Zoborožcovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxZoborožcovití
alternativní popis obrázku chybí
Samec zoborožce kaferského
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rafinesque, 1815
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožcovití (Bucerotidae) je čeleď ptáků z řádu zoborožci. V minulosti byla tato čeleď řazena též pod řád srostloprstých. Zoborožcovití obývají tropickou a subtropickou Afriku, Asii a Melanésii. Jsou typičtí především svými dlouhými zobáky, které mívají i různé tvary a barvy. Zobáky jsou také velmi těžké, což způsobuje, že roky vývoje skončily srůstem prvních dvou páteřních obratlů; atlasu a axisu. Živí se ovocem nebo malými živočichy a jsou monogamní, tedy tvoří páry na celý život. Hnízdní v přirozených dutinách stromů nebo na útesech. Řada zoborožců je ohrožena vyhynutím, především kvůli tomu, že se snižuje místo vhodné k jejich pobytu nebo rozmnožování. Zoborožce štítnaté ohrožuje také jejich lov kvůli výrůstku na zobáku vyplněném kostí podobnou slonovině používanou v tradiční čínské řezbě, udává se, že tento výrůstek je na černém trhu 3 x dražší než slonovina [1]. Nejmladší z rodů byl popsán již roku 1830, naopak ten nejstarší, vyhynulý, až roku 2007.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zoborožci jsou velmi různorodí ptáci, například i ve velikosti. Nejmenším zástupcem této čeledi je zoborožec Hartlaubův se svými 100 g váhy a délkou těla asi 30 cm, naopak největší je se svými 6 kg váhy a délkou těla 1,2 m zoborožec kaferský.[2] Samci jsou vždy větší než samice, avšak v jaké míře, to již závisí na jednotlivých druzích.

Nejvýraznějším rysem zoborožců je jejich těžký zobák, s jehož ovládáním pomáhají i srostlé první dva páteřní obratle. Zobák pomáhá v soubojích, při stavění hnízd, chytání kořisti nebo při čechrání peří. Některé druhy, například zoborožec štítnatý, mají na zobáku výrůstek. Ten bývá dutý, pouze s vzduchovou komůrkou, avšak u zoborožců štítnatých je tento výstupek vyplněn slonovinovou kostí, což jim zlepšuje schopnosti boje.[3]

Zoborožci mají binokulární vidění, avšak zobák jim částečně ve vidění stíní.[4] Sami vidí vlastní špičku zobáku. Oči jsou chráněné řasami, které slouží jako takový slunečník. Duté kosti pomáhají ptákům dobře létat i plachtit, přesto se mnoho z nich pohybuje hlavně na zemi.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Zoborožci jsou převážně všežraví ptáci; živí se jak ovocem, tak malými obratlovci, měkkýši nebo hmyzem. Jedná se o denní ptáky, kteří žijí v párech nebo malých rodinných skupinkách. Větší hejna tvoří mimo období hnízdění. Zoborožcew lze rozdělit podle způsobu života na druhy, žijící v otevřených krajinách a na druhy lesní. Lesní druhy se živí převážně ovocem a jinými plody, avšak zoborožci žijící na otevřených pláních jsou hlavně masožravci.[2] Lesní druhy jsou také považovány za dobré rozptylovače semen rostlin, čímž napomáhají k přirozené obnově pralesa.

Zoborožci tvoří monogamní páry. Samice kladou běžně asi dvě bílé vejce a protože u většiny druhů platí, že v tuto dobu samice přepeřuje a nemůže tedy lítat, sameček ji v dutině "zazdí" a nechá otvor pouze pro zobák, aby jím mohl podávat krmení pro partnerku.[5] U jiných druhů jsou "zazdívána" pouze mláďata.[5] Při jejich vylíhnutí ale sameček bariéru rozbije.[5]

Co se týče společenstev, pak některé africké druhy zoborožců udržují vztahy s mangustami jižními. Společně se krmí a v případě nebezpečí se navzájem upozorňují.[6] Některé druhy opic vyhledávají potravu společně se zoborožci a dokonce čistí zoborožce od vnějších parazitů, které jim vybírají z peří. Je to zřejmě obdoba vzájemné péče o srst, která u slouží k upevnění sociálních vzathů uvnitř society[7]

Zoborožci a lidé[editovat | editovat zdroj]

Pro svůj nápadný vzhled zoborožci poutají pozornost člověka. Velký pozemní zoborožec havraní je totemovým ptákem některých kmenů v Čadu a severní Nigérii. Tamní lovci si upevňují na hlavu čelenku s vycpanou hlavou zoborožce a napodobují jeho pohyby, aby oklamali antilopy a další lovnou zvěř, kterou pak střílí otrávenými šípy.

Podle Dajaků z Kalimantanu je dvojzoborožec nosorožčí posvátný pták, spojený s bojem a světem zemřelých. Jeho křik před započetím válečné výpravy byl chápán jako věštecké znamení. Sousední Punanové pokládají zoborožce přílbového za strážce přechodu mezi světem živých a mrtvých.

Maso zoborožců se obvykle nekonzumuje, peří místy slouží jako ozdoba. V Číně a v Japonsku se v minulosti zhotovovaly ozdoby z "ptačí slonoviny", což je právě přílba na zobáku zoborožce přilbového. Ten je, na rozdíl od podobných dutých útvarů dvojzoborožců a dalších druhů, plný a strukturou se podobá slonovině. Jeho využití je obdobné, od slonoviny se však liší intenzivním oranžovým zbarvením.

Rody[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hornbill na anglické Wikipedii.

  1. 海關截獲比象牙還珍貴的「怪異走私貨」,當大家知道這些竟是「牠們」的頭時心都碎了…. boMb01 [online].  [cit. 2016-09-06]. Dostupné online.  
  2. a b HOYO, Josep del; ELLIOTT, Andrew; SARGATAL, Jordi. Handbook of the Birds of the World: Mousebirds to hornbills. Barcelona : Buteo Books. 589 s. Dostupné online. ISBN 9788487334306. (francouzsky)  
  3. KINNAIRD, Margaret F.; HADIPRAKARSA, Yok-Yok; THIENSONGRUSAMEE, Preeda. Aerial jousting by Helmeted Hornbills Rhinoplax vigil: observations from Indonesia and Thailand. Ibis. 2003-07-01, roč. 145, čís. 3, s. 506–508. Dostupné online [cit. 2016-05-18]. ISSN 1474-919X. DOI:10.1046/j.1474-919X.2003.00188.x. (anglicky) 
  4. MARTIN, Graham R.; COETZEE, Hendri C.. Visual fields in hornbills: precision-grasping and sunshades. Ibis. 2004-01-01, roč. 146, čís. 1, s. 18–26. Dostupné online [cit. 2016-05-18]. ISSN 1474-919X. DOI:10.1111/j.1474-919X.2004.00211.x. (anglicky) 
  5. a b c NOVÁK, Jiří. Zoborožcovití [online]. BioLib, 2004-08-17, [cit. 2016-05-18]. Dostupné online.  
  6. ANNE, O.; RASA, E.. Dwarf mongoose and hornbill mutualism in the Taru desert, Kenya. Behavioral Ecology and Sociobiology. 1983-06-01, roč. 12, čís. 3, s. 181–190. Dostupné online [cit. 2016-05-18]. ISSN 0340-5443. DOI:10.1007/BF00290770. (anglicky) 
  7. GAIETTI, Mauro; MCCONKEY, Kim. Black Hornbill Abthracoceros malayanus following Gibbons in cnetral Borneo. Ibis. 1998-10-01, roč. 140, čís. 4, s. 686–687. Dostupné online [cit. 2016-05-18]. ISSN 1474-919X. DOI:10.1111/j.1474-919X.1998.tb04716.x. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]