Druh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Druh (biologie))
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Druh (rozcestník).
The various levels of the scientific classification system. Druh Rod Čeleď Řád Třída Kmen Říše Doména Život
Magnify-clip.png
Hierarchie biologické klasifikace znázorňující 8 základních taxonomických kategorií.

Druh (species) je základní kategorie biologické nomenklatury. Z taxonomického hlediska je nejnižší základní kategorií hierarchické klasifikace organismů.

Označuje dvouslovným vědeckým názvem (viz též binominální nomenklatura), ke kterému bývá připojeno jméno autora názvu (tj. jméno toho, kdo jej poprvé pod tímto názvem popsal) a rok popisu, např.:

Některá častější jména se píší zkratkou (např. Linné - L.). Jména kompilátorů se pak píší do závorky.

Druhy se seskupují do rodů, některé se člení na poddruhy.

Definice druhu[editovat | editovat zdroj]

Neexistuje jednotná definice, která by jednoznačně určila, co to je druh. Definic druhu existuje mnoho, ale rozdělení podle jednotlivých definic je podobné.

Základní dělení definic druhu lze provést podle toho, jestli předpokládá nezávislost na taxonomovi (realistická definice), nebo naopak závislost na jeho rozhodnutí (nominalistická definice). Obě pojetí mají své výhody i nevýhody. Realistická definice lépe vystihuje stav v jednom čase, nominalistická umožňuje rozhodnout ve sporných případech (kruhový druh) a v případech, kdy je zahrnut faktor času a postupného vývoje.[1]

Jedna z nejrozšířenějších definic praví, že druh je soubor populací s jedinečným vývojovým původem a historií, tvořený navzájem si podobnými jedinci, kteří se mezi sebou mohou plodně křížit a jsou reprodukčně izolováni od jiných podobných skupin.[zdroj?] Tato definice má některé zásadní nevýhody, které v určitých konkrétních případech ztěžují či znemožňují nalézt shodu na rozlišení příbuzných organismů na druhy. Pomineme-li organismy nemající pohlavní rozmnožování (bakterie, čistě apomikticky se množící rostliny), u nichž takto koncipovaná definice postrádá smysl, vyskytují se problémy při odlišení druhů a poddruhů u organismů, jejichž reprodukční izolaci zajišťují „zvyky“ a „geografické umístění“. Zde se dá rozlišit přístup, který rozděluje druhy podle toho, zda se kříží v přírodě, či dle toho, zda (přinuceni k rozmnožování) spolu produkují plodné potomstvo. Vyskytují se však i další kompromisní přístupy.

Další komplikací je tradiční snaha některých škol vylučovat vyšlechtěná domácí a hospodářská zvířata do samostatných druhů, ačkoliv jsou stále schopna křížení s divokými předky (viz např. pes), který je ve smyslu předchozí definice poddruhem vlka, ale občas je, spíše tradičně, označován za samostatný druh. U uměle šlechtěných organismů se pak také objevují problémy ohledně „podobnosti“ jedinců. Jakkoliv je třeba přiznat, že srnčí pinč je stále do značné míry podobný malamutovi, tak je zase nutno připustit, že šakal se malamutovi minimálně při zběžném pohledu podobá víc, byť jde o jiný druh.

Problematika koncepce biologického druhu u prokaryotních buněk (bakterií a archeí) je vzhledem k jejich nepohlavnímu rozmnožování a vysokému stupni horizontálního přenosu genů daleko složitější[2].

Záznam druhů na Zemi[editovat | editovat zdroj]

Mapování druhů[editovat | editovat zdroj]

Mapování druhů je klíčová metoda pro ochranu druhů. Pomocí sledování velikostí populací je možné vypozorovat vývoj počtu zástupců jednotlivých druhů nebo jejich migrace. [3] Česko v současné době financuje celoevropské mapování druhů [4]

Počet druhů[editovat | editovat zdroj]

Podle nejčastějšího vymezení jako populace jednotlivců křížících se mezi sebou žije momentálně na Zemi 8,7 milionu druhů,[5] jedná se asi o 5 % všech druhů, které kdy žily. [6] Z toho zhruba tři čtvrtiny strávily většinu své evoluce na pevnině, zbývajících 2,2 milionu druhů ve vodě. Jednotlivé říše jsou na Zemi zastoupeny následovně: Živočichů je 7,8 milionu druhů, hub 611 tisíc a hub 300 tisíc. Počet známých druhů je však pravděpodobně jen zlomek skutečného počtu.

Ochrana druhů[editovat | editovat zdroj]

Globální ohroženost je zaznamenávána nejčastěji podle červeného seznamu IUCN. Podle jejich kritérií je za vyhynulý počítán takový druh, od něhož nejsou známy žádní žijící zástupci, a to ani v rukou člověka. Organizace pokládá za předělový rok "moderních vyhynutí" 1500, přesto i třeba extinkce mamutů je pokládána za důsledek lidského lovu. [7] Od tohoto roku je ale úbytek mnohem razantnější, z jakékoliv příčiny vyhynulo zhruba 762 druhů. Tři čtvrtiny z vyhynulých druhů pocházely z ostrovů. [8]

Obecně se ochrana druhů odůvodňuje (z hlediska objektivního prospěchu) udržováním planety pomocí kontroly zatím fungujícího ekosystému. Teorie Gaia nabízí dobré vysvětlení, proč zásah člověka tak narušuje současné ekosystémy, že totiž dříve byly počty druhů kontrolovány přirozeným, respektive frekvenčně závislým výběrem, například lidé se mohli vyvinout teprve po dominanci dinosaurů, jejich dominance byla zase určena například množstvím kyslíku v atmosféře, za něž byly zodpovědné vysoce zastoupené vysoké rostliny jako přesličky. Ukazuje se ale, že lidé mají spíše tendenci ochraňovat druhy jim příjemné, než druhy ekologicky významné [6]. Někteří biologové ochranu druhů opodstatňují i jako udržování vývoje potenciálně vyspělé civilizace. [9]

Jsou také pokusy o to v zájmu zachování ohrožených druhů shromažďovat vzorky některých. Společnost Frozen Ark takto zatím shromáždila vzorky 5500 druhů. [10] Podobné projekty jsou běžně označovány jako mražená zoo.[11]

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska chorologie dělíme druhy na antropofobní a antropofilní. Antropofobní druhy jsou ty, které mizí z určitého území vlivem činnosti člověka, antropofilní druhy naopak touto činností svůj areál zvětšují.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Flegr: Evoluční biologie ISBN 80-200-1270-2
  2. LHOTSKÝ, Josef. Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů. Nový pohled na viry a bakterie.. Praha : Academia, 2015. 208 s. ISBN 978-80-200-2480-0. S. 106-108.  
  3. Mapování BioLib [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné online.  
  4. Mapování a monitoring evropsky významných druhů cévnatých rostlin v soustavě Natura 2000 [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné online.  
  5. ČT: Vědci spočítali živé druhy na světě [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné online.  
  6. a b LOUŽEK, Marek. Kolik je druhů na Zemi? [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné online.  
  7. http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-3116633/Did-early-Europeans-wipe-mammoth-Gravettian-people-gorged-roasted-meat-used-bones-fuel-study-reveals.html [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné online.  
  8. IDnes.cz: Vědci sečetli vyhynulé a ohrožené druhy [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné online.  
  9. VÁCHA, Marek. Návrat ke Stromu života. [s.l.] : Cesta, 2005.  
  10. 21. století: Vědci uchovávají DNA vážně ohrožených živočichů pro příští generace [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné online.  
  11. Klon tura Bantenga [online]. OSEL.CZ, [cit. 2016-03-05]. [www.osel.cz/272-klon-tura-bantenga.html Dostupné online].