Aljašský malamut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aljašský malamut
Alaskanmalamute0b.jpg

Aljašský malamut

Základní informace
země původu Spojené státy americké Spojené státy americké
Tělesná charakteristika
hmotnost psi: 38 kg
feny: 34 kg
výška † psi: 63,5 cm
feny: 58,5 cm
barva vlkošedá nebo černá s bílou, vždy s bílou na spodní části těla a s bílou maskou
bílá vzácně kaštanově hnědá
Klasifikace a standard
skupina FCI 5: Špicové a plemena primitivní
sekce FCI 1: Severští sáňoví psi
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Aljašský malamut (též malamut či vlčí pes) je velký severský pes, který byl vyšlechtěn Eskymáky jakožto tažný pes, určený ke skupinovému tažení těžkých saní na velké vzdálenosti v extrémních polárních podmínkách. Jako plemeno byl uznán až ve 20. století, např. v USA v roce 1935.

Jeho jméno je odvozeno od Mahlamiutů (resp. Mahlamutů) – příslušníků eskymáckého kmene sídlícího v zátoce Kotzebue na SZ Aljašky. Uvažuje se o jeho spřízněnosti s dalšími severskými plemeny, jako jsou sibiřský husky, samojed, grónský pes či labradorský husky, případně aljašský husky. Plemeno je ceněno pro obrovskou sílu a vytrvalost, poslušnost, inteligenci a lovecké schopnosti. Je náročné na prostor a výcvik, vyžaduje časté a dlouhé procházky a intenzívní cvičení. Jde o sociálního psa, který se dobře snáší s jinými psy (pokud s nimi vyrůstal či dostal zavčas příležitost si na ně zvyknout) i příslušníky rodiny. Výborný také pro rodiny s dětmy (malamut děti považuje za sobě rovné a dospělé za nadřazené).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Malamuti si získali velkou slávu společně s dalšími saňovými psy při výzkumu Arktidy a Antarktidy. Největší prestiž však jim a blízce příbuzným huskyům přinesl závod se smrtí známý jako Velký běh do Nome, který se odehrál v roce 1925. V městečku Nome na Aljašce tehdy uprostřed mimořádně kruté zimy vypukla epidemie záškrtu, která hrozila pokosit tisíce lidí, převážně dětí. K jejímu potlačení bylo zapotřebí sérum, které však ve městě nebylo k dispozici v dostatečném množství. Nejbližší dostatečné zásoby séra byly v Anchorage, odkud je mohla železnice dopravit nejblíž do Nenany. Jakožto jediné schůdné řešení byla shledána štafeta psích spřežení (převážně malamutů a huskyů), která by sérum do Nome z Nenany dopravila. Vzdálenost 1085 km urazila štafeta za neuvěřitelně špatného počasí (teplota po většinu cesty v rozmezí −40 až −52 °C, vál extrémně silný blizard) za necelého 5 a půl dne (Wild Bill Shanon vyrazil z Nenana 27. ledna přibližně ve 21:00, Gunnar Kaasen dovezl sérum do města 2. února v cca 5:30 ráno). Na připomínku této události a jednoho z organizátorů a jezdců štafety Leonharda Seppaly se každoročně koná Iditarod, prestižní maraton tažných psů po 1600 km dlouhé trase AnchorageNome.

Slavní malamutové[editovat | editovat zdroj]

  • Balto, vůdčí pes posledního spřežení ve Velkém běhu do Nome (někdy je uváděn jako aljašský husky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu