Chorvatsko: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m odstranění historických nepravd
Fixinela (diskuse | příspěvky)
616 editací
→‎Kultura: Trakošćan
Řádek 386: Řádek 386:
[[Goran Višnjić]] a [[Mira Furlanová]] se prosadili jako televizní a filmoví herci v Británii a USA.
[[Goran Višnjić]] a [[Mira Furlanová]] se prosadili jako televizní a filmoví herci v Británii a USA.


Architektonickými památkami zapsanými na seznam světového dědictví jsou [[Diokleciánův palác]] ve [[Split]]u, [[Bazilika svatého Eufrazia|Eufraziova bazilika]] v [[Poreč]]i a [[Katedrála svatého Jakuba (Šibenik)|Katedrála sv. Jakuba]] v [[Šibenik]]u. Krom toho byla na seznam zapsána i celá dvě historická města - [[Dubrovník]] a [[Trogir]]. Krom toho k významným stavbám patří biskupský komplex v historickém jádru města [[Zadar]]u, středověký hrad [[Veliki Tabor]] či skalní [[klášter Blaca]] na ostrově [[Brač]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Architektonickými památkami zapsanými na seznam světového dědictví jsou [[Diokleciánův palác]] ve [[Split]]u, [[Bazilika svatého Eufrazia|Eufraziova bazilika]] v [[Poreč]]i a [[Katedrála svatého Jakuba (Šibenik)|Katedrála sv. Jakuba]] v [[Šibenik]]u. Krom toho byla na seznam zapsána i celá dvě historická města - [[Dubrovník]] a [[Trogir]]. Krom toho k významným stavbám patří biskupský komplex v historickém jádru města [[Zadar]]u, středověké hrady [[Trakošćan]] a [[Veliki Tabor]] či skalní [[klášter Blaca]] na ostrově [[Brač]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Chorvatské památky zapsané v seznamu UNESCO a nominace na další zápisy {{!}} Chorvatsko.cz
| titul = Chorvatské památky zapsané v seznamu UNESCO a nominace na další zápisy {{!}} Chorvatsko.cz
| periodikum = www.chorvatsko.cz
| periodikum = www.chorvatsko.cz

Verze z 8. 1. 2020, 10:15

Chorvatská republika
Republika Hrvatska
vlajka Chorvatska
vlajka		 znak Chorvatska
znak
Hymna
Lijepa naša domovino
Geografie

Poloha Chorvatska
Poloha Chorvatska

Hlavní městoZáhřeb
Rozloha56 542 km² (123. na světě)
z toho 0,01 % vodní plochy
Nejvyšší bodSinjal (1831 m n. m.)
Časové pásmo+1
Poloha45°15′ s. š., 15°28′ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel4 171 954 (130. na světě, 2018)
Hustota zalidnění76 ob. / km² (114. na světě)
HDI▲ 0,805 (vysoký) (47. na světě, 2012)
Jazykchorvatština
Národnostní
složení		Chorvati 90 %
Náboženstvířímskokatolické 90 %, ortodoxní 4,44 %, islám 1,3 %
Státní útvar
Státní zřízeníparlamentní republika
Vznikvyhlášeno 25. června 1991 (rozpad Jugoslávie)
PrezidentkaKolinda Grabarová Kitarovićová
Předseda vládyAndrej Plenković
Měnakuna (100 lipa) (HRK)
HDP/obyv. (PPP)21 880[1] USD (55. na světě, 2015)
Giniho koeficient29 (2005)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1191 HRV HR
MPZHR
Telefonní předvolba+385
Národní TLD.hr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Na tento článek je přesměrováno heslo Charvátsko. Tento článek je o současném státu. O historickém území pojednává článek Charvátská země.
Orientační mapa Chorvatska

Chorvatsko, (úředním názvem Chorvatská republika, starším názvem Charvátsko, Charvátská republika, chorvatsky Hrvatska, Republika Hrvatska) je evropský stát, který se geograficky nachází na pomezí střední a jižní Evropy; jde o jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Jeho sousedy jsou Slovinsko, Maďarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Černá Hora. Chorvatsko je členem OBSE (od 24. 3. 1992), OSN (od 22. 5. 1992), Rady Evropy (od 6. 11. 1996), WTO (od 30. 11. 2000), NATO (od 1. 4. 2009) a Evropské unie (od 1. 7. 2013).[2] Není zatím členem Schengenského prostoru.[3] Hlavním městem je Záhřeb, který je i jedním z 21 tamních krajů (žup, chorvatsky: županije).

Rozloha Chorvatska je 56 594 km², převážná část z tohoto území leží v kontinentálním podnebí, zbytek pak v podnebí středozemním. Do rozlohy je započten i povrch více než 1 000 chorvatských ostrovů různých velikostí od největších s rozlohou nad 400 km² (Krk, Cres), přes menší (Brač, Hvar) až po velmi malé útesy. V Chorvatsku žije 4,29 milionů obyvatel, většina z nich se hlásí k chorvatské národnosti.

První Slované na území dnešního Chorvatska dorazili na začátku 7. století, na začátku 9. století vytvořili státní útvar se dvěma vévodstvími. Prvním chorvatským králem se stal Tomislav, roku 925 (od roku 910 do roku 925 vévoda). Jako samostatné království Chorvatsko vystupovalo do roku 1102, poté vstoupilo do personální unie s Uhrami, tedy s dnešním Maďarskem. Roku 1527 byl kvůli probíhající stoleté válce (1493–1593) s Turky (Osmanskou říší) do čela Chorvatska zvolen Ferdinand I. Habsburský, a země se tak stala až do roku 1918 zůstala součástí Habsburské monarchie.

Po skončení 1. světové války Chorvaté se Slovinci a Srby vytvořili mezinárodně neuznaný stát - Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů, který však existoval jen necelý měsíc. Poté se Chorvatsko stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od 3. října 1929 byl název státu Království Jugoslávie.) Za 2. světové války se Království Jugoslávie rozpadlo a vznikl tzv. Nezávislý stát Chorvatsko. Po válce Chorvatsko společně s dalšími zeměmi založilo federativní republiku Jugoslávie, ve které setrvalo do roku 1991, kdy vyhlásilo nezávislost, jež byla mezinárodně uznaná v roce 1992. Vyhlášení nezávislosti však vyústilo v Chorvatskou válku za nezávislost, která trvala až do roku 1995, a kterou Chorvatsko vyhrálo.

Moderní Chorvatsko je parlamentní republikou. Jedná se o 18. nejpopulárnější turistickou destinaci na světě. Turismus je i jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmu státu, podílí se 20 % na HDP. Vzdělání pro své občany Chorvatsko poskytuje zdarma, včetně státních vysokých škol. Jeho nejdůležitějšími obchodními partnery jsou Itálie, Slovinsko a Německo.[4]

Historické země

Moderní Chorvatsko se skládá ze Středního Chorvatska s Chorvatským Přímořím (Záhřeb a okolí až k řece Ilově na východě, Karlovacká oblast, Rijeka a okolí, oblast Liky až k řece Zrmanji; přirozeným centrem je Záhřeb a na Chorvatském Přímoří pak Rijeka), Dalmácie bez Kotoru, ale s územím bývalé republiky Dubrovník, Slavonie na východě země (od řeky Ilovy na východ, ke Slavonii však historicky náleží také Sremský okruh v dnešní Srbské autonomní oblasti Vojvodině; přirozeným centrem je Osijek), většina bývalého markrabství Istrie, tj. Istrijského poloostrova na západě Chorvatska, centrem je město Pula. Dále pak k Chorvatsku patří ještě původně uherské oblasti Mezimuří a jižní části Baranje.

Znaky hlavních zemí jsou vyobrazeny i ve složeném znaku dnešního Chorvatska, který obsahuje kromě červenostříbrného šachovnicového štítu vlastního Chorvatska též znaky Slavonie (černá kuna mezi dvěma řekami), Dalmácie (tři zlaté korunované lví hlavy na modrém poli), Istrie (zlatá koza na modrém poli), Dubrovníku (stříbrné vodorovné pruhy na červeném poli) a Středního Chorvatska (půlměsíc s hvězdou).

Starší úřední názvy Chorvatska

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Chorvatska.
Příchod Chorvátů k Jadranu, Oton Iveković

Před 130 tisíci lety žili na chorvatském území významné komunity neandrtálců. Pozůstatky na kopci nad obcí Krapina objevil v roce 1899 paleontolog Dragutin Gorjanovič Kramberger a spolu s nimi osm opracovaných drápů orla mořského, které archeologové v roce 2015 prohlásili za nejstarší šperky světa.[5]

Existenci rozvinutého, ba inovativního zemědělství a chovatelství již v období 5000 př. n. l. dokázal průlomový objev v roce 2018, kdy během zkoumání hrnčířských výrobků ze dvou archeologických nalezišť v Pokrovniku a Danilo Bitinu badatelé objevili stopy sýra, jehož stáří odhadli na nejméně na sedm tisíc let, díky čemuž museli dosud odhadované stáří této potraviny posunout o celých čtyři tisíce let.[6]

V dobách před naším letopočtem žily v dnešním Chorvatsku ilyrské kmeny, které se později stáhly na území dnešní Albánie. Během 2. – 1. století př. n. l. vytvořili Římané na Balkáně rozsáhlou provincii nazývanou Illyricum, která zahrnula také dnešní chorvatské území.

Od 7. století se zde začali usazovat Slované, kteří později vytvořili jednotný chorvatský stát. Prvním chorvatským králem byl Tomislav I. z dynastie Trpimírovců. Roku 1102 bylo chorvatské království spojeno personální unií s uherským státem. někteří historici se však domnívají, že šlo spíše o anexi.

Za vlády Habsburků a za dob Rakouska-Uherska byla země pod uherskou nadvládou, a byla jediným přístupem Uherska k moři. V té době ale také čelila výbojům z Osmanské říše. Proti turecké hrozbě byla vytvořena vojenská hranice. Chorvatský šlechtic Mikuláš Šubič Zrinský, který roku 1566 zahynul s celou svou posádkou při obraně pevnosti Szigetvár proti padesátinásobné přesile Osmanských Turků, se stal po své smrti chorvatským národním hrdinou.

Jugoslávie (1918–1991)

Související informace naleznete také v článcích Chorvatská bánovina, Nezávislý stát Chorvatsko a Socialistická republika Chorvatsko.
Adolf Hitler a fašistický diktátor Ante Pavelić v červnu 1941

1. prosince 1918 vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Království SHS), a to spojením Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů, který se na podzim 1918 utvořil z jihoslovanských území Rakousko-Uherska (Centrální Chorvatsko, Slavonie, Dalmácie, Bosna a Hercegovina, Kraňsko a Dolní Štýrsko), se Srbským královstvím, které se v letech 1913–1918 rozšířilo o Vardarskou Makedonii, Kosovo, Vojvodinu a Černou Horu. Roku 1929 se Království SHS přejmenovalo na Království Jugoslávie. V rámci královské Jugoslávie získalo roku 1939 Chorvatsko jistou autonomii vytvořením Chorvatské bánoviny. Po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem v roce 1941 vyhlásili chorvatští fašisté, tzv. ustašovci, Nezávislý stát Chorvatsko, zahrnující větší část chorvatských zemí a rovněž Bosnu a Hercegovinu. Ustašovský režim Ante Paveliće povraždil až 335 000 příslušníků srbské menšiny, mnohé z nich v táboře Jasenovac.[7]

V poválečném období bylo Chorvatsko lidovou (1945–1963), resp. socialistickou (1963–1990) republikou v rámci Federativní lidové, resp. Socialistické federativní republiky Jugoslávie. V čele socialistické Jugoslávie stál pětatřicet let Josif Broz Tito, rodák z chorvatského Kumrovce. V období 1945–1990 bylo Chorvatsko po Slovinsku druhou nejrozvinutější jugoslávskou republikou.

Nezávislost (1991–dosud)

Záběr z Chorvatské války za nezávislost

V roce 1990 byl oficiální název změněn na Republiku Chorvatsko. 25. června 1991 vyhlásilo Chorvatsko spolu se Slovinskem nezávislost (ta byla uznána 15. ledna 1992 Evropským společenstvím). Jugoslávská federace však samostatnost neuznala, a to rozpoutalo válečný konflikt, který se s přestávkami vlekl až do roku 1995. Po roce 2000 začalo Chorvatsko směřovat do NATO a EU. V roce 2004 se stalo kandidátskou zemí EU, která s ním zahájila přístupová jednání 3. října 2005 (v týž den jako s Tureckem). Do poslední chvíle nebylo jisté, zda přístupová jednání vůbec začnou, a to kvůli dřívější neochotě Chorvatska spolupracovat s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Krátce předtím však Chorvatsko udělalo pokrok při hledání generála Ante Gotoviny, obviněného z válečných zločinů během Operace Bouře v roce 1995, při které muselo na 200 tisíc Srbů opustit své domovy,[8] a tím splnilo zbývající podmínku pro zahájení přístupových jednání. 1. dubna 2009 vstoupilo Chorvatsko do NATO. 1. července 2013 se Chorvatsko stalo 28. členem EU.[9][9][10][10][11] Gotovina a další chorvatští generálové byli tribunálem v Haagu zproštěni viny, což bylo kritizováno Srbskem jako „politické rozhodnutí“.[12]

Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Chorvatska.
Plitvická jezera

Chorvatsko leží v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově na břehu Jaderského moře a na mnoha ostrovech v Jaderském moři. Patří mu dvě třetiny kamenitého pobřeží Jaderského moře (poloostrov Istrie a Dalmácie).

Hraničí s Maďarskem na severovýchodě, Srbskem na východě, Černou horou a Bosnou a Hercegovinou na jihovýchodě a Slovinskem na severozápadě.

Rozloha je 56 594 kilometrů čtverečních, z toho 128 čtverečních kilometrů tvoří vodní plocha. Je to 127. největší země na světě. Nejvyšším pohořím jsou Dinárské hory, kde se nachází nejvyšší hora Chorvatska Dinara, s výškou 1831 m. n. m. Tyčí se blízko hranic s Bosnou a Hercegovinou. Chorvatsko se krom pevninské části skládá z více než tisíce ostrovů a ostrůvků různých velikostí, z nichž 48 je trvale obydleno. Největšími ostrovy jsou Cres a Krk, z nichž každý má rozlohu přibližně 405 čtverečních kilometrů.

Hornatými severními částmi Chorvatského Záhoří a rovinatými pláněmi Slavonie na východě, které jsou součástí Panonské pánve, protékají hlavní řeky: Dunaj, Dráva, Kupa a Sáva. Dunaj, druhá nejdelší řeka Evropy, protéká městem Vukovar na východě a tvoří součást hranice se Srbskem. Střední a jižní oblasti poblíž jadranského pobřeží se skládají z nízkých hor a zalesněných vrchovin. Přírodní zdroje nalezené v zemi v množství dostatečně významném pro průmyslové zpracování zahrnují ropu, uhlí, bauxit, železnou rudu, vápenec, křemen, slídu, sůl atd. Krasové útvary jsou k nalezení asi na polovině území Chorvatska a zvláště četné jsou v Dinárských horách. Speleologové evidují 7 000 jeskyň, 49 z nich je hlubších než 250 metrů, 14 než 500 metrů a tři jeskyně dosahují hloubky více než 1000 metrů.

Nejznámějšími jezery jsou Plitvická jezera, systém 16 jezer s vodopády, které je spojují přes dolomitové a vápencové kaskády. Jezera jsou proslulá svými výraznými barvami, od tyrkysové až po mátově zelenou.[13]

Lesy pokrývají 2 490 000 hektarů, což představuje 44% chorvatského území.

V Chorvatsku žije 37 000 známých živočišných druhů, ale jejich skutečný počet se odhaduje na 50 000 až 100 000. Tyto nové odhady vycházejí z objevu téměř 400 nových druhů bezobratlých v roce 2000. Na chorvatském území žije více než tisíc endemických druhů, k nejznámějším patří macarát jeskyní,obývající jeskyně Dinárských hor.[14] Pro řadu endemitů se však v posledních letech stává hrozbou invazivní řasa Lazucha tisolistá. Chorvatská legislativa chrání 1 131 živočišných druhů. Chorvatsko má též 444 chráněných oblastí, jejichž rozloha představuje 9% celkové plochy státu. Patří mezi ně osm národních parků, dvě přírodní rezervace a deset přírodních parků.

Průměrné roční srážky se pohybují mezi 600 milimetry a 3500 milimetry na metr čtvereční, v závislosti na zeměpisné oblasti. Nejmenší srážky jsou zaznamenávány na ostrovech (Biševo, Lastovo, Svetac, Vis) a ve východních částech Slavonie, nejvyšší naopak v Dinárských horách a v Gorském kotaru. Vyšší rychlosti větru jsou častěji zaznamenávány v chladnějších měsících podél pobřeží. Nejslunnějšími částmi země jsou ostrovy Hvar a Korčula, kde je naměřeno v průměru více než 2700 hodin slunečního svitu ročně.[15]

Politický systém

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Chorvatska.
Budova Vlády Chorvatské republiky

Chorvatsko je unitární stát a parlamentní republika. Podle ústavy z roku 1990 bylo Chorvatsko poloprezidentským systémem, do značné míry kvůli osobě zakladatele státu Franjo Tuđmana. Roku 2000 byla pozice prezidenta zákonem oslabena a Chorvatsko přešlo na systém parlamentní, v němž výkonnou moc drží především premiér a vláda, zvaná Rada ministrů. Vláda je odpovědná parlamentu, který je jednokomorový a nazývá se Sabor.

Prezident republiky (Predsjednik Republike) je hlavou státu, je přímo volený občany a jeho mandát trvá pět let. Ústava dává jedné osobě možnost být zvolen pouze dvakrát. Prezident je velitelem ozbrojených sil a má určitý vliv na zahraniční politiku. Prezidentkou Chorvatska je od roku 2015 Kolinda Grabarová Kitarovićová, jakožto první žena v historii.[16]

Vláda je vedena předsedou vlády, který má čtyři místopředsedy a šestnáct ministrů. Vláda má sídlo u Banského dvora v Záhřebu, hned naproti budově parlamentu. Současným předsedou vlády je od roku 2016 Andrej Plenković, předseda největší pravicové strany, která vedla většinu vlád od roku 1991, Chorvatského demokratického společenství.[17]

Jednokomorový parlament (Sabor) má zákonodárnou moc. Druhá komora existovala od roku 1993, ale v roce 2001 byla zrušena.[18] Počet členů Saboru se může pohybovat od 100 do 160. Všichni jsou voleni lidovým hlasováním na čtyři roky. Zasedání Saboru se konají od 15. ledna do 15. července a od 15. září do 15. prosince.

Administrativní dělení

Župy Chorvatska
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Chorvatska.

Chorvatsko se od roku 1992 dělí na 21 žup, ty se dále dělí na opčiny (v průměru kolem 10-20) které mají podobné postavení, jako české obce.

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Chorvatska.
Rijeka je největší chorvatský přístav
Zemědělská krajina okolo řeky Neretvy
Ostrov Brač
Soubor:Souostroví Pakleni otoci.jpg
Souostroví Pakleni otoci

Chorvatská ekonomika by se dala charakterizovat jako středně rozvinutá v rámci Evropy. HDP na obyvatele je zde přibližně o 7 000 USD nižší než v Česku. V dobách Jugoslávie patřilo Chorvatsko k nejrozvinutějším zemím tohoto soustátí. Bylo zde povoleno soukromé podnikání, dobře rozvinutý turistický průmysl a bylo zde koncentrováno i několik větších zahraničních investic.

Ekonomika země silně utrpěla v letech 1991–95, během vleklého válečného konfliktu se Srby a Bosňany. Nejenže tato válka zemi finančně vyčerpala, ale navíc se jí vyhnula velká vlna zahraničních investic do postkomunistického bloku, které tak získaly zejména země střední Evropy. Po skončení války se Chorvatsko začalo silně zaměřovat na rozvoj turistiky, čímž došlo k oživení ekonomiky.

Od roku 2000 se ekonomická situace znatelně lepší a roční růst HDP se pohybuje v rozmezí 4–6 %. Velkou měrou se na ekonomickém růstu podílí spotřeba domácností a snadná dostupnost úvěrů. Inflace je pod kontrolou a chorvatská měna stabilní. Přesto se Chorvatsko i nadále potýká s mnoha ekonomickými problémy. Je zde velká nezaměstnanost, až 20 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Dalším problémem je silně záporná bilance zahraničního obchodu a velká státní účast v hospodářství, díky neochotě vlád dát zelenou privatizacím větších podniků, i kvůli odporu veřejnosti. V neposlední řadě se Chorvatsko potýká s velkými rozdíly mezi regiony, a to díky nerovnoměrné politice regionálního rozvoje. Zatímco se vlády soustředí na dynamický rozvoj pobřežních oblastí, vnitrozemí zůstává stranou, bez větších šancí na získání státních prostředků, které nutně potřebují k rozvoji.

Hospodářské ukazatele
  • HDP – $ 92,309 mld. (2016 - odhad)
  • Růst HDP – -1,5 % (2010)
  • HDP na obyvatele – $ 21 791 (2016)
  • Složení ekonomiky – zemědělství: 7,2 %, průmysl: 31,7 %, služby: 61,2 %
  • Nezaměstnanost – 20 % (březen 2011)
  • Veřejný dluh – 46,4 % HDP (2009)
  • Inflace – 2,4 % (2010)
  • Průměrný hrubý příjem – HRK 7735,– (2016)
Hlavní vývozní komodity
  • dopravní prostředky, textil, chemikálie, potraviny, paliva
Hlavní dovozní komodity
  • stroje, dopravní a elektrická zařízení, chemické látky, paliva a maziva, potraviny

Turistika

Chorvatské ekonomice dominuje turistický ruch, který vytváří až 20 % celkového HDP země. V roce 2011 byl roční příjem z turistiky odhadován na 6,61 miliardy eur. V roce 2015 do země přijelo přes 13 milionů zahraničních turistů, nejvíce Němců, Slovinců a Rakušanů. Na čtvrtém místě jsou Češi, kterých přijelo přes 739 000.[19] Po Slovensku je tak Chorvatsko nejnavštěvovanější evropskou zemí českými turisty. V letním období proto česká média poskytují informační servis o cestách do Chorvatska[20], v samotném Chorvatsku je možné poslouchat stanici Českého rozhlasu Radiožurnál a chorvatské policii přijíždí pomáhat i čeští policisté[21].

Mezi první hojně navštěvovaná turistická místa patří od poloviny 19. století Opatija, která byla v roce 1890 jedním z nejvýznamnějších evropských lázeňských středisek. Další střediska postupně vyrostla po celé délce pobřeží. V současné době turisté navštěvují především členité pobřeží Jaderského moře s mnoha ostrovy a historickými městy, jako Dubrovník, Split, Zadar, Šibenik nebo Rijeka.

Zajímavé je například město Pula nacházející se v jižním cípu poloostrova Istrie. Nachází se zde totiž jeden z nejznámějších a nejvyhlášenějších antických amfiteátrů. Další navštěvované město je Trogir, malebné městečko nedaleko Splitu je zařazené mezi světové kulturní dědictví UNESCO. K vidění jsou zde zbytky antických památek, na jejichž pozůstatcích vyrostly středověké budovy. Je zde pevnost s obrannou věží ze 14. století, katedrála svatého Vavřince ze 13. století, knížecí palác nebo renesanční radnice.  

Z vnitrozemí je nejnavštěvovanější národní park Plitvická jezera, zapsaný mezi přírodní památky světového dědictví UNESCO, a hlavní město Záhřeb. V zemi je 8 národních parků a 7 památek světového dědictví.

Potápění

Jaderské moře nabízí spoustu možností pro potápěče. V Chorvatsku se aktuálně nachází 278 potápěčských lokalit a více než 140 potápěčských center. Potápění v Chorvatsku je regulováno Chorvatskou asociací pro potápění.

Nejvýznamnějšími potápěčskými lokalitami jsou: Kampanel, ostrov Jabuka, ostrov Vis, Rogoznica nebo ostrov Male Srakane, kde je i vrak lodi Baron Gautsch

Průměrná cena za jeden ponor zorganizovaný pomocí potápěčského centra se v roce 2016 pohybovala okolo 450 kun.

Je přísně zakázáno se potápět v národních parcích Brijuni a Krka.

Doprava

V roce 2006 mělo Chorvatsko 28 344 km silnic, z toho 23 979 km zpevněných a 4 365 km nezpevněných. V posledních letech probíhala v zemi rozsáhlá výstavba dálniční sítě. V roce 2011 zde bylo celkem 1 100 km dálnic. V roce 2013 se objevily úvahy o propojení pevniny s některými ostrovy pomocí tunelů.[22]

Největší nákladní přístav je Rijeka, pro osobní dopravu jsou pak především přístavy ve Splitu a Zadaru. Existuje ovšem spousta malých přístavů na celém pobřeží, zajišťujících trajektovou přepravu na ostrovy a do některých italských měst přes Jaderské moře. Největším vnitrozemským říčním přístavem je Vukovar na Dunaji.

V zemi je vybudováno celkem 2 722 km železnic, z toho 985 km je elektrifikováno a 254 km je dvoukolejných. Mezinárodní letiště jsou v Záhřebu, Zadaru, Splitu, Dubrovníku, Rijece, Osijeku a Pule. Národním leteckým dopravcem Chorvatska je společnost Croatia Airlines.

Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Chorvatska.
Demografická pyramida

Podle sčítání lidu z roku 2001 v Chorvatsku žije 4 437 460 obyvatel, z nichž je 2 301 560 žen a 2 135 900 mužů.

Průměrný věk je 39,3 (muži 37,5, ženy 41,0). Průměrná délka života je 75 let, gramotných je 98,5 % obyvatel. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva je 0,4 % v roce 1992 (z 0,82 % v r. 1948)

Národnostní složení

Národnostní složení

V roce 1991:

V roce 2001:

Česká menšina

Podrobnější informace naleznete v článku Češi v Chorvatsku.

Češi se do chorvatské Slavonie, která byla součástí Habsburské říše, začali stěhovat na konci 18. století, protože oblast byla vylidněná v důsledku tureckých válek.[23] Vedle Čechů se ve Slavonii usazovali také Rusíni, Slováci nebo Němci.[24] V roce 1930 žilo v Chorvatsku na 40 tisíc Čechů.[25] Podle sčítání lidu z roku 2001 jich bylo 10 510.

Náboženství

Související informace naleznete také v článku Římskokatolická církev v Chorvatsku.

Procentuální zastoupení v podstatě kopíruje etnické složení: katolíci jsou Chorvati, s pravoslavím se ztotožňují Srbové, s islámem Bosňáci.

Kultura

Katedrála sv. Jakuba v Šibeniku

Za Chorvata může být považován nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivo Andrić, ovšem narodil se v Bosně. V barokní éře se proslavil dubrovnický básník Ivan Gundulić. Symboly renesančního humanismu jsou Marko Marulić a Janus Pannonius. Klasikem realistické prózy 19. století byl August Šenoa. V meziválečné éře proslul básník Tin Ujević či Vladimir Nazor. Významným autorem po druhé světové válce byl Miroslav Krleža. V Nizozemsku se prosadila Dubravka Ugrešićová. Nejvýznamnější autorkou literatury pro děti je Ivana Brlićová-Mažuranićová. K nejpřekládanějším současným autorům patří Slavenka Drakulićová.

Nejvýznamnějším hudebním skladatelem je Ivan Zajc. Illyrismus v 19. století reprezentoval zejména skladatel Vatroslav Lisinski. V Sarajevu se chorvatskému otci narodil Goran Bregović, proslulý představitel world music. Maksim Mrvica se proslavil jako klavírista kombinující pop a klasiku. Jako klavírista proslul Ivo Pogorelich.

Nejznámějších sochařem je Ivan Meštrović, malířem Vlaho Bukovac, či Giulio Clovio, autor miniatur a iluminátor středověkých rukopisů.

Goran Višnjić a Mira Furlanová se prosadili jako televizní a filmoví herci v Británii a USA.

Architektonickými památkami zapsanými na seznam světového dědictví jsou Diokleciánův palác ve Splitu, Eufraziova bazilika v Poreči a Katedrála sv. Jakuba v Šibeniku. Krom toho byla na seznam zapsána i celá dvě historická města - Dubrovník a Trogir. Krom toho k významným stavbám patří biskupský komplex v historickém jádru města Zadaru, středověké hrady Trakošćan a Veliki Tabor či skalní klášter Blaca na ostrově Brač.[26]

Věda

Rodný dům Nikoly Tesly

V Chorvatsku, přesněji v malé vesničce Smiljan, se narodil slavný fyzik Nikola Tesla. Nobelovu cenu za chemii získali Vladimir Prelog a Leopold Ružička. Významným meteorologem a seismologem byl Andrija Mohorovičić, optikem pak Marin Getaldić. Všestranným badatelem byl jezuita Ruđer Bošković, který v oblasti astronomie mj. našel způsob výpočtu oběžných drah planet a objevil neexistenci atmosféry na Měsíci. Průkopníkem padákového létání byl Faust Vrančić. Slavoljub Eduard Penkala vynalezl termofor, Ivan Vukić zase torpédo.

Na Cresu se narodil benátský filozof Franciscus Patricius. V Donji Kraljevci zakladatel antroposofie Rudolf Steiner. Chorvatský původ měl i filozof Ivan Illich.

K nejvýznamnějším vědeckým a vzdělávacím institucím patří Institut Ruđer Bošković v Záhřebu, Chorvatská akademie věd a umění (Hrvatska akademija znanosti i umjetnosti) založená roku 1866 (jakožto nejstarší instituce tohoto druhu v jihovýchodní Evropě). Nejstarší univerzita byla založena již roku 1396 v Zadaru, avšak v roce 1807 byla její činnost zastavena (obnovena až 2002). V současnosti má Chorvatsko osm veřejných univerzit (v Dubrovníku, Osijeku, Pule, Rijece, Splitu, Zadaru a Záhřebu) a dvě soukromé (Katolická univerzita v Záhřebu a Mezinárodní univerzita v Dubrovníku). Největší je Záhřebská univerzita (Sveučilište u Zagrebu), na níž v roce 2015 studovalo 72 480 studentů.

Sport

Luka Modrić

Nejpopulárnějším sportem v Chorvatsku je fotbal. Chorvatská fotbalová reprezentace dosáhla svého největšího úspěchu na mistrovství světa v Rusku roku 2018, kde vybojovala stříbrnou medaili.[27] Tahounem tohoto mužstva byl především Luka Modrić, jinak čtyřnásobný vítěz Ligy mistrů s Realem Madrid. Dalšími výraznými osobnostmi stříbrného týmu byli Ivan Perišić, Mario Mandžukić a Ivan Rakitić. Na světovém šampionátu roku 1998 získali Chorvati medaili bronzovou. Pilířem byl tehdy především útočník Davor Šuker, nejlepší střelec celého turnaje. Součástí týmu byl i Robert Prosinečki, který patřil k nejvýraznějším hráčům Jugoslávské reprezentace již na šampionátu v roce 1990.

Velmi úspěšní jsou Chorvati také v házené. Již dvakrát vyhráli olympijský turnaj, v roce 1996 v Atlantě a roku 2004 v Athénách. Roku 2003 se stali také mistry světa.[28] Hlavní hvězdou tohoto týmu byl Ivano Balić.[29] Ten byl vyhlášen nejlepším házenkářem světa v letech 2003 a 2006.[30] V roce 2013 se stejné pocty dostalo i Domagoji Duvnjakovi.[31] Řada Chorvatů se podílela již na zisku dvou zlatých olympijských medailí za časů Jugoslávie (1972, 1984).

Nesrovnatelně s jinými zeměmi je v Chorvatsku oblíbené vodní pólo. Chorvatská reprezentace v tomto sportu získala zlatou olympijskou medaili na hrách v Londýně roku 2012.[32] Krom toho má z OH dvě stříbra (1996, 2016). Chorvatští basketbalisté mají na kontě jedno olympijské stříbro (1992), k nejúspěšnějším košíkářům patřili Toni Kukoč (pětkrát vítěz ankety Euroscar), Dražen Petrović (čtyřikrát vítěz Euroscar) nebo Krešimir Ćosić, člen síně slávy Mezinárodní basketbalové federace. Do síně slávy Mezinárodní volejbalové federace byla uvedena Irina Kirillova.[33]

Samostatné Chorvatsko vybojovalo od roku 1992 patnáct zlatých olympijských medailí. Z toho hned čtyři sjezdařka Janica Kostelićová, dvě pak diskařka Sandra Perkovićová. Individuální zlaté medaile mají i oštěpařka Sara Kolaková, vzpěrač Nikolaj Pešalov, střelci Giovanni Cernogoraz a Josip Glasnović. Zbylé nejcennější kovy připadají na veslařské a jachtařské posádky. V dresu Jugoslávie dosáhli na nejvyšší olympijské vavříny plavkyně Đurđica Bjedovová, kanoista Matija Ljubek, boxer Mate Parlov a zápasník Vlado Lisjak.

Vítězem Wimbledonu v roce 2001 se stal tenista Goran Ivanišević.[34] Marin Čilić vyhrál v roce 2014 US Open, Iva Majoliová roku 1997 Paříž. Chorvati roku 2005 též vyhráli Davis Cup.[35]

Státní svátky a dny pracovního klidu

Státní svátky

Oslava 16. výročí Operace Bouře v Kninu 5. srpna 2011

Dny pracovního klidu

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Chorvaté řekli v referendu „ano“ Evropské unii. Pro je i Ante Gotovina - iDNES.cz
  3. ↑ Do Chorvatska jsme díky navigaci projeli mimo oficiální přechod. Málem nás to stálo 500 eur
  4. ↑ Chorvatsko: Zahraniční obchod a investice | BusinessInfo.cz. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Šperky objevené v Chorvatsku jsou nejstarší na světě, prokázali vědci. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. 
  6. ↑ V Chorvatsku byl objeven světový unikát. Tento sedm tisíc let starý nález přepsal historii potravinářství. technika.denikplus.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. 
  7. ↑ Croatia [PDF]. Shoah Resource Center - Yad Vashem. Dostupné online. 
  8. ↑ 20 let od operace Bouře: V Chorvatsku den vítězství, v Srbsku den smutku. Česká televize. 5. srpna 2015.
  9. ↑ a b Croatia's EU bid facing delays thanks to Britain and France
  10. ↑ a b Berliner Zeitung: Croatia to join EU on 1 July 2013
  11. ↑ Chorvati dostali od Evropské komise zelenou ke vstupu do EU
  12. ↑ Haagský soud obrátil. Chorvatský generál Gotovina si 24 let neodsedí. IDNES.cz [online]. 2012-10-16 [cit. 2014-10-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ The best national parks of Europe. www.bbc.com [online]. [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Životu v jeskyni přizpůsobený macarát. Šokující Planeta. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. (anglicky) 
  15. ↑ Statistički ljetopis Republike Hrvatske 2015 [online]. Zagreb: Državnog zavoda za statistiku Republike Hrvatske, 2015. Dostupné online. 
  16. ↑ Chorváti prvý raz posadili do prezidentského kresla ženu. Slovenské národné noviny [online]. [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. ↑ Chorvatským premiérem se po vítězných volbách stal Andrej Plenkovič. Aktuálně.cz. 2016-10-10. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. 
  18. ↑ Hrvatski sabor. www.sabor.hr [online]. [cit. 2018-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-06. 
  19. ↑ ZELENKA, Jakub. Češi se vrací do Řecka, hlásí cestovky. Pomáhá prý dohoda Bruselu s Tureckem o migrantech. Lidovky.cz [online]. 2016-04-18 [cit. 2016-04-18]. Dostupné online. 
  20. ↑ ŠVIDRNOCH, Roman. Autem do Chorvatska 2014: tipy na nejšikovnější cestu na Jadran. iDNES.cz [online]. 2014-06-09 [cit. 2014-06-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ KLANG, Mikuláš. Chorvatsko a nově i Bulharsko. Čeští policisté budou pomáhat turistům. iDNES.cz [online]. 2013-07-01 [cit. 2014-06-14]. Dostupné online. 
  22. ↑ Chorvatsko líčí na turisty. Chystá tunely mezi pevninou a ostrovy. iDNES.cz [online]. 2013-03-04 [cit. 2014-06-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ Daruvar: trochu jiné Chorvatsko s českou menšinou. Lidovky. 27. srpna 2015.
  24. ↑ Východní Slavonie. Hospodářské noviny. 7. listopadu 1997.
  25. ↑ MIRKOVIĆ, Dragutin. Govori Čeha u Slavoniji. Bělehrad: [s.n.], 1968. S. 30. (srbochorvatština) 
  26. ↑ Chorvatské památky zapsané v seznamu UNESCO a nominace na další zápisy | Chorvatsko.cz. www.chorvatsko.cz [online]. [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 
  27. ↑ MS 2018 fotbal | Stříbrné šílenství v Záhřebu! Chorvaté slaví, z města udělali džungli - iSport.cz. iSport.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. 
  28. ↑ Na světový trůn usedlo Chorvatsko. iDNES.cz [online]. 2003-02-02 [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 
  29. ↑ Chorvatsko táhne génius s vizáží piráta - iSport.cz. iSport.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. 
  30. ↑ Nejlepšími házenkáři jsou Krauseová a Balič. iDNES.cz [online]. 2007-06-20 [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 
  31. ↑ Český svaz házené | Reprezentace | Nejlepšími na světě za rok 2013: Duvnjak a Lekičová. www.reprezentace.chf.cz [online]. [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 
  32. ↑ Olympijskému turnaji vodních pólistů poprvé kralovalo Chorvatsko. iDNES.cz [online]. 2012-08-12 [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 
  33. ↑ https://www.volleyhall.org/list-of-hall-of-famers
  34. ↑ Ivaniševič konečně vyhrál Wimbledon. iDNES.cz [online]. 2001-07-09 [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 
  35. ↑ Davis Cup dobyli Chorvaté | Ostatní sporty | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Chorvatsko – Hrvatska – (HR)
Župy (županije) Chorvatska (a jejich správní centra)
Globus Geografická lokalizace
Státy a území v Evropě
Suverénní státy
Státy bez plného uznání
Závislá území
Dánsko
Spojené království
Zvláštní oblasti vnitřní suverenity
Finsko
Norsko
Spojené království
  • 1 Oceánské ostrovy v blízkosti Evropy jsou obvykle zařazeny ke kontinentu, i když se nenacházejí na jeho kontinentálním šelfu.
  • 2 Některé země zcela mimo konvenční geografické hranice Evropy jsou běžně spojovány s kontinentem kvůli etnologickým vazbám.
  • 3 Stát leží větší částí v Asii.
Státy ležící na břehu Středozemního moře
Členské státy Evropské unie
Severoatlantická aliance (NATO)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chorvatsko&oldid=18013331“