Přeskočit na obsah

Galileo (navigační systém)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
EUSPA, ESA
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formacivilní, komerční
Adresa sídlaPraha, Česko
Charakteristika firmy
Oblast činnostiSatelitní operátor
ProduktySatelitní komunikace
MajitelEvropská unie
Identifikátory
Oficiální webwww.gsc-europa.eu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Galileo je evropský autonomní globální družicový polohový systém (GNSS), který financuje Evropská unie prostřednictvím Evropské kosmické agentury (ESA) a provozuje Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA). Galileo je nezávislý navigační systém, který poskytuje přesnější informace o poloze a čase s významným využitím pro mnoho evropských služeb a také proto, aby státy Evropské unie nebyly závislé na americkém systému GPS nebo ruském GLONASS. Galileo má větší přesnost než GPS (menší než jeden metr, GPS má přesnost tři metry).[1]

První testovací služby začal systém Galileo poskytovat v roce 2016. Plný operační režim byl uveden do provozu v roce 2019. Služba s přesností 20 cm začala být dostupná pro všechny uživatele zdarma od 24. ledna 2023, před tímto datem byla dostupná pouze uživatelům s vládním povolením.[2]

Systém je součástí MEOSAR systému, který poskytuje také data v případě nutnosti globální služby pátrání a záchranné služby (SAR), která poskytuje pomoc letadlům v nouzi nebo posádkám havarovaných letadel a nebo při automatickém volání pomoci při automobilové nehodě. Satelity Galileo jsou vybaveny transpordérem, který přenáší signály tísňového volání na frekvenci 406 MHz z nouzových radiomajáků s indikací polohy (EPIRB) prostřednictvím služby Forward Link Service (FLS) do koordinačního centra záchranných operací (RCC).[3]

V prosinci 2025 bylo na oběžné dráze 33 satelitů systému, z toho k dispozici 23 produkčních satelitů, 3 satelity záložní a 7 satelitů již nefunkčních, mimo provoz.[4]

Administrativní sídlo Agentury GSA provozující systém Galileo je v pražských Holešovicích.

Systém dále obsluhují:

  • dvě pozemní operačními střediska v italském Fucinu a německém Oberpfaffenhofenu.
  • sedm telemetrických, sledovacích a řídících stanic ve švédském městě Kiruna, 2 stanice ve Francouzské Guyaně v Kourou, v Nové Kaledonii ve městě Nouméa, na ostrově Réunion, v belgickém městě Redu a ve městě Papeete ve Francouzské Polynésii.
  • 10 pozemních vysílacích stanic (ULS) nacházejících se vždy v páru na ostrově Špicberky, v Kourou, Papeete, na ostrově Réunion a ve městě Nouméa.
  • několik celosvětových referenčních senzorových stanic (GSS)

Vznik projektu

[editovat | editovat zdroj]
Názorná animace
Model satelitu Galileo v německém operačním centru GSA

První impulsy ke spuštění vlastního evropského navigačního systému se objevily už koncem 90. let. Iniciátorem těchto plánů byl britský politik Neil Kinnock, který pracoval od roku 1995 jako evropský komisař pro dopravu. Kinnock prosazoval myšlenku samostatného navigačního systému, díky kterému by Evropa nebyla závislá na americkém systému GPS, který dosud pokrýval celé území. V roce 1999 poté představil konkrétní plán Galileo. Následný evropský komisař pro dopravu, Loyola de Palacio, spolu s předsedou Evropské Vesmírné Agentury (ESA) zahájili spuštění projektu.[5]

Projekt byl podporován a organizován především Itálií, Francií a Německem, které bylo ovšem v jednáních zdrženlivější. Ambivalentní postoj Německa se projevil například v kauze uniklé komunikace mezi americkou ambasádou a ředitelem jedné z německých firem zapojených do projektu Berryho Smutnyho, kde Smutny údajně označoval Galileo jako zbytečné utrácení peněz, které vyhovuje hlavně francouzským zájmům.[6]

Dalším problémem pro vývoj evropského globálního navigačního systému byla nevole Washingtonu připustit konkurenční systém. Po teroristickém útoku z 11. září 2001 bylo USA obezřetnější k potenciálnímu nebezpečí, které by v rukou nepřítele mohl systém Galileo představovat. Náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz proto poslal dopis vyzývající k přehodnocení evropského projektu. Argumentoval budoucím možným křížením GPS a systému Galileo, které by podle něj mohlo ohrozit vojenské využití GPS v případě konfliktu. Dále Wolfowitz kritizoval zapojení neodborné veřejnosti.

Evropa však reagovala ještě větší podporou vývoji Galilea, kterou symbolizovala snaha Jacquea Chiraca a Tonyho Blaira najít konsenzus nad jeho fungováním. Nakonec byl dohodnut systém Partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public-Private Partnership), v rámci něhož, měl soukromý sektor pokrýt dvě třetiny výdajů.[7] Do vývoje se následně zapojily soukromé společnosti z Británie, Francie, Itálie nebo Španělska. V roce 2007 ovšem Evropská komise, jednající za EU, spolu s Evropskou kosmickou agenturou rozhodly převést projekt kompletně pod Evropskou unii.[8] Na projektu měla spolupracovat i Čína, ta ale nakonec začala vyvíjet svůj vlastní systém (BeiDou), stejně jako Japonsko nebo Indie.[7]

Realizace

[editovat | editovat zdroj]

Projekt byl pojmenován podle toskánského vědce Galilea Galileiho, který se mimo jiné zajímal i o problematiku námořní navigace.

V dubnu 2008 schválili ministři dopravy Evropské unie prováděcí předpisy pro program Galilelo. To umožnilo uvolnit 3,4 miliardy EUR z rozpočtu EU na zemědělství a správu, aby bylo možné zahájit výstavbu pozemních stanic a satelitů.

V listopadu 2009 byla otevřena pozemní stanice pro systém Galilelo poblíž města Kourou. V prosinci 2010 ministři EU v Bruselu zvolili Prahu za sídlo projektu Galileo.

První fáze, takzvaná In-Orbit Validation Phase (IOV), byla zahájena v roce 2011, respektive už v roce 2005, kdy byl vypuštěn první zkušební satelit. První satelit samotného systému byl vypuštěn raketou Sojuz 21. října 2011. Tato fáze má za úkol testování funkčnosti satelitů a jejich vzájemnou propojenost. V této fázi vývoje byly na oběžnou dráhu umístěny čtyři operační satelity. Od roku 2016 je spuštěna druhá fáze vývoje, tedy plné uvedení do provozu (Full Operational Capacity Phase – FOC).

V prosinci 2016 byla vyhlášena první dostupnost otevřených služeb, kdy bylo použitelných prvních 10 družic pro uživatele s vládním povolením.[9] V roce 2017 bylo na oběžné dráze 18 satelitů, 4 původní operační a 14 nových. Všechny tyto satelity jsou zároveň kompatibilní se americkými satelity GPS i ruskými GLONASS2,[10] lze je tedy využívat všechny dohromady a tím zlepšovat služby jako přesnost navigací. Právě kvůli možnosti přesnější navigace na mapách, využívá systém Galileo například značka mobilních telefonů Huawei. Technologie se ale uplatňuje také při předpovídání počasí nebo slouží vojenským účelům.

V roce 2018 byl na trh uveden první čip, který umí využívat kromě signálu E1 též signál E5, který umožňuje zpřesnit pozici na 30 cm;[11] prvním telefonem bylo Xiaomi Mi 8.[12] V roce 2019 systém dosáhl plné operační schopnosti. Momentálně se na projektu podílí tři partneři. Finance a organizaci zařizuje Evropská komise, vývoj a veřejné zakázky má na starosti Evropská kosmická agentura a projekt provozuje Agentura pro evropský globální navigační systém.[13] Kompletní aktivní systém třiceti družic (24 provozních a 6 aktivních náhradních) se původně očekával ke konci roku 2020.

Dne 24. ledna 2023 byla služba uvolněna zdarma pro všechny uživatele.[2]

17. prosince 2025 byly vypuštěny dva satelity Galileo, které jsou v přípravné fázi spuštění do plného provozu.

Nová druhá generace družic má nahradit starší v roce 2026 (starší družice budou sloužit jako záloha).

Postup uvádění do provozu

[editovat | editovat zdroj]
Seznam družic[14][15][16][17][18][19]
BlokObdobí PlánovánoVypuštěnoAktivníZáložní
GIOVE 2003–2005 0200
IOV 2011–2012 03 +1✝20
FOC 2014–2025 830 +2€ +6✝243
G2G 2026+ 12 0 0 0
Celkem 20 33 +2€ +7✝233
✝ Ztraceno nebo odstaveno
€ Testování, údržba, zavádění do provozu
Poslední změna: 26. prosince 2025
Galileo na raketě Sojuz v roce 2011
  • Dne 28. prosince 2005 byla do vesmíru vyslána první technologická navigační družice pro testování komponent tohoto systému, pojmenovaná GIOVE-A. Vynesla ji z kazašského kosmodromu Bajkonur ruská raketa Sojuz-FG/Fregat.
  • Druhá družice, pojmenovaná Giove-B, byla z Bajkonuru vynesena na oběžnou dráhu raketou Soyuz/Fregat 27. dubna 2008.
  • Dne 21. října 2011 vynesla raketa Sojuz ST-B z Guyanského kosmického centra na oběžnou dráhu dva satelity systému Galileo IOV PFM GSAT0101 a Galileo IOV FM02 GSAT0102.[20]
  • Dne 12. října 2012 vypuštěny z Guyanského kosmického centra raketou Sojuz ST-B/Fregat-MT další dvě družice, jedna z nich se jmenuje David – podle Davida Markarjance z Hradce Králové, českého chlapce česko-arménského původu, vítěze celostátní výtvarné soutěže, jež byla součástí soutěže celoevropské (ostatní družice mají též jména podle dětí z různých zemí EU).[21][22]
  • Dne 12. března 2013 bylo provedeno zaměření prvního cíle na zemském povrchu. Podle ESA se tak stalo s přesností na deset až 15 metrů. To je v souladu s očekáváním. Přesnost se přitom bude zvyšovat s tím, jak bude přibývat satelitů, které jsou do systému Galileo zapojeny.[23]
  • Dne 22. srpna 2014 přišel systém o dvě nové družice, které měl vynést ruský nosič. Kvůli selhání posledního stupně rakety se družice dostaly na špatnou oběžnou dráhu a je nemožné je dostat na tu správnou (i když s oběma navázalo řídící středisko agentury ESA v Darmstadtu spojení).[24]
  • Dne 3. prosince 2014 evropská vesmírná organizace ESA oznámila úspěšné vystoupání první družice na správnou oběžnou dráhu. Druhá družice by měla provést stejný manévr. O začlenění obou družic do systému bude rozhodnuto později na základě testů.[25]
  • Dne 27. března 2015 byly vypuštěny z Guyanského kosmického centra raketou Sojuz ST-B/Fregat-MT vypuštěny dvě družice Galileo FOC FM03 GSAT0203 (Adam) a Galileo FOC FM04 GSAT0204 (Anastasie).
  • Dne 11. září 2015 byly raketou Sojuz vyneseny dvě družice a celkový počet družic Galileo tak dosáhl 10.[26]
  • Dne 17. prosince 2015 raketa Sojuz vynesla dvě družice a celkový počet družic Galileo byl 12.
  • Dne 24. května 2016 raketa Sojuz vynesla dvě družice a celkový počet družic Galileo byl 14.
  • Dne 16. listopadu 2016 byly raketou Ariane 5ES vyneseny čtyři družice a celkový počet družic byl 18.
  • Dne 12. prosince 2017 byly raketou Ariane 5ES vyneseny čtyři další družice a celkový počet družic byl 22.
  • Dne 25. července 2018 byly raketou Ariane 5ES vyneseny čtyři další družice a celkový počet družic byl 26 (z toho 2 nefunkční a 2 v testování).
  • Dne 5. prosince 2021 byly z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně raketou Sojuz ST-B/Fregat-MT vyneseny dvě družice pojmenované Galileo FOC FM23 GSAT0223 (Nikolina) označení COSPAR: 2021-116A a Galileo FOC FM24 GSAT0224 (Šríja) označení COSPAR: 2021-116B.
  • Dne 28. dubna 2024 byly z kosmodromu Launch Complex 39 v USA raketou Falcon 9 vyneseny dvě družice Galileo FOC FM25 GSAT0225 (Patrick) označení COSPAR: 2024-079A a Galileo FOC FM27 GSAT0227 (Julina) označení COSPAR: 2024-079C.
  • Dne 17. září 2024 byly z kosmodromu Space Force Station (SLC-40) v USA raketou Falcon 9 vyneseny dvě družice Galileo FOC FM26 GSAT0226 označení COSPAR: 2024-167B a Galileo FOC FM32 GSAT0232 označení COSPAR: 2024-167A.
  • Dne 17. prosince 2025 byly z Guyanského kosmického centra raketou Ariane 62 vypuštěny satelity Galileo FOC FM33 GSAT0233 a Galileo FOC FM34 GSAT0234.[27]

V současné době jsou v provozu pouze družice 1. generace.

Dne 20. ledna 2021 EK objednala 12 satelitů 2. generace ve dvou zakázkách od společností ThalesAleniaSpace (Itálie) a Airbus Defence & Space (Německo).[28] Satelity budou využívat elektrický pohon a budou vybaveny výkonnější navigační anténou, ještě lepšími atomovými hodinami a bude je možné přeprogramovat ve vesmíru. První satelity 2. generace mají být vypuštěny během roku 2026, původně plánované na rok 2024.[29][30] Objednávka neovlivní dodávky dříve objednaných satelitů 1. generace.[28]

Využití systému

[editovat | editovat zdroj]

Princip

[editovat | editovat zdroj]
Konfigurace satelitů Galileo
Model satelitu Galileo GNSS FOC (autor Matti Blume)

Pro dosažení maximální navrhované kapacity systému se má využívat 24 produkčních operačních družic a 6 záložních družic. V prosinci 2025 systém byl tvořen 23 aktivními operačními družicemi (plánováno 24 produkčních družic), 3 aktivními záložními družicemi (plánováno 6 záložních družic) a 7 již vyřazených nepoužívaných družic, obíhajícími ve výšce přibližně 23 222 km nad povrchem Země po drahách se sklonem 56° k zemskému rovníku ve třech rovinách, vzájemně vůči sobě posunutých o 120°. Každá družice oběhne Zemi přibližně za 14 hodin.[31] Každá dráha bude mít 9 pozic pro družice a 1 pozici jako zálohu, aby systém mohl být při selhání družice rychle doplněn na plný počet. To umožní také využívat systém až na 75° zeměpisné šířky. Díky počtu družic je systém spolehlivý a může překonat i svého největšího konkurenta GPS. Pokrytí Galilea je větší než u GPS, a to především v severských zemích, kde navigace byla problematická.[32]

Také to, že se nejedná o vojenský (GPS, GLONASS…),[33] ale civilní projekt, přináší tu výhodu, že nehrozí výpadek služby ani při vyhrocených mezinárodních situacích.

Typy využití služeb systému Galileo (2025)

[editovat | editovat zdroj]
  • automobilová doprava – využití při správě vozového parku v různých komerčních aplikacích, využití při monitoringu výběru mýtného na dálnicích například v Maďarsku, Belgii, Německu, České republice a na Slovensku pro nákladní dopravu a využití při lokalizaci vozidla v komerčních automobilových navigací.
  • námořní navigace – námořní navigační systémy pro rekreační plavidla, obchodní loďstvo, vnitrozemské cesty, rybářská plavidla a pracovní lodě. Využití pro námořní SAR majáky.
  • železniční doprava – systémy automatického řízení a informace pro cestující.
  • letecká doprava – navigační přístroje letadel, letové navigační přístroje, drony a majáky SAR.
  • seřizování času – v energetických službách, v telekomunikacích a finančních službách
  • internet věcí – sledování vozidel, osob nebo věcí
  • nositelná elektronika – GPS přesnější lokalizace mobilních telefonů, chytrých hodinek nebo tabletů.
  • zemědělství – maximalizování výnosu produkce, optimalizování využívání hnojiv a herbicidů. Například kombajn vyhodnocuje při sklizni data s využitím GPS na jednotlivých místech pole. Tam kde je slabší výnos při sklizni například obilí, využije tyto data zase stroj, který po sklizni hnojí nebo používá postřik herbicidů. Na základě těchto dat může přesně dávkovat na konkrétním místě více nebo méně hnojiva či herbicidu pro hubení plevele.
  • mapové podklady – zeměměřictví, monitorování infrastruktury, námořní a geodetické práce a podklady pro vytváření nových map.[34]
  • nouzové situace – největší uplatnění najde Galileo především v dopravě, ale i například oblasti bezpečnosti. Ať se jedná o zabezpečení průmyslu nebo systému Search and Rescue (SAR). Tato služba se týká především automobilové dopravy. Po nehodě je možná oboustranná komunikace a lokalizace. V případě neschopnosti reagovat z důvodu vážného zranění je vozidlo schopno samo zavolat (eCall) a přesně určit polohu pro snazší práci záchranářů. Všechna vozidla prodávané v Evropské unii musí mít od března 2018 tento systém z výroby. Nebo poskytuje pomoc letadlům v nouzi nebo posádkám havarovaných letadel. Pátrací a záchranná služba (SAR) systému Galileo zkracuje dobu potřebnou k nalezení osoby ztracené na moři nebo v horách ze 3 hodin na pouhých 10 minut po aktivaci nouzového majáku, což usnadňuje záchranné operace a záchranu životů.
  • vesmírné aplikace – poskytuje informace pro navigaci kosmických lodí, určení poloh kosmických lodí, vědecký výzkum Země a sledování a navigace odpalovacích zařízení.

Další služby, které bude Galileo poskytovat, jsou:[35] 

  • Open Service (OS) bude volně dostupná. Jeho signály budou využívat 2 pásma: 1164–1214 MHz a 1563–1591 MHz. Přijímače mají mít horizontální přesnost lepší než 4 m a vertikální lepší než 8 m (nebo horizontálně pod 15 m a vertikálně pod 35 m při použití jednoho pásma). Protože bylo dosaženo dohody o kompatibilitě s americkým systémem, budoucí přijímače navíc budou zároveň využívat i GPS.
  • Commercial Service (CS), šifrovaný servis, má být zpoplatněn a má poskytnout přesnost lepší než OS.
  • Safety of Life Service (SOL), která bude také kódovaná s důrazem na integritu a bezpečnost, pro nasazení např. v řízení letového provozu.
  • Public Regulated Service (PRS), bude zašifrovaná, s kontrolovaným přístupem a dlouhodobou podporou, určená pro armády a bezpečnostní složky států. 

Struktura systému

[editovat | editovat zdroj]
Sídlo EUSPA v Praze
Kosmický segment

Systém se skládá z operačních družic ve vesmíru, obíhajícími na střední oběžné dráze Země (MEO) ve výšce přibližně 23 222 km nad povrchem Země po drahách se sklonem 56° k zemskému rovníku ve třech rovinách, vzájemně vůči sobě posunutých o 120°. Každá dráha bude mít 9 pozic pro družice a 1 pozici jako zálohu, aby systém mohl být při selhání družice rychle doplněn na plný počet.[36]

Pozemní operační centra

V roce 2004 bylo založeno administrativní centrum Galileo Supervising Authority (GSA) v Bruselu a technologické centrum Galileo Control Centre (GCC) v Oberpfaffenhofenu u německého Mnichova. Pro vývoj technologií bylo využito centra European Space Research and Technology Centre (ESTEC) ESA v holandském Noordwijk.[37]

V roce 2010 bylo rozhodnuto, že administrativní sídlo EUSPA (tehdy GSA) bude v Praze.[38] Sídlo v budově v Holešovicích na Nábřeží Kapitána Jaroše u Hlávkova mostu bylo uvedeno do provozu v roce 2012. V roce 2025 bylo původně plánováno přestěhování agentury do nového sídla na Palmovce.[39] V prosinci roku 2025, ale stále nedošlo ani k zahájení stavební rekonstrukce budovy na Palmovce, kam se agentura měla stěhovat.[40]

Systém propojuje operační družice s celosvětovou sítí pozemních stanic, které provádějí monitorovací a řídící funkce.

  • sedm telemetrických, sledovacích a řídících stanic ve švédském městě Kiruna, 2 stanice ve Francouzské Guyaně v Kourou, v Nové Kaledonii ve městě Nouméa, na ostrově Réunion, v belgickém městě Redu a ve městě Papeete ve Francouzské Polynésii.
  • 10 pozemních vysílacích stanic (ULS) nacházejících se vždy v páru na ostrově Špicberky, v Kourou, Papeete, na ostrově Réunion a ve městě Nouméa.
  • několik celosvětových referenčních senzorových stanic (GSS)

Zařízení využívající Galileo

[editovat | editovat zdroj]
Systém Galileo v telefonech Samsung Galaxy S8

Se systémem Galileo je kompatibilní řada zařízení.[41][42] Mezi první mainstream smartphony z roku 2017 patřily Samsung Galaxy S8,[43][44] Moto X4,[45][46] Apple iPhone 8 a iPhone X.[47][48] Ke konci roku 2018 bylo na trhu více než 70 smartphonů se systémem Galileo. Od března 2018 se Galileo nachází povinně v každém novém vozidle prodávaném v Evropské unii a umožňuje tak provoz tísňového volání eCall.[49]

Na začátku roku 2019 byla podpora dvoufrekvenčního globálního navigačního systému (sleduje více než jeden rádiový signál z každé družice, pro Galileo frekvence E1/E5) potvrzena jen na Android telefonech Xiaomi Mi 8 a Xiaomi Mi Mix 3 (podle aplikace GPSTest).[50][51]

V roce 2025 byl dvoufrekvenční globální navigační systém podporován na větší řadě mobilních telefonů. Z nejpoužívanějších značek telefonů například Apple od modelu 14 Pro, Samsung od modelu S20, Google od modelu Pixel 4, dále různé modely značek Alcatel, Asus, Huawei, Lenovo, Meizu, Motorola, OnePlus, Oppo, Realme, Sony, Ulefone, Vivo, Xiaomi, ZTE a další.[52]

Systém Galileo byl také v roce 2025 dostupný například na chytrých hodinkách. Z nejpoužívanějších značek například Apple do modelu Apple Watch Series 3 a Series 4 Alluminium, Garmin od modelu Fenix 5 a Forerunner 245 a Samsung od modelu Galaxy Watch 3 a Suuonto od modelu 5. Dostupnost je na řadě dalších značek a modelů.

Česká účast na projektu

[editovat | editovat zdroj]

Česká republika měla zájem o spolupráci s ESA již na konci 90. let minulého století. V roce 1996 podepsala ČR s ESA rámcovou dohodu o spolupráci ve výzkumu a využívání kosmického prostoru pro mírové účely. Roku 2003 byla podepsána dohoda o statutu spolupracujícího státu mezi Českou republikou a ESA. 8. července 2008 došlo k podepsání dohody o vstupu ČR do ESA. Tato dohoda vstoupila v platnost 12. listopadu 2008. Zlomový okamžik nastal v roce 2012. V tomto roce bylo otevřeno sídlo Agentury pro evropský globální navigační družicový systém (GSA) v Praze.

Přesněji, 6. září 2012 došlo k slavnostnímu otevření nového sídla agentury na adrese Janovského 438/2, 170 00 Praha 7-Holešovice. Ta nyní zaměstnává již více než 200 pracovníků, ze kterých je nemalá část “domácích”, a to i ve výzkumném centru, kde se podílejí na přípravě a řízení projektů, jako je např. Galileo. O toto sídlo soupeřila Praha s nizozemským Noordwijkem. Ten však získal podporu pouze 4 zemí oproti 22 hlasům pro Prahu. Praha usilovalo o toto sídlo již od roku 2006. Jedná se o nejdůležitější agenturu EU sídlící v ČR. Také to s sebou nese mnoho možností pro české technologické firmy díky veřejným zakázkám, které tato agentura vypisuje. Mohou se tak v budoucnu podílet jako subdodavatelé i u jiných projektů ESA. Od roku 2012, tedy od přesunutí sídla GSA do Prahy, přinesly projekty spojené s agenturou české ekonomice téměř 1 miliardu korun.[53]

Vesmírná politika Evropské unie

[editovat | editovat zdroj]

Evropská unie má celkem tři vesmírné projekty, a to Copernicus, systém pro pozorování Země, EGNOS, družicový systém předcházející programu Galileo, který má zvyšovat přesnost GPS v Evropě, a samotný systém Galileo.

Účelem vytvoření Galilea bylo dosažení nezávislosti na Spojených státech amerických, které provozují GPS, na kterém byla dosud Evropa závislá. S GPS i ruským GLONASSem je však Galileo kompatibilní.[13] Vlastní navigační systém umožňuje mimo jiné kontrolu infrastruktury a telekomunikace. Na rozdíl od amerického systému je jeho primárním účelem civilní servis, nikoliv vojenské účely. Galileo má povzbudit a usnadnit využití kosmických dat na trhu, především v dopravě, kde jsou stále více využívána. Jedním ze strategických cílů EU je také podpora technologického výzkumu, inovací a obchodních příležitosti včetně vytvoření nových pracovních míst. V neposlední řadě Galileo posiluje mezinárodní spolupráci, postavení Evropy jako světového hráče a zajišťuje Evropě vlastní nezávislý přístup k radiofrekvenčnímu spektru.[54] Využití navigačního systému má také v důsledku přispět k efektivnější dopravě a tím pádem snížení emisí.[5]

Kritika

[editovat | editovat zdroj]

Kritici projektu Galileo ho označovali za zbytečný, příliš nákladný (již odhady z roku 2011 mluví o zhruba 4 mld. eur, údaje z roku 2017 stouply zhruba na 10 mld.)[55] a ne příliš inovativní z technologického hlediska. Primárním problémem je pro něj efektivní konkurenceschopnost vůči systému GPS,[33] za který zodpovídá Ministerstvo obrany Spojených států. Podle kritiků totiž kromě přesnějšího zaměřování nenabízí žádné užitečnější výhody. Navíc má ovšem sloužit pro veřejné a komerční účely, jeho strategická hodnota také tkví na koordinaci a monitorování bezpečnostních složek vybraných států skrze šifrovaný kanál.

Většina soukromých investorů účast na projektu odmítla. Zdroje proto pocházejí z financí Evropské komise, která na sebe veškeré náklady na navýšení rozpočtu převzala. Předpokládá se, že i když budou brány v úvahu očekávané roční příjmy ve výši 100 milionů eur, EU bude muset stále dotovat projekt ve výši 750 milionů eur ročně.[56]

Mezi nejznámější kritiky projektu Galileo patří např. Berry Smutny, bývalý ředitel dodavatelské společnosti OHB-Systems (zodpovědné za 14 satelitů pro Galileo v hodnotě 566 mil. EUR), jenž byl ze své pozice propuštěn poté, co server WikiLeaks zveřejnil jeho prohlášení, ve kterém označil Galileo za „stupidní nápad“ a „vyhozené peníze evropských daňových poplatníků“.[57]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ After 13 years, Galileo satellite navigation complete at last. De Ingenieur [online]. Dostupné online.
  2. 1 2 Galileo High Accuracy Service (HAS) | European GNSS Service Centre (GSC). www.gsc-europa.eu [online]. [cit. 2025-12-25]. Dostupné online.
  3. ↑ Search and Rescue (SAR) / Galileo Service. www.euspa.europa.eu [online]. [cit. 2025-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-19. (anglicky)
  4. ↑ Constellation Information | European GNSS Service Centre (GSC). www.gsc-europa.eu [online]. [cit. 2025-12-25]. Dostupné online.
  5. 1 2 Why Europe Wants its Own Satellite Navigation Program. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ WikiLeaks: Evropská navigace Galileo je podle Němců stupidní nápad. iDNES.cz [online]. 2011-01-14 [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  7. 1 2 Why Europe Wants its Own Satellite Navigation Program. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ↑ European Court of Auditors Lambastes Galileo Satellite Navigation Program | Inside GNSS. www.insidegnss.com [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-10. (anglicky)
  9. ↑ NOTICE ADVISORY TO GALILEO USERS (NAGU) 2016063 | European GNSS Service Centre (GSC). www.gsc-europa.eu [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  10. ↑ Evropská vesmírná politika – seznamte se s Galileem, Koperníkem a EGNOSem | Zpravodajství | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-22.
  11. ↑ MOORE, Samuel K. Superaccurate GPS Chips Coming to Smartphones in 2018. IEEE Spectrum [online]. 2017-09-21 [cit. 2018-09-07]. Dostupné online.
  12. ↑ World’s first dual-frequency GNSS smartphone hits the market. EGSA [online]. 2018-06-04 [cit. 2018-11-30]. Dostupné online.
  13. 1 2 Výzkum a využití vesmíru | Evropská unie. Evropská unie [online]. 2016-06-16 [cit. 2026-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02. (anglicky)
  14. ↑ Constellation Information | European GNSS Service Centre (GSC). www.gsc-europa.eu [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  15. ↑ Almanac data | European GNSS Service Centre (GSC). www.gsc-europa.eu [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  16. ↑ Galileo-IOV PFM, FM2, FM3, FM4. Gunter's Space Page [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
  17. ↑ Michaël MASTIER: The EU Satellite Navigation programmes status Applications for the CAP[nedostupný zdroj] in GPS Workshop 2010, 11. 10. 2010
  18. ↑ Galileo 5, ..., 34 (Galileo-FOC FM1, ..., FM30). Gunter's Space Page [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ ESA - ESTB - ESTB - About ESTB. www.egnos-pro.esa.int [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  20. ↑ Z džungle odstartovaly první dva satelity navigačního systému Galileo. Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-10-21 [cit. 2011-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-11.
  21. ↑ ČTK. Na orbitu byly vyslány dvě družice Galileo, jedna se jmenuje po českém školákovi. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-10-13 [cit. 2012-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-13.
  22. ↑ Michaela Rambousková. Družice systému Galileo dostala jméno po hradeckém školákovi. iDnes.cz [online]. 2012-10-12 [cit. 2013-03-05]. Dostupné online.
  23. ↑ ČTK, iDNES.cz. http://mobil.idnes.cz [online]. iDNES.cz. Dostupné online.
  24. ↑ Navigace zabloudila. Dvě evropské družice skončily na špatné dráze. iDNES.cz [online]. 2014-08-25 [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  25. ↑ Zbloudilá družice systému Galileo se dostala na správnou orbitu
  26. ↑ Evropská navigace se pomalu blíží. Galileo má 10 satelitů, chybí ještě 20. iDNES.cz [online]. 2015-09-11 [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  27. ↑ Successful Launch of Galileo L14 Strengthens European Union’s Satellite Navigation Capabilities | European GNSS Service Centre (GSC). www.gsc-europa.eu [online]. [cit. 2025-12-25]. Dostupné online.
  28. 1 2 Evropská komise objednala 12 navigačních satelitů Galileo. Parabola [online]. 2021-01-22 [cit. 2021-01-23]. Dostupné online.
  29. ↑ Two new satellites join the Galileo constellation. www.esa.int [online]. [cit. 2025-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ Two new satellites join the Galileo constellation. www.esa.int [online]. [cit. 2025-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ Galileo (navigační systém). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 25354400.
  32. ↑ HOMOKY, Petr. Konec GPS se neodvratně blíží, předčí ho Galileo - Zapni mozek. Zapni mozek. 2012-02-24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-18.
  33. 1 2 LAPIŠ, Richard. Srovnání navigačních systémů GPS, GLONASS, Galileo, Beidou [online]. [cit. 2017-12-22]. Dostupné z: http://wiki.cs.vsb.cz/images/8/88/Gis_lap028.pdf Archivováno 10. 1. 2018 na Wayback Machine.
  34. ↑ Galileo is Europe’s Global Navigation Satellite System (GNSS). www.usegalileo.eu [online]. [cit. 2025-12-25]. Dostupné online.
  35. ↑ Galileo – poskytované služby. In: Český kosmický portál [online]. Praha, 2017 [cit. 2017-12-22]. http://www.czechspaceportal.cz/3-sekce/gnss-systemy/galileo/galileo---poskytovane-sluzby/ Archivováno 11. 1. 2018 na Wayback Machine.
  36. ↑ System | European GNSS Service Centre (GSC). www.gsc-europa.eu [online]. [cit. 2025-12-25]. Dostupné online.
  37. ↑ Dřeváky, nebo satelity?. vlada.gov.cz [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  38. ↑ KUBITA, Jan. Česko vyhrálo: Sídlo navigačního systému Galileo bude v Praze. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2010-12-08 [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  39. ↑ Evropská agentura pro kosmický program získá na pražské Palmovce nové moderní sídlo. Kurzy.cz [online]. 2022-08-23. Dostupné online.
  40. ↑ S, CZECH NEWS CENTER a. Nervozita kolem sídla Evropské agentury stoupá. Palmovka se zdá být ze hry. e15.cz [online]. 2025-11-25 [cit. 2025-12-25]. Dostupné online.
  41. ↑ Galileo-enabled devices | European GNSS Service Centre [online]. [cit. 2018-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-13. (anglicky)
  42. ↑ UseGalileo - Find a galileo-enabled device to use today [online]. [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
  43. ↑ Specifications | Samsung Galaxy S8 and S8+. The Official Samsung Galaxy Site [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-26. (anglicky)
  44. ↑ Samsung Galaxy S8 - Full phone specifications [online]. [cit. 2018-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
  45. ↑ Motorola Moto X4 - Full phone specifications [online]. [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
  46. ↑ MOTOROLA. Moto X4 | Smartphones Motorola - brmoto [online]. [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. (portugalsky)
  47. ↑ iPhone 8 - Technical Specifications. Apple [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-15. (anglicky)
  48. ↑ iPhone. Apple [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
  49. ↑ Galileo-enabled devices. European GNSS Service Centre [online]. [cit. 2019-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-11.
  50. ↑ BARBEAU, Sean. tl;dr — Dual-frequency GNSS on Android — Table of devices [online]. 2019-06-12 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online.
  51. ↑ GPSTest. Gogle Play [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné online.
  52. ↑ Galileo is Europe’s Global Navigation Satellite System (GNSS). www.usegalileo.eu [online]. [cit. 2025-12-26]. Dostupné online.
  53. ↑ Miliardový příjem. Účast v evropském satelitním programu Galileo se Česku vyplácí. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné online.
  54. ↑ ESPI - European Space Policy Institute - Space Policies, Issues and Trends in 2016-2017 now available online. www.espi.or.at [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-10. (anglicky)
  55. ↑ Financování programu Galileo - Český Kosmický Portál - Odbor ITS, kosmických aktivit a VaVaI. www.czechspaceportal.cz [online]. [cit. 2026-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-15.
  56. ↑ EU Expects Galileo Project Costs to Explode. www.spiegel.de. Spiegel, 2011. Dostupné online.
  57. ↑ MERAVÁ, Tereza. WikiLeaks: Evropská navigace Galileo je podle Němců stupidní nápad. iDNES.cz [online]. 2011-01-14 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Galileo_(navigační_systém)&oldid=26027857“