Wikipedie:Článek týdne/2014

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zde je archiv Článků týdne zveřejněných na Hlavní straně v roce 2014.

Informace o tom, kdy byl článek založen, jak se vyvíjel a kdo jsou jeho hlavní autoři, lze nalézt v Historii daného článku.

52[editovat | editovat zdroj]

Skočický hrad
Kamenný val na vrcholku vrchu Kolo je snadno viditelný pozůstatek dřívějšího pravěkého osídlení a dřívějšího hradiště

Skočický hrad je přírodní rezervace ev. č. 975 nacházející se poblíž obce Skočiceokrese Strakonice. Důvodem ochrany je komplex relativně velmi přirozené lesní vegetace ve vrcholové části vrchu Hradu u Skočic. Na této lokalitě se jako na jediné v okrese Strakonice zachoval přirozený porost květnaté bučiny podsvazu Eu–Fagenion. Cenné přirozené lesní porosty pokrývají západní vrcholovou část (včetně prostoru prehistorického hradiště) a východní kulminační část. Ploché hřbety a mírnější jižně orientované svahy obou vrcholů jsou kryté převážně listnatými porosty s převahou buku, které mají charakter acidofilních bučin až bukových doubrav s přechody ke květnatým bučinám. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Na úpatí skalních stupňů a balvanitých sutí jsou vytvořeny netypické a plošně nepatrné fragmenty suťového lesa. Na jihozápadním strmém srázu západního vrcholu je dochován fragment acidofilního reliktního boru. Ze vzácnějších druhů rostlin se zde vyskytuje např. sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), vikev hrachovitá (Vicia pisiformis), zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), jilm horský (Ulmus glabra), růže alpská (Rosa pendulina) a další. Lokalita je významná i výskytem některých chráněných živočichů z říše hmyzu či ptactva.

51[editovat | editovat zdroj]

Přechovice
Návesní rybník v obci

Přechovice je obec, která se nachází v Jihočeském kraji, okrese Strakonice, ve vzdálenosti asi 1,5 km severovýchodně od Volyně. Podle sčítání z roku 2011 zde žije 99 obyvatel. Prvně je zmiňována v roce 1400 jako majetek pražské Svatovítské kapituly. Během 15. až 17. století sice patřila do správy řádu Maltézských rytířů, ale pak se pod kapitulu opět vrátila. Ve druhé polovině 20. století byly Přechovice součástí blízké obce Hoštice, avšak od roku 1990 jsou samostatnou obcí.

Nacházejí se v Bavorovské vrchovině a protéká jimi Přechovický potok, jenž je přítokem Volyňky. Přechovicemi prochází silnice I/4 a současně též železniční trať číslo 198. Je zde místní knihovna i sbor dobrovolných hasičů. V obci stojí celkem šest statků, které jsou chráněné jako kulturní památky. Proto jsou Přechovice od roku 2000 v řízení k vyhlášení vesnické památkové zóny. Jižně, při cestě do Volyně, je kaple svaté Anny, jež je také památkově chráněna.

50[editovat | editovat zdroj]

Ramones
Ramones v roce 1980

Ramones byla americká punk rocková skupina založená v roce 1974 v New Yorku. Je považována za vůbec první punkovou kapelu. Ačkoliv Ramones dosáhli jen omezeného komerčního úspěchu, stali se hlavní inspirací pro punkové hnutí v USA i Velké Británii.

Všichni členové skupiny používali jako pseudonym stejné příjmení „Ramone“, ačkoliv nebyli příbuzní. Celkem odehráli za 22 let téměř nepřetržitého turné celkem 2 263 koncertů. V roce 1996, po odehrání putovního festivalu Lollapalooza, odehráli rozlučkový koncert v Los Angeles a ukončili činnost. Během devíti let po rozpadu skupiny zemřeli tři ze čtyř zakládajících členů – zpěvák Joey Ramone, kytarista Johnny Ramone a baskytarista Dee Dee Ramone.

49[editovat | editovat zdroj]

Ludvíkov pod Smrkem je vesnice ve Frýdlantském výběžkuLibereckém kraji, vzdálená asi dva kilometry jihozápadně od Nového Města pod Smrkem. První písemná zmínka pochází z roku 1381 (dle jiných zdrojů ale až 1592). Ještě starší než samotná obec je však místní památkově chráněný kostel svatého Petra a Pavla. Během 15. a 16. století ve vesnici bydleli havíři, kteří v blízkých kopcích dolovali cínovou a měděnou rudu. Ke konci století byla v Ludvíkově založena i škola, v níž se učilo až do roku 1968, kdy škola zanikla a její prostory se začaly využívat pro výrobu elektrotechnických součástek. Tou dobou byl již ovšem Ludvíkov součástí Nového Města pod Smrkem (k jeho začlenění došlo roku 1960). Na přelomu 20. a 21. století sídlil ve vesnici hřebčín vychovávající dostihové koně, kteří se účastnili i Velké pardubické.

Ve vesnici dochází ke křížení dvou silnic třetí třídy. Ty jsou současně hranicemi vymezující dvě chráněná území, která se v okolí Ludvíkova rozkládají. Jihovýchodním směrem je to chráněná krajinná oblast Jizerské hory a západním přírodní park Peklo. Přímo ve vesnici stojí dva památné stromy. Centrem sídla prochází turistická i cyklistická trasa a v kopcích jižně od Ludvíkova je veden Singltrek pod Smrkem. Příznivcům lyžování jsou v zimních měsících k dispozici okruhy Stop pod Smrkem.

48[editovat | editovat zdroj]

Lajka
Lajka při výcviku v letovém boxu

Lajka (rusky Лайка; 1954 – 3. listopadu 1957) byl pes, který se jako první pozemský živý tvor dostal na oběžnou dráhu Země. Stalo se tak 3. listopadu 1957 na palubě sovětské družice Sputnik 2.

Před odchytem a zařazením do kosmického programu Lajka žila volně v ulicích Moskvy. Pro let na Sputniku 2 byla cvičena s dalšími dvěma psy. Vědci si k letům do vesmíru záměrně vybrali odchycené toulavé psy – soudili, že jsou zvyklí na těžký život a spíše vydrží jak výcvik, tak kosmický let. Před startem ji vedoucí lékařského týmu Valerij Jazdovskij vzal k sobě domů, aby si pohrála s jeho dětmi. Později k tomu napsal: „Chtěl jsem pro ni udělat něco pěkného, když měla žít už jen krátce…“ Technologie návratu kosmické lodi z oběžné dráhy na Zemi nebyly k dispozici, proto nebyl Lajčin návrat na Zem plánován. Očekávalo se, že prožije na oběžné dráze jeden týden, avšak uhynula následkem stresu a přehřátí už zhruba 5 až 7 hodin po startu.

Lajka byla prvním tvorem na oběžné dráze Země, nikoliv však ve vesmíru. Hranici vesmíru – tedy výšku 100 km nad zemí – jako první z živých tvorů překonaly octomilky vynesené americkou raketou V-2 už v únoru 1947. V Sovětském svazu byli prvními psy ve vesmíru dvojice Dezik a Cygan, kteří byli vysláni roku 1951 z kosmodromu Kapustin Jar po balistické dráze do výše 101 km.

47[editovat | editovat zdroj]

Jižní Súdán
Satelitní snímek Jižního Súdánu

Jižní Súdán (anglicky South Sudan), formálně Jihosúdánská republika (Republic of South Sudan), je stát v severovýchodní Africe. Osou státu je Bílý Nil a povrch z velké části tvoří mokřiny a tropické lesy. Nejvyšší horou je Kinyeti nedaleko hranice s Ugandou. Území je složeno z celkem 10 států s celkovou rozlohou 644 329 km2. Žije zde kolem 11 milionů obyvatel, hlásících se hlavně ke křesťanství a animismu. Hlavním a současně největším městem Jižního Súdánu je Džuba. Stát sousedí na východě s Etiopií, na jihu s Keňou, Ugandou a Demokratickou republikou Kongo a na západě se Středoafrickou republikou. Na severu sousedí se Súdánem. Úředním jazykem je angličtina. Jižní Súdán je nejnovějším vzniklým nezávislým státem k roku 2012.

V předkoloniální epoše se na území Jižního Súdánu nekonstituoval žádný významnější státní útvar. Na počátku 20. století se zde dominantní silou stali Britové, kteří Jižní Súdán spravovali odděleně od dnešního súdánského území. Během jednání o nezávislost byl však Jižní Súdán přivtělen ke svému severnímu sousedu, což dalo vzniknout novodobému súdánskému státu, oficiálně nezávislému od roku 1956. Vzhledem k neochotě súdánských elit zavést autonomní uspořádání pro jižní oblasti proběhly mezi severem a jihem dvě občanské války. Poté, co v lednu 2011 přes 98 % voličů hlasovalo pro odtržení, vyhlásila jihosúdánská vláda 9. července 2011 samostatnost. Země se potýká s následky dlouhé občanské války, rovněž ale i s bojem protivládních povstalců a krvavými etnickými konflikty.

46[editovat | editovat zdroj]

Hotel a televizní vysílač na Ještědu je stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu postavená v letech 1966 až 1973 na vrcholu hory JeštědLiberce. Je vysoká téměř 100 metrů s kruhovým půdorysem o průměru 33 metrů. Jejím autorem je architekt Karel Hubáček, kterému se statikou stavby pomáhal Zdeněk Patrman a s výbavou vnitřních prostor Otakar Binar. Před vybudováním současného hotelu stával na vrcholu hory od poloviny 19. století hotel, v jehož blízkosti byl na počátku 20. století, s ohledem na zájem turistů vybudován další. Stavby byly ze dřeva a obě v šedesátých letech 20. století shořely.

Stavba, která se objevuje ve znaku města, kraje, zdejší vysoké školy či místního prvoligového fotbalového klubu Slovan Liberec, je orientačním bodem a dominantou kraje. Objevila se také v českém filmu Grandhotel. Objekt je od roku 1998 kulturní památkou České republiky, od počátku roku 2006 dokonce národní kulturní památkou a od roku 2007 je uveden na Indikativním seznamu kulturních statků České republiky, z něhož jsou vybírány stavby navrhované k zařazení do Seznamu světového dědictví UNESCO.

45[editovat | editovat zdroj]

Berlínská zeď
Srpen 1961 - rozdělená rodina

Berlínská zeď byla postavena roku 1961, rozdělovala Berlín, Německo i Evropu. Stala se nejznámějším symbolem studené války. Celkově měřila 165 km (45 km s hranicí Západního Berlína, 120 km čítala hranice mezi Západním Berlínem a Braniborskem).

Její stavba započala pravděpodobně na základě výzvy Nikity Chruščova na zasedání představitelů Varšavské smlouvy konaném 3. až 5. srpna 1961 v Moskvě. Lidová komora NDR schválila moskevská usnesení 11. srpna a 12. srpna přijala ministerská rada NDR usnesení o nasazení ozbrojených sil na berlínské hranici. V noci z 12. na 13. srpna byla hranice v celé délce obsazena a obehnána ostnatým drátem. Teprve po třech dnech, během kterých nenastala prakticky žádná reakce ze strany západních mocností, započala stavba zdi.

Zeď se skládala z více částí. Vlastní zeď ležela těsně na hranici k západním sektorům (vně byly asi dva metry pozemku, ještě patřícího k východnímu Berlínu). Tato zeď se skládala z betonových, asi 3,6 metru vysokých panelů. Na východní straně se pak nacházelo rozdílně široké pásmo, skládající se z různých ochranných pásů: ostnatý drát, pás pro psy, pro pohraniční stráž, různé (i protitankové) zátarasy, a další zeď směrem na východ. Každých několik set metrů stála strážní věž.

Během existence zdi byly podniknuty mnohé pokusy o útěk. Při nich bylo zabito 136–245 lidí, přesný počet není zjistitelný. Je zaznamenáno 5075 úspěšných uprchlíků, z toho 574 dezercí.

Pád Berlínské zdi započal 9. listopadu 1989, kdy na tiskové konferenci před sedmou hodinou večer člen politbyra Günter Schabowski předčítal usnesení ministerské rady, podle něhož byly cesty i do západního zahraničí povoleny a mohly se uskutečnit přes všechny pohraniční přechody. Na otázku, od kdy toto usnesení vstoupí v platnost, odpověděl Schabowski „ihned“ (později se ukázalo, že usnesení ještě nebylo schváleno). V dalších hodinách docházelo k hromadnému návalu na berlínských hraničních přechodech, kolem 11. hodiny večer východoněmecká pohraniční stráž kapitulovala a kolem půlnoci proudily desetitisíce Východoberlíňanů přes všechny přechody do Západního Berlína.

44[editovat | editovat zdroj]

Řežabinec a Řežabinecké tůně
Pohled na rybník z hráze

Národní přírodní rezervace Řežabinec a Řežabinecké tůně je chráněné území nacházející se na území okresu Písek nedaleko obce Ražice. Důvodem ochrany je výskyt cenných litorálních společenstev, které poskytují vhodné hnízdiště pro mnoho druhů ptactva a slouží pro rozmnožování dalších živočišných druhů. V rámci ochrany je chráněn jak Řežabinecký rybník, přilehlé tůně vzniklé zaplavením starých děr po středověké těžbě, tak i významná archeologická lokalita na vrchu Pikárna, kde v paleolitu a mezolitu bývalo rozsáhlé lidské sídliště.

Samotný rybník vznikl na místě slatiny v bývalém korytě řeky Otavy v roce 1530 na popud pána hradu Zvíkov Kryštofa ze Švamberka. Postupně vodní plocha zarůstala litorálním porostem tvořeným převážně rákosem, až tento cenný porost pokryl přibližně 40 %. Nevhodné hospodářské zásahy, nadměrný chov ryb převážně v 70. a 80. letech 20. století měly za následek poškození chráněné lokality a vyhynutí řady druhů. Rozsah pokrytí rákosem poklesl na přibližně dnešních 15 %. K roku 2011 byl rybník ve vlastnictví státu a ve správě Agentury ochranu přírody a krajiny ČR, která se snaží navrátit druhovou pestrost a minimalizovat negativní dopady člověka. Rybník se stal významnou ptačí oblastí, kde se vyskytuje přes 160 ptačích druhů, mnoho jich zde hnízdí a taktéž se zde nachází největší kolonie racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus) na území jižních Čech. Z těchto důvodů byla celá lokalita v roce 2004 vyhlášena ptačí oblastí soustavy Natura 2000. Oblast také figuruje na seznamu významných ptačích území.

43[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Svěrák
Zdeněk Svěrák v roce 2007

Zdeněk Svěrák (* 28. března 1936, Praha, Československo) je český dramatik, scénárista, herec a autor písňových textů. Po studiu na gymnáziu a Vysoké škole pedagogické, kterou dokončil roku 1958, odešel společně se svou budoucí manželkou učit do západních Čech. Po čtyřech letech ale pedagogickou dráhu opustil a začal pracovat v Československém rozhlase. Zde se stal jedním z autorů rozhlasového pořadu Vinárna U pavouka, v němž vznikla postava zneuznaného českého velikána Járy Cimrmana. V rozhlase také poznal hudebníka Jaroslava Uhlíře, s nímž od té doby spolupracuje.

Roku 1967 vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, pro které připravil první hru pojmenovanou Akt a na dalších třinácti se pak spoluautorsky podílel spolu s Ladislavem Smoljakem. Ve všech hrách divadla také hraje. Se Smoljakem začali posléze psát i filmové scénáře a v natočených filmech se pak obvykle jako herci také objevovali. Některé scénáře, například pro filmy Vrchní, prchni! nebo Tři veteráni, pak psal Svěrák i sám.

Během osmdesátých let 20. století spolupracoval také s režisérem Vítem Olmerem, v jehož několika filmech rovněž hrál. Na začátku devadesátých let téhož století začal Zdeněk Svěrák psát scénáře, podle nichž filmy natáčel jeho syn Jan. Vznikly tak snímky Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět či Vratné lahve. Film Kolja získal krom jiného také Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film roku 1996.

Od roku 1994 spolupracuje s Centrem Paraple, které pečuje o pacienty s poraněním míchy odkázané na invalidní vozík. Vedle dramat a filmových scénářů píše též písňové texty, které také zpívá, dále je pisatelem pohádek a povídek. Je tak autorem tří povídkových knih nazvaných Povídky, Nové povídky a Po strništi bos. Připravil též televizní večerníček Radovanovy radovánky. Za své dílo získal několik ocenění a to nejen v České republice, ale také v zahraničí.

42[editovat | editovat zdroj]

Kalous ušatý
Kalous ušatý

Kalous ušatý (Asio otus) je středně velký druh sovyčeledi puštíkovitých hnědého a černého zbarvení s charakteristickým prodlouženým opeřením kolem ušních otvorů, díky kterému získal svůj název v mnoha světových jazycích.

České republice se jedná o jednu z nejhojnějších a nejrozšířenějších sov vůbec. Jejím přirozeným biotopem jsou převážně řídce porostlé otevřené kulturní krajiny, přes den se často zdržuje v lesích. Obývá všechny kontinenty severní polokoule a izolovaně se vyskytuje také v Africe, na svém areálu rozšíření přitom tvoří celkem 4 poddruhy.

Je aktivní za soumraku a v noci, v zimě přes den se přitom často zdržuje v menších skupinách. V jeho potravě se nejčastěji objevují hlodavci, díky čemuž je považován za užitečného, ale požírá také jiné savce, menší druhy ptáků a hmyz. K hnízdění využívá nejčastěji opuštěná hnízda krkavcovitých ptáků, kam klade 3–7 světlých vajec.

41[editovat | editovat zdroj]

Neil Armstrong
Armstrong a Aldrin nacvičují výstup na Měsíc

Neil Alden Armstrong (5. srpna 1930 Wapakoneta, Ohio, USA25. srpna 2012 Cincinnati, Ohio, USA) byl americký pilot, astronaut, univerzitní profesor a především první člověk, který vstoupil na povrch Měsíce.

Než se stal astronautem, sloužil jako pilot v námořnictvu Spojených států amerických, přičemž bojoval ve válce v Koreji. Po odchodu z námořnictva vystudoval letecké inženýrství a stal se zkušebním pilotem v dnešním Armstrongově leteckém výzkumném středisku, kde se při více než 900 letech účastnil testů řady typů letadel. Od roku 1958 se postupně zapojil do programu letectva Spojených států amerických nazvaném Man In Space Soonest („Člověk ve vesmíru vbrzku“), testování raketového letounu North American X-15, a vývoje raketoplánu Boeing X-20 Dyna-Soar.

Roku 1962 přešel do oddílu astronautů NASA. Jeho prvním kosmickým letem byla mise Gemini 8 v březnu 1966. Během ní astronauti Armstrong a David Scott provedli první spojení dvou těles ve vesmíru. Podruhé Armstrong vzlétl do vesmíru při misi Apollo 11. Zatímco Michael Collins kroužil ve velitelském modulu kolem Měsíce, Neil Armstrong a Buzz Aldrin 20. července 1969 jako první lidé na Měsíci přistáli. Armstrong 21. července vystoupil jako první člověk na jeho povrch, a získal tím celosvětovou slávu. V přímém přenosu Armstrongův sestup po žebříku a první kroky na Měsíci vidělo a slyšelo odhadem na 600 miliónů lidí, pětina lidstva.

Roku 1971 odešel z NASA; vyučoval na Cincinnatské univerzitě, poté byl mluvčím a členem správních rad několika společností. Zemřel roku 2012 na komplikace po operaci srdce.

40[editovat | editovat zdroj]

Mingská ekonomika
Terasová rýžová pole v provincii Kuang-si

Ekonomika čínské říše Ming (13681644) byla ve své době největší na světě, tehdejší podíl Číny na světovém hrubém domácím produktu je odhadován na 31 %, podle jiných odhadů na 25 % k roku 1500 a 29 % k roku 1600. Mingská epocha je považována za jeden ze tři zlatých věků Číny (dalšími byly období vlády dynastií Chan a Tchang).

Zakladatel mingské dynastie, císař Chung-wu, usiloval o vybudování relativně rovnostářské společnosti samozásobitelských rolnických hospodářství, doplněných pouze nezbytnými řemeslníky a obchodníky ve městech. Distribuce přebytků a infrastrukturní investice měly být prováděny státem. Ve snaze o realizaci tohoto ideálu byla obnovena státní správa, vypracovány daňové soupisy obyvatelstva a půdy. Daně byly sníženy z vysokých úrovní nastavených mongolskou dynastií Jüan. Podpora zemědělské výroby a celková obnova země vedla k produkci přebytků, záhy obchodovaných na trzích. Následně však i k majetkové diferenciaci a vzestupu politického vlivu velkých pozemkových vlastníků (džentry) a obchodníků, doprovázeném postupným oslabováním vládní moci.

39[editovat | editovat zdroj]

Atmosféra Marsu
Mračna v atmosféře Marsu

Atmosféra Marsu je plynný obal nacházející se okolo planety Mars. Je velmi řídká, není schopná zadržovat tepelnou výměnu mezi povrchem a okolním prostorem, což má za následek velké tepelné rozdíly během dne a noci.

Tlak na povrchu se pohybuje mezi 600 a 1000 Pa (s extrémy 30 Pa na vrcholku Olympus Mons až 1155 Pa v oblasti Hellas Planitia). Je to přibližně 100 až 150krát méně než na povrchu Země, odpovídá to tlaku zhruba ve výšce 30 km nad zemským povrchem (průměrný tlak na povrchu Země je 101,3 kPa). Podobně jako na Zemi ale dochází k sezónním změnám v atmosféře, jak se planeta přibližuje a oddaluje od Slunce. V zimě 25–30 % atmosférického oxidu uhličitého zmrzne na pólech, zatímco v létě opět sublimuje a vrací se do atmosféry.

38[editovat | editovat zdroj]

Emirates Stadium
Letecký pohled na Emirates Stadium

Ashburton Grove, ze sponzorských důvodů znám jako Emirates Stadium, nebo jednoduše Emirates, je fotbalový stadion nacházející se ve čtvrti Islington, na severu Londýna. Je domácím stadionem Arsenalu. Se svou kapacitou 60 361 diváků je Emirates třetí největší fotbalový stadion v Anglii, hned po Wembley a po Old Trafford. Je také čtvrtým největším fotbalovým stadionem ve Spojeném království.

V roce 1997 začal Arsenal zjišťovat možnosti na přesun do nového stadionu. Nicméně rozšíření stávajícího Highbury nebylo z důvodů zamítnutí stavebního povolení radou městské části Islington možné. Po zvážení několika dalších variant se klub rozhodl koupit pozemek, na kterém dříve sídlila firma na likvidace odpadu, v Ashburton Grove. V roce 2000 byl tento plán předložen veřejnosti. Navzdory odporu místních obyvatel a klubových akcionářů proti přesunu, se Arsenalu podařilo získat souhlas městské rady na výstavbu nového stánku. Arsène Wenger to později popsal jako: „největší rozhodnutí v historii Arsenalu od doby, kdy se vedení rozhodlo v roce 1925 přivést na lavičku Herberta Chapmana“. Demoliční práce na novém pozemku začaly v srpnu 2002. Výstavba stánku potom o čtyři měsíce později. Financování stadionu se ukázalo býti složité. Kvůli tomu klub pozdržel práce na stavbě až do února 2004. V říjnu 2004 byla jako hlavní sponzor oznámena společnost Emirates. Stavební práce na stadionu byly ukončeny v červenci 2006. Cena se vyšplhala na 390 milionů £. Pro účely zápasů mimo anglickou ligu a poháry je za název stadionu používán termín „Arsenal Stadium“ z toho důvodu, že společnost Fly Emirates nemá podepsanou reklamní smlouvu s Evropskou fotbalovou asociací (UEFA).

37[editovat | editovat zdroj]

Anatomie psa domácího
Nosní houba psa – vzor tvořený rohovatějící pokožkou

Anatomie psa domácího popisuje stavbu těla psa domácího a s ní související vlastnosti. Během domestikace bylo vyšlechtěno nespočet psích plemen, lišících se výrazně stavbou těla i velikostí: nejmenším plemenem je čivava, s ideální hmotností 1,5 až 3 kg, obecně největším psem je irský vlkodavkohoutkovou výškou minimálně 71 cm, rekordmanem je nicméně německá doga s kohoutkovou výškou přesahující 1 metr, nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif, s hmotností přesahují 100 kg. Přesto jsou všichni psi příslušníci jednoho živočišného druhu a jejich vnitřní anatomie je do značné míry totožná.

Pes patří mezi psovité šelmy a stavbou těla je podobný svým divokým nejbližším příbuzným, vlku obecnému, zvláště vlku indickému (Canis lupus pallipes) a vlku himalájskému (C. lupus chanco), a dále šakalovi obecnému (C. aureus). V porovnání s vlkem má pes domácí obecně širší a kratší čenichovou partii, těžší kostru, kratší končetiny, menší a kulatější tlapy a nemívá zcela rovný ocas.

36[editovat | editovat zdroj]

Židé v Protektorátu Čechy a Morava
Památník Terezín, připomínající české oběti holocaustu

Židé v Protektorátu Čechy a Morava byli hned od počátku nacistické okupace postupně systematicky vyřazováni z hospodářského i společenského života. Veškeré židovské záležitosti měla na starosti Ústředna pro židovské vystěhovalectví, která se zprvu snažila Židy donutit, aby emigrovali do zahraničí, pak však změnila strategii a začala připravovat realizaci tzv. „konečného řešení židovské otázky“. Ústředna donutila pražskou židovskou náboženskou obec poslušně vykonávat nacistická nařízení a podílet se na deportacích Židů mj. do koncentračního tábora Terezín, které začaly na podzim 1941 a na počátku roku 1943 bylo na svobodě už jen na 3 tisíce protektorátních Židů.

Z Terezína byli Židé deportováni na Němci okupovaná území Sovětského svazu či Polska. Terezín měl mezi ostatními koncentračními tábory zvláštní postavení, neboť krom své funkce při vyhlazování Židů sehrál roli také při nacistické propagandě, když nacisté upravenými ulicemi Terezína provedli v letech 1943–1945 několik delegací Červeného kříže.

Při vzniku Protektorátu Čechy a Morava žilo na tomto území přes 120 tisíc Židů. Asi 30 tisícům Židům se podařilo emigrovat, drtivá většina ostatních byla deportována. Počet českých židovských obětí holocaustu není přesně znám, zavražděno však bylo minimálně 80 tisíc Židů.

35[editovat | editovat zdroj]

Bratronice (okres Kladno)
Kostel Všech svatých v Bratronicích

Bratronice jsou česká obec nacházející se ve Středočeském krajiokresu Kladno vzdálená asi 30 kilometrů západním směrem od hlavního města. Součástí obce je také vesnice Dolní Bezděkov a spadají pod ni též Mostecký a Roučmídův mlýn. Bratronice se nacházejí na staré lovecké cestě spojující Prahu se Zbečnem a hradem Křivoklát. První písemná zmínka je datována k roku 1228, kdy se obec uvádí v majetku ženského kláštera na Pražském hradě. Obec je však pravděpodobně ještě starší. V jejím vlastnictví se vedle kláštera vystřídali páni z Lochovic, páni z Donína, Bořité z Martinic, Albrecht z Valdštejna či Fürstenbergové. Začátkem osmdesátých let 18. století byl v obci zbudován kostel a od roku 1793 stojí v obci také škola. Kostel spolu se dvěma venkovskými usedlostmi, dvěma smírčími kříži lemujícími starodávnou cestu a atypickým bunkrem vybudovaným přímo pod silnicí patří mezi místní nemovité kulturní památky. Sportovní vyžití nabízí zdejší sokolovna a fotbalové hřiště postavené na západním okraji obce.

Obcí prochází silnice II/201, která je zde křižována jednak silnicemi III/1163 a III/2018 a ve východních partiích Bratronic z ní odbočuje silnice III/2015. Je také křižovatkou cyklistických tras a prochází jí turistická trasa. Železniční trať Bratronicemi vedena není. Na území obce dochází k částečnému překryvu dvou chráněných území. Jedním je chráněná krajinná oblast Kokořínsko a druhým přírodní park Povodí Kačáku. Národní park Křivoklátsko, o jehož vyhlášení se uvažuje, vlastní obec nezasáhne (jeho součástí bude pouze část zdejšího katastrálního území). Přímo v Bratronicích stojí u kostela památná Bratronická lípa.

34[editovat | editovat zdroj]

Fotografie v Dánsku
Peter Faber: Náměstí Gråbrødretorv, 1840, nejstarší dochovaná dánská fotografie

Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Dánsku mimo jiné důsledkem změny technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění. FotografieDánsku se vyvíjela za silné spoluúčasti a zájmu od samotných počátků tohoto umění v roce 1839 k úspěchům značného počtu Dánů ve světě fotografie do dnešních dní. Průkopníci, jako byli Mads Alstrup a Georg Emil Hansen připravili cestu pro tuto rychle rostoucí profesi během druhé poloviny 19. století, oba byli mezinárodně uznávanými zároveň uměleckými a novinářskými fotografy. Fotografie v Dánsku byla časem přijata jako umělecká forma a dnes se dánští fotografové aktivně účastní na klíčových výstavách po celém světě.

Mezi nejúspěšnější současné dánské fotografy se řadí Jacob Aue Sobol, který získal uznání za podmanivé portréty své grónské přítelkyně a Per Bak Jensen, který představil nový pohled na moderní krajinářskou fotografii. V novinářské fotografii patří mezi oceňované například Jan Grarup a Claus Bjørn Larsen, kteří se zabývali válečnými konflikty světového významu za posledních 20 let.

33[editovat | editovat zdroj]

Geometrie
Ilustrace Pythagorovy věty o pravoúhlých trojúhelnících

Geometrie (řecky γεωμετρία, z zeměmetriaměření) je matematická věda, která se zabývá otázkami tvarů, velikostí, proporcí a vzájemných vztahů obrazců a útvarů a vlastnostmi prostorů. Geometrie bývá považována za jeden z nejstarších vědních oborů vůbec. V Ottově slovníku naučném heslo Geometrie začíná slovy:

Geometrie, měřičství, jest nauka o veličinách a útvarech prostorových. Pojmů těchto útvarů nabýváme abstrakcí z předmětů hmotných.

Jednoduché geometrické útvary byly známy již v paleolitu a podrobněji zkoumány ve všech starověkých civilizacích. Geometrie sloužila původně pro praktické účely v zeměměřičstvístavebnictví. Na vědecké úrovni se jim poprvé věnovali staří Řekové. K slavným geometrickým problémům patřily otázky o konstruovatelnosti některých geometrických útvarů pomocí idealizovaného pravítkakružítka.

32[editovat | editovat zdroj]

Rovná (národní přírodní památka)
Ohrada s výskytem hořce jarního. V pozadí se nacházejí hybridní topoly, které opadem listí pozměňují chemické složení půdy na lokalitě

Rovná je národní přírodní památka ležící v okrese Strakonice západně od obce Rovná, v jejímž katastrálním území se i nachází, chráněná z důvodu posledního výskytu nížinné formy hořce jarníhoČechách. Z důvodu značného významu této lokality je prováděno v ohrazené části památky o rozloze přibližně 120 m2 ruční kosení a rozrušování travních drnů, které má od roku 2004 na starost správa CHKO Blanský les. Národní přírodní památka se nachází na severozápadním břehu Rovenského rybníka a je přístupná polní cestou vedoucí po hrázi rybníka. Severozápadně od národní přírodní památky se nachází další chráněné území; přírodní památka Sedlina.

Optimální dobou k návštěvě památky je jaro, kdy dochází k rozkvetení kriticky ohroženého hořce jarního na území mezofilnímezohydrofilní louky. Vedle hořce se v oblasti vyskytuje celá řada dalších rostlin, např. zástupci ostřic jako ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), o. oddálená (Carex distans), o. latnatá (Carex paniculata), o. obecná (Carex nigra), o. dvouřadá (Carex disticha), dále prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), kozlík dvoudomý a mnohé další.

31[editovat | editovat zdroj]

První světová válka (před rokem 1939 známá jako velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Bezprostřední záminkou k válce se stal úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Rakousko-Uhersko odvetou vyhlásilo válku Srbsku, čímž vyvolalo řetězovou reakci vedoucí ke světové válce. Během jednoho měsíce se Evropa ocitla ve válečném konfliktu.

Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království (které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie), Francie a carské Rusko. K Dohodě se připojily další státy, v roce 1915 Itálie a v roce 1917 USA. Ústředními mocnostmi tvořily v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie.

Válka skončila vítězstvím Dohody a kapitulací poražených Ústředních mocností. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk francouzského maršála FocheCompiègne. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919.

30[editovat | editovat zdroj]

Sex Pistols
Sex Pistols v roce 1977

Sex Pistols byla anglická punková kapela založená v Londýně v roce 1975. Kapelu původně tvořili zpěvák Johnny Rotten, kytarista Steve Jones, bubeník Paul Cook a baskytarista Glen Matlock. Matlock z kapely odešel v roce 1977 a nahradil jej Sid Vicious. Ačkoliv kapela existovala pouze tři roky, vydala čtyři singly a natočila jedno studiové album, BBC ji označila za „nejlepší anglickou punkovou kapelu“. Sex Pistols jsou často označováni jako iniciátoři punkového hnutí ve Velké Británii.

Sex Pistols se objevili jako odpověď na to, co bylo považováno za neškodný progresivní rock a pop music poloviny 70. let. Kapela vyvolala během své krátké kariéry mnoho kontroverzí, které upoutaly Anglii, ale často zastínily jejich hudbu. Jejich vystoupení neustále čelily problémům s úřady a často končily pohromami a výtržnostmi. Singl „God Save the Queen“ z roku 1977, který byl vydán tak, aby kolidoval s 25. výročí Alžběty II. na britském trůně, je často považován za útok na Britskou monarchii a britský nacionalismus.

Kapela se rozpadla v roce 1978 uprostřed bouřlivého turné v Spojených státech, ale v roce 1996 se opět sjednotila pro turné „Filthy Lucre“, později i pro turné v letech 2002 a 2003. Dne 24. února 2006 byli Sex Pistols slavnostně uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame, ale ceremoniálu se odmítli zúčastnit a muzeum nazvali „močí ve víně“.

29[editovat | editovat zdroj]

Železniční trať Raspenava – Bílý Potok pod Smrkem
Motorový vůz 810 na konečné zastávce v Bílém Potoce

Železniční trať Raspenava – Bílý Potok pod Smrkem (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 038) je jednokolejná regionální trať vedoucí podél řeky Smědé v severních Čechách v okrese Liberec. Důvodem pro její vybudování byl rozvoj továren v oblasti horního toku řeky a nedostatečné spojení s nejbližší stávající železniční stanicí nacházející se v Raspenavě. S výstavbou trati se začalo v roce 1899. Hotova byla za rok a 3. května 1900 na ní byl zahájen provoz – nejprve vlaky taženými parními lokomotivami, posléze se přešlo na motorové vozy. Na začátku 21. století se sice uvažovalo o jejím zrušení (v rámci úsporných opatření), avšak nedošlo k němu a na trati díky podmínkám soutěže vypsané Libereckým krajem na provoz Jizerskohorské železnice, do níž tato trať patří, jezdí od roku 2011 moderní motorové vozy Regio-Shuttle RS1.

28[editovat | editovat zdroj]

S’-ma Čchien
S’-ma Čchien

S’-ma Čchien (čínsky pchin-jinem Sīmǎ Qiān, znaky 司馬遷, 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.86 př. n. l.) byl čínský historik a spisovatel, zakladatel čínské historiografie. Jeho zásadní dílo, Zápisky historika (Š’-ťi), neboli Kniha vrchních písařů, popisuje dějiny Číny i okolních národů od mýtických počátků kolem roku 2600 př. n. l. po jeho dobu. S’-ma Čchien se v něm pokusil uspořádat historické údaje, zevšeobecnit je a dobrat se pochopení zákonitostí dějin, „cesty Nebes“. Dílo mimořádné svým rozsahem i literární úrovní se stalo vzorem pro pozdější historiky i spisovatele.

Pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii, jeho otec S’-ma Tchan vykonával u dvora Wu-tiho, císaře říše Chan, funkci dvorského písaře, se zodpovědností za kalendář, císařský archív a knihovnu. Už S’-ma Tchan začal shromažďovat materiály a sepisovat dějiny Číny, roku 110 př. n. l. však zemřel. S’-ma Čchien slíbil otci, že dílo sestaví. Převzal otcův úřad, roku 104 př. n. l. dokončil sbírání materiálů a začal psát Zápisky.

Roku 99 př. n. l. se zapletl do dvorských intrik, což mu vyneslo odsouzení k smrti. Neměl prostředky na vykoupení se z trestu, proto náhradou za popravu přivolil k neméně potupné kastraci. Po propuštění z vězení pracoval v císařském sekretariátu, dopsal Zápisky a o několik let později zemřel.

27[editovat | editovat zdroj]

Měděnec (Jizerské hory)
Pohled na Měděnec, v pozadí hora Smrk

Měděnec (německy Kupferberg) je nejvyšší vrchol Libverdské vrchoviny, součásti Jizerských hor, dosahující výšky 777 m n. m. Nachází se v severní části České republiky, a to nedaleko Nového Města pod Smrkemokrese Liberec. Vyskytují se zde zelenošedé chlorit-muskovitické svory, na něž se váží ložiska cínové a měděné rudy, která se zde od 16. století také těžila. Od druhé světové války již těžba neprobíhá a v opuštěných štolách zimují netopýři. Vedle nich zde ve starých bučinách žije též holub doupňák či šplhavci. Měděnec je součástí chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. V červnu 1941 došlo v lokalitě k tragické události, kdy do hory narazil německý letoun Heinkel He 111 B letící z francouzského Lille do polského Grójecu. Celá pětičlenná posádka letadla na místě zahynula.

26[editovat | editovat zdroj]

Atentát na Františka Ferdinanda d'Este
Arcivévoda Ferdinand s chotí Žofií opouštějí sarajevskou radnici

Atentát na Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko−uherského trůnu, byl spáchán 28. června 1914Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Během vojenské přehlídky byl arcivévoda František Ferdinand napaden skupinou šesti atentátníků, jejichž vůdcem byl Danilo Ilić. František Ferdinand d'Este a jeho choť, Žofie Chotková, byli po předchozím nezdařeném bombovém útoku na kolonu vozů poté na jiném místě zastřeleni srbským separatistou Gavrilo Principem.

Na vrcholu spiknutí stáli velitel srbské vojenské rozvědky Dragutin Dimitrijević, jeho pravá ruka, major Vojislav Tankosić, a špion Rade Malobabić. Major Tankosić měl na starosti výcvik a ozbrojení atentátníků a umožnil jim přístup do sítě agentů a konspiračních bytů, kterou byly na území Rakouska-Uherska pašovány zbraně.

Atentátníci, klíčoví členové sítě agentů a srbští vojenští činitelé zodpovědní za organizaci atentátu byli posléze uvězněni, souzeni a potrestáni. Pachatelé uvěznění na území Bosny byli souzeni v Sarajevu v říjnu 1914, ostatní aktéři byli souzeni v letech 1916 a 1917 před pololegálním soudem ve Francouzi okupované řecké Soluni.

25[editovat | editovat zdroj]

Pavouci
Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)

Pavouci (Araneae) jsou členovci s osmi nohama a chelicerami (klepítky), do kterých ústí vývod jedových žláz. Jsou největším řádem pavoukovců s vysokou druhovou rozmanitostí. Pavouci se vyskytují na každém kontinentu kromě Antarktidy a téměř v každém prostředí kromě vzduchu a moře. K prosinci 2012 bylo zaznamenáno 43 678 druhů a 109 čeledí pavouků. Na konci zadečku mají končetiny, které se vyvinuly ve snovací bradavky produkující pavučinová vlákna až z šesti druhů snovacích žláz, jež se nacházejí v zadečku. Pavučiny se mohou lišit velikostí, tvarem a množstvím použitého lepkavého vlákna. Pavouci vytvářející pavučinové vaky jsou rozšířenější a rozmanitější než křižákovití (kteří vytvářejí právě kruhové pavučiny). Živí se převážně hmyzem a ostatními pavouky, i když několik velkých druhů loví i ptáky a ještěrky a minimálně jeden druh je býložravý. K lovení kořisti pavouci využívají různé strategie: chytají ji do lepkavých pavučin; vrhají na ni lepkavá vlákna; napodobují ji, aby je neodhalila; nebo ji uženou. Většina z nich kořist odhaluje pomocí vibrací, ale aktivní lovci mají dobrý zrak.

Malá část pavoučích druhů je sociální a vytváří společné pavučiny, které mohou sloužit několika málo až 50ti tisícům jedinců. Sociální chování sahá od opatrné tolerance až ke společnému lovení a sdílení potravy. Ačkoliv se většina pavouků dožívá maximálně dvou let, sklípkani se v zajetí mohou dožít až 25 let.

24[editovat | editovat zdroj]

Zemianske Podhradie
Evangelický kostel v Zemianském Podhradí

Zemianske Podhradie (maďarsky Nemespodhrágy) je obec na Slovenskuokrese Nové Mesto nad Váhom. Od okresního města je vzdálena asi 10 kilometrů severním směrem. Ve vzdálenosti přibližně 7 kilometrů severozápadně od obce se nachází státní hranice s Českou republikou. Obec sousedí s Bošácou, do které plynule přechází, a s Novou Bošácou. Obec leží na východních svazích Bílých Karpat v místech nazývaných Bošácká dolina. Protéká jí potok Bošáčka, který sleduje silniční komunikaci číslo III/061024. Železniční trať tudy není vedena. Lokalita dnešní obce byla osídlena již v paleolitu (v blízkosti se nacházelo velké hradiště), ale první písemná zmínka je datována až k roku 1396.

Obec je rodištěm slovenského spisovatele a zakladatel tamní bibliografie Ľudovíta Vladimíra Riznera. Jeho rodný dům spolu s blízkým atypickým kostelem (majícím elipsovitý půdorys) a sousední bývalou farou, ve které působil slovenský kazatel a národopisec Jozef Ľudovít Holuby, patří mezi místní kulturní památky. K nim se ještě řadí zdejší kaštel včetně parku, jež ho obklopuje, a Riznerův náhrobek na hřbitově.

23[editovat | editovat zdroj]

Thin Lizzy
Thin Lizzy v roce 1983

Thin Lizzy je irská hard rocková skupina založená v Dublinu v roce 1969. Roli frontmana měl ve skupině Phil Lynott, který ji vedl při nahrávání dvanácti studiových alb. Nejúspěšnější skladby této skupiny jsou „Whiskey in the Jar“, „Jailbreak“ a „The Boys Are Back in Town“, všechny se staly mezinárodními hity a dodnes je hrají na hard rockových a klasických rockových rozhlasových stanicích. Po Lynottově smrti v roce 1986 skupina prožila několik pokusů o obnovení s kytaristy Scottem Gorhamem a Johnem Sykesem; Sykes však skupinu v roce 2009 opustil. Skupina v roce 2012 plánovala vydat nové album, první bez Lynotta, ale nakonec od toho upustila a několik členů založilo superskupinu Black Star Riders a nové album tedy nevyjkde pod jménem Thin Lizzy, ale jako Black Star Riders.

Lynott byl de facto leader skupiny, byl autorem nebo spoluautorem většiny jejich písní a jedním z mála mužů tmavé pleti, kteří dosáhli komerčního úspěchu v oblasti hard rocku. Thin Lizzy se mohli chlubit kritikou uznávanými kytaristy, Downey a Lynott byli ve skupině rytmickou sekcí (bicí a basová kytara). Jejich hudba odráží širokou škálu vlivů, včetně country, psychedelického rocku a tradiční irské lidové hudby, obecně jsou označováni jako hard rock nebo občas jako heavy metal.

22[editovat | editovat zdroj]

Bílá skála (Libeň)
Holešovický železniční most s navazujícím tunelem pod Bílou skalou, dlouhým 331 m. Pohled od západu z mostu Barikádníků

Přírodní památka Bílá skála je chráněné území, které se nachází na pravém břehu řeky VltavyPraze 8Libni. Oblast je přibližně vymezena ulicemi Povltavskou, Na Truhlářce a nemocnicí Bulovka. Zahrnuje dva skalnaté ostrohy (Bílá skála a Koráb). K vyhlášení přírodní památky došlo na základě rozhodnutí Národního výboru hlavního města Prahy vyhláškou číslo 5/1988 ze začátku července roku 1988. Důvodem vyhlášení byla nutnost ochrany významného krajinného prvku ve skalnatém údolí řeky Vltavy, v němž se vyskytují význačné druhy organismů. Pojmenování oblasti dal román Lovci mamutů, jehož autorem je český pedagog a spisovatel Eduard Štorch.

Na území se vyskytují černé břidlice, křemence, pískovce a jílovce. Křemence se zde dokonce těžily do začátku 20. století a používaly se při stavbách cest či silnic. Jílovce se naopak využívaly v cihlářství. Ke zvláště chráněným druhům, vyskytujícím se v přírodní památce, patří bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), jeřáb dubolistý (Sorbus quernea), dále otakárek fenyklový (Papilio machaon), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a rorýs obecný (Apus apus).

Ačkoliv jsou po jižní straně přírodní památky vedeny cyklotrasy, je oblast především kvůli husté vegetaci obtížně přístupná a turisty opomíjená. Navíc území není ani označeno pruhovým značením či cedulemi se státním znakem a ani zde nejsou osazeny žádné informační tabule.

21[editovat | editovat zdroj]

Souhvězdí Andromedy
Mapka souhvězdí Andromedy

Souhvězdí Andromedy je jedním ze 48 souhvězdí uvedených v díle řeckého astronoma Ptolemaia ze 2. století našeho letopočtu a současně jedním z 88 moderních souhvězdí. Nachází se severně od nebeského rovníku. Jméno souhvězdí je spojeno s řeckou mytologií, kde byla Andromeda etiopskou princeznou, dcerou krále Cefea a jeho manželky Kasiopeji. Král ji nechal přikovat na skalnatý útes, aby odčinil troufalost své manželky, která Andromedu prohlásila za krásou rovnou mořským nymfám Nereidám. Za trest měla být Andromeda obětována mořské příšeře. Tu na hvězdné obloze představuje souhvězdí Velryby. Před kletbou však Andromedu zachránil Perseus, jenž tímto místem procházel z boje s Gorgonou Medúsou, ze kterého si jako trofej nesl její useknutou hlavou. Andromeda se poté stala jeho manželkou.

Andromeda je nejlépe viditelná na severní polokouli večer v podzimních měsících, spolu s dalšími souhvězdími z mýtu o Perseovi. Vzhledem k tomu, že se nachází v severní části hvězdné oblohy, je souhvězdí Andromedy viditelné pouze severně od 40 stupně jižní šířky; pozorovatelům, kteří jsou dále na jihu, je trvale skryta pod horizontem. Jedná se o jedno z největších souhvězdí, neboť má plochu 722 čtverečních stupňů. Je 1400krát větší než měsíční úplněk, má 55 procent velikosti největšího souhvězdí na obloze (souhvězdí Hydry) a přes 10násobek velikosti nejmenšího souhvězdí, tedy souhvězdí Jižního kříže.

20[editovat | editovat zdroj]

Škoda 1101/1102
Škoda 1101 Tudor

Škoda 1101 respektive Škoda 1102, známé také pod lidovou přezdívkou Tudor, jsou osobní a lehké užitkové automobily, vyráběné v AZNP Mladá Boleslav a v jejích pobočných závodech, především v KvasináchVrchlabí. Vůz Škoda 1101 je modernizací předválečného typu Škoda Popular 1101, od kterého se lišil především upravenou karoserií. Jeho výroba byla zahájena v roce 1946, od roku 1949 jej doplnil souběžně vyráběný modernizovaný typ Škoda 1102. Vozy Škoda 1101/1102 vznikaly ve velkém počtu karosářských variant. Ty zahrnovaly základní dvoudveřový sedan (tudor), čtyřdveřový sedan, dodávku, sanitu, kombi, tudor-kabriolet, roadster a vojenskou otevřenou verzi VO/P.

Mezi lety 1946–1952 bylo vyrobeno 71 591 vozů všech verzí, z nichž velká většina byla exportována do řady zemí, nejvíce do Polska, Nizozemska a Belgie. Na bázi vozu Škoda 1101 vzniklo několik kusů závodních speciálů Škoda Sport a Škoda Supersport.

19[editovat | editovat zdroj]

Pankrácká sekyrárna jsou tři cely Pankrácké věznice, ve kterých byly za nacistické okupace v období druhé světové války za Protektorátu Čechy a Morava gilotinou popravovány osoby obviněné z tzv. protiříšské činnosti. Mezi 5. dubnem 194326. dubnem 1945 bylo na Pankráci gilotinou popraveno 1075 osob (z toho 920 mužů a 155 žen) a neznámý počet osob (především židovského původu) byl popraven oběšením na ocelové traverze s osmi háky, zavěšené na stropu vedle gilotiny. Popravy gilotinou prováděl kat Alois Weiss s pomocníky (jeden Němec a tři Češi). Na konci války se Němci neúspěšně pokusili popraviště a důkazy zničit, gilotinu rozebrali na kusy a hodili ji do Vltavy (odkud byla po válce vyzdvižena zpět). Pankrácká sekyrárna je tak dnes součástí Památníku Pankrác spravovaného Kabinetem dokumentace a historie Vězeňské služby České republiky.

18[editovat | editovat zdroj]

Piercing
Několik piercingů v obličeji

Piercing (odvozeno z anglického slova pierce neboli „propíchnout“) je propíchnutí určité části těla (kůže) a vložení šperku do vzniklého tunelu. Jeho artefakty se objevují na nálezech starých cca 5000 let, kdy mu býval přisuzován rituální a náboženský význam. Signalizoval však často i sociální postavení nositele. V některých kulturách – například ve starověkém Řecku – však nošení piercingu považovali za věc nevhodnou. Ve dvacátém století byl piercing spojován s hnutím hippies, ale rozmohl se až mezi členy punku. K jeho rozšíření do většinové společnosti přispěly hudební skupiny, které piercing používaly jako jeden ze způsobů vymezení se oproti ostatním kapelám, a sympatizanti těchto hudebních uskupení chtěli vypadat jako jejich idoly.

Piercing lze umisťovat na různé části těla, například na uši, obličej, jazyk, ale také do prsní bradavky, pupku či genitálií, a to jak u mužů, tak také u žen. Na všechna tato místa se vkládají šperky nejčastěji vyrobené z titanu, a to proto, že tento kov nezpůsobuje nežádoucí reakce organismu. Do jazyka se však vkládají i šperky z bioplastu, neboť plast v porovnání s ozdobami z kovu tolik nepoškozuje zubní sklovinu.

17[editovat | editovat zdroj]

Sungská správa
Císař Tchaj-cu (vládl 960–976), zakladatel říše Sung.

Sungská správa byla organizována na základě zkušeností z fungování administrativy předcházejících čínských států, zejména říše Tchang a správních postupů zavedených v období pěti dynastií a deseti říší (907960). Časem se vládní systém měnil a přizpůsoboval okolnostem. Úřady říše Sung (960–1279) byly v souladu s čínskou tradicí rozděleny na tři větve – civilní, vojenskou a kontrolní, přičemž samostatné postavení měl císařský palác s jeho eunuchy.

V čele centrálních civilních úřadů stál císařský sekretariát, vojenské záležitosti řídil vojenský výbor. Podle dvou nejvyšších úřadů er-fu, císařského sekretariátu a vojenského výboru, je sungský systém nazýván sung-čchao er-fu č’. Samostatné postavení měl kontrolní úřad a finanční vládní výbor. Finanční výbor zanikl v 80. letech 11. století, kdy se struktura civilní správy změnila podle tchangského modelu tří kanceláří a šesti ministerstev.

Říše byla rozdělena na fiskální oblasti, které se skládaly z krajů, speciálních krajů, prefektur a výrobních prefektur. Nejnižší úrovní státní správy byly okresy, kterých bylo v sungské Číně přes dvanáct set.

16[editovat | editovat zdroj]

Vilém Pospíšil
JUDr. Vilém Pospíšil

Vilém Pospíšil (5. května 1873 Nový Rychnov, Rakousko-Uhersko27. listopadu 1942 Praha, Protektorát Čechy a Morava) byl český národohospodář, právník a publicista. Byl blízkým spolupracovníkem Aloise Rašína a stoupencem jeho měnové a finanční koncepce. Aktivně se podílel na měnové odluce v roce 1919 a jako významný finanční odborník byl v letech 1926 až 1934 guvernérem tehdy nově vzniklé Národní banky Československé. Během první republiky byl navíc členem několika významných finančních institucí. Řadil se mezi vyznavače spíše měnové stability a opatrné úvěrové politiky.

Ovládal několik světových jazyků (němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, ruštinu) a našel také zálibu ve vážné hudbě. Jeho manželkou byla Zdenka (dívčím příjmením Sedláková), dcera politika a podnikatele Prokopa Sedláka. Pospíšilovým synovcem je český právník Jan Pospíšil.

15[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Hattínu
Bitva u Hattínu, obrázek ze středověkého rukopisu

Bitva u Hattínu mezi křižáckým Jeruzalémským královstvím a sultánem Saladinem se odehrála v sobotu 4. července 1187 pod horou zvanou Hattínské rohy a skončila drtivou porážkou křižáků. Bitva byla rozhodujícím střetem ve vleklém konfliktu mezi křižáky a Saladinem a na jejím výsledku záviselo přežití křižáckých státůLevantě, z nichž se války účastnilo Jeruzalémské království a jeho vazal Tripolské hrabství, zatímco druhý vazalský stát, Antiochijské knížectví, vyhlásilo neutralitu.

Jeruzalémský král Guy de Lusignan vytáhl do boje s největší a nejdražší armádou, jakou se kdy křižákům v Palestině podařilo sestavit. Po krátkém tažení pouštní krajinou nedaleko Genezaretského jezera se křižáci nechali bez zásob vody obklíčit na kopci se dvěma vrcholy, zvaném Hattínské rohy. Druhého dne ráno se vyčerpaní křižáci pokusili o průlom z obklíčení, podařilo se to však jen zlomku z nich. Zbytek jeruzalémského vojska zůstal uvězněn na kopci a byl postupně decimován, až dokud muslimové nezajali samotného jeruzalémského krále. Bitva tak skončila zdrcující porážkou křižáků a znamenala obrat ve vývoji křižáckých států.

Saladin poté zaútočil na zbytek království a muslimové tak od křižáků získali zpět téměř celé území Palestiny včetně Jeruzaléma. Z držav Jeruzalémského království se udržel jen přístav Týros a několik hradů. Evropa na vojenskou katastrofu reagovala vyhlášením třetí křížové výpravy.

14[editovat | editovat zdroj]

Archea
Halobacterium, často studovaný archeon

Archea je rozsáhlá skupina (doména) prokaryotických jednobuněčných organismů, jejíž nezávislost na ostatních doménách života (bakterie a eukaryota) byla zjištěna teprve roku 1977. Velikost buněk se u různých zástupců značně liší, obvykle se pohybuje od 0,1 do 15 mikrometrů. Od bakterií a eukaryot je odlišuje stavba jejich cytoplazmatické membrány, buněčné stěny, genom a některé metabolické pochody. Rozmnožují se binárním dělením.

Na Zemi se archea objevila již před 3,5 miliardami let. Ačkoliv se mnohá archea vyskytují v pestrém spektru různých prostředí, dnes jsou známa především jako extrémofilní organismy. Vyhledávají extrémní stanoviště s vysokou teplotou, extrémním pH či vysokým obsahem solí. Hrají významnou roli v koloběhu prvků, zejména uhlíku, dusíku a síry. Některá archea či jejich enzymy našly užití i v technologiích a průmyslu.

13[editovat | editovat zdroj]

Povstání rudých turbanů (čínsky v českém přepisu Chung-ťin č’-luan, Chung-ťin čchi-i, pchin-jinem Hóngjīn zhī luàn, Hóngjīn qǐyì, znaky 紅巾之亂, 紅巾起義) bylo povstalecké hnutí v Číně proti nadvládě Mongolů, které skončilo pádem jejich říše Jüan a založením čínské říše Ming roku 1368.

Povstání začalo roku 1351 jako rolnické vzpoury vedené různými náboženskými a sektářskými skupinami, především společností Bílého lotosu; postupně se rozrůstalo a vtahovalo do sebe stále širší vrstvy obyvatelstva. Účastnilo se ho velké množství různých skupin, jejichž vůdci se prohlašovali králi či císaři, odvozovali svůj původ od sungských vládců, opírali se o legendy a mystická proroctví. S růstem lidového hnutí boje na obou stranách přerostly v občanskou válku – mezi sebou bojovali jak vzbouření mongolští generálové, tak i čínští vůdci různých skupin Rudých turbanů a protimongolské opozice, přičemž občas uzavírali spojenectví s mongolskými generály. Z válek vyšel vítězně Ču Jüan-čang, který se zpočátku usadil v Nankingu, po upevnění své moci rozbil vojska ostatních vůdců Rudých turbanů a dalších povstaleckých skupin, roku 1368 se prohlásil císařem nové dynastie Ming a dobyl mongolské hlavní město Ta-tu. Během několika dalších let konsolidoval svoji moc obsazením zbývajících oblastí Číny.

12[editovat | editovat zdroj]

Plastidová DNA (pDNA, také plastom) je DNA, která se nalézá v plastidech. Plastidy jsou organely vyskytující se v některých eukaryotických buňkách, kde vykonávají různé specializované funkce. Protože plastidy mají vlastní nezávislou genetickou informaci obsaženou právě v plastidové DNA, označují se odborně jako semiautonomní organely buněk. Plastidová DNA je podobně jako mitochondriální DNA nositelkou mimojaderné dědičnosti. Existence plastidové DNA byla dokázána v roce 1962 Hansem Risem a Walterem Plautem, i když se předpokládala již dříve.

Příkladem plastidů typických v rostlinných buňkách jsou chloroplasty, v nichž se odehrává fotosyntéza, která rostlině zajišťuje přeměnu světelné energie na chemickou. Plastidová DNA obsažená v chloroplastech se označuje jako chloroplastová DNA (cpDNA či ctDNA). Předpokládá se, že chloroplasty v rostlinách jsou původním a nejstarším druhem plastidů. Jejich DNA je odvozena od sinicového předka chloroplastů, který byl před stamilióny let v procesu evoluce eukaryotické buňky touto buňkou pohlcen. Navíc například u krásnooček či skrytěnek existují plastidy vzniklé druhotným pohlcením eukaryotické buňky, která již obsahovala chloroplast, ale i tyto sekundární plastidy rovněž obsahují genom sinice. Výjimkou je však útvar zvaný nukleomorf, tedy zbytkový genom buňkou pohlceného eukaryota.

11[editovat | editovat zdroj]

Železniční trať Frýdlant v Čechách – Heřmanice
Dochovaná a rekonstruovaná část tratě u Dětřichova, kde dvě koleje (vlevo od Heřmanic, vpravo od Frýdlantu) vstupují do úvraťové stanice.

Železniční trať Frýdlant v Čechách – Heřmanice (někdy nazývaná též Heřmanička) byla jednokolejná úzkorozchodná místní dráha, která spojovala město Frýdlant s obcí Heřmanice na česko-polských (do roku 1945 česko-německých) hranicích. Zde trať plynule navazovala na síť saských úzkorozchodných drah, díky čemuž tak bylo možné se z Frýdlantu po kolejích dopravit až do dnešní Bogatyně a Žitavy. Kvůli návaznosti na trať ze Žitavy měla Heřmanička specifický rozchod koleje 750 mm, a byla tak jedinou tratí s tímto rozchodem na území Předlitavska, na níž byla zajišťována veřejná doprava. V Předlitavsku navíc neexistoval žádný jiný hraniční přechod, kde by – jako v případě Heřmanic – byla úzkorozchodná trať mezistátní spojnicí.

O zbudování tratě se začalo uvažovat s rozvojem průmyslových podniků v jihozápadní části Frýdlantska. Po úvahách o vybudování nakonec nerealizované tratě o normálním rozchodu ze saské Žitavy do pruské Lehnice, která měla procházet přes Frýdlant (a tedy přes Rakousko-Uhersko), se okresní úřad ve Frýdlantě zasadil o vybudování železničního spojení z Frýdlantu do Heřmanic. Ve spojení s německým podnikatelem Herrmannem Bachsteinem a jeho stavební firmou se začala začátkem roku 1899 trať budovat a 25. srpna 1900 byla za velkého zájmu přihlížejících uvedena do provozu. V okolí tratě se následně otevíraly další průmyslové podniky. Avšak vlivem krize během první světové války a následných nevýhodných finančních machinací se společnost Frýdlantské okresní dráhy, která trať provozovala, dostávala do obtíží, na něž její zaměstnanci reagovali i stávkou. Požadavky stávkujících sice byly uspokojeny, leč firma se dostávala do stále větších obtíží, až provoz na jejích tratích k začátku roku 1925 převzaly Československé státní dráhy (ČSD).

10[editovat | editovat zdroj]

Křižácká tažení do Egypta
Křižáci francouzského krále Ludvíka IX. dobývají Damietu

Křižácká tažení do Egypta začala roku 1163, kdy Amaury I., vládce Jeruzalémského království, vypravil svou první výpravu proti Fátimovskému chalífátu. V následujících šesti letech podnikl tažení ještě čtyřikrát.

Válka v 60. letech 12. století byla vyvolána politickou krizí chalífátu. Znesvářené mocenské kliky v Káhiře si na pomoc proti sobě zvaly jak aleppského vládce Núr ad-Dína, tak jeruzalémského krále. Do Egypta postupně táhly muslimské armády i jeruzalémská vojska a egyptští aristokraté se přidávali k té straně, ze které mohli mít větší prospěch. Pro válku hledali jeruzalémští křižáci spojence, jehož našli především v byzantském císaři Manuelovi I. Ten podporoval jejich dobyvačné plány a jednoho z tažení – obléhání Damietty – se účastnilo i byzantské loďstvo. Společná akce však roku 1169 skončila fiaskem a v zápase o Egypt začali mít navrch muslimové ze Sýrie. Téhož roku se stal egyptským vezírem kurdský válečník Saladin, který později roku 1187 dobyl i Jeruzalém.

09[editovat | editovat zdroj]

Matematický důkaz představuje demonstrace nutné pravdivosti nějakého tvrzení za určitých předpokladů (axiomů). Matematický důkaz musí být založen výhradně na nezpochybnitelných pravidlech rozumu (ta jsou vyjádřena v matematické logice ve formě logických axiomů), nepřipouští žádný postup založený na názoru, experimentu, intuici či zkušenosti. Tato skutečnost dělá z matematického důkazu nejjistější známý způsob ověření pravdivosti nějakého tvrzení. Tvrzení, ke kterému je znám matematický důkaz, se nazývá matematická věta.

08[editovat | editovat zdroj]

Mořkov (německy Murk) je obec v Moravskoslezském krajiokrese Nový Jičín, ležící 7,5 km jihovýchodně od Nového Jičína. K počátku roku 2012 v ní žilo 2503 obyvatel. První písemná zmínka o obci se objevuje roku 1411 (některé publikace však uvádějí již rok 1274). Ve vlastnictví obce se vystřídalo několik majitelů. V 16. století patřila Žerotínům a následně (až do bitvy na Bílé hoře) městu Nový Jičín. Protože Nový Jičín podporoval stavovské povstání, byl mu majetek odebrán a darován olomoucké jezuitské koleji. Po zrušení řádu bylo panství i s obcí Mořkov předáno vídeňské Tereziánské akademii. Před druhou světovou válkou (po odstoupení Sudet v důsledku Mnichovské dohody) vedla po severní straně obce státní hranice mezi Nacistickým Německem a zbytkem Československa. Hraniční obcí byl Mořkov až do vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Vesnice byla vždy samostatnou obcí a nikdy nebyla sloučena do obce s dalšími vesnicemi.

07[editovat | editovat zdroj]

Plavby Čeng Chea
Žirafa přivezená Čeng Cheem do Číny

Plavby Čeng Chea (čínsky pchin-jinem Zhèng Hé xià xī yáng, znaky 和下西洋; doslova „Čeng Cheovy plavby do Západního oceánu“) bylo sedm výprav čínského loďstva do jihovýchodní Asie a Indického oceánu vypravených mingskými císaři Jung-lem a Süan-tem. Plavby proběhly v letech 14051433. V čele výprav stál eunuch Čeng Che, v některých společně s dalším eunuchem Wang Ťing-chungem. Pozornost historiků i veřejnosti vzbuzuje především výjimečná velikost Čeng Cheova loďstva. Plaveb se účastnily desítky a stovky lodí, největší z nich rozměry převyšovaly soudobá evropská plavidla a snad dokonce byly i větší než největší evropské dřevěné plachetní lodě 18. – počátku 19. století.

Expedice byly součástí expanzivní zahraniční politiky císaře Jung-leho, zahrnující rozeslání diplomatických a obchodních misí do „všech čtyř stran světa“. Jejich cílem bylo pozvednutí prestiže říše Ming demonstrací její moci a vynucení si uznání nadřazeného postavení říše Ming všemi blízkými i vzdálenými státy. Zatímco země odmítající poslat tribut mingskému císaři byly potrestány válkou a Vietnam dokonce na dvě desítky let okupován, země respektující mingské nároky se mohly těšit z dovozu žádaného čínského zboží.

Plavby Čeng Chea byly největší a nejdelší z námořních výprav vypravených mingskou vládou v první třetině 15. století. Čínští námořníci při nich sledovali hlavní obchodní trasy jihovýchodní a jižní Asie. V prvních třech výpravách dopluli do jižní Indie, s obchodním centrem v Kalikatu, v dalších čtyřech do perského Hormuzu, přičemž samostatné eskadry navštívily mnohé přístavy Arabského poloostrova a východní Afriky.

06[editovat | editovat zdroj]

Ústavní soud Republiky Slovinsko
Plečnikův palác, sídlo Ústavního soudu Republiky Slovinsko

Ústavní soud Republiky Slovinsko (slovinsky: Ustavno sodišče Republike Slovenije, zkráceně US RS) je zvláštní soud vykonávající ústavní přezkum a zajišťující ochranu ústavnosti, zákonnostilidských práv. Z hlediska teorie ústavního práva se v případě Slovinska jedná o model koncentrovaného specializovaného ústavního soudnictví.

Ústavní soud vznikl již v roce 1963, ale jeho význam vzrostl až po osamostatnění Slovinska v roce 1991. Je složen z devíti soudců, již jsou voleni Státním shromážděním na návrh prezidenta republiky na devět let bez možnosti opětovného zvolení. Soudci ze svého středu volí předsedu Ústavního soudu. Soud rozhoduje ve třech tříčlenných senátech – civilním, trestním a správním. Sídlem soudu je Plečnikův palác v Lublani.

Do roku 2009 obdržel soud 21 562 podání, přičemž ve věci samé rozhodoval soud u bezmála jednadvaceti tisíců podání. V jednotlivých letech je možné vysledovat podobnost řešených právních otázek (právní zájem, zřízení obcí, soudní služba, omezení opravných prostředků, kompetenční spory aj.).

05[editovat | editovat zdroj]

Eukaryota (též Eukarya či česky jaderní) je velká skupina (doména) jednobuněčnýchmnohobuněčných organismů, jako jsou například živočichové, rostliny, houby nebo prvoci. Eukaryotická buňka na rozdíl od prokaryotní obsahuje pravé buněčné jádro a množství dalších organel oddělených membránou od okolí. Tyto struktury rozdělují buňku na mnoho menších oddílů (kompartmentů). Eukaryotní organismy mají množství jiných unikátních znaků, jako je například specifická struktura bičíků a řasinek, existence cytoskeletu, určité odchylky ve struktuře genomu (např. DNA rozdělená do jednotlivých chromozomů, přítomnost intronů ve větším množství), schopnost pohlavního rozmnožování a mnohá další metabolická a biochemická specifika.

K eukaryotním organismům se řadí všechny buněčné organismy vyjma bakterií a archeí, tedy prokaryot. Klasifikace eukaryot se v poslední době radikálně mění. Říše rostliny, houby, živočichové a protista se v současnosti nahrazují několika přirozenými skupinami, jako jsou Amoebozoa, Opisthokonta, Rhizaria, Plantae (rostliny), Chromalveolata a Excavata. Odhady týkající se počtu druhů eukaryot se pohybují mezi 5 a 30 miliony, popsáno bylo méně než dva miliony druhů.

04[editovat | editovat zdroj]

The Doors
Propagační fotka The Doors z konce roku 1966 (zleva doprava: Densmore, Krieger, Manzarek, Morrison)

The Doors [ðə dɔːɹz] IPA (z anglického The Doors of Perception, doslova dveře vnímání, překládáno jako Brány vnímání) byla americká rocková skupina založená v roce 1965Los Angeles. Patřila k významným skupinám zejména šedesátých let minulého století. Zakládajícími členy The Doors byli: hráč na klávesové nástroje Ray Manzarek a zpěvák Jim Morrison, časem se ke kapele přidali kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore.

První album The Doors vyšlo v lednu roku 1967 pod prostým názvem The Doors. Obsahovalo i jednu z nejznámějších skladeb kapely „Light My Fire“, jež vyšla i jako singl. Po úspěchu alba bylo ještě na podzim téhož roku vydáno album Strange Days, ke kterému vyšly singly „People Are Strange“ a „Love Me Two Times“. Každý následující rok pak The Doors nahráli jedno album. Poslední, které bylo natočeno s Morrisonem, bylo L.A. Woman z roku 1971. Několik měsíců po jeho vydání Morrison zemřel. Zbylí tři členové pak dále koncertovali a vydávali alba i bez něj, po roce se však rozpadli.

The Doors měli vliv na celou řadu muzikantů a hudebních skupin. Jejich styl hudby vykazuje prvky různých hudebních žánrů jako je acid rock, psychedelický rock či blues. Na počátku 21. století založili Krieger a Manzarek kapelu Riders on the Storm, nazvanou podle jedné z písní The Doors.

03[editovat | editovat zdroj]

Osmero
Čtyři páry Osmera bohů s bohy Ptahem (horní registr) a Thovtem (dolní registr)

Osmero (řecky Ογδοάδα – Ogdoada, v konvenčně vokalizované egyptštině Chemenu) je označení jedné z verzí staroegyptské tzv. hermopolské kosmologie a současně osmice bohů, kteří v ní vystupují v roli prvnotních tvořivých bytostí (nikoli však v pravém smyslu slova stvořitelů). Tento mytologicko-teologický koncept vznikl ve významném náboženském středisku Chemenu (v překladu „Osmero“, „Město Osmi (bohů)“, řecky Hermopolis Megalé), jinak také hlavním centru kultu boha Thovta, v době Staré říše. Od Nové říše byl v souvislosti se svým napojením na Amonův kult rozvíjen také ve Vesetu.

Členy Osmera byly čtyři páry partenogenických bohů, vždy tvořené mužským a jemu významově odpovídajícím ženským prvkem: Nun a Naunet, Heh a Hauhet, Kuk a Kauket, Tenemu a Tenemut. Poslední pár byl v době Střední říše nahrazen dvojicí Amon a Amaunet a v Pozdní době někdy i dvojicí Gerh a Gerhet. Shodně s ostatními kosmologicko-kosmogonickými představami Egypťanů je i toto pojetí založeno na motivu kosmického praoceánu, z nějž se v určitém okamžiku vynořil prvotní pahorek pevné země. Na rozdíl od nich ovšem tato událost není v Chemenu spojována s jediným bohem – Stvořitelem, jak bylo v Egyptě obvyklé, ale je dávána do souvislosti s blíže nespecifikovanou, neosobní a pro samotné Egypťany pravděpodobně tajemnou činností uvedené skupiny osmi bohů, jejímž výsledkem je počátek všeho existujícího, případně tomu na roveň postavené zrození Stvořitele identifikovaného nejčastěji se slunečním bohem (Atumem nebo Reem).

02[editovat | editovat zdroj]

Hokejová bitka ve Zlíně (2010)
Interiér zimního stadionu Luďka Čajky ve Zlíně

Hokejová bitka ve Zlíně se odehrála 31. ledna 2010 v utkání ZlínSparta na zimním stadionu Luďka Čajky při utkání 46. kola sezóny 2009/2010 nejvyšší soutěže v tomto sportu v České republice, Extraligy ledního hokeje. Utkání skončilo vítězstvím domácího celku v poměru 4–1, avšak během utkání bylo kvůli bitkám mezi hráči uděleno celkem 439 trestných minut, což je rekord soutěže. Utkání navíc kvůli vyloučení nedohrálo 14 hráčů. Do tohoto utkání bylo zápasem s nejvíce udělenými tresty utkání ZlínVsetín (2–3 po prodloužení) odehrané dne 29. října 2004 v rámci 18. kola sezóny 2004/2005, v němž bylo uděleno celkem 248 trestných minut (118 zlínským a 130 vsetínským).

01[editovat | editovat zdroj]

Jejkov
Pohled na Jejkov

Jejkov je část města Třebíče. Rozprostírá se na východě města na pravém břehu řeky Jihlavy. Počet obyvatel Jejkova činí 270, jeho nadmořská výška se pohybuje od 395 m n. m. do 455 m n. m.

Jejkov je staré třebíčské předměstí. Ve 20. století zde byla postavena řada budov veřejných institucí a průmyslových objektů. Významnou součástí dnešního Jejkova je Průmyslová čtvrť v jeho jižní části a vedle ní i dvojice sportovních zařízení – zimní stadion Horácké Slavie Třebíč a fotbalové hřiště HFK Třebíč. Jejkov dále zahrnuje areál Nemocnice Třebíč, ze škol pak Katolické gymnázium Třebíč a Hotelovou školu Třebíč.

Jako „Jejkov“ se v Třebíči též označuje farní kostel Proměnění Páně, případně celá Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov. Farní kostel je součástí komplexu bývalého kapucínského kláštera, jenž vyrostl na bývalém bratrském sboru.