Ara hyacintový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxAra hyacintový
alternativní popis obrázku chybí
Arové hyacintoví
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď Psittacinae
Rod Anodorhynchus
Binomické jméno
Anodorhynchus hyacinthinus
(Latham, 1790)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Anodorhynchus hyacinthinus

Ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus) je největším ptákem z rodu Anodorhynchus a zároveň největším papouškem schopným letu. Je celý kobaltově modrý, pouze kolem očí a na bradě má žlutou barvu. Jeho silný zobák dokáže rozlousknout i kokosový ořech. Přezdívá se mu modrý král zelené Brazílie.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Základní zbarvení je tmavě kobaltově modré, nahé oční okruží a holý pruh kůže u kořene zobáku jsou žluté, zobák šedočerný, nohy šedé. Dosahuje velikosti až 100 cm, je největším papoušek schopným letu. Dospělý jedinec v zajetí váží kolem 1250 gramů. Průměrná délka života se odhaduje na 60 let.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Ara hyacintový je specializovaný na plody a ořechy různých palem (Syagrus comosa a Attalea funifera), dále pak jeho potravu tvoří zelenina a ovoce, kde žijí. Neobvyklý je jejich sběr potravy na zemi, jeden druh palmy, jejíž ořechy se živí, má totiž celý kmen pod zemí a z ní ční jen vějíř větví s plody. Jejich zobáky jsou uzpůsobené k otevírání tvrdých ořechů, ale přesto běžně vybírají tyto ořechy z trusu dobytka, který je částečně natráví. Běžné není ani hnízdění ve skalních dutinách.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pohlavní dospělosti dosahují až v sedmém roce života. Přirozeně hnízdí v dutinách velkých stromů, v přímořských oblastech však zahnízdí i ve škvírách na stěnách útesů. Samec po dobu inkubace obstarává pro samici krmivo. Oba musí svá vajíčka chránit před predátory, nejčastěji jimi bývají nosálové, tukani nebo jestřábi a sojky. Samice snáší 2 – 3 vejce, mláďata se líhnou po 28 dnech. Rodiče o mladé pečují následující 4 měsíce, další měsíc je rodiče ještě uvykají na pobyt v pralese. Mláďata mají stejné zbarvení jako dospělí jedinci a osamostatní se až po šesti měsících rodičovské péče. [2] [3]

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Ara hyacintový původně obýval velké oblasti deštných pralesů Jižní Ameriky, ale ničení jeho životního prostředí a nelegální odchyt ptáků způsobilo, že dnes přežívá ve třech oddělených populacích, v jižní Brazílii, východní Bolívii a v severovýchodní Paraguayi, a je klasifikován jako ohrožený druh.

Biotop a způsob života[editovat | editovat zdroj]

Otevřené a polootevřené krajiny s porostem vysokých stromů, záplavové oblasti, kde se hladina zvyšuje až o 16m, savany s porostem palem a s množstvím skalních útvarů, ve kterých hnízdí.

Status[editovat | editovat zdroj]

V některých místech relativně hojný, ale na větší části původního výskytu již vyhubený. Je zranitelným druhem a celkové počty se odhadují na cca 4300 jedinců. Od roku 1987 je zapsán v druhém dodatku seznamu CITES - úplný zákaz volného obchodování. V roce 2014 byl přeřazen z kategorie „ohrožený“ (EN) do kategorie „zranitelný“ (VU).[4]

Chov v zajetí[editovat | editovat zdroj]

Jako první chovala aru hyacintového londýnská zoo v roce 1867. První mládě se vylíhlo v roce 1968 v Chicagu a první úspěšné odchovy jsou známy z Kóbe (1968) a z Chicaga (1971). V České republice jej chová např. ZOO Liberec, ZOO Zlín nebo ZOO Ostrava.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b http://papousci.chovzvirat.com/druhy/ara-hyacintovy.html
  3. http://www.zooliberec.cz/cz/katalog/ptaci/ara-hyacintovy/138
  4. Ara hyacintový už není ohrožený druh, Červená kniha IUCN ho přeřadila mezi „zranitelné“

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]