Viděno osmi
| Viděno osmi | |
|---|---|
| Původní název | Visions of Eight |
| Země původu |  USA |
| Jazyk | angličtina |
| Délka | 110 minut |
| Žánr | dokumentární |
| Scénář | David Hughes Deljara Ozerovová Šuntaró Tanikawa |
| Režie | Miloš Forman Claude Lelouch Jurij Ozerov Mai Zetterlingová Kon Ičikawa John Schlesinger Arthur Penn Michael Pfleghar |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hudba | Henry Mancini |
| Kamera | Arthur Wooster Alan Hume Daniel Bocly Michael J. Davis Rune Ericson Walter Lassally Jörgen Persson Igor Slabněvič Ernst Wild Masuo Jamaguči |
| Střih | Dede Allen Catherine Bernard Jim Clark Lars Hagström Edward Roberts Margot von Schlieffen |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 10. srpna 1973 |
| Distribuce | Columbia Pictures |
| Viděno osmi na FP, ČSFD, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viděno osmi (Visions of Eight) je americký povídkový dokumentární film, natočený na Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově. Producenti Stan Margulies a David L. Wolper požádali osm předních světových režisérů, aby natočili podle vlastního výběru krátkou filmovou esej o tom, co je na olympiádě nejvíc zaujme. Vznikla tak originálně stylizovaná výpověď, v níž se prolínají estetické studie lidského těla v pohybu s ironickými pohledy do zákulisí moderního sportu i faktografickými momenty včetně mnichovského masakru. Film je natočen barevně a trvá 110 minut.
Seznam epizod
[editovat | editovat zdroj]- The Beginning (Začátek), režie Jurij Ozerov, SSSR
- The Strongest (Nejsilnější), režie Mai Zetterlingová, Švédsko
- The Highest (Nejvyšší), režie Arthur Penn, USA
- The Women (Ženy), režie Michael Pfleghar, Německo
- The Fastest (Nejrychlejší), režie Kon Ičikawa, Japonsko
- The Decathlon (Desetiboj), režie Miloš Forman, Československo
- The Losers (Poražení), režie Claude Lelouch, Francie
- The Longest (Nejdelší), režie John Schlesinger, Spojené království
Film byl promítán mimo soutěž na festivalu v Cannes v roce 1973, o rok později získal Zlatý glóbus za nejlepší dokument.[1]
Miloš Forman ve své autobiografii Co já vím vzpomíná na spolupráci s Jörgenem Perssonem: „České úřady nepovolily Mirku Ondříčkovi točit s emigrantem, a tak jsem si jako své oko vybral švédského kameramana Jorgena Perssona, který dělal kameru pro Elvíru Madiganovou Bo Widerberga. Chtěl jsem, aby se film co nejvíce lišil od televizních přenosů, a Persson měl očividně smysl spíš pro dekadentní krásu než pro suchou reportáž.“[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Filmový přehled Dostupné online
- ↑ Oficiální stránky Miloše Formana Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Viděno osmi ve Filmovém přehledu
- Viděno osmi v recenzním agregátoru Rotten Tomatoes (anglicky)
- Sports Illustrated
