Městské opevnění (Slavkov u Brna)

Přidat odkazy
Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Městské opevnění ve Slavkově u Brna
Jeden ze zachovaných fragmentů opevnění v Hradební ulici
Jeden ze zachovaných fragmentů opevnění v Hradební ulici
Poloha
AdresaSlavkov u Brna, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°9′11,99″ s. š., 16°52′46,72″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky12227/7-3864 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavkovské hradby tvořily systém goticko-renesančního městského opevnění, který byl vybudován možná již ve 13., nejpozději však ve 14. a 15. století za účelem ochrany města Slavkova u Brna. Uzavíraly prostor kolem dnešního historického centra. Za dobu své existence byly přestavovány, jejich účinnost doplňovaly v rozích bašty a pravděpodobně i příkop a dvojice rybníků na řece Litavě. Od začátku 18. století hradby ztratily svůj význam a postupně zanikaly.

Městské brány byly původně čtyři, směřující do čtyř světových stran. Na východě Bučovská, na západě Brněnská (Špitálská), na severu Rousínovská (Zámecká) a od jihu Rybničná (Hodinová). Do dnešních dní se dochovalo několik fragmentů slavkovského opevnění, z bran však žádná, jako poslední zanikla Hodinová brána v roce 1903. Zachovalé úseky hradního zdiva se nacházejí v ulicích Hradební (u bývalé Hodinové brány), Kollárova (u hřbitova), dále v Lidické ulici a u zámecké zahrady. Celkem osm takovýchto objektů je chráněno jako kulturní památky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Éra německých rytířů (13. a 14. století)[editovat | editovat zdroj]

První dochovaná písemná zmínka o městě pochází z 12. května 1237, kdy král Václav I. vydal listinu potvrzující majetek řádu německých rytířů, v níž zmiňuje Novosedlice (Nouozedeliz) jako civitas cum villis quatuor, tedy obec se čtyřmi vesnicemi.[1][2] Novosedlice a Slavkov byly patrně dvě těsně sousedící osady, které splynuly do jedné, přičemž není známo, kdy která z nich vznikla.[1] Výhodná byla poloha sídla na křižovatce dvou cest: staré obchodní cesty vedoucí z Měnína a později z Brna na Olomouc a uherské cesty táhnoucí se údolím řeky Litavy směrem na Bučovice, Čejč a Hodonín, což se promítlo i do uspořádání zástavby.[1]

Řádu německých rytířů přidělil do užívání původně zeměpanské území patrně moravský markrabě Vladislav I. Jindřich koncem 90. let 12. století.[3] Zdejší řádová komenda byla ve své době nejmocnější na Moravě a patřila mezi nejpřednější v českých zemích.[4] Pozvednutí statusu zdejší lokality dokumentují prameny ze 40. až 70. let 14. století a také již v listině z listopadu 1323 je obyvatel Novosedlic jménem Václav označen jako civis, tedy měšťan.[5] V roce 1411, po prohrané bitvě u Grunwaldu[6], řád město ztratil a z poddanského, resp. křížovnického města (civitas cruciferorum) se mohlo stát město královské, jak nasvědčuje obsazení slavkovské tvrze královskou posádkou i udělení znaku a pečeti Václavem IV. v roce 1416. Bylo však zeměpánem soustavně dáváno do zástavy, a to až do konce 15. století.[7][8]

V místech dnešního barokního zámku byla patrně ve druhé polovině 13. století vybudována opevněná gotická tvrz či hrad,[7][9][10] a to pravděpodobně už na základech dřívějšího přemyslovského opevněného sídla, doloženého nalezenými pozůstatky válcové věže.[11][12] Stavba vznikala možná už ve 30. letech 13. století[6] na mírném návrší, uměle navyšovaném kvůli nestabilnímu podloží a bažinatému prostředí.[10] Další hospodářské budovy tvořily opevněné předhradí.[13] Ludvík Belcredi, provádějící v roce 1996 průzkum v souvislosti s úpravou zámeckého nádvoří, napsal: „Areál slavkovské komendy představoval nejrozsáhlejší a nejlépe opevněný řádový dům v českých zemích a nikoli náhodou byl roku 1423 označen jako hrad.“[13] Ke komendě na jižní straně přiléhal kostel sv. Jakuba, dostavěný roku 1323 a obehnaný rovněž hrazeným městským hřbitovem.[14] Kolem této citadely, zejména jižním směrem, se pak rozkládalo osídlení uzavřené ve středověkých hradbách.

Husitské války a po nich (15. století)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1425 při jednom ze svých tažení na Moravu Slavkov dobyla a vyplenila husitská vojska pod vedením Haška Ostrovského z Valdštejna.[15][16] Ani hradby dosahující místy do výšky až 7 metrů, ani příkop před nimi město neuchránily.[15][17] Hrad i kostel byly patrně zapáleny a pobořeny.[14] Belcredi se však domnívá, že k totální degradaci celého areálu v souvislosti s husitskými válkami nedošlo, obzvláště když nadále sloužil jako panské sídlo i v 15. a 16. století.[13] Od roku 1453 se majitelé panství rychle střídali, na hradě však nebydleli. Úpravy tvrze započal na konci 15. století jeden z mnohých vlastníků Petr hrabě od sv. Jiří a z Pezinku.[16] Nedlouho po odchodu husitských vojsk měšťané také zahájili obnovu městského opevnění.[17]

Kounicovský Slavkov (16.–20. století)[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1509 patřilo město do majetku rodu Kouniců,[18] kteří z něj učinili své hlavní sídlo a věnovali jeho rozvoji značnou péči.[19][20] Slavkov zůstal v jejich majetku až do roku 1919, kdy zemřel poslední mužský potomek Evžen Kounic.[21]

Podle urbáře slavkovského panství, založeného roku 1597, se město skládalo ze samotného centra, židovské obce a zámku, obehnaných ze všech stran hradbami se čtyřmi branami, a ze čtyř předměstí navazujících na tyto brány.[22] Nejstarší vyobrazení městského opevnění poskytuje oltářní obraz z kaple sv. Urbana z roku 1712 a dále dvě veduty Václava Petruzziho z 20. let 18. století, z nichž jedna byla ještě ve 30. letech 20. století uložená v zámecké knihovně, po druhé světové válce již však byla nezvěstná. Průběh hradeb zachycuje také josefínské vojenské mapování z 60. let 18. století.[23]

Podle těchto dokladů hradby uzavíraly přibližně lichoběžníkové území, zhruba se blížící obdélníku. Severní zeď patrně směrem od východu nepatrně stoupala k severu a v místech dnešního zámku se pozvolna začala ohýbat zpět k jihu. Podobně se i jižní zeď od obou rohových bastionů směrem ke středu vychylovala nepatrně k severu a uprostřed v místě brány docházelo ke zlomu. Kratší strany východní a západní se směrem k severu mírně od sebe rozevíraly.[23]

  • Oltářní obraz sv. Urbana (1712) zachycuje zejména západní a jižní část opevnění
    Oltářní obraz sv. Urbana (1712) zachycuje zejména západní a jižní část opevnění
  • Kresba V. F. Petruzziho (cca 1740) zobrazuje především severovýchodní úsek opevnění
    Kresba V. F. Petruzziho (cca 1740) zobrazuje především severovýchodní úsek opevnění
  • Slavkov vyznačený i s pásem hradeb v mapě Circuli Brunnensis pars meriodionalis (cca 1750)
    Slavkov vyznačený i s pásem hradeb v mapě Circuli Brunnensis pars meriodionalis (cca 1750)
  • Slavkov s městským opevněním v rámci prvního vojenského mapování (1764–68)
    Slavkov s městským opevněním v rámci prvního vojenského mapování (1764–68)
  • Slavkov na císařském otisku mapy Stabilního katastru z roku 1826 s linií hradeb a trojicí bran
    Slavkov na císařském otisku mapy Stabilního katastru z roku 1826 s linií hradeb a trojicí bran

Brány[editovat | editovat zdroj]

Jak už bylo zmíněno, městské brány byly čtyři, a to na severo-jižní a západo-východní ose, což odpovídalo křižovatce kupeckých cest.[24] Prvně uvedená osa se do dnešních dní zachovala v podobě podlouhlého Palackého náměstí, na jehož severním konci stála původně brána Rousínovská, zvaná též Zámecká, a na jižním konci brána Rybničná, Lázná či Vodní, později spíše známá jako Hodinová. Západo-východní osa se dnes promítá v ulicích Brněnská a Husova (dříve Panská), na jejichž koncích stávaly brány Brněnská či Špitálská a na východě Bučovská.[15][22][23]

Nejstarší přímý písemný doklad o opevnění pochází nejspíše z roku 1497, kdy byla zmíněna Brněnská brána. Podle dochovaných vyobrazení pak měly všechny brány stejný vzhled a jejich vznik v této podobě se předpokládá v 16. století. Přibližně ve stejné době, nebo i dříve byly v rozích městského opevnění postaveny válcovité bastiony. Na vedutách sice nejsou patrné u hradeb příkopy, ty však v té době již mohly být zasypané.[23]

Rybník[editovat | editovat zdroj]

Zatímco trojice bran převzala označení po obcích, k nimž směřovaly cesty z nich vedoucí (Brno na západě, Rousínov na severu a Bučovice na východě), ta jižní byla příznačně zvaná podle toho, že nedaleko za hradbami se rozkládala velká vodní plocha.[25]

Slavkovský rybník, zvaný též Tazus, byl ve své době největší vodní plochou na Slavkovsku, již lze odhadovat na cca 140 hektarů. Táhl se v délce téměř dvou kilometrů od někdejšího mlýna na východě na jižním konci dnešní Slovanské ulice přes lokality Polní a Zelnice a jeho hlavní hráz byla na západě zhruba u dnešní čistírny odpadních vod, kde na něj dále po proudu Litavy navazoval rybník Vážanský. Dnešní ulice Polní a Slovákova probíhají po někdejší severní hrázi Tazuse. Napájen byl kromě Litavy také Nížkovickým i Němčanským potokem a směřovaly do něj další dva kdysi existující potoky: jeden okolo západní hradby ze Studánek, druhý kolem východní a severní hradby z vinohradů.[25]

Rybník je zmiňován už v privilegiu Petra hraběte od sv. Jiří a z Pezinku v roce 1497. Kromě chovu ryb měl i fortifikační funkci, při plném stavu mohl napájet vodní příkop jak podél jižní, tak i východní hradby v prostoru dnešní Lidické ulice (dříve Pastýřské) až po Bučovskou bránu. Pravděpodobně někdy po tureckých válkách v druhé polovině 17. století, kdy pominula hrozba obléhání města a rybník ztratil fortifikační účel, byl napříč jeho tělesem od Rybničné brány jižním směrem na Nížkovice veden násep s cestou. Na oltářním obraze z roku 1712 je již zachycen jako vypuštěný, v soupisech výnosů z knížecího velkostatku v roce 1750 nefiguruje a na jeho vypuštěné a vysušené ploše byl následně zbudován velký panský hospodářský dvůr k chovu dobytka zvaný Rybník.[25]

Předměstí[editovat | editovat zdroj]

Jak již bylo zmíněno, za hradbami navazovala na čtveřici městských bran také čtyři předměstí. Nejznámější z nich byla před Brněnskou branou západním směrem Špitálka, která byla také až do roku 1850 vedena jako samostatná obec.[15][22] Na sever před Rousínovskou branou směřovala pod kopec Urban ulice/čtvrť Nová, před Bučovskou branou na východ Bučovská a před Rybničnou branou vedla v prostoru u rybníka k Hodonínu ulice Rybničná, Lázeňská, „V lázně“, nebo též Žabobřeská.[15][22][25] Ta byla smetena za třicetileté války.[25] Mimo opevnění stála také další jednotlivá stavení jako panský hospodářský dvůr na severu či pivovar a mlýn na jihovýchodě.[22]

Postupná likvidace[editovat | editovat zdroj]

Petruzziho návrh územního generelu (1730) zachovává už jen tři strany hradeb, tu severní (vlevo) pohltil zámek s parkem a alejemi

Není známo, kdy přesně došlo k přestavbě dříve gotické komendy na renesanční zámek,[26] snad po roce 1566 vznikl na půdorysu původního paláce trojkřídlý zámek s lodžiemi a k němu byla přimknuta schodišťová věž. Nárožní tělesa, hradby tvrze a některá další stavení byla stržena.[16] I toto sídlo však na konci 17. století přestalo panstvu vyhovovat a Dominik Ondřej Kounic, zastávající vysoký úřad říšského vicekancléře císaře Leopolda I., se obrátil na italského architekta Domenica Martinelliho se žádostí o vybudování nového vznešeného sídla. Nástupce Maxmilián Oldřich Kounic po otcově smrti roku 1705 požádal vídeňského stavitele Václava Petruzziho, aby Martinelliho plány aktualizoval.[27]

Velkolepé záměry byly sice částečně redukovány, přesto znamenala barokní přestavba zámku razantní zásahy i do širší městské zástavby. Na výše zmíněných vedutách již není patrná severní fronta hradeb, která spolu s Rousínovskou branou musela v 18. století ustoupit přestavbě zámku a budování zámeckého parku.[15][23]

V 18. století městské hradby ztratily svou někdejší fortifikační úlohu a prostor kolem nich byl od přelomu 18. a 19. století zastavován drobnou domkářskou zástavbou.[28] Po zrušení severní zdi s Rousínovskou branou následují doklady o stržení Brněnské brány v roce 1840 a Bučovské brány v roce 1861.[15][23]

Nejdéle ze všech čtyř bran vytrvala jižní Rybničná, do níž byl po stržení městské věže (1770) patrně instalován zvon ze zrušeného kostela sv. Jakuba[13] a v 19. století instalovány čtyři ciferníky s hodinovým strojem ze zbořené věže,[25][28] proto se jí pak častěji říkalo brána Hodinová.[29] Ta se jako jediná dožila vynálezu fotografie a figurovala tak často spolu s dalšími dominantami na slavkovských pohlednicích, v posledních letech již jako velmi poškozená a podepřená dřevěnými trámy.[30] Stržena byla v roce 1903.[15] Na Hodinové bráně byl také až do jejího zboření umístěn městský znak, podle ozdobného lemu patrně pocházející z pozdního 16. století nebo z doby kolem roku 1600. Ten byl snesen a později umístěn na budovu nové školy, postavené v letech 1906–1907.[23] Rovněž hodiny se zachovaly ve sbírkách slavkovského muzea.[15][30]

  • Pohled na Slavkov od východu s předměstím Bučovská (Franz Richter, 1822)
    Pohled na Slavkov od východu s předměstím Bučovská (Franz Richter, 1822)
  • Pohled na město od severu již bez severní hradby (F. Richter, 1825)
    Pohled na město od severu již bez severní hradby (F. Richter, 1825)
  • Hodinová brána na fotografii z konce 19. století
    Hodinová brána na fotografii z konce 19. století
  • Znak Slavkova z Hodinové brány na fasádě ZŠ Komenského
    Znak Slavkova z Hodinové brány na fasádě ZŠ Komenského

Od vzniku republiky (20. a 21. století)[editovat | editovat zdroj]

Po vymření české větve rodu Kouniců v září 1919 (moravská vymřela již dříve, v roce 1848) získal Slavkov do vlastnictví rod Pálffyů sídlící ve Smolenici na Slovensku.[31] Slavkovský zámek jim byl po druhé světové válce zabaven a přešel do státního vlastnictví, v němž vytrval až do července 1996, kdy jej získalo město.[32]

Dále nejspíše probíhala postupná degradace pozůstalých hradebních zdí, místy včleněných do drobné obytné zástavby nebo sloužících jako ohradní zdi zahrad. Text ve Slavkovském zpravodaji z jara 1987 např. varuje před necitlivým dostavováním hradeb na příkladu „barbarsky probourané garáže do hradební zdi proti hřbitovu“.[23] Také již počátkem roku 1986 komise pro životní prostředí při MěNV Slavkov navrhla deset bodů ke zlepšení, mezi nimiž figuroval i námět „postupně opravit a konzervovat historické staré hradby“.[33]

Kulturní památka[editovat | editovat zdroj]

Hrubý zákres známého průběhu hradeb s vyznačením zachovaných a chráněných fragmentů (červeně) do map: r. 2024 a 1826.

Srpnem 1965 je datovaný evidenční list nemovité kulturní památky týkající se zbytků městských hradeb v části u hřbitova,[34] tedy v Kollárově ulici na parcelách č. 4511/1 a 4512/2 (nověji č. 632[35]). K zápisu do státního seznamu kulturních památek pak došlo patrně 22. června 1970.[36] Tehdy se jednalo o nejzachovalejší část opevnění v délce asi 20 metrů a výšce kolem 6 metrů se dvěma opěrnými pilíři,[34] pozůstatek západní hradební linie navazující z jižní strany na někdejší Brněnskou bránu.

V září 1987 přibyly evidenční listy k dalším třem úsekům.[37] K 5. říjnu 1992 rozhodlo ministerstvo kultury o rozšíření rozsahu kulturní památky o tuto trojici objektů.[36][38] Jeden z úseků představoval pokračování dříve zpamátněné části z druhé strany Brněnské brány, tedy severním směrem ke zdi zámecké zahrady. Hradba o délce 30–40 metrů a výšce 4–5 metrů se dvěma zazděnými střílnami a pozůstatkem cimbuří byla využita jako zeď zahrad či domů mezi Kollárovou ulicí a Koláčkovým náměstím, část koruny zdiva byla i pokrytá taškami.[37][39] Druhý úsek byl na jižní straně někdejšího opevnění a vedl v délce asi 20 metrů a výšce 3–4 metrů západně od bývalé Hodinové brány, mezi ulicemi U brány a Za branou, představoval zeď chudinských domů, nad nimiž částečně přečníval a takto odkrýval 3 střílny, dalších 7 střílen bylo zazděno na půdě domu čp. 79.[37][40] A konečně třetí úsek pocházel z východní části opevnění a probíhal po západní straně Lidické ulice jižně od bývalé Bučovské brány o délce 40–50 metrů a výšce asi 4 metrů, obestavěný domky z let 1793–1821 a částečně již upravovaný jejich obyvateli.[37]

Památkový katalog Národního památkového ústavu k roku 2024 dělí posledně zmíněný úsek hradební zdi do tří samostatných úseků,[41][42][43] přerušených patrně novější výstavbou domů čp. 1538, 1669 a 1670 a novodobější obyčejnou zdí oddělující zahrádky od parkoviště. Dále katalog doplňuje kromě výše vyjmenovaných ještě jeden úsek v Kollárově ulici naproti hřbitovu, a to na parcele č. 635/1, kde se část opevnění zachovala jen v torzu na základech původního opevnění s další novodobou dostavbou v původní linii hradeb.[44] A konečně přidává i úsek v Hradební ulici na parcelách č. 166 a 168,[45] tedy východně od někdejší Hodinové brány, jenž byl odhalen po demolici přilehlé obytné zástavby.

  • Část hradeb mezi Koláčkovým náměstím a Kollárovou ulicí u zámecké zahrady
    Část hradeb mezi Koláčkovým náměstím a Kollárovou ulicí u zámecké zahrady
  • Úsek hradeb v Kollárově ulici naproti hřbitovu (vpravo zmíněná garáž)
    Úsek hradeb v Kollárově ulici naproti hřbitovu (vpravo zmíněná garáž)
  • Některé kameny s vytesanými tvářemi v tomto úseku mezi pilířem a garáží
    Některé kameny s vytesanými tvářemi v tomto úseku mezi pilířem a garáží
  • Nejjižnější torzo hradeb v Kollárově ulici s další novodobou dostavbou v původní linii opevnění
    Nejjižnější torzo hradeb v Kollárově ulici s další novodobou dostavbou v původní linii opevnění
  • Zarostlá část hradeb mezi ulicemi Hradební a Za Branou u někdejší Hodinové brány
    Zarostlá část hradeb mezi ulicemi Hradební a Za Branou u někdejší Hodinové brány
  • Hradební zeď symbolicky naznačená na domech u bývalé Hodinové brány
    Hradební zeď symbolicky naznačená na domech u bývalé Hodinové brány
  • Část zdi mezi ulicemi B. Němcové a Hradební před renovací (2010)
    Část zdi mezi ulicemi B. Němcové a Hradební před renovací (2010)
  • Nejjižnější zachovaný fragment hradební zdi v Lidické ulici u parkoviště
    Nejjižnější zachovaný fragment hradební zdi v Lidické ulici u parkoviště
  • Prostřední hradební fragment v Lidické ulici u domu čp. 307
    Prostřední hradební fragment v Lidické ulici u domu čp. 307
  • Nejsevernější fragment zdi v Lidické ulici mezi domy čp. 315 a 1480
    Nejsevernější fragment zdi v Lidické ulici mezi domy čp. 315 a 1480

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna – Austerlitz. Město nejen se slavnou historií. 1. vyd. Slavkov u Brna: BM typo, 2007. 320 s. ISBN 80-903707-2-1. S. 13. Dále jen PERNES ad. (2007). 
  2. ↑ RŮŽIČKA, Jan. Obecní reprezentace Bučovic a Slavkova (1850-1914). , 2015 [cit. 2024-02-21]. 347 s. Disertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Prof. Mgr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D.. s. 43. Dále jen RŮŽIČKA (2015). Dostupné online.
  3. ↑ Historie města [online]. Město Slavkov u Brna [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ PERNES ad. (2007). S. 15.
  5. ↑ JAN, Libor. Slavkov u Brna ve 14. a na začátku 15. století - rozmach a úpadek komendy řádu německých rytířů. Časopis Matice moravské. Matice moravská, červen 1990, roč. 109, čís. 1, s. 40-41. Dále jen JAN (1990). Dostupné online. 
  6. ↑ a b VACULOVÁ, Helena. Křižáci o Slavkov pečovali, říká historik Libor Jan. iDNES.cz [online]. 2009-06-13 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b MLATEČEK, Karel. Nižší šlechta na Bučovicku a Slavkovsku před husitskou revolucí. Brno, 2006 [cit. 2024-02-20].  244 s. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jaroslav Mezník. s. 143-144. Dále jen MLATEČEK (2006). Dostupné online.
  8. ↑ JAN (1990). S. 46, 57.
  9. ↑ Architektura [online]. Zámek Slavkov – Austerlitz [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b PAVÉZKOVÁ, Hana. Vzdělávací programy pro děti v Podzemí zámku Slavkov u Brna. Brno, 2007 [cit. 2024-02-23].  56 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Lenka Mrázová. s. 8-9. Dále jen PAVÉZKOVÁ (2007). Dostupné online.
  11. ↑ PAVÉZKOVÁ (2007). S. 7.
  12. ↑ JAN, Libor. Slavkov u Brna ve 13. století a vznik komendy řádu německých rytířů. Časopis Matice moravské. Matice moravská, listopad 1988, roč. 107, čís. 2, s. 267. Dále jen JAN (1988). Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d VAVRO, P. Milan. Dějiny kostela sv. Jakuba Většího ve Slavkově u Brna [online]. Římskokatolická farnost Slavkov u Brna, 2023-05-25 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b SEIFERT, Jaromír. Kostel sv. Jakuba. Slavkov Austerlitz [online]. Bedřich Maleček, 2011-03-16 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d e f g h i PERNES ad. (2007). S. 27.
  16. ↑ a b c PAVÉZKOVÁ (2007). S. 10.
  17. ↑ a b ŠUJAN, Pavel. Město Slavkov u Brna v předbělohorské době. Brno, 2015 [cit. 2024-02-20].  67 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Marek Vařeka. s. 23. Dále jen ŠUJAN (2015). Dostupné online.
  18. ↑ ŠUJAN (2015). S. 25.
  19. ↑ PERNES (1987). S. 62–63.
  20. ↑ PERNES ad. (2007). S. 29.
  21. ↑ PERNES ad. (2007). S. 31.
  22. ↑ a b c d e ŠUJAN (2015). S. 35.
  23. ↑ a b c d e f g h PERNIČKA, Jan. Opevnění města. Slavkovský zpravodaj. Únor, březen 1987, čís. 2–3, s. 17–19. Dostupné online. 
  24. ↑ ŠUJAN (2015). S. 21.
  25. ↑ a b c d e f SEIFERT, Jaromír. Osudy rybniční soustavy na Slavkovsku. Slavkov Austerlitz [online]. Bedřich Maleček, 2013-10-29 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 
  26. ↑ ZICHOVÁ, Vladimíra. Jak se žilo na šlechtických sídlech… (2.). Slavkovský zpravodaj. 2016-05-28, roč. XVIII, čís. 5, s. 10. Dostupné online. 
  27. ↑ ZICHOVÁ, Vladimíra. Jak se žilo na šlechtických sídlech… (3.). Slavkovský zpravodaj. 2016-06-25, roč. XVIII, čís. 6, s. 12. Dostupné online. 
  28. ↑ a b Městské opevnění | slavkovak.cz [online]. Město Slavkov u Brna [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. 
  29. ↑ SEIFERT, Jaromír. Palackého náměstí. Slavkov Austerlitz [online]. Bedřich Maleček, 2020-07-16 [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b ZICHOVÁ, Vladimíra. Poklady nejen z depozitářů (23). Slavkovský zpravodaj. 2004-10-01, čís. 9, s. 6. Dostupné online. 
  31. ↑ PERNES, Jiří. Slavkov u Brna: město a okolí. Praha: Svépomoc, 1987. 178 s. S. 109. Dále jen PERNES (1987). 
  32. ↑ PERNES ad. (2007). S. 205.
  33. ↑ Náměty pro zlepšení životního prostředí. Slavkovský zpravodaj. Leden, únor 1986, čís. 1–2, s. 8. Dostupné online. 
  34. ↑ a b LEFNEROVÁ, L. Detail dokumentu: G0507692 [online]. Národní památkový ústav, 1965-08-25 [cit. 2024-02-27]. S. 1–2. Dostupné online. PDF ke stažení [1]. 
  35. ↑ Památkový katalog: hradba [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-28]. Katalogové číslo: 1000119166_0001. Dostupné online. 
  36. ↑ a b Památkový katalog: městské opevnění - kulturní památka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b c d FILIP, Aleš. Detail dokumentu: G0507692 [online]. Národní památkový ústav, 1987-09-29 [cit. 2024-02-27]. S. 3-8. Dostupné online. PDF ke stažení [2]. 
  38. ↑ KRIGL, Jan. Detail dokumentu: G0141500 [online]. Národní památkový ústav, 1992-10-05 [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. PDF ke stažení [3]. 
  39. ↑ Památkový katalog: hradba [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-28]. Katalogové číslo: 1000119166_0003. Dostupné online. 
  40. ↑ Památkový katalog: hradba [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-28]. Katalogové číslo: 1000119166_0004. Dostupné online. 
  41. ↑ Památkový katalog: hradba [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-28]. Katalogové číslo: 1000119166_0006. Dostupné online. 
  42. ↑ Památkový katalog: hradba [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-28]. Katalogové číslo: 1000119166_0007. Dostupné online. 
  43. ↑ Památkový katalog: hradba [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-28]. Katalogové číslo: 1000119166_0008. Dostupné online. 
  44. ↑ Památkový katalog: hradba [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-28]. Katalogové číslo: 1000119166_0002. Dostupné online. 
  45. ↑ Památkový katalog: hradba [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-28]. Katalogové číslo: 1000119166_0005. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Městské_opevnění_(Slavkov_u_Brna)&oldid=23811087“