Vzpírání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vzpírání
Němec Peter Wenzel na mistrovství světa v řecké Soluni v roce 1979.
Nadřazené odvětví
Silové sporty
Disciplíny
trh, nadhoz a dvojboj
Vrcholné soutěže
OH 1896, 1904, 1920–současnost
MS 1891–současnost
ME 1896–současnost
Mezinárodní federace
Název: Mezinárodní vzpěračská federace (IWF)
Založena: 1905
Web: www.iwf.net
Národní svaz
Název: Český svaz vzpírání
Založen: 1893
Web: www.vzpirani.cz

Vzpírání je olympijská sportovní disciplína, při které se vzpěrač snaží kombinací síly a rychlosti zdvihnout nad hlavu co nejtěžší zátěž. Mezinárodní organizací zastřešující soutěže ve vzpírání je Mezinárodní vzpěračská federace (IWF) se sídlem v maďarské Budapešti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Soutěžní disciplíny[editovat | editovat zdroj]

Leonid Taraněnko při trhu na Mistrovství SSSR 1986

Soutěž vzpěračů je složena ze dvou disciplín:

  • Trh soupažný (zkráceně trh)
  • Nadhoz soupažný (zkráceně nadhoz)

Součet výkonů v trhu a v nadhozu tvoří tzv. „olympijský dvojboj“ (zkráceně dvojboj), který je jako jediná vzpěračská disciplína součástí aktuálního olympijského programu.

Na programu olympijských her se vzpírání poprvé objevilo již na I. olympijských hrách v roce 1896 v řeckých Aténách. Od roku 1920 bylo vzpírání bez přestávky na programu všech olympijských her až do současnosti. V letech 19281972 se na OH soutěžilo v olympijském trojboji (třetí disciplínou byl tlak soupažný vestoje, někdy označovaný také jako tah), od roku 1976 jsou na olympijských hrách udělovány medaile za výsledky v olympijském dvojboji.

„Zámkový“ úchop

Všeobecná pravidla[editovat | editovat zdroj]

Při vzpírání je povoleno používat tzv. „zámkový“ úchop (při úchopu činky je palec částečně překryt ostatními prsty). Dále pokud používají dřepovou techniku, mohou si závodníci při trhu a přemístění pomáhat všemožnými pohupy za předpokladu, že ty nebudou v rozporu s dalšími pravidly. Je zakázáno používání různých olejů, maziv, vody, mastku nebo jakýchkoli dalších podobných mazacích prostředků. Je povoleno pouze používání magnézia. Od roku 2013 mohou závodníci používat také bezprsté rukavice.

Za nezdařený je považovaný každý nedokončený pokus, kdy osa činky dosáhne úrovně kolen. Činku musí závodník po signálu rozhodčích závodník spustit před sebe; úchop činky přitom může uvolnit až v momentě, kdy se činka nachází v úrovni ramen.[1]

Trh[editovat | editovat zdroj]

Dieter Döhring na národním mistrovství v roce 1961. V trhu používá dnes méně obvyklou techniku, při které jdou nohy do střihu

Trh je takový způsob, při kterém je činka zdvihnuta nad hlavu jediným souvislým pohybem.

Činka je umístěna podélně uprostřed vymezené podložky. Závodník zaujímá výchozí pozici za činkou. Uchopí ji v pozici s pokrčenými koleny. Činka je uchopena nadhmatem a vytažena jediným pohybem z podložky nad hlavu do plného propnutí obou paží, přičemž závodník může nohy pokrčit nebo mohou nohy jít do střihu. Během tohoto souvislého pohybu vzhůru se činka pohybuje v těsné blízkosti těla a může sklouznout po stehnech. Během pokusu v trhu se žádná jiná část těla kromě chodidel nesmí dotknout podložky. Závodník může ve střihu či ve dřepu vydržet libovolně dlouhou dobu. Zdvihnutá činka musí být ustálena v konečné poloze bez pohybu, přičemž paže a nohy musí být plně propnuty, chodidla musí být v jedné přímce paralelně s osou těla a činky. Závodník poté čeká na signál rozhodčích k položení činky zpět na vymezenou podložku. Rozhodčí dají signál k položení činky v okamžiku, kdy se závodník ustálí a nepohybuje v žádné části těla.

—IWF

Nadhoz[editovat | editovat zdroj]

Východoněmecký vzpěrač Gerd Bonk při přemístění
Závodnice při nadhozu
Günther Siebert na vzpěračské soutěži v Lipsku v roce 1956. Na fotografii je zachycen při výrazu

Nadhoz sestává ze dvou pohybů: přemístění činky na ramena a následným vyražením nad hlavu. Výsledky dosahované v nadhozu jsou u všech vrcholových vzpěračů vyšší než v trhu.

[První část, přemístění]: Činka je umístěna podélně uprostřed vymezené podložky. Závodník zaujímá výchozí pozici za činkou. Uchopí ji v pozici s pokrčenými koleny. Činka je uchopena nadhmatem a vytažena jediným pohybem z podložky na ramena, přičemž závodník může nohy pokrčit nebo mohou nohy jít do střihu. Během tohoto souvislého pohybu vzhůru se činka pohybuje v těsné blízkosti těla a může sklouznout po stehnech. Před dosažením konečné polohy na klíční kosti, hrudi či pouze na zcela pokrčených pažích se činka hrudi nesmí dotknout. Před zahájením výrazu musí závodník srovnat chodidla zpět do jedné přímky a nohy musí mít zcela propnuté. Během přemístění se žádná jiná část těla kromě chodidel nesmí dotknout podložky. Závodník není v průběhu pokusu omezen žádným časovým limitem, přemístění však musí dokončit srovnáním chodidel do jedné přímky, a to paralelně s osou těla i činky.

[Druhá část, výraz]: Po dokončení přemístění a před zahájením výrazu se závodník musí ustálit a nesmí být v jakémkoli pohybu. Poté krčí a následně propíná nohy, zatímco jedním pohybem vzhůru vyráží činku nad hlavu do plného propnutí paží. Nohy může pokrčit nebo mohou jít do střihu. Závodník následně srovnává chodidla do jedné přímky, paralelně s osou těla a činky; za stálého propnutí nohou i paží čeká na signál rozhodčích, kteří mu dají pokyn položit činku zpět na vymezenou podložku.

Rozhodčí dají signál k položení činky v okamžiku, kdy se závodník ustálí a nepohybuje se v žádné části těla.

Před výrazem může závodník upravit polohu činky z následujících důvodů: aby odstranil zámkový úchop, pokud činka v původní poloze brání v dýchání, pokud činka v původní poloze způsobuje bolest, pokud chce změnit šíři úchopu činky.

Výše zmíněné případy nejsou považovány za dodatečný pokus o výraz.

—IWF

Zakázané pohyby, techniky a pozice[editovat | editovat zdroj]

  • výtah z visu, resp. přerušení pohybu vzhůru během výtahu činky
  • podložky se dotkne jakákoliv jiná část těla než chodidla
  • přerušení plynulého propínání paží
  • dokončení pokusu „dotlačením,“ tj. propínání paží pokračuje i poté, kdy již závodník dosáhl nejnižší pozice ve dřepu/střihu; platí v trhu a při výrazu
  • pokrčení a opětovné propnutí loktů při dokončování pokusu
  • opuštění vymezené podložky v průběhu pokusu (dotykem jakékoliv části těla oblasti mimo vymezenou podložku)
  • uvolnění úchopu při spouštění činky v okamžiku, kdy se činka nachází nad úrovní ramen
  • vrácení činky mimo podložku (činka se nejprve celá musí dotknout podložky)
  • závodník zahájí pokus neobrácen ke středovému rozhodčímu
  • vrácení činky na podložku před signálem rozhodčích
  • nestejnoměrné nebo neúplné propnutí paží v konečné poloze (netýká se závodníků s objektivní anatomickou indispozicí)
  • dokončení pokusu bez srovnání chodidel do jedné přímky, paralelně s osou činky a těla
  • neúplné propnutí kolen v konečné poloze
  • [trh]: přerušení jednoho souvislého pohybu při zvedání činky
  • [trh]: dotyk činky hlavou, resp. dotyk čehokoli co se na hlavě nachází
  • [přemístění]: položení činky na ramena před dosažením konečné polohy
  • [přemístění]: kontakt stehen či kolen s lokty či předloktím
  • [výraz]: jakákoli nedokončená snaha (či náznak) o výraz, včetně snížení těla či pokrčení kolen
  • [výraz]: jakákoli úmyslná snaha o rozkývání činky, která by mohla vést k získání výhody; závodník i činka musejí být před zahájením výrazu bez pohybu[1]

Hmotnostní kategorie a způsoby přepočtu výkonů na body[editovat | editovat zdroj]

Ve vzpírání soutěží muži i ženy v 8 různých hmotnostních kategoriích:[1]

  • Muži
    • do 56 kg
    • do 62 kg
    • do 69 kg
    • do 77 kg
    • do 85 kg
    • do 94 kg
    • do 105 kg
    • nad 105 kg
  • Ženy
    • do 48 kg
    • do 53 kg
    • do 58 kg
    • do 63 kg
    • do 69 kg
    • do 75 kg
    • do 90 kg (zavedena od 1. 1. 2017)
    • nad 90 kg (do 31. 12. 2016: nad 75 kg)

Mládež do 17 let soutěží v následujících hmotnostních kategoriích:[1]

  • Chlapci
    • do 50 kg
    • do 56 kg
    • do 62 kg
    • do 69 kg
    • do 77 kg
    • do 85 kg
    • do 94 kg
    • nad 94 kg
  • Dívky
    • do 44 kg
    • do 48 kg
    • do 53 kg
    • do 58 kg
    • do 63 kg
    • do 69 kg
    • do 75 kg (zavedena od 1. 1. 2017)
    • nad 75 kg (do 31. 12. 2016: nad 69 kg)

Další hmotnostní kategorie se mohou používat např. u žákovských kategorií.

Výkony v různých hmotnostních kategoriích lze vzájemně porovnávat přepočtem na body, který zavedl Kanaďan Roy Sinclair. Na základě tělesné hmotnosti je vypočítán tzv. Sinclairův koeficient, což je matematická funkce a nabývá hodnot v závislosti na tělesné hmotnosti závodníka. Pomocí Sinclairova koeficientu je pak výkon závodníka převeden na tzv. Sinclairovy body. Používá se často např. v ligových soutěžích družstev, ve kterých vítězí družstvo s nejvyšším počtem dosažených Sinclairových bodů. Tabulky pro převod tělesné hmotnosti na Sinclairův koeficient jsou aktualizovány po každém proběhlém olympijském cyklu.[2]

Modifikací Sinclairova koeficientu vznikl též Sinclairův-Meltzerův-Faberův koeficient, který bere do úvahy také věk závodníků od 31 let výše. Používá se v soutěžích masters.

Průběh vzpěračské soutěže[editovat | editovat zdroj]

Zulfija Činšanlo z Kazachstánu při úspěšném pokusu v nadhozu na váze 129 kg. Tímto pokusem získala na Mistrovství světa 2009 zlatou medaili v nadhozu a dvojboji

V průběhu vzpěračské soutěže se nejprve soutěží v trhu a až poté v nadhozu. Mezi oběma disciplínami je přestávka. Soutěži samotné předchází vážení závodníků a závodnic, které slouží k jejich rozřazení do hmotnostních kategorií nebo alespoň jako základ pro přepočet jejich výkonů na Sinclairovy body.

V každé z obou disciplín má soutěžící k dispozici 3 pokusy, na každý pokus má časový limit 1 minuty. Časový limit se začíná počítat v okamžiku, kdy je na činku naložena požadovaná hmotnost a hlasatel vyvolá závodníkovo jméno. Hodiny se zastavují v okamžiku, kdy se činka odlepí od podložky. Pokud osa nedosáhne výše kolen, není to počítáno jako zahájený pokus, hodiny se znovu spouštějí a závodník může pokus znovu zahájit. Pokud uplyne celý časový limit, hodnotí rozhodčí pokus jako neplatný.

Činka je nakládána zpravidla tak, že hmotnost na ní naložená postupně vzrůstá (platí ve většině soutěží, pokud není stanoveno jinak – kdy např. všichni závodníci nejprve absolvují 1. pokusy, pak teprve závodníci zahájí „2. kolo“ pokusů atp.; v rámci jednotlivých „kol“ ale tato zásada platí). Pokud je na ní tedy naložena určitá hmotnost a hodiny již běží, nelze již hmotnost na čince snížit. Logicky tedy v soutěži vzpírají nejdříve závodníci, kteří nahlásili nižší zvedané hmotnosti a soutěž s rostoucími kilogramy graduje. Hmotnost na čince je vždy násobkem 1 kg.

Faktory, které určují pořadí závodníků, ve kterém jsou vyvoláváni v průběhu soutěže ke svým pokusům (v následujícím pořadí):

1. hmotnost na čince (nejnižší dříve)
2. číslo pokusu (nejnižší dříve)
3. pořadí, v jakém závodníci nastoupili k předchozím pokusům (ten, který zvedal dříve, jde první)
4. startovní číslo (nejnižší dříve)

Na správné provedení techniky a dodržování dalších pravidel dohlíží trojice rozhodčích. Rozhodčí jsou si vzájemně rovni a rozhodují ve sboru. Pokud při provedení pokusu neshledají žádný problém, stisknou bílé tlačítko. Pokud se závodník dopustil v průběhu pokusu technické chyby, porušil některé z pravidel nebo pokus vůbec nedokončil, stisknou červené tlačítko (pokud není používán elektronický systém, jsou využívány barevné vlajky). Červené tlačítko by měli v průběhu pokusu mačkat okamžitě, jakmile zaznamenají jakýkoli prohřešek proti pravidlům. Pokud alespoň dva rozhodčí zmáčkli tlačítko stejné barvy, vydá elektronické zařízení vizuální a akustický signál „dolů“ (pokud není používán elektronický systém, vydá pokyn paží a hlasem středový rozhodčí). Rozhodčí mohou své rozhodnutí do 3 sekund zvrátit, pak systém zveřejní rozhodnutí rozhodčích publiku (k tomu slouží bílá a červená světla). O platnosti či neplatnosti pokusu rozhoduje prostá většina, tj. 2 bílá světla a 1 červené znamenají platný pokus; 2 červená světla a 1 bílé znamenají neplatný pokus. Pokud je na soutěži přítomna jury (vždy např. na OH, MS a kontinentálních mistrovstvích), může ta rozhodnutí rozhodčích po diskusi jednomyslným rozhodnutím zvrátit. Během rokování jury je soutěž zastavena.

Mistrovství NDR seniorů a juniorů v roce 1985

V případě, že je závodníkovi pokus uznán jako platný a zbývá mu další pokus, pokračuje na libovolně vyšší hmotnosti, minimálně však o 1 kg vyšší (pokud závodník žádnou hmotnost včas nenahlásí, pokračuje automaticky na hmotnosti o 1 kg vyšší). Pokud mu byl pokus uznán jako neplatný a zbývá mu další pokus, může se znovu pokoušet zvednout stejnou hmotnost, nebo pokračovat na libovolně vyšší hmotnosti. Hmotnost, kterou závodník (nebo jeho trenér) nahlásí, může být až dvakrát změněna (platí pro každý pokus). Změna může být provedena při zastavených hodinách, pokusech ostatních závodníků a také během prvních 30 sekund časového limitu příslušného závodníka. Pokud se stane, že je závodník nucen absolvovat 2 pokusy za sebou (viz pravidla pro vyvolávání závodníků k pokusům), má závodník k dispozici časový limit 2 minut.

Určování pořadí[editovat | editovat zdroj]

Pro určování pořadí v trhu, nadhozu a dvojboji se postupuje podle následujících faktorů, uvedených postupně podle priorit od nejvyšší po nejnižší:

1. výsledek (tj. vzepřené kilogramy, nejvyšší první), pokud je shodný, pak:
2. tělesná hmotnost (nejnižší první), pokud je shodná, pak: (pravidlo bylo k 1. 1. 2017 zrušeno)
3. pořadí pokusu, ve kterém byl dosažen nejlepší výsledek (nejnižší první), pokud je shodné, pak:
4. předchozí pokus/pokusy (nejnižší první), pokud je shodné, pak:
5. vylosované startovní číslo (nejnižší první)

Pokud je dosažený výsledek soutěžících shodný, přihlíží se k pravidlu o pořadí nástupu k pokusům. V praxi se tedy výše umístí závodník, který výsledku dosáhl v průběhu soutěže dříve (např. při rovnosti výkonu ve dvojboji se lépe umístí závodník, který zaznamenal horší výsledek v nadhozu). Stejná pravidla platí i v případě, že soutěž byla z organizačních a praktických důvodu rozdělena do několika skupin.

S platností od roku 2017 zrušila Mezinárodní vzpěračská federace pravidlo zvýhodňující závodníka s nižší tělesnou hmotností. V případě, že závodník s nižší tělesnou hmotností v minulosti vyrovnal výkon svého soupeře, umístil se v konečném pořadí před ním. Podle nových pravidel je k posunu v pořadí nutné vždy výkon soupeře překonat, což kromě jiných výhod vzpěračskou soutěž zjednodušilo z pohledu diváka.

Uvedený princip určování pořadí platí pro soutěže pořádané na základě rozdělení závodníků do hmotnostních kategorií. V soutěžích, kde o celkovém pořadí rozhoduje přepočet výkonu na Sinclairovy body, rozhoduje o konečném pořadí počet dosažených bodů.[1]

Rekordy ve vzpírání[editovat | editovat zdroj]

Známka maďarské pošty s motivem vzpírání. Byla vydána u příležitosti Olympijských her pořádaných roku 1964 v Tokiu

Světové rekordy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Světové rekordy ve vzpírání.

Olympijské rekordy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Olympijské rekordy ve vzpírání.

Evropské rekordy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Evropské rekordy ve vzpírání.

České rekordy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku České rekordy ve vzpírání.

Sportovní vybavení[editovat | editovat zdroj]

Mezi základní sportovní potřeby používané při vzpírání patří vzpěračský dres, speciální obuv (se silnou podrážkou pod patou), činka (tj. osy, uzávěry a kotouče v různých hmotnostech), dřevěná platforma (tréninková o rozměrech přibližně 3 × 2,5 m a soutěžní 4 × 4 m), vzpěračský opasek, bandáže, obvazy, magnézium, bezprsté rukavice aj. Při tréninku se používají různé stojany, bedny aj., které jsou využívány při různých vzpěračských cvicích (dřepy, výrazy atp.).

Osy, kotouče a závěry jsou používány podle norem IWF.[1]

Standardní mužské osy mají normovanou hmotnost 20 kg, ženské osy váží 15 kg. Každý z uzávěrů na čince váží 2,5 kg.

U kotoučů se používá následující normované barevné odlišení:

  • 25 kg (červená)
  • 20 kg (modrá)
  • 15 kg (žlutá)
  • 10 kg (zelená)
  • 5 kg (bílá)
  • 2,5 kg (červená)
  • 2 kg (modrá)
  • 1,5 kg (žlutá)
  • 1 kg (zelená)
  • 0,5 kg (bílá)

Světoví výrobci vzpěračského vybavení[editovat | editovat zdroj]

Výrobci s licencí IWF:[3]

Další výrobci vzpěračského vybavení:

Vzpíraní v kinematografii[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f International Weightlifting Federation: 2017 Technical and Competition Rules & Regulations
  2. Výpočet Sinclairova koeficientu podle vzorce platného pro roky 2013–2016.
  3. IWF Handbook (2009-2012): Directory, s. 282-283

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]