Pijavenky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pijavenky

Pijavenky pod skenovacím mikroskopem a jejich různé čelisti
Pijavenky pod skenovacím mikroskopem a jejich různé čelisti
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Nadoddělení: trojlistí (Triblastica)
Oddělení: prvoústí (Protostomia)
Kmen: vířníci (Rotifera)
Třída: pijavenky (Bdelloidea)

Pijavenky (Bdelloidea) je třída drobných vodních a půdních organizmů z kmene vířníci (Rotatoria). Zahrnuje asi 360 druhů v 18 rodech.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pijavenky se rozmnožují výhradně nepohlavně, pohlavní rozmnožování u nich nikdy nebylo pozorováno už z toho důvodu, že nikdy nebyla prokázána existence samců. Samice produkují partenogeneticky vajíčka s diploidním genomem, která tedy již nejsou oplozena a rovnou se z nich vyvíjí nové pijavenky. Skutečnost, že nedochází k pohlavnímu rozmnožování u žádných pijavenek, znamená, že se takto nerozmnožoval ani jejich společný předek před cca 40 miliony lety. Dodnes není uspokojivě vysvětleno, jak mohla bez pohlavního rozmnožování vzniknout takto početná skupina živočichů.[1]

S možným vysvětlením ale přišli na sklonku roku 2012 vědci z Cambridgeské univerzity, kteří zkoumali transkriptom (soubor veškeré RNA, která vzniká v buňkách) australské pijavenky Adineta ricciae. Navázali přitom na studii z roku 2008, která v genomu pijavenek objevila kousky cizí genetické informace. Podle výzkumu 10 % aktivních genů patří jiným organismům než pijavenkám. Ty zřejmě využívají DNA bakterií, hub, řas i prvoků.

Jedná se o takzvaný horizontální přenos genetické informace, který je známý především u bakterií. Probíhá i u bezobratlých živočichů, ale jak se zdá, u pijavenek je mnohem intenzivnější než u jiných druhů. Asi 80 % ukradených genů kóduje enzymy, z nichž se mnoho podílí na degradaci toxických látek nebo zvyšuje produkci ochranných antioxidantů. Jak přesně pijavenky cizí DNA získávají a začleňují do svého genomu, zatím není jasné.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DAWKINS, Richard. Příběh předka. [s.l.] : Academia, 2008.