Police (okres Třebíč): Porovnání verzí
→Police ve středověku: drobné opravy |
→Police ve středověku: drobné opravy |
||
Řádek 36: | Řádek 36: | ||
=== Police ve středověku === |
=== Police ve středověku === |
||
V roce 1343 se po Polici psal Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), vladyka z rodu erbu tří lupenů či makovic, kdy ručil při prodeji vsi [[Havraníky]] [[Loucký klášter|louckému klášteru]].<ref>Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, druhý svazek, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, dizertační práce, s. 92-93</ref> V roce 1348 se Nevhlas psal |
V roce 1343 se po Polici psal Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), vladyka z rodu erbu tří lupenů či makovic, kdy ručil při prodeji vsi [[Havraníky]] [[Loucký klášter|louckému klášteru]].<ref>Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, druhý svazek, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, dizertační práce, s. 92-93</ref> V roce 1348 se Nevhlas psal také po Lesonicích. V roce 1360 v pramenech vystupují bratři z Lesonic, z nichž jedním z nich je [[Ješek z Brtnice]]. Sourozenci z Lesonic tehdy koupili od Tvocha z Brtnice zboží ve Zhořci a v Brtničce u Stonařova. Markvart, bratr Ješka Schössla z Brtnice, se psal roku 1361 po Lesonicích. V roce 1364 zmiňovaný Nevhlas z Oponešic a Lesonic byl s [[Ješek z Brtnice|Ješkem (Schösslem)]] v příbuzenském vztahu.<ref>Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí. Praha 2001, s. 342. Bratři: Ješek Schössel z Brtnice, Racek či Lanczlin z Brtnice, Tvoch z Brtnice, Nevhlas z Lesonic a Markvart z Bohušovic uvádí Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 44-45</ref> V roce 1349 se po Polici psal vladyka Filip s bratrem Heršem (či Hrzkem), farářem ze [[Stonařov|Stonařova]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530</ref> |
||
V roce 1351 zakoupil Filip zboží v [[Horní Dubňany|Horních Dubňanech]] a ve stejném roce se psal po [[Plaveč (okres Znojmo)|Plavči]] na Znojemsku, kde zakoupil od svého příbuzného kněze Alše, který se roku 1358 psal po Polici, tak jako zprvu i jeho syn Odolen (r. 1361 už po Plavči), jeho díl v Dolní Plavči a téhož roku, kdy se Filip psal po Menharticích, vyměnil se Zdeňkem z Plavče celé své zboží v [[Menhartice|Menharticích]] s osmi lány v [[Louka (Jemnice)|Loučce]] a vším příslušenstvím za zboží v Dolní Plavči s lesy, lukami, vinicemi, všemi právy i s právem patronátním. V roce 1353 vyplatil Filip Pešlínovi, Ješkovi a Závišovi, bratrům z Vajtmíle, a Albrechtovi z Police tři sta hřiven grošů moravské váhy z věna vdovy po Vavřincovi z Plavče, které měla pojištěno v zemských deskách na části zboží v dolní Plavči i s církevními lény a se dvěma pluhy pole, se dvorem a polnostmi vzdělanými a nevzdělanými, s lesy, pastvami, vrbinami, vinicemi, s mlýny a mlýnskými struhami a hrázemi i s vodou. V roce 1354 zakoupil Filip ves Loučku, podle které se taktéž psal, a v roce 1358 další zboží v [[Brtnice|Brtnici]], Strenčí (zaniklá ves) a ves [[Sokolíčko|Falknov]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref> |
V roce 1351 zakoupil Filip zboží v [[Horní Dubňany|Horních Dubňanech]] a ve stejném roce se psal po [[Plaveč (okres Znojmo)|Plavči]] na Znojemsku, kde zakoupil od svého příbuzného kněze Alše, který se roku 1358 psal po Polici, tak jako zprvu i jeho syn Odolen (r. 1361 už po Plavči), jeho díl v Dolní Plavči a téhož roku, kdy se Filip psal po Menharticích, vyměnil se Zdeňkem z Plavče celé své zboží v [[Menhartice|Menharticích]] s osmi lány v [[Louka (Jemnice)|Loučce]] a vším příslušenstvím za zboží v Dolní Plavči s lesy, lukami, vinicemi, všemi právy i s právem patronátním. V roce 1353 vyplatil Filip Pešlínovi, Ješkovi a Závišovi, bratrům z Vajtmíle, a Albrechtovi z Police tři sta hřiven grošů moravské váhy z věna vdovy po Vavřincovi z Plavče, které měla pojištěno v zemských deskách na části zboží v dolní Plavči i s církevními lény a se dvěma pluhy pole, se dvorem a polnostmi vzdělanými a nevzdělanými, s lesy, pastvami, vrbinami, vinicemi, s mlýny a mlýnskými struhami a hrázemi i s vodou. V roce 1354 zakoupil Filip ves Loučku, podle které se taktéž psal, a v roce 1358 další zboží v [[Brtnice|Brtnici]], Strenčí (zaniklá ves) a ves [[Sokolíčko|Falknov]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref> |
||
V roce 1356 se stal Nevhlas z Uponěšic ([[Oponešice|Oponešic]]) poručníkem Alšových dětí z Police a Mikšovi z Horní Plavče (von Oberplabcz) odprodal dva lány v Dolní Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police a Plavče, vymazat své věno 150 hřiven na Plavči. Podruhé byla provdána za Markvarta ze [[Šenkenberk (hrad)|Šenkenberka]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref> |
V roce 1356 se stal Nevhlas z Uponěšic ([[Oponešice|Oponešic]]) poručníkem Alšových dětí z Police a Mikšovi z Horní Plavče (von Oberplabcz) odprodal dva lány v Dolní Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police a Plavče, vymazat své věno 150 hřiven na Plavči. Podruhé byla provdána za Markvarta ze [[Šenkenberk (hrad)|Šenkenberka]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref> Filip z Police zemřel kolem roku 1358 a zanechal po sobě manželku Elišku z Pálovic, syna Petra a dcery Dorotu a Anežku.<ref>Kolektiv autorů (Jaroslav Bartík, Lenka Běhounková, Stanislav Vohryzek, Josef Jan Kovář, Hana Poláchová, Michaela Kokojanová, Hana Nohálová): Polykulturní lokalita Hradiště u Louky – Nový archeologický a historický model, časopis Přehled výzkumů 57-2, časopis Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, Brno 2016, s. 80-83</ref> Petr se roku 1368 spolčil s Ankou z Horky, manželkou [[Ješek z Brtnice|Ješkova (Schössel)]] bratra Lanclina. |
||
Hrzek ( |
Po Filipově smrti zdědil jeho majetek bratr Hrzek (Herš). V roce 1358 obdržel od šlechtice Hostěje ze Slavíkovic spolu s Hostějovými dcerami Budkou a Eliškou dvůr s příslušenstvím ve [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Slavíkovicích)]] a ve stejném roce odprodal své zboží v Polici svému příbuznému Tvochovi z Police, bratrovi Ješka (Schössel).<ref>MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401</ref> Mikuláši, rychtáři z [[Jemnice]], a jeho ženě Elišce (vdově po Filipovi) nechal v roce 1360 zapsat na Polici a [[Louka (Jemnice)|Loučce]] 100 hřiven pravého věna.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516</ref> Téhož roku Hrzek odprodal za 300 hřiven část majetku po svém bratru Filipovi ve vsi Louka, Sedlice a Hradiště Hynkovi Tluksovi a Ješkovi z [[Batelov|Batelova]] a [[Pacov|Pacova]]. Při této obchodní transakci ručili jeho příbuzní Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]], Ješek Schössel a Aleš z [[Plenkovice|Plenkovic]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54</ref> V roce 1368 je na tvrzi v Polici zmiňován Tvoch, který přenechal část polického majetku Seidlinovi z [[Lubnice]], snad z důvodu vzniklých příbuzenských vazeb.<ref>MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25</ref> Tvochovou chotí byla roku 1365 Eliška.<ref>MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333</ref> |
||
Gotickou tvrz v Polici držel v roce 1371 vladyka Smil s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, jehož chotí byla Anežka.<ref group="pozn.">Starý moravský rod Babků z [[Horní Meziříčko|Meziříčka]], Vilém z Police držel také [[Lechovice]] a [[Němčičky (okres Znojmo)|Němčičky]] (MZD 1 Brno, s. 167/505).</ref> V roce 1386 zapsal Pelhřim z Police / Pilgrim v. Pullitz část polického majetku své choti Dorotě ze Slatiny / Dorothea v. Latein a taktéž učinil i Filip z [[Kostníky|Kostník]] pro svou choť Dorotu. Jeho syn Jan z Kostník se oženil s Dorotou, sestrou Pelhřima z Police a je na Polici uváděn v roce 1390.<ref>MZD 1 Brno 145/505, r. 1385</ref> Smilův syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z [[Plenkovice|Plenkovic]], purkrabím na [[Cornštejn|Cornštejně]], listinu bratří Jana a Aleše [[Bítovští z Lichtenburka|Bítovských z Lichtenburka]], poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> Dále je syn Jakoubek zmiňován v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref>, roku 1417 ve společnosti Jana ml. z Bítova, Mikšíka z Plenkovic, Jana Bítovského a Jana Cornštejnského z Lichtenburka<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel polické tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník/Gößling]] (erb srnčí hlavy) s s chotí Dorotou.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref> |
Gotickou tvrz v Polici držel v roce 1371 vladyka Smil s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, jehož chotí byla Anežka.<ref group="pozn.">Starý moravský rod Babků z [[Horní Meziříčko|Meziříčka]], Vilém z Police držel také [[Lechovice]] a [[Němčičky (okres Znojmo)|Němčičky]] (MZD 1 Brno, s. 167/505).</ref> V roce 1386 zapsal Pelhřim z Police / Pilgrim v. Pullitz část polického majetku své choti Dorotě ze Slatiny / Dorothea v. Latein a taktéž učinil i Filip z [[Kostníky|Kostník]] pro svou choť Dorotu. Jeho syn Jan z Kostník se oženil s Dorotou, sestrou Pelhřima z Police a je na Polici uváděn v roce 1390.<ref>MZD 1 Brno 145/505, r. 1385</ref> Smilův syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z [[Plenkovice|Plenkovic]], purkrabím na [[Cornštejn|Cornštejně]], listinu bratří Jana a Aleše [[Bítovští z Lichtenburka|Bítovských z Lichtenburka]], poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> Dále je syn Jakoubek zmiňován v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref>, roku 1417 ve společnosti Jana ml. z Bítova, Mikšíka z Plenkovic, Jana Bítovského a Jana Cornštejnského z Lichtenburka<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel polické tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník/Gößling]] (erb srnčí hlavy) s s chotí Dorotou.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref> |
Verze z 7. 5. 2017, 18:48
Police | |
---|---|
Centrum Police s památníkem Františka Xaveriuse | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Jemnice |
Obec s rozšířenou působností | Moravské Budějovice (správní obvod) |
Okres | Třebíč |
Kraj | Vysočina |
Historická země | Morava |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 48°57′56″ s. š., 15°37′49″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 325 (2023)[1] |
Rozloha | 5,95 km²[2] |
Katastrální území | Police u Jemnice |
Nadmořská výška | 445 m n. m. |
Počet domů | 183 (2021)[3] |
Počet k. ú. | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Police 1 67534 Police u Jemnice police |
Starosta | Karel Janoušek |
Oficiální web: www | |
Police | |
Další údaje | |
Kód obce | 591394 |
Kód části obce | 125288 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Police (německy Pullitz) je obec v okrese Třebíč, asi 6 km jihovýchodně od města Jemnice. Ke dni 3.7. 2006 zde žilo 404 obyvatel. Je to nejjižnější obec kraje Vysočina.[4]
Historie
Nejstarší písemná zmínka o Polici se traduje k roku 1020, kdy měl mít ves v držení zprvu zámožný majitel, později se oddávající loupežím a vykrádání kostelů, za což jej měl Konrád, kníže znojemského údělu, uvěznit. Kolem roku 1037 se do Police umísťuje i klášter jeptišek, který měl být podle vyprávění za bratrovražedných bojů v knížecí rodině vyloupen, přičemž se jeptišky zachránily skrze podzemní chodbu útěkem do Bítova.[5] V roce 1052 se nacházela jistá ves Pulin mezi dalšími obcemi na Znojemsku, kterými kníže Břetislav obdaroval kostel ve Staré Boleslavi / Alt Bunzlau.[6] Podle historika Jiřího Kacetla tvořila Police v raném středověku hospodářské zázemí bítovského hradu a od 1. poloviny 14. století ji vlastnilo několik vladyků v příbuzenském stavu.[pozn. 1]
Police ve středověku
V roce 1343 se po Polici psal Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), vladyka z rodu erbu tří lupenů či makovic, kdy ručil při prodeji vsi Havraníky louckému klášteru.[7] V roce 1348 se Nevhlas psal také po Lesonicích. V roce 1360 v pramenech vystupují bratři z Lesonic, z nichž jedním z nich je Ješek z Brtnice. Sourozenci z Lesonic tehdy koupili od Tvocha z Brtnice zboží ve Zhořci a v Brtničce u Stonařova. Markvart, bratr Ješka Schössla z Brtnice, se psal roku 1361 po Lesonicích. V roce 1364 zmiňovaný Nevhlas z Oponešic a Lesonic byl s Ješkem (Schösslem) v příbuzenském vztahu.[8] V roce 1349 se po Polici psal vladyka Filip s bratrem Heršem (či Hrzkem), farářem ze Stonařova.[9]
V roce 1351 zakoupil Filip zboží v Horních Dubňanech a ve stejném roce se psal po Plavči na Znojemsku, kde zakoupil od svého příbuzného kněze Alše, který se roku 1358 psal po Polici, tak jako zprvu i jeho syn Odolen (r. 1361 už po Plavči), jeho díl v Dolní Plavči a téhož roku, kdy se Filip psal po Menharticích, vyměnil se Zdeňkem z Plavče celé své zboží v Menharticích s osmi lány v Loučce a vším příslušenstvím za zboží v Dolní Plavči s lesy, lukami, vinicemi, všemi právy i s právem patronátním. V roce 1353 vyplatil Filip Pešlínovi, Ješkovi a Závišovi, bratrům z Vajtmíle, a Albrechtovi z Police tři sta hřiven grošů moravské váhy z věna vdovy po Vavřincovi z Plavče, které měla pojištěno v zemských deskách na části zboží v dolní Plavči i s církevními lény a se dvěma pluhy pole, se dvorem a polnostmi vzdělanými a nevzdělanými, s lesy, pastvami, vrbinami, vinicemi, s mlýny a mlýnskými struhami a hrázemi i s vodou. V roce 1354 zakoupil Filip ves Loučku, podle které se taktéž psal, a v roce 1358 další zboží v Brtnici, Strenčí (zaniklá ves) a ves Falknov.[10]
V roce 1356 se stal Nevhlas z Uponěšic (Oponešic) poručníkem Alšových dětí z Police a Mikšovi z Horní Plavče (von Oberplabcz) odprodal dva lány v Dolní Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police a Plavče, vymazat své věno 150 hřiven na Plavči. Podruhé byla provdána za Markvarta ze Šenkenberka.[11] Filip z Police zemřel kolem roku 1358 a zanechal po sobě manželku Elišku z Pálovic, syna Petra a dcery Dorotu a Anežku.[12] Petr se roku 1368 spolčil s Ankou z Horky, manželkou Ješkova (Schössel) bratra Lanclina.
Po Filipově smrti zdědil jeho majetek bratr Hrzek (Herš). V roce 1358 obdržel od šlechtice Hostěje ze Slavíkovic spolu s Hostějovými dcerami Budkou a Eliškou dvůr s příslušenstvím ve Slavíkovicích) a ve stejném roce odprodal své zboží v Polici svému příbuznému Tvochovi z Police, bratrovi Ješka (Schössel).[13] Mikuláši, rychtáři z Jemnice, a jeho ženě Elišce (vdově po Filipovi) nechal v roce 1360 zapsat na Polici a Loučce 100 hřiven pravého věna.[14] Téhož roku Hrzek odprodal za 300 hřiven část majetku po svém bratru Filipovi ve vsi Louka, Sedlice a Hradiště Hynkovi Tluksovi a Ješkovi z Batelova a Pacova. Při této obchodní transakci ručili jeho příbuzní Nevhlas z Oponešic, Ješek Schössel a Aleš z Plenkovic.[15] V roce 1368 je na tvrzi v Polici zmiňován Tvoch, který přenechal část polického majetku Seidlinovi z Lubnice, snad z důvodu vzniklých příbuzenských vazeb.[16] Tvochovou chotí byla roku 1365 Eliška.[17]
Gotickou tvrz v Polici držel v roce 1371 vladyka Smil s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, jehož chotí byla Anežka.[pozn. 2] V roce 1386 zapsal Pelhřim z Police / Pilgrim v. Pullitz část polického majetku své choti Dorotě ze Slatiny / Dorothea v. Latein a taktéž učinil i Filip z Kostník pro svou choť Dorotu. Jeho syn Jan z Kostník se oženil s Dorotou, sestrou Pelhřima z Police a je na Polici uváděn v roce 1390.[18] Smilův syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z Plenkovic, purkrabím na Cornštejně, listinu bratří Jana a Aleše Bítovských z Lichtenburka, poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.[19] Dále je syn Jakoubek zmiňován v roce 1414[20], roku 1417 ve společnosti Jana ml. z Bítova, Mikšíka z Plenkovic, Jana Bítovského a Jana Cornštejnského z Lichtenburka[21] V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel polické tvrze Jan z Kostník/Gößling (erb srnčí hlavy) s s chotí Dorotou.[22]
Police v 15. - 17. století
Polické majetky postupně odkoupil Adam z Bačkovic (erbu jeleních parohů), který na Polici seděl v letech 1437 – 1463. Jeho synové Jan (majitel v letech 1463 – 1466) a Hynek (majitel v letech 1466 – 1522) započali v 2. polovině 15. století s pozdně gotickou přestavbou tvrze. Na přelomu 15. a 16. století na Polici sídlil Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a Bačkovic také Jaroslavice / Joslowitz a Nový Hrádek. Jeho dcera Eva se provdala v roce 1522 za svého poručníka Viléma Kunu z Kunštátu. Roku 1524 prodali „Polici s tvrzí a půltuctem okolních vesnic” panu Janovi Tavíkovskému z Tavíkovic (roku 1534 purkrabí znojemského markraběcího hradu). Jana z Tavíkovic a jeho manželku Kateřinu z Puchheimu připomínal nad příjezdovou bránou do kamene vytesaný nápis s erby pánů z Tavíkovic a Puchheimu (r. 1534). Po Janovi držel Polici Václav Tavíkovský (připomínán r. 1562 a r. 1568). Majetek zdědila jeho ovdovělá dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic (Valdštejnová), která v roce 1590 vše odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu / Georg Christoph Teufel v. Guntersdorf († 1608).
Jiří Kryštof Teufel prodal ves Polici s tvrzí a obcemi patřícími k jeho panství Uršule Lorantové z Inky / Orsolya (Oršoja) Loránth de Inke, která byla druhou ženou Jana Čejky z Olbramovic / Wolframitz. Ten se v roce 1613 psal po Polici, Syrovicích a Bystřici.[23] Za účast na stavovském povstání byl nejprve odsouzen k smrti a nakonec k doživotnímu žaláři.[24] Uršula pocházela z uherského rodu, který získal po šlechtickém rodu Nyáryovců z Bedegu / Nyáry család bedeghi přes sestru posledního majitele panství Jana Nyáryho a jejího manžela Mikuláše Loranta z Inky / Miklós Loránth de Inke bzenecké panství. Zároveň byla přes uherský rod Zay von Csömör / Zay z Čemer v přízni s pány z Puchheimu (László Zay de Csömör a Felizitas von Puecheim).[25][26][27] V roce 1625 zapsal polické panství jako dědictví své choti Elišce Zay z Čemer / Erzsébet Zay de Csömör uherský šlechtic Benedikt Palásthy z Kosihovic či Kesejova / Benedek Palásthy et Keszihócz, pán na Slavičíně.
Police za Berchtoldů z Uherčic
V roce 1633 přikoupil Jakub Berchtold ke svému uherčickému panství také Polici, kterou Berchtoldové drželi až do roku 1821 (Matyáš Arnošt z Berchtoldu, 1678 František Karel hrabě Berchtold, hrabata František Antonín a 1720–1786 Adam Ignác Berchtold, dcera hraběnka Marie Vilemína, 1811 buchlovická větev rodu). Jakub Berchtold ještě tentýž rok rozšířil panství o Kostníky s cihelnou a Lovčovice od hraběte Václava Kořenského z Terešova / Korzensky von Thereschau, v roce 1636 od Benedikta Palásthy o Kojetice, Hornice, Dědice a Bačkovice a v roce 1693 k panství přibyly Županovice a Dešná.[28] Polické panství sestávalo ze zámku, pivovaru, hospodářského dvora, ovčína, mlýnů, pily, ovocné zahrady a chmelnice, rybníků, vápenky a dalších obcí. Renesanční části zámku byly za Jakuba Berchtolda navýšeny o druhé patro, přibyly správní a hospodářské budovy s průjezdem. Na barokních úpravách se podílel italský barokní sochař a štukatér Baldassare Fontana. Nové dvoupatrové křídlo na jihu umožnilo lepší přístup do prostorných zahrad.[29]
Poslední majitelé
Po Berchtoldech držel Polici hrabě August von Segur, francouzský emigrant v Uhrách, po něm synové Julio a Artur hrabata Segur. Poslední pak zámek prodal městu Znojmu (1860 – 1872). Max Springer koupil Polici v roce 1872, po něm Leopold hrabě Šternberk v roce 1885 a nakonec v roce 1872 Alfred Vražda z Kunvaldu (1887 – 1945).[30] Po odstoupení pohraničních území v roce 1938 Alfred Vražda z Kunvaldu optoval k protektorátnímu občanství.[31] V roce 1945 mu byl velkostatek Police na základě Benešových dekretů zkonfiskován, což se také podepsalo na celkové devastaci obytných i hospodářských budov.[32]
Židovská obec
Židé se usadili v horní části vsi již za Adama z Bačkovic (hrabivce), kde měli svou školu i synagogu. Za pánů Berchtoldů byli Židé vykázáni do dolejší části vsi „Housence" a od obce odděleni drátem. V Židovské obci se nacházela nová synagoga a škola, do které chodili i křesťané. Židé obchodovali s obilím, střižným zbožím a penězi. Na okraji gheta se nalézal židovský hřbitov. V letech 1787 až 1848 zde žilo 22 rodin. Po zrušení omezujících židovských zákonů se Židé počali stěhovat do měst a roku 1891 byla nakonec židovská obec v Polici připojena k židovské obci v Jemnici. S úbytkem židovského obyvatelstva se započalo úřadovat od roku 1883 v českém jazyce a na památku německého úřadování si obec ponechala staré poštovní razítko „Gemeindeamt Pullitz."[33].
Předkové Josepha Pulitzera pocházela z Police (německy "Pulitzer").[34].
Obec po roce 1989
Obec Police v roce 2007 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění hnědý diplom, tj. diplom za vzorné vedení kroniky.[35] Obec Police v roce 2009 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění diplom za příkladnou péči o historickou zástavbu obce.[35] Obec Police v roce 2010 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění oranžová stuha, tj. ocenění za spolupráci obce a zemědělského subjektu.[35] V kategorii obcí v krajském kole soutěže Zlatý erb za rok 2015 obec byla oceněna za své webové stránky, v předchozím roce se v soutěži umístila druhá.[36] V roce 2015 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2015, konkrétně obdržela Cenu naděje pro živý venkov za místní spolkový život a občanskou společnost v obcích.[37] V roce 2016 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2016, konkrétně obdržela diplom za vzorné vedení obecní kroniky.[38]
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 801 | 747 | 762 | 818 | 804 | 832 | 731 | 560 | 583 | 530 | 455 | 389 | 384 |
Pamětihodnosti
- Tvrz z roku 1371, v roce 1534 přestavěna v renesanční zámek. Roku 1636 byl zámek přestavěn do barokní podoby, kterou má dodnes.
- Synagoga v Polici
- Židovský hřbitov v Polici
- Pomník padlým z 23. května 1923
- Boží muka při silnici do Bačkovi v tzv. Lipách
- Socha sv. Františka Xaverského z poloviny 19. století
- Kaple v Hájku u Kostník
Osobnosti
- Gustav Heidler – poslanec RNS ČSR, národohospodář, právník
- Ferdinand Heidler – poslanec RNS ČSR, národohospodář, ministr obchodu
- Ferdinand Heidler starší - správce statku v Polici, politik
- Friedrich Heidler - poslanec Moravského zemského sněmu
- Leopold Berchtold - šlechtic, politik
Spojitost s Pulitzerovou cenou
Jméno obce je dodnes "zakódováno" v názvu pravděpodobně nejznámější novinářské ceny světa - Pulitzerovy ceny. Tuto cenu založil novinář Joseph Pulitzer, jehož předkové zde v 17. a 18. století žili (odtud německá forma příjmení "Pulitzer").
Odkazy
Poznámky
- ↑ V roce 1343 je zmíněn Nevlas/Neblas z Police, 1349 Filip z Police a jeho bratr farář Heršík/Herso ve Stonařově (MZD 1 Brno, s. 8/505, č. 150, SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí, s. 82), 1351 Filip a jeho choť ve spojení se Ctiborem z Ratibořic (MZD 1 Brno, s. 14/505, č. 24), 1355 Filip z Police ve spojení s Bohunkem z Volfířova (MZD 1 Brno, s. 25/505, č. 93), 1350-1360 bratři farář Heršík/Herso a Filip a Eliška, sestra Filipa z Kostník (MZD 1 Brno, s. 32/505), 1356 Anežka z Police s chotěm Simonem z Nové Vsi (MZD 1 Brno, s. 28/505, č. 165), 1358 Aleš s chotí Johankou (MZD 1 Brno, s. 33/505 č. 293 a 294), 1358 Twoch a farář Heršík (MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401), 1358 Smil z Police, vnuk Margarety z Našiměřic (MZD 1 Brno, s. 35/505, č. 339), 1360 Heršík z Police ve spojení s rychtářem Mikulášem/Niklasem z Jemnice a s jeho chotí Eliškou, dcerou Hostěje (MZD 1 Brno, s. 41/505, č. 516, CDM IX, s. 146–147, č. 201), 1365 Twoch z Police s chotí Eliškou (MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333), 1368 Aleš z Police ve spojení s Newhlasou z Oponešic (MZD 1 Brno, s. 63/505, č. 369), 1368 Filip z Police, Anka s chotěm Lanclinem z Brtnice a Filipův syn Petr (MZD 1 Brno, s. 73/505), 1368 Twoch z Police a Seidlin z Lubnice (MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25), 1371 Smil z Police s chotí Kačnou a Smilův otec Pešík ze Zahrádek (MZD 1 Brno, s. 86/505, č. 298), 1376 Anežka/Agnes v. Pullitz a její choť Wilhelm/Vilém v. Pullitz (MZD 1 Brno, s. 118/505, č. 329), 1378 Pešík/Peslin z Police, 1379 Smil z Police a Vilém Babka z Police (MZD 1 Brno, s. 141/505, č. 725), 1381 Vilém a jeho 2. choť Doubrava (MZD 1 Brno, s. 151/505, č. 907), 1385 Pešík/Peslin s chotí Kačnou (Filipovou sestrou), (bratr Agnes: MZD 1 Brno, 167/505), 1385 Smil z Police (MZD 1 Brno, s. 163/505, č. 182 a 183), 1380 Filipův syn Jan z Kostník a 1385 s chotí Dorotou (MZD 1 Brno 145/505).
- ↑ Starý moravský rod Babků z Meziříčka, Vilém z Police držel také Lechovice a Němčičky (MZD 1 Brno, s. 167/505).
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha: Český statistický úřad. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ NEUWIRTHOVÁ, Eva. Obecní slavnosti patří k létu, o víkendu slavila Police | Kraj Vysočina [online]. Kraj Vysočina, 2014-06-30 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2
- ↑ Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 479
- ↑ Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, druhý svazek, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, dizertační práce, s. 92-93
- ↑ Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí. Praha 2001, s. 342. Bratři: Ješek Schössel z Brtnice, Racek či Lanczlin z Brtnice, Tvoch z Brtnice, Nevhlas z Lesonic a Markvart z Bohušovic uvádí Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 44-45
- ↑ Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530
- ↑ Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420
- ↑ Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420
- ↑ Kolektiv autorů (Jaroslav Bartík, Lenka Běhounková, Stanislav Vohryzek, Josef Jan Kovář, Hana Poláchová, Michaela Kokojanová, Hana Nohálová): Polykulturní lokalita Hradiště u Louky – Nový archeologický a historický model, časopis Přehled výzkumů 57-2, časopis Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, Brno 2016, s. 80-83
- ↑ MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401
- ↑ Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516
- ↑ Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54
- ↑ MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25
- ↑ MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333
- ↑ MZD 1 Brno 145/505, r. 1385
- ↑ Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.
- ↑ Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.
- ↑ Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.
- ↑ Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.
- ↑ Landtafel Brünn XXIX, 24, Gerichtliche Vorladungsbücher (Půhoň) Brunn XXXVI, 1, XXXVIII, 211, Hosák, s. 173
- ↑ Josef Pilnáček: Staromoravští rodové, Band 1, s. 272
- ↑ Majitelé bzeneckého panství na - www.starybzenec.cz
- ↑ Genealogie rodu - Zay von Csömör
- ↑ Genealogie rodu - Nyáry de Bedegh
- ↑ Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren: Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 480
- ↑ Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 482
- ↑ Historie polického panství
- ↑ Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2
- ↑ Kacetl, Jiří - Lazárek, Petr - Molík, David: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort. Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě ve spolupráci s Městským muzeem v Recu, 2013. ISBN 978-80-86974-12-5. Online zde: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí
- ↑ Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2
- ↑ http://www.ztis.cz/rubrika/z-domova/clanek/trebic-navstivil-doktor-trebitsch
- ↑ a b c Kraj Vysočina. Kraj Vysočina - přehled oceněných obcí [online]. Kraj Vysočina, 2014-07-01 [cit. 2016-08-08]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁK, František. Nejlepší web má Police a průmyslová škola [online]. Třebíčský deník, 2016-03-13 [cit. 2016-03-13]. Dostupné online.
- ↑ SVATOŠOVÁ, Jitka. Vesnicí roku 2015 Kraje Vysočina je MARTÍNKOV [online]. Kraj Vysočina, 2015-05-27, rev. 2015-05-27 [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.
- ↑ SVATOŠOVÁ, Jitka. Vesnicí roku Kraje Vysočina je LÍPA [online]. Kraj Vysočina, 2016-05-30, rev. 2016-05-30 [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Police na Wikimedia Commons