Ústřední sekretariát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Ukázka čínského písma Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Ústřední sekretariát (čínsky: znaky 中書省, pinyin zhòng​shū​ shěng, český přepis čung-šu šeng) byl počínaje obdobím po pádu dynastie Chan koncem 3. století jedním ze tří nejvyšších civilních úřadů ve staré Číně v systému organizace vládní administrativy známém jako tři kanceláře a šest ministerstev. V říši Jüan byl nejvyšším orgánem civilní státní správy. Následující mingská správa jej převzala, ale už roku 1380 byl zrušen. Jeho místo postupně zaujal Velký sekretariát (內閣, nej-ke).

Název[editovat | editovat zdroj]

Šeng () je část nebo oddělení zabývající se dohledem nad svěřeným oborem nebo oblastí s cílem zlepšení jeho fungování, postupně získalo mimo jiné význam provincie.[1] Čung-šu (中書) znamenalo „ústřední/centrální dokumentace“, to jest ty nejvýznamnější písemnosti, sestavované v bezprostředním okolí císaře;[2] případně „palácoví písař(i)“.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se úřad nazvaný čung-šu objevil za vlády chanského císaře Wu-tiho (vládl 141–87 př. n. l.). Vládní úředníci totiž neměli přístup do vnitřních prostor císařského paláce (Zakázaného města), neformálně se proto vyřizování císařské korespondence věnovali i někteří eunuši. Císař Wu-ti jejich postavení formalizoval zřízením úřadu eunušských tajemníků.[4] Tito byli označováni čung-šu, nebo čung šang-šu. Patrně prvním z nich byl S’-ma Čchien po jeho kastraci.[5] V jejich čele stál ředitel čung šang-šu ling (中尚書令), krátce čung-šu ling (中書令).[6] Roku 29 př. n. l. císař Čcheng-ti v rámci širší reorganizace sekretářských úřadů eunušské tajemníky čung-šu zrušil.[4]

období tří říší v počátcích dynastie Wej vznikla kancelář čung-šu složená z úřednických tajemníků jako protiváha kanceláře šang-šu, která se pak omezila na rutinní řízení administrativy. Základem čung-šu šengu byl sekretariát Cchao Chaje, otce prvního wejského císaře. Za dynastie jižní Ťin vznikla ještě kancelář men-sia (門下省, men-sia šeng); v čele administrativy pak byly tři kanceláře.[6] Od vzniku do sungské doby byl ústřední sekretariát zodpovědný za navrhování a vyhlašování císařských výnosů a rozhodnutí, obvykle měl rozhodující podíl i na rozhodování o směru vládní politiky.[7] Spolupracoval s kanceláří men-sia, která připomínkovala a hodnotila všechny výnosy. Ke schválení rozhodnutí nemohlo dojít bez souhlasu obou institucí. Realizaci přijatých opatření měla na starosti kancelář šang-šu, které podléhala ministerstva.[8]

suejské Číně s pozměněným názvem nej-š’ šeng byl jedním z pětice vrcholných úřadů.[7] Po většinu doby vlády tchangského režimu se vrátil ke starému názvu, i za Sungů byl součástí dominantní trojice úřadů. Změnu přinesla dynastie Jüan, kdy se ústřední sekretariát stal vrcholným orgánem civilní správy a kancléř (čung-šu-ling) stojící v jeho čele zaujal postavení odpovídající dnešnímu předsedovi vlády.[7] Úřad kancléře v jüanské říši zastával obvykle následník trůnu, který se věnoval jiným povinnostem, nebo byl nezletilý. Proto fakticky v čele úřadu stáli jeho dva hlavní rádci (丞相, čcheng-siang).[9]

Nová mingská vláda nastoupivší roku 1368 zprvu převzala jüanskou strukturu administrativy s ústředním sekretariátem v čele státní správy a dvěma hlavními rádci v jeho čele. Roku 1380 byl Chu Wej-jung, který stál v čele ústředního sekretariátu a celé vlády, obviněn ze spiknutí a popraven. Téhož roku v rámci celkové reorganizace vlády císař Chung-wu v obavách z přílišné koncentrace moci na jednom místě celý úřad bez náhrady zrušil.[10]

Seznam mingských hlavních rádců[editovat | editovat zdroj]

Mingští hlavní rádci
Období Hlavní rádce zleva Hlavní rádce zprava
1368–1371 Li Šan-čchang (李善長) Sü Ta (徐達)
1371 Sü Ta Wang Kuang-jang (汪廣洋)
1371–1373 Wang Kuang-jang
1373–1377 Chu Wej-jung (胡惟庸)
1377–1380 Chu Wej-jung Wang Kuang-jang

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明朝中书省 na čínské Wikipedii.

  1. РЫБАКОВ, Вячеслав. Танская бюрократия. Часть 1: Генезис и структура. 1. vyd. Санкт-Петербург: Петербургское Востоковедение, 2009. 512 s. (Orientalia). ISBN 978-5-85803-405-6. S. 205. (rusky) [Dále jen Rybakov]. 
  2. Rybakov, s. 208.
  3. BIELENSTEIN, Hans. The Bureaucracy of Han Times. Cambridge: Cambridge University Press, 1980. (Cambridge studies in Chinese history, literature, and institutions). ISBN 978-0-521-22510-6. S. 212. (anglicky) [Dále jen Bielenstein]. 
  4. a b Bielenstein, s. 49.
  5. HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford: Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1193-3. S. 193. (anglicky) [Dále jen Hucker (1985)]. 
  6. a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-03-06]. Kapitola Chinese History - shangshusheng 尚書省 "Department of State Affairs". [Dále jen Theobald]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c Hucker (1985), s. 194.
  8. Theobald. [cit. 2014-03-06]. Kapitola Chinese History - Three Kingdoms, Jin, Southern and Northern Dynasties government and administration. 
  9. XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5. S. 63. [dále jen Xu, Olivová]. 
  10. HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies. Prosinec 1958, roč. 21, s. 28. ISSN 0073-0548. (anglicky)