Škoda Popular

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Škoda Popular
13-04-05-Skoda Museum Mladá Boleslav by RalfR-095.jpg
Výrobce ASAP
Roky produkce 1933–1946
Vyrobeno 19 542 kusů
Místa výroby Mladá Boleslav
Nástupce Škoda 1101
Třída malé automobily
Technické údaje
Délka 3 630–4 200 mm
Šířka 1 340–1 500 mm
Výška 1 370–1 520 mm
Rozvor 2 300–2 570 mm
Rozchod 1 050–1 250 mm
Pohotovostní hmotnost 650–930 kg
Maximální rychlost 80–110 km/h
Spotřeba 7–10 l/100 km
Převodovky
Převodovka třístupňová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Škoda Popular, popř. její předchůdci, byl nejúspěšnější předválečný model automobilů značky Škoda, který napomohl firmě se dostat na vrchol.[1] 23. srpna 1935 vyjel ve Škodě Popular Břetislav Jan Procházka s Mojmírem Urbánkem na Sněžku.[2]

Modely[editovat | editovat zdroj]

Škoda 420 Standard, 1933–1934[editovat | editovat zdroj]

Škoda 420 Standard

Byla prvním automobilem Škody s novou koncepcí odvozené z tatrovácké koncepce – páteřový rám s výkyvnými polonápravami. Tato koncepce přinesla automobilce úspěch a ze třetího místa na domácím trhu ji po krizových létech vymrštila na první příčku.[1] Možným důkazem o úspěšnosti tohoto řešení může být i to, že se tato konstrukce udržela až do další změny koncepce (Škoda 1000 MB). Škoda 420 byla označována pouze jako přechodný nebo studijní typ. Měla čtyřdobý kapalinou chlazený čtyřválec (ventilový rozvod SV) o objemu 995 cm³ s výkonem jak již název naznačuje 20 k (4 – počet válců, 20 – počet koňských sil), tedy 14,7 kW. Automobil měl třístupňovou převodovku se synchronizací 2. a 3. stupně a neměl diferenciál. Odpružení zajišťovaly listová pera, brzdění mechanické brzdy na všech kolech. Změna směru jízdy se prováděla pomocí šnekového řízení, které bylo na pravé straně vozidla. Vozidlo bylo karosováno většinou jako čtyřsedadlový tudor nebo jako otevřený vojenský automobil s plátěnou střechou o rozměrech (tudor): délka 3 770 mm, šířka 1 360 mm, výška 1 500 mm, rozvor náprav 2 430 mm a rozchod kol 1 150 mm. Vůz jezdil nejvíce 85 km/h při spotřebě 7 l benzínu na 100 km. Vyrobilo se ho 421 kusů (sériově).

Škoda 418 Popular, 1934[editovat | editovat zdroj]

Jediným rozdílem proti typu 420 bylo použití menšího motoru a kratší podvozek a karoserie (d × š × v: 3 630 × 1 340 × 1 520 mm; rozvor: 2 300 mm; rozchod: 1 050 mm). Motor měl snížený objem válců na 903 cm³, a tím i nižší výkon 13,2 kW (18 k) souvisící i s nižší maximální rychlostí – 80 km/h. Dostalo se také na hřebenové řízení. Karosérie byla opět kombinací dřevěné kostry a plechových výlisků ovšem o více provedeních (přibyl dodávkový vůz, tudor–kabriolet a roadster). Sériově se tohoto automobilu vyrobilo 200 vozů.

Škoda 420 Popular (typy 906/907, 916/917), 1934–1937[editovat | editovat zdroj]

Škoda 420 Popular (typ 916)

Poprvé se objevilo jméno Popular a s ním také diferenciál (ovšem pouze za příplatek) a převodovka vzadu (systém Transaxle). Proti Škodě 420 se mírně zvýšil výkon na 16,2 kW (22 k) za opětovného použití karburátoru Zenith 26 VEH a přibylo hřebenové řízení. Rozvor se nejdříve smrsknul na 2 300 mm, ale v roce 1935 byl prodloužen na 2 430 mm. Velikost karoserie tudoru byla nezměněna. Vůz se vyráběl v těchto provedeních: dvoudveřový tudor a tudor–kabriolet, čtyřdveřový sedan, kabriolet, roadster a dodávkový vůz. Vyrobilo se ho 4 200 kusů.

Škoda 420 Popular Sport (typ 908), 1935[editovat | editovat zdroj]

Škoda 420 Popular Sport (typ 908)

Vůz byl vyvinut pro účast na vytrvalostním závodu 1000 mil československých v roce 1936, který se však již nekonal. Na podvozku typu 906 vzniklo jen 20 vozů typu 908 s hliníkovou aerodynamickou karosérií kupé a upraveným motorem s vyšším výkonem.[3]

Škoda Popular Sport Monte Carlo (typ 909), 1935–1938[editovat | editovat zdroj]

Tento automobil pojmenovaný po jednom z nejslavnějším automobilových závodů vznikl výměnou běžného motoru Popularu za ten z většího Rapidu (901). Toto spojení se ukázalo jako vynikající po absolvování slavného závodu, a tak ho automobilka začala prodávat s karosérií Roadster, Roadster De Luxe a Coupé Sport. Však také jezdil nejvyšší rychlostí 110 km/h při spotřebě 10 litrů benzínu na 100 km a měl diferenciál. Vyrobilo se ho 72 kusů.

Škoda Sagitta (typ 911), 1936–1937[editovat | editovat zdroj]

Škoda Sagitta byl prototyp miniautomobilu na podvozku odvozeném z typu Škoda 418. Vůz dostal zcela nový motor, vzduchem chlazený vidlicový dvouválec SV o objemu 845 cm³ a výkonu 11 kW. Dosahoval s ním rychlosti 70 km/h. Vůz byl vybaven nesynchronizovanou třístupňovou převodovkou. V roce 1937 bylo vyrobeno 7 vozidel: 4 kupé, 1 tudor a 2 kabriolety.

Škoda Popular OHV (typ 912), 1937–1938[editovat | editovat zdroj]

V tomto modelu se poprvé dostal do výroby motor s moderním ventilovým rozvodem OHV, což je náležitě zaznamenáno v názvu. Motor o objemu 995 cm³ ze sebe dostal 19,9 kW (27 k), což bohatě stačilo na dosažení stokilometrové rychlosti při prakticky stejné spotřebě. Byl prodloužen rozvor na 2 440 mm a karoserie nového typu byla o 40 mm širší (1 400 mm). Tohoto typu bylo vyrobeno 5 510 kusů.

Škoda Popular 1100 OHV (typ 927), 1938–1946[editovat | editovat zdroj]

Škoda Popular 1100 OHV

Tento typ navazoval na Popular 912, motor byl ale převrtaný na 1 089 cm³ s výkonem 22,1 kW (30 k). S tím souviselo i použití kapalinových brzd, diferenciálu a zvětšení karoserie a rozvoru, ale i rozchodu. Tak jako u typu 937 se dostalo na nový design karosérie a racionalizace jejich provedení – tudor, sedan, kabriolet, roadster, sanitní a dodávkový vůz. Automobil jezdil nejvíce 100 km/h a spotřeboval 8,5 litru benzínu na 100 km. Bylo vyrobeno 6 600 kusů.

Škoda Popular 995 „Liduška" (typ 937), 1939–1946[editovat | editovat zdroj]

Tzv. „lidový typ" Populara vycházel z typu 916/917, ale zvětšil se a dostal novou karosérii (d × š × v: 3 800 × 1 400 × 1 480 mm; rozvor: 2 440 mm) a neměl diferenciál. Vyráběla se s karoseriemi tudor, dodávkový a sanitní vůz. Celkem se vyrobilo 1 500 kusů tohoto typu.

Škoda Popular 1101 (typ 938), 1940–1944[editovat | editovat zdroj]

Oproti Škodě Popular 1100 se opět zvětšila velikost vozu a zvýšil se výkon na 23,5 kW (32 k). Převodovka byla přemístěna dopředu a tvořila montážní blok s motorem a spojkou. Na přání byla dodávána i nová čtyřstupňová převodovka. Vůz dostal novou masku s vodorovnými půlkulatými žebry. Tento byl typ přímým předchůdcem poválečného vozu Škoda 1101 (Tudor). Celkem bylo vyrobeno 1019 kusů.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CEDRYCH, Mario René; NACHTMAN, Lukáš. ŠKODA - auta známá i neznámá. 2. vyd. Praha: Grada, 2007. 288 s. ISBN 978-80-247-1719-7. S. 56. 
  2. Zdeněk VACEK: Škodovkou na Sněžku i kolem světa. Příběh B. J. Procházky-Dubé, polykače kilometrů a propagátora automobilové techniky. Grada Publishing, a.s., Praha 2010, ISBN 978-80-247-3440-8, str. 39 a 40.
  3. PROCHÁZKA, Hubert. Klasické automobily Škoda. 1. vyd. HBrno: Computer Press, 2007. 198 s. ISBN 978-80-251-1663-0. S. 34. 
  4. PROCHÁZKA, Hubert. Klasické automobily Škoda. 1. vyd. HBrno: Computer Press, 2007. 198 s. ISBN 978-80-251-1663-0. S. 41. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CEDRYCH, Mario René; NACHTMAN, Lukáš. ŠKODA - auta známá i neznámá. 2. vyd. Praha: Grada, 2007. 288 s. ISBN 978-80-247-1719-7. 
  • MORAVA, Milan; DOKOUPIL, Miroslav; BERGER, Boris. Škoda Popular: zapomenutá legenda okřídleného šípu. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2004. 76 s. ISBN 80-7346-022-X. 
  • PROCHÁZKA, Hubert. Klasické automobily Škoda. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 198 s. ISBN 978-80-251-1663-0. 
  • TUČEK, Jan. Škoda Popular a Rapid: historie, vývoj, technika, sport. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 214 s. ISBN 978-80-247-3714-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Škoda Popular ve Wikimedia Commons
  • ČT 2: Hledání ztraceného času: Cesta do Indie – Ukázky z filmu, který byl k vidění v roce 1934. Je v něm zachycena slavná výprava Škoda Popular do indické Kalkaty. Cesta dlouhá 14 900 km trvala čtyři měsíce a vedla, mimo jiné, přes Turecko, Libanon, Sýrii, Irák, Írán, Afghánistán a Pákistán.