Legismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Legismus (čínsky: český přepis fa-ťia, pchin-jin fǎjiā, znaky 法家), občas pod vlivem angličtiny legalismus, je čínský filozofický směr vzniklý v období válčících států.

Legismus je založen na přesvědčení, že většina lidí myslí především na své zájmy i na úkor ostatních a proto musí být omezena zákazy a hrozbou trestu. Zákazy, tresty a odměny má stanovit zákon (fa, základní pojem legismu), před kterým jsou si všichni lidé, kromě panovníka, rovni. Legisté, k nejvýznamnějším patřili Šang Jang a Chan Fej, požadovali důsledné plnění povinností poddaných vůči státu, povyšování a odměňování podle zásluh a schopností.[1]

Od 4. století př. n. l. legistické principy našly praktické použití především ve státech Chan a Čchin. Ty se staly centralizovanými státy se silnou panovnickou mocí, legističtí filozofové se pak věnovali novému problému kontroly úřednictva.[2] Stát Čchin, který přijal legistické principy za své, do roku 221 př. n. l. sjednotil Čínu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MALINA, Jaroslav. První císař. Tvůrce Číny a osmého divu světa. 1. vyd. Brno, Boskovice, Brno, Praha : Nadace Universitas Masarykiana, Albert, Jota, Svoboda, 1994. [dále jen Malina]. ISBN 80-85834-12-X. S. 63–64.  
  2. Malina, s. 64–65.