České Budějovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - statutární město

Poloha Českých Budějovic v rámci okresu, tmavě šedá oblast uprostřed představuje jejich správní obvod coby obce s rozšířenou působností
Soubor:Centrum Česke Budějovice.jpg
Centrum města (letecký pohled)
Katedrála sv. Mikuláše
Rabštejnská věž
Radnice
Samsonova kašna
Samsonova kašna

České Budějovice (německy Budweis, popřípadě Böhmisch Budweis) jsou statutární město a správní a kulturní metropole Jihočeského kraje. Leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše, mají přibližně 96 tisíc[1] obyvatel a nachází se v nich řada historických památek a muzeí. Pro ně a blízkost dalších historicky cenných míst (Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Třeboň atd.) jsou častým cílem turistů. Ve městě sídlí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze. Historické centrum města bylo vyhlášeno 19. března 1980 městskou památkovou rezervací.

Jméno

Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala (v jihočeském nářečí se říká Budějce), přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku, tedy Budweis[2] (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice a Böhmisch Budweis v němčině.[2][3] Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině.[2] Latinský název města je Budvicium.

Historie

Související informace naleznete také v článku Dějiny Českých Budějovic.

České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento účel po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi těmito dvěma „lokálními mocnostmi“, které pouze v průběhu husitských válek potlačil společný mocný nepřítel – husité.

Během husitských válek i po nich Budějovice upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Po mimořádném rozkvětu města (zejména díky rozsáhlé těžbě stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybníkářství) v relativně klidném 16. století Budějovice opět čelily těžkým časům, za stavovského povstání stály na straně císaře a přečkaly několikeré obležení. Ač šlo o celkově neradostnou dobu, Budějovičtí ji využili k likvidaci nedalekého konkurenčního Rudolfova. Během třicátých let se díky bojům ve středních a severních Čechách staly Budějovice dočasně hlavním městem, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy. V červenci 1641 vypukl v Budějovicích požár a popelem lehly dvě třetiny města.

Budějovice zažily okupaci vojsky bavorského kurfiřta Karla Albrechta během první slezské války a boje mezi habsburskými vojsky a francouzskou armádou mezi Budějovicemi a Hlubokou nad Vltavou v roce 1742. Během druhé slezské války v okolí Budějovic sváděly boje rakouská a pruská armáda, město přitom bylo dočasně Prusy obsazeno. Od té doby se Budějovicím válečné boje vyhýbaly. Město nabylo na významu v roce 1785, kdy se stalo sídlem biskupa nově vzniklé diecéze českobudějovické.

Další výrazný vzestup Budějovic nastal na počátku 19. století, když sem přesídlila správa kraje z Písku a Tábora. Z málo významného devítitisícového města se díky tomu a díky vybudování železničního spojení (nejprve to byla v roce 1827 koněspřežná dráha do rakouského Lince) stalo důležité centrum.

Ustavení Československa 28. října 1918 se v Budějovicích obešlo bez problémů, k čemuž dopomohli českoslovenští legionáři a italská posádka ve městě. Právě přes Budějovice se zakladatel republiky Tomáš Garrigue Masaryk 20.–21. prosince 1918 (17. prosince byl ještě v Itálii) vrátil do vlasti.[4] Tuto skutečnost také dokládá pamětní deska na hlavním nádraží, kde tehdy T.G. Masaryk ve francouzském železničním vagóně svého vlaku z pátku na sobotu přenocoval. Pro dopravu z nádraží (a zpět) na po něm nově pojmenované centrální náměstí, kde bylo oficiální přivítání s projevy, použili Masaryk a  jeho doprovod 14 nablýskaných automobilů jako „dopravní prostředky nové a demokratické“. Na náměstí mu byl také doručen novým starostou Budějovic Augustem Zátkou pozdravný telegram předsedy vlády Karla Kramáře.

V období první republiky získalo ve městě rozhodující slovo české obyvatelstvo. Tento stav trval až do okupace města jednotkami německéhoWehrmachtu dne 15. března 1939. Okupační správa poté rychle zlikvidovala českou obecní samosprávu. Budějovické zastupitelstvo muselo ukončit činnost již 17. března. Vrcholné posty na městských úřadech ovládli budějovičtí a říšští Němci.

Na konci druhé světové války v březnu 1945 se Budějovice dvakrát staly cílem náletů amerického letectva, které značně poškodily město a způsobily velké ztráty na životech. V květnu německá posádka město bez boje vyklidila a přenechala je sovětským jednotkám. České Budějovice ležely na demarkační čáře, přičemž centrum Českých Budějovic leželo v sovětské zóně. Přestože jednotky americké armády kontrolovaly rozsáhlé oblasti jihozápadně od Českých Budějovic, kvůli průběhu demarkační čáry nemohla americká vojska do města vstoupit. Předsunuté jednotky ozbrojených sil Spojených států sice dojely k dnešnímu Dlouhému mostu, ale tam se otočily. Rudá armáda vstoupila do Českých Budějovic bez boje dne 9. května 1945 v odpoledních hodinách. Jednalo se o 86. gardovou střeleckou divizi generála Vasila Sokolovského, která byla součástí 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Malinovského. Následující den se jednotky Rudé armády a armády Spojených států setkaly na náměstí v Budějovicích na společných oslavách osvobození města a konce druhé světové války v Evropě.

Poválečné vysídlení Němců z Českých Budějovic postihlo asi 7 500 lidí (přibližně 16 % obyvatelstva).

1. ledna 1949 se České Budějovice staly správním centrem nově zřízeného Českobudějovického kraje, při další správní reformě se staly 1. července 1960 centrem Jihočeského kraje. Od roku 2000 byly hlavním městem nového Budějovického kraje, který byl v květnu 2001 přejmenován na Jihočeský kraj. V srpnu 2002 postihly Budějovicko mohutné povodně, při nichž Malše a Vltava zaplavily velkou část města včetně historického centra a způsobily značné škody.

Geografie, klima a přírodní zajímavosti

Vrbenské rybníky (Domin) v zimě

Poloha

České Budějovice leží na soutoku řek Malše a Vltava v jihovýchodní části Českobudějovické pánve. Ta se táhne severně a severozápadně od města a je bohatá na rybníky. Největšími rybníky na území města jsou Starohaklovský rybník (44 ha), Černiš (42 ha), Novohaklovský rybník (41 ha), Starý vrbenský zadní rybník (22 ha), Starý houženský rybník (21 ha), Domin (17 ha), Čertík (15 ha), Nový vrbenský rybník (13 ha), Starý vrbenský přední rybník (13 ha), Bor (10 ha), Dubský rybník (10 ha). Z ostatních směrů je Českobudějovická pánev v relativní blízkosti města zřetelně ohraničena terénními vyvýšeninami: Lišovský práh ji na severovýchodě odděluje od Třeboňské pánve, na jihovýchodě a jihu se nachází podhůří Novohradských hor, na jihozápadě a západě pak podhůří Šumavy, konkrétně Blanský les s Kletí.

Podnebí

Budějovické podnebí je mírně teplé, vlhké a s mírnou zimou. Projevuje se efekt blízkých pohoří Šumava, Novohradské hory a slabě i vliv Alp, což způsobuje fénové efekty při jižních a jihovýchodních větrech (srážkový stín a zvýšení teploty), na druhé straně k opačnému efektu dochází při severních a severozápadních větrech. Nejčastěji zde vanou západní a severozápadní větry, významný je i podíl větrů východních a jihovýchodních.

Poloha na dně mělké široké pánve omezuje proudění vzduchu, což je patrné za zimních inverzí. Rybníky v okolí způsobují časté a husté mlhy zejména v severozápadní části města. Hustá zástavba a široké betonové či vydlážděné plochy způsobují obecně nižší rychlost větru a vyšší teploty v centru města (oproti městským okrajům).

Dlouhodobý roční průměr teplot (pro období 1886–2004) činí 8,1 °C, nejnižší naměřená teplota vzduchu -42,2 °C[5] (11. únor 1929 v Litvínovicích, asi 1 km od Budějovic), nejvyšší 37,8 °C (27. červenec 1983).[6] Ve městě mrzne v průměru 111 dnů v roce, celodenní mrazy trvají v průměru 31 dní v roce. V průměru je šest tropických dnů ročně. Dlouhodobý průměrný úhrn srážek na rok činí 623 mm, většina z nich spadne v létě. Rekordní denní úhrn srážek pochází z 25. srpna 1925 (127,7 mm), měsíční z povodňového srpna 2002 (403,5 mm).

Povodně

Poloha v mělké pánvi na soutoku dvou velkých řek vystavuje České Budějovice značnému riziku povodní. Nejčastěji se rozvodňovaly Dobrovodský potok a Malše. Lokální deště způsobují často problémy též v severozápadní části města (zejména v okolí ulice Branišovská), kde při větších srážkách kanalizace nestíhá odvádět vodu stékající z okolních mírně výše položených polí, na což doplácí i kampus Jihočeské univerzity.

Z kronik jsou známy četné případy velkých povodní, kdy voda zaplavila centrum města a způsobila rozsáhlé škody na městském opevnění. V první čtvrtině 20. století byly povodně omezeny regulací vodních toků (Malše, Vltava) či dokonce jejich přesměrováním (Dobrovodský potok). Velké povodně se i přesto vyskytly v lednu 1920, srpnu 1925, březnu 1940 a červenci 1954. Riziko povodní od Vltavy výrazně pokleslo na konci 50. let, kdy byla postavena vodní nádrž Lipno. Město tak postihly až pětisetletá povodeň v srpnu 2002, největší v historii Českých Budějovic (průtok vody Malší a Vltavou byl deset až patnáctkrát vyšší oproti průměru a asi o polovinu vyšší než při rozsahem následujících povodních z let 1888 a 1890). Při všech těchto povodních trpělo jak centrum města, tak některé jeho další části (obzvlášť exponovaná je Havlíčkova kolonie podél Malše).

Přírodní zajímavosti ve městě a okolí

Obyvatelstvo

Rok Obyvatel[7]
1869 17 413
1880 23 845
1890 28 491
1900 39 328
1910 44 538
1921 44 022
1930 43 788
1950 56 832
1961 64 785
1970 77 337
1980 90 415
1991 97 243
2001 97 339
2011 93 883

České Budějovice byly k 1. lednu 2017 sedmým nejlidnatějším městem v České republice.[8] Největšího počtu, 99 872 obyvatel, dosáhly České Budějovice v roce 1995.[9] Podle sčítání roku 2011 už ale počet obyvatel města České Budějovice činil jen 93 883, což je za poslední desetiletí snížení o 3,5 tis. osob. Jde o projev suburbanizace, protože v okolních obcích se počet obyvatel značně zvýšil, a tedy v celém správním obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice celkově také.[10] Tento obvod tvoří českobudějovickou aglomeraci, v níž žije cca 155 tisíc obyvatel.[11] Do vlastního města dojíždí 30 tisíc lidí za prací i za studiem.[12]

Složení obyvatelstva

Drtivá většina budějovických obyvatel jsou Češi (94,9 % podle sčítání lidu 2001). Významnou etnickou menšinu tvoří Romové, kteří se ovšem většinou hlásí k české národnosti (oproti odhadovanému počtu necelých 2000 Romů[13] se k romské národnosti přihlásilo v roce 2001 jen 125 obyvatel). Počet obyvatel slovenské národnosti (1,15 %) je pod celostátním průměrem.

V minulosti byl významný podíl českých Němců. Poměr německého a českého obyvatelstva kolísal od založení Budějovic po asi 16. století, kdy Němci získali značnou převahu jak v celkovém počtu obyvatel, tak v řadách vedoucích představitelů města (nutno však dodat, že národnosti se až do 19. století obecně nepřikládal velký význam a asi nejvýraznější projev národnostního rozštěpení města spočíval v tom, že zaměstnávalo dva písaře, českého a německého). K výrazné politické a společenské polarizaci došlo až v polovině 19. století. Tehdy také začal klesat podíl Němců v Budějovicích díky vyšší porodnosti Čechů a zejména příchodu nových obyvatel z českého venkova, kteří v industrializovaném městě hledali práci coby dělníci. V roce 1880 se už poměr vyrovnal a v roce 1930 klesl podíl německého obyvatelstva na 14 %. Podle sčítání 1921 zde žilo v 2352 domech 44 022 obyvatel, z nichž bylo 22 878 žen. 35 577 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 7 006 k německé a 212 k židovské. Žilo zde 34 926 římských katolíků, 871 evangelíků, 4562 příslušníků Církve československé husitské a 1423 židů.[14] Podle sčítání 1930 zde žilo v 3 122 domech 43 788 obyvatel. 36 252 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 681 k německé. Žilo zde 33 006 římských katolíků, 1 191 evangelíků, 6 278 příslušníků Církve československé husitské a 1 138 židů.[15] Německá menšina přestala ve městě existovat po druhé světové válce, kdy byla drtivá většina obyvatel německé národnosti vysídlena do Rakouska či Německa.

Druhou výraznou etnickou menšinu v historii města představovali Židé. První židovské rodiny se v Budějovicích usídlily v roce 1341, na počátku 16. století však byly Židům odebrány děti a dospělí vyhnáni z města. Až v roce 1849 byly státní i městské protižidovské restrikce zrušeny. Na přelomu 19. a 20. století činil podíl Židů mezi obyvateli města 4–6 %, pak výrazně klesl kvůli emigraci a patrně i opouštění židovského náboženství a zvyků v rámci asimilace s ostatním obyvatelstvem. Při sčítání lidu v roce 1930 se přihlásilo k židovské národnosti již jen 168 osob. Židovská menšina přestala ve městě existovat za druhé světové války, kdy se většina budějovických Židů stala obětí holokaustu a zbytek se rozprchl po světě.

Na demografické složení Českých Budějovic má v akademickém roce výrazný vliv Jihočeská univerzita (v roce 2008 měla přes 11 000 posluchačů[16]). Přespolní studenti bydlí na kolejích nebo si pronajímají byty především na blízkém sídlišti Máj, často v severozápadní části sídliště, kde jsou vzhledem k vyšší koncentraci sociálně slabých obyvatel nižší nájmy i ceny bytů.[17]

  • Věková struktura obyvatel obce České Budějovice roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce České Budějovice roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce České Budějovice roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce České Budějovice roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce České Budějovice roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce České Budějovice roku 2011

Náboženský život

Průčelí katedrály svatého Mikuláše a Černá věž, která je zároveň zvonicí katedrály
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kostelů a modliteben v Českých Budějovicích.

Jako v celé republice je většina obyvatel Českých Budějovic bez vyznání (58,6 % z 97 339 v roce 2001), dalších 12,6 % obyvatel při sčítání lidu v roku 2001 vyznání neuvedlo.[18]

Nejsilnějším náboženstvím je římskokatolická církev, k níž se hlásí 23,9 % obyvatel.[18] Její pozici posiluje, že město je centrem českobudějovické diecéze a působí v něm několik katolických řádů a kongregací: salesiáni, petríni, tzv. petrinky a Školské sestry Notre Dame. (V historii byly ve městě zastoupeny i řády dominikánů, piaristů, redemptoristů, kapucínů a boromejek.) Významnou roli hraje katolické školství, které v Českých Budějovicích tvoří 2 mateřské, 1 základní škola a Biskupské gymnázium J. N. Neumanna; důležitá je také Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Mimoto v Budějovicích působí Salesiánské středisko mládeže.

Následují církev československá husitská (1180 členů), českobratrská církev evangelická (505), pravoslavná církev (146) a Svědkové Jehovovi (176).[18] Církev bratrská sice není v Budějovicích příliš zastoupena, ale sídlí zde její samostatný sbor, jehož hlavní modlitebna je centrem pro celou oblast jižních Čech. Aktivní vyhledávání nových věřících pomocí podomních pochůzek ve městě provádějí ve velkém rozsahu Svědkové Jehovovi a zejména mormoni.

V historii hrála významnou roli i židovská komunita, ovšem ta zanikla během holokaustu, a monumentální synagoga byla okupačními úřady zbořena. Její velký model je k vidění ve vstupní hale společnosti E.ON přímo naproti místu, kde stávala.

Kultura, umění a turistika

Kostel Obětování Panny Marie (zadní část)
Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Českých Budějovicích.

České Budějovice jsou častým cílem turistů z Německa, Rakouska, ale též z Asie a dalších částí světa. Jednak samy mají mnoho cenných historických památek, jednak jsou přirozeným centrem turisticky atraktivního Jihočeského kraje a zastávkou po cestě do Krumlova. Největší turistické atrakce soustřeďuje městská památková rezervace v historickém centru, zejména:

Městské divadlo se nazývá Jihočeské divadlo. Vedle činohry má i operní, loutkoherecký a baletní soubor.

Ve městě se nachází Jihočeské muzeum, Muzeum koněspřežky, Vodárenská věž, Jihočeské motocyklové muzeum, Budvar muzeum České Budějovice a Muzeum energetiky.

Významným místem je i Výstaviště České Budějovice, kde se pořádá mnoho důležitých a velkých akcí. Mezi tradiční a pravděpodobně nejznámnější patří Země živitelka. Dále se jedná o výstavy jako např. Hobby, Gastrofest, Pivní slavnosti, FreshFestival či hudební koncerty. V rámci cestovního ruchu je zajímavou výstavou veletrh Travelfest, který se věnuje tomuto tématu. Je spojený s jarním Gastrofestem a největším setkáním a vzděláváním odborníků v jižních Čechách - konference Travelcon.

V blízkém okolí Budějovic leží Hluboká nad Vltavou s jedním z nejnavštěvovanějších českých zámků a ves Hosín se známým kostelem. Významné je též bývalé hornické městečko Rudolfov s naučnou stezkou v okolí a obec Dobrá Voda s barokním kostelem Panny Marie Bolestné.

Turistické atraktivitě města odpovídá velké množství hotelů a penzionů; známý Grandhotel Zvon stojí přímo na náměstí. Severně od centra stojí Hotel Clarion, výšková stavba z r. 1982 pojmenovaná původně Gomel podle ruského názvu družebního běloruského města Homel.

V srpnu 2008 představil Jan Kaplický návrh koncertní síně.[19] Jednalo by se o největší moderní stavbu ve městě. Tato stavba je známa jako Rejnok.

V rámci organizace cestovního ruchu v Jihočeském kraji, kterou má na starosti Jihočeská centrála cestovního ruchu, spadají České Budějovice do turistické oblasti Českobudějovicko-Hlubocko.

Na přelomu roku 2017/2018 byl spuštěň nový turistický web města České Budějovice - www.budejce.cz. Název webu vychází z charakteristického pojmenování tohoto města místními obyvateli.

Městská správa a politika

Samsonova kašna a radnice na Náměstí Přemysla Otakara II.

České Budějovice jsou statutární město s magistrátem a primátorem. Zastupitelstvo města má 45 členů, rada dohromady 11.

České Budějovice bývaly dlouho baštou ODS. Zvítězila ve všech komunálních volbách od r. 1994, kdy měla primátora. V letech 1998–2002 však byla v opozici, neboť se proti ní sjednotily KDU-ČSL, ČSSD, US a KSČM, které tak ovládly vedení města (na čemž nic nezměnily ani mimořádné volby v červnu 1999, vyvolané hromadnou rezignací 16 zastupitelů ODS v prosinci 1998). Po volbách 2002 ODS uzavřela koalici s KDU-ČSL, které zůstal primátor; učinila tak i v roce 2006, kdy získala těsnou většinu v zastupitelstvu (23) a primátora. ODS dlouhodobě dominovala i ve volbách de Sněmovny a senátních volbách (obvod č. 14, zahrnuje i východní část budějovického okresu a západní cíp jindřichohradeckého, volby r. 2000 atd.), Jiří Pospíšil zde byl zvolen třikrát za sebou (1996, 2000 a 2006). ODS v Budějovicích a přilehlých městech zvítězila dokonce i v jinak všeobecně neúspěšných volbách do krajských zastupitelstev v roce 2008, ani to ovšem nezabránilo její celkové porážce v rámci Jihočeského kraje.[20]

V roce 2010 došlo v Českobudějovické ODS k rozkolu, primátor za ODS Juraj Thoma by odvolán, pak ale založil nové politické uskupení Občané pro Budějovice (OPB), se kterým vyhrál následně komunální volby. Po sestavení koalice s ČSSD (5 členů v radě města), TOP09 (2 členy) a OPB (4 členové), byl Thoma opět zvolen primátorem.

V roce 2014 vyhrálo volby hnutí ANO a primátorem se stal Jiří Svoboda.[21][22]

Výsledky komunálních voleb - počty křesel
ANO ČSSD HOPB KSČM TOP 09 KDU-ČSL ODS Zelení SNK-ED US-DEU VPM ODA SPR-RSČ OF ostatní
2014 12 9 8 6 4 3 3 0* 0 - 0* - - - 0
2010 - 10 15 6 6 0 8 0* 0 - 0 - - - 0
2006 - 7 - 6 - 4 23 3* 2 - 0* - - - 0
2002 - 7 - 7 - 6 18 0* 5 2 0* - - - 0
1999 - 5 - 8 - 7 16 1 - 4 1 1 - - 2
1998 - 8 - 6 - 5 17 1 - 4 2 1 0 - 1
1994 - 5 - 6 - 4* 16 1* - 2 3 2* - 6
1990 - 2 - 11 - 5 - 5 - - - 6 16 15

Členění města

Koncem 19. století se Budějovice dělily na čtyři osady:[23] Budějovice, Linecké Předměstí, Pražské předměstí a Vídeňské Předměstí. Po vzniku samostatného Československa bylo toto členění oficiálně zrušeno, ale výměra města se nezměnila. K roku 1930 ve vnitřním městě žilo 5180 obyvatel, na Lineckém předměstí 6582, na Vídeňském předměstí 13 601 a na Pražském předměstí 18 425 obyvatel. Součástí městské aglomerace tehdy byly i Čtyři Dvory, Kněžské Dvory, Mladé, Nemanice, Rožnov a Suché Vrbné, které ale až do roku 1952 zůstaly samostatnými obcemi.[24] Statistická ročenka z roku 1938 do českobudějovické aglomerace, v níž k roku 1930 žilo 56 tisíc obyvatel, ovšem započítala jen Čtyři Dvory, Mladé, Rožnov a Suché Vrbné.[25]

Roku 1952 došlo k rozšíření města a České Budějovice byly rozděleny na 11 osad: České Budějovice, Čtyři Dvory, Dobrá Voda, Hlinsko, Kněžské Dvory, Mladé, Nemanice, Pohůrka, Rožnov, Suché Vrbné a Vráto. Po osamostatnění Litvínovic v roce 1954 a Vráta a Hlinska v roce 1960 pak bylo město členěné na 10 částí: České Budějovice, Čtyři Dvory, Dobrá Voda, Kněžské Dvory, Mladé, Nemanice, Nové Vráto, Pohůrka, Rožnov, a Suché Vrbné. V roce 1963 se k městu připojily Nové Hodějovice a částí tak bylo 11.

V roce 1970 došlo k územní reorganizaci, stávajících 11 částí bylo zrušeno a město bylo od 1. října nově rozděleno na 7 číslovaných částí a jim odpovídající katastrální území. Toto členění platí podnes, později připojené obce už byly sice připojeny k číslovaným částem, ale jejich katastrální území zůstala.[26]

Katastrální území Českých Budějovic

Město se v současnosti skládá ze sedmi místních částí na 11 katastrálních území. Dvě z nich, Kaliště a Třebotovice tvoří exklávu.

Od 24. listopadu 1990 jsou Budějovice statutární město, ale nemají žádnou městskou část, přestože se objevují návrhy na vlastní samosprávu levého břehu Vltavy (České Budějovice 2-Čtyři Dvory).

Městem pohlcené obce

Sousoší spěchajících manažerů (Lannova třída)

S postupným rozrůstáním města se zástavba blížila k okolním obcím.[27] O případném sloučení se mluvilo od 30. let 20. století, ale až v roce 1952 byly vládním nařízením[28] k Budějovicím připojeny Čtyři Dvory, Dobrá Voda, Kněžské Dvory, Litvínovice, Mladé, Pohůrka, Rožnov, Suché Vrbné a Vráto (včetně osad Nové Vráto a Hlinsko). V roce 1954 se připojily Nemanice a opět se osamostatnily Litvínovice[29], Vráto a Hlinsko následovaly roku 1960. V roce 1963 byly pohlceny Nové Hodějovice, následně 1976 Haklovy Dvory a konečně roku 1980 České Vrbné, Třebotovice a Kaliště. Naposledy se osamostatnila v roce 1990 Dobrá Voda u Českých Budějovic.

Justiční instituce

Ve městě sídlí Krajský soud v Českých Budějovicích, jehož působnost se vztahuje na území celého původního Jihočeského kraje, a Okresní soud v Českých Budějovicích. K těmto soudům přísluší krajské a okresní státní zastupitelství.

Vazební věznice České Budějovice je spolu s krajským soudem umístěna v budově bývalého justičního paláce, vybudovaného v roce 1905. Celý stavební komplex, který se nachází v centru jihočeské metropole, prochází v posledních letech rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací. Ubytovací kapacita je 289 míst, z toho 117 pro obviněné ve vazbě a 172 pro odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody. Výkon vazby zajišťují jednak separované cely, jednak oddělení se zmírněným režimem.

Doprava

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Železniční doprava

České Budějovice - železniční stanice

V roce 1827 se České Budějovice staly výchozím bodem koněspřežné dráhy do Lince, první v Českém království a v Rakousku. Ta byla o 50 let později přebudována na standardní železniční trať o rozchodu 1435 mm.

Dnes z Českých Budějovic vychází železniční trať 220 jako součást IV. tranzitního železničního koridoru z Německa přes Prahu do Rakouska. Rychlíky Praha – České Budějovice zde jezdí v hodinovém taktu a jízdní doba do stanice Praha hlavní nádraží činila v roce 2012 2 h. 36 min. se šesti mezilehlými zastávkami.[30] Před rozestavěním železničního koridoru byla jízdní doba i kratší (např. 2 h 12 min. se zastavením pouze v Táboře roku 2003),[31] po dokončení se počítá se zkrácením jízdní doby rychlíku ke 2 hodinám a nejrychlejšího vlaku až k 1,5 hodiny.[32]

S Rakouskem jsou České Budějovice spojeny po tomto koridoru železniční tratí 196 do Summerau a dále do Lince. S Českými Velenicemi a rakouským městem Gmünd jsou spojeny tratí 199. Dále mají Budějovice také železniční spojení se šumavským Novým Údolím, a to tratí 194.[30]

Letecká doprava

Jihozápadně od města v katastru obce Planá leží veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní Letiště České Budějovice. Je to bývalé vojenské letiště kategorie 4C, u něhož se plánuje civilní mezinárodní využití po výstavbě terminálu. První etapa modernizace proběhla v roce 2010,[33] další následovala na přelomu let 2015/16[34].

Poblíž města je také menší letiště Hosín, kde sídlí Aeroklub České Budějovice.[33][35] Má jednu asfaltovou dráhu a je využíváno především pro rekreaci.

Vodní doprava

Od roku 2017 jsou České Budějovice napojeny na evropskou síť vodních cest splavnou Vltavou. Velikost lodí je omezena plavebními komorami o velikosti 45 x 6 m a maximální tonáží 300 tun. V centru Českých Budějovic se nachází přístaviště Lannova loděnice, v místní části České Vrbné je umístěn hlavní městský přístav pro rekreační a osobní lodě.

Silniční doprava

Městem prochází silnice I. třídy číslo 3, 20 a 34, II. třídy 156 a 157.

Budějovicemi prochází tři mezinárodní silnice E. Silnice 3, která nese označení E55 a spojuje Prahu s Českými Budějovicemi a Lincem. Dále 20, pro kterou platí mezinárodní označení E49 spojuje České Budějovice s Plzní a dále na Německo.34 má dva statuty E49 a E551 vede z Budějovic na Humpolec jako E551 a u Třeboně odbočuje jako E49 na Wien. V plánu je také dálnice D3, která má spojovat Prahu s Budějovicemi a dále až do Lince.

Přímé spojení s Prahou zajišťují autobusy RegioJet a také M express ve spolupráci s LEO Express pod obchodním názvem LEO Express Easy. Několik spojů provozuje také Arriva Praha a GW Bus. Spoje většinou končí v okrajových částech Prahy (Praha-Roztyly), pouze autobusy Student Agency pokračují až na smíchovské autobusové nádraží a autobusy LEO Express Easy na pražské hlavní vlakové nádraží a ÚAN Florenc.

Městská hromadná doprava

Trolejbus Škoda 25Tr
Podrobnější informace naleznete v článcích Tramvajová doprava v Českých Budějovicích a Trolejbusová doprava v Českých Budějovicích.

Městská hromadná doprava vznikla v Budějovicích v roce 1909 zavedením tramvajové (k nádraží, první předváděcí jízda byla již 2. prosince 1908) a trolejbusové (ke hřbitovu) dopravy.

První tramvajová trať byla označena P a vedla asi 3 kilometry od nádraží přes Pražské předměstí k dělostřeleckým kasárnám. V roce 1910 byla přidána druhá označená L na předměstí Linecké.

Protože se do systému zvláště přes válku neinvestovalo, v roce 1950, ačkoliv existovaly plány na rozšíření sítě, tramvajová doprava zanikla. Trolejbusy ji začaly nahrazovat již od roku 1946, avšak provoz vydržel jen do roku 1971. Městská autobusová doprava v Českých Budějovicích byla postupně rozšiřována a v roce 1988 měly tratě cca 200 km.

V roce 1991 byla síť trolejbusů znovu obnovena a přes finanční obtíže postupně rozšiřována. Trolejbusy v roce 2014 zajišťují dopravu na 6 denních a 2 nočních linkách o celkové délce 70,2 kilometru, autobusy na čtrnácti linkách o celkové délce 164,2 km[36] a zajíždějí i do některých vzdálenějších obcí, které jsou zařazeny do vnějších tarifních pásem.

Školství, věda a výzkum

Komplex Biskupského gymnázia a kostel Svaté rodiny
Podrobnější informace naleznete v článku Školství v Českých Budějovicích.

Ve školním roce 2004/2005 působilo v Českých Budějovicích 27 mateřských škol (24 státních, 2 katolické a 1 soukromá; celkem 2465 dětí), 19 základních škol (18 státních a 1 katolická; 9458 žáků), 6 základních uměleckých škol (4 státní a 2 soukromé; 2700 žáků), 19 středních odborných škol či učilišť (13 státních a 6 soukromých; 8 180 žáků), 7 gymnázií (4 státní, 2 soukromá a 1 katolické; 2899 studentů), 6 vyšších odborných škol (1241 studentů) a 3 vysoké školy (Jihočeská univerzita s více než 13.000 studenty a cca 700 pedagogy, Vysoká škola evropských a regionálních studií s 240 studenty a čerstvě vzniklá Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích s asi 3500 studenty).

Ve městě sídlí šest ústavů Akademie věd České republiky: Entomologický ústav, Hydrobiologický ústav, Parazitologický ústav, Ústav systémové biologie a ekologie (bývalý Ústav ekologie krajiny), Ústav molekulární biologie rostlin a Ústav půdní biologie.

Významné podniky

Láhev piva Budvar pro vývoz do Británie s nápisem „Budweiser“

Lokální média

V Českých Budějovicích mají redakce všechna regionální média Jihočeského kraje.

Vysílá zde několik rozhlasových stanic: Český rozhlas České Budějovice, Hitrádio Faktor (dříve Rádio Podzemí), Rádio Gold, Eldorádio, Rockrádio Gold a Kiss Jižní Čechy.

Nejvýznamnějšími novinami je Českobudějovický deník (do r. 2006 Českobudějovické listy).

V Budějovicích má oblastní redakci Česká televize a působí zde několik malých soukromých televizních společností, poskytujících služby větším soukromým televizím.

Území města plně pokrývá lokální DVB-T multiplex společnosti Gimi, ve kterém mimo jiné vysílá stejnojmenná jihočeská regionální televize. Českobudějovicko je jednou ze dvou oblastí v České republice s lokálním multiplexem.

Sport

České Budějovice mají zastoupení v nejvyšších celostátních soutěžích v ledním hokeji, fotbale a volejbalu. Ve městě též existuje řada sportovních zařízení poskytujících služby veřejnosti (fotbalový stadion Střelecký ostrov, Budvar aréna, Plavecký stadion).

Významné kluby:

Pokud jde o méně známé sporty, v Českých Budějovicích působí jediný oficiální klub podvodního hokeje v zemi, který pod jménem Serrasalmus (což je vědecké pojmenování pro rod piraní) založili na přelomu 20. a 21. století členové Klubu sportovního potápění při Jihočeské univerzitě. Klub je zároveň oficiálním týmem ČR, kterou reprezentuje na mezinárodních turnajích.

Osobnosti

Pomník J. V. Jirsíka před Černou věží
Podrobnější informace naleznete v článcích Seznam významných postav Českých Budějovic, Seznam primátorů Českých Budějovic a Seznam českobudějovických biskupů.

Patroni a ochránci Českých Budějovic

Za patrony Českých Budějovic jsou považováni:

Jako patronka města je dále uváděna i svatá Otýlie.[37] Jméno svaté Otýlie bylo s Budějovicemi spojeno v roce 1891, kdy nechal starosta města Josef Kneissl na počest své zesnulé manželky Otýlie upravit obřadní síň na novém hřbitově na kapli zasvěcenou stejnojmenné světici.[38]

Za ochránce Českých Budějovic byli (především v barokní době) krom sv. Mikuláše, panny Marie Budějovické a svatého Auraciána dále považováni:

Tuto pětici ochránců uvádí například raně barokní verze obrazu Panny Marie Budějovické z roku 1677.[39]

Jako ochránci města před morem byli krom patronů zpodobňováni:

Rozsah a chápání patronátu se postupem času měnilo, takže zdroje a historické dokumenty nemusejí být jednotné. Například pamětní listina sepsaná po restaurování českobudějovické katedrály v roce 1912 uvádí svatého Mikuláše jako patrona chrámu, kdežto svatého Auraciána jako patrona města.[39]

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ a b c Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE s. r. o., České Budějovice 2006, 2. opravené a rozšířené vydání (ISBN 80-239-6706-1), str. 206
  3. ↑ Výnos ministerstva vnitra ČSR č.j. 10.454/20, Věstník ministerstva vnitra republiky československé, II. ročník, 1920
  4. ↑ Národ vítá presidenta Masaryka, dobová zpráva na stránkách Masarykovy společnosti
  5. ↑ teplota [online]. Meteorologie.xf.cz [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ VAVRUŠKA, František. Encyklopedie Českých Budějovic [online]. Kapitola Podnebí. Dostupné online. 
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. [s.l.]: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 51–54. 
  8. ↑ Počet obyvatel v obcích – k 1.1.2017 [online]. Český statistický úřad, 2017-04-28 [cit. 2017-04-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ Pohyb obyvatelstva města České Budějovice 1919–2012 [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online. 
  10. ↑ Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytu 2011, Jihočeský kraj
  11. ↑ Integrovaný plán rozvoje území České Budějovice [PDF online]. Statutární město České Budějovice [cit. 2016-06-18]. S. 10. Dostupné online. 
  12. ↑ Malý lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-12-16 [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ DAVIDOVÁ, Eva. Encyklopedie Česých Budějovic [online]. Kapitola Romové. Dostupné online. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 319. 
  15. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 29. 
  16. ↑ Čeština. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích / základní údaje — WWW portál JU [online]. Jcu.cz [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Segregace sociálně slabých
  18. ↑ a b c ČSÚ: Sčítání lidu
  19. ↑ newstin.cz [online]. newstin.cz [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ BICKOVÁ, Daniela. V modrém domě se mohl radovat jen primátor [online]. 20.10.2008 [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ Českobudějovickým primátorem se stal Jiří Svoboda. Českobudějovický deník. 2014-11-21. Dostupné online [cit. 2018-01-22]. 
  22. ↑ Primátorem Budějovic se opět stal Jiří Svoboda. V politice je možné všechno, řekl. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-01-22]. 
  23. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. 
  24. ↑ KUČA, Karel. Urbanistický vývoj [online]. Encyklopedie Českých Budějovic [cit. 2016-08-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ Kárník, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918–1938). Díl třetí. O přežití a o život (1936–1938). Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-119-1. S. 117.
  26. ↑ Souček: Retrospektivní rejstřík katastrálních území
  27. ↑ KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko - II. pravý břeh Vltavy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 324 s. ISBN 978-80-86829-41-8. 
  28. ↑ Vládní nařízení č. 89/1951 Sb., jímž se připojují některé obce k Českým Budějovicům. Dostupné online.
  29. ↑ KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko - I. levý břeh Vltavy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 239 s. ISBN 978-80-86829-40-1. 
  30. ↑ a b Jízdní řád 2012, SŽDC
  31. ↑ Jízdní řád 2002/2003, ČD
  32. ↑ Přínosy modernizace. 4-koridor.cz
  33. ↑ a b http://www.c-budejovice.cz/cz/zivotni-prostredi-bydleni-doprava/stranky/letiste.aspx České Budějovice, oficiální stránka města – Letiště
  34. ↑ http://www.airport-cb.cz/cz/news/1/letiste-ceske-budejovice-obnovuje-letecky-provoz.html?detail=454 Letiště České Budějovice - aktuality
  35. ↑ http://www.letiste-hosin.cz/ Letiště Hosín
  36. ↑ Dopravní podnik města České Budějovice, a.s [online]. Dpmcb.cz [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 
  37. ↑ RULÍŠEK, Hynek. Slovník křesťanské ikonografie, postavy / atributy / symboly. České Budějovice: Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. Kapitola Otýlie (Odilia). 
  38. ↑ KLOMFAROVÁ, Jana. Hřbitov v Budějovicích pojmenoval starosta na počest zesnulé manželky. deník.cz [online]. 2014-11-01 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b ADÁMEK, Jan; HANSOVÁ, Jarmila; KOVÁŘ, Daniel; LAVIČKA, Roman; MAREŠ, Zdeněk; THOMOVÁ, Zuzana. Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2014. 271 s. ISBN 978-80-85033-54-0. S. 150. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Statutární město České Budějovice
místní části
připojené obce
Sídliště a nové čtvrti
katastrální území
Města, městyse a obce okresu České Budějovice
Adamov • Bečice • Borek • Borovany • Borovnice • Boršov nad Vltavou • Bošilec • Branišov • Břehov • Čakov • Čejkovice • Čenkov u Bechyně • České Budějovice • Čížkrajice • Dasný • Dívčice • Dobrá Voda u Českých Budějovic • Dobšice • Dolní Bukovsko • Doubravice • Doudleby • Drahotěšice • Dražíč • Dříteň • Dubičné • Dubné • Dynín • Habří • Hartmanice • Heřmaň • Hlavatce • Hlincová Hora • Hluboká nad Vltavou • Homole • Horní Kněžeklady • Horní Stropnice • Hosín • Hosty • Hradce • Hranice • Hrdějovice • Hůry • Hvozdec • Chotýčany • Chrášťany • Jankov • Jílovice • Jivno • Kamenná • Kamenný Újezd • Komařice • Kvítkovice • Ledenice • Libín • Libníč • Lipí • Lišov • Litvínovice • Ločenice • Mazelov • Mladošovice • Modrá Hůrka • Mokrý Lom • Mydlovary • Nákří • Nedabyle • Neplachov • Nová Ves • Nové Hrady • Olešnice • Olešník • Ostrolovský Újezd • Petříkov • Pištín • Planá • Plav • Radošovice • Roudné • Rudolfov • Římov • Sedlec • Slavče • Srubec • Staré Hodějovice • Strážkovice • Strýčice • Střížov • Svatý Jan nad Malší • Ševětín • Štěpánovice • Temelín • Trhové Sviny • Týn nad Vltavou • Úsilné • Včelná • Vidov • Vitín • Vlkov • Vrábče • Vráto • Všemyslice • Záboří • Zahájí • Závraty • Zliv • Zvíkov • Žabovřesky • Žár • Žimutice
legenda: město, městys.
Administrativní dělení Česka
Samosprávné kraje (od 2000)
Regiony soudržnosti
Územní kraje (1960–2020)

Šablona:Statutární města v České republice

Primátoři Českých Budějovic
1990–1994: Jaromír Talíř • 1994–1998: Miroslav Beneš • 1998–2006: Miroslav Tetter • 2006–2010: Juraj Thoma • 2010: Miroslav Tetter • 2010–2014: Juraj Thoma • 2014–2022: Jiří Svoboda • 2022–dosud: Dagmar Škodová Parmová
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=České_Budějovice&oldid=16591652“