Zápisky historika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zápisky historika (Š’-ťi, 史記)
První strana rukopisu
Autor S’-ma Čchien
Původní název Kniha vrchních písařů (Tchaj-š’-kung šu, 太史公書)
Země Čína
Jazyk klasická čínština
Námět dějiny Číny
Žánry historie, kronika
Datum vydání 93/91 př. n. l.[1]
Česky vydáno 2012 (výbor)[2]
Typ média bambusové úštěpky (původně)[3]
ISBN 978-80-246-2154-8 (český výbor)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zápisky historika (čínsky v českém přepisu Š’-ťi, pchin-jinem Shǐjì, znaky zjednodušené 史记, tradiční 史記, variantně Zápisy historika, Historikovy zápisky/zápisy) původně Kniha vrchních písařů (čínsky v českém přepisu Tchaj-š’-kung šu, pchin-jinem Tài​shǐ​gōng shū, znaky 太史公書) jsou dějiny Číny a okolních zemí od mytických počátků kolem roku 2600 př. n. l. do 1. století př. n. l.

Zápisky začal sestavovat čínský historik chanské doby S’-ma Tchan; jeho syn S’-ma Čchien pokračoval ve sbírání podkladů a v letech 104–93 př. n. l. je sepsal pod názvem Kniha vrchních písařů. Po zveřejnění díla S’-ma Čchienovým vnukem Jang Jünem se Zápisky začaly šířit mezi vzdělanou veřejnost. Ovšem už autoři 1. století n. l. uváděli, že část knihy byla ztracena a dodatečně doplněna jinými historiky. Od té doby probíhá debata o rozsahu neautentických pasáží Zápisků i o podílu S’-ma Tchana na výsledném textu. Nejstarší úplně zachované vydání díla pochází z éry Ťing-jou (1034–1038), od konce 12. století byly Zápisky tištěny zpravidla se třemi nejvýznamnějšími komentáři, pocházejícími z 5. – 8. století. Současné standardní čínské vydání bylo publikováno roku 1959.

Zápisky historika mají přes přes půl miliónu znaků čínského písma. Jejich 130 kapitol je seskupeno do pěti oddílů: nejdříve je v 12 kapitolách „Kořenů a počátků“ podán přehled dvou a půl tisíciletí čínských dějin od Žlutého císaře po současnost autorů; klíčové události jsou znovu shrnuty v 10 kapitolách chronologicky uspořádaných „Tabulek“; následuje 8 kapitol „Pojednání“ rozebírajících témata z pohledu autorů významná pro správnou vládu; dalších 30 kapitol „Dědičných rodů“ rekapituluje čínskou historii tentokrát z perspektivy údělných knížectví, zahrnují i životopis Konfucia a některých významných politiků; a konečně 70 kapitol „Příběhů“ obsahuje biografie významných osobností, ale i historii nečínských států a národů sousedících s říší Chan. Poslední kapitola „Příběhů“ je věnována S’-ma Čchienovu rodu a samotným Zápiskům.

S’-ma Čchien pojal historii Číny jako dějiny jediné říše, bez ohledu na její politickou roztříštěnost po většinu její minulosti. Pokusil se uspořádat historické údaje, zevšeobecnit je a dobrat se pochopení zákonitostí dějin, „cesty Nebes“. Současně se snažil i o uchování památky významných osobností a svého rodu. Dílo mimořádné svým rozsahem i literární úrovní se stalo vzorem pro pozdější historiky a spisovatele. S tím, jak získalo oficiální status, změnil se i název spisu. Z Knihy vrchních písařů, vyjadřující osobní názory S’-ma Čchiena a jeho otce, se staly Š’-ťi, ve významu Zápisky písaře, později Zápisky historika a nakonec již zcela odosobněné Historické zápisky.

Zápisky byly přeloženy do ruštiny (Vjatkinův překlad) a japonštiny, významné jsou i částečné překlady Édouarda Chavannese (do francouzštiny) a týmu Williama Nienhausera ml. (do angličtiny). Do češtiny přeložil v letech 1962–1971 několik kapitol Timoteus Pokora. V roce 2012 vyšla zhruba čtvrtina díla v českém překladu Olgy Lomové (se zahrnutím části starších Pokorových textů) pod názvem Kniha vrchních písařů. Výbor z díla čínského historika.

Autoři: S’-ma Čchien a S’-ma Tchan[editovat | editovat zdroj]

Barevný obraz staršího Číňana v zelenošedém rouchu, s čapkou na hlavě
Portrét S’-ma Čchiena

Shromažďovat materiály pro dějiny Číny začal S’-ma Tchan. Byl to přední učenec na dvoře chanského císaře Wu-tiho a od roku 140 př. n. l.[4] dvorský písař, který spravoval císařský archív a knihovnu a zodpovídal za kalendář.[5] Po jeho smrti roku 110 př. n. l. ve shromažďování podkladů pokračoval jeho syn S’-ma Čchien.

S’-ma Čchien v mládí získal kvalitní vzdělání u významných učenců Kchung An-kuoa a Tung Čung-šua.[5] Několik let cestoval a poté sloužil v císařově doprovodu jako družiník lang-čung, který byl vysílán na inspekční cesty do regionů i k diplomatickým jednáním v zahraničí. Po smrti otce převzal jeho úřad.[6] Roku 104 př. n. l. dokončil sbírání materiálů a začal sestavovat Zápisky historika.[7]

Roku 99 př. n. l. se zapletl do případu generála Li Linga, obviněného za neúspěch tažení proti Siungnuům.[5][8][pozn. 1] S’-ma Čchien se Li Linga zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, obvinění ze zločinu pomluvy císaře a uvěznění.[9] Pomluva císaře byla trestána smrtí. Podle tehdejších zákonů se odsouzenec mohl nejvyššímu trestu vyhnout tím, že se buď vykoupí, nebo se nechá vykastrovat. Na výkupné S’-ma Čchien neměl prostředky. Muž jeho postavení zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, tou by však zmařil přání otcovo i vlastní dokončit Zápisky, proto si vybral kastraci.[9]

Po propuštění z vězení byl S’-ma Čchien jmenován vrchním tajemníkem (čung-šu-ling) ve vnitřním sekretariátu čung-šu.[1] Upnul se na dokončení Zápisků, cíli, jenž mu umožnil vyrovnat se s ponižujícím trestem. Své dílo dopsal do roku 93 nebo 91 př. n. l.[1] O závěru jeho života není mnoho známo, zemřel snad roku 86 př. n. l.,[10] zvažována jsou i jiná data: kolem roku 90. př. n. l.,[5] v letech 86/85 př. n. l. nebo až roku 78 př. n. l.[9]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní název díla, který mu dal S’-ma Čchien, je Tchaj-š’-kung šu, kde šu (書) je kniha, tchaj-š’-kung (太史公) je název úřadu S’-ma Čchiena a jeho otce S’-ma Tchana. V jeho náplni byly „záležitosti Nebes“, to jest úkoly astrologického charakteru, jako určování příznivých a nepříznivých dní pro náboženské i státní úkony, stanovení kalendáře, ale i správa císařského archívu a knihovny a dohled nad úřednickými zkouškami. Název úřadu bývá překládán různě, jako vrchní astrolog, vrchní písař, vrchní historik, v závislosti na tom, jakou stránku povinností tchaj-š’-kungů překladatelé zdůrazňují.[11]

Pod názvem Tchaj-š’-kung šu byla kniha známa v prvních staletích existence, nicméně chanský historik Pan Ku v 1. století už znal i druhý název Š’-ťi, Zápisky písaře/písařů. V následujících staletích nový název postupně převládl a v Suej-šu (Dějinách dynastie Suej) sestavených v letech 629–636 je používán pouze ten. Současně se význam povolání š’ posunul od písaře k historikovi.[12]

Změna názvu byla vnějším projevem změny vnímání díla. Kniha vrchních písařů vyjadřovala osobní názory S’-ma Čchiena, resp. rodu S’-ma. Po staletích byla uznána za oficiální dějiny Číny a stala se vzorem pro psaní o historii. Nové pojetí díla doprovázela i změna názvu na Š’-ťi, chápaného jako Zápisky písaře, později Zápisky historika a nakonec již zcela odosobněné Historické zápisky.[12]

V české literatuře je zaveden název Zápisky historika. Vyskytují se i varianty Zápisy historika, Historikovy zápisky/zápisy.[12] Olga Lomová při vydání svého výboru Tchaj-š’-kung šu přeložila jako Kniha vrchních písařů, přičemž množné číslo použila k vyjádření podílu S’-ma Tchana na práci i důrazu kladeného S’-ma Čchienem na rodovou tradici a na závazek dokončit dílo započaté otcem.[11]

Čínská historická díla před Zápisky a prameny díla[editovat | editovat zdroj]

V čínských státech existovala dlouhá tradice historických „záznamů písařů“ (š’-ti) vedených k rituálním účelům – sloužily jako zprávy předkům vládnoucího rodu. Zachovaly se pouze anály státu Čchin, které sloužily jako podklad pro 5. kapitolu Zápisků a anály státu Lu, které zredigoval a vydal (podle tradičního názoru zastávaného i S’-ma Čchienem napsal) Konfucius pod názvem Letopisy (doslova Jara a podzimy).[13] Letopisy mají formu stručných análů datovaných podle let, pokrývají období 722–481 př. n. l. Novotou a odvážným Konfuciovým činem bylo určení Letopisů nikoli předkům, ale současníkům, živým lidem.[13] Konfucius též zredigoval Knihu dokumentů, soubor textů vzniklých v období od počátků dynastie Čou po dynastii Chan.[14]

Pro čtení Letopisů měly kvůli jejich stručnosti, jdoucí až na hranici srozumitelnosti, zásadní význam komentáře. Nejdůležitější byly Kung-jangův komentář a Ku-liangův komentář, které vysvětlují nejasná místa a osvětlují stručné zápisy Letopisů, přičemž vycházejí z předpokladu, že každé slovo Letopisů má hluboký význam.[15] Třetím významným komentářem byl Cuoův komentář, který nejen komentuje a vysvětluje události zmíněné v Letopisech, ale i vypráví příběhy; je nejstarším dochovaným čínským historickým dílem, které se v příbězích snaží pomocí popisu skutků a zachycením promluv vystihnout charaktery postav. Jeho autor v dodatcích připsaných „ušlechtilému muži“ nebo Konfuciovi hodnotí události a vyvozuje ponaučení.[15] Cuoův komentář je tak do značné míry dílo nezávislé na Letopisech, které vychází z paralelní tradice příběhů a promluv z období Válčících států, v nichž čtenáři hledali poučení z minulosti a pomoc při rozhodování. K této tradici náleží i několik dalších zachovaných děl – Promluvy ze států, Plány válčících států a Letopisy mistra Jena.[16]

S’-ma Čchien i jeho otec znali a využili zmíněná historická díla a letopisy – Knihu dokumentů, Letopisy jar a podzimů, Cuoův komentář, Promluvy ze států, Plány válčících států a další. Jako vzdělaní muži ovládali kanonické konfuciánské spisy a vzhledem ke své úřední pozici měli oba snadný přístup do státního archívu, k záznamům a ediktům i knihám císařské knihovny.[17] Z literárních pramenů S’-ma Čchien často citoval, a to až do té míry, že některé kapitoly jsou prakticky svodem citátů. Při sběru podkladů se však neomezoval na oficiální písemnosti, letopisy a literaturu, ale využíval i vlastní poznatky a záznamy, ať už získané v průběhu jeho úřední kariéry, nebo při cestách po zemi, kdy zpovídal znalce lidových pověstí a legend.[17]

„ Já jsem byl na západě až u Duté paulovnie, na severu jsem navštívil Čuo-lu, na východě jsem přišel až k moři a na jihu jsem plul po řekách Jang-c’ a Chuaj. Dostal jsem se do míst, kde starci svorně vychvalovali Žlutého císaře, Jaoa a Šuna. (…) Pročítal jsem Letopisy a Promluvy ze států (…) Kniha dokumentů je neúplná a jsou v ní mezery, to co se v ní ztratilo, však co chvíli nalézáme u jiných autorů…

Shromáždil jsem vše, posoudil a uspořádal, vybral jsem, co bylo nejlepší a nejsprávnější, a tak jsem vytvořil úvodní kapitolu „Kořenů a počátků“.

“
— S’-ma Čchienova poznámka k 1. kapitole Zápisků historika.[18]

Historie a autorství textu[editovat | editovat zdroj]

S’-ma Čchien sepsal dva rukopisy,[19] které podle svých slov uložil „ve slavných horách“ a „hlavním městě“. Jeden rukopis byl uložen v císařské knihovně, druhý v rodině Jangů, kam se provdala jeho dcera.[19] Exemplář v císařské knihovně byl zničen nejspíše během nepokojů za vlády Wang Manga (9–23).[20] Mimo omezený okruh dvořanů majících přístup do císařské knihovny se dílo začalo šířit až poté, co je za vlády císaře Süana (panoval 73–49 př. n. l.) zveřejnil S’-ma Čchienův vnuk Jang Jün († 54 př. n. l.).[19] Dílo se šířilo opisováním, často i jednotlivých kapitol, týkajících se předků opisovačů.[20] V prvním století našeho letopočtu Zápisky znali historici Pan Piao a Pan Ku, kteří z nich čerpali pro svou Kroniku Chanů a převzali uspořádání díla i celé kapitoly.[19] Velká část kapitol Zápisků týkajících se prvního století dynastie Chan se proto shoduje s analogickými kapitolami Kroniky Chanů, nicméně zůstává nejasné, který text kdo od koho přejímal.

Dodatečné doplňky jsou určovány mimo jiné analýzou používání tabuizovaných slov – S’-ma Čchien se vyhýbal používání znaků, z nichž se skládala jména císařů, ale i jménu svého otce (S’-ma Tchana), proto oddíly, ve kterých se vyskytuje znak tchan (談), nejsou považovány za původní, např. kapitola 83. (Lu Čung-lien), 117. (S’-ma Siang-žu a Cou Jang),[21] nebo 126. (baviči a šaškové).[22] Přítomnost znaku tchan však v nepřítomnosti dalších známek interpolací může znamenat i autorství S’-ma Tchana, např. v případě kapitol 39. (dědičný dům Ťin) a 87. (Li S’)[23]

Dalším z kritérií autorství jsou časové údaje. Části popisující události po roce 104 př. n. l. jsou zpochybňovány jako dodatečné doplňky,[24] naopak výklad končící před dobou S’-ma Čchiena je označován za dílo S’-ma Tchana.[25]

Vzhledem k nemalému množství pozdějších interpolací, redaktorských oprav, doplňků a změn je pro filology obtížným úkolem stanovení původního textu díla. Míra autentičnosti textu Zápisků je proto diskutována už dvě tisíciletí. Pan Piao a Pan Ku v 1. století napsali, že v jejich době bylo ztraceno deset kapitol Zápisků. Podle Čang Jena (張晏, 3. století) to byly biografie císařů Ťinga a Wua (11. a 12.), kapitoly o obřadech, hudbě a vojenství (23., 24. a 25.), tabulka generálů a prvních ministrů z počátků Chanů (22.), biografie tří knížat (60.), Fu Kchuana a Ťin Šea (98.), kapitoly o věštcích a věštění (127. a 128.).[26] Podle historika Liou Č’-ťia (劉知幾, 661–721) od smrti S’-ma Čchiena do jeho doby celkem patnáct učenců přidalo svůj text do Zápisků.[26] Podle různých teorií větší či menší část ztraceného textu (např. kapitolu 70.) doplnil Čchu Šao-sun (褚少孫, asi 105 – asi 30 př. n. l.),[27] jeho doplňky jsou místy uvedeny slovy „pan Čchu praví“.[26]

Při opisování Zápisků vznikaly komentáře k nejasným nebo nesrozumitelným místům. Nejvýznamnější z nich jsou komentář Pchej Jina z 5. století nazvaný Shromážděná vysvětlení k Š’-ti (Š’-ti ťi-ťie, 史記集解), který je nejstarším úplně zachovalým komentářem, a dva tchangské komentáře – Správný význam Š’-ti (Š’-ti čeng i, 史記正義) Čang Šou-ťiea z přelomu 7. a 8. století a Hledání skrytého v Š’-ti (Š’-ti suo-jin, 史記索隐) S’-ma Čena z první poloviny 8. století. Souhrnně jsou označovány za „Tři komentáře“.[28]

Počátkem dynastie Sung byla Š’-ti vydána v rámci publikace souboru kanonických a historických spisů pro potřeby císařské akademie – za účelem vzdělání budoucích úředníků; tato první sungská dvorská edice vyšla tiskem roku 997, ale nezachovala se. Nicméně pozdější vydání přežila – čtyři z období severní Sung, osm jihosungských.[29] Nejstarší zachovaný úplný exemplář Š’-ti pochází z dvorské edice z éry Ťing-jou (1034–1038). Významné je vydání éry Šao-sing (1131–1162), pojaté do tzv. Záplatované edice dynastických kronik z let 1930–1937. Nejdůležitější sungskou edicí je však Chuang Šan-fuův tisk z roku 1196, který zahájil tradici vydávání Š’-ti se Třemi komentáři.[30] Z jüanských edic je nejvýznamnější vydání Pcheng Jin-wenovo z roku 1288. Z mingské doby se zachovalo 53 soukromých i státních vydání. Dvorské edice tehdy nebyly příliš kvalitní, zato nebývale vzrostlo množství soukromých tisků. Přední z nich jsou Wang Jen-čeova edice z roku 1525, Ling Č’-lungova edice z let 1576/1577 a edice Mao Ťinova (1599–1659, výjimečně pouze s jedním komentářem), která ovlivnila čtení Š’-ti i v Koreji a Japonsku.[31]

Za Čchingů vznikla roku 1739 pečlivě zpracovaná palácová edice, vydávaná až do 19. století. Byla základem pro Chavannesův překlad z konce 19. století. V rámci znovuvydávání klasických děl po ničení knih způsobeném povstáním tchaj-pchingů vyšla v letech 1866–1870 i Š’-ti v tzv. nankingské edici. Ta vycházela z Mao Ťinova tisku s přihlédnutím k dvaceti dalším titulům a tehdy dostupným edicím sungské, mingské a čchingské doby.[32] Z nankingské edice vychází i standardní čínské vydání z roku 1959, ovlivněné je však i Záplatovanou edicí a Chuang Šan-fuovým vydáním.[33]

Struktura a obsah[editovat | editovat zdroj]

Mapa, na čtvercové síti vyznačen tok řeky z jihozápadu na severovýchod do moře, s několika přítoky a městy a komentářem v čínštině.
Mapa toku Chuang-che převzatá do Chavannesova překladu Zápisků od čínského učence Chu Weje (1633–1714)

Zápisky historika mají přes půl miliónu znaků,[pozn. 2] rozděleny jsou do 130 kapitol.[35] Do závěru každé kapitoly S’-ma Čchien přidal poznámky uvedené slovy „vrchní písař poznamenává“ (太史公曰, tchaj-š’-kung jüe). V nich se objevují shrnutí kapitol, hodnocení popsaných událostí, osobní reakce na popsané, pochybnosti nebo polemika s všeobecně přijatými názory, komentáře k pramenům, filologické poznámky i dodatečné informace k tématu kapitol.[36]

Zápisky historika sestávají z pěti oddílů:

  1. Kořeny a počátky[37] (Pen-ťi, 本紀), nebo běžněji Základní záznamy či Základní anály,[37] sestávají z 12 kapitol popisujících činy vládců Číny počínaje legendárními Třemi vznešenými a pěti vladaři, přes vládce dynastií Sia, Šang, Čou a Čchin, po císaře dynastie Chan.
  2. Tabulky[37] (Piao, 表) uvádějí v 10 kapitolách v chronologickém pořadí události a významné osoby od mýtických počátků po chanskou dobu.[37]
  3. Pojednání[37] (Šu, 書) je 8 kapitol či esejů o obřadech, hudbě, kalendářích, hospodářství, a dalších aktuálních tématech.[37]
  4. Dědičné rody[37] (Š'-ťia, 世家) je 30 kapitol obsahujících historie rodů vládnoucích v údělných knížectvích, významných vládců a předních úředníků především z období Jar a podzimů, Válčících států a dynastie Chan.[37]
  5. Příběhy[37] (Lie-čuan, 列傳) obsahují biografie významných osobností, zpravidla jedné či dvou; šest kapitol popisuje dějiny nečínských států a národů sousedících s říší Chan. Poslední kapitola je věnována historii S’-ma Čchienova rodu a samotným Zápiskům.[38]

V prvním oddíle knihy, „Kořenech a počátcích“, je uveden přehled dějin Číny od nejstarších dob po autorovu současnost:

„ Po celé říši jsem sbíral poztrácená stará podání o tom, jak se utvářela [Cesta] králů, sledoval jsem počátky a zkoumal konce, abych ukázal [vývoj událostí] od rozkvětu k úpadku. Posoudil jsem a prověřil [tradované] činy a události a na základě toho jsem přibližně odvodil [historii] Tří epoch a [podrobně] zaznamenal události doby Čchin a Chan. “
— S’-ma Čchien ve 130. kapitole Zápisků historika.[34]

Oddíl „Kořeny a počátky“ má 12 kapitol. První kapitola je kronikou činů mýtických Tří vznešených a pěti vládců čínského dávnověku, následují kapitoly věnované dynastiím Sia, Šang a Čou a kapitola o dějinách státu Čchin. Dalších sedm kapitol je věnovaných panovníkům sjednocené Číny: prvnímu císaři Čchin Š'-chuang-timu, krátkodobému vládci Číny po pádu dynastie Čchin Siang Jüovi (přestože nebyl císař, ale pouze král-hegemon) a panovníkům dynastie Chan – zakladateli dynastie Kao-cuovi, císařovně Lü, kterou následovali císařové Wen-ti, Ťing-ti a Wu-ti.

„ Protože ve stejné době vládly různé rody a v datování se nacházely nesrovnalosti, vypracoval jsem deset Tabulek. “
— S’-ma Čchien ve 130. kapitole Zápisků historika.[34]

Oddíl „Tabulky“ v 13. až 22. kapitole v chronologickém pořadí shrnuje události popsané v předešlých dvanácti kapitolách. Dodává k nim nové údaje, naopak řada událostí z „Kořenů a počátků“ zde chybí.[39] První tři kapitoly oddílu „Tabulky“ shrnují základní události od mýtických počátků po čchinskou dobu. Následuje seznam událostí válek v nichž zanikla říše Čchin (16. kapitola) a šest kapitol vypočítávajících chanská údělná knížata, markýze a vysoké státní úředníky. Nejstarší dějiny nebyl S’-ma Čchien schopen datovat, proto je 13. kapitola seřazena podle generací. 16. kapitola je sestavena podle měsíců, v ostatních jsou události řazeny podle let. Tabulky podle let se později staly samostatným žánrem čínské historiografie.[39]

„ …to jak přichází [nové] a [Cesta králů] pokračuje skrze změny, vztah mezi Nebesy a člověkem, vzestupy a pády, pokračování a změny – o tom všem jsem napsal osm Pojednání. “
— S’-ma Čchien ve 130. kapitole Zápisků historika.[34]
Kresba obdélných, čtvercových a kulatých mincí, vždy po dvou ve třech sloupcích, druhá a třetí dvojice se čtvercovými otvory.
Příklady čínských mincí obíhajících za dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.)

Osm kapitol „Pojednání“ vypráví o tématech významných pro správnou vládu, totiž obřadech, hudbě, hudební notaci (přesněji o číselných vztazích), kalendáři, astronomii, obětech nebi a zemi, řekách a kanálech a konečně hospodářské rovnováze.[40]

„ Tak jako se dvacet osm souhvězdí točí kolem Polárky, jako se v kole třicet paprsků spojuje v jednom náboji a bez přestání se točí, stejně tak doprovázejí [svého vládce] jeho vazalové a ministři, jeho údy a pomocníci. O takových jsem napsal třicet Dědičných rodů. “
— S’-ma Čchien ve 130. kapitole Zápisků historika.[34]

Třicet kapitol „Dědičných rodů“ obsahuje historie údělných knížectví čouského a chanského období a některých významných osobností. Kapitoly 31. až 46. jsou věnovány údělným knížatům a státům čouské doby. Následující tři kapitoly jsou předělem mezi čouskou a chanskou érou – 47. kapitola obsahuje životopis Konfucia, 48. je věnována Čchen Šengovi, vůdci prvního protičchinského povstání a 49. obsahuje životopisy císařoven.[37] Kapitoly 50. až 52. a 58. až 60. obsahují historie chanských císařských princů, kapitoly 53. až 57. popisují život Siao Chea, Cchao Šena, Čang Lianga, Čchen Pchinga a Čou Poa, generálů a ministrů Liou Panga, zakladatele dynastie Chan.[26] Zatímco první oddíl popisuje čínské dějiny pohledem „z hlavního města“, oddíl „Dědičných rodů“ vidí tutéž historii z perspektivy jednotlivých knížectví a států.[37]

„ [Lidé kteří] po celém světě proslavili své jméno a své skutky tím, že prosazovali smysl pro to co je správné, že byli neobyčejní a nekonformní, nebo že nepropásli svou chvíli – o takových jsem napsal sedmdesát Příběhů. “
— S’-ma Čchien ve 130. kapitole Zápisků historika.[34]

Kapitoly 61. až 130. tvoří oddíl „Příběhy“, doslova „uspořádané podání“ či „seřazená tradice“. Obvykle je název oddílu překládán jako „Životopisy“, mnohé kapitoly se však tomuto označení vymykají.[41] Zpravidla obsahují životopis jedné či dvou postav, avšak deset kapitol jsou kolektivní biografie několika osob spojených povoláním či postavením a šest kapitol popisuje dějiny nečínských států a národů sousedících s říší Chan (Siungnuů, Jižních Jüe, Východních Jüe, Iů, Koreje a země Ta-jüan ve Ferganské kotlině). Poslední, 130., kapitola popisuje historii S’-ma Čchienova rodu, obsahuje S’-ma Tchangův esej o filozofických směrech, shrnuje důvody sepsání Zápisků historika a přidává krátké charakteristiky ostatních 129 kapitol.[38]

Biografie zpravidla nejsou ucelené, autor z života postav vybírá epizody, pomocí nichž ilustruje jejich povahu a charakter. S’-ma Čchien se i zde snaží pochopit běh dějin, zkoumá důsledky jednání morálního – loajality a oddanosti – v kontrastu k pragmatismu a uvažuje nad tím, že to i ono se někdy setkává s úspěchem a odměnou a jindy nikoliv. Ptá se, nakolik je člověk pánem svého osudu; zajímají ho příběhy v nichž pán rozpozná kvality podřízených, příběhy točící se kolem rad podřízených vládci, pomsty, zejména pomsty za otce, odvahy konat v pravou chvíli.[41]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Stránka knihy se sloupci textu v čínských znacích
První stránka druhé kapitoly s názvem Dynastie Sia

Zápisky historika byly soukromým dílem, nikoliv oficiální prací, což autorovi umožnilo využít méně formální sloh. Pro výstižné charakteristiky postav, neochvějnou snahu o pravdivost díla, kritické hodnocení vlád a císařů, jednoduchý a současně živý jazyk se dílo stalo literárním vzorem pro historiky i spisovatele následujících staletí. Autory pozdějších dějin dynastií byla kromě jazyka a stylu přejímána i jeho struktura.[42]

Zatímco tradiční kroniky ve stručných zápisech zachycovaly události u dvora některého státu, a byly tak časově i místně omezené, S’-ma Čchien popsal dějiny čínských států a říší i okolních národů po dobu více než dvou tisíciletí.[35] Pro poslední století, vládu dynastie Chan, měl k dispozici nejvíce materiálu, a proto je mu věnována polovina Zápisků.[43] S’-ma Čchien se rozhodl podat historii Číny jako dějiny jediné říše, bez ohledu na její politickou roztříštěnost po většinu její minulosti. Jako první proto zkonstruoval posloupnost vládců, panovníků a dynastií od nejstarších dob po svou současnost.[44] Pokusil se uspořádat historické údaje, zevšeobecnit je a dobrat se určitých závěrů. Snažil se pochopit logiku historického procesu, vzestupu a pádu dynastií a říší a objasnit zákonitosti dějin, „cestu Nebes“.[43]

„ …ptám se: To, co nazýváme Cestou Nebes – je to tak? Nebo to tak není? “
— S’-ma Čchien v 61. kapitole Zápisků historika.[45]

Přitom navazoval i na (konfuciánskou) historickou tradici výkladu minulosti jako poučení pro současnost.[46] Významným cílem autora bylo také uchování památky významných osobností, i jeho vlastního rodu. Zaznamenával minulé činy předků, aby i po jejich smrti byli připomínáni svými potomky a jejich památka zůstala živá.[47]

Historikové u Zápisků zdůrazňují jejich věcnost a objektivitu. Sám S’-ma Čchien se hlásí k nestrannosti a prověřování pramenů z hlediska důvěryhodnosti a přesnosti. Nicméně S’-ma Čchienova objektivnost má jiné cíle než objektivnost evropského historika. S’-ma Čchien věřil v řád světa, „cestu Nebes“, a pomocí pečlivého kritického zkoumání faktů se ji snažil nalézt a pochopit, jak funguje.[48] Přes všechnu autorovu snahu jsou však jeho dějiny Číny v mnoha ohledech nepřesné, zkreslené a anachronické.[49]

Dílo je vnímáno i jako osobní zpověď autora, který do něj vtělil své postoje a jeho prostřednictvím se vyslovil ke svému osudu.[50] Přesvědčení o sepětí díla s osobností autora je čínské literární kritice vlastní po dvě tisíciletí, jak obecně, tak v S’-ma Čchienově případě.[51] I evropští filologové mají tendenci klást důraz na subjektivní přístup autora.[pozn. 3] V této souvislosti upozorňují na některá S’-ma Čchienova témata – nadaní muži, kteří se stali obětí bezpráví, nepřímá kritika císaře Wu-tiho, pomsta.[50]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Existuje úplný komentovaný překlad Zápisků historika do japonštiny[52] a ruštiny. Částečně byly Zápisky přeloženy do několika evropských jazyků: angličtiny, francouzštiny, němčiny a češtiny.

Jediným úplným překladem do evropského jazyka je překlad ruský. Práci na něm zahájil sovětský sinolog Rudolf Vjatkin v 60. letech 20. století, první svazek vyšel roku 1972. Roku 1995 Rudolf Vjatkin při práci nad závěrečnými kapitolami Zápisků zemřel, jeho dílo dokončili syn Anatolij a Artěmij Karapeťjanc.[53] Závěrečný, devátý, svazek Zápisků vyšel roku 2010.

K významným překladům patří francouzský překlad Édouarda Chavannese vydaný v letech 1895–1905 jako pětisvazkové Mémoires historiques.[53] Chavannes přeložil prvních sedmačtyřicet kapitol. Ve vydání z let 1967–1969 byl doplněn šestý svazek s překlady 48.– 52. kapitoly, což dalo celkem cca 38 % textu Zápisků.[52] V 60. a 70. letech 20. století vznikl poloakademický překlad Burtona Watsona zahrnující části Zápisků vztahující se k dynastiím Čchin a Chan. Tři svazky Watsonova překladu zahrnují 48 % textu.[52] Od 90. let 20. století vzniká anglický překlad Zápisků pod vedením Williama Nienhausera ml. pod názvem Grand Scribe's Records. Překlad je kolektivním dílem odborníků USA, Číny a Evropy, v letech 1994–2008 vyšlo pět svazků.[53] V nich byly přeloženy kapitoly 1–12, 31–40 a 61–104, což je 66 kapitol a 55 % díla.[52] Roku 2010 vyšel ještě šestý svazek s kapitolami 105. až 112. Vzhledem k odchodu Nienhausera z projektu kvůli vysokému věku a problémům s financováním překladu je jeho dokončení nejisté.[52]

Do češtiny přeložil v letech 1962–1971 několik kapitol Timoteus Pokora. Publikovány byly roku 1967 v jeho knize Čching Š'Chuang-ti[pozn. 4] (části kapitol 86. Atentátníci a 87. Li S'), roku 1971 v časopise Nový Orient[pozn. 5] (kapitola 126. Ironičtí kritici) a roku 1982 ve sborníku Chrestomatie k dějinám starověku I. Texty k dějinám Číny a Indie [pozn. 6] (kapitoly 47. Konfucius a 48. Čchen Še).

V roce 2012 vyšla zhruba čtvrtina díla v českém překladu Olgy Lomové (se zahrnutím části starších překladů Timotea Pokory) pod názvem Kniha vrchních písařů. Výbor z díla čínského historika.[2] Výbor zahrnuje šest kapitol z „Kořenů a počátků“, předmluvy ke třem kapitolám „Tabulek“, kapitolu Obřady z oddílu „Pojednání“, dvě kapitoly oddílu „Dědičné rody“ a dvacet kapitol oddílu „Příběhy“, doplněn je obsáhlou úvodní studií, předmluvou u každého oddílu, komentáři, doslovy u kapitol a závěrečným doslovem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Lomová uvádí rok 98 př. n. l.[1]
  2. ↑ S’-ma Čchien ve 130. kapitole uvádí, že Zápisky mají 526 500 znaků.[34]
  3. ↑ Příkladem takového přístupu je český překlad Olgy Lomové.[49]
  4. ↑ POKORA, Timoteus. Čching Š'Chuang-ti. 1. vyd. Praha: Orbis, 1967. 
  5. ↑ POKORA, Timotheus. Ironičtí kritici. Příběhy a anekdoty ze staročínských dvorů. Nový Orient. 1971, roč. 26, čís. 4–5. ISSN 0029-5302. 
  6. ↑ POKORA, Timotheus. Zápisky historika. Dědičný rod Čchen Šenga. Dědičný dům Konfucia. In: PREUSS, Karel. Chrestomatie k dějinám starověku I. : Texty k dějinám Číny a Indie. Praha: SPN, 1982. S. 33–85.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In: S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. [Dále jen Lomová (Úvodní studie)]. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80, na s. 41.
  2. ↑ a b FF UK. Lomová, Olga: S’-ma Čchien: Kniha vrchních písařů [online]. Praha: FF UK [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 68.
  4. ↑ КРЮКОВ, М. В. Сыма Цянь и его «Исторические записки». In: СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. I.. 2., opravené a doplněné. vyd. М: «Восточная литература» РАН, 2001. Úvodní stať M. V. Krjukova k prvnímu dílu překladu Zápisků historika. [Dále jen Krjukov]. ISBN 5-02-018277-Х, 5-02-018264-8. S. 17. (rusky)
  5. ↑ a b c d YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong: City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, 9789629371401. S. 300. (anglicky) 
  6. ↑ Krjukov, s. 20–22.
  7. ↑ Krjukov, s. 24.
  8. ↑ Krjukov, s. 25.
  9. ↑ a b c DURRANT, Stephen. Ssu-ma Ch'ien. In: WILLIAM H., Nienhauser. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington, Indiana: Indiana University Press, 1986. ISBN 0253329833, 9780253329837. S. 722. (anglicky)
  10. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 23.
  11. ↑ a b S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 648 s. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 588. Poznámka Olgy Lomové ke 130. kapitole. [Dále jen S’-ma Čchien]. 
  12. ↑ a b c S’-ma Čchien, s. 589, poznámka Olgy Lomové ke 130. kapitole.
  13. ↑ a b Lomová (Úvodní studie), s. 28–29.
  14. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 27.
  15. ↑ a b Lomová (Úvodní studie), s. 36–37.
  16. ↑ SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury I.: Dynastie Shang až období Válčících států. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 140 s. ISBN 978-80-246-1267-4. S. 87–88. 
  17. ↑ a b Lomová (Úvodní studie), s. 62.
  18. ↑ S’-ma Čchien, s. 101.
  19. ↑ a b c d Lomová (Úvodní studie), s. 42.
  20. ↑ a b Lomová (Úvodní studie), s. 43.
  21. ↑ KERN, Martin. The "Biography of Sima Xiangru" and the Question of the fu in Sima Qian Shiji. The Journal of the American Oriental Society. Duben 2003, roč. 123, čís. 2, s. 303-316, na s. 309–310. ISSN 0003-0279. (anglicky) 
  22. ↑ Krjukov, s. 39.
  23. ↑ Krjukov, s. 42.
  24. ↑ Krjukov, s. 33–36.
  25. ↑ Krjukov, s. 42–43.
  26. ↑ a b c d THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2010-7-3 [cit. 2012-04-14]. Kapitola Shiji 史記 "Records of the Grand Scribe. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 
  27. ↑ Krjukov, s. 31.
  28. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 44.
  29. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 45.
  30. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 46.
  31. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 47.
  32. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 48.
  33. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 49.
  34. ↑ a b c d e f S’-ma Čchien, s. 582–583.
  35. ↑ a b Krjukov, s. 15.
  36. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 67–68.
  37. ↑ a b c d e f g h i j k Lomová (Úvodní studie), s. 64–65.
  38. ↑ a b Lomová (Úvodní studie), s. 66.
  39. ↑ a b S’-ma Čchien, s. 252–253, předmluva Olgy Lomové k oddílu „Tabulky“.
  40. ↑ S’-ma Čchien, s. 270, předmluva Olgy Lomové k oddílu „Pojednání“.
  41. ↑ a b S’-ma Čchien, s. 328, předmluva Olgy Lomové k oddílu „Příběhy“.
  42. ↑ Ye, s. 306.
  43. ↑ a b Ye, s. 301.
  44. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 61.
  45. ↑ S’-ma Čchien, s. 333.
  46. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 53.
  47. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 55.
  48. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 52.
  49. ↑ a b ZÁDRAPA, Lukáš. Opus magnum čínské historiografie, opus magnum české sinologie. Tvar. 2013, čís. 2, s. 21. Recenze českého výboru ze Zápisků. Dostupné online [PDF]. ISSN 0862-657X. 
  50. ↑ a b Lomová (Úvodní studie), s. 59.
  51. ↑ Lomová (Úvodní studie), s. 58.
  52. ↑ a b c d e ВЯТКИН, А.Р. Сыма Цянь на русском: проблемы адекватности перевода [online]. Синология.Ру, 2009–2014 [cit. 2014-04-11]. Stať z Общество и государство в Китае: Т. XLIII, ч. 2 / Редколл.: А.И. Кобзев и др. – М.: Федеральное государственное бюджетное учреждение науки Институт востоковедения Российской академии наук (ИВ РАН), 2013. – 487 стр. (Ученые записки ИВ РАН. Отдела Китая. Вып. 9 / Редколл.: А.И.Кобзев и др.). С. 66-83. Dostupné online. (rusky) 
  53. ↑ a b c Lomová (Úvodní studie), s. 78–79.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LOMOVÁ, Olga. Shiji: historie textu a jeho autentičnost. Studia Orientalica Slovaca. 2009, čís. 7, s. 7–25. 
  • SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury II.: dynastie Qin a Han. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 192 s. ISBN 978-80-246-1727-5. 
  • ZÁDRAPA, Lukáš. Opus magnum čínské historiografie, opus magnum české sinologie. Tvar. 2013, čís. 2, s. 21. Recenze českého výboru ze Zápisků. Dostupné online [PDF]. 
  • DURRANT, Stephen W. The Cloudy Mirror. Tension and Conflict in the Writings of Sima Qian. NY: State University of NY, 1995. 226 s. ISBN 0791426556, 9780791426555. (anglicky) 
  • HARDY, Grant. Worlds of Bronze and Bamboo: Sima Qian's Quest of History. NY: Columbia University Press, 1999. 301 s. ISBN 0231113048, 9780231113045. (anglicky) 
  • HULSEWÉ, A.F.P. Shih chi. In: LOEWE, M. Early Chinese Texts: a bibliographical guide. Berkeley: Society for the Study of Early China, 1993. ISBN 1557290431, 9781557290434. S. 405-414. (anglicky)
  • КРОЛЬ, Юрий Львович. Сыма Цянь-историк. М.: Наука, Главная редакция восточной лит-ры, 1970. 447 s. (rusky) 
  • WATSON, Burton. Ssu-ma Ch'ien: Grand Historian of China. New York: Columbia University Press, 1958. (anglicky) 
  • YANG, Hsien-yi; YANG, Gladys. Records of the Historians. Hong Kong: Commercial Press, 1974. (anglicky) 
překlady Zápisků historika
  • S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Příprava vydání Olga Lomová; překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 648 s. ISBN 978-80-246-2154-8. Překlad zhruba čtvrtiny díla. 
  • Vjatkinův překlad: СЫМА, Цянь. Исторические записки. В 9 т. М.: Наука (Главная редакция восточной литературы)-Восточная литература, 1972—2010. (Памятники письменности Востока. Вып. XXXII, 1-9). Dostupné online. ISBN 5-02-018264-8. (rusky) 
    • СЫМА, Цянь. Т. I. Пер. и комм. Р. В. Вяткина и В. С. Таскина под общ. ред. Р. В. Вяткина, вступ. ст. М. В. Крюкова. 1. vyd. Москва: Наука (Главная редакция восточной литературы), 1972. 440 s. (rusky) Раздел «Основные записи» (Бэнь цзы), гл. 1-4. 
      • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи) Т. I. Пер. и комм. Р. В. Вяткина и В. С. Таскина под общ. ред. Р. В. Вяткина, вступ. ст. М. В. Крюкова. 2., испр. и доп.. vyd. Москва: Восточная литература, 2001. 415 s. ISBN 5-02-018277-Х, 5-02-018264-8. (rusky) Раздел «Основные записи» (Бэнь цзы), гл. 1-4. 
    • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. II. Пер. и комм. Р. В. Вяткина и В. С. Таскина под общ. ред. Р. В. Вяткина. 1. vyd. Москва: Наука (Главная редакция восточной литературы), 1975. 580 s. (rusky) Раздел «Основные записи» (Бэнь цзы), гл. 5-12. 
      • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. II. Пер. и комм. Р. В. Вяткина и В. С. Таскина под общ. ред. Р. В. Вяткина, 2-е изд. под ред. А. Р. Вяткина. 2., испр. и доп.. vyd. Москва: Восточная литература, 2003. 568 s. ISBN 5-02-018285-0. (rusky) Раздел «Основные записи» (Бэнь цзы), гл. 5-12. 
    • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. III. Пер., предисл. и комм. Р. В. Вяткина. 1. vyd. Москва: Наука (Главная редакция восточной литературы), 1984. 944 s. (rusky) Раздел «Хронологические таблицы» (Бяо), гл. 13-22. 
    • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. IV. Пер., вступ. ст., комм. и прил. Р. В. Вяткина. Москва: Наука (Главная редакция восточной литературы), 1986. 456 s. (rusky) Раздел «Трактаты» (Шу), гл. 23-30. 
    • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. V. Пер., вступ. ст. и комм. Р. В. Вяткина. 1. vyd. Москва: Наука (Главная редакция восточной литературы), 1987. 368 s. (rusky) Раздел «История наследственных княжеских домов» (Ши цзя), гл. 31-40. 
    • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. VI (Ши цзя),. Пер., предисл. и комм. Р. В. Вяткина. 1. vyd. Москва: Восточная литература, 1992. 484 s. ISBN 5-02-016957-9. (rusky) Раздел «История наследственных княжеских домов» (Ши цзя), гл. 41-60. 
    • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. VII. Пер. и предисл. Р. В. Вяткина, комм. Р. В. Вяткина и А. Р. Вяткина. Отв. ред. А. М. Карапетьянц. 1. vyd. Москва: Восточная литература, 1996. 464 s. ISBN 5-02-017826-8. (rusky) Раздел «Жизнеописания» (Ле чжуань), гл. 61-85. 
    • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. VIII. Пер. Р. В. Вяткина и А. М. Карапетьянца, вступ. ст. Р. В. Вяткина, комм. Р. В. Вяткина, А. Р. Вяткина и А. М. Карапетьянца. Отв. ред. А. М. Карапетьянц. 1. vyd. Москва: Восточная литература, 2002. 512 s. ISBN 5-02-018253-2. (rusky) Раздел «Жизнеописания» (Ле чжуань), гл. 86-110. 
    • СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. IX. Пер. и комм. Р. В. Вяткина, А. Р. Вяткина, А. М. Карапетьянца, М. Ю. Ульянова при участии С. Р. Кучеры, В. В. Башкеева, С. В. Дмитриева, М. С. Королькова, М. С. Целуйко. Отв. ред. и автор вступ. ст. А. Р. Вяткин. 1. vyd. Москва: Восточная литература, 2010. 624 s. ISBN 978-5-02-036460-8. (rusky) Раздел «Жизнеописания» (Ле чжуань), гл. 111—130. 
  • Nienhauserův překlad do angličtiny:
    • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records I: the basic annals of pre-Han China. Příprava vydání W.H. Nienhauser Jr.; překlad Tsai-Fa Cheng et al. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 1994. 416 s. ISBN 0253340217, 9780253340214. (anglicky) 
    • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records VII: the memoirs of pre-Han China. Příprava vydání W.H. Nienhauser Jr.; překlad Tsai-Fa Cheng et al. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 1994. 440 s. ISBN 0253340276, 978-0253340276. (anglicky) 
    • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records II: the basic annals of pre-Han China. Příprava vydání W.H. Nienhauser Jr. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 2002. 384 s. ISBN 0253340225, 978-0253340221. (anglicky) 
    • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records V.1: the hereditary houses of pre-Han China. Příprava vydání W.H. Nienhauser Jr. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 2006. 501 s. ISBN 025334025X, 9780253340252. (anglicky) 
    • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records VIII: the memoirs of Han China. Příprava vydání W.H. Nienhauser Jr. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 2008. 449 s. ISBN 0253340284, 9780253340283. (anglicky) 
    • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records IX: the memoirs of Han China, part II. Příprava vydání W.H. Nienhauser Jr. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 2010. 425 s. ISBN 0253355907, 9780253355904. (anglicky) 
  • SSU-MA, Ch'ien. Records of the grand historian of China. Translated from the Shih chi of Ssu-ma Ch’ien by Burton Watson. Překlad Burton Watson. 1. vyd. Volume 1. Early years of the Han dynasty, 209 to 141 B.C.. Hong Kong; New York: The Research Centre for Translation [The Chinese University of Hong Kong]; Columbia University Press, 1961. (anglicky) 
  • SIMA, Qian. Records of the grand historian of China. Translated from the Shih chi of Ssu-ma Ch’ien by Burton Watson. Překlad Burton Watson. Rev.. vyd. Volume 2. The age of Emperor Wu, 140 to circa 100 B.C.. New York: Columbia University Press, 1961. (anglicky) 
  • SIMA, Qian. Records of the Grand Historian of China. Qin Dynasty. Překlad Burton Watson. Hong Kong; New York: The Research Centre for Translation [The Chinese University of Hong Kong]; Columbia University Press, 1993. ISBN 0-231-08168-5 (hbk), 0-231-08169-3 (pbk). (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Dílo 史記 ve Wikizdrojích (čínsky)
  • 史記 - Shiji [online]. Chinese Text Project [cit. 2014-04-01]. Úplný text Zápisků historika v čínštině (zjednodušené znaky [2]). Dostupné online. (čínsky) 
  • ФУ-ЭНЬ, Пань. Ши цзи [online]. Синология.Ру, 2009–2014 [cit. 2014-04-11]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / Гл. ред. М.Л.Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. - М.: Вост. лит., 2006. Т. 1. Философия / ред. М.Л.Титаренко, А.И.Кобзев, А.Е.Лукьянов. - 2006. - 727 с. С. 621–622. Dostupné online. (rusky) 
  • PLOCEK, Jiří. Počin roku 2012: Český překlad veledíla o čínských dějinách. Kulturní noviny [online]. 2013-6-10 [cit. 2014-4-7]. Čís. 24. Recenze českého výboru ze Zápisků. Dostupné online. 
  • THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2010-7-3 [cit. 2012-04-14]. Kapitola Shiji 史記 "Records of the Grand Scribe. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. (anglicky) 
Autoritní data: AUT: aun2012736139 | GND: 4251775-8 | LCCN: n79081033 | VIAF: 175869244 | WorldcatID: lccn-n79081033

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zápisky_historika&oldid=14207514“