Gruzie
| Gruzie საქართველო (Sakartvelo) | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna თავისუფლება (Tavisupleba) Svoboda | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Tbilisi | ||
| Rozloha | 69 700[p 1] km² (121. na světě) | ||
| Nejvyšší bod | Šchara (5 201 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +4 | ||
| Poloha | 42° s. š., 44° v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Hustota zalidnění | 65 ob. / km² (146. na světě) | ||
| HDI | ▲ 0,763 (střední) (93. na světě, {{{HDI aktuální k}}}) | ||
| Jazyk | gruzínština, abcházština[1] (úřední) | ||
| Náboženství | 83,9 % pravoslaví 9,9 % islám 3,9 % arménské apoštolství | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | poloprezidentská republika | ||
| Vznik | 9. dubna 1991 (nezávislost na Sovětském svazu) | ||
| Prezident | Giorgi Margvelašvili | ||
| Předseda vlády | Giorgi Margvelašvili | ||
| Měna | gruzínské lari (ლ) (GEL) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 9 699[2] USD (104. na světě, {{{HDP aktuální k}}}) | ||
| Giniho koeficient | 40,4[3] ({{{Gini aktuální k}}}) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 268 GEO GE | ||
| MPZ | GE | ||
| Telefonní předvolba | +995 | ||
| Národní TLD | .ge | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
Gruzie (gruzínsky: საქართველო, transliterace: Sakartvelo) je stát na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie,[p 2] při východním okraji Černého moře. Jeho sousedy jsou na severu a severovýchodě Rusko, na jihu Turecko a Arménie a na jihovýchodě Ázerbájdžán. Součástí Gruzie jsou autonomní republiky Adžárie a Abcházie. Abchazské území a také Jižní Osetie jsou de facto ovládány a vojensky obsazeny Ruskem, takže gruzínská vláda nemá tyto oblasti pod kontrolou.
Název
Gruzínsky název země zní Sakartvelo. V některých jazycích se Gruzie řekne Georgia (například anglicky) nebo Georgie(n), podle jedné z teorií podle patrona země svatého Jiří (řecky Georgios). Název „Gruzie“ pochází z ruštiny (Грузия – Gruzija). Gruzie proto v roce 2009 požádala pobaltské republiky, aby ruský název nepoužívaly a přešly na doporučené jméno Georgia pro estonštinu a Georgija pro litevštinu.[10]
Dějiny
Kavkazská Ibérie
-en.svg)
V této době byla Gruzie obydlená různými kmeny, nejvýznamnější z nich byly Kartvelské, později známé také jako Kolchové a Iberové. Ty se dostaly nakonec pod vliv Urartské říše. V 4. století př. n. l. zde vytvořily starověký gruzínský stát Kartli, který existoval od 4. století př. n. l. do 6. století tento útvar je také nazýván Kavkazská Ibérie. Kavkazská Ibérie společně s přímořským státem Kolchida položila základy gruzínské státnosti a gruzínského národa.
V 1. století n. l. obsadili Římané území dnešní Gruzie, jako jednu ze svých nejvýchodnějších provincií. Po rozdělení na západní a východní část se Gruzie stala součástí Východořímské říše, neboli Byzance. Kolem roku 340 zde bylo přijato křesťanství. V dobách oslabování Byzantského impéria se tohoto území nejdříve zmocnili Sásánovci, později Arabové. Arabové přišli k hranicím iberského knížectví v roce 645 a donutili jeho eristaviho (knížete) Štěpána II. opustit byzantskou příslušnost a uznat arabského chalífu jako svého nového nadřízeného. Z arabského vlivu se Ibérie vymanila až na počátku 9. století, když eristavi Ašot I. z jihozápadogruzínského rodu Bagrationů využil oslabení Arabské říše a prohlásil svůj rod za nový dědičný vládnoucí rod nad iberským knížectvím opět pod patronátem Byzance. Jeho nástupce Ardanase II. pak formálně ještě jako byzantský vazal přijal v roce 888 po více než 300leté odmlce iberskou královskou korunu. Korunován byl už ne jako vládce Ibérie, ale jako „Král všech Gruzínců“. Jeho potomek Bagrat III. pak dokázal přibližně kolem roku 1000 sjednotit okolní rozdrobená knížectví v Gruzii pod jedinou vládu a položil tak základ existence Gruzínského království.
Období před nadvládou Ruska
Období vlády Bagrationů od konce 11. do počátku 13. století, zejména vláda Davida IV. a jeho vnučky Tamary, patří k vrcholným epochám gruzínských dějin. Toto zlaté období bylo násilně ukončeno mongolskou invazí. Další ránu jednotě Gruzie uštědřil středoasijský dobyvatel Tamerlán.
Jednotná vláda byla po čase rozdrobena na drobná knížectví (abchazské, kachetinské, eretínské a tao-klardžetské) a na tři hlavní království – Imeretie, Kachetie a Kartlie. Gruzie byla v ohrožení jak ze západu z Turecka, tak z východu z Persie – Turci a Peršané získávali postupně vliv v jednotlivých knížectvích. Pod nátlakem těchto dvou velkých impérií se podařilo tak část obyvatelstva islamizovat. V 17. století načas obnovil slávu Gruzie vojevůdce Giorgi Saakadze, ale po jeho zavraždění persko-turecká agrese ještě zesílila. V roce 1783 byla uzavřena smlouva jedním z východních vládců o suverénnosti ruského carství nad těmito knížectvími, čímž získali Rusové fakticky nad nimi moc.
Období nadvlády Ruského impéria
Roku 1810 se východní dvě knížectví formálně připojila k Ruskému impériu a Gruzíni byli postupně začleňováni do carské říše, příkladem je slavný carský generál Pjotr Bagration. Do roku 1864 se podařilo Rusům anektovat celou Gruzii, kromě přístavů Suchumi a Batumi, které získali až po rusko-tureckých válkách. Do konce 19. století vliv carství a rusifikace země natolik zesílil, že se obyvatelstvo začalo bouřit, začal růst gruzínský nacionalismus. Při nepokojích v roce 1905 v Rusku vypukl v Gruzii ozbrojený boj.
Období revoluce a SSSR
Po vypuknutí Říjnové revoluce moc v zemi rychle získali gruzínští sociální demokraté pod vedením Noa Žordaniji. Byl ustanoven výbor Zakavkazský komisariát, což byla společná vláda nacionálních stran všech tří budoucích kavkazských sovětských republik. Ten rozhodl o odtržení od Ruska a vytvoření Zakavkazské demokratické federativní republiky. Existovala až do doby, než Ázerbájdžán začal požadovat politickou i ekonomickou orientaci na Turecko, zatímco s tím nemohli představitelé Arménie a Gruzie souhlasit.
Gruzie po vyhlášení samostatnosti požádala Německo o ochranu, čemuž bylo vyhověno. Roku 1920 byla podepsána také mírová smlouva s RSFSR, kterou ruští bolševici uznali nezávislost Gruzie za podmínky, že bude povolena bolševická strana v Gruzii a pomoc bělogvardějcům zastavena. Ruské bolševické vedení ale porušilo veškeré smlouvy a Rudá armáda se nakonec zmocnila země silou. Byla vyhlášena Gruzínská SSR a menševická vláda byla nucena uprchnout do francouzského exilu. V rámci Gruzínské SSR byla zřízena Adžarská ASSR na jihu, Abchazská ASSR na severozápadě a Jihoosetská autonomní oblast. Byl učiněn i pokus o integraci s Arménií a Ázerbájdžánem v Zakavkazskou SFSR, která se však 5. prosince 1936 rozpadla. V roce 1924 vypuklo protisovětské srpnové povstání, které bylo potlačeno.
Z Gruzie pocházel sovětský diktátor Josif Stalin a jeho blízcí spolupracovníci Sergo Ordžonikidze a Lavrentij Berija, který byl ve 30. letech neomezeným pánem Gruzie a od roku 1938 obávaným šéfem sovětské tajné policie NKVD.
Období pádu SSSR a vyhlášení nezávislosti
Roku 1989 vláda Gruzínské SSR prohlásila, že současný stav je okupací a porušením mírové smlouvy. Na jaře roku 1990 byly schváleny zákony vedoucí k zárukám vlastní nezávislosti,[11] byla odstraněna vedoucí úloha komunistické strany v zemi; nezávislost pak byla vyhlášena 14. listopadu 1990. Gruzie se jako jedna z mála nových republik nestala členem SNS, nakonec však z hospodářských důvodů do společenství vstoupila (vystoupila až v roce 2008 jako následek tehdejší války v Jižní Osetii). V následujícím roce byl v nezávislých volbách zvolen za prezidenta Zviad Gamsachurdia.[11]
Protože se nejvyšší sovět snažil rozhodnutí zrušit, začaly v zemi s přičiněním sovětských tajných služeb vypukat nepokoje, které se přenesly i do autonomních republik, žádajících také nezávislost, čemuž nebylo vyhověno. V letech 1991 a 1992 se situace natolik zhoršila, že vypukly mezi Osety a Gruzíni ozbrojené střety, nesoucí znaky občanské války. Po uklidnění situace v roce 1995 se do čela země dostal bývalý ministr zahraničí SSSR Eduard Ševardnadze, který se k moci dostal již v roce 1992, ale až do smrti Gamsachurdii probíhaly vnitřní boje o moc.[11] Vládnout vydržel jako prezident země až do růžové revoluce v roce 2003. K vyjádření tendencí, které se vyvinuly v postkomunistických společnostech ve východní Evropě a ve střední Asii na začátku 21. století se používá pojem barevná revoluce.
Během této „růžové“ revoluce protestovaly tisíce lidí v čele s pozdějším prezidentem Michailem Saakašvilim proti Ševardnadzeho vládě, která nevyřešila základní hospodářské a politické problémy – chudobu a korupci. Roku 2004 byl Saakašvili zvolen prezidentem už demokratickou cestou, kdy získal 95% hlasů. Opozice tvrdila, že volby byly zmanipulované a že se na volebním výsledku podepsaly dary od nadací amerického miliardáře George Sorose a dalších nadací financovaných vládou USA.[12][13][14] Saakašvili po nástupu k moci prosadil úpravy gruzínské ústavy, aby vytvořil „superprezidentský systém“ a soustředil veškeré pravomoci v exekutivě. Gruzínským parlamentem byly schváleny zákony, kterými byla snížena nezávislost soudní moci či podle kterých jsou ústřední i volební komise sestavovány pouze z lidí jmenovaných prezidentem. Postupně byla eliminována plná svoboda tisku, bylo omezeno vysílání.[15][16]
V roce 2006 se v Gruzii konaly demonstrace, při nichž lidé žádali odstoupení prezidenta. Policie proti demonstrantům brutálně zasáhla a začala zatýkat představitele opozice. Roku 2007 protesty přerostly v masové demonstrace, při nichž lidé kritizovali dramatický pokles životní úrovně a korupci. Prezident vyhlásil „výjimečný stav“, zakázal nestátní média, zakázal veřejná shromáždění a začal podnikat nedemokratické kroky proti svým politickým oponentům.[17] Koncem listopadu 2007 Saakašvili z funkce odstoupil, ale již v lednu 2008 se konaly volby, při nichž byl zvolen znovu prezidentem a které opozice označila jako zmanipulované.
V květnu 2008 se v Gruzii konaly parlamentní volby, v nichž zvítězila vládnoucí Sjednocená národní strana prezidenta Saakašviliho, která získala 63% hlasů. Opozice označila tyto volby za zfalšované.[18]
V říjnu 2012 v parlamentních volbách zvítězila opoziční koalice Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho. Prezident Saakašvili uznal porážku a oznámil, že jeho strana odchází do opozice.[19]
Válka v Jižní Osetii
.svg)
1. srpna 2008 začala válka v Jižní Osetii mezi Gruzií a jihoosetinskými separatisty. Ta pak začala 7. srpna nabírat na síle, když se na stranu Jižní Osetie přidalo Rusko poté co podle zprávy pozorovatelů OBSE gruzínská armáda zaútočila nerozlišující dělostřeleckou a raketometnou palbou na správní středisko Jižní Osetie Cchinvali.[20] Gruzíni žijící na území Jižní Osetie byli donuceni opustit domovy. Mise organizace Člověk v tísni začala ihned poskytovat materiální a psychosociální podporu tisícům utečenců[21]
Jižní Osetie obývaná Osety, kteří žijí i v sousední ruské republice Severní Osetie-Alanie, usiluje stejně jako Abcházie o nezávislost na Gruzii od roku 1990 v souvislosti se snahou Gruzie odtrhnout se od bývalého SSSR a faktickou nezávislost, kterou Gruzie nikdy neuznala, získala Jižní Osetie po první gruzínsko-osetinské válce v letech 1991-1992 a po referendu místních obyvatel v lednu 1992.[22]
12. srpna potvrdilo Rusko stažení svých jednotek z Gruzie.
14. srpna schválil gruzínský parlament kvůli ruské agresi vystoupení ze Společenství nezávislých států.[23][24]
26. srpna byly Ruskou federací uznány samostatné státy Jižní Osetie a Abcházie. Uznání samostatnosti odsoudil americký prezident George W. Bush a další západní politici, kteří v konfliktu podporovali Gruzii.[25]
Na summitu EU, který probíhal na začátku září, prohlásil ruský prezident Dmitrij Medveděv, že Rusko stáhne své vojáky z gruzínského území, avšak v Abcházii a Jižní Osetii ozbrojené síly ponechá. S důsledky ozbrojeného konfliktu se země stále ještě potýká. Jedná se např. o nestabilní politickou situaci či dlouhodobý odliv obyvatelstva.[26]
Geografie
Gruzie leží na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie.[p 2] Podle některých názorů vede hranice mezi Evropou a Asií po hlavním kavkazském rozvodí, které také tvoří severní hranici Gruzie s Ruskem. Podle těchto názorů by Gruzie ležela těsně u hranic Evropy, některé její severní výběžky by do Evropy zasahovaly. Při použití v Česku přijímané hranice na řekách Kuma a Manyč patří do Asie i přilehlé části Ruské federace. Další definice vedou evropsko-asijskou hranici také přímo Gruzií.
Zeměpisná šířka Gruzie 41 až 43° odpovídá např. šířce Pyrenejí, Říma, Bulharska, severního Japonska, pomezí Oregonu a Kalifornie nebo třeba Nové Anglie. Zeměpisná délka Gruzie 40 až 47° odpovídá např. délce Iráku, západního Jemenu a Mozambického průlivu. Rozlohou 69 700 km² je Gruzie jen o málo (např. o 1 kraj) menší než Česko. Bez částečně mezinárodně uznaných separatistických provincií Abcházie a Jižní Osetie činí rozloha Gruzie jen 57 200 km² (o málo více než Chorvatsko), tedy o 18 % méně. Na severu hraničí s Ruskem, na jihovýchodě s Ázerbájdžánem, na jihu s Arménií a na jihozápadě s Tureckem.
Země je spjata s Kavkazem a podstatná část jejího povrchu je hornatá. Zjednodušeně lze říci, že severní hranice tvoří Velký Kavkaz a jižní hranice Malý. Uprostřed Gruzie jsou oba spojeny Lišským (Suramským) hřebenem. Od něj na západ se táhne široká kotlina řeky Rioni, na východ pak údolí Kury. Nejvyšší hora Kavkazu Elbrus leží kousek od gruzínských hranic v Rusku. Součástí hraničního hřebene je ale několik dalších pětitisícovek, z nichž nejvyšší (a tedy nejvyšší hora Gruzie) je Šchara (5201 m).
Říční síť je rozvinuta nerovnoměrně. Nejhustší je v západní Gruzii a nejmenší na Jurské pahorkatině, což je spojeno s odtokem vody (od 80 až 150 l/s/km² v západní Gruzii do 3 l/s/km² na Jorské pahorkatině a jihovýchodě Dolnokartlijské roviny). Řeky náleží k úmořím Kaspického a Černého moře. Úmoří Kaspického moře je převážně tvořeno povodím řeky Kury. Její nejvýznamnější přítoky jsou zleva Velká Liachvi, Ksani, Aragvi, Jori a Alazani (poslední dvě ústí do Mingačevirské přehradní nádrže) a zprava Paravani, Dzama, Tana, Tedzami, Algeti a Chrami. Řeky černomořského úmoří (západní Gruzie) netvoří žádný systém a ústí do moře každá samostatně. Nejvýznamnější je Rioni s přítoky Cchenisckali, Techuri a Kvirila, která protéká na dolním toku Kolchidskou propadlinou. Další významné řeky ústící do Černého moře jsou Inguri, Kodori, Adžarisckali, Bzipi, Chobi a Galidzga. Řeka Čoroch pramenící v Turecku protéká Gruzií na dolním toku (26 km). Většina řek pramenících v horách má maximální průtok na jaře v době tání sněhu. Řeky, jejichž hlavním zdrojem jsou ledovce (Kodori, Inguri, Rioni) mají největší průtok v létě s výraznými maximy každý den ve večerních hodinách a minimem před úsvitem. Řeky Adžarského pobřeží a severních svahů Meschaetského hřbetu mají maxima na podzim a v zimě a jsou na nich časté povodně po deštích. Horské řeky se vyznačují rychlým tokem a tak zamrzají málokdy. Výjimku tvoří řeky Jihogruzínské pahorkatiny, které tečou pomalu na horním toku a rychle v nížině. Oblasti tvořené vápenci a vyvřelinami se vyznačují silně rozvětvenými podzemními systémy s množstvím silných vřídel (řeky Čjornaja, Cačchuri, Rečchi v západní Gruzii a Nardevani, Tašbaši, Armutlo v jižní Gruzii), které přerozdělují a přirozeně regulují vodní toky. Gruzie je bohatá na hydroenergetické zdroje.
V Gruzii není mnoho jezer, ale v některých oblastech (Džavachetie, Kolchidská nížina, Kelská planina, staroledovcová zóna Abcházie) se nacházejí skupiny jezer tektonického, vulkanického, mořského, říčního, ledovcového, závalového, krasového jiného původu. Největší jsou Paravani (37 km²), Karcachi (26,6 km²) a Paleostomi (17,3 km²). Nejhlubší jsou závalová jezera Rica (116 m) a Amtkel (72 až 112 m podle výšky hladiny) a jezero Kelistba (75 m). Rybí průmysl je rozvinutý na jezerech Tabackuri a Paleostomi.
Podnebí
,_with_skyline_of_Batumi_on_the_horizon.jpg)
Podnebí je silně ovlivněno složitým geomorfologickým členěním krajiny. V údolích je teplé subtropické podnebí s vysokým podílem srážek, které mohou dosahovat od 1 000 až k 2 500 mm. Teplé podnebí umožňuje pěstovat celou řadu teplomilných plodin jako jsou citrusy či čajovník.Směrem na východ země klesá podíl srážek a oblasti jsou zde více suché. Začíná zde převládat kontinentální podnebí. V oblasti povodí řeky Rioni a Kury jsou typické mrazivé zimy a teplá léta. Průměrná teplota v Tbilisi se pohybuje okolo 1 °C v lednu a 24 °C v červenci.[11]
Fauna
Vzhledem k různorodosti krajiny a malé zeměpisné šířce obývá Gruzii na 1000 druhů obratlovců, z toho 360 druhů ptáků (4 druhy supů, 11 druhů orlů), 160 druhů ryb, 48 druhů plazů a 11 druhů obojživelníků. Lesy jsou obývány několika druhy masožravců jako je vlk, rys, šakal obecný, hyena žíhaná, kočka divoká a několik jedinců levharta perského (Panthera pardus ciscaucasica). Z ostatní velké zvěře je to medvěd hnědý, jelen lesní, srnec obecný, kamzík, prase divoké, koza bezoárová. Endemicky je zde domovem kozorožec kavkazský, kozorožec dagestánský a tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosieviczi). Z dravců jsou rozšířeni orel skalní a orlosup bradatý. Bažant obecný byl jako původní endemický pták z Gruzie uměle rozšířen do celého světa. Počet rozšířených bezobratlých druhů je též velmi rozsáhlý a jejich soupis představuje rozsáhlé hledání napříč rozsáhlou literaturou. Jen známí pavouci čítají 501 druh.
Flora
44 procent země tvoří lesy, z toho 5% činí pralesy a 40 % lesů si zachovalo původní strukturu. V nižších polohách roste převážně listnatý les (dub, buk), ve vyšších polohách pak jehličnatý les (smrk a jedle, mezi nimi jedle kavkazská). Nad hranicí lesa se rozprostírají subalpské a alpské louky. Pohoří na jihu země, nížiny a transkavkazská sníženina byla dříve tvořena stepí, dnes je převážně kultivovaná.
Ekonomika
Přibližně 40 % populace pracuje v zemědělství, kde pěstuje převážně zeleninu, obilí, brambory a zaměřuje se současně i na chov hospodářských zvířat (prasat a drůbeže). 20 % populace pracuje v průmyslovém sektoru, kde převažuje potravinářský průmysl nad strojírenstvím a automobilovým průmyslem, který je soustředěn v okolí hlavního města Tbilisi či ve městě Kutaisi a Batumi. Významná část obyvatelstva pracuje ve stavebnictví.[11] Země se potýká s extrémně vysokou nezaměstnaností, která v některých regionech dosahuje až 80%.[27]
Gruzie je významnou hornickou zemí, která má bohaté zásoby železných a neželezných kovů, jenž ve velkém exportuje. Významná ložiska manganu se nacházejí v oblasti Čiatury a řadí se mezi největší na světě. V zemi se nacházejí malá ložiska ropy, plynu a uhlí, ale Gruzie není energeticky soběstačná a musí většinu paliv dovážet a to převážně z Ázerbájdžánu. Rafinace a úpravy surové ropy probíhá v Gruzii v místních rafinériích.[11] Přes Gruzii vedou dva význammné ropovody (BTC a Baku-Supsa, a Jihokavkazský plynovod, spojující oblast Kaspického moře s Černým mořem.
- Urbanizace: 56,5 %
- Hrubý domácí produkt (HDP): 14,37 miliard USD, 3 215 USD na obyvatele (45 % služeb, 23 % průmysl, 32 % zemědělství)
- Nezaměstnanost: 16,3 %
- Hospodářský růst: 7 %
- Inflace(2018): 2,8 %
- Veřejný dluh: 11,2 miliard USD
- Státní dluh: 3,67 miliard USD
Od roku 2005 funguje mezi Gruzií a státy Evropské unie bezvízový styk.[28] Česká republika vyváží do Gruzie mimo jiné zbraně, za což jí, a dalším státům exportujícím do Gruzie zbraně, bylo pohrozeno sankcemi ze strany Ruska.[29]
Obyvatelstvo
Obyvatelé Gruzie jsou Gruzíni (83,8 %), Azerové (6,5 %), Arméni (5,7 %), Oseti (0,9 %), Řekové (0,3 %), Abchazové (0,1 %), Rusové (1,5 %). Většina obyvatel jsou také pravoslavní křesťané, existuje zde ale i muslimská menšina a v horách originální místní náboženství džvarismus.
Do kartvelské jazykové skupiny patří kromě vlastních Gruzínů také Adžarové, Lazové, Svanové, Mingrelové, Tušetové či Kachetové, kteří jsou v současné době považováni za etnické podskupiny Gruzínců.
Kultura
Literatura
Básník Šota Rustaveli je autorem raně středověkého národního eposu Muž v tygří kůži (Vepkhist'q'aosani). K tomuto zakladatelskému dílu se vraceli v 19. století obrozenci jako Ilja Čavčavadze, Važa Pšavela, Akaki Cereteli nebo Nikoloz Baratašvili, kteří gruzínskou literaturu vzkřísili. Na konci století položil základy gruzínské prózy Alexander Kazbegi. Ve 20. století byl významným autorem básník Galaktion Tabidze. Obětí Stalinových čistek 30. let se stal prozaik Micheil Džavachišvili. Bardem Velké vlastenecké války se ve 40. letech stal básník Grigol Abašidze. V 60. letech vynikl Nodar Dumbadze, v 70. letech Othar Čiladze.
Hudba, balet
Nejznámějším gruzínským hudebním skladatelem je Giya Kancheli, žijící dnes v Belgii. Zakaria Paliašvili je autor gruzínské hymny. Slavným baletním choreografem byl George Balanchine. V současnosti si získala věhlas baletka Nina Ananiašvili.
Film, fotografie
V sovětském filmu se prosadili filmoví režiséři Tengiz Abuladze, Vachtang Kikabidze a Georgij Danělija. Ve Francii působil režisér Otar Ioseliani. Nejznámější gruzínskou fotografkou je pak patrně Salome Vatzadze tvořící zejména v New Yorku.
Výtvarné umění
Patrně nejznámějším gruzínským malířem je Niko Pirosmani, představitel naivního umění, sochařem pak Zurab Cereteli.
Sport
Legendárním šachistou byl Tigran Petrosjan. Zlatou olympijskou medaili v judu získal Laša Šavdatuašvili, Zurab Zviadauri a Irakli Cirekidze, v zápase Vladimer Chinčegašvili, Manučar Kvirkvelia a Revaz Mindorašvili. Ještě v časech Sovětského svazu zlato ze závodu ve skoku vysokém přivezl z římské olympiády Robert Šavlakadze. Finalistou Wimbledonu byl tenista Alex Metreveli, zisk titulu mu zhatil v roce 1973 Jan Kodeš.
Věda
K nejznámějším gruzínským vědcům patří kontroverzní lingvista Nikolaj Marr.
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgien#Flora und Fauna na německé Wikipedii.
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Грузинская советская социалистическая республика, Внутренние воды“.
- ↑ Abcházština je úředním jazykem v Abcházii.
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ The World Factbook – Georgia [online]. Central Intelligence Agency (CIA) [cit. 2008-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ International Geographic Encyclopaedia and Atlas. Springer: 24.11.1979, p. 273
- ↑ National Geographic Magazine, Gruzie, 9.6.2016
- ↑ Velká sovětská encyklopedie, 2. vydání, Svazek XV, Moskva: 1952, s. 382
- ↑ Georgia Facts [online]. Nationalgeographic.com [cit. 2016-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Middle East :: GEORGIA [online]. Cia.gov [cit. 2016-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Georgia, Republic of [online]. Loc.gov [cit. 2016-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Říkejte nám Georgia, vyzvala Gruzie Litvu a Estonsko [online]. iDnes.cz [cit. 2010-08-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f KOLEKTIV AUTORŮ. Všechno o Zemi: Místopisný průvodce světem. 2. vyd. Praha: Výběr Reader's Digest, 2000. ISBN 80-86196-17-8. S. 226.
- ↑ http://www.blisty.cz/2005/4/26/art23092.html
- ↑ http://www.guardian.co.uk/world/2004/nov/26/ukraine.usa
- ↑ http://www.novinky.cz/clanek/18767-prubeh-voleb-v-gruzii-je-neregulerni.html
- ↑ http://www.osce.org/documents/rfm/2007/06/25176_en.pdf (anglicky)
- ↑ http://www.osce.org/item/27827.html
- ↑ http://antiwar.com/justin/?articleid=11878
- ↑ http://www.lidovky.cz/ve-volbach-v-gruzii-vitezi-prozapadni-vlada-fzc-/ln_zahranici.asp?c=A080521_204455_ln_zahranici_mtr
- ↑ Saakašvili uznal porážku, opozici se splnil Gruzínský sen
- ↑ "Georgia Claims on Russia War Called Into Question ". The New York Times. 6. listopadu 2008.
- ↑ www.clovekvtisni.cz [online]. www.clovekvtisni.cz [cit. 2016-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Jižní Osetie usiluje o nezávislost již od rozpadu SSSR [online]. ČT24 [cit. 2008-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Georgia to leave alliance of ex-Soviet states [online]. CNN [cit. 2008-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Georgian parliament votes to quit CIS [online]. China View [cit. 2008-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Rusko uznalo nezávislost Jižní Osetie a Abcházie". Aktuálně.cz. 26. srpna 2008.
- ↑ Gruzie | Člověk v tísni. www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Gruzie | Člověk v tísni. www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Gruzie: Základní informace o teritoriu [online]. BusinessInfo.cz [cit. 2009-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Medveděv hrozí Česku sankcemi za zbraně v Gruzii [online]. Aktuálně.cz [cit. 2009-03-01]. Dostupné online.
Související články
- Gagra
- Administrativní dělení Gruzie
- Seznam měst v Gruzii
- Abcházie
- Jižní Osetie
- Adžárie
- Válka v Jižní Osetii (2008)
- Růžová revoluce
- Barevné revoluce
Externí odkazy
Galerie Gruzie na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Gruzie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gruzie na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Gruzie ve Wikislovníku
Kategorie Gruzie ve Wikizprávách- Pořad Českého rozhlasu Plus Muž, který zbavil Evropu rovnováhy strachu, podrobně se zabývá okolnostmi politického vzestupu i působení gruzínského politika Eduarda Ševardnadzeho v Gruzii.
- Georgia TVNews (anglicky)(německy)(rusky)(gruzínsky)
- Georgia – Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Georgia (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Georgia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Georgia [online]. U.S. Department of State, 2011-01-28 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook – Georgia [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Tbilisi. Souhrnná teritoriální informace: Gruzie [online]. Businessinfo.cz, 2009-11-07 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online.
- DJIBLADZE, Mikhail Leonidovich, a kol. Georgia [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.svg)
