Přeskočit na obsah

S’-ma Čchien

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
S’-ma Čchien
Jiná jménaC’-čchang (Zǐcháng, 子長)
Narození145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.
Lung-men, Chan-čcheng
Úmrtí86 př. n. l.
Povoláníhistorik a astrolog
Znám jakoautor Zápisků historika
Dětidcera S’-ma Čchiena
Sima Lin[1]
RodičeS’-ma Tchan
PříbuzníJang Jün (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S’-ma Čchien je čínské jméno, v němž S’-ma je příjmení a Čchien osobní jméno.

S’-ma Čchien (čínsky pchin-jinem Sīmǎ Qiān, znaky 司馬遷, 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.? – 86 př. n. l.?), zdvořilostním jménem C’-čchang (čínsky pchin-jinem Zǐcháng, znaky 子長), byl čínský historik a spisovatel. Je považován za zakladatele čínské historiografie. Spolu s Hérodotem, s nímž je často srovnáván, bývá dokonce nazýván otcem dějepisu jako takového.[2][3] Jeho zásadní dílo, Zápisky historika (Š’-ťi), neboli Kniha vrchních písařů, popisuje dějiny Číny od mytických počátků kolem roku 2600 př. n. l. i okolních národů. S’-ma Čchien se v něm pokusil uspořádat historické údaje, zevšeobecnit je a dobrat se pochopení zákonitostí dějin, „cesty Nebes“. Dílo mimořádné svým rozsahem i literární úrovní se stalo vzorem pro pozdější historiky, počínaje Kronikou Chanů z 1. století n. l., i spisovatele.

Pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii, jeho otec S’-ma Tchan vykonával u dvora Wu-tiho, císaře říše Chan, funkci dvorského písaře, se zodpovědností za kalendář, císařský archív a knihovnu. Už S’-ma Tchan začal shromažďovat materiály a sepisovat dějiny Číny, roku 110 př. n. l. však nad rozdělanou prací zemřel. S’-ma Čchien slíbil otci, že dílo sestaví. Po smrti otce převzal jeho úřad, roku 104 př. n. l. dokončil sbírání materiálů a začal psát Zápisky.

Roku 99 př. n. l. se zapletl do případu generála Li Linga, potrestaného za neúspěch tažení proti Siungnuům. S’-ma Čchien se Li Linga zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, uvěznění a odsouzení k smrti. Neměl prostředky na vykoupení se z trestu, proto náhradou za popravu přivolil k neméně potupné kastraci. Po propuštění z vězení ho císař jmenoval vrchním tajemníkem ve vnitřním sekretariátu čung-šu. V letech 93/91 př. n. l. dokončil své dílo a o několik let později zemřel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Předkové, raná léta

[editovat | editovat zdroj]

S’-ma Čchien pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii a vědám. Ve své autobiografii uvedl, že hodnost dvorského historika zaujímal jeden jeho předek už za vlády čouského Süan-wanga (vládl 827–782 př. n. l.).[4] Je proto možné, že mezi historiky s příjmením S’-ma připomínanými v nápisech na bronzových obřadních nádobách 8. a 7. století př. n. l. jsou i předci S’-ma Čchiena. V 7. století př. n. l. S’-ma Čchienovi předkové přesídlili do státu Ťin, k historii se vrátil až po několika staletích jeho otec S’-ma Tchan,[4] přední učenec své doby.[5] Roku 140 př. n. l.,[6] za vlády chanského císaře Wu-tiho, byl jmenován dvorským písařem (太史令, tchaj-š’ ling)[pozn. 1] V této funkci měl na starosti „záležitosti Nebes“, to jest stanovení kalendáře, určování příznivých a nepříznivých dnů pro obřady a státní úkony, vedení záznamů o znameních. Také vedl zkoušky úředníků, dozíral na výuku na dvorské akademii tchaj-süe a patrně vedl i císařskou knihovnu.[7]

S’-ma Tchanův syn S’-ma Čchien se narodil v místě Lung-men („Dračí vrata“) v okrese Sia-jang (dnešní okres Chan-čcheng v prefektuře Wej-nan v provincii Šen-si)[8][9] nejspíše roku 145 př. n. l.[pozn. 2] Už v deseti letech znal klasickou literaturu, později studoval u předních učenců Kchung An-kuoa a Tung Čung-šua.[12] Ve dvaceti letech se vypravil na cestu po Číně, při které poznal zemi od řeky Jang-c’-ťiang po Šan-tung. Vyrazil z Čchang-anu nejdříve do Luo-jangu, pak na horní tok řeky Siang-ťiang, kde na hoře Ťiou-i-šan měl být pohřben legendární vládce Šun. Odtud po řece dorazil do Čchang-ša, u vod řeky Mi-luo-ťiang vzpomenul smrti básníka Čchü Jüana. Poté v dnešním Če-ťiangu navštívil horu Kuej-ťi-šan. Pak vyrazil severním směrem do oblastí starých států Čchi a Lu, kde v Čchü-fu v Konfuciově chrámu uchovávali jeho oděv, vůz a obřadní náčiní. Zpět do metropole cestoval přes Pcheng-čcheng (dnes Sü-čou), rodiště Liou Panga, zakladatele dynastie Chan, kde vyzpovídal místní pamětníky. Délka cesty dosáhla 3–4 tisíc kilometrů a trvat mohla 3–4 roky.[13] Na cestách nasbíral množství materiálu pro připravované dějiny.

Po návratu byl jmenován členem císařské družiny (družiník lang-čung). Sloužil u dvora, byl vysílán na diplomatické mise do zahraničí i inspekční cesty do regionů. Například roku 115 př. n. l. vyjednával s panovníkem Jüe-č’uů spojenectví proti Siungnuům, roku 110 př. n. l. byl vyslán do oblastí Pa a Šu (dnešní S’-čchuan). Po návratu zastihl otce na smrtelné posteli.[14] Otec před smrtí zavázal S’-ma Čchiena k pokračování v jejich rozpracovaném historickém díle, budoucích Zápiscích historika. Po tříletém období smutku převzal roku 108 př. n. l. otcův úřad.[15]

Vrchní písař

[editovat | editovat zdroj]

Společně se svým učitelem a astronomem Tchang Tuem (唐都) a desítkami dalších učenců[pozn. 3] sestavil nový kalendář, nazvaný „kalendář [éry] tchaj-čchu“ (太初历, tchaj-čchu-li). S vyhlášením nového kalendáře byla totiž vyhlášena i nová éra vlády, éra Nového počátku (tchaj-čchu).[16] Nový kalendář založený na starším lunárním kalendáři (Čuan-sü-li, 顓頊曆; kalendář Čuan-süa) převzatém od dynastie Čchin, znamenal výrazný pokrok v měření času v Číně.[17] Učenci jej vytvořili s vysokou přesností na základě pečlivých astronomických pozorování. V kalendáři tchaj-čchu rok trval 365,25 dní (přesněji dní) a sestával z 12 lunárních měsíců, každý z nich trval 29,52 dní ( dní).[18]

Ve své funkci relativně snadno shromažďoval podklady pro připravované dějiny – měl přístup do vládních archívů, doprovázel císaře při cestách po zemi. Sběr materiálu dokončil roku 104 př. n. l. a začal sepisovat Zápisky.[19]

Eunuch

[editovat | editovat zdroj]

Roku 99 př. n. l. se S’-ma Čchien zapletl do případu generála Li Linga, obviněného ze zodpovědnosti za neúspěch tažení proti Siungnuům.[12][20] Generála se zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, a následující rok[21] i uvěznění a obvinění ze zločinu pomluvy císaře, který byl trestán smrtí.[22] Podle tehdejších zákonů se mohl z nejvyššího trestu vykoupit, nebo se nechat vykastrovat. Na výkup neměl prostředky, a muž jeho postavení proto zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, ale tím by zmařil přání otce (i vlastní) dokončit Zápisky, proto si vybral kastraci.[22] Trest byl vykonán roku 97 př. n. l.[15] Z vězení ho propustili nejspíše při všeobecné amnestii roku 96 př. n. l.[23] Poté se zařadil mezi palácové eunuchy ve funkci vrchního tajemníka (čung-šu-ling) ve vnitřním sekretariátu čung-šu.[15][pozn. 4] Upnul se na dokončení Zápisků, k cíli, jenž mu umožnil vyrovnat se s ponížením, kterého se mu dostalo. Své dílo dopsal do roku 93 nebo 91 př. n. l.[15] Kromě Zápisků zmiňují Chan-šu, dějiny dynastie Chan sepsané počátkem 2. století, také osm S’-ma Čchienových popisných básní fu (賦).[22] Za základní kámen čínské prózy je dnes považován jeho Dopis Ren Anovi, který pojednává o jeho utrpení během aféry Li Ling i o psaní Zápisků. Obsahuje často citovanou větu „Je jen jedna smrt. Pro některé je těžká jako hora Tchaj-šan, pro jiné je lehká jako husí peří. Rozdíl je jen v tom, k čemu smrt používají.“ Tento citát se stal jedním z nejznámějších v celé čínské literatuře.[24][25]

O závěru jeho života není mnoho známo, zemřel snad roku 86 př. n. l.[11], zvažována jsou ale i jiná data: kolem roku 90 př. n. l.,[12] v letech 86/85 př. n. l. nebo až roku 78 př. n. l.[22] nejopatrnější historikové považují rok jeho smrti za nezjistitelný.[11]

Zápisky historika

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Zápisky historika.
Stránka knihy se sloupci textu v čínských znacích
První stránka 2. kapitoly („Dynastie Sia“) Zápisků historika

Nejdůležitějším dílem S’-ma Čchiena jsou Zápisky historika, neboli Kniha vrchních písařů (pod tímto názvem roku 2012 vyšel v nakladatelství Karolinum obsáhlý výbor v překladu Olgy Lomové).[26] Jeho novátorská historická práce překonala úroveň tradičních čínských dynastických kronik. Kroniky ve stručných zápisech zachycovaly události u dvora toho kterého státu. S’-ma Čchien naproti tomu popisuje dějiny čínských států a říší i okolních národů po dobu dvou tisíciletí – od mytických dob po jeho současnost.[27] O posledním století, vládě dynastie Chan, měl nejvíce informací, a tak je mu věnována polovina Zápisků.[28]

Ve svém díle se S’-ma Čchien snažil se pochopit „cestu Nebes“, logiku vzestupu a úpadku států a dynastií a objasnit principy života v Podnebesí. Vzhledem ke svým neblahým zkušenostem s poměry u císařského dvora je v Zápiscích otevřený a kritický, především k císaři Wu-timu.[28]

Zápisky historika sestávají ze 130 kapitol, mají přes půl miliónu znaků čínského písma.[27] Kompozičně jsou složitým dílem, rozděleným na části uspořádané chronologicky i tematicky. Sestávají z pěti oddílů: nejdříve je ve 12 kapitolách „Kořenů a počátků“ podán přehled dvou a půl tisíciletí čínských dějin od Žlutého císaře po současnost autorů; klíčové události jsou znovu shrnuty v 10 kapitolách chronologicky uspořádaných „Tabulek“;[29] následuje 8 kapitol „Pojednání“ rozebírajících témata podle autorů významná pro správnou vládu – hudbu, obřady, kalendář, věštění a hospodářství; 30 kapitol „Dědičných rodů“ rekapituluje čínskou historii tentokrát z pohledu regionů, zahrnují i životopis Konfucia a některých významných císařských pomocníků a rádců; a konečně 70 kapitol „Příběhů“ obsahuje biografie významných osobností. Zpravidla se v kapitole autor věnuje jednomu či dvěma hrdinům, několik kapitol jsou však kolektivní životopisy několika osob spojených povoláním či postavením a mezi „Příběhy“ jsou zahrnuty jsou i historie nečínských států a národů sousedících s říší Chan. Poslední kapitola „Příběhů“ je věnována S’-ma Čchienovu rodu a samotným Zápiskům.[29][30]

Zápisky historika byly soukromým dílem, nikoliv oficiální prací, což autorovi umožnilo využít méně formální sloh. Pro výstižné charakteristiky postav, neochvějnou snahu o pravdivost díla, kritické hodnocení vlád a císařů, jednoduchý a současně živý jazyk, se dílo stalo literárním vzorem pro historiky i spisovatele následujících staletí. Autory pozdějších dějin dynastií byla kromě jazyka a stylu přejímána i jeho struktura.[31]

Kniha měla obrovský vliv na čínskou kulturu. Zavedla některé pojmy, jimiž Číňané začali strukturovat své dějiny a dějiny svého myšlení - například pojem taoismus, do té doby neznámý, který takto oddělil učení Lao-c' od hlavního proudu čínského myšlení. Dalším takovým pojmem je legismus, jímž byla jistá tradice rovněž vyňata z hlavního konfuciánského proudu a osamostatněna. Řadu těchto pojmů vymyslel již S’-ma Tchan.[32]

Překlady Zápisků historika

[editovat | editovat zdroj]
  • S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 648 s. ISBN 978-80-246-2154-8. Překlad zhruba čtvrtiny díla doplněný úvodní studií. 
  • СЫМА, Цянь. Исторические записки. В 9 т. Překlad Р. В. Вяткин et al. М.: Наука (Главная редакция восточной литературы)-Восточная литература, 1972–2010. («Памятники письменности Востока»; sv. XXXII). ISBN 5-02-018264-8. (rusky) Úplný překlad v devíti svazcích. 
  • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records. Překlad William H. Niehauser et al. Bloomington: Indiana University Press, 1994–. (anglicky) Nedokončený překlad do angličtiny, roku 2010 vyšel šestý svazek. 
  • Records of the Grand Historian: Han Dynasty I. – II. Překlad Burton Watson. New York – Hong Kong: Renditions – Columbia University Press, 1993. (anglicky) Překlad částí Zápisků vztahujících se k dynastii Chan. 
  • Records of the Grand Historian: Qin Dynasty. Překlad Burton Watson. New York – Hong Kong: Renditions – Columbia University Press, 1993. Dostupné online. (anglicky) Překlad částí Zápisků vztahujících se k dynastii Čchin. 
  • Le mémoires historique de Se-ma Ts'ien. Překlad Edouarde Chavannes. Paris: Ernest Leroux, 1895–1905. Dostupné online. (francouzsky) Vydáno též Paris: Maisonneuve, 1962. Překlad části Zápisků. 

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

S’-ma Čchienovo jméno nese planetka hlavního pásu 12620 Simaqian.[33]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Do evropských jazyků překládáno i jako dvorský astrolog, historik, archivář či vrchní úředník, v závislosti na tom, jakou stránku jeho povinností překladatelé zdůrazňují.[7]
  2. ↑ S’-ma Čchien datum svého narození nezmiňuje, raní komentátoři uvádějí roky 135 (S’-ma Čeng) a 145 (Čan Šou-ťie) př. n. l., diskuze se vede v zásadě o těchto dvou datech, byť japonští a čínští historikové navrhují i roky 129, 150 a 163 př. n. l. K roku 135 př. n. l. se v úvodní stati u Vjatkinova překladu Zápisků historika přiklání ruský historik Michail Krjukov;[10] nejběžněji je však uváděn rok 145 př. n. l., kterého se drží i Olga Lomová v úvodní studii svého výboru ze Zápisků.[11]
  3. ↑ Mimo jiné Teng Pchingem (邓平) a Luo Sia-chungem (落下闳).
  4. ↑ Krjukov jeho úřad nazývá strážce císařské pečeti.[23]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků S’-ma Čchien na slovenské Wikipedii a Сыма Цянь na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Biografická databáze čínských historických postav.
  2. ↑ KLEIN, Esther S. Reading Sima Qian from Han to Song: The Father of History in Pre-Modern China. [s.l.]: BRILL 449 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-37687-8. (anglicky) Google-Books-ID: LdJ7DwAAQBAJ. 
  3. ↑ STUURMAN, Siep. Herodotus and Sima Qian: History and the Anthropological Turn in Ancient Greece and Han China. Journal of World History. 2008, roč. 19, čís. 1, s. 1–40. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 1045-6007. 
  4. ↑ a b КРЮКОВ, М. В. Сыма Цянь и его «Исторические записки». In: СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. I.. 2., opravené a doplněné. vyd. М: «Восточная литература» РАН, 2001. Úvodní stať M. V. Krjukova k prvnímu dílu překladu Zápisků historika. [Dále jen Krjukov]. ISBN 5-02-018277-X, ISBN 5-02-018264-8. S. 16. (rusky)
  5. ↑ David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International [cit. 2012-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-11. (anglicky) 
  6. ↑ Krjukov, s. 17.
  7. ↑ a b LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In: S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. [Dále jen Lomová (Úvodní studie)]. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80, na s. 39.
  8. ↑ THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-10-16]. Kapitola Persons in Chinese History - Sima Qian 司馬遷. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ КРОЛЬ, Ю.Л. Сыма Цянь [online]. Синология.Ру, 2009–2014 [cit. 2014-03-07]. Stať z ДуXовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / Гл. ред. М.Л.Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. - М.: Вост. лит., 2006. Т. 1. Философия / ред. М.Л.Титаренко, А.И.Кобзев, А.Е.Лукьянов. - 2006. - 727 с. С. 401-403. Dostupné online. (rusky) 
  10. ↑ Krjukov, s. 18–19.
  11. ↑ a b c Lomová, s. 23.
  12. ↑ a b c YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong: City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, ISBN 9789629371401. S. 300. (anglicky) 
  13. ↑ Krjukov, s. 20–21.
  14. ↑ Krjukov, s. 21–22.
  15. ↑ a b c d Lomová, s. 41.
  16. ↑ Krjukov, s. 23.
  17. ↑ Ye, s. 326.
  18. ↑ DENG, Yinke. Ancient Chinese Inventions. 3., ilustrované a přepracované. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. 155 s. ISBN 0521186927, ISBN 9780521186926. S. 78. (anglicky) 
  19. ↑ Krjukov, s. 24.
  20. ↑ Krjukov, s. 25.
  21. ↑ NIENHAUSER, JR., William H. Sima Qian and the Shiji. In: FELDHERR, Andrew; HARDY, Grant. The Oxford History of Historical Writing: Volume 1: Beginnings to ad 600. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 978-0-19-921815-8. S. 463–484, na s. 468. (anglicky)
  22. ↑ a b c d DURRANT, Stephen. Ssu-ma Ch'ien. In: WILLIAM H., Nienhauser. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington, Indiana: Indiana University Press, 1986. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 722. (anglicky)
  23. ↑ a b Krjukov, s. 27.
  24. ↑ KNECHTGES, David R. "Key Words," Authorial Intent, and Interpretation: Sima Qian's Letter to Ren An. Chinese Literature: Essays, Articles, Reviews (CLEAR). 2008, roč. 30, s. 75–84. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 0161-9705. 
  25. ↑ SCHWERMANN, Christian. Stephen Durrant, Wai-yee Li, Michael Nylan and Hansvan Ess. The Letter to Ren An and Sima Qian’s Legacy.. The American Historical Review. 2017-10-01, roč. 122, čís. 4, s. 1194–1195. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 0002-8762. DOI 10.1093/ahr/122.4.1194. 
  26. ↑ S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 648 s. ISBN 978-80-246-2154-8. Překlad zhruba čtvrtiny díla. 
  27. ↑ a b Krjukov, s. 15.
  28. ↑ a b Ye, s. 301.
  29. ↑ a b Lomová, s. 64–66.
  30. ↑ ALLEN, Joseph Roe. An Introductory Study of Narrative Structure in the Shi ji. Chinese Literature: Essays, Articles, Reviews (CLEAR). 1981, roč. 3, čís. 1, s. 31–66. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 0161-9705. DOI 10.2307/495336. 
  31. ↑ Ye, s. 306.
  32. ↑ SMITH, Kidder; TAN, Sima. Sima Tan and the Invention of Daoism, "Legalism," "et cetera". The Journal of Asian Studies. 2003, roč. 62, čís. 1, s. 129–156. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 0021-9118. DOI 10.2307/3096138. 
  33. ↑ JPL Small-Body Database Browser : 12620 Simaqian (6335 P-L) [online]. NASA, Jet Propulsion Laboratory, rev. 2008-3-5 [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In: S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80.
  • WATSON, Burton. Ssu-ma Ch'ien: Grand Historian of China. New York: Columbia University Press, 1958. xii, 276 s. (anglicky) 
  • YANG, Hsien-yi; YANG, Gladys. Records of the Historians. Hong Kong: Commercial Press, 1974. 461 s. (anglicky) 
  • КРОЛЬ, Юрий Львович. Сыма Цянь-историк. М.: Наука, Главная редакция восточной лит-ры, 1970. 447 s. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=S’-ma_Čchien&oldid=22689771“