 přejmenované na Bowle.[7][11] Bowle fungovala do roku 1995,[12] v roce 1992 vydala jediné album Live nahrané na koncertech po celé Evropě.[7]

Ve druhé polovině 80. let hrál Váně na dvou výročních turné: v roce 1986 se Synkopami a o dva roky později s Progres (se všemi dosavadními sestavami).[7]

Obnova Progres 2 a přelom tisíciletí[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 90. let hrál Váně s ostatními členy skupiny Progres 2, jež mezitím zanikla, na koncertech série Comeback (Praha, Brno, Bratislava), a v roce 1992 ji definitivně obnovil.[1] Skupina dodnes živě vystupuje, i když spíše jen příležitostně.

V roce 2005 uspořádal Pavel Váně společně s Oldřichem Veselým menší turné po USA,[13] předtím sám měsíc hrál po klubech v jižní Africe.[14]

V prvním desetiletí 21. století byla obnovena skupina VKV, se kterou Váně příležitostně koncertuje (vydali i album),[10] a rovněž i kapela Bronz (v roce 2008).[15] Sám Váně se výraznou měrou podílel i na dvojkoncertu ke 40. výročí založení The Progress Organization v říjnu 2008, kde vystoupili téměř všichni hudebníci, kteří touto kapelou pod několika různými názvy prošli.[1]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Se Synkopami 61[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 – „Válka je vůl“ (singl)
  • 1968 – Synkopy 61 (EP)

S The Progress Organization/Barnodajem/Progres 2[editovat | editovat zdroj]

S Collegium Musicum[editovat | editovat zdroj]

S Atlantisem[editovat | editovat zdroj]

  • 1971 – „Sedm let jsem světem bloudil“ (singl)

S Marthou a Tenou[editovat | editovat zdroj]

(není kompletní)

  • 1971 – „Talisman“ (singl)
  • 1971 – Hrej dál (album)

S Bronzem[editovat | editovat zdroj]

S Vondrákem a spol./Vondrák–Váně–Lašek/Bowle[editovat | editovat zdroj]

  • 1986 – Neruš (EP)
  • 1988 – Podobizna (EP)
  • 1992 – Live (živé album nahrané v letech 1990 až 1992)

S VKV[editovat | editovat zdroj]

  • 2008 – Fialový víkend (živé album z roku 2008)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i GRATIAS, Petr. Pavel Váně: rocker s bigbítovou identitou [online]. Brnensky.denik.cz, 2009-02-24, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online.  
  2. a b c d VÁNĚ, Pavel. 60. léta [online]. Progres2.org, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online.  
  3. a b MAREČEK, Luboš. Legenda brněnského bigbítu Pavel Váně slaví šedesátku [online]. Idnes.cz, 2009-02-23, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online.  
  4. GRATIAS, Petr. Po stopách brněnského bigbítu IV. - PROGRESS ORGANIZATION [online]. Ibrno.cz, 2013-03-13, [cit. 2013-09-25]. Dostupné online.  
  5. a b c VÁNĚ, Pavel. 70. léta [online]. Progres2.org, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online.  
  6. MATZNER, Antonín, a kol. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: část jmenné – československá scéna. Praha : Supraphon, 1990. S. 580–581.  
  7. a b c d VÁNĚ, Pavel. 80. léta [online]. Progres2.org, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online.  
  8. FORRÓ, Daniel. Pokus o úplný soupis koncertů z dostupných materiálů [online]. Forrotronics.cz, [cit. 2009-10-03]. Dostupné online.  
  9. BALÁK, Miroslav; KYTNAR, Josef. Československý rock na gramofonových deskách: rocková diskografie 1960–1997. Brno : Indies Records, 1998. ISBN 80-902475-0-4. S. 53.   [Dále jen Balák–Kytnar.]
  10. a b VKV [online]. Ftrecords.cz, [cit. 2009-10-03]. Dostupné online.  
  11. Balák–Kytnar, s. 371.
  12. TŮMA, Jaromír. Váně, Pavel [online]. Ceskyhudebnislovnik.cz, 2003-11-12, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online.  
  13. KONVALINA, Miroslav. Legendy rocku v USA [online]. Rozhlas.cz, 2005-05-14, [cit. 2009-10-03]. Dostupné online.  
  14. Pavel Váně šokoval Afričany a přivezl si malárii - Brněnský muzikant vyrazil jen s kytarou do Afriky, aby se stal senzací tamních klubů [online]. Brno-city.cz, [cit. 2009-10-03]. Dostupné online.  
  15. VÁNĚ, Pavel. Progres2.org, [cit. 2009-10-03]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]