Čínský kalendář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čínský zvěrokruh

Čínský kalendář, někdy také čínský lunární kalendář (odvozený od pohybu Měsíce; čínsky: 阴历; pchin-jin: yīnlì), nebo rolnický kalendář (čínsky: 农历; pchin-jin: nónglì) patří mezi nejstarší známé datovací systémy. První zmínka o čínském kalendáři pochází z roku 2637 před n.l. a dodnes se stále používá v Asii, především v Číně, Tchaj-wanu, Japonsku, Vietnamu a v Koreji. Jedná se o lunisolární kalendář (čínsky: 阴阳历; pchin-jin: yīnyánglì), který zahrnuje prvky jak lunárního tak i solárního kalendáře.

Pro většinu denních činností se dnes v těchto zemích používá gregoriánský kalendář, zatímco čínský kalendář se používá k určení významných svátků, jako je Čínský nový rok. Tradičně byl jako rolnický chápán jen kalendář solární, který vychází z z 24 ťie-čchi neboli solárních uzlů.[1]

Nepřesnosti ve výpočtech mohly znamenat pro panovníka ztrátu tváře i mandátu Nebes a vytváření alternativních kalendářů bylo trestáno smrtí. Za vlády dynastií Tchang, Jüan a Čching pronikly do čínského kalendáře cizí prvky a poslední reformou z roku 1645, zavedenou jezuitskými misionáři, bylo použití pravého slunečního času. Gregoriánský kalendář byl v Číně zaveden po Sinchajské revoluci v roce 1912.[1]

Šedesátkové cykly[editovat | editovat zdroj]

Specifikem čínského kalendáře je šedesátkový cyklus kan-č' (čínsky: 干支; pchin-jin: gānzhī). Je tvořen celkem 60 kombinacemi deseti nebeských kmenů a dvanácti pozemských větví a v čínské astrologii byl používán k počítání let, měsíců, dnů a hodin. Cyklus 60 dnů byl používán od 13. století před n.l. za dynastie Šang. Cyklus 60 měsíců byl zaveden dynastií Chan a vychází z oběžné doby Jupitera. Jediným cyklem, který se dnes používá, je cyklus 60 let.

Struktura čínského kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Lunární rok[editovat | editovat zdroj]

Čínský rok (čínsky: 年; pchin-jin: nián) má variabilní délku, a to 353-355 dní nebo 383-385 dní v případě přestupného roku, podle toho zda sestává z 12 nebo 13 měsíců. Přestupný měsíc se vkládá pro vyrovnání se tropickému roku, který je asi o 11 dní delší. Toto občasné vkládání přestupného měsíce je známé jako Metonův cyklus, pojmenovaný po řeckém astronomovi Metónovi, který jej poprvé použil v roce 432 př.n.l. Takové kalendáře jsou pak označovány jako lunisolární[2]. Tento princip byl ale Číňanům známý už okolo roku 600 před n.l. Čínský Nový rok, tj. 1. den 1. lunárního měsíce, se pohybuje mezi 21. lednem a 21. únorem.

Lunární měsíc[editovat | editovat zdroj]

Lunární měsíc má 29 nebo 30 dní a začíná dnem, kdy je měsíc v novu. Měsíce, které jsou delší než je průměrná délka lunace (29,53 dne) jsou označovány jako "velké" (čínsky: 大月; pchin-jin: dàyuè), kratší jako "malé" (čínsky: 小月; pchin-jin: xiǎoyuè).

Den[editovat | editovat zdroj]

Pro účely moderního kalendáře začíná den (čínsky: 日; pchin-jin: rì) půlnocí, tradičně se ale používal systém 12 zdvojených hodin (čínsky: 时; pchin-jin: shí), který začínal ve 23:00. Dvojhodiny byly pojmenovány podle cyklu dvanácti zemských větví a každou charakterizovalo jedno znamení čínského zvěrokruhu. Menší jednotkou, používanou až do nástupu dynastie Čching byla 1/100 dne (čínsky: 刻; pchin-jin: kè), jejíž název byl odvozen od zářezů na slunečních hodinách.[3]

Solární rok[editovat | editovat zdroj]

Solární rok (čínsky: 岁; pchin-jin: suì] má pevnou délku, a to 365 nebo 366 dní, která vychází z délky tropického roku a vymezuje dobu od jednoho zimního slunovratu k dalšímu. V moderní čínštině se výraz suej používá k označení stáří, protože Číňané tradičně počítali svůj věk právě od zimního slunovratu.

24 solárních uzlů[editovat | editovat zdroj]

Solární rok je rozdělen na 24 období nebo solárních uzlů ťie-čchi (čínsky: 节气; pchin-jin: jiéqì), které rozdělují ekliptiku Země na 24 úseků. Dělí se na 12 sudých nebo také větších uzlů a 12 lichých nebo menších uzlů. Tyto uzly udávají nástupy jak astronomických, tak čínských civilních ročních období a zajišťují, aby byl kalendář v souladu s transformací přírody.

5 fází[editovat | editovat zdroj]

Jiným rozdělením solárního roku je tzv. 5 fází nebo 5 ročních období (čínsky: 五行; pchin-jin: wǔxíng) dlouhých 72-73 dní, přičemž každému období vládne jeden z Pěti prvků: zima-voda, léto-oheň, jaro-dřevo, podzim-kov a přechod mezi těmito čtyřmi tvoří páté období, "vláda země" (čínsky: 土王; pchin-jin: tǔwàng).

Čínský zvěrokruh[editovat | editovat zdroj]

Čínský zvěrokruh tvoří dvanáct zvířat v následujícím pořadí: myš (nebo krysa), buvol, tygr, králík, drak, had, kůň, ovce (nebo koza), opice, kohout, pes a prase (vepř).

Čínské svátky[editovat | editovat zdroj]

Pevné svátky připadají na určitý den určitého lunárního měsíce a jejich datum v gregoriánském kalendáři se mění. Pohyblivé jsou ty, které se kryjí s jedním ze solárních uzlů (tyto mají naopak pevné datum v gregoriánském kalendáři) a ty, které připadají na určitý den následující po solárním uzlu. Patří sem i svátky, které jsou určeny jiným pravidlem, např. číslováním v rámci šedesátiletého cyklu.

Čínský Nový rok[editovat | editovat zdroj]

V čínském kalendáři patří mezi pevné svátky (v gregoriánském kal. se pohybuje mezi 21. lednem a 21. únorem) a pro jeho určení existuje několik pravidel, která ale nemusí platit, vychází-li v daný rok extrémně pozdě. Připadá na 1. den 1. lunárního měsíce, tj. na den druhého novu po zimním slunovratu. Zároveň připadá na den novu, který je nejbližší k solárnímu uzlu Začátek jara a na den prvního novu po solárním uzlu Velká zima. Je oficiálním svátkem v Číně, na Tchaj-wanu, v Hongkongu, Macau, Singapuru, Korejské republice, Indonésii, Malajsii, Bruneji, Laosu, Vietnamu a na Mauriciu.

Svátek lampionů[editovat | editovat zdroj]

Připadá na 15. den 1. lunárního měsíce.

Čching-ming[editovat | editovat zdroj]

Čching-ming, také známý jako Svátek zametání hrobek, patří mezi pohyblivé svátky, protože koliduje se solárním uzlem Jasno a světlo, který většinou připadá na 5. dubna. V čínském kalendáři se pohybuje mezi 13. dnem 2. lunárního měsíce a 17. dnem 3. lunárního měsíce. Mimo Čínu je oficiálním svátkem v Hongkongu, Macau, na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji.

Narozeniny Buddhy[editovat | editovat zdroj]

Připadá na 8. den 4. lunárního měsíce.

Svátek dračích člunů[editovat | editovat zdroj]

Připadá na 5. den 5. lunárního měsíce, proto je známý jako "svátek dvou pětek". Mimo Čínu je oficiálním svátkem v Hongkongku, Macau, na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji.

Svátek duchů[editovat | editovat zdroj]

Připadá na 15. den 7. lunárního měsíce.

Svátek středu podzimu[editovat | editovat zdroj]

Připadá na 15. den 8. lunárního měsíce, tj. v období mezi 8. září a 8. říjnem. Mimo Čínu je oficiálním svátkem v Hongkongu, Macau, na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji.

Svátek dvou devítek[editovat | editovat zdroj]

Připadá na 9. den 9. lunárního měsíce a je oficiálním svátkem v Hongkongu a Macau.

Tung-č' (Zimní slunovrat)[editovat | editovat zdroj]

Koliduje se solárním uzlem Zimní slunovrat a připadá na 22. prosince, v čínském kalendáři tak jde o pohyblivý svátek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ASLAKSEN, Helmer. The Mathematics of the Chinese Calendar. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-06-25]. (anglicky) 
  2. GRIMMICHOVÁ, Alena Isabella. Výtvarný rok: tvoření podle kalendáře. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 161 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-8781-7. (česky) Google-Books-ID: 4YlEDQAAQBAJ. 
  3. MARTZLOFF, Jean-Claude. Astronomy and Calendars – The Other Chinese Mathematics: 104 BC - AD 1644. [s.l.]: Springer 485 s. Dostupné online. ISBN 978-3-662-49718-0. (anglicky) Google-Books-ID: SYj2DAAAQBAJ. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]