S’-ma Čchien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
S’-ma Čchien
Narození 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.
Úmrtí 86 př. n. l.
Jiná jména C’-čchang (Zǐ​cháng, 子長)
Povolání historik a astrolog
Znám(á) jako autor Zápisků historika
S’-ma Čchien je čínské jméno, v němž S’-ma je příjmení a Čchien osobní jméno.

S’-ma Čchien (čínsky pchin-jinem Sīmǎ Qiān, znaky 司馬遷, 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.?86 př. n. l.?), zdvořilostním jménem C’-čchang (čínsky pchin-jinem Zǐ​cháng, znaky 子長), byl čínský historik a spisovatel. Je považován za zakladatele čínské historiografie. Jeho zásadní dílo, Zápisky historika (Š’-ťi), neboli Kniha vrchních písařů, popisuje dějiny Číny a okolních národů a stalo se vzorem pro pozdější dějiny dynastií.

Život[editovat | editovat zdroj]

Předkové, raná léta[editovat | editovat zdroj]

S’-ma Čchien pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii a vědám. Ve své autobiografii uvedl, že hodnost dvorského historika zaujímal jeden jeho předek už za vlády čouského Süan-wanga (vládl 827–782 př. n. l.).[1] Je proto možné, že mezi historiky s příjmením S’-ma připomínanými v nápisech na bronzových obřadních nádobách 8. a 7. století př. n. l. jsou i předci S’-ma Čchiena. V 7. století př. n. l. S’-ma Čchienovi předkové přesídlili do státu Ťin, k historii se vrátil až po několika staletích jeho otec S’-ma Tchan,[1] přední učenec své doby.[2] Roku 140 př. n. l.,[3] za vlády chanského císaře Wu-tiho, byl jmenován dvorským historikem a astrologem (太史令, tchaj-š’ ling). V této funkci spravoval císařský archív a knihovnu a zodpovídal za kalendář.[4]

S’-ma Tchanův syn S’-ma Čchien se narodil v Lung-men (blízko dnešního Chan-čchengu v prefektuře Wej-nan v provincii Šen-si)[3] nejspíše roku 145 př. n. l.[pozn. 1] Už v deseti letech znal klasickou literaturu, později ho vyučovali přední učenci Kchung An-kuo (孔安國 / 孔安国) a Tung Čung-šu (董仲舒).[4] Ve dvaceti letech se vypravil na cestu po Číně, při které poznal zemi od řeky Jang-c’-ťiang po Šan-tung.[pozn. 2] Na cestách nasbíral množství materiálu pro připravované dějiny.

Po návratu byl jmenován členem císařské družiny (družiník lang-čung). Sloužil u dvora, byl vysílán na inspekční cesty do regionů, například roku 115 př. n. l. vyjednával s panovníkem Jüe-č’uů spojenectví proti Siungnuům, roku 110 př. n. l. byl vyslán do oblastí Pa a Šu (dnešní S’-čchuan). Po návratu zastihl otce na smrtelné posteli.[8] Otec před smrtí zavázal S’-ma Čchiena k pokračování v jejich rozpracovaném historickém díle, budoucích Zápiscích historika. Po tříletém období smutku převzal roku 108 př. n. l. otcův úřad.[9]

Vrchní písař[editovat | editovat zdroj]

Ve funkci tchaj-š’ linga, překládané do evropských jazyků nejčastěji jako astrolog, ale i historik, archivář, (vrchní) písař či vrchní úředník, měl na starosti „záležitosti Nebes“, to jest kalendář, určování příznivých a nepříznivých dnů pro obřady, vedení záznamů o znameních. Také vedl zkoušky úředníků, dozíral na výuku na dvorské akademii tchaj-süe a patrně vedl i císařskou knihovnu.[10]

Společně se svým učitelem a astronomem Tchang Tuem (唐都) a desítkami dalších učenců[pozn. 3] sestavil nový kalendář, nazvaný „kalendář [éry] tchaj-čchu“ (太初历, tchaj-čchu-li). S vyhlášením nového kalendáře byla totiž vyhlášena i nová éra vlády, éra Nového počátku (tchaj-čchu).[11] Nový kalendář založený na starším lunárním kalendáři (Čuan-sü-li, 顓頊曆; kalendář Čuan-süa) převzatém od dynastie Čchin, byl výrazným pokrokem v měření času v Číně.[12] Sestaven byl s vysokou přesností na základě pečlivých astronomických pozorování. V kalendáři tchaj-čchu rok trval 365,25 dní (přesněji 365\begin{matrix} \frac{385}{1539} \end{matrix} dní) a byl rozdělen na 12 lunárních měsíců, každý z nich trval 29,52 dní (29\begin{matrix} \frac{43}{81} \end{matrix}).[13]

Ve své funkci relativně snadno shromažďoval podklady pro připravované dějiny – měl přístup do vládních archívů, doprovázel císaře při cestách po zemi. Sběr materiálu dokončil roku 104 př. n. l. a začal sepisovat Zápisky.[14]

Eunuch[editovat | editovat zdroj]

Roku 99 př. n. l. se zapletl do případu generála Li Linga, obviněného ze zodpovědnosti za neúspěch tažení proti Siungnuům.[4][15][pozn. 4] S’-ma Čchien se Li Linga zastal, což mu vyneslo hněv panovníka a obvinění ze zločinu pomluvy císaře, který byl trestán smrtí.[16] Podle tehdejších zákonů se mohl z nejvyššího trestu vykoupit, nebo se nechat vykastrovat. Na výkup neměl prostředky, muž jeho postavení zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, ale tím by zmařil přání otce (i vlastní) dokončit Zápisky, proto si vybral kastraci.[16] Trest byl vykonán roku 97 př. n. l.[9] Z vězení byl propuštěn nejspíše při všeobecné amnestii roku 96 př. n. l.[17] Poté se zařadil mezi palácové eunuchy, přičemž byl jmenován vrchním tajemníkem (čung-šu-ling) ve vnitřním sekretariátu čung-šu.[9][pozn. 5] Upnul se na dokončení Zápisků, cíl, jenž mu umožnil vyrovnat se s ponížením, kterého se mu dostalo. Své dílo dopsal do roku 93 nebo 91 př. n. l.[9] Kromě Zápisků zmiňují Chan-šu, dějiny dynastie Chan sepsané počátkem 2. století, také osm S’-ma Čchienových popisných básní fu ().[16]

O závěru jeho života není mnoho známo, zemřel snad roku 86 př. n. l.[6], zvažována jsou i jiná data: kolem roku 90. př. n. l.,[4] v letech 86/85 př. n. l. nebo až roku 78 př. n. l.[16] nejopatrnější historikové považují rok jeho smrti za nezjistitelný.[6]

Zápisky historika[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitějším dílem S’-ma Čchiena jsou Zápisky historika, neboli Kniha vrchních písařů (pod tímto názvem roku 2012 vyšel v nakladatelství Karolinum obsáhlý výbor v překladu Olgy Lomové).[18] Jeho novátorská historická práce překonala úroveň tradičních čínských dynastických kronik. Kroniky ve stručných zápisech zachycovaly události u dvora toho kterého státu. S’-ma Čchien naproti tomu popisuje dějiny čínských států a říší i okolních národů po dobu dvou tisíciletí – od mýtických dob po jeho současnost.[19] Nicméně poslednímu století, vládě dynastie Chan, je věnována polovina Zápisků.[20] Snažil se pochopit logiku vzestupu a úpadku států a dynastií a objasnit principy života v Podnebesí. Vzhledem ke svým neblahým zkušenostem s poměry u císařského dvora je v Zápiscích otevřený a kritický, především k císaři Wu-timu.[20]

Zápisky historika sestávají ze 130 kapitol, mají přes půl miliónu znaků.[19] Kompozičně jsou složitým dílem, rozděleným na části uspořádané chronologicky (biografie čínských vládců), v dalších částech jsou oddíly věnované nejrůznějším tématům – hudbě, obřadům, kalendáři, vírám, hospodářství a biografiím osobností čínských dějin,[21] mezi nimi je například nejstarší životopis Lao-c’. Zápisky historika byly soukromým dílem, nikoliv oficiální prací, což autorovi umožnilo využít méně formální sloh. Pro výstižné charakteristiky postav, neochvějnou snahu o pravdivost díla, kritické hodnocení vlád a císařů, jednoduchý a současně živý jazyk, se dílo stalo literárním vzorem pro historiky i spisovatele následujících staletí. Autory pozdějších dějin dynastií byla kromě jazyka a stylu přejímána i jeho struktura.[22]

Překlady Zápisků historika[editovat | editovat zdroj]

  • S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. 648 s. Překlad zhruba čtvrtiny díla doplněný úvodní studií. ISBN 978-80-246-2154-8.  
  • СЫМА, Цянь. Исторические записки. В 9 т. Překlad Р. В. Вяткин et al. М. : Наука (Главная редакция восточной литературы)-Восточная литература, 1972–2010. («Памятники письменности Востока»; sv. XXXII) Úplný překlad v devíti svazcích. ISBN 5-02-018264-8. (rusky) 
  • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records. Překlad William H. Niehauser et al. Bloomington : Indiana University Press, 1994–. Nedokončený překlad do angličtiny, roku 2008 vyšel pátý svazek. (anglicky) 
  • Records of the Grand Historian: Han Dynasty I. – II. Překlad Burton Watson. New York – Hong Kong : Renditions – Columbia Univesity Press, 1993. Překlad částí Zápisků vztahujících se k dynastii Chan. (anglicky) 
  • Records of the Grand Historian: Qin Dynasty. Překlad Burton Watson. New York – Hong Kong : Renditions – Columbia Univesity Press, 1993. Překlad částí Zápisků vztahujících se k dynastii Čchin. (anglicky) 
  • Le mémoires historique de Se-ma Ts'ien. Překlad Edouarde Chavannes. Paris : Ernest Leroux, 1895–1905. Vydáno též Paris: Maisonneuve, 1962. Překlad části Zápisků. Dostupné online. (francouzsky) 

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

S’-ma Čchienovo jméno nese planetka hlavního pásu 12620 Simaqian.[23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. S’-ma Čchien datum svého narození nezmiňuje, raní komentátoři uvádějí roky 135 (S’-ma Čeng) a 145 (Čan Šou-ťie) př. n. l., diskuze se vede v zásadě o těchto dvou datech, byť japonští a čínští historikové navrhují i roky 129, 150 a 163 př. n.l. K roku 135 př. n. l. se v komentáři k jeho překladu Zápisků historika přiklání ruský historik Michail Krjukov;[5] nejběžněji je však uváděn rok 145 př. n. l., kterého se drží i Olga Lomová v úvodní studii svého výboru ze Zápisků.[6]
  2. Vyrazil z Čchang-anu nejdříve do Luo-jangu, pak na horní tok řeky Siang-ťiang, kde na hoře Ťiou-i-šan měl být pohřben legendární vládce Šun. Odtud po řece dorazil do Čchang-ša, u vod řeky Mi-luo-ťiang vzpomenul smrti básníka Čchü Jüana. Poté v dnešním Če-ťiangu navštívil horu Kuej-ťi-šan. Pak vyrazil severním směrem do oblastí starých států Čchi a Lu, kde v Konfuciově chrámu uchovávali jeho oděv, vůz a obřadní náčiní. Zpět do metropole cestoval přes Pcheng-čcheng (dnes Sü-čou), rodiště Liou Panga, zakladatele dynastie Chan, a vyzpovídal místní pamětníky. Délka cesty dosáhla 3–4 tisíc km a trvat mohla 3–4 roky.[7]
  3. Mimo jiné Teng Pchingem (邓平) a Luo Sia-chungem (落下闳).
  4. Lomová uvádí rok 98 př. n. l.[9]
  5. Krjukov jeho úřad nazývá strážce císařské pečeti.[17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků S’-ma Čchien na slovenské Wikipedii a Сыма Цянь na ruské Wikipedii.

  1. a b КРЮКОВ, М. В.. Сыма Цянь и его «Исторические записки». In СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. I.. 2., opravené a doplněné. vyd. М : «Восточная литература» РАН, 2001. Úvodní stať M. V. Krjukova k prvnímu dílu překladu Zápisků historika. [Dále jen Krjukov]. ISBN 5-02-018277-Х, 5-02-018264-8. S. 16. (rusky)
  2. David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Krjukov, s. 17.
  4. a b c d YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong : City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, 9789629371401. S. 300. (anglicky) 
  5. Krjukov, s. 18–19.
  6. a b c LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. [Dále jen Lomová]. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80, na s. 23.
  7. Krjukov, s. 20–21.
  8. Krjukov, s. 21–22.
  9. a b c d e Lomová, s. 41.
  10. Lomová, s. 39.
  11. Krjukov, s. 23.
  12. Ye, s. 326.
  13. DENG, Yinke. Ancient Chinese Inventions. 3., ilustrované a přepracované. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 2011. 155 s. ISBN 0521186927, 9780521186926. S. 78. (anglicky) 
  14. Krjukov, s. 24.
  15. Krjukov, s. 25.
  16. a b c d DURRANT, Stephen. Ssu-ma Ch'ien. In WILLIAM H., Nienhauser. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington, Indiana : Indiana University Press, 1986. ISBN 0253329833, 9780253329837. S. 722. (anglicky)
  17. a b Krjukov, s. 27.
  18. S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. 648 s. Překlad zhruba čtvrtiny díla. ISBN 978-80-246-2154-8.  
  19. a b Krjukov, s. 15.
  20. a b Ye, s. 301.
  21. Ye, s. 301–302.
  22. Ye, s. 306.
  23. JPL Small-Body Database Browser : 12620 Simaqian (6335 P-L) [online]. NASA, Jet Propulsion Laboratory, rev. 2008-3-5, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. [Dále jen Lomová (Úvodní studie)]. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80, na s. 23.
  • WATSON, Burton. Ssu-ma Ch'ien: Grand Historian of China. New York : Columbia University Press, 1958. (anglicky) 
  • YANG, Hsien-yi; YANG, Gladys. Records of the Historians. Hong Kong : Commercial Press, 1974. (anglicky) 
  • КРОЛЬ, Юрий Львович. Сыма Цянь-историк. М. : Наука, Главная редакция восточной лит-ры, 1970. 447 s. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • КРОЛЬ, Ю.Л. Сыма Цянь [online]. Синология.Ру, 2009–2014, [cit. 2014-03-07]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / Гл. ред. М.Л.Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. - М.: Вост. лит., 2006. Т. 1. Философия / ред. М.Л.Титаренко, А.И.Кобзев, А.Е.Лукьянов. - 2006. - 727 с. С. 401-403. Dostupné online. (rusky) 
  • THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-03-06]. Kapitola Persons in Chinese History - Sima Qian 司馬遷. Dostupné online. (anglicky) 
  • David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International, [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky)