Wikipedie:Článek týdne/Příprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zde jsou ukázky Článků týdne, které jsou připraveny k automatickému zveřejnění v nejbližších týdnech. Červené odkazy značí týdny, na něž ještě nebyl článek připraven.

Prosíme, máte-li článek, jehož výňatek byste chtěli umístit na Hlavní stranu, nejprve ho navrhněte. Hlavní stranu je potřeba připravovat s citem a s ohledem na její ostatní části, takže by nebylo dobré, aby byl návrh na článek umisťován přímo do podstránky konkrétního týdne. Velmi se nedoporučuje měnit již připravené ukázky článků. Změna musí mít velmi vážný důvod.

Případné dotazy pokládejte na místní diskusní stránce. Do kategorie Články týdne řadí šablona {{Článek týdne}}, která se umísťuje na diskusní stránku vybraných článků.

Připravené články[editovat | editovat zdroj]

2019/01

{{Článek týdne | týden = 01 | rok = 2019 }}
Samson Rafael Hirsch
Rabi Samson Rafael Hirsch

Samson Rafael Hirsch (20. června 180831. prosince 1888) byl německý rabín, známý jako duchovní otec myšlenky propojení studia tóry a praktického života, která spolu s myšlenkami Azriela Hildesheimera dala podnět k rozvoji ortodoxních směrů označovaných dnes jako moderní ortodoxie či neoortodoxie.

Hirsch se narodil v rodině obchodníka a finančníka Rafaela Mendela Hirsche v Hamburku; zde také započal svá talmudická studia výukou u svého dědečka a otce a u rabína Isaaca Bernayse. Ve studiích pokračoval u rabína Jacoba Ettlingera v Mannheimu a od roku 1829 studoval klasickou filologii, dějiny a filosofii na univerzitě v Bonnu. V letech 1830–41 zastával pozici zemského rabína Oldenburska. Zde vytvořil svá první velká díla, spisy odhalující hodnotu a duchovní bohatství studia a praktikování judaismu: Devatenáct dopisů a Chorev. Po krátkém působení v Emdenu odešel na Moravu, kde přijal místo rabína mikulovské židovské obce a později i titul moravského zemského rabína. Do jeho moravského působení spadá i revoluční období let 1848–49, v němž se Hirsch aktivně zapojil do politického dění a prosazoval přiznání plných občanských a politických práv Židům. Nejvýznamnější část svého života však Hirsch strávil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde od roku 1851 až do své smrti vedl odštěpenou ortodoxní obec. Zde vydal svá nejznámější díla – komentář k Tóře a ke Knize žalmů – a po několik let také vydával měsíčník Jeschurun, v němž se snažil načrtnout filosofii judaismu.

2019/02

{{Článek týdne | týden = 02 | rok = 2019 }}
Chřástal laysanský
Posledně odchycený chřástal na Laysanu, 1923

Chřástal laysanský (Zapornia palmeri, syn. Porzana palmeri) je vyhynulý druh chřástalovitého ptáka. Vyskytoval se původně na ostrově Laysan (Havajské ostrovy), který osídlil před 125 000 lety. Poprvé se s ním setkala posádka ruské lodi Moller roku 1828, vědecky byl popsán až roku 1892. Jednalo se o asi patnácticentimetrového nelétavého ptáka, který obýval houštiny ostrova. Živil se všežravě, lovil různý hmyz (byl natolik obratný, že mohl zobákem chytit i letící mouchu), vyjídal též vejce mořských ptáků, kteří na Laysanu hnízdili, a někdy se přiživil i jejich mršinami. Vybíral také semínka. Rozmnožoval se během dubna a července, hnízdo tvořené ze suchých travin si ptáci stavěli na zemi obyčejně mezi vegetací, která mohla sloužit jako určitá „stříška”. O snůšku 2 až 3 vajec se starala pravděpodobně samice.

Ke konci 19. století Laysan obsadila společnost na těžbu guána. Akci vedl Max Schlemmer, jenž později ostrov získal a následně sem a na blízký Lisjanského ostrov vysadil králíky a morčata, kteří mu měli poskytnout zisky z prodeje masa. Nepůvodní zvířata se zde však namnožila a začala ničit vegetaci ostrova. Po roce 1918 se chřástal laysanský stal na ostrově vzácným a expedice USS Tanager, vypravená sem roku 1923, aby králíky vyhubila, našla dva poslední jedince. Chřástal nicméně přežíval na dalších ostrovech, kam byl vysazen: do roku 1910 byl introdukován na dva Midwayské ostrovy, roku 1913 na Lisjanského ostrov a roku 1929 na atol Pearl a Hermes. Lisjanská populace ale brzy vyhynula též kvůli dovezeným králíkům a ptáci z atolu Pearl a Hermes zahynuli již roku 1930 kvůli bouři. Poslední jedinci přežívali na Midwayi. Zde je vyhubily krysy, zavlečené na ostrov na lodích americké armády po vítězných druhoválečných bojích v oblasti. Od konce války nebyl chřástal laysanský pozorován.

2019/03

{{Článek týdne | týden = 03 | rok = 2019 }}
Nightwish
Nightwish v roce 2015

Nightwish [ˈnaitˌwiš] je finská hudební skupina hrající symfonický metal založená v roce 1996 skladatelem a klávesistou Tuomasem Holopainenem. K němu se přidali operní zpěvačka Tarja Turunen, kytarista Emppu Vuorinen, baskytarista Sami Vänskä a bubeník Jukka Nevalainen a v této sestavě vydali debutové album Angels Fall First (1997). Po vydání Oceanborn o rok později skupina pronikla na světový hudební trh, kde si během následujících čtyř až pěti let vybudovala silnou pozici. Vztahy v kapele ovšem nebyly ideální a po turné ke třetí desce Wishmaster (2000) odešel Vänskä, jehož nahradil Marco Hietala. Po turné k řadově pátému albu Once (2004) sestavu opustila i Tarja Turunen. Její náhradnice Anette Olzon byla po pěti letech, roku 2012 nahrazena Floor Jansen. S ní skupina v roce 2015 vydala prozatím poslední a v pořadí osmé album Endless Forms Most Beautiful.

Hudba Nightwish v jejich historii několikrát prošla menšími změnami stylů. Ženský vokál ve skladbách místy doplňuje rockovější a tvrdší mužský zpěv Hietaly, na poslední řadové desce se pěvecky zapojil také Donockley. Holopainen se jako textař a skladatel prvně inspiroval fantasy literaturou (například série Dragonlance či Pán prstenů), později dával přednost filmové hudbě či „obyčejným tématům“. Nightwish jsou považováni za jednu z hlavních skupin v historii symfonického metalu. Pomohli tento žánr zpopularizovat, přičemž se jejich tvorbou následně inspirovalo velké množství dalších skupin.

2019/04

{{Článek týdne | týden = 04 | rok = 2019 }}
Vydra skvrnitá
Vydra skvrnitá

Vydra skvrnitá (Hydrictis maculicollis, syn. Lutra maculicollis) je lasicovitá šelma náležící do monotypického rodu Hydrictis, předchozí systematika ji řadila do jiného rodu, Lutra. Bylo popsáno několik poddruhů, jejich existence je nicméně sporná. Vydra skvrnitá obývá tropické a subtropické oblasti subsaharské Afriky až do nadmořské výšky 2 500 m, k životu preferuje rozlehlé čisté vodní toky s kamenitým dnem, dostatkem ryb a okolním rostlinstvem. Od vody se vzdaluje maximálně na 10 m.

Vydra skvrnitá je středně velký druh vydry, měří 85 až 105 cm (bez ocasu 58 až 69 cm). Mezi africkými druhy vyder je nicméně nejmenším druhem. Dlouhé a štíhlé tělo je vybaveno krátkými končetinami a zploštělým ocasem, pomocí kterého může kormidlovat při plavání. Zbarvení se pohybuje mezi červenohnědou a čokoládovou se skvrnami na krku. Druh může žít solitérně nebo tvořit skupinky až o dvaceti jedincích. Živí se hlavně rybami, pokud však nejsou k dispozici, nepohrdne ani jinou potravou. Reprodukce probíhá sezónně a samici se nejčastěji rodí dvě až tři mláďata, která se stanou na matce nezávislá za jeden rok a ve dvou letech již mohou sama zplodit potomstvo.

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí vydru skvrnitou jako téměř ohrožený druh s klesající populací a je zařazena na seznam CITES do druhé přílohy. Hlavní důvod ohrožení spočívá ve ztrátě přirozeného prostředí, vydry jsou rovněž zabíjeny. Pro jejich ochranu bude důležité například vzdělávání veřejnosti či monitoring tohoto druhu.

2019/05

{{Článek týdne | týden = 05 | rok = 2019 }}
Indiánské války
Apačský válečník skalpující amerického vojáka

Indiánské války je termín popisující sérii konfliktů mezi evropskými kolonizátory či později americkými osadníky a domorodými kmeny na území Severní Ameriky. Primárním důvodem konfliktů byla rostoucí poptávka po půdě vyvolaná imigrací z různých evropských zemí. Ta vedla k osídlování západních teritorií bělošskými kolonizátory a vytlačování Indiánů stále více na západ, případně k jejich odstranění do předem daných území – rezervací. Dalším problémem byla kulturní nekompatibilita obou etnických skupin. Při těsnějším soužití Indiánů a bělochů se objevovalo mnoho nedorozumění, nesrovnalostí a incidentů. Tyto faktory následně vedly ke konfliktům.

Často ještě dříve, než začaly skutečné války, decimovaly indiánskou populaci z Evropy zavlečené choroby. Jednalo se o nemoci jako neštovice, spalničky, zarděnky a jiné, na něž organismy domorodců neměly vypěstovanou žádnou imunitu. Evropané šířili tyto choroby zprvu nevědomky, ale posléze si všimli, že účinky nemocí mají na domorodce daleko zhoubnější vliv než na ně. V několika válkách toho následně chtěli využít. Nejznámějším příkladem je pokus o rozšíření neštovic během obléhání pevnosti Pitt za Pontiacova povstání. Jedná se o jeden z prvních případů použití biologických zbraní. Nicméně i Indiáni se snažili proti bělochům využít primitivní biologické zbraně – v roce 1761 se pokusili otrávit studnu u Fort Ligonier, avšak s malým efektem. Evropské nemoci si vyžádaly daleko více indiánských životů než přímé vojenské akce. Odhady se různí, ale mnohé indiánské kmeny takto ztratily i 90 % své populace, což mělo zcela zásadní vliv na vojenskou sílu domorodců.

2019/06

{{Článek týdne | týden = 06 | rok = 2019 }}
Bettie Page
Mladá Bettie Page

Bettie Mae Page (20. dubna 1923 Nashville, Tennessee, USA11. prosince 2008 Los Angeles, Kalifornie, USA) byla americká modelka fotografických aktů a fetiše, která byla v 50. letech 20. století nazývána Královnou pin-up. Byla jednou z nejfotografovanějších žen, první známou modelkou bondage a fetiše, jednou z průkopnic sexuální revoluce. Stala se inspirací pro komiksové postavy, filmy a dala vzniknout neoburlesce. V 60. letech však upadla v zapomnění. Od 80. let byla v různých subkulturách uctívána jako ikona pin-up a sexuální symbol.

Pocházela z chudých poměrů. Střední školu dokončila jako druhá nejlepší z ročníku a pokračovala ve studiu na Vanderbiltově univerzitě v Nashville s cílem stát se učitelkou. V dalším školním roce ale změnila obor a začala studovat herectví. V roce 1944 získala titul Bachelor of Arts. Koncem 40. let se stala modelkou fotografických spolků, v 50. letech stála modelem fotografovi Irvingu Klawovi a později s ním točila celou řadu filmů. Vrcholem její kariéry byla spolupráce s Bunny Yeagerovou. Po stažení se do ústraní po roce 1957 trpěla depresemi, měla výkyvy nálad a strávila několik let ve státní psychiatrické nemocnici, postihla ji paranoidní schizofrenie. V roce 1959 konvertovalaevangelikalismu a pracovala pro amerického kazatele Billyho Grahama, studovala Bibli na vysokých školách v Los Angeles a PortlanduOregonu a po konverzi se chtěla stát misionářkou v Africe. Zemřela v nemocnici roku 2008 ve věku 85 let po srdeční příhodě.

2019/07

{{Článek týdne | týden = 07 | rok = 2019 }}
Antilopka pižmová
Samec antilopky pižmové v Zanzibaru

Antilopka pižmová (Nesotragus moschatus), přezdívaná též suni, je druh antilopky z čeledi turovitých zařazený na základě genetické analýzy z roku 2014 do rodu Nesotragus. Předchozí systematika, kterou uznává Integrated Taxonomic Information System, jej řadí do rodu Neotragus, který však dle této nové analýzy zahrnuje pouze druh antilopka trpasličí (Neotragus pygmaeus). Rozpoznáváno je někdy až pět poddruhů. Druh obývá východní a jihovýchodní Afriku, rozšířil se do Keni, Malawi, Mosambiku, Jihoafrické republiky, Tanzanie a Zimbabwe, kde osídlil převážně husté lesy.

Antilopka pižmová může mít jako druh různé, ale u každého jedince jednotné, zbarvení, jež se pohybuje od šedé po kaštanovou. Směrem dolů barva bledne a spodek těla je pak již plně bílý. Suni patří mezi nejmenší druhy antilop, na výšku měří 33 až 35 cm a na délku asi 57 až 62 cm bez ocasu. Samci jsou vybaveni krátkými černými rohy a vyvinuly se u nich také mohutné preorbitální žlázy v koutku oka, které vylučují pižmo sloužící k vymezení teritoria. Samice mají tyto žlázy menší. Druh je plachý, aktivní hlavně během pozdních večerních a brzkých ranních hodin. Živí se převážně spadanými listy rostlin. Žije spíše samotářsky a vykazuje teritorialitu, své malé území si samci i samice hájí před jedinci stejného pohlaví, území samců a samic se však mohou překrývat. Rozmnožování může probíhat celoročně, samici se rodí obyčejně jedno mládě, jež schovává ve vysoké trávě. Jeho vývoj je rychlý a za tři dny již konzumuje pevnou stravu. Pohlavní dospělosti dosahuje za 6 až 18 měsíců.

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený taxon, přesto však hrozby existují: nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí a také lov zdivočelými psy nebo lidmi.

2019/08

{{Článek týdne | týden = 08 | rok = 2019 }}
Alexandr Pečerskij
Alexandr Pečerskij

Alexandr Aronovič Pečerskij (též Pečorskij, v táboře zvaný domácky „Saša“, rusky: Алекса́ндр Аро́нович Печёрский; 22. února 1909, Kremenčuk19. ledna 1990, Rostov na Donu) byl důstojník Rudé armády židovské národnosti, jenž byl v říjnu 1941 zajat německou armádou. V roce 1943 byl převezen do vyhlazovacího tábora Sobibor, kde se záhy přidal do odbojového hnutí. Stal se z něj hlavní spoluorganizátor a následný vůdce úspěšného povstání a masového útěku několika stovek židů 14. října 1943. Toto povstání spolu s tím v Treblince (srpen 1943) byly jediné dvě úspěšné organizované vzpoury v táborech smrti za celou válku. Pečerskij působil po povstání jako partyzán a následně opět jako důstojník Rudé armády. Po válce žil v Rostovu na Donu, kde také v roce 1990 zemřel. Obdržel sice několik vyznamenání za zásluhy, ale zároveň byl sovětskými orgány perzekvován a nebylo mu mimo jiné umožněno svědčit v zahraničních procesech proti nacistům. Jeho osobnost se stala předobrazem několika filmových postav, například v televizním filmu Útěk ze Sobiboru (1987) jej ztvárnil Rutger Hauer.

Alexandr Pečerskij se narodil v Kremenčuku na Ukrajině 22. února 1909 jako syn židovského právníka. Jeho matka byla ženou v domácnosti. V roce 1915 se jeho rodina přestěhovala do Rostova na Donu a Alexandr zde později začal pracovat jako elektrikář v továrně na opravu lokomotiv. Poté, co vystudoval na vysoké škole obor hudba a literatura, se stal účetním a manažerem v malé škole pro amatérské hudebníky. Psal dokonce divadelní hry, k nimž skládal i hudbu. V okamžiku vypuknutí války s Německem byla jedna z jeho her právě připravena k uvedení.

Wikipedie:Článek týdne/2019/09

Wikipedie:Článek týdne/2019/10

Wikipedie:Článek týdne/2019/11

Wikipedie:Článek týdne/2019/12

Wikipedie:Článek týdne/2019/13

Wikipedie:Článek týdne/2019/14

Wikipedie:Článek týdne/2019/15

Wikipedie:Článek týdne/2019/16

Wikipedie:Článek týdne/2019/17

Wikipedie:Článek týdne/2019/18

Wikipedie:Článek týdne/2019/19

Wikipedie:Článek týdne/2019/20

Wikipedie:Článek týdne/2019/21

Wikipedie:Článek týdne/2019/22

Wikipedie:Článek týdne/2019/23

Wikipedie:Článek týdne/2019/24

Wikipedie:Článek týdne/2019/25

Wikipedie:Článek týdne/2019/26

Wikipedie:Článek týdne/2019/27

Wikipedie:Článek týdne/2019/28

Wikipedie:Článek týdne/2019/29

Wikipedie:Článek týdne/2019/30

Wikipedie:Článek týdne/2019/31

Wikipedie:Článek týdne/2019/32

Wikipedie:Článek týdne/2019/33

Wikipedie:Článek týdne/2019/34

Wikipedie:Článek týdne/2019/35

Wikipedie:Článek týdne/2019/36

Wikipedie:Článek týdne/2019/37

Wikipedie:Článek týdne/2019/38

Wikipedie:Článek týdne/2019/39

Wikipedie:Článek týdne/2019/40

Wikipedie:Článek týdne/2019/41

Wikipedie:Článek týdne/2019/42

Wikipedie:Článek týdne/2019/43

Wikipedie:Článek týdne/2019/44

Wikipedie:Článek týdne/2019/45

Wikipedie:Článek týdne/2019/46

Wikipedie:Článek týdne/2019/47

Wikipedie:Článek týdne/2019/48

Wikipedie:Článek týdne/2019/49

Wikipedie:Článek týdne/2019/50

Wikipedie:Článek týdne/2019/51

Wikipedie:Článek týdne/2019/52