Stephensův ostrov (Nový Zéland)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stephens Island (Nový Zéland : ostrov)
Stephens Island (Nový Zéland : ostrov)
Stephens Island (Nový Zéland : ostrov)
StátNový ZélandNový Zéland Nový Zéland
Topografie
Zeměpisné souřadnice40°40′16″ j. š., 173°59′53″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stephensův ostrov (maorsky Takapourewa) leží na nejsevernějším cípu zaplavených údolí Marlborough Sounds na severu Jižního ostrova Nového Zélandu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stephensův ostrov nebyl nikdy trvale osídlen domorodými komunitami, místní jej spíše občasně využívali jako oblast k rybolovu či lovu mořských ptáků. Pro západní civilizaci jej v březnu roku 1770 objevil James Cook, jenž ostrov pojmenoval na počest britského politika Sira Philipa Stephense (1723 – 1809). Na začátku 90. let 19. století, v době, kdy byl Nový Zéland pod britskou správou, vybraly místní úřady Stephensův ostrov jako stanoviště pro maják, jenž měl navigovat lodě plující západními vodami Cookova průlivu.[1] Lidská kolonizace se nicméně výrazně podepsala na přírodním rázu ostrova. Od zřízení majáku roku 1894 došlo vlivem vypalování a pastevectví k likvidaci asi 90 % původního lesního porostu.[2] Vážný dopad měla i introdukce nepůvodních predátorů, zvláště koček. Teprve roku 1966 byl Stephensův ostrov vyhlášen přírodní rezervací. Od 90. let 20. století jsou jeho oficiálními vlastníky Maorové lidu Ngāti Koata.[1]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Stephensův ostrov má rozlohu 150 ha a maximální nadmořskou výšku 283 m. Místní oceánické podnebí je charakteristické častými silnými větry, mírnými teplotami a pravidelnými srážkami.[2]

Dvojice pokřovníků na kresbě J. G. Keulemanse

Před evropskou kolonizací šlo o ostrovní refugium, izolované od konce poslední doby ledové, a navíc prosté zavlečených predátorů, jako byly krysy ostrovní (Rattus exulans).[3] Stanoviště, vystavené větrnému podnebí, bylo silně zalesněné, ačkoli nemohlo udržovat podokarpové lesy, namísto nich převládaly porosty tvořené stromy „kohekohe“ (odb. Dysoxylum spectabile).[1][4] Ty poskytovaly domov velkému množství druhů ptáků, jmenovat lze pokřovníky ostrovní (Traversia lyalli), turnagry drozdí (Turnagra capensis), kruhoočko australopacifické (Zosterops lateralis), pávíka popelavého (Rhipidura fuliginosa), střízlíkovce novozélandského (Gerygone igata), chřástala páskovaného (Hypotaenidia philippensis), holuba maorského (Hemiphaga novaeseelandiae), laločníky sedlaté (Philesturnus carunculatus), pištce žluté (Mohoua ochrocephala), pištce šedokrké (Mohoua novaeseelandiae), medosavky novozélandské (Anthornis melanura) či tuie zpěvného (Prosthemadera novaeseelandiae). Jejich populace však byly silně zdecimovány a řada z těchto druhů z ostrova již vymizela.[5] Zřejmě nejznámější zůstává příběh pokřovníka ostrovního, nelétavého pěvce a místního endemita. Podle populárního výkladu ptáka vyhubila v průběhu jediného roku kočka správce majáku Davida Lyalla, která je v některých zdrojích uváděna pod jménem „Tibbles“. Ačkoli pokles populace pokřovníků byl podle všeho o něco méně dramatický (přičemž se na něm podílela větší populace zavlečených koček), pták vyhynul maximálně deset let po svém objevení.[6]

Bohatá však zůstává populace různých mořských ptáků, jako jsou rackové novozélandští (Chroicocephalus novaehollandiae scopulinus), rackové mořští (Larus marinus) a někteří ústřičníci, ostrov také představuje významné hnízdiště buřňáků, jako je buřňák temný (Ardenna grisea), buřňák hrdliččí (Pachyptila turtur) či buřňák třepetavý (Puffinus gavia). Tito ptáci hnízdí v norách a na ostrov se vracejí až pod rouškou noci. Jejich obávanými predátory jsou moták tichomořský (Circus approximans) a ostříž novozélandský (Falco novaeseelandiae).[5]

Mořští ptáci svým trusem pomáhají vytvářet úživné půdy, které podporují velké množství bezobratlých. Díky tomu zde mohou žít i druhově početná společenstva plazů, mj. pagekoni druhu Toropuku stephensi, Naultinus manukanus a Woodworthia maculata, dále scinkové rodu Oligosoma a největší populace hatérií (Sphenodon punctatus).[2] Žije zde také jediná přirozeně se vyskytující populace leiopelmy Hamiltonovy (Leiopelma hamiltoni), jedné z nejprimitivnějších známých žab.[7] Jedinými původními savci ostrova jsou lachtani Forsterovi (Arctocephalus forsteri).[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c URE, G. Island refuge [online]. nzgeo.com [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c EAST, K. Thalia; EAST, Michael R.; DAUGHERTY, Charles H. Ecological restoration and habitat relationships of reptiles on Stephens Island, New Zealand. New Zealand Journal of Zoology. 1995-01, roč. 22, čís. 3, s. 249–261. Dostupné online [cit. 2023-06-30]. ISSN 0301-4223. DOI 10.1080/03014223.1995.9518040. (anglicky) 
  3. ↑ TENNYSON, Alan J. D. Extinct birds of New Zealand. Wellington, N.Z.: Te Papa Press v, 180 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-909010-21-8, ISBN 0-909010-21-8. OCLC 80016906 
  4. ↑ HUME, J. Extinct Birds. 2. vyd. Londýn a New York: Bloomsbury Publishing, 2017. 560 s. ISBN 978-1-4729-3744-5, ISBN 978-1-4729-3745-2. S. 252–253. (anglicky) 
  5. ↑ a b c MISKELLY, C. Birds and mammals of Takapourewa / Stephens Island [online]. tepapa.govt.nz [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ GALBREATH, R.; BROWN, D. The tale of the lighthouse-keeper's cat: Discovery and extinction of the Stephens Island wren (Traversia lyalli). Notornis. 2004, s. 193–200. Dostupné online. 
  7. ↑ IUCN SSC Amphibian Specialist Group. Leiopelma hamiltoni [online]. IUCN, 2015 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stephensův_ostrov_(Nový_Zéland)&oldid=23136817“