Kostníky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kostníky (okres Třebíč))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostníky
Obecní úřad v Kostníkách
Obecní úřad v Kostníkách
Znak obce KostníkyVlajka obce Kostníky
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0634 590894
Pověřená obec Jemnice
Obec s rozšířenou působností Moravské Budějovice
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 193 (2020)[1]
Rozloha 12,97 km²
Katastrální území Kostníky
Nadmořská výška 452 m n. m.
PSČ 675 34
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Kostníky 29
675 32 Třebelovice
ou.kostniky@quick.cz
Starosta Jan Nekula
Oficiální web: www.kostniky.cz
Kostníky
Kostníky
Další údaje
Kód části obce 70599
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostníky (německy Gössling, 2. pád do Kostník, 6. pád v Kostníkách, jinak též Gesnich, Gosink, Costnyk, Cossnyk, Costnik, Goesling[2]), jsou obec v okrese Třebíč, asi 7 km na jihovýchod od Jemnice. Žije zde 193[1] obyvatel.

Sousedními obcemi sídla jsou Dešov, Korolupy, Lubnice, Vysočany, Slavíkovice, Kdousov, Hornice, Jemnice, Jiratice a Police.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na území obce se našly nálezy z období paleolitu, neolitu a eneolitu. Dále se také na trati Pod Hájkem našly nálezy z halštatské doby, tamtéž se také našly doklady o osídlení z doby laténské. Tamtéž a na trati Sedliště bylo dokázáno osídlení z doby slovanské.[3]

První písemná zmínka o vladyckém rodu erbu srnčí hlavy[4] na vsi je datována rokem 1345[2], kdy je na zdejší tvrzi připomínán Filip z Kostník. Filip tehdy obdržel od Čeňka z Bítova 100 hřiven a ves Malý Dešov. V roce 1348 udělil markrabě Karel ves Kostníky spolu s dalším zbožím Jindřichovi z Waldsee lénem.[5] Filipovou chotí byla Eliška, z dětí je připomínán Jan a Kateřina a Filipova sestra Eliška.[6]

Filip uskutečnil během svého života několik majetkových transakcí: v roce 1353 se Střeznou z Němčic, vdovou po Hojníkovi, v Kyjovicích s Mikulášem z Kyjovic, roku 1354 s Markétou, vdovou po Čižkrajovi z Dubňan, roku 1356 s Filipem z Menhartic. V roce 1358 odstoupil své sestře Elišce / Elsbeth dvůr v Hornicích, od Hanuše z Dunajovic a Sbora z Plavče zakoupil majetky v Psářích, kde pak v roce 1371 přikoupil od Mikeše z Plavče dvůr s lesy a roku 1376 tam zapsal Jenišovi z Tikovic a jeho ženě Kateřině na sedmi lánech pět kop úroku. V roce 1369 zakoupil od Janka řečeného Hrb ves Hornice, kde později v roce 1377 zapsal svému zeti Mikuláši / Niklasovi z Jemnice a jeho choti Střezně 90 hřiven věna. Toho roku také zapsal na Němčicích věno sestře Elišce, manželce Jindřicha z Kostník. V roce 1378 zapsal na Němčicích věno své choti Elišce a ponechal si ve vsi tvrz a vinici. V roce 1374 vystupoval jako ručitel Ješka z Horek při půjčce od markraběte Jana Jindřicha. Měl syna Jana z Kostník a dceru Kateřinu, manželku Jeniše z Tikovic.[6][7]

V roce 1372 se po vsi psal Arkleb z Kostník (erbu srnčí hlavy) a ve stejném roce také Hartleb z Kostník, který obdržel od markraběte Jana Jindřicha odměnou za své služby lénem ves Osmoruby (zaniklá ves u Police, nyní pomístní jméno po bývalé polní trati).[8] Syn Jan z Kostník se připomíná roku 1381, kdy prodal Lickovi z Lulče dvě alodia v Psářích. Jeho sestra Kateřina přijala Jana roku 1381 na spolek a v roce 1385 odkoupil od Viléma Babky z Police v Pravicích tvrz s osmi lány a podsedkem, tento majetek pak odprodal Přibíkovi z Pravic. Janovou první chotí byla Dorota, sestra Pelhřima z Police. Své choti nejprve zapsal v Kostníkách na dvoře, lese, mlýně a příslušenství 200 kop (opravil později na 120 kop) a v roce 1390 věno v Polici, které činilo 80 kop na tvrzi, dvou poplužích, třech rybnících a lesu. V roce 1409 se spolčil s Pelhřimem z Police[9] a při sporu Pelhřima s knězem Pavlem ze Studené byl jeho poručníkem.[10][6]

Po smrti Doroty se stala druhou Janovou manželkou Anna, dcera z prvního manželství Albrechta ze Slatiny. S Kateřinou, vdovou po Albrechtu, a také s Eliškou z Hradce se roku 1407 o její věno soudil, svými zástupci při těchto sporech ustanovil Jakoubka z Oponešic a svého švagra Pelhřima z Police. V roce 1410 se musel o věno své druhé manželky soudit znovu, tentokrát s Milotou z Heršic, jejím nevlastním bratrem.[11] Stejnojmenný syn Jan z Kostník se stal dědicem také polického majetku, který v roce 1437 odprodal (tvrz a ves Polici, dvě popluží a tři rybníky) Adamovi z Bačkovic.[12][6]

V roce 1446 a 1448 se po Kostníkách psal Artleb (či Arkleb).[13] V roce 1453 a 1464 je připomínán Bernhard z Kostník a Čeněk z Hobzí v příbuzenském stavu. Podle Augusta Sedláčka měl Bernard za manželku Čeňkovu sestru. Markéta z Kostník, dcera Bernardova, tak měla přes jeho manželku původ z Hobzí. Jejím chotěm byl Mikuláš z Hobzí na Chotěticích.[14] V roce 1488 uvádí August Sedláček ještě Jana z Kostník (erbu srnčí hlavy).[15] Urbář landštejnského panství uvádí, že tvrz v Kostníkách byla s veškerým příslušenstvím manstvím hradu Frejštejna. V roce 1493 patřilo zdejších pět a půl lánu k hradu Cornštejnu. V roce 1498 přikoupil ves s tvrzí majitel Police Hynek z Bačkovic a v roce 1500 i lány patřící k Cornštejnu. Kostníky se tak staly na dlouhou dobu součástí polického panství.[16]

V roce 1528 je tvrz ve vsi již uváděna jako pustá, pak již uváděna není, v 16. století byla zbořena. Na přelomu 17. a 18. století byl postaven kostel Narození Panny Marie. V roce 1898 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů a v roce 1921 byla založena Národní jednota. Roku 1931 byla vesnice elektrifikována a v roce 1939 byla v obci truhlárna. V roce 1953 bylo v obci založeno JZD, roku 1971 pak bylo začleněno pod JZD v Kdousově a pak v roce 1975 bylo začleněno do JZD Doubrava v Polici.[2]

Až do roku 1849 byly součástí polického panství, od roku 1850 pak byla vesnice začleněna pod Podkrajský úřad v Dačicích, od roku 1855 pak spadala do okresu Jemnice. Mezi lety 1868 a 1896 pak spadala do okresu Dačice a od roku 1896 do roku 1960 spadala do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 je součástí okresu Třebíč. V roce 1980 byly Kostníky začleněny pod správu obce Police a od roku 1990 působí opět jako samostatná obec.[2]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Kostník[17]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 339 335 330 367 343 351 362 264 270 276 262 215 226

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b c d NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s. ISBN 80-85048-75-2, ISBN 978-80-85048-75-9. OCLC 38974508 S. 746-748. 
  3. KOŠTUŘÍK, Pavel. Pravěk Třebíčska. Třebíč: Muzejní a vlastivědná společnost, 1986. 282 s. S. 198-199. 
  4. PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové, s. 109; SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 209.
  5. CDM VII, s. 574-575, č. 791.
  6. a b c d Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, druhý svazek, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, dizertační práce
  7. ZDB II, s. 17, č. 78; ZDB III, s. 21, č. 13; s. 24, č. 61; s. 28, č. 160; s. 32, č. 216; s. 33, č. 300; s. 34, č. 309; s. 34, č. 312; s. 34, č. 324-325; ZDB V, s. 80, č. 162; s. 88, č. 358; ZDB VI, s. 116, č. 297; s. 117, č. 300; s. 127, č. 494; s. 131, č. 546; s. 145, č. 792; s. 147, č. 826; CDM X, s. 251-252, č. 238.
  8. CDM X, s. 169, č. 143.
  9. ZDB VI, s. 145, č. 792; s. 147, č. 826; ZDB VII, s. 163, č. 203; s. 164, č. 205; s. 190, č. 718; ZDB X, s. 286, č. 6.
  10. LCS II, s. 260, č. 1057.
  11. LCS II, s. 82, č. 318; s. 83, č. 319; LCS II, s. 203-204, č. 890.
  12. ZDB XII, s. 337, č. 166.
  13. Gregor Wolny: Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert, III. Band, Znaimer Kreis, 1837
  14. Sedláček, August: Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanův, V Praze: Královská česká společnost nauk, 1914, s. 63
  15. Sedláček August: Staré rodiny na Moravě, III. oddělení, s. 296
  16. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 482, také ZEMEK, M.–HOSÁK, L.: c. d., s. 122., NEKUDA, V.–UNGER, J.: c. d., s. 153.; NEKUDA, V.–UNGER, J.: c. d., s. 156.; ZEMEK, M.–HOSÁK, L.: c. d., s. 125
  17. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ Jiří: Poutní místa jihozápadní Moravy. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti, Pelhřimov 2005.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]