Zoborožec rezavý
 Zoborožec rudokrký | |
|---|---|
 Samec | |
 Samice | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
| Čeleď | zoborožcovití (Bucerotidae) |
| Rod | zoborožec (Aceros) Gray, 1844 |
| Binomické jméno | |
| Aceros nipalensis (Hodgson, 1829)[2] | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zoborožec rezavý[3] (Aceros nipalensis) je druh ptáka z čeledi zoborožcovití (Bucerotidae) původem z asijského kontinentu. Jedná se o jediného zástupce rodu Aceros.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Zoborožce rezavého popsal anglický zoolog Brian Houghton Hodgson roku 1829 pod původním jménem Buceros Nipalensis.[4] Současná systematika tento druh většinou považuje za jediného zástupce rodu Aceros v rámci čeledi zoborožcovití (Bucerotidae). Českými synonymními pojmenováními jsou zoborožec rudokrký[5] a zoborožec himálajský.[6]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Přirozený výskyt zoborožce rezavého zahrnuje Bhútán, severovýchodní Indii, Myanmar, jižní Jün-nan a jihovýchodní Tibet, Thajsko, Laos a Vietnam. Populace však prošly značnými úbytky v důsledku lidských činností: například ve Vietnamu došlo k jejich téměř kompletnímu vyhubení, v Nepálu již tento druh nejspíše zcela vyhynul. Jeho domovinou jsou subtropické stálezelené a opadavé lesy v 300 až 2 400 metrech nad mořem, byť lokálně mohou zoborožci žít v níže (150 m) i výše (2 900 m) položených lokalitách.[7]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jde o mohutný druh zoborožce o délce těla až 120 cm a hmotnosti 2,5 kg. Vyznačuje se výrazným, dolů zahnutým zobákem, jehož přilbice je redukována na pouhý hrbolek. Opeření je pohlavně dimorfní: samci vynikají černě zbarveným hřbetem a křídly (s bělavými letkami) a ryšavou hlavou plus spodními partiemi, samice mají naopak jednotně tmavé peří. Ocas je dlouhý zhruba stejně jako křídla, zbarvený černo-bíle. Zobák je žlutavý, základnu jeho svrchní poloviny zdobí šikmé tmavé pásky. Červené oči obkružuje lysý prstenec z modré kůže.[6][8]
Chování[editovat | editovat zdroj]
Zoborožec rezavý je považován za teritoriální druh, jenž žije v párech, případně malých skupinkách o 4 až 5 jedincích. Maximální velikost pozorované skupiny činila okolo 15 zvířat. Ač jde jinak o stálého ptáka, sezónní migrace za aktuálními zdroji potravy se nevylučují. Hlavní část jídelníčku tvoří plody, zoborožci se však dílem živí i masožravě, přičemž zvládají ulovit i menší obratlovce. Jde spíše o potravní oportunisty, využívající aktuálních zdrojů potravy: v Indii konzumují plody alespoň 21 druhů rostlin, v Thajsku 17 druhů a v Bhútánu 35 druhů. Krmí se mj. na různých druzích fíkovníků (Ficus drupacea, Ficus altissima, Ficus geniculata), na kanárnících (Canarium strictum), slivoních (Prunus ceylanica) aj.; na rozdíl od dvojzoborožce žlutozobého (Buceros bicornis) fíky nemusejí v jejich stravě dominovat.[8][7]
Podobně jako ostatní zoborožci, i pro zoborožce rezavého je typické hnízdní chování, při němž se samice „zazdí“ v dutině hnízdního stromu, kde inkubuje vejce a pečuje o mláďata, jejichž líhnutí je synchronizováno s obdobím dešťů. V dutině je samice plně odkázána na příjem potravy od svého partnera. Ve volné přírodě tento druh snáší jedno až dvě vejce, typicky okolo dubna. Hnízdní cyklus může trvat i více než 120 dní.[8][7]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí zoborožce rezavého jako zranitelný druh. Hlavní příčinou ohrožení je ztráta a tříštění lesních stanovišť, neboť zoborožci ke svému životu vyžadují rozsáhlá území původních lesů se vzrostlými stromy, jež jim poskytují potravu a hnízdiště. Na tyto problémy se nabaluje rovněž lov, ať už pro maso, okrasné peří, přilbice, tuk (ceněný v tradiční medicíně některých místních komunit) či pro obchod se zvířaty. Celková populace čítá podle dat IUCN z roku 2020 mezi 7 000 až 10 000 dospělci.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ Hodgson, B. H. On a new species of Buceros. Asiatic Researches. 1833, roč. 18, čís. 2, s. 178–186. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ České názvosloví ptáků světa. nkcso.wz.cz [online]. [cit. 2023-11-04]. Dostupné online.
- ↑ HODGSON, B. H. On a New Species of Buceros. Asiat. Res. Trans. Soc. Bengal. 1829. Dostupné online [cit. 2023-11-04]. (anglicky)
- ↑ zoborožec rudokrký [online]. BioLib [cit. 2023-11-04]. Dostupné online.
- ↑ a b VÁGNER, Josef. Deštný prales. Praha: Slovart, 1995. ISBN 80-85871-42-4. S. 140.
- ↑ a b c d BirdLife International. 2020. Aceros nipalensis. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T22682510A176267243. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682510A176267243.en. Accessed on 04 November 2023.
- ↑ a b c Rufous-necked hornbill (Aceros nipalensis) [online]. Arkive. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zoborožec rudokrký na Wikimedia Commons 
Taxon Aceros nipalensis ve Wikidruzích
