Kanárník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKanárník
alternativní popis obrázku chybí
Větev Canarium strictum
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď březulovité (Burseraceae)
Rod kanárník (Canarium)
L., 1759
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace kanárníku obecného

Kanárník (Canarium) je rod rostlin z čeledi březulovité. Jsou to aromatické, převážně dvoudomé stromy se střídavými zpeřenými listy a drobnými trojčetnými květy. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 120 druhů a je rozšířen v tropech Starého světa od Afriky až po Tichomoří.

Kanárníky jsou dřeviny mnohostranného významu. Řada druhů je v tropech vyhledávána nebo i pěstována pro jedlé plody, některé jdou těženy pro dřevo nebo jsou zdrojem pryskyřic či esenciálních olejů. Pěstují se také jako okrasné a stínící stromy a mají význam v medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kanárníky jsou stálezelené, nízké nebo častěji vzrůstné, obvykle dvoudomé stromy, řidčeji keře nebo liánovité keře. Stromovití zástupci mají často u paty kmene opěrné pilíře. Pryskyřice je průsvitná, vodovitá nebo lepkavá. Listy jsou lichozpeřené, s palisty. Jednotlivé lístky jsou celokrajné, pilovité nebo zubaté, na řapíčcích většinou s charakteristickými ztlustlinami (pulvinus). Květy jsou drobné, převážně jednopohlavné, trojčetné, uspořádané v úžlabních až téměř vrcholových, latovitých, hroznovitých či klasovitých květenstvích. Kalich je trojlaločný, zpravidla vytrvalý a za plodu zvětšený. Koruna je složena ze 3 volných lístků. V samčích květech je 6 tyčinek, které mohou být volné nebo srostlé do trubičky. Samičí květy obsahují semeník srostlý ze 3 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Čnělka je krátká, zakončená hlavatou nebo trojlaločnou bliznou. Plodem je vejcovitá, kulovitá až podlouhlá, často lehce trojhranná peckovice obsahující 1 až 2 (3) semena.[1][2][3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Odborný název Canarium pochází z moluckého domorodého výrazu pro tuto dřevinu, kanari.[4] Od něj je odvozen i český název, který tedy nesouvisí ani s kanárkem ani s Kanárskými ostrovy, kde se tato dřevina nevyskytuje.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod kanárník zahrnuje asi 120 druhů. Je rozšířen v tropech Starého světa od Afriky přes tropickou Asii po Austrálii a ostrovy Oceánie. Největší počet druhů roste v jihovýchodní Asii a na Madagaskaru.[1] Převážná většina druhů roste v nížinných tropických deštných lesích, řidčeji i v poloopadavých monzunových lesích, stromových savanách, v Austrálii i na pobřežních dunách. Výjimečně vystupují do vyšších nadmořských výšek až po 1800 metrů. Některé druhy jsou charakteristickou složkou sekundárních lesů.[3]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Potraviny[editovat | editovat zdroj]

Olejnatá jádra plodů několika desítek různých druhů kanárníků jsou jedlá a jsou tradičně konzumována v tropických zemích od Afriky až po Tichomoří. Obsahují asi 75 % tuků, 15 % bílkovin a 5 % sacharidů a jsou dosti výživná. Konzumují se syrová, pražená nebo vařená, přidávají se k rýži či do polévek a podobně. Archeologické vykopávky potvrdily jejich využívání již ve střední době kamenné, tedy ještě před vznikem zemědělství. Některé druhy jsou pěstovány na plantážích či v zahradách u domů, u jiných jsou plody sbírány z divoce rostoucích stromů. Největší produkce je na Filipínách, Nové Guineji, Vanuatu a Šalamounových ostrovech. Jen na Filipínách bylo v roce 1993 sklizeno téměř 3000 tun suchých plodů kanárníku.[5][6] Mezi významné asijské druhy náleží zejména kanárník obecný, Canarium decumanum a Canarium odontophyllum, z afrických druhů např. Canarium edule.[7] Ze zetlelých kmenů kanárníku obecného dobývají domorodci v tropické Asii jedlé larvy.[7]

Dřevo[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy jsou těženy pro dřevo. Dřevo kanárníku obecného je dobře opracovatelné a má poměrně široké využití ve vnitřních prostorách. Ve venkovním prostředí se nepoužívá, neboť snadno podléhá povětrnostním vlivům. Dřevo afrického druhu Canarium schweinfurthii je obchodováno pod názvem aiélé. Je poměrně světlé a málo trvanlivé.[8] Dřevo poskytují i asijské druhy. Ze dřeva Canarium decumanum se stavějí např. lodě,

Pryskyřice a oleje[editovat | editovat zdroj]

Pryskyřice Canarium strictum

Z některých druhů kanárníku se získává pryskyřice, která vytéká z naříznutého kmene. Největší význam má v tomto směru asijský druh kanárník obecný, poskytující pryskyřici známou jako elemi. Pryskyřice je vonná a hořká a používá se zejména k výrobě laků a mastí, v parfumerii a jako chuťová přísada v potravinářství. Z filipínského kanárníku luzonského je získáváno tzv. manilské elemi, z afrického druhu Canarium schweinfurthii africké elemi.[5] Pryskyřice C. decumanum se používá k lepení dřeva a kovů a rozpuštěná v kokosovém mléce k tmelení lodí. Olej z plodů některých druhů se používá ke svícení.[7][9] Z filipínského kanárníku luzonského se vyrábí esenciální olej, prodávaný pod názvem elemi.

Medicína[editovat | editovat zdroj]

Kanárníky mají poměrně mnohostranné využití v tradiční medicíně, v Asii např. kanárník luzonský, kanárník bílý, kanárník obecný, Canarium bengalense, Canarium pimela, v Africe Canarium schweinfurthii, na Madagaskaru Canarium madagascariense, na Mauriciu Canarium paniculatum. Některé z těchto druhů mají významné antibakteriální účinky a používají se jako alternativa farmaceutických antibiotik.[4]

Ostatní význam[editovat | editovat zdroj]

Kanárník obecný je v tropické Asii občas vysazován jako stínící dřevina na plantážích, do větrolamů a jako pouliční strom.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky) 
  2. PENG, Hua; THULIN, Mats. Flora of China: Canarium [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 5. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1958. (anglicky) 
  4. a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  5. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  6. WEEKS, Andrea. Evolution of the pili nut genus (Canarium L., Burseraceae) and its cultivated species. Genetic Resources and Crop Evolution. 2009, čís. 56. 
  7. a b c LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 1, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-90-481-8660-0. (anglicky) 
  8. WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7. 
  9. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]