Křižák pruhovaný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKřižák pruhovaný
alternativní popis obrázku chybí
Křižák pruhovaný v pavučině, ve které je zřetelné stabilimentum
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
Čeleďkřižákovití (Araneidae)
RodArgiope
Binomické jméno
Argiope bruennichi
Scopoli, 1772
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kokon křižáka pruhovaného

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) je původem subtropický pavouk z oblasti Středomoří, který však vlivem globálního oteplování[1][2][3] zdomácněl také v České republice.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tento pavouk má charakteristické vybarvení kombinující žluté a černé pruhy protkané tenkým bílým lemem. Samice dorůstá ve středoevropských poměrech délky 15 mm, samec je zřetelně menší, jen 4-6 mm. V jižní Evropě jsou jedinci obvykle větší, zatímco v severní Evropě o něco menší. V ČR byl poprvé pozorován v lednicko-valtickém areálu,[4] od devadesátých let 20. století se vyskytují na celém území republiky. Většinou žijí ve vysoké trávě.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv staví sítě, ve kterých je charakteristické stabilimentum (lokálně zakřivený svislý pás), primárně neloví drobný létající hmyz, ale kobylky, které tvoří hlavní zdroj jeho potravy. Svou kořist usmrcuje jedem, pro člověka však není vůbec[ujasnit] nebezpečný, neboť jeho kousnutí nepronikne lidskou kůží (vyjma dětí a seniorů).

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv je to u křižáků nezvyklé, páření probíhá bez pářícího vlákna. Samotný akt obvykle končí sežráním samce, který samici poslouží jako potrava. Po spáření samice upřede relativně velký kokon, do kterého naklade vajíčka. Pavoučice většinou upřede dva až tři kokony, z nichž každý obsahuje několik set vajíček.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. INFOGRAFIKA: Globální oteplování po česku? Sucho, tornáda a nové druhy zvířat Archivováno 4. 9. 2009 na Wayback Machine, naseadresa.cz
  2. Jedovatí pavouci v České republice, infoglobe.cz
  3. PAVOUČÍ JED Už je i na jižní Moravě Archivováno 14. 10. 2008 na Wayback Machine, modernibrno.cz
  4. ZÍDKOVÁ, Lucie. Hmyzí invaze. Pátek - LN. 2020-06-26, roč. 2020, čís. 26, s. 12–15. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří. Až potkáte šakala. Příroda. Listopad–prosinec 2008, s. 16–18. ISSN 1803-3318. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]