Thusis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Thusis
Pohled na obec
Pohled na obec
Thusis – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška720 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonGraubünden
OkresViamala
Thusis
Thusis
Thusis, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha16,77 km²
Počet obyvatel3 322 (31.12.2020)
Hustota zalidnění198,1 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.thusis.ch
PSČ7430
Označení vozidelGR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thusis (rétorománsky Tusáun, italsky Tosana) je malé město (politická obec) ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Viamala, jehož je zároveň hlavním sídlem. Nachází se v údolí Zadního Rýna, asi 18 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 720 metrů. Má přes 3 000 obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Thusis leží u severního vstupu do soutěsky Via Mala. Obec sousedí na západě s pohořím Heinzenberg a na východě s pohořími Hinterrhein a Domleschg, která se rozkládají na pravém břehu Rýna.

Thusisem protéká řekla Nolla, pramenící na severním úbočí Piz Beverin; v Thusisu se vlévá do Zadního Rýna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historický pohled na Thusis (1900)

První písemná zmínka o Thusis pochází z roku 1156 (curtim de Medezenu et Tosana) a za svůj vznik i pozdější rozvoj vděčí tranzitní dopravě do průsmyků San Bernardino a Splügen.[1] Založení Thusisu souvisí s výstavbou a zajištěním mostu přes Rýn; jeho prudký rozvoj pak s přeložením tranzitní cesty na levý břeh Rýna a rozšířením průjezdu soutěskou Viamala od roku 1473, aby se zabránilo konkurenci ostatních alpských průsmyků, protože doprava se před soutěskou díky její neprostupnosti zastavila. Výstavba dvou mostů v letech 1738/39 a přeložení nebezpečných částí silnice, stejně jako další změna trasy v letech 1821 až 1823, nakonec soutěsku Via Mala upravily do podoby, kdy byla bezpečně sjízdná pro koňské povozy.[1]

Thusis a Piz Beverin

V roce 1618, na počátku nepokojů v Graubündenu, se v Thusisu konal trestní tribunál.

Postupem času nabýval Thusis na významu jakožto nácestná stanice na cestě ze středního Švýcarska do Itálie – na počátku 19. stolení se zde nacházely stáje pro 400 koní, hostince a obchody. O jeho významu svědčí i to, že peníze na jeho obnovu po velkém požáru v roce 1845 přišly až z Curychu, Lindau, Ravensburgu, Hamburku, Milána a Benátek. Po zahájení provozu Gotthardské dráhy v roce 1882 ztratila tranzitní doprava s povozy a koňmi v Thusis rychle svůj význam. Ve snaze obnovit původní objemy dopravy byly kolem roku 1900 vypracovány železniční projekty pro průsmyky San Bernardino a Splügen a v roce 1927, po začátku nástupu automobilů, byly vypracovány plány na výstavbu silničního tunelu pod San Bernardinem. Kvůli světovým válkám a finančním krizím byl tunel San Bernardino otevřen až 1. prosince 1967 jako první alpský silniční tunel ve Švýcarsku. Po otevření Gotthardského silničního tunelu se tento vzestup opět poněkud snížil.[1]

Druhá etapa rozvoje obce a pozdějšího města započala koncem 19. století, kdy sem byla přivedena železnice. Železniční trať Landquart–Thusis byla otevřena roku 1896 a v návaznosti na ní započala stavba slavné Albulské dráhy. Ta byla předána do provozu v roce 1903. Trať umožnila celoroční spojení Churu a centrální části Švýcarska s údolím Engadin a rozvíjejícím se rekreačním střediskem Svatý Mořic‎‎. Od roku 1919 je Albulská dráha elektrifikována.[2]

K 1. lednu 2018 se Thusis sloučil s dříve samostatnou obcí Mutten.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Pohled na centrum města
Vývoj počtu obyvatel[1]
Rok 1629 1850 1900 1950 1980 1990 2000 2005 2010 2012 2019
Počet obyvatel 542 769 1 281 1 616 2 525 2 646 2 717 2 595 2 791 2 937 3 278

Navzdory své centrální funkci pro obce v Heinzenbergu zůstával Thusis až do 19. století malým městem s necelými 700 obyvateli (1850: 769 obyvatel). Mezi lety 1850 a 1888 počet obyvatel výrazně vzrostl na 1281 (1850–1888: +67 %). Poté následovala desetiletí stagnace (1888–1930). Od roku 1930 do roku 2000 počet obyvatel opět rychle rostl, zejména v letech 1941 až 1970 (1941–1970: +70 %). To bylo způsobeno přistěhovalectvím z okolních vesnic a v posledních desetiletích ze zahraničí. Nejprve přišli Italové a Španělé, poté Tamilové ze Srí Lanky a po roce 1985 přistěhovalci z Portugalska a republik bývalé Jugoslávie.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Thusis je již dlouho německy mluvící obcí, kde se mluví tzv. Thusnerdeutsch. Rétorománština (dialekt sutselvisch) pravděpodobně ustoupila němčině v Thusis již v 16. století, zatímco okolní obce byly částečně poněmčeny až v 19. století. Dnes tvoří její mluvčí zlomek místních obyvatel. Malý podíl obyvatel (okolo 5 %) hovoří také italsky. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:

Jazyky v Thusis
Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000
Počet Podíl Počet Podíl Počet Podíl
Němčina 1 887 74,73 % 1 995 75,40 % 2 112 77,73 %
Rétorománština 238 9,43 % 136 5,14 % 107 3,94 %
Italština 230 9,11 % 172 6,50 % 129 4,75 %
Počet obyvatel 2 525 100 % 2 646 100 % 2 717 100 %

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice Thusis

Město leží na dálnici A13 v trase St. MargrethenChurBellinzona. Železniční stanice Thusis je počáteční stanicí Albulské dráhy, překonávající stejnojmenné pohoří a končící ve Svatém Mořici.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thusis na německé Wikipedii.

  1. a b c d SIMONETT, Jürg. Thusis [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2019-12-12 [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b Albulalinie Chur – St. Moritz [online]. Schienenverkehr-schweiz.ch [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]