Edvard Beneš: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Cechblog (diskuse | příspěvky)
2 462 editací
→‎Léta 1945 až 1948: přídel papír, ústavní povinnosti
m editace uživatele 176.74.132.11 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Haroldův robot
značka: rychlé vrácení zpět
 
(Není zobrazeno 474 mezilehlých verzí od více než 100 uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Možná hledáte|[[Eduard Beneš]], český germanista}}
{{Infobox Politik
{{Infobox - politik
| titul před = [[Profesor|prof.]] [[Doktor práv|JUDr.]] [[Doktor filozofie|PhDr.]]
| titul za = [[Řád britského impéria|GBE]], [[Čestný doktorát|dr. h. c. mult.]]
| jméno = Edvard Beneš
| jméno = Edvard Beneš
| pořadí = [[Seznam prezidentů Československa|2.]]
| obrázek = Edvard Beneš.jpg
| úřad = [[prezident Československa]]
| pořadí = 2.
| úřad = [[Seznam prezidentů Československa|prezident Československa]]
| od = [[18. prosinec|18. prosince]] [[1935]]
| od = [[18. prosinec|18. prosince]] [[1935]]
| do = [[5. říjen|5. října]] [[1938]]
| do = [[5. říjen|5. října]] [[1938]]
| předseda vlády = [[Milan Hodža]]<br />[[Jan Syrový]]
| předchůdce = [[Tomáš Garrigue Masaryk]]
| předchůdce = [[Tomáš Garrigue Masaryk]]
| nástupce = [[Emil Hácha]]
| nástupce = [[Emil Hácha]]
| od2 = [[2. duben|2. dubna]] [[1945]]
| od2 = [[2. duben|2. dubna]] [[1945]]
| do2 = [[7. červen|7. června]] [[1948]]
| do2 = [[7. červen|7. června]] [[1948]]
| předseda vlády2 = [[Zdeněk Fierlinger]]<br />[[Klement Gottwald]]
| předchůdce2 = [[Emil Hácha]]
| předchůdce2 = [[Emil Hácha]]
| nástupce2 = [[Klement Gottwald]]
| nástupce2 = [[Klement Gottwald]]
Řádek 15: Řádek 19:
| od3 = [[21. červenec|21. července]] [[1940]]
| od3 = [[21. červenec|21. července]] [[1940]]
| do3 = [[2. duben|2. dubna]] [[1945]]
| do3 = [[2. duben|2. dubna]] [[1945]]
| předseda vlády3 = [[Jan Šrámek]]
| pořadí4 = 4.
| pořadí4 = 4.
| úřad4 = [[Seznam premiérů Československa|předseda vlády Československa]]
| úřad4 = [[Seznam premiérů Československa|předseda vlády Československa]]
| od4 = [[26. září]] [[1921]]
| od4 = [[26. září]] [[1921]]
| do4 = [[7. říjen|7. října]] [[1922]]
| do4 = [[7. říjen|7. října]] [[1922]]
| prezident4 = [[Tomáš Garrigue Masaryk]]
| předchůdce4 = [[Jan Černý (politik)|Jan Černý]]
| předchůdce4 = [[Jan Černý (politik)|Jan Černý]]
| nástupce4 = [[Antonín Švehla]]
| nástupce4 = [[Antonín Švehla]]
| prezident4 = [[Tomáš Garrigue Masaryk]]
| pořadí5 = 1.
| pořadí5 = 1.
| úřad5 = [[Seznam ministrů zahraničí Československa|ministr zahraničí Československa]]
| úřad5 = [[Seznam ministrů zahraničí Československa|ministr zahraničí Československa]]
| od5 = [[14. listopad]]u [[1918]]
| od5 = [[14. listopad]]u [[1918]]
| do5 = [[18. prosinec|18. prosince]] [[1935]]
| do5 = [[18. prosinec|18. prosince]] [[1935]]
| prezident5 = [[Tomáš Garrigue Masaryk]]
| předseda vlády5 = [[Karel Kramář]]<br />[[Vlastimil Tusar]]<br />[[Jan Černý (politik)|Jan Černý]]<br />Edvard Beneš<br />[[Antonín Švehla]]<br />[[František Udržal]]<br />[[Jan Malypetr]]<br />[[Milan Hodža]]
| předchůdce5 = funkce zřízena
| předchůdce5 = funkce zřízena
| nástupce5 = [[Milan Hodža]]
| nástupce5 = [[Milan Hodža]]
| úřad6 = předseda Shromáždění [[Společnost národů|Společnosti národů]]
| prezident5 = [[Tomáš Garrigue Masaryk]]
| od6 = [[9. září]] [[1935]]
| předseda_vlády5 = [[Karel Kramář]]<br />[[Vlastimil Tusar]]<br />[[Jan Černý (politik)|Jan Černý]]<br />Edvard Beneš<br />[[Antonín Švehla]]<br />[[František Udržal]]<br />[[Jan Malypetr]]<br />[[Milan Hodža]]
| do6 = [[21. září]] [[1936]]
| datum_narození = {{Datum narození|1884|5|28}}
| předchůdce6 = [[Francisco Castillo Nájera]]
| místo_narození = [[Kožlany]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| nástupce6 = [[Carlos Saavedra Lamas]]
| datum_úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1948|9|3|1884|5|28}}
| úřad7 = gen. tajemník [[Československá národní rada|Československé národní rady]]
| místo_úmrtí = [[Sezimovo Ústí]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}
| od7 = [[únor]] [[1916]]
| alma_mater = [[Univerzita Karlova]],<br /> [[Sorbonna]],<br /> [[Sciences Po]]
| do7 = [[14. říjen|14. října]] [[1918]]
| strana = [[Česká strana národně sociální|Československá strana národně socialistická]]
| manžel/ka = [[Hana Benešová]]
| předseda7 = [[Tomáš Garrigue Masaryk]]
| úřad8 = místopředseda [[Česká strana národně sociální|Československé strany národně socialistické]]
| podpis = Edvard Beneš podpis.jpg
| od8 = [[19. září|19. září]] [[1926]]
| do8 = [[18. prosinec|18. prosince]] [[1935]]
| předseda8 = [[Václav Klofáč]]
| strana = [[Česká strana pokroková]] (1908–1915){{#tag:ref|Faktický přidružený člen z mládežnické organizace strany, po část období příslušnost ke straně jako angažovaný nestraník.|group="pozn."}}<br>[[Česká strana národně sociální|Československá strana národně socialistická]]<br>(1923–1935)
| těleso = {{nowrap|[[prezident Československa|prezident ČSR]]}}
| kandidující za = (1935–1938) (1945–1948)
| místo narození = [[Kožlany]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| místo úmrtí = [[Sezimovo Ústí]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}
| choť = [[Hana Benešová]] (1909–1948)
| rodiče = Matěj Beneš, Anna Benešová rozená Benešová
| příbuzní = [[Vojta Beneš]] (bratr)<br />[[Václav Beneš]] (bratr)
}}
}}
'''Edvard Beneš''' (původním jménem '''Eduard''';{{#tag:ref|Pokřtěn byl jako '''Eduard''' a takto psal své jméno až do roku 1906; po tomto datu si začal říkat '''Edvard'''.<ref>
[[Antoine Marès|MARÈS, Antoine]]. ''Edvard Beneš od slávy k propasti: drama mezi Hitlerem a Stalinem''. Překlad Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Argo, 2016. 372 s. {{ISBN|978-80-257-1895-7}}. S. 23–24 a s. 322, poznámka č. 6.</ref>|group="pozn."}} [[28. květen|28. května]] [[1884]] [[Kožlany]]<ref name="matrika">[http://www.portafontium.cz/iipimage/30064203/kozlany-15_0480-n Matrika narozených, Kožlany 15, 1879-1895, snímek 48, Záznam o narození a křtu]</ref> – [[3. září]] [[1948]] [[Sezimovo Ústí]]) byl [[Československo|československý]] [[politik]] a [[státník]], druhý [[Seznam prezidentů Československa|československý prezident]] v&nbsp;letech [[1935]]–[[1948]], resp. v&nbsp;letech [[1935]]–[[1938]] a [[1945]]–[[1948]]. V&nbsp;období tzv. [[Druhá republika|Druhé republiky]] (po [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]] ze dne 29. září 1938 do 15.&nbsp;března 1939) a&nbsp;následné [[Nacistické Německo|německé]] [[Vojenská okupace|okupace]] do května 1945 žil a politicky působil v&nbsp;[[exil]]u. Od roku [[1940]] až do osvobození Československa byl mezinárodně (nejen [[Spojenci (druhá světová válka)|protihitlerovskou koalicí]]) uznaným [[Prozatímní státní zřízení|vrcholným představitelem československého odboje]] a exilovým prezidentem republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v&nbsp;letech 1945–1948.


Po boku [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]] byl Beneš jedním z vůdců [[první československý odboj|prvního československého odboje]] a zakladatelů první [[První republika|Československé republiky]]. Než se stal prezidentem, působil v letech 1918–1935 jako [[ministr zahraničí]]. Jako prezident dvakrát [[Abdikace|abdikoval]], poprvé v roce 1938 pod tlakem situace po uzavření [[Mnichovská dohoda|Mnichovské smlouvy]], podruhé v roce 1948 v reakci na ovládnutí státu [[Komunistická strana Československa|komunistickou stranou]].
[[File:Pomnik prezydenta Edwarda Benesza na pl. Loretańskim praskich Hradczan(Aw58).JPG|thumb|Socha na Loretánském náměstí]]
''' Edvard Beneš''' ([[28. květen|28. května]] [[1884]] [[Kožlany]]<ref name="matrika">[http://www.portafontium.cz/iipimage/30064203/kozlany-15_0480-n Matriční záznam o&nbsp;narození a&nbsp;křtu]</ref> – [[3. září]] [[1948]] [[Sezimovo Ústí]]) byl druhý [[Československo|československý]] [[prezident]] v&nbsp;letech [[1935]]–[[1948]], resp. v&nbsp;letech [[1935]]–[[1938]]. V&nbsp;období tzv. [[Druhá republika|Druhé republiky]] a&nbsp;[[Nacistické Německo|německé]] [[Vojenská okupace|okupace]] v&nbsp;letech 1938–1945 žil v&nbsp;[[exil]]u. Od roku [[1940]] až do osvobození Československa působil jako mezinárodně uznaný exilový prezident republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v&nbsp;letech 1945–1948. Byl jedním z vůdců [[první československý odboj|prvního československého odboje]] a&nbsp;hlavním představitelem [[Československý odboj (1939–1945)|československého odboje]] během [[Druhá světová válka|druhé světové války]].


== Mládí a studium ==
== Mládí a studium ==
Edvard Beneš se narodil v Kožlanech na Rakovnicku jako Eduard, nejmladší syn (10. dítě) rolníka [[Matěj Beneš|Matěje Beneše]] (1843–1910) a&nbsp;jeho manželky Anny Petronily (1840–1909), roz. Benešové. Jedním z jeho sourozenců byl pozdější politik [[Vojta Beneš]]. V&nbsp;mládí studoval nejprve na gymnáziu v&nbsp;[[Praha|Praze]]-[[Praha-Vinohrady|Vinohradech]] ([[1896]]–[[1904]]); bydlel tehdy v&nbsp;domě rodiny Oličovy, spřátelené s&nbsp;jeho přítelkyní a&nbsp;pozdější ženou [[Hana Benešová|Hanou Benešovou]] (tehdy Annou Vlčkovou). Po maturitě studoval dále na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě]] pražské [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlo-Ferdinandovy]].
Edvard Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako nejmladší syn (10. dítě) rolníka Matěje Beneše (1843–1910), původem z [[Třímany|Tříman]], a jeho manželky Anny Petronily (1840–1909), rozené Benešové z Kožlan.<ref>[https://www.portafontium.eu/iipimage/30064205/kozlany-17_0770-o Matrika oddaných, Kožlany 17, 1838-1895, snímek 77, Záznam o svatbě]</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rod Benešů
| vydavatel = Městské muzeum Kožlany
| url = https://www.muzeumkozlany.cz/news/rod-benesu/
| datum vydání = 2014-06-21
| datum přístupu = 2022-12-04
}}</ref> Osm dětí se dožilo dospělosti. Jedním z jeho sourozenců byl pozdější politik [[Vojta Beneš|Vojtěch Beneš]], nejstarším byl [[Václav Beneš]]. Dalšími sourozenci, kteří se dožili dospělosti, byli: Regina, Jan, Barbora, Bedřich a Ladislav.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Americký sen Jana Antonína Beneše: Bratra Edvarda podporoval ze zámoří
| periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
| vydavatel = Extra Publishing, s. r. o.
| url = https://www.stoplusjednicka.cz/americky-sen-jana-antonina-benese-bratra-edvarda-podporoval-ze-zamori
| datum vydání = 2019-11-05
| poznámka = Zdroj textu: Tajemství české minulosti č. 67, kapitola: Zapomenutí bratři Edvarda Beneše
| datum přístupu = 2020-08-13
}}</ref>


V&nbsp;mládí studoval nejprve na [[Gymnázium v Londýnské|Gymnáziu na Vinohradech]] v [[Praha|Praze]] (v letech 1896–1904); bydlel tehdy ve Vršovicích, v bytě svého nejstaršího bratra Václava. Po maturitě studoval dále na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě]] pražské [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlo-Ferdinandovy]]. V&nbsp;letech 1901–1904 hrál amatérsky [[fotbal]] za mužstvo [[SK Slavia Praha]].<ref>{{Citace elektronického periodika
[[Soubor:Edvard Beneš with wife.jpg|thumb|left|Edvard Beneš s chotí [[1921]], foto [[Josef Jindřich Šechtl]], [[autochrom]]]]
| příjmení = Zápotocký
[[Soubor:Edvard Benes with his wife in 1934.jpg|thumb|left|Edvard Beneš s chotí [[1934]]]]
| jméno = Vladimír
| titul = Pohled do slávistického archivu na listopadová jubilea
| vydavatel = SK Slavia Praha
| url = https://www.slavia.cz/article/10398
| datum vydání = 2011-11-09
| datum přístupu = 2017-09-29
}}</ref>


Od roku 1904 studoval ve [[Francie|Francii]] na [[Sorbonna|Sorbonně]] a Svobodné škole politických nauk (''École libre des sciences politiques'', dnešní ''[[Institut d'études politiques de Paris]]''), v&nbsp;roce 1907 pak v&nbsp;[[Berlín]]ě. V&nbsp;[[Paříž]]i se roku [[1906]] zasnoubil s Annou Vlčkovou, která si na Benešovu žádost začala říkat Hana, a&nbsp;sám si změnil křestní jméno z&nbsp;Eduarda na Edvard.<ref>{{Citace elektronického periodika
Od roku [[1904]] studoval ve [[Francie|Francii]] na [[Sorbonne|Sorbonně]] a Svobodné škole politických nauk (''Ecole libre des sciences politiques'', dnešní ''[[Institut d'études politiques de Paris]]''), v&nbsp;roce [[1907]] pak v&nbsp;[[Berlín]]ě. V&nbsp;[[Paříž]]i se roku [[1906]] zasnoubil se svou pozdější ženou Hanou a&nbsp;změnil si křestní jméno z&nbsp;Eduarda na Edvard.<ref>[http://zpravy.idnes.cz/hana-benesova-skutecna-dama-kterou-zboznovali-f4b-/domaci.asp?c=A080128_093003_zajimavosti_adb Článek o Haně Benešové na iDnes.cz]</ref> Francouzská studia Edvard Beneš završil roku [[1908]] na právnické fakultě v&nbsp;[[Dijon]]u doktorskou prací (téma ''Problém rakouský a&nbsp;otázka česká. Studie o&nbsp;politických bojích slovanských národů v&nbsp;Rakousku''){{Zdroj?}}, tento diplom mu však pražská univerzita neuznala{{Zdroj?}}. V&nbsp;roce 1909 pak v&nbsp;Praze složil rigorózní zkoušky a&nbsp;získal titul [[Doktor filozofie|doktora filosofie]] (práce na téma ''Původ a&nbsp;vývoj moderního politického individualismu''). V témže roce mu v lednu zemřela maminka a [[6. listopad|6. listopadu]] si vzal Hanu, svatba byla na [[Vinohrady (Praha)|Vinohradech]] v [[Kostel svaté Ludmily (Vinohrady)|kostele sv. Ludmily]]<ref>[http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=35F9846ABF044C84AFFF3A52F4C2A6F3&scan=95 Matriční záznam o sňatku] ve farnosti Královské Vinohrady - Sv. Ludmily; někdy se uvádí také chybné datum 10. prosince, např.: http://zpravy.idnes.cz/hana-benesova-skutecna-dama-kterou-zboznovali-f4b-/domaci.aspx?c=A080128_093003_zajimavosti_adb</ref>; v matrice jsou křestní jména snoubenců zapsána ještě jako Eduard a Anna. Tři roky vyučoval na obchodní akademii v&nbsp;Praze; současně se pokoušel studovat práva (nejprve na české, pak na německé právnické fakultě), studia však nedokončil (až v&nbsp;roce 1945 Beneš obdržel [[Doctor honoris causa|čestný doktorát]] práv). Od roku [[1912]], poté, co se [[Habilitace|habilitoval]] v&nbsp;oboru [[filosofie]], přednášel jako docent na Filozofické fakultě [[Dějiny Univerzity Karlovy (1740-1918)#Česká a německá Univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1939)|Univerzity Karlo-Ferdinandovy]]. Za [[Rakousko-Uhersko|Rakouska]] neměly ani česká univerzita ani její Filozofická fakulta svou vlastní budovu. Přednášky i&nbsp;semináře se tedy musely konat na různých místech v&nbsp;Praze, proto Beneš přednášel v&nbsp;Krakovské ulici, v&nbsp;[[Klementinum|Klementinu]] či v&nbsp;Kaulichově domě.
| příjmení = Borovička
| jméno = Michael
| titul = Hana Benešová: Skutečná dáma, kterou zbožňovali
| periodikum = iDNES
| odkaz na periodikum = iDNES
| url = http://zpravy.idnes.cz/hana-benesova-skutecna-dama-kterou-zboznovali-f4b-/domaci.aspx?c=A080128_093003_zajimavosti_adb
| datum vydání = 2008-01-28
| datum přístupu = 2017-01-22
}}</ref> Francouzská studia Edvard Beneš završil roku 1908 na právnické fakultě v&nbsp;[[Dijon]]u doktorskou prací na téma ''Problém rakouský a&nbsp;otázka česká. Studie o&nbsp;politických bojích slovanských národů v&nbsp;Rakousku''.<ref>[[Antoine Marès|MARÈS, Antoine]]. ''Edvard Beneš od slávy k propasti: drama mezi Hitlerem a Stalinem''. Překlad Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Argo, 2016. 372 s. {{ISBN|978-80-257-1895-7}}. S. 32.</ref> Tento diplom mu však pražská univerzita neuznala.<ref>[[Antoine Marès|MARÈS, Antoine]]. ''Edvard Beneš od slávy k propasti: drama mezi Hitlerem a Stalinem''. Překlad Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Argo, 2016. 372 s. {{ISBN|978-80-257-1895-7}}. S. 36.</ref> V&nbsp;roce 1909 pak v&nbsp;Praze složil rigorózní zkoušky a&nbsp;získal titul [[Doktor filozofie|doktora filosofie]] (práce na téma ''Původ a&nbsp;vývoj moderního politického individualismu''). V&nbsp;témže roce mu v&nbsp;lednu zemřela matka a&nbsp;6. listopadu uzavřel sňatek s Annou (Hanou) Vlčkovou. Svatba se konala na [[Vinohrady (Praha)|Vinohradech]] v [[Kostel svaté Ludmily (Vinohrady)|kostele svaté Ludmily]].<ref>[http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=35F9846ABF044C84AFFF3A52F4C2A6F3&scan=95 Matriční záznam o sňatku] ve farnosti Královské Vinohrady - Sv. Ludmily; někdy se uvádí také chybné datum 10. prosince, např.: http://zpravy.idnes.cz/hana-benesova-skutecna-dama-kterou-zboznovali-f4b-/domaci.aspx?c=A080128_093003_zajimavosti_adb</ref> V&nbsp;matrice jsou křestní jména snoubenců zapsána jako Eduard a&nbsp;Anna. Manželství zůstalo bezdětné. Teprve v&nbsp;roce 1919 čekali manželé Benešovi dceru, Hana ale dítě nedonosila.<ref name="pacner115" />

Beneš vyučoval tři roky na obchodní akademii v&nbsp;Praze; současně se pokoušel studovat práva (nejprve na české, pak na německé právnické fakultě), studia však nedokončil (až v&nbsp;roce 1945 Beneš obdržel [[čestný doktorát]] práv). Od roku [[1912]], poté, co se [[Habilitace|habilitoval]] v&nbsp;oboru [[filosofie]], přednášel jako docent na Filozofické fakultě [[Dějiny Univerzity Karlovy (1740–1918)#Česká a německá Univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1939)|Univerzity Karlo-Ferdinandovy]]. Za [[Rakousko-Uhersko|Rakouska]] neměly ani česká univerzita ani její Filozofická fakulta svou vlastní budovu. Přednášky i&nbsp;semináře se tedy musely konat na různých místech v&nbsp;Praze, proto Beneš přednášel v&nbsp;Krakovské ulici, v&nbsp;[[Klementinum|Klementinu]] či v&nbsp;Kaulichově domě.


== Politická činnost ==
== Politická činnost ==
=== Politické formování ===
Na začátku jeho studií a prvního politického formování se cítil jako ideový příznivce [[Sociální demokracie (Česko)|sociální demokracie]], ve které působil také jeho bratr [[Vojta Beneš]]. V době před odjezdem na studia do [[Paříž|Paříže]] se v roce 1904 stal přispěvatelem sociálně-demokratických deníků [[Právo lidu]] a [[Brněnský deník|Rovnost]]. Po jeho návratu ze studií v [[Paříž|Paříži]] v roce 1908 se však pod vlivem profesora [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] poprvé zapojil to stranického života jeho [[Česká strana pokroková|České strany pokrokové]]. V rámci strany se jako [[sociolog]] vyjadřoval k veřejnému životu a např. projevoval kritku běžné stranické politiky známou z tehdejších silných politických stran. Prosazoval program založený na striktně vědeckých základech. Ve straně se mimo jiné podílel na stranickém volebním programu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Novotný
| jméno1 = Karel
| příjmení2 = Kufnerová
| jméno2 = Zlata
| titul = Člověk Edvard Beneš: čtení o druhém prezidentovi
| vydavatel = Dita
| místo = Praha
| rok = 2006
| počet_stran = 205
| isbn = 80-85926-43-1
}}</ref>

=== První československý odboj ===
=== První československý odboj ===
Po začátku [[První světová válka|první světové války]] organizoval Beneš vnitřní odboj (''[[Maffie]]'' – český výbor odboje proti Rakousko-Uherské monarchii). Zajišťoval spojení odboje s [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masarykem]] ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]]. [[1. září]] [[1915]] odešel do zahraničí, kde spolupracoval s Masarykem a se [[Slovák]]em (tehdejším francouzským leteckým důstojníkem) [[Milan Rastislav Štefánik|Milanem Rastislavem Štefánikem]].
Po začátku [[První světová válka|první světové války]] organizoval Beneš vnitřní odboj (''[[Maffie]]'' – český výbor odboje proti Rakousko-Uherské monarchii). Zajišťoval spojení odboje s [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masarykem]] ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]]. Dne [[1.&nbsp;září]] [[1915]] odešel do zahraničí, kde spolupracoval s&nbsp;Masarykem a&nbsp;se [[Slovák]]em (tehdejším francouzským leteckým důstojníkem) [[Milan Rastislav Štefánik|Milanem Rastislavem Štefánikem]]. Hana Benešová zůstala v&nbsp;Čechách, a&nbsp;kvůli politickým aktivitám manžela byla rakouskými úřady několikrát uvězněna.<ref name="pacner115">{{Citace monografie
| příjmení = Pacner
| jméno = Karel
| odkaz na autora = Karel Pacner
| titul = Osudové okamžiky Československa
| vydavatel = Nakladatelství BRÁNA
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 720
| strany = 115–119
| isbn = 978-80-7243-597-5
| poznámka = Dále jen PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''
}}</ref>


Pro úspěch celé revoluční akce, tedy pro rozbití [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a dosažení samostatnosti [[Češi|Čechů]] a [[Slováci|Slováků]] (v té době byl používán termín „československý národ“) byl důležitý fakt, že Masaryk, Beneš a Štefánik měli ze svých dřívějších pobytů nejen v&nbsp;zemích [[Trojdohoda|Dohody]], ale i v [[Spojené státy americké|Americe]], [[Ruské impérium|Rusku]] a&nbsp;v&nbsp;jiných zemích potřebné znalosti poměrů o&nbsp;celkové politické situaci ve světě.
Pro úspěch celé revoluční akce, tedy pro rozbití [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a dosažení samostatnosti [[Češi|Čechů]] a [[Slováci|Slováků]] (v té době byl používán termín „československý národ“) byl důležitý fakt, že Masaryk, Beneš a Štefánik měli ze svých dřívějších pobytů nejen v&nbsp;zemích [[Trojdohoda|Dohody]], ale i v [[Spojené státy americké|Americe]], [[Ruské impérium|Rusku]] a&nbsp;v&nbsp;jiných zemích potřebné znalosti tamějších poměrů a&nbsp;celkové politické situace ve světě.


[[Soubor:Edvard Beneš 1919.jpg|náhled|vlevo|Beneš v roce 1919]]
Dr. Edvard Beneš byl sice ze tří hlavních vůdců československého odboje nejmladší, ale získal mnoho zkušeností za svého předchozího pobytu ve Francii, za několikaměsíčního pobytu v&nbsp;Londýně a&nbsp;také za ročního pobytu v&nbsp;Německu několik let před válkou. I&nbsp;po dočasném návratu domů se věnoval dalšímu soustavnému studiu poměrů v&nbsp;cizině.
Dr. Edvard Beneš byl sice ze tří hlavních vůdců československého zahraničního odboje nejmladší, ale získal mnoho zkušeností za svého předchozího pobytu ve Francii, za několikaměsíčního pobytu v&nbsp;Londýně a&nbsp;také za ročního pobytu v&nbsp;Německu několik let před válkou. I&nbsp;po dočasném návratu domů se věnoval dalšímu soustavnému studiu poměrů v&nbsp;cizině.


Po příchodu do [[Paříž]]e organizoval Beneš zahraniční protirakouský odboj a reorganizoval kurýrní službu pro spojení s Maffií. Uspořádal cyklus přednášek o Slovanstvu na pařížské [[Sorbonna|Sorbonně]] a propagoval československý politický program řadou článků ve francouzských novinách. V&nbsp;roce [[1916]] se Edvard Beneš podílel na ustanovení [[Československá národní rada|Československé národní rady]], v&nbsp;níž zastával místo generálního tajemníka. Společně se Štefánikem získal souhlas dohodových mocností se zakládáním československých vojenských jednotek a&nbsp;přispěl tak ke vzniku samostatných [[Československé legie|Československých legií]] ve Francii, [[Rusko|Rusku]] a&nbsp;[[Itálie|Itálii]], které se úspěšně zapojily do bojů první světové války. Důležitým výsledkem Benešovy diplomacie bylo uznání Československé národní rady jako představitele nového státu Francií, Velkou Británií a&nbsp;Itálií.
Po příchodu do [[Paříž]]e organizoval Beneš zahraniční protirakouský odboj a reorganizoval kurýrní službu pro spojení s&nbsp;Maffií. Uspořádal cyklus přednášek o&nbsp;[[Slované|Slovanstvu]] na pařížské [[Sorbonna|Sorbonně]] a&nbsp;propagoval československý politický program řadou článků ve francouzských novinách. V&nbsp;roce [[1916]] se Edvard Beneš podílel na ustanovení [[Československá národní rada|Československé národní rady]], v&nbsp;níž zastával místo generálního tajemníka. Společně se Štefánikem získal souhlas dohodových mocností se zakládáním československých vojenských jednotek a&nbsp;přispěl tak ke vzniku samostatných [[Československé legie|Československých legií]] ve Francii, [[Rusko|Rusku]] a&nbsp;[[Itálie|Itálii]], které se úspěšně zapojily do bojů první světové války. Důležitým výsledkem Benešovy diplomacie bylo uznání Československé národní rady jako představitele nového státu Francií, Velkou Británií a&nbsp;Itálií.


=== První Československá republika ===
=== Ministr zahraničí ===
Koncem října [[1918]] se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v [[Ženeva|Ženevě]] o budoucí podobě státu.<ref name="pacner106">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''. S. 106-108.</ref> Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky [[28. říjen|28. října]] roku [[1918]] byl jmenován [[ministr zahraničí|ministrem zahraničí]] ve vládě [[Karel Kramář|Karla Kramáře]]. Z&nbsp;Francie domů se však vrátil až 24.&nbsp;září [[1919]]<ref name="CBSH-5">{{Citace monografie
[[Soubor:Benes i Wojciechowski.jpg|thumb|left|Edvard Beneš s polským prezidentem [[Stanisław Wojciechowski|Wojciechowským]] v roce 1925]]
| příjmení = Lukeš
| jméno = Igor
| odkaz na autora = Igor Lukeš
| titul = Czechoslovakia between Stalin and Hitler
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Ney York
| rok = 1996
| isbn = 0-19-510266-5
| strany = 5
| jazyk = angličtina
}}</ref> po svých úspěšných jednáních na [[Pařížská mírová konference (1919)|Pařížské mírové konferenci]], kde zajistil nové hranice státu vůči Německu, Rakousku a [[Polsko|Polsku]]. Během [[Sedmidenní válka|sedmidenní války]] s Polskem o [[Československo-polský spor o Těšínsko|Těšínsko]] v lednu 1919 nastal jeden z řídkých sporů mezi Benešem a Masarykem. Zatímco Masaryk podporoval ozbrojený vstup na Těšínsko, Beneš naopak v Paříži vnímal nevoli vedoucích států [[Státy Dohody|Dohody]] k tomuto vstupu a byl proto proti němu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = První válku vedlo Československo s Polskem
| periodikum = Novinky.cz
| odkaz na periodikum = Novinky.cz
| vydavatel = Borgis
| datum_vydání = 23. ledna 2019
| url = https://www.novinky.cz/domaci/clanek/prvni-valku-vedlo-ceskoslovensko-s-polskem-40268708
}}</ref>


Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky [[28. říjen|28. října]] roku [[1918]] byl jmenován [[ministr zahraničí|ministrem zahraničí]] ve vládě [[Karel Kramář|Karla Kramáře]]. Z&nbsp;Francie domů se však vrátil až v&nbsp;září [[1919]] po svých úspěšných jednáních na [[Pařížská mírová konference (1919)|Pařížské mírové konferenci]], kde zajistil nové hranice státu vůči Německu, Rakousku a [[Polsko|Polsku]]. Pro pozdější zahájení jednání o&nbsp;smlouvě s&nbsp;Maďarskem pověřil dalším zastupováním Československa Slováka [[Štefan Osuský|Štefana Osuského]], mimořádného a zplnomocněného vyslance ČSR na Pařížské mírové konferenci (viz též Pařížská mírová konference, 1919), vypracováním celé smlouvy o hranicích s Maďarskem. Podepsána byla dne 4.&nbsp;června 1920 v&nbsp;paláci Velký Trianon v&nbsp;zámku [[Versailles]] poblíž Paříže (tzv. [[Trianonská smlouva]]).
Pro pozdější zahájení jednání o&nbsp;smlouvě s&nbsp;Maďarskem pověřil dalším zastupováním Československa Slováka [[Štefan Osuský|Štefana Osuského]], mimořádného a zplnomocněného vyslance ČSR na Pařížské mírové konferenci (viz též Pařížská mírová konference, 1919), vypracováním celé smlouvy o hranicích s Maďarskem. Podepsána byla dne 4.&nbsp;června 1920 v&nbsp;paláci Velký Trianon v&nbsp;zámku [[Versailles (zámek)|Versailles]] poblíž Paříže (tzv. [[Trianonská smlouva]]).


Edvard Beneš také pomáhal zakládat [[Společnost národů]], byl její místopředseda, člen Rady a předseda ([[1935]]). Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Od počátku se orientoval na poválečnou evropskou velmoc [[Francie|Francii]], s&nbsp;níž v&nbsp;roce [[1924]] Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu, a&nbsp;na země [[Balkán]]u, [[Rumunsko]] a&nbsp;[[Jugoslávie|Jugoslávii]], s&nbsp;nimiž smluvně vytvořil obranný systém, tzv. [[Malá dohoda|Malou dohodu]].
Edvard Beneš také pomáhal zakládat [[Společnost národů]], byl její místopředseda, člen Rady a v roce 1935 předseda.<ref name="pacner123">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''. S. 123.</ref> Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Od počátku se orientoval na poválečnou evropskou velmoc [[Francie|Francii]], s&nbsp;níž v&nbsp;roce [[1924]] Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu, a&nbsp;na země [[Balkán]]u, [[Rumunsko]] a&nbsp;[[Jugoslávie|Jugoslávii]], s&nbsp;nimiž smluvně vytvořil obranný systém, tzv. [[Malá dohoda|Malou dohodu]]. Samotného Beneše nicméně trápil fakt, že zatímco Československo uznávalo Sovětský svaz (nikoli však de iure, k tomu došlo až roku 1934); Rumunské vztahy s východním sousedem byly velmi špatné a [[jugoslávsko-sovětské vztahy]] v podstatě neexistovaly, neboť [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Království Jugoslávie]] SSSR neuznávalo.<ref name="CBSH-13">{{Citace monografie
| příjmení = Lukeš
| jméno = Igor
| titul = Czechoslovakia between Stalin and Hitler
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Ney York
| rok = 1996
| isbn = 0-19-510266-5
| strany = 13
| jazyk = angličtina
}}</ref>
[[Soubor:Edvard Benes with his wife in 1934.jpg|náhled|Edvard Beneš s chotí [[1934]]]]
V letech [[1921]]–[[1922]] zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády (viz [[vláda Edvarda Beneše]]), poslancem parlamentu byl v letech [[1919]]–[[1926]] a [[1929]]–[[1935]]. Byl členem a&nbsp;místopředsedou tehdejší [[Česká strana národně sociální|České strany národně sociální]] a&nbsp;významně ovlivňoval její politiku.


Coby ministr zahraničí navštěvoval Beneš často Ženevu v souvislosti s jednáním Společnosti národů. V roce [[1932]] se zde zúčastnil konference o&nbsp;konvenci o&nbsp;odzbrojení. Po návratu upozornil [[Ministerstvo národní obrany Československa|ministra národní obrany]] [[Bohumír Bradáč|Bohumíra Bradáče]] a [[Seznam náčelníků generálního štábu (Československo)|náčelníka Hlavního štábu armády]] [[Jan Syrový|Jana Syrového]], že skončí-li konference neúspěchem, lze v roce 1936 nebo 1937 očekávat politickou a vojenskou krizi, na kterou musí být armáda připravena. Přislíbil, že na posílení armády sežene finanční prostředky.<ref name="pacner139">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''. S. 139-146.</ref>
V letech [[1921]]–[[1922]] zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády (viz [[vláda Edvarda Beneše]]), poslancem parlamentu byl v letech [[1919]]–[[1926]] a [[1929]]–[[1935]]. Byl členem a&nbsp;místopředsedou tehdejší [[Česká strana národně sociální|České strany národně sociální]] a&nbsp;významně ovlivňoval její politiku. Po [[abdikace|abdikaci]] T.&nbsp;G.&nbsp;Masaryka a&nbsp;po obtížných parlamentních jednáních byl Beneš [[Volby prezidenta Československé republiky mezi l. 1918 - 1992|zvolen 18.&nbsp;prosince 1935]] druhým prezidentem Československé republiky. Ve stejném roce uzavřelo Československo Benešovým prostřednictvím spojeneckou smlouvu se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] (po jeho přijetí do Společnosti národů) a&nbsp;s&nbsp;Francií. Vojenskou pomoc Sovětského svazu v&nbsp;případě konfliktu ovšem smlouva vázala na předchozí pomoc Francie.


=== Druhý prezident první republiky ===
Nejpozději od roku [[1927]] byl Beneš [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]]{{Fakt/dne|20130127092740}}. Podle britského spisovatele Nigela Westa, autora knihy o&nbsp;tzv. [[Projekt Venona|projektu Venona]], byl Edvard Beneš údajně sovětským informátorem s&nbsp;krycím jménem "19" (zmiňovaným v&nbsp;jedné [[Depeše|depeši]]), které prý patřilo Benešovi.<ref>Nigel West, Venona, the Greatest Secret of the Cold War, London: Harper Collins, 1999.</ref> Obdobná tvrzení uvádějí i&nbsp;někteří další autoři, mimo jiné [[Viktor Suvorov]]. V roce 2008 informaci o Benešově předválečné spolupráci se sovětskou tajnou službou zveřejnil na základě zprávy ruské [[Služba vnější rozvědky|Služby vnější rozvědky]] i slovenský deník ''Pravda'', i když se vyskytují pochybnosti o důvěryhodnosti sovětských archivních dokumentů.<ref>http://aktualne.atlas.sk/prezident-benes-bol-sovietsky-agent-tvrdi-moskva/zahranicie/europa/</ref> Sovětského zdroje uvádí jako agenta s krycím jménem "19" Edvarda Beneše<ref>http://www.militaria.cz/cz/clanky/miscellanea/byl-prezident-benes-sovetsky-agent.html</ref>. Někteří zahraniční autoři jako Eduard Mark<ref>Eduard Mark: "Venona's Source 19 and the Trident Conference of May 1943: Diplomacy or Espionage?" Intelligence and National Security. London, Summer 1998, str. 1–31.</ref> a&nbsp;američtí autoři Herbert Romerstein a&nbsp;Eric Breindel došli k&nbsp;závěru, že krycí jméno "19" měl [[Franklin Delano Roosevelt|Rooseveltův]] poradce [[Harry Hopkins]].<ref>Romerstein, Herbert a Breindel, Eric: "The Venona Secrets: Exposing Soviet Espionage and America's Traitors", Regnery Publishing 2000, str. 214.</ref> Podle amerických autorů Johna Earla Haynese a&nbsp;Harvey Klehra mohl mít krycí jméno "19" i&nbsp;někdo z&nbsp;britské delegace na Washingtonské konferenci v&nbsp;květnu 1943.<ref>Haynes, John Earl a Klehr, Harvey: "Venona: Decoding Soviet Espionage in America", Yale University Press 1999, str. 202–206.</ref> Dokumenty, které v roce 2009 zveřejnil bývalý důstojník KGB Alexander Vasiljev, ukázaly, že krycí jméno "19" patřilo pracovníkovi amerického ministerstva zahraničních věcí [[Laurence Duggan|Laurenci Dugganovi]]<ref>John Earl Haynes and Harvey Klehr: Was Harry Hopkins A Soviet Spy? http://www.frontpagemag.com/fpm/200900/was-harry-hopkins-soviet-spy-john-earl-haynes</ref>.
{{Upravit část|poznámky=Téměř žádné informace o Benešově prvním prezidentském období, jeho role v mnichovské krizi vůbec nezmíněna atd.}}
Po [[abdikace|abdikaci]] T.&nbsp;G.&nbsp;Masaryka a&nbsp;po obtížných parlamentních jednáních byl Beneš [[Volba prezidenta Československa 1935|zvolen 18.&nbsp;prosince 1935]] druhým prezidentem Československé republiky.<ref name="pacner123" /> Pro zvolení Beneše hlasovali i někteří poslanci [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a [[Hlinkova slovenská ľudová strana|HSĽS]].<ref name="CBSH-58">{{Citace monografie
| příjmení = Lukeš
| jméno = Igor
| titul = Czechoslovakia between Stalin and Hitler
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Ney York
| rok = 1996
| isbn = 0-19-510266-5
| strany = 58
| jazyk = angličtina
}}</ref><ref name="SADCZ-21">{{Citace monografie
| příjmení = Myant
| jméno = Martin
| titul = Socialism and democracy in Czechoslovakia
| url = https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1981
| strany = [https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan/page/21 21]
| isbn = 978-05-1198-387-0
}}</ref>


Ve stejném roce uzavřelo Československo Benešovým prostřednictvím spojeneckou smlouvu se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] (po jeho přijetí do Společnosti národů) a&nbsp;s&nbsp;Francií. Vojenskou pomoc Sovětského svazu v&nbsp;případě konfliktu ovšem smlouva vázala na předchozí pomoc Francie. O samotné smlouvě mluvil i v rozhovoru pro sovětský deník [[Pravda (noviny)|Pravda]], s tím, že ji považoval za symbol návratu Ruska do Evropy.<ref name="CBSH-50">{{Citace monografie
=== Po Mnichovu ===
| příjmení = Lukeš
[[Soubor:Edvard Beneš na návštěvě.JPG|thumb|Prezident Beneš během návštěvy [[Brno|brněnského]] [[Četnictvo|četnictva]] v roce 1938]]
| jméno = Igor
| titul = Czechoslovakia between Stalin and Hitler
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Ney York
| rok = 1996
| isbn = 0-19-510266-5
| strany = 50
| jazyk = angličtina
}}</ref> Všechna média v SSSR dohodu s Československem, kterou Beneš podepsal, vřele vítala.<ref name="CBSH-51">{{Citace monografie
| příjmení = Lukeš
| jméno = Igor
| titul = Czechoslovakia between Stalin and Hitler
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Ney York
| rok = 1996
| isbn = 0-19-510266-5
| strany = 51
| jazyk = angličtina
}}</ref>


Sám Beneš se neobával, že by jeho kroky vůči SSSR ohrožovaly pozici Československa, nebo jej snad příliš přibližovaly k jeho vlivu. Byl přesvědčen, že vše, co činí, činí stejně tak, jako je tomu v případě [[Francie]].<ref name="CBSH-58" />
Po přijetí [[Mnichovská dohoda|mnichovského diktátu]] [[5. říjen|5. října]] [[1938]] abdikoval a 22. října 1938 odletěl pravidelnou leteckou linkou nejdříve do Velké Británie, později odcestoval do Spojených států amerických, kde přednášel na univerzitě v [[Chicago|Chicagu]]. Po okupaci [[Československo|Československa]] a vyhlášení [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenského státu]] v březnu [[1939]] přesídlil do [[Londýn]]a a zaslal protest proti německé okupaci Čech a Moravy vládám hlavních světových mocností. Stal se vůdčím představitelem [[exilová vláda|československého zahraničního odboje]] i přes spory s některými dalšími exilovými představiteli (např. [[Štefan Osuský]] nebo [[Milan Hodža]]). Čs. exilová vláda byla Velkou Británií prozatímně uznána v červenci 1940, plného uznání Beneš dosáhl 18. července [[1941]], kdy [[Sovětský svaz|SSSR]] i Velká Británie definitivně uznaly československou exilovou vládu.


=== Abdikace a odlet do Londýna ===
Jako vedoucí představitel zahraničního odboje se Beneš účastnil diskuzí o budoucím osudu [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] v ČSR. Sám nejprve navrhoval pouze menší úpravy hranic a&nbsp;částečný transfer německého obyvatelstva.{{doplňte zdroj}} Tyto jeho návrhy byly odmítnuty vojenským odbojem v&nbsp;protektorátu, pod jehož vlivem se diskuze o&nbsp;budoucím odsunu Němců radikalizovaly.{{doplňte zdroj}} Benešova vláda postupně prosadila u&nbsp;spojeneckých velmocí odsun naprosté většiny sudetských Němců, což mocnosti potvrdily na [[Postupimská konference|postupimské konferenci]]. V Londýně došlo i&nbsp;ke sporu s&nbsp;vedoucím představitelem sudetoněmeckého sociálně-demokratického exilu [[Wenzel Jaksch|Wenzelem Jakschem]], jehož předmětem byl možný odsun Němců z&nbsp;ČSR, Jakschův názor na platnost [[mnichovská dohoda|mnichovské dohody]] a&nbsp;rukování sudetských Němců v&nbsp;Británii do československé zahraniční armády.
[[Soubor:The Czechoslovak Government in Exile during the Second World War H31998.jpg|náhled|Edvard Beneš s československými příslušníky RAF po jejich návratu ze Středního východu, cca 1943]]


Dne 5. října 1938, po přijetí [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]], Beneš na nátlak Němců [[Abdikace|abdikoval]] na funkci prezidenta.<ref name="pacner173">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa.'' S. 173-178</ref> Nechal si převést nejméně milion korun v [[Libra šterlinků|britských librách]] na konto v londýnské bance,<ref name="pacner173" /> a 22. října 1938 s manželkou do Londýna odletěl.<ref name="pacner178">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa.'' S. 178-183</ref> Jednalo se o první Benešovu cestu letadlem.<ref name="pacner178" /> Chamberlainova vláda si vymínila, že Beneš nebude v Londýně politicky aktivní, čímž souhlasil, neboť měl v úmyslu přesunout se do [[Chicago|Chicaga]], kde měl přislíbeno místa profesora [[politologie|politických věd]] na [[Chicagská univerzita|Chicagské univerzitě]].<ref name="pacner178" />
V prvních třech letech války byly snahy jak ze strany polské exilové vlády, tak ze strany Británie o poválečné federativní uspořádání Československa a&nbsp;Polska, které Beneš jen s&nbsp;malou snahou podporoval. Myšlenka federace Polska a&nbsp;Československa však přestala být realistická pro negativní postoj polské exilové vlády k SSSR (a [[vice versa]]), částečně také kvůli vzrůstajícím sporům mezi představiteli Polska a&nbsp;Československa.


Londýn zvolil proto, že byl zklamán postojem Francie, která doposud představovala stěžejní oporu jeho zahraniční politiky.{{Zdroj?}} Naději na zvrat situace vkládal do spolupráce Velké Británie a Spojených států.{{Zdroj?}}
Edvard Beneš se v exilu snažil budoucí ČSR pojistit spojeneckými smlouvami s&nbsp;hlavními spojeneckými mocnostmi. Kromě smlouvy s&nbsp;Británií a&nbsp;Francií šlo zejména o&nbsp;novou smlouvu se SSSR uzavřenou v&nbsp;prosinci [[1943]]. Tato smlouva se stala předmětem silné kritiky, zda neposouvá ČSR příliš do sovětské sféry vlivu. Smlouva byla výrazem nové zahraničněpolitické orientace československé zahraniční vlády na SSSR.<ref>http://www.totalita.cz/vysvetlivky/smlouva_csr_sssr_1943_12_12.php</ref> Během pobytu v&nbsp;Moskvě Beneš také začal jednat s&nbsp;představiteli exilové [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] o&nbsp;poválečné podobě Československa (viz též článek [[Heliodor Píka]]).


Beneš po příchodu do Londýna obnovil kontakty s britskými přáteli a příznivci nezávislosti Československa ([[Henry Wickham Steed]], [[Robert Hamilton Bruce Lockhart]], [[Robert William Seton-Watson]]). Zároveň udržoval a prohluboval konspirativní spojení s domovem. Již 14. listopadu 1938 ho v Putney navštívil advokát [[Jaroslav Drábek]], zástupce [[Politické ústředí|Politického ústředí]], jedné z klíčových formujících se skupin domácího odporu. Beneš během prvních měsíců v exilu dbal, aby dodržel závazek, že na britské půdě bude vystupovat jako soukromá osoba. Zdržel se prohlášení, politických aktivit, odmítal veřejně komentovat činy a kroky britské a francouzské vlády, stejně tak vlády v Praze.{{Zdroj?}}
=== Léta 1945 až 1948 ===
Na jaře [[1945]] Beneš odcestoval přes Moskvu na osvobozené území republiky; v&nbsp;dubnu ve slovenských [[Košice|Košicích]] jmenoval první poválečnou vládu a&nbsp;[[16. květen|16.&nbsp;května]] přijel do Prahy. [[28. říjen|28.&nbsp;října]] 1945 byl potvrzen ve funkci prezidenta a&nbsp;následně znovu zvolen prezidentem Československa dne [[19. červen|19.&nbsp;června]] [[1946]].


=== Působení v USA a obnovení veřejné politické činnosti ===
Po dobu okupace a neexistence parlamentu vydávala exilová vláda [[Benešovy dekrety|prezidentské dekrety]], jež Beneš jako nejvyšší činitel podepisoval a&nbsp;po němž jsou v&nbsp;zásadě nepřesně nazývány jako „Benešovy dekrety“. Poválečné dekrety, kterými se upravovala konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců a&nbsp;kolaborantů, ztráta čs. občanství a&nbsp;jiných práv občanů německé a&nbsp;maďarské národnosti (ale nikoli jejich vysídlení), a&nbsp;také znárodnění většiny československého průmyslu, bank a pojišťoven bez náhrady, jsou dodnes kontroverzní. Organizace vyhnanců v&nbsp;Německu a&nbsp;Rakousku, především ''[[Sudetendeutsche Landsmannschaft]]'', se zatím marně snaží o&nbsp;zrušení „Benešových dekretů“ týkajících se občanů Československa německé a&nbsp;maďarské národnosti.
Dne 2. února 1939 E. Beneš s manželkou odplul ze Southamptonu lodí [[SS Washington]] do [[New York]]u, kde ho osobně přivítal a podpořil starosta [[Fiorello H. La Guardia]].<ref name="pacner184">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa.'' S. 184-188</ref> Po [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupaci zbytku Československa]] a vyhlášení [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenského státu]] zaslal protest proti německé okupaci Čech a Moravy vládám hlavních světových mocností.<ref name="SADCZ-29">{{Citace monografie
| příjmení = Myant
| jméno = Martin
| titul = Socialism and democracy in Czechoslovakia
| url = https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1981
| strany = [https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan/page/29 29]
| isbn = 978-05-1198-387-0
}}</ref>


Od února do července 1939 přednášel jako hostující profesor na [[Chicagská univerzita|Chicagské univerzitě]] (cyklus přednášek Modern Democracy); zároveň zde učinil první kroky k utvoření zahraničního odboje. 18. března 1939 vystoupil s prvním politickým projevem po odchodu do exilu. V něm konstatoval, že v Evropě je válka a varoval, že „celý svět je v nebezpečí, že bude zničena všechna koncepce lidské mravnosti rozbitím všech vznešených pojmů poctivosti a slušnosti“.{{Zdroj?}} Zároveň Beneš cestoval a navázal úzký kontakt s řadou krajanských organizací v řadě amerických měst: vedle Chicaga, kde žila nejpočetnější česká menšina v USA, to byl Pittsburgh, Detroit či Minneapolis. Dne 18. dubna 1939 Beneš v Chicagu oznámil zástupcům několika českých a slovenských krajanských organizací, že přijímá jejich výzvu, aby se ujal vedení [[Československý odboj (1939–1945)#Zahraniční odboj|československého zahraničního odboje]].<ref name="benes-po-abdikaci">{{Citace elektronického periodika
Po obnovení Československa vznikla nová politická situace. Existovaly sice nadále různé politické strany, byly však sdružené v [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]]. V&nbsp;[[Československé parlamentní volby 1946|parlamentních volbách 1946]] dosáhly [[Komunistická strana Československa]] a z části [[Komunistická strana Slovenska]] velkého úspěchu (na Slovensku vyhrála volby Demokratická strana). Připadlo na ně 114&nbsp;poslaneckých [[Mandát (politika)|mandátů]] z&nbsp;celkového počtu 300&nbsp;míst v&nbsp;[[Národní shromáždění republiky Československé|Národním shromáždění]], tedy 38 %. V&nbsp;důsledku toho byl předseda KSČ [[Klement Gottwald]] jmenován a&nbsp;zvolen novým předsedou československé vlády. To vše, spolu se vzrůstajícím vlivem [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] v&nbsp;zemi, také díky uzavřené smlouvě se SSSR,<ref>http://www.totalita.cz/vysvetlivky/smlouva_csr_sssr_1943_12_12.php</ref> směřovalo ke konci demokracie a udržení nezávislosti československého státu.
| příjmení = Šír
| jméno = Vojtěch
| titul = Edvard Beneš po abdikaci ve Velké Británii a USA 1938-39
| periodikum = Fronta.cz
| url = https://www.fronta.cz/dotaz/edvard-benes-po-abdikaci
| datum vydání = 2018-12-02
| datum přístupu = 2019-08-24
}}</ref> Dne 28. května 1939 přijal Beneše americký prezident [[Franklin Delano Roosevelt|F. D. Roosevelt]] k soukromému a před tiskem utajenému rozhovoru (Roosevelt nechtěl popudit americké [[izolacionismus|izolacionisty]]) ve svém letním sídle, schůzka trvala více než tři hodiny.<ref name="pacner190">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa.'' S. 190-193</ref> Dne 31. května 1939 Beneš slavnostně otevřel československý pavilon na Světové výstavě v New Yorku. Znovu se při té příležitosti setkal se starostou La Guardiou. Dne 12. července 1939 manželé Benešovi odpluli z USA a vrátili se do Londýna. [[Winston Churchill]] v Londýně 27. července 1940 na Benešovu počest uspořádal slavnostní oběd, kterého se účastnilo asi 40 předních britských osobností (např. [[Lloyd George]], [[Anthony Eden]] nebo [[Basil Liddell Hart]]). Churchill slíbil Benešovi odčinit zločin na Československu.<ref name="benes-po-abdikaci" /><ref name="pacner190" />


=== V čele zahraničního odboje ===
20. února [[1948]] podalo demisi 12 ministrů demokratických stran, 25. února podali demisi další dva ministři<ref>http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/historie/unor-1948/unor-1948-rude-pravo-udelalo-preklep-v-datu-prevratu_45796.html</ref><ref>http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf na str. 9</ref><ref>https://books.google.cz/books?id=bx4nCwAAQBAJ&pg=PT91&lpg=PT91&dq=Václav+Majer++František+Tymeš&source=bl&ots=PqsaoWHFFD&sig=cR0vWo3LNcN8wLOYAXlBl1su9Do&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiK-8_rp-TKAhUJFywKHaVFAQwQ6AEIVzAK#v=onepage&q=Václav%20Majer%20%20František%20Tymeš&f=false</ref> (z 26členné vlády). Tímto krokem chtěli ministři buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Konečnou příčinou k podání demise bylo náhlé obsazení všech vedoucích míst ve [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]] (policie) komunisty. Předáci nekomunistických stran místo mobilizace vlastních příznivců vyzývali ke klidu a ujišťovali, že se nic nestane.<ref>http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1116424-unor-1948-zacal-demisi-12-ministru-teto-fatalni-chyby-gottwald-vyuzil</ref>. Demokratické strany věřily, že Beneš bude dodržovat ústavní povinnosti, což se nestalo.<ref>http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf na str. 9</ref> Demokratické strany neměly pro mobilizaci národa komunikační nástroje jako byl rozhlas a tisk. Komunisté ovládali rozhlas (ministerstvo informací), přidělovali papír ostatním, jen sobě jeho dodávky neomezovali<ref>http://www.farnostprerov.cz/node/1279</ref>. Jedni z těch, kdo se proti tlaku komunistů v&nbsp;tzv. únorové krizi roku 1948 otevřeně postavili, byli studenti, kteří byli následně surově zbiti v Nerudově ulici.<ref>Zdroj:Beseda s Ing.Josefem Lesákem a Dr.Zdeňkem Koňákem, únor 1998, strojní fakulta ČVUT v Praze, Masarykova akademie práce, strojní společnost na ČVUT v Praze</ref> Komunisti v té době ovládali [[Sbor národní bezpečnosti|Sbor národní bezpečnosti]] (policie), vetšinu armády a sdělovací prostředky (vydali zákaz dovozu zahraničního tisku)<ref>http://www.stopytotality.org/ke-stazeni/dejiny-1948-1960</ref><ref>http://www.britskelisty.cz/9808/19980810d.html</ref>. Beneš demisi ministrů po komunistickém nátlaku [[25.&nbsp;únor]]a 1948 přijal a v rozporu s ústavou,<ref>http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf na str. 7 a 9</ref> podle které měl vyhlásit nové volby při rezignaci nadpoloviční většiny ministrů, tj. 13,<ref>https://books.google.cz/books?id=9BknCwAAQBAJ&pg=PT70&lpg=PT70&dq=Václav+Majer++František+Tymeš&source=bl&ots=uqCa5-Biv3&sig=pzPPGaG2sfIhTcIPSNEOXs4wLSU&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiK-8_rp-TKAhUJFywKHaVFAQwQ6AEIRDAG#v=onepage&q=Václav%20Majer%20%20František%20Tymeš&f=false</ref> pověřil předsedu KSČ [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]] opětovným sestavením vlády, která pak vznikla již zcela pod komunistickým vedením.
[[Soubor:Franklin D. Roosevelt, Czechoslovakian Ambassador Vladimir Hurban and Czechoslovakian President E. Benes in... - NARA - 196061.jpg|náhled|180px|Beneš a americký prezident [[Franklin D. Roosevelt]] v roce 1943]]
Beneš se postupně stal vůdčím představitelem [[Prozatímní státní zřízení|československého zahraničního odboje]]<ref name="pacner123" /> i přes spory s některými dalšími exilovými představiteli (např. [[Štefan Osuský]] nebo [[Milan Hodža]]). Čs. exilová vláda byla Velkou Británií prozatímně uznána v červenci 1940, plného uznání Beneš dosáhl 18. července [[1941]], kdy [[Sovětský svaz|SSSR]] i Velká Británie definitivně uznaly československou exilovou vládu.


Jako vedoucí představitel zahraničního odboje se Beneš účastnil diskuzí o budoucím osudu [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] v ČSR. Sám nejprve navrhoval pouze menší úpravy hranic a&nbsp;částečný transfer německého obyvatelstva.<ref>http://www.fronta.cz/dotaz/vyvoj-planu-odsunu-nemcu</ref> Tyto jeho návrhy byly odmítnuty vojenským odbojem v&nbsp;protektorátu, pod jehož vlivem se diskuze o&nbsp;budoucím odsunu Němců radikalizovaly.{{doplňte zdroj}} Benešova vláda postupně prosadila u&nbsp;spojeneckých velmocí odsun naprosté většiny sudetských Němců, což mocnosti potvrdily na [[Postupimská konference|postupimské konferenci]]. V Londýně došlo i&nbsp;ke sporu s&nbsp;vedoucím představitelem sudetoněmeckého sociálně-demokratického exilu [[Wenzel Jaksch|Wenzelem Jakschem]], jehož předmětem byl možný odsun Němců z&nbsp;ČSR, Jakschův názor na platnost [[mnichovská dohoda|mnichovské dohody]] a&nbsp;rukování sudetských Němců v&nbsp;Británii do československé zahraniční armády. V červnu [[1942]] Velká Británie nakonec souhlasila s odsunem německého obyvatelstva z Československa po skončení války.<ref name="SADCZ-31">{{Citace monografie
V&nbsp;té době byl už Beneš ovšem velmi vážně nemocen. Dlouhodobě trpěl [[Ménierova nemoc|Ménierovou nemocí]] a častými migrénami. Již v&nbsp;roce [[1943]] jej v&nbsp;[[Londýn]]ě postihlo mozkové krvácení. Když ho v&nbsp;roce [[1945]] v&nbsp;Praze navštívil předseda [[Česká strana národně sociální|národních socialistů]] [[Petr Zenkl]], byl Benešovým tělesným i&nbsp;duševním stavem zděšen. V&nbsp;červenci [[1947]] jej postihl záchvat mrtvice; od té doby musel být pod stálým lékařským dohledem. Počátkem roku 1948 musel chodit o&nbsp;holi, trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy, místy i ztrátou řeči, a občas i výrazně slinil a musel odplivávat. Jeho postižení se stále výrazněji zhoršovalo.<ref>Epocha Speciál, léto-podzim 2007, vydáno 6.6.2007, s.94</ref><ref name="10p">{{Citace monografie | příjmení = Budínský | jméno = Libor | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Deset prezidentů | vydavatel = Knižní klub | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 285 | isbn = 80-242-0966-7 | strany = 60}}</ref>
| příjmení = Myant
| jméno = Martin
| titul = Socialism and democracy in Czechoslovakia
| url = https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1981
| strany = [https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan/page/31 31]
| isbn = 978-05-1198-387-0
}}</ref>


V prvních třech letech války byly snahy jak ze strany polské exilové vlády, tak ze strany Británie o poválečné federativní uspořádání Československa a&nbsp;Polska, které Beneš jen s&nbsp;malou snahou podporoval.{{Zdroj?}} Myšlenka federace Polska a&nbsp;Československa však přestala být realistická pro negativní postoj polské exilové vlády k SSSR (a naopak), částečně také kvůli vzrůstajícím sporům mezi představiteli Polska a&nbsp;Československa.{{Zdroj?}}
V&nbsp;květnu 1948 se prezident Beneš ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat novou [[Ústava Československé republiky|československou ústavu]], kterou bylo zlikvidováno demokratické státní zřízení.<ref>[http://www.lexdata.cz/web/lexdata.nsf/frameset?openpage&sb=C1256D49002E7CB2C12566D40071DFB9 Ústava 9. května]</ref> Měsíc poté, [[7. červen|7.&nbsp;června]] 1948, abdikoval Beneš na úřad prezidenta, jeho nástupcem se pak stal [[Klement Gottwald]]. Dne [[3.&nbsp;září]] roku 1948 Edvard Beneš zemřel v&nbsp;Sezimově Ústí. Zde v&nbsp;parku své vily je spolu se svou manželkou [[Hana Benešová|Hanou]] pochován.

Mezitím v okupované vlasti získal Beneš značnou podporu obyvatelstva, a to i přes to, že byl zpočátku kritizován{{chybí zdroj}} za opuštění Československa po Mnichovské dohodě.<ref name="SADCZ-30">{{Citace monografie
| příjmení = Myant
| jméno = Martin
| titul = Socialism and democracy in Czechoslovakia
| url = https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1981
| strany = [https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan/page/30 30]
| isbn = 978-05-1198-387-0
}}</ref>

Edvard Beneš se v exilu snažil budoucí ČSR pojistit spojeneckými smlouvami s&nbsp;hlavními spojeneckými mocnostmi. Kromě smlouvy s&nbsp;Británií a&nbsp;Francií šlo zejména o&nbsp;novou [[Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik|smlouvu se SSSR]] uzavřenou v&nbsp;prosinci [[1943]]. Tato smlouva se stala předmětem silné kritiky, zda neposouvá ČSR příliš do sovětské sféry vlivu. Smlouva byla výrazem nové zahraničněpolitické orientace československé zahraniční vlády na SSSR.<ref name="rfr1">http://www.totalita.cz/vysvetlivky/smlouva_csr_sssr_1943_12_12.php</ref> Během pobytu v&nbsp;Moskvě Beneš také začal jednat s&nbsp;představiteli exilové [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] o&nbsp;poválečné podobě Československa (viz též článek [[Heliodor Píka]]). Uzavřením této smlouvy se Beneš nicméně pokoušel získat podporu Sovětského svazu pro obnovu Československa po skončení války.<ref name="SADCZ-32">{{Citace monografie
| příjmení = Myant
| jméno = Martin
| titul = Socialism and democracy in Czechoslovakia
| url = https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1981
| strany = [https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan/page/32 32]
| isbn = 978-05-1198-387-0
}}</ref>

Na jaře roku 1945 Beneš odcestoval přes Moskvu na osvobozené území republiky; v&nbsp;dubnu ve slovenských [[Košice|Košicích]] jmenoval první poválečnou vládu. Aby oslabil pozici komunistů, požadoval, aby [[Praha|Prahu]] osvobodila [[Armáda Spojených států amerických]], nikoliv Sovětský svaz. Američané ale tento požadavek odmítli.<ref name="pacner223">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa.'' S. 223-226</ref> Když v květnu 1945 vstoupila 3. americká armáda [[George S. Patton|generála Pattona]] do západních Čech, přivítal to s nadšením. Doufal, že by Američané mohli dorazit do Prahy dříve než Sověti, to se ale nestalo.<ref name="pacner226">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa.'' S. 226-229</ref>

=== Třetí republika (1945–1948) ===
[[Soubor:Edvard Beneš-1945.jpg|náhled|vlevo|Edvard Beneš v Praze po návratu z&nbsp;[[Spojené království|Velké Británie]] 16.&nbsp;května 1945]]
[[16. květen|16.&nbsp;května]] přijel Beneš do Prahy. [[28. říjen|28.&nbsp;října]] 1945 byl potvrzen ve funkci prezidenta a&nbsp;následně [[Volba prezidenta Československa 1946|znovu zvolen]] prezidentem Československa dne [[19. červen|19.&nbsp;června]] [[1946]].

Po dobu okupace a neexistence parlamentu vydávala exilová vláda [[Benešovy dekrety|prezidentské dekrety]], jež Beneš jako nejvyšší činitel podepisoval<ref name="SADCZ-54">{{Citace monografie
| příjmení = Myant
| jméno = Martin
| titul = Socialism and democracy in Czechoslovakia
| url = https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1981
| strany = [https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan/page/54 54]
| isbn = 978-05-1198-387-0
}}</ref> a&nbsp;po němž jsou v&nbsp;zásadě nepřesně nazývány jako „Benešovy dekrety“. Poválečné dekrety, kterými se upravovala konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců a&nbsp;kolaborantů, ztráta čs. občanství a&nbsp;jiných práv občanů německé a&nbsp;maďarské národnosti (ale nikoli jejich vysídlení), a&nbsp;také znárodnění většiny československého průmyslu, bank a pojišťoven bez náhrady, jsou dodnes{{chybí zdroj}} kontroverzní. Organizace vyhnanců v&nbsp;Německu a&nbsp;Rakousku, především [[Sudetendeutsche Landsmannschaft]], se zatím marně snaží o&nbsp;zrušení „Benešových dekretů“ týkajících se občanů Československa německé a&nbsp;maďarské národnosti.

Po obnovení Československa vznikla nová politická situace. Existovaly sice nadále různé politické strany, byly však sdružené v [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]]. V&nbsp;[[Československé parlamentní volby 1946|parlamentních volbách 1946]] dosáhly [[Komunistická strana Československa]] a z části [[Komunistická strana Slovenska (1939)|Komunistická strana Slovenska]] velkého úspěchu (na Slovensku vyhrála volby Demokratická strana). Připadlo na ně 114&nbsp;poslaneckých [[Mandát (politika)|mandátů]] z&nbsp;celkového počtu 300&nbsp;míst v&nbsp;[[Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé|Národním shromáždění]], tedy 38 %. V&nbsp;důsledku toho byl předseda KSČ [[Klement Gottwald]] jmenován a&nbsp;zvolen novým předsedou československé vlády. To vše, spolu se vzrůstajícím vlivem [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] v&nbsp;zemi, také díky uzavřené smlouvě se SSSR,<ref name="rfr1" /> směřovalo ke konci demokracie a udržení nezávislosti československého státu. K vítězství komunistů přispěl i zákaz [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrární strany]], čímž byl venkov vehnán do náruče komunistů. Na tom měl svou část viny i prezident Beneš.<ref name="Hanzal">Josef Hanzal: Edvard Beneš, MF 1994, {{ISBN|80-204-0445-7}}</ref> Beneš byl sám zklamán z vývoje situace na Slovensku, kde se začal ustalovat systém dvou politických stran.<ref name="SADCZ-44">{{Citace monografie
| příjmení = Myant
| jméno = Martin
| titul = Socialism and democracy in Czechoslovakia
| url = https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1981
| strany = [https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan/page/44 44]
| isbn = 978-05-1198-387-0
}}</ref>

V době jeho výkonu funkce od roku 1945 do roku 1948 bylo vyneseno 730 rozsudků smrti. Jednalo se rozsudky na základě [[Benešovy dekrety|dekretu o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů]] z 19. června 1945.<ref>{{Citace periodika|url=https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/za-masaryka-popravili-16-lidi-za-gottwalda-237.A060509_162331_krimi_zra|periodikum= iDnes|datum= 9. 5. 2006|strany= |titul=Za Masaryka popravili 16 lidí, za Gottwalda 237}}</ref>

=== Únorová krize, abdikace a smrt ===
Dne 20. února [[1948]] podalo demisi 12 ministrů nekomunistických stran, 25. února podali demisi další dva ministři<ref>http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/historie/unor-1948/unor-1948-rude-pravo-udelalo-preklep-v-datu-prevratu_45796.html</ref><ref>http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf na str. 9</ref><ref>https://books.google.cz/books?id=bx4nCwAAQBAJ&pg=PT91&lpg=PT91&dq=Václav+Majer++František+Tymeš&source=bl&ots=PqsaoWHFFD&sig=cR0vWo3LNcN8wLOYAXlBl1su9Do&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiK-8_rp-TKAhUJFywKHaVFAQwQ6AEIVzAK#v=onepage&q=Václav%20Majer%20%20František%20Tymeš&f=false</ref> (z 26členné vlády). Tímto krokem chtěli ministři buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Konečnou příčinou k podání demise bylo náhlé obsazení všech vedoucích míst ve [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]] (policie) komunisty. Většina představitelů demokratických sil spoléhala, že se za ně Beneš postaví a demisi nepřijme.<ref>http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf</ref> Nekomunistické strany [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] měly v té době omezené komunikační nástroje, komunisté ovládali rozhlas (ministerstvo informací) a díky přídělu papíru se snažili dlouhodobě omezovat prodemokratický tisk.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.farnostprerov.cz/node/1279 |datum přístupu=2016-02-07 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160213033601/http://www.farnostprerov.cz/node/1279 |datum archivace=2016-02-13 |nedostupné=ano }}</ref> Ve svém tisku předáci nekomunistických stran místo mobilizace vlastních příznivců vyzývali ke klidu a ujišťovali, že se nic nestane.<ref>http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1116424-unor-1948-zacal-demisi-12-ministru-teto-fatalni-chyby-gottwald-vyuzil</ref> Věřili v legální, ústavní a parlamentní řešení únorové krize.<ref>legální, ústavní a parlamentní řešení únorové krize str. 10</ref> Jediný kdo se proti tlaku komunistů v&nbsp;tzv. únorové krizi roku 1948 otevřeně v Praze postavili, byli studenti, kteří byli při druhém pochodu na Hrad následně surově zbiti v Nerudově ulici.<ref>Zdroj: Beseda s Ing. Josefem Lesákem a Dr. Zdeňkem Koňákem, únor 1998, strojní fakulta ČVUT v Praze, Masarykova akademie práce, strojní společnost na ČVUT v Praze.</ref> Komunisté v té době ovládali [[Sbor národní bezpečnosti]] (policie), většinu armády a sdělovací prostředky (vydali zákaz dovozu zahraničního tisku).<ref>http://www.stopytotality.org/ke-stazeni/dejiny-1948-1960</ref> Beneš demisi ministrů po komunistickém nátlaku [[25.&nbsp;únor]]a 1948 přijal a pověřil předsedu KSČ [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]] opětovným sestavením vlády, která pak vznikla již zcela pod komunistickým vedením.<ref name="SADCZ-210">{{Citace monografie
| příjmení = Myant
| jméno = Martin
| titul = Socialism and democracy in Czechoslovakia
| url = https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1981
| strany = [https://archive.org/details/socialismdemocra0000myan/page/210 210]
| isbn = 978-05-1198-387-0
}}</ref> Podle českého historika Václava Vebera tak prezident Beneš učinil údajně v rozporu s ústavou, podle které měl vyhlásit nové volby při rezignaci nadpoloviční většiny ministrů, tj. 13.<ref>http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf na str. 7 a 9</ref>

V&nbsp;té době byl už Beneš ovšem velmi vážně nemocen. Dlouhodobě trpěl [[Ménierova nemoc|Ménierovou nemocí]] a častými migrénami.{{Doplňte zdroj}} Již v&nbsp;roce [[1943]] jej v&nbsp;[[Londýn]]ě postihlo mozkové krvácení.{{Doplňte zdroj}} V listopadu 1944 utrpěl poprvé [[Cévní mozková příhoda|cévní mozkovou příhodu]], na jaře 1945 podruhé.<ref name="pacner123" /> Když ho v&nbsp;roce [[1945]] v&nbsp;Praze navštívil předseda [[Česká strana národně sociální|národních socialistů]] [[Petr Zenkl]], byl Benešovým tělesným i&nbsp;duševním stavem zděšen.{{Doplňte zdroj}} V&nbsp;červenci [[1947]] jej postihl záchvat mrtvice; od té doby musel být pod stálým lékařským dohledem. Počátkem roku 1948 musel chodit o&nbsp;holi, trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy, místy i ztrátou řeči, a občas i výrazně slinil a musel odplivávat. Jeho postižení se stále výrazněji zhoršovalo.<ref>Epocha Speciál, léto-podzim 2007, vydáno 6.6.2007, s.94</ref><ref name="10p">{{Citace monografie | příjmení = Budínský | jméno = Libor | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Deset prezidentů | vydavatel = Knižní klub | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 285 | isbn = 80-242-0966-7 | strany = 60}}</ref>
[[Soubor:Benešova vila - hrobka.jpg|náhled|Hrobka manželů Benešových v&nbsp;Sezimově Ústí]]
V&nbsp;květnu 1948 se prezident Beneš ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat novou [[Ústava Československé republiky|československou ústavu]], kterou bylo zlikvidováno demokratické státní zřízení.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Ústava 9. května |url=http://www.lexdata.cz/web/lexdata.nsf/frameset?openpage&sb=C1256D49002E7CB2C12566D40071DFB9 |datum přístupu=2005-07-16 |url archivu=https://web.archive.org/web/20090111001307/http://www.lexdata.cz/web/lexdata.nsf/frameset?openpage&sb=C1256D49002E7CB2C12566D40071DFB9 |datum archivace=2009-01-11 |nedostupné=ano }}</ref> Měsíc poté, [[7. červen|7.&nbsp;června]] 1948 (abdikační listinu podepsal 2.&nbsp;června<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Edvard Beneš podepsal abdikační listinu
| periodikum = ČT24
| vydavatel = Česká televize
| datum_vydání = 2008-06-02
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1452809-edvard-benes-podepsal-abdikacni-listinu
| datum_přístupu = 2022-06-01
}}</ref>), abdikoval Beneš na úřad prezidenta,<ref name="pacner123" /> jeho nástupcem se pak stal [[Klement Gottwald]]. Dne [[3.&nbsp;září]] roku 1948 Edvard Beneš zemřel v&nbsp;Sezimově Ústí. Zde v&nbsp;parku své vily je spolu se svou manželkou [[Hana Benešová|Hanou]] pochován.


[[Ferdinand Peroutka]] později o Benešovi v souvislosti s [[Únor 1948|únorovými událostmi roku 1948]] napsal: „Tento muž potřeboval klid, aby zápolil se svou nemocí. Místo toho se ocitl uprostřed tragédie.“
[[Ferdinand Peroutka]] později o Benešovi v souvislosti s [[Únor 1948|únorovými událostmi roku 1948]] napsal: „Tento muž potřeboval klid, aby zápolil se svou nemocí. Místo toho se ocitl uprostřed tragédie.“


== Hodnocení odkazu ==
V dubnu 2004 schválila [[Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR]] opakovaně přes předchozí veto Senátu zákon 292/2004&nbsp;Sb. tvořený větou „''Edvard Beneš se zasloužil o&nbsp;stát.''“ Prezident [[Česko|České republiky]] [[Václav Klaus]] tento zákon nevetoval, ale také nepodepsal, což vyvolalo jisté spory, má-li na takové jednání dle ústavy právo.
Po druhé světové válce byl stejně, jako pro prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]], který byl známý jako „Prezident Osvoboditel“, vytvořen i pro Edvarda Beneše o něco méně používaný čestný titul, který ho označuje za „Prezident Budovatele“ či „Prezident Obnovitele“. S prezidentem Benešem je také spojeno standartové národní motto „[[Věrni zůstaneme]]“, které poprvé vyslovil na státním pohřbu prezidenta Masaryka 21. září 1937. To se jako zlidovělé stalo národním heslem [[Československý odboj (1939–1945)|druhého československého odboje]]. V době okupace bylo proslavené mimo jiné [[Petiční výbor Věrni zůstaneme|Petičním výborem Věrni zůstaneme]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Kuchynka
| jméno1 = Josef
| titul = President Budovatel, Příručka pro oslavy 28. května, narozenin Dr. Ed. Beneše
| vydavatel = A. Dědourek
| místo = Praha
| rok = 1947
| počet_stran = 135
| kapitola = President Obnovitel
| strany = 29
}}</ref>


V dubnu 2004 schválila [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]] opakovaně přes předchozí veto Senátu [[Zákon o zásluhách Edvarda Beneše|zákon č. 292/2004&nbsp;Sb., o zásluhách Edvarda Beneše]] tvořený větou „''Edvard Beneš se zasloužil o&nbsp;stát.''“ Prezident [[Václav Klaus]] tento zákon nevetoval, ale také nepodepsal, což vyvolalo spory, má-li na takové jednání dle ústavy právo.
=== Polemika ===
Úloha Edvarda Beneše v československých dějinách je nazírána některými publicisty negativně, přičemž je mu přičítán významný podíl na zločinech proti lidskosti, <ref>{{Citace monografie|příjmení = Dědinová|jméno = Sidonia|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Edward Beneš - likvidátor: dokumentární román|vydání = |vydavatel = Annonce|místo = Praha|rok = 2003|počet stran = 303|strany = |isbn =}}</ref><ref>http://www.velezrada-1938.cz/</ref>.


Hodnocení role Edvarda Beneše v československých dějinách však je kontroverzní. Vedle zásluh o vybudování Československa stojí jeho politická porážka v době mnichovské krize roku 1938, jeho podpora poválečných represí proti českým Němcům (spor o takzvané [[Benešovy dekrety]], a tím o jeho podíl na tehdejších zločinech)<ref>{{Citace monografie|příjmení = Dědinová|jméno = Sidonia|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Edward Beneš - likvidátor: dokumentární román|vydání = |vydavatel = Annonce|místo = Praha|rok = 2003|počet stran = 303|strany = |isbn =}}</ref>, jeho spoluodpovědnost za úspěch [[Únor 1948|únorového převratu roku 1948]] a další sporná rozhodnutí, na kterých se účastnil.
== Citáty ==

* [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]: ''„Já vím, že vy, Čechoslováci, nám Rusům nedůvěřujete. Ani vy, dr. Beneši, nám nedůvěřujete!“''<br />Beneš: ''„Ano!“''<br />Stalin: ''„Avšak já vás ujišťuji, že dodržíme smlouvu, kterou jsme s vámi uzavřeli – že Československo bude svobodná a nezávislá země a že my se nebudeme vměšovat do vašich vnitřních záležitostí. Jak to budete dělat, takové to budete mít.“''<br />(Stalinův přípitek na večeři na Benešovu počest, když se na jaře [[1945]] vracel z londýnského exilu přes Moskvu do Československa [http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/dm/dm07.htm])
Edvard Beneš až příliš vycházel z úvahy, že Československo se může stát „mostem“ mezi Sovětským svazem a západními demokraciemi a napomoci tak stabilitě v Evropě.<ref name="SADCZ-31"/> Věřil, že západní země přimějí SSSR k umírněnější politice prostřednictvím obchodního tlaku.<ref name="CBSH-35">{{Citace monografie
* Beneš: ''„Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky, kdo je komunista, je lhář – je to společný rys všech komunistů, a zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem doposledka odmítal věřit, že mne i Stalin chladnokrevně a cynicky obelhával, jak v r. 1935, tak i později, a že jeho ujišťování mně i&nbsp;[[Jan Masaryk|Masaryka]] bylo úmyslným a cílevědomým podvodem.“''<br />(z rozhovoru s paní Posse-Brázdovou v Sezimově Ústí 19. srpna 1948; Táborský, str. 271)
| příjmení = Lukeš
* Beneš:''„Největší zrádce je Fierlinger, rozdupat ho jako hada. Ten musí viset na nejbližším stromě! Pamatujte si, že [[Zdeněk Fierlinger|Fierlinger]] je svině"''<br />(Na adresu svého bývalého přítele Fierlingera, kvůli jeho kolaboraci s komunisty a SSSR. Z rozhovoru s Václavem Černým v Sezimově Ústí, v březnu 1948)<ref>http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2004021011</ref><ref name="UEB">http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/216541-unor-edvarda-benese/?mobileRedirect=off</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Budínský | jméno = Libor | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Deset prezidentů | vydavatel = Knižní klub | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 285 | isbn = 80-242-0966-7 | strany = 61}}</ref>
| jméno = Igor
* Beneš:''„Lháři, podvodníci, ničemové"''<br />(O ruských a československých komunistech. Z rozhovoru s Václavem Černým v Sezimově Ústí, v březnu 1948 )<ref name="10p"/><ref name="UEB"/>
| titul = Czechoslovakia between Stalin and Hitler
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Ney York
| rok = 1996
| isbn = 0-19-510266-5
| kapitola = XYZ
| strany = 35
| jazyk = angličtina
}}</ref> Jako sociolog byl přesvědčen, že politika je „praktická sociologie“ a že jeho politika je vědecká.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=2015|jméno=FG Forrest, a.s., www.fg.cz,|titul=Edvard Beneš - Pražský hrad|url=https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/edvard-benes|datum přístupu=2016-07-26}}</ref>

Mezi kontroverzní Benešovy kroky patří postoupení [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] v roce 1945.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ztráta Podkarpatské Rusi na konci druhé světové války
| periodikum = is.cuni.cz
| url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/104365/?lang=en
| datum přístupu = 2020-07-16
}}</ref> Beneš několikrát vyjádřil svou ochotu souhlasit s připojením Podkarpatské Rusi k [[Sovětský svaz|SSSR]], což vyvrcholilo v březnu roku 1945, kdy poslal [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovi]] dopis, ve kterém píše o tom, že připojení „Zakarpatské Ukrajiny“ k SSSR považuje za samozřejmé.{{Fakt/dne|20200728142526|}} Tím porušil svou ústavní pravomoc, takovouto změnu by musel schválit [[parlament]].{{Zdroj?}}

Mezi kontroverzní rozhodnutí prezidenta patří také tzv. Benešovy dekrety, na jejichž základě bylo z poválečného Československa [[Vysídlení Němců z Československa|vysídleno několik milionů sudetských Němců]] (užití principu [[Kolektivní vina|kolektivní viny]]). Beneš zpočátku plánoval pouze částečné vysídlení a počítal s tím, že značný počet Němců v republice zůstane. Naproti tomu domácí [[Československý odboj (1939–1945)|československý odboj]], pod dojmem reality [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupace]] a [[Oběti nacistického Německa v Československu|nacistického teroru]] proti českému obyvatelstvu, požadoval úplný odsun Němců z Československa. S tímto radikálnějším postojem se po [[Heydrichiáda|heydrichiádě]] ztotožnil i Beneš. Benešova vláda získala od [[Spojené království|Velké Británie]] ústní souhlas s odsunem v červnu 1942, ale ten byl vázán na souhlas [[Spojené státy americké|Spojených států]] a [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]].<ref>[http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/britove-uvazovali-o-odsunu-nemcu-od-zacatku-valky_88140.html Britové uvažovali o odsunu Němců od začátku války]. Týden. 31. října 2010.</ref> Do konce roku 1943 získal Beneš souhlas k hromadnému transferu německých menšin do poraženého Německa i od Spojených států a Sovětského svazu.<ref>ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš. Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945).Soudobé dějiny. 2006, roč. 13, čís. 3-4, s. 321-376. ISSN 1210-7050.</ref>

Podle britského spisovatele Nigela Westa, autora knihy o&nbsp;tzv. [[Projekt Venona|projektu Venona]], měl být Edvard Beneš údajně sovětským informátorem s&nbsp;krycím jménem „19“ zmiňovaným v&nbsp;jedné [[Depeše|depeši]].<ref>Nigel West, Venona, the Greatest Secret of the Cold War, London: Harper Collins, 1999.</ref> Obdobná tvrzení uvedli i&nbsp;někteří další autoři, mimo jiné [[Viktor Suvorov]]. V roce 2008 informaci o Benešově předválečné spolupráci se sovětskou tajnou službou zveřejnil na základě zprávy ruské [[Služba vnější rozvědky|Služby vnější rozvědky]] i slovenský deník ''Pravda'', i když se vyskytují pochybnosti o důvěryhodnosti sovětských archivních dokumentů.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://aktualne.atlas.sk/prezident-benes-bol-sovietsky-agent-tvrdi-moskva/zahranicie/europa/ |datum přístupu=2015-07-14 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160308210906/http://aktualne.atlas.sk/prezident-benes-bol-sovietsky-agent-tvrdi-moskva/zahranicie/europa/ |datum archivace=2016-03-08 |nedostupné=ano }}</ref> Někteří zahraniční autoři jako Eduard Mark<ref>Eduard Mark: „Venona's Source 19 and the Trident Conference of May 1943: Diplomacy or Espionage?“ Intelligence and National Security. London, Summer 1998, str. 1–31.</ref> a&nbsp;američtí autoři Herbert Romerstein a&nbsp;Eric Breindel došli k&nbsp;závěru, že krycí jméno „19“ měl [[Franklin Delano Roosevelt|Rooseveltův]] poradce [[Harry Hopkins]].<ref>Romerstein, Herbert a Breindel, Eric: „The Venona Secrets: Exposing Soviet Espionage and America's Traitors“, Regnery Publishing 2000, str. 214.</ref> Podle amerických autorů Johna Earla Haynese a&nbsp;Harvey Klehra mohl mít krycí jméno „19“ i&nbsp;někdo z&nbsp;britské delegace na Washingtonské konferenci v&nbsp;květnu 1943.<ref>Haynes, John Earl a Klehr, Harvey: „Venona: Decoding Soviet Espionage in America“, Yale University Press 1999, str. 202–206.</ref> Dokumenty, které v roce 2009 zveřejnil bývalý důstojník KGB Alexander Vasiljev však ukázaly, že krycí jméno „19“ patřilo pracovníkovi amerického ministerstva zahraničních věcí [[Laurence Duggan|Laurenci Dugganovi]].<ref>John Earl Haynes and Harvey Klehr: Was Harry Hopkins A Soviet Spy? http://www.frontpagemag.com/fpm/200900/was-harry-hopkins-soviet-spy-john-earl-haynes</ref>


== Památníky ==
== Památníky ==
[[Soubor:Pomnik prezydenta Edwarda Benesza na pl. Loretańskim praskich Hradczan(Aw58).JPG|náhled|upright|Socha na Loretánském náměstí]]
Edvardu Benešovi bylo věnováno několik památníků:
[[Soubor:Edvard_Benes_(1884-1948)_Pavel_Vavrys_Terc_85_cm.jpg|vpravo|náhled|„Prezident Edvard Beneš“; autor: [[Pavel Vavrys]]; malba na dřevě - kruhový „střelecký terč“ o průměru 85 cm]]
* '''[[Aš]]''' – památník s reliéfem Benešova obličeje před ZŠ na [[Okružní ulice (Aš)|Okružní ulici]].
Po skončení druhé světové války bylo v roce 1946 po Edvardu Benešovi pojmenováno dnešní [[Vítězné náměstí]] v Praze, které neslo název Náměstí dr. Edvarda Beneše. V jeho severozápadní části byl v roce 1947 odhalen monumentální pomník ve tvaru [[obelisk|obelisku]], který byl opatřen iniciály EB. Po plném uchopení moci komunisty byl tento pomník zničen a v roce 1952 bylo náměstí přejmenováno na Náměstí Říjnové revoluce.
* '''[[Aš]]''' – tzv. Benešův palouček, se nachází na státních hranicích s Německem na místě, kde Beneš utíkal v roce [[1915]].
* '''[[Brno]]''' – socha před [[Právnická fakulta Masarykovy univerzity|Právnickou fakultou Masarykovy univerzity]].
* '''[[Praha]]''' – socha před [[Černínský palác|Černínským palácem]].
* '''[[Český Krumlov]]''' – busta na nádvoří hotelu Růže společně s bustou T.G. Masaryka.
* '''[[Sezimovo Ústí]]''' – památník s bustou Edvarda Beneše (na hrobce EB a HB), přístupná také zrekonstruovaná Benešova vila.
* '''[[Kožlany]]''' – socha v parku a škola, kterou navštěvoval.
* '''[[Mladá Boleslav]]''' – Socha Edvarda Beneše a [[T.G.M.|T.G. Masaryka]] na konci Masarykovy třídy uprostřed parku.
* '''[[Štětí]]''' - sousoší Edvarda Beneše a T.G. Masaryka z roku [[1938]].
* '''[[Znojmo]]''' – památník s bustou Edvarda Beneše a [[T.G.M.|Tomáše Garrigue Masaryka]].
* '''[[Žatec]]''' – busta E. Beneše před autobusovým nádražím postavená z vděčnosti [[Volyň]]ských Čechů


Edvardu Benešovi bylo věnováno několik dalších památníků:
== Dílo ==
* [[Aš]] – památník s reliéfem Benešova obličeje před ZŠ na [[Okružní ulice (Aš)|Okružní ulici]].
* [[Aš]] – tzv. Benešův palouček, se nachází na státních hranicích s Německem na místě, kde Beneš utíkal v roce [[1915]].
* [[Brno]] – socha před [[Právnická fakulta Masarykovy univerzity|Právnickou fakultou Masarykovy univerzity]]. Iniciátory pomníku byli gen. [[Emil Boček]] a plk. [[Jan Horal]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Socha Beneše v Brně nebude kopií, ale původním dílem
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/brno/zpravy/socha-benese-v-brne-nebude-kopii-ale-puvodnim-dilem.A080324_144848_brno_atk
| datum vydání = 2008-03-24
| datum přístupu = 2020-05-27
}}</ref>
* [[Praha]] – socha před [[Černínský palác|Černínským palácem]] na Loretánském náměstí. Sochu financoval mecenáš válečných veteránů [[Jan Horal]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Hloupý rozkaz zrušila žena - Český dialog
| periodikum = www.cesky-dialog.net
| url = http://www.cesky-dialog.net/clanek/2645-hloupy-rozkaz-zrusila-zena/
| datum přístupu = 2020-04-26
| url archivu = https://web.archive.org/web/20200607184154/http://www.cesky-dialog.net/clanek/2645-hloupy-rozkaz-zrusila-zena/
| datum archivace = 2020-06-07
}}</ref> Slavnostní odhalení proběhlo 16. května 2005.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Benešova socha štve sudetské Němce
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/benesova-socha-stve-sudetske-nemce.A050516_100839_domaci_mad
| datum vydání = 2005-05-16
| datum přístupu = 2020-04-26
}}</ref>
* [[Český Krumlov]] – busta na nádvoří Hotelu Růže společně s bustou T. G. Masaryka a památníkem českokrumlovským letcům za 2. světové války. Iniciátorem umístění obou památníků byl [[Jan Horal]]. Slavnostní odhalení proběhlo 28. května 2004. Pietní místo po smrti Jana Horala zaniklo.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Pomník Dr. E. Beneše a poválečným dekretům {{!}} Spolek pro vojenská pietní místa
| periodikum = www.vets.cz
| url = https://www.vets.cz/vpm/1510-pomnik-dr-e-benese-a-povalecnym-dekretum/
| datum přístupu = 2020-04-17
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Kam zmizely busty prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše? Lidé se na to radnice stále ptají {{!}} Krajské listy.cz
| periodikum = www.krajskelisty.cz
| url = https://www.krajskelisty.cz/jihocesky-kraj/okres-cesky-krumlov/18815-kam-zmizely-busty-prezidentu-t-g-masaryka-a-edvarda-benese-lide-se-na-to-radnice-stale-ptaji.htm
| datum přístupu = 2020-04-17
}}</ref>
* [[České Budějovice]] – Busty E. Beneše a T. G. Masaryka přemístěné z pietního místa v Českém Krumlově nově se nacházející na zahradě [[vily Lischoli]] patřící firmě [[Koh-i-noor Hardtmuth|KOH-I-NOOR Hardtmuth]]. Slavnostní odhalení proběhlo 28. října 2013.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Zajíček
| jméno = Zdeněk
| titul = Busty T. G. Masaryka a Eduarda Beneše stojí už v Českých Budějovicích
| periodikum = Českokrumlovský deník
| datum vydání = 2013-11-03
| jazyk = cs
| url = https://ceskokrumlovsky.denik.cz/zpravy_region/busty-t-g-masaryka-a-eduarda-benese-stoji-uz-v-ceskych-budejovicich-20131103.html
| datum přístupu = 2020-04-17
}}</ref> Zahrada s pietním místem je volně přístupná.
* [[Sezimovo Ústí]] – památník s bustou Edvarda Beneše (na hrobce EB a HB, na tzv. „Husově kazatelně“), přístupná také zrekonstruovaná Benešova vila v blízké zahradě.
* [[Kožlany]] – socha v parku a škola, kterou navštěvoval.
* [[Mladá Boleslav]] – socha Edvarda Beneše a [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] na konci Masarykovy třídy uprostřed parku.
* [[Štětí]] – sousoší Edvarda Beneše a T. G. Masaryka z roku [[1938]].
* [[Znojmo]] – památník s bustou Edvarda Beneše a [[T.G.M.|Tomáše Garrigue Masaryka]].
* [[Žatec]] – busta E. Beneše před autobusovým nádražím postavená z vděčnosti [[Volyň]]ských Čechů
* [[Londýn]] – pamětní deska ve čtvrti Putney na domě, kde během londýnského exilu Edvard Beneš bydlel


Válečný veterán a podnikatel [[Jan Horal]] byl iniciátorem myšlenky plošného pokrytí republiky Benešovými sochami, jež by stály v každém větším (patrně se rozumělo v krajském) městě. V menších sídlech by je pak doplňovaly pamětní desky či benešovské busty. Sochy měly mít jednotný vzhled a mohly by tak být vyráběny laciněji a takřka sériově. Jan Horal pro svůj nápad získal podporu řady členů ze [[Svaz letců České republiky|Svazu letců České republiky]], [[Český svaz bojovníků za svobodu|Českého svazu bojovníků za svobodu]] a [[Československá obec legionářská|Československé obce legionářské]]. K funkci takových pomníků Jan Horal řekl: ''„Jde nám především o to, aby si české děti jednou nemyslely, že prvním poválečným prezidentem Československa byl [[Klement Gottwald]].“'' <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Legionáři chtějí Beneše v každém městě {{!}} Domov
| periodikum = Lidovky.cz
| url = https://www.lidovky.cz/domov/legionari-chteji-benese-v-kazdem-meste.A060718_080826_ln_domov_znk
| datum vydání = 2006-07-18
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2020-04-17
}}</ref> Z plánů na plošné pokrývání republiky Benešovými pomníky a bustami nakonec sešlo.

Dne 18. června 1936 byl Edvard Beneš jmenován [[Seznam čestných občanů města Kroměříže|čestným občanem města Kroměříž]].

== Dílo ==
* ''Le problème autrichien et la question tchèque'' – 1908
* ''Le problème autrichien et la question tchèque'' – 1908
* ''Otázka národnostní'' – Praha 1909
* ''Otázka národnostní'' – Praha 1909
Řádek 141: Řádek 485:
* ''Nesnáze demokracie'' (s T.G. Masarykem) – Praha 1924
* ''Nesnáze demokracie'' (s T.G. Masarykem) – Praha 1924
* ''Locarno a svaz národů'' – Praha 1925
* ''Locarno a svaz národů'' – Praha 1925
* ''Problém malých národů po světové válce'' v T. G. Masaryk: ''Problém malých národů v evropské krisi'' – Praha 1926
* ''Problém malých národů po světové válce'' (v T. G. Masaryk: ''Problém malých národů v evropské krisi'') – Praha 1926
* ''Světová válka a naše revoluce. Vzpomínky a úvahy z bojů za svobodu národa. I–III'' – Praha 1927–1928, 1994
* ''Světová válka a naše revoluce. Vzpomínky a úvahy z bojů za svobodu národa. I–III'' – Praha 1927–1928, 1994
* ''Demokratická armáda, pacifismus a zahraniční politika'' – Praha 1931
* ''Demokratická armáda, pacifismus a zahraniční politika'' – Praha 1931
Řádek 150: Řádek 494:
* ''Democracy Today and Tomorrow'' – New York 1939, Londýn 1939, 1940<br />''Demokracie dnes a zítra'' – Londýn 1942, Praha 1946, 1948, 1999
* ''Democracy Today and Tomorrow'' – New York 1939, Londýn 1939, 1940<br />''Demokracie dnes a zítra'' – Londýn 1942, Praha 1946, 1948, 1999
* ''Tři roky druhé světové války. Projevy a dokumenty z r. 1938–1942'' – Londýn 1942
* ''Tři roky druhé světové války. Projevy a dokumenty z r. 1938–1942'' – Londýn 1942
* ''Projev presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše na Staroměstském náměstí v Praze 16. května 1945'' - Praha 1945
* ''Projev presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše na Staroměstském náměstí v Praze 16. května 1945'' – Praha 1945
* ''Naše slovanská politika'' – Londýn 1943<br />''Úvahy o slovanství. Hlavní problémy slovanské politiky'' – (Vydal týdeník"Londýn 1944, Praha 1947, 1948
* ''Naše slovanská politika'' – Londýn 1943<br />''Úvahy o slovanství. Hlavní problémy slovanské politiky'' – (Vydal týdeník Londýn 1944, Praha 1947, 1948
* ''Šest let exilu a druhé světové války, Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938–45'' – (Vydal týdeník "Čechoslovák" v Londýně) Londýn 1945, Praha 1946, 1947
* ''Šest let exilu a druhé světové války, Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938–45'' – (Vydal týdeník „Čechoslovák“ v Londýně) Londýn 1945, Praha 1946, 1947
* ''Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství'' – Praha 1947, 1948
* ''Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství'' – Praha 1947, 1948
* ''Mnichovské dny'' – Londýn, 1948, 1955, 1958, Praha 1968
* ''Mnichovské dny'' – Londýn, 1948, 1955, 1958, Praha 1968
* ''Odsun Němců z Československa: výbor z Pamětí, projevů a dokumentů 1940–1947.'' Praha 1996, 2002. {{ISBN|80-85926-06-7}} a {{ISBN|80-85926-34-2}}.

== Obraz Edvarda Beneše ve filmu ==
Po roce 1989 vzniklo několik filmů, které se zabývaly obdobím 1938–1948, které bylo klíčové jak pro stát, který Edvard Beneš zastupoval, tak pro Edvarda Beneše samotného.

Interpreti:

{{Obsazení začátek}}
{{Obsazení herec|[[Martin Finger]] a [[Jan Novotný (herec)|Jan Novotný]]|''[[České století]]'', režie [[Robert Sedláček]] ([[2013]])}}
{{Obsazení herec|[[Oldřich Kaiser]]|''[[Masaryk (film)|Masaryk]]'', režie [[Julius Ševčík]] ([[2016]])}}
{{Obsazení herec|[[Jaroslav Kubera]]|''[[Toman (film)|Toman]]'', režie [[Ondřej Trojan]] ([[2018]])}}
{{Obsazení herec|[[Viktor Preiss]]|''[[Anatomie zrady]]'', režie [[Biser Arichtev]] ([[2020]])}}
{{Obsazení konec}}


== Odkazy ==
== Odkazy ==

=== Poznámky ===
<references group="pozn." />

=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />


=== Literatura ===
=== Literatura ===
* BENEŠ, Bohuš. (Nekola, Martin, Carbol, Pavel - eds.): Synovcem prezidenta. Praha: Academia 2020, ISBN 978-80-200-3095-5 .
* {{Citace monografie | příjmení = Gebhart | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Gebhart | příjmení2 = Kuklík | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Kuklík starší | titul = Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2004 | počet stran = 315 | isbn = 80-7185-626-6}}
* {{Citace monografie|příjmení=BENEŠ|jméno=Edvard|příjmení2=|jméno2=|titul=Šest let exilu a druhé světové války. Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938-1945|vydání=|vydavatel=Týdeník Čechoslovák|místo=Londýn|rok=1945|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace periodika|příjmení=BLÁHA|jméno=Inocenc Arnošt|odkaz na autora=Inocenc Arnošt Bláha|titul=Sociologické a filosofické základy Benešovy politické teorie|periodikum=in: Sociologická revue|datum=|ročník=1934|číslo=|strany=|url=}}
* DEJMEK, Jindřich. ''Edvard Beneš: politická biografie českého demokrata. Část první, Revolucionář a diplomat (1884–1935).'' 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 631 s. {{ISBN|80-246-1224-0}}.
* DEJMEK, Jindřich. ''Edvard Beneš: politická biografie českého demokrata. Část druhá, Prezident republiky a vůdce národního odboje (1935–1948).'' 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 790 s. {{ISBN|978-80-246-1473-1}}.
* {{Citace monografie|příjmení=DRTINA|jméno=Prokop|odkaz na autora=Prokop Drtina|příjmení2=|jméno2=|titul=Československo můj osud|vydání=|vydavatel=|místo=|rok=|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace monografie|příjmení=EISENMANN|jméno=Louis|titul=Un grand Européen Édouard Beneš|vydání=|vydavatel=Hartmann|místo=Paris|rok=1934|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace monografie|příjmení=FEIERABEND|jméno=Ladislav Karel|odkaz na autora=Ladislav Karel Feierabend|příjmení2=|jméno2=|titul=Beneš mezi Washingtonem a Moskvou. Vzpomínky z londýnské vlády. Od jara 1943 do jara 1944|vydání=|vydavatel=L. K. Feierabend|místo=Washington|rok=1966|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace monografie|příjmení = Gebhart|jméno = Jan|odkaz na autora = Jan Gebhart|příjmení2 = Kuklík|jméno2 = Jan|odkaz na autora2 = Jan Kuklík (1940–2009)|titul = Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě|vydavatel = Paseka|místo = Praha ; Litomyšl|rok = 2004|počet stran = 315|isbn = 80-7185-626-6}}
* {{Citace sborníku|autor=HARTL, Antonín (ed.)|sborník=Edvard Beneš, filosof a státník|místo=Praha|rok=1937}}
* {{Citace monografie|příjmení=HAVLÍČEK|jméno=František|příjmení2=|jméno2=|titul=Eduard Beneš. Člověk, sociolog, politik|vydání=|vydavatel=Prospektrum|místo=Praha|rok=1991|počet stran=|strany=|isbn=80-85431-20-3}}
* {{Citace monografie|příjmení=HITCHCOCK|jméno=Edward Bering|příjmení2=|jméno2=|titul=Zasvětil jsem život míru. Životopis Edvarda Beneše|vydání=|vydavatel=Jaroslav Podroužek|místo=Praha|rok=1948|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace periodika|příjmení=CHALUPNÝ|jméno=Emanuel|odkaz na autora=Emanuel Chalupný|titul=Edvard Beneš jako sociolog|periodikum=in: Sociologická revue|datum=|ročník=1934|číslo=|strany=|url=}}
* {{Citace monografie|příjmení=JAKOVENKO|jméno=Boris Valentinovič|příjmení2=|jméno2=|titul=Eduard Beneš als Denker|vydání=|vydavatel=Internationale Bibliothek für Philosophie|místo=Praha|rok=1935|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace monografie|příjmení=KLÁTIL|jméno=Fráňa|titul=Beneš o dnešku a zítřku|vydání=|vydavatel=Čechoslovák|místo=Londýn|rok=1945|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace monografie|příjmení=KLIMEK|jméno=Antonín|odkaz na autora=Antonín Klimek|příjmení2=|jméno2=|titul=Zrození státníka. Edvard Beneš 28.5.1884-24.9.1919|vydání=|vydavatel=Melantrich|místo=Praha|rok=1992|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kosatík | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Kosatík | titul = Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 280 | isbn = 978-80-204-2307-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kosatík | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Kosatík | titul = Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 280 | isbn = 978-80-204-2307-8}}
* KUKLÍK, Jan; NĚMEČEK, Jan. Proti Benešovi! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýně 1939–1945. Nakl. Karolinum, Praha 2004.
* {{Citace monografie | příjmení = Lvová | jméno = Míla | odkaz na autora = Míla Lvová | titul = Mnichov a Edvard Beneš | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1968| počet stran = 285}}
* {{Citace monografie | příjmení = Lvová | jméno = Míla | odkaz na autora = Míla Lvová | titul = Mnichov a Edvard Beneš | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1968| počet stran = 285}}
* {{Citace monografie | titul = Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol. | vydání = 2 | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 467 | isbn = 80-85983-44-3 | strany =36–38}}
* {{Citace monografie|příjmení=MACKENZIE|jméno=Compton|příjmení2=|jméno2=|titul=Dr. Beneš|url=https://archive.org/details/in.ernet.dli.2015.185336|vydání=|vydavatel=Harrap|místo=Londýn|rok=1946|počet stran=|strany=|isbn=}}
* {{Citace monografie | titul = Osobnosti - Česko : Ottův slovník | vydavatel = Ottovo nakladatelství | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 823 | isbn = 978-80-7360-796-8 | strany = 44–45}}
* {{Citace monografie|příjmení=MARÈS|jméno=Antoine|odkaz na autora = Antoine Marès|titul=Edvard Beneš, od slávy k propasti. Drama mezi Hitlerem a Stalinem|vydání=|vydavatel=Argo|místo=Praha|rok=2016|počet stran=|strany=|isbn=978-80-257-1895-7}}
* {{Citace monografie|příjmení=MILJUKOV|jméno=Pavel Nikolajevič|titul=Masaryk a Beneš|vydání=|vydavatel=Fr. Borový|místo=Praha|rok=1936|počet stran=|strany=|isbn=}}
* J. Werstadt: ''Edvard Beneš als Politiker'' – 1924
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 634| isbn = 80-7185-245-7 | strany = 76–78}}
* {{Citace monografie | titul = Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol. | vydání = 2 | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 467 | isbn = 80-85983-44-3 | strany =36–38}}
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla| spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 376–477 | isbn = 80-7277-299-6 | strany = 381–386}}
* {{Citace monografie | titul = Osobnosti - Česko : Ottův slovník | vydavatel = Ottovo nakladatelství | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 823 | isbn = 978-80-7360-796-8 | strany = 44–45}}
* {{Citace monografie|příjmení=PAPOUŠEK|jméno=Jaroslav|odkaz na autora=Jaroslav Papoušek (dějepisec)|titul=Eduard Beneš. Třicet let práce a boje pro národ a stát|vydání=|vydavatel=Svaz národního osvobození|místo=Praha|rok=1934|počet stran=|strany=|isbn=}}
* Dr.Edvard Beneš:''Šest let exilu a druhé světové války'' – Řeči, projevy a dokumenty, 319 s., vydal týdeník "Čechoslovák" v Londýně 1945
* {{Citace periodika|příjmení=PATOČKA|jméno=Jan|odkaz na autora=Jan Patočka|titul=Humanismus Edvarda Beneše|periodikum=Kritický Měsíčník|datum=|ročník=1948|číslo=|strany=|url=}}
* ''Beneš filosof a státník'' (sb.) – 1934
* {{Citace monografie|příjmení=PEROUTKA|jméno=Ferdinand|odkaz na autora=Ferdinand Peroutka|titul=Byl Edvard Beneš vinen?|vydání=|vydavatel=H & H|místo=Praha|rok=1993|počet stran=|strany=|isbn=}}
* J. Papoušek: ''Edvard Beneš, Třicet let práce a boje pro národ a stát'' – 1934
* [[Vratislav Preclík|PRECLÍK, Vratislav]]. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, {{ISBN|978-80-87173-47-3}},s. 8–48, s. 95–116, s. 125–148, s. 157, s. 165–169
* L. Eisenmann: ''Un grand Européen Edvard Beneš'' – Paris 1934
* {{Citace periodika|příjmení=RÁDL|jméno=Emanuel|odkaz na autora=Emanuel Rádl|titul=Edvard Beneš|periodikum=in: Křesťanská revue|datum=|ročník=1934|číslo=|strany=|url=}}
* E. Chalupný: ''Edvard Beneš jako sociolog'' (SR) – 1934
* {{Citace monografie|příjmení=TÁBORSKÝ|jméno=Eduard|titul=Pan president se nám vrátil|vydání=|vydavatel=Státní nakladatelství|místo=Praha|rok=1945|počet stran=|strany=|isbn=}}
* I. A. Bláha: ''Sociologické a filosofické základy Benešovy politické teorie'' (SR) – 1934
* {{Citace monografie|příjmení=TÁBORSKÝ|jméno=Eduard|příjmení2=|jméno2=|titul=President Beneš mezi Západem a Východem|vydání=|vydavatel=Mladá fronta|místo=Praha|rok=1993|počet stran=|strany=|isbn=80-204-0365-5}}
* [[Emanuel Rádl]]: ''Edvard Beneš'' (KřR) – 1934
* B. Jakovenko: ''Edvard Beneš als Denker'' – 1935
* P. N. Miljukov: ''Masaryk a Beneš'' – 1936
* E. Táborský: ''Pan president se nám vrátil'' - 1945
* F. Klátil: ''Beneš o dnešku a zítřku'' - 1945
* C. MacKenzie: ''Dr. Beneš'' – 1947
* E. B. Hitchcock: ''Zasvětil jsem život míru. Životopis Edvarda Beneše'' – 1948
* [[Jan Patočka]]: ''Humanismus Edvarda Beneše'' (Kritický měsíčník) – 1948
* [[Ladislav Karel Feierabend|L. Feierabend]]: ''Beneš mezi Washingtonem a Moskvou'' – Washington, 1966
* [[Ferdinand Peroutka]]: ''Byl Edvard Beneš vinen?'' – 50./60. léta, Praha 1993
* E. Táborský: ''President Edvard Beneš, in Between East and West 1938–1948'' – Stanford, 1981, česky: 1993
* [[Prokop Drtina]]: ''Československo můj osud'' – 1991
* F. Havlíček: ''Edvard Beneš, Člověk, sociolog, politik'' – 1991
* [[Antonín Klimek|A. Klimek]]: ''Zrození státníka'' – 1992
* [[Eduard Táborský]]: ''President Beneš mezi Západem a Východem'' – Praha 1993
* J. Hanzal: ''Edvard Beneš'' – 1994
* [[Vladimír Krajina]]: ''Vysoká hra'' – 1994
* ''Edvard Beneš československý a evropský politik'' – 1994
* [[Ivan Pfaff]]: ''Tragédie plná omylů'' (časopis Reportér) – 1994
* J. Pecháček: ''Masaryk, Beneš, Hrad. Masarykovy dopisy Benešovi'' – 1996
* [[Zbyněk Zeman]], [[Antonín Klimek]]: ''The Life of Edvard Benes 1884–1948: Czechoslovakia in Peace and War'', [[Oxford University Press]] / [[Clarendon Press]], Oxford, 1997, ISBN 0-19-820583-X<br />české vydání: Zbyněk Zeman: ''Edvard Beneš – politický životopis'', [[Mladá fronta]], 2000, druhé vydání 2009, ISBN 978-80-204-2062-6<br />[[Richard Crampton]]: [http://www.ce-review.org/99/22/books22_crampton.html recenze v angličtině] na [http://www.ce-review.org ce-review.org]
* [[Karel Čapek]]: ''O Benešovi'' – Společnost EB / Eva, Praha 2000 [http://www.blisty.cz/art/16355.html]
* {{Citace periodika
* {{Citace periodika
| příjmení = Tejchman
| příjmení = Tejchman
Řádek 205: Řádek 561:
| rok = 1999
| rok = 1999
| ročník = 3
| ročník = 3
| číslo =
| číslo =
| strany = 287-297
| strany = 287–297
| url = http://usd.ff.cuni.cz/?q=system/files/tejchman.pdf
| url = http://usd.ff.cuni.cz/?q=system/files/tejchman.pdf
| id = ISBN 80-85899-73-6
| isbn = 80-85899-73-6
}}
}}
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 634| isbn = 80-7185-245-7 | strany = 76–78}}
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla| spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 376–477 | isbn = 80-7277-299-6 | strany = 381–386}}
* {{Citace monografie|příjmení=WERSTADT|jméno=Jaroslav|odkaz na autora=Jaroslav Werstadt|titul=Edvard Beneš als politiker|vydání=|vydavatel=Orbis|místo=Praha|rok=1924|počet stran=|strany=|isbn=}}
* Josef Hanzal: ''Edvard Beneš'', MF 1994, {{ISBN|80-204-0445-7}}
* [[Vladimír Krajina]]: ''Vysoká hra'' – 1994
* ''Edvard Beneš československý a evropský politik'' – 1994
* [[Ivan Pfaff]]: ''Tragédie plná omylů'' (časopis Reportér) – 1994
* J. Pecháček: ''Masaryk, Beneš, Hrad. Masarykovy dopisy Benešovi'' – 1996
* [[Zbyněk Zeman]], [[Antonín Klimek]]: ''The Life of Edvard Benes 1884–1948: Czechoslovakia in Peace and War'', [[Oxford University Press]] / [[Clarendon Press]], Oxford, 1997, {{ISBN|0-19-820583-X}}<br />české vydání: Zbyněk Zeman: ''Edvard Beneš – politický životopis'', [[Mladá fronta]], 2000, druhé vydání 2009, {{ISBN|978-80-204-2062-6}}<br />[[Richard Crampton]]: [https://web.archive.org/web/20091004210957/http://www.ce-review.org/99/22/books22_crampton.html recenze v angličtině] na [http://www.ce-review.org ce-review.org]
* [[Karel Čapek]]: ''O Benešovi'' – Společnost EB / Eva, Praha 2000 [http://www.blisty.cz/art/16355.html]


=== Související články ===
=== Související články ===
Řádek 225: Řádek 591:


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Edvard Beneš}}
* {{Commonscat}}
* {{Commons|Edvard Beneš}}
* {{NK ČR|jk01011576}}
* {{NK ČR|jk01011576}}
* {{Wikicitáty|osoba=Edvard Beneš}}
* {{Wikicitáty|osoba=Edvard Beneš}}
* {{Wikizdroje|autor=Edvard Beneš}}
* {{Wikizdroje|autor=Edvard Beneš}}
* {{Wikizdroje2|jazyk=en|autor=Edvard Beneš}}
* [http://zivotopisyonline.cz/edvard-benes.php Profil na stránkách Životopisy on-line]
* {{Ndk autor|id=Beneš,%20Edvard|jméno=Edvarda Beneše}}
* [http://www.kcprymarov.estranky.cz/fotoalbum/osobnosti/predvalecne-fotografie-edvarda-benese/ Dr. Edvard Beneš ve fotografii]
* {{Citace elektronické monografie | titul = Beneš 1918 1938 1948 | url = https://www.ceskatelevize.cz/porady/12155240832-benes-1918-1938-1948/ | vydavatel = Česká televize | datum_vydání = 2018 | datum_přístupu = 2021-09-28}} Desetidílný dokumentární seriál České televize o Edvardu Benešovi
* [http://www.rozhlas.cz/archiv/osobnosti/_zprava/benes-edvard--1393841 Projevy E. Beneše v Archivu ČRo]
* {{Citace monografie
| rok = 1947
| titul = Dr.Edvard Beneš ve fotografii
| vydavatel = Orbis Praha
| místo = Praha
}}
* [http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/dir/benes.html Dokumentární fotografie rodiny Šechtlových ze života Dr. Edvarda Beneše]
* [http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/dir/benes.html Dokumentární fotografie rodiny Šechtlových ze života Dr. Edvarda Beneše]
* [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Prezident-Benes-se-zaslouzil-o-nas-stat.html Prezident Beneš se zasloužil o náš stát]
* [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Prezident-Benes-se-zaslouzil-o-nas-stat.html Prezident Beneš se zasloužil o náš stát]
Řádek 238: Řádek 611:
| příjmení = Cholínský
| příjmení = Cholínský
| jméno = Jan
| jméno = Jan
| odkaz na autora =
| titul = Mnichovská zrada, nebo pražský krach? Nečasova mise a rozpad Československa v roce 1938
| titul = Mnichovská zrada, nebo pražský krach? Nečasova mise a rozpad Československa v roce 1938
| url = http://rcmonitor.cz/zpravy/vatikan/mnichovska-zrada-nebo-prazsky-krach-necasova-mise-a-rozpad-ceskoslovenska-v-roce-1938/3237
| url = http://rcmonitor.cz/zpravy/vatikan/mnichovska-zrada-nebo-prazsky-krach-necasova-mise-a-rozpad-ceskoslovenska-v-roce-1938/3237
| datum vydání = 2009-09-22
| datum vydání = 2009-09-22
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2015-10-20
| datum přístupu = 2015-10-20
| vydavatel = Monitor
| vydavatel = Monitor
| poznámka = Převzato z Obrázku libereckých farností, roč. 7, č. 9, 21.8.2009, a č. 10, 16.9.2009, za článkem dlouhé reference
| poznámka = Převzato z Obrázku libereckých farností, roč. 7, č. 9, 21.8.2009, a č. 10, 16.9.2009, za článkem dlouhé reference
| url archivu = https://web.archive.org/web/20151222163220/http://rcmonitor.cz/zpravy/vatikan/mnichovska-zrada-nebo-prazsky-krach-necasova-mise-a-rozpad-ceskoslovenska-v-roce-1938/3237
| datum archivace = 2015-12-22
| nedostupné = ano
}}
}}
* Čtvrtletník nezávislého diskusního klubu Milady Horákové: [http://www.miladahorakova.cz/files/ml/KMH_ML_3_2015.pdf Masarykův lid], miladahorakova.cz, vydal Klub Milady Horákové, ZŠ Na Planině 1393, Praha 4; produkce a expedice: Nakladatelství Eva-Milan Nevole, K Údolí 2, 143 00 Praha 12. Registrováno MK ČR E 11026. Ročník XXI, 3. číslo, září 2015. PDF online, verze vytvořená 2.9.2015 17:06. Stran 24. Navštíveno 2017-07-04:
** [[Zdeněk Víšek|Víšek, Zdeněk, prof.]]: ''reflexe Benešovy politiky v proměnách času'', strany 4–7.
** [[Jaromír Smutný|Smutný, Jaromír]]: ''Svědectví prezidentova kancléře'', ukázka z pamětí, strany 12–14.
* BENEŠ, Edvard. '[http://digitalna.kniznica.info/s/ZuiNxXMm9R 'Štefánik a jeho odkaz : přednáška k desátému výročí jeho smrti.] Praha : ČIN, 1929. 66 s. – dostupné online v [[Digitální knihovna Univerzitní knihovny v Bratislavě|Digitální knihovně UKB]]


{{Prezidenti Československa}}
{{Prezidenti Československa}}
{{Premiéři Československa}}
{{Premiéři Československa}}
{{Vláda Edvarda Beneše}}
{{Navboxes
| title = Edvard Beneš – členství ve vládách
| list = {{Prozatímní česko-slovenská vláda}}
{{Vláda Karla Kramáře}}
{{Vláda Karla Kramáře}}
{{První vláda Vlastimila Tusara}}
{{První vláda Vlastimila Tusara}}
{{Druhá vláda Vlastimila Tusara}}
{{Druhá vláda Vlastimila Tusara}}
{{První vláda Jana Černého}}
{{První vláda Antonína Švehly}}
{{Druhá vláda Antonína Švehly}}
{{Druhá vláda Jana Černého}}
{{Třetí vláda Antonína Švehly}}
{{První vláda Františka Udržala}}
{{Druhá vláda Františka Udržala}}
{{První vláda Jana Malypetra}}
{{Druhá vláda Jana Malypetra}}
{{Třetí vláda Jana Malypetra}}
{{První vláda Milana Hodži}}
{{Ministři zahraničí Československa}}
}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Lidé|Politika}}

{{Portály|Lidé|Česko|Politika}}


{{DEFAULTSORT:Beneš, Edvard}}
{{DEFAULTSORT:Beneš, Edvard}}
Řádek 263: Řádek 657:
[[Kategorie:Českoslovenští ministři zahraničí]]
[[Kategorie:Českoslovenští ministři zahraničí]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Kandidáti na prezidenta Československa]]
[[Kategorie:Členové České strany pokrokové]]
[[Kategorie:Členové České strany národně sociální]]
[[Kategorie:Členové České strany národně sociální]]
[[Kategorie:Svobodní zednáři]]
[[Kategorie:Členové Maffie]]
[[Kategorie:Členové Sokola]]
[[Kategorie:Čeští svobodní zednáři]]
[[Kategorie:Čeští emigranti a exulanti]]
[[Kategorie:Čeští emigranti a exulanti]]
[[Kategorie:Narození 1884]]
[[Kategorie:Čeští sociologové]]
[[Kategorie:Narození v Kožlanech]]
[[Kategorie:Čeští socialisté]]
[[Kategorie:Úmrtí 1948]]
[[Kategorie:Čeští skauti]]
[[Kategorie:Úmrtí v Sezimově Ústí‎]]
[[Kategorie:Fotbalisté SK Slavia Praha]]
[[Kategorie:Osobnosti prvního československého odboje]]
[[Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu dubové koruny]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Karla III.]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu italské koruny]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Kristova]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu znovuzrozeného Polska]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Dannebrog]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu svatého Jakuba od meče]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu svatého Olafa]]
[[Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu britského impéria]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny 1. třídy]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce I. třídy]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu tří hvězd]]
[[Kategorie:Nositelé Čestného odznaku Za zásluhy o Rakousko I. třídy]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu litevského velkoknížete Gediminase]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Karla I.]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu orlího kříže]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Spasitele]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Muhammada Alího]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Leopolda (Belgie)]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Španělské republiky]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu čestné legie]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Boyacá]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu svatého Karla]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu svatého Sávy]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu hvězdy Karadjordjevićů]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu bílého slona]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu aztéckého orla]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Pahlaví]]
[[Kategorie:Absolventi Sciences Po]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Masarykovy univerzity]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Masarykovy univerzity]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů ČVUT]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů ČVUT]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů VUT v Brně]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Komenského v Bratislavě]]
[[Kategorie:Čestní občané hlavního města Prahy]]
[[Kategorie:Čestní občané města Brna]]
[[Kategorie:Čestní občané města Kroměříže]]
[[Kategorie:Čestní občané města Liberec]]
[[Kategorie:Čestní občané města Louny]]
[[Kategorie:Čestní občané města Nové Město na Moravě]]
[[Kategorie:Čestní občané města Trutnova]]
[[Kategorie:Čestní občané města Třebíče]]
[[Kategorie:Čestní občané města Valašských Klobouků]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách]]
[[Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách]]
[[Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách]]
[[Kategorie:Čeští socialisté]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých mincích]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích]]
[[Kategorie:Narození 28. května]]
[[Kategorie:Narození v roce 1884]]
[[Kategorie:Narození v Kožlanech]]
[[Kategorie:Úmrtí 3. září]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1948]]
[[Kategorie:Úmrtí v Sezimově Ústí]]
[[Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu]]
[[Kategorie:Pohřbení v Sezimově Ústí]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Absolventi Sciences Po]]
[[Kategorie:Osobnosti prvního československého odboje]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů VUT v Brně]]
[[Kategorie:Čestní občané města Třebíče]]

Aktuální verze z 22. 4. 2024, 13:40

Možná hledáte: Eduard Beneš, český germanista.
prof. JUDr. PhDr. Edvard Beneš, GBE, dr. h. c. mult.
2. prezident Československa
Ve funkci:
18. prosince 1935 – 5. října 1938
Předseda vládyMilan Hodža
Jan Syrový
PředchůdceTomáš Garrigue Masaryk
NástupceEmil Hácha
Ve funkci:
2. dubna 1945 – 7. června 1948
Předseda vládyZdeněk Fierlinger
Klement Gottwald
PředchůdceEmil Hácha
NástupceKlement Gottwald
prezident Československa v exilu
Ve funkci:
21. července 1940 – 2. dubna 1945
Předseda vládyJan Šrámek
4. předseda vlády Československa
Ve funkci:
26. září 1921 – 7. října 1922
PrezidentTomáš Garrigue Masaryk
PředchůdceJan Černý
NástupceAntonín Švehla
1. ministr zahraničí Československa
Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 18. prosince 1935
PrezidentTomáš Garrigue Masaryk
Předseda vládyKarel Kramář
Vlastimil Tusar
Jan Černý
Edvard Beneš
Antonín Švehla
František Udržal
Jan Malypetr
Milan Hodža
Předchůdcefunkce zřízena
NástupceMilan Hodža
předseda Shromáždění Společnosti národů
Ve funkci:
9. září 1935 – 21. září 1936
PředchůdceFrancisco Castillo Nájera
NástupceCarlos Saavedra Lamas
gen. tajemník Československé národní rady
Ve funkci:
únor 1916 – 14. října 1918
PředsedaTomáš Garrigue Masaryk
místopředseda Československé strany národně socialistické
Ve funkci:
19. září 1926 – 18. prosince 1935
PředsedaVáclav Klofáč
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeská strana pokroková (1908–1915)[pozn. 1]
Československá strana národně socialistická
(1923–1935)
Nestraník
prezident ČSR(1935–1938) (1945–1948)
Narození28. května 1884
Kožlany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. září 1948 (ve věku 64 let)
Sezimovo Ústí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSezimovo Ústí (od 1948)
ChoťHana Benešová (1909–1948)
RodičeMatěj Beneš, Anna Benešová rozená Benešová
PříbuzníVojta Beneš (bratr)
Václav Beneš (bratr)
SídloRodný dům dr. Edvarda Beneše
Alma materPařížská univerzita
Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Burgundská univerzita
Pařížský institut politických věd
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profeselektor, politik, fotbalista, diplomat, sociolog a učitel
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1914–1918 (1919)
Řád svatého Sávy (1920)
Řád rumunské koruny (1921)
rytíř velkokříže Řádu italské koruny (1921)
Čestné občanství města Třebíče (1935)
… více na Wikidatech
PodpisEdvard Beneš, podpis
CommonsEdvard Beneš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edvard Beneš (původním jménem Eduard;[pozn. 2] 28. května 1884 Kožlany[2] – 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl československý politik a státník, druhý československý prezident v letech 1935–1948, resp. v letech 1935–1938 a 1945–1948. V období tzv. Druhé republiky (po Mnichovské dohodě ze dne 29. září 1938 do 15. března 1939) a následné německé okupace do května 1945 žil a politicky působil v exilu. Od roku 1940 až do osvobození Československa byl mezinárodně (nejen protihitlerovskou koalicí) uznaným vrcholným představitelem československého odboje a exilovým prezidentem republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v letech 1945–1948.

Po boku Tomáše Garrigue Masaryka byl Beneš jedním z vůdců prvního československého odboje a zakladatelů první Československé republiky. Než se stal prezidentem, působil v letech 1918–1935 jako ministr zahraničí. Jako prezident dvakrát abdikoval, poprvé v roce 1938 pod tlakem situace po uzavření Mnichovské smlouvy, podruhé v roce 1948 v reakci na ovládnutí státu komunistickou stranou.

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Edvard Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako nejmladší syn (10. dítě) rolníka Matěje Beneše (1843–1910), původem z Tříman, a jeho manželky Anny Petronily (1840–1909), rozené Benešové z Kožlan.[3][4] Osm dětí se dožilo dospělosti. Jedním z jeho sourozenců byl pozdější politik Vojtěch Beneš, nejstarším byl Václav Beneš. Dalšími sourozenci, kteří se dožili dospělosti, byli: Regina, Jan, Barbora, Bedřich a Ladislav.[5]

V mládí studoval nejprve na Gymnáziu na Vinohradech v Praze (v letech 1896–1904); bydlel tehdy ve Vršovicích, v bytě svého nejstaršího bratra Václava. Po maturitě studoval dále na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy. V letech 1901–1904 hrál amatérsky fotbal za mužstvo SK Slavia Praha.[6]

Od roku 1904 studoval ve Francii na Sorbonně a Svobodné škole politických nauk (École libre des sciences politiques, dnešní Institut d'études politiques de Paris), v roce 1907 pak v Berlíně. V Paříži se roku 1906 zasnoubil s Annou Vlčkovou, která si na Benešovu žádost začala říkat Hana, a sám si změnil křestní jméno z Eduarda na Edvard.[7] Francouzská studia Edvard Beneš završil roku 1908 na právnické fakultě v Dijonu doktorskou prací na téma Problém rakouský a otázka česká. Studie o politických bojích slovanských národů v Rakousku.[8] Tento diplom mu však pražská univerzita neuznala.[9] V roce 1909 pak v Praze složil rigorózní zkoušky a získal titul doktora filosofie (práce na téma Původ a vývoj moderního politického individualismu). V témže roce mu v lednu zemřela matka a 6. listopadu uzavřel sňatek s Annou (Hanou) Vlčkovou. Svatba se konala na Vinohradech v kostele svaté Ludmily.[10] V matrice jsou křestní jména snoubenců zapsána jako Eduard a Anna. Manželství zůstalo bezdětné. Teprve v roce 1919 čekali manželé Benešovi dceru, Hana ale dítě nedonosila.[11]

Beneš vyučoval tři roky na obchodní akademii v Praze; současně se pokoušel studovat práva (nejprve na české, pak na německé právnické fakultě), studia však nedokončil (až v roce 1945 Beneš obdržel čestný doktorát práv). Od roku 1912, poté, co se habilitoval v oboru filosofie, přednášel jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Za Rakouska neměly ani česká univerzita ani její Filozofická fakulta svou vlastní budovu. Přednášky i semináře se tedy musely konat na různých místech v Praze, proto Beneš přednášel v Krakovské ulici, v Klementinu či v Kaulichově domě.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Politické formování[editovat | editovat zdroj]

Na začátku jeho studií a prvního politického formování se cítil jako ideový příznivce sociální demokracie, ve které působil také jeho bratr Vojta Beneš. V době před odjezdem na studia do Paříže se v roce 1904 stal přispěvatelem sociálně-demokratických deníků Právo lidu a Rovnost. Po jeho návratu ze studií v Paříži v roce 1908 se však pod vlivem profesora T. G. Masaryka poprvé zapojil to stranického života jeho České strany pokrokové. V rámci strany se jako sociolog vyjadřoval k veřejnému životu a např. projevoval kritku běžné stranické politiky známou z tehdejších silných politických stran. Prosazoval program založený na striktně vědeckých základech. Ve straně se mimo jiné podílel na stranickém volebním programu.[12]

První československý odboj[editovat | editovat zdroj]

Po začátku první světové války organizoval Beneš vnitřní odboj (Maffie – český výbor odboje proti Rakousko-Uherské monarchii). Zajišťoval spojení odboje s T. G. Masarykem ve Švýcarsku. Dne 1. září 1915 odešel do zahraničí, kde spolupracoval s Masarykem a se Slovákem (tehdejším francouzským leteckým důstojníkem) Milanem Rastislavem Štefánikem. Hana Benešová zůstala v Čechách, a kvůli politickým aktivitám manžela byla rakouskými úřady několikrát uvězněna.[11]

Pro úspěch celé revoluční akce, tedy pro rozbití Rakouska-Uherska a dosažení samostatnosti Čechů a Slováků (v té době byl používán termín „československý národ“) byl důležitý fakt, že Masaryk, Beneš a Štefánik měli ze svých dřívějších pobytů nejen v zemích Dohody, ale i v Americe, Rusku a v jiných zemích potřebné znalosti tamějších poměrů a celkové politické situace ve světě.

Beneš v roce 1919

Dr. Edvard Beneš byl sice ze tří hlavních vůdců československého zahraničního odboje nejmladší, ale získal mnoho zkušeností za svého předchozího pobytu ve Francii, za několikaměsíčního pobytu v Londýně a také za ročního pobytu v Německu několik let před válkou. I po dočasném návratu domů se věnoval dalšímu soustavnému studiu poměrů v cizině.

Po příchodu do Paříže organizoval Beneš zahraniční protirakouský odboj a reorganizoval kurýrní službu pro spojení s Maffií. Uspořádal cyklus přednášek o Slovanstvu na pařížské Sorbonně a propagoval československý politický program řadou článků ve francouzských novinách. V roce 1916 se Edvard Beneš podílel na ustanovení Československé národní rady, v níž zastával místo generálního tajemníka. Společně se Štefánikem získal souhlas dohodových mocností se zakládáním československých vojenských jednotek a přispěl tak ke vzniku samostatných Československých legií ve Francii, Rusku a Itálii, které se úspěšně zapojily do bojů první světové války. Důležitým výsledkem Benešovy diplomacie bylo uznání Československé národní rady jako představitele nového státu Francií, Velkou Británií a Itálií.

Ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Koncem října 1918 se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu.[13] Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byl jmenován ministrem zahraničí ve vládě Karla Kramáře. Z Francie domů se však vrátil až 24. září 1919[14] po svých úspěšných jednáních na Pařížské mírové konferenci, kde zajistil nové hranice státu vůči Německu, Rakousku a Polsku. Během sedmidenní války s Polskem o Těšínsko v lednu 1919 nastal jeden z řídkých sporů mezi Benešem a Masarykem. Zatímco Masaryk podporoval ozbrojený vstup na Těšínsko, Beneš naopak v Paříži vnímal nevoli vedoucích států Dohody k tomuto vstupu a byl proto proti němu.[15]

Pro pozdější zahájení jednání o smlouvě s Maďarskem pověřil dalším zastupováním Československa Slováka Štefana Osuského, mimořádného a zplnomocněného vyslance ČSR na Pařížské mírové konferenci (viz též Pařížská mírová konference, 1919), vypracováním celé smlouvy o hranicích s Maďarskem. Podepsána byla dne 4. června 1920 v paláci Velký Trianon v zámku Versailles poblíž Paříže (tzv. Trianonská smlouva).

Edvard Beneš také pomáhal zakládat Společnost národů, byl její místopředseda, člen Rady a v roce 1935 předseda.[16] Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Od počátku se orientoval na poválečnou evropskou velmoc Francii, s níž v roce 1924 Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu, a na země Balkánu, Rumunsko a Jugoslávii, s nimiž smluvně vytvořil obranný systém, tzv. Malou dohodu. Samotného Beneše nicméně trápil fakt, že zatímco Československo uznávalo Sovětský svaz (nikoli však de iure, k tomu došlo až roku 1934); Rumunské vztahy s východním sousedem byly velmi špatné a jugoslávsko-sovětské vztahy v podstatě neexistovaly, neboť Království Jugoslávie SSSR neuznávalo.[17]

Edvard Beneš s chotí 1934

V letech 1921–1922 zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády (viz vláda Edvarda Beneše), poslancem parlamentu byl v letech 1919–1926 a 1929–1935. Byl členem a místopředsedou tehdejší České strany národně sociální a významně ovlivňoval její politiku.

Coby ministr zahraničí navštěvoval Beneš často Ženevu v souvislosti s jednáním Společnosti národů. V roce 1932 se zde zúčastnil konference o konvenci o odzbrojení. Po návratu upozornil ministra národní obrany Bohumíra Bradáče a náčelníka Hlavního štábu armády Jana Syrového, že skončí-li konference neúspěchem, lze v roce 1936 nebo 1937 očekávat politickou a vojenskou krizi, na kterou musí být armáda připravena. Přislíbil, že na posílení armády sežene finanční prostředky.[18]

Druhý prezident první republiky[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Téměř žádné informace o Benešově prvním prezidentském období, jeho role v mnichovské krizi vůbec nezmíněna atd.

Po abdikaci T. G. Masaryka a po obtížných parlamentních jednáních byl Beneš zvolen 18. prosince 1935 druhým prezidentem Československé republiky.[16] Pro zvolení Beneše hlasovali i někteří poslanci KSČ a HSĽS.[19][20]

Ve stejném roce uzavřelo Československo Benešovým prostřednictvím spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem (po jeho přijetí do Společnosti národů) a s Francií. Vojenskou pomoc Sovětského svazu v případě konfliktu ovšem smlouva vázala na předchozí pomoc Francie. O samotné smlouvě mluvil i v rozhovoru pro sovětský deník Pravda, s tím, že ji považoval za symbol návratu Ruska do Evropy.[21] Všechna média v SSSR dohodu s Československem, kterou Beneš podepsal, vřele vítala.[22]

Sám Beneš se neobával, že by jeho kroky vůči SSSR ohrožovaly pozici Československa, nebo jej snad příliš přibližovaly k jeho vlivu. Byl přesvědčen, že vše, co činí, činí stejně tak, jako je tomu v případě Francie.[19]

Abdikace a odlet do Londýna[editovat | editovat zdroj]

Edvard Beneš s československými příslušníky RAF po jejich návratu ze Středního východu, cca 1943

Dne 5. října 1938, po přijetí Mnichovské dohody, Beneš na nátlak Němců abdikoval na funkci prezidenta.[23] Nechal si převést nejméně milion korun v britských librách na konto v londýnské bance,[23] a 22. října 1938 s manželkou do Londýna odletěl.[24] Jednalo se o první Benešovu cestu letadlem.[24] Chamberlainova vláda si vymínila, že Beneš nebude v Londýně politicky aktivní, čímž souhlasil, neboť měl v úmyslu přesunout se do Chicaga, kde měl přislíbeno místa profesora politických věd na Chicagské univerzitě.[24]

Londýn zvolil proto, že byl zklamán postojem Francie, která doposud představovala stěžejní oporu jeho zahraniční politiky.[zdroj?] Naději na zvrat situace vkládal do spolupráce Velké Británie a Spojených států.[zdroj?]

Beneš po příchodu do Londýna obnovil kontakty s britskými přáteli a příznivci nezávislosti Československa (Henry Wickham Steed, Robert Hamilton Bruce Lockhart, Robert William Seton-Watson). Zároveň udržoval a prohluboval konspirativní spojení s domovem. Již 14. listopadu 1938 ho v Putney navštívil advokát Jaroslav Drábek, zástupce Politického ústředí, jedné z klíčových formujících se skupin domácího odporu. Beneš během prvních měsíců v exilu dbal, aby dodržel závazek, že na britské půdě bude vystupovat jako soukromá osoba. Zdržel se prohlášení, politických aktivit, odmítal veřejně komentovat činy a kroky britské a francouzské vlády, stejně tak vlády v Praze.[zdroj?]

Působení v USA a obnovení veřejné politické činnosti[editovat | editovat zdroj]

Dne 2. února 1939 E. Beneš s manželkou odplul ze Southamptonu lodí SS Washington do New Yorku, kde ho osobně přivítal a podpořil starosta Fiorello H. La Guardia.[25] Po okupaci zbytku Československa a vyhlášení Slovenského státu zaslal protest proti německé okupaci Čech a Moravy vládám hlavních světových mocností.[26]

Od února do července 1939 přednášel jako hostující profesor na Chicagské univerzitě (cyklus přednášek Modern Democracy); zároveň zde učinil první kroky k utvoření zahraničního odboje. 18. března 1939 vystoupil s prvním politickým projevem po odchodu do exilu. V něm konstatoval, že v Evropě je válka a varoval, že „celý svět je v nebezpečí, že bude zničena všechna koncepce lidské mravnosti rozbitím všech vznešených pojmů poctivosti a slušnosti“.[zdroj?] Zároveň Beneš cestoval a navázal úzký kontakt s řadou krajanských organizací v řadě amerických měst: vedle Chicaga, kde žila nejpočetnější česká menšina v USA, to byl Pittsburgh, Detroit či Minneapolis. Dne 18. dubna 1939 Beneš v Chicagu oznámil zástupcům několika českých a slovenských krajanských organizací, že přijímá jejich výzvu, aby se ujal vedení československého zahraničního odboje.[27] Dne 28. května 1939 přijal Beneše americký prezident F. D. Roosevelt k soukromému a před tiskem utajenému rozhovoru (Roosevelt nechtěl popudit americké izolacionisty) ve svém letním sídle, schůzka trvala více než tři hodiny.[28] Dne 31. května 1939 Beneš slavnostně otevřel československý pavilon na Světové výstavě v New Yorku. Znovu se při té příležitosti setkal se starostou La Guardiou. Dne 12. července 1939 manželé Benešovi odpluli z USA a vrátili se do Londýna. Winston Churchill v Londýně 27. července 1940 na Benešovu počest uspořádal slavnostní oběd, kterého se účastnilo asi 40 předních britských osobností (např. Lloyd George, Anthony Eden nebo Basil Liddell Hart). Churchill slíbil Benešovi odčinit zločin na Československu.[27][28]

V čele zahraničního odboje[editovat | editovat zdroj]

Beneš a americký prezident Franklin D. Roosevelt v roce 1943

Beneš se postupně stal vůdčím představitelem československého zahraničního odboje[16] i přes spory s některými dalšími exilovými představiteli (např. Štefan Osuský nebo Milan Hodža). Čs. exilová vláda byla Velkou Británií prozatímně uznána v červenci 1940, plného uznání Beneš dosáhl 18. července 1941, kdy SSSR i Velká Británie definitivně uznaly československou exilovou vládu.

Jako vedoucí představitel zahraničního odboje se Beneš účastnil diskuzí o budoucím osudu sudetských Němců v ČSR. Sám nejprve navrhoval pouze menší úpravy hranic a částečný transfer německého obyvatelstva.[29] Tyto jeho návrhy byly odmítnuty vojenským odbojem v protektorátu, pod jehož vlivem se diskuze o budoucím odsunu Němců radikalizovaly.[zdroj?] Benešova vláda postupně prosadila u spojeneckých velmocí odsun naprosté většiny sudetských Němců, což mocnosti potvrdily na postupimské konferenci. V Londýně došlo i ke sporu s vedoucím představitelem sudetoněmeckého sociálně-demokratického exilu Wenzelem Jakschem, jehož předmětem byl možný odsun Němců z ČSR, Jakschův názor na platnost mnichovské dohody a rukování sudetských Němců v Británii do československé zahraniční armády. V červnu 1942 Velká Británie nakonec souhlasila s odsunem německého obyvatelstva z Československa po skončení války.[30]

V prvních třech letech války byly snahy jak ze strany polské exilové vlády, tak ze strany Británie o poválečné federativní uspořádání Československa a Polska, které Beneš jen s malou snahou podporoval.[zdroj?] Myšlenka federace Polska a Československa však přestala být realistická pro negativní postoj polské exilové vlády k SSSR (a naopak), částečně také kvůli vzrůstajícím sporům mezi představiteli Polska a Československa.[zdroj?]

Mezitím v okupované vlasti získal Beneš značnou podporu obyvatelstva, a to i přes to, že byl zpočátku kritizován[zdroj?] za opuštění Československa po Mnichovské dohodě.[31]

Edvard Beneš se v exilu snažil budoucí ČSR pojistit spojeneckými smlouvami s hlavními spojeneckými mocnostmi. Kromě smlouvy s Británií a Francií šlo zejména o novou smlouvu se SSSR uzavřenou v prosinci 1943. Tato smlouva se stala předmětem silné kritiky, zda neposouvá ČSR příliš do sovětské sféry vlivu. Smlouva byla výrazem nové zahraničněpolitické orientace československé zahraniční vlády na SSSR.[32] Během pobytu v Moskvě Beneš také začal jednat s představiteli exilové Komunistické strany Československa o poválečné podobě Československa (viz též článek Heliodor Píka). Uzavřením této smlouvy se Beneš nicméně pokoušel získat podporu Sovětského svazu pro obnovu Československa po skončení války.[33]

Na jaře roku 1945 Beneš odcestoval přes Moskvu na osvobozené území republiky; v dubnu ve slovenských Košicích jmenoval první poválečnou vládu. Aby oslabil pozici komunistů, požadoval, aby Prahu osvobodila Armáda Spojených států amerických, nikoliv Sovětský svaz. Američané ale tento požadavek odmítli.[34] Když v květnu 1945 vstoupila 3. americká armáda generála Pattona do západních Čech, přivítal to s nadšením. Doufal, že by Američané mohli dorazit do Prahy dříve než Sověti, to se ale nestalo.[35]

Třetí republika (1945–1948)[editovat | editovat zdroj]

Edvard Beneš v Praze po návratu z Velké Británie 16. května 1945

16. května přijel Beneš do Prahy. 28. října 1945 byl potvrzen ve funkci prezidenta a následně znovu zvolen prezidentem Československa dne 19. června 1946.

Po dobu okupace a neexistence parlamentu vydávala exilová vláda prezidentské dekrety, jež Beneš jako nejvyšší činitel podepisoval[36] a po němž jsou v zásadě nepřesně nazývány jako „Benešovy dekrety“. Poválečné dekrety, kterými se upravovala konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů, ztráta čs. občanství a jiných práv občanů německé a maďarské národnosti (ale nikoli jejich vysídlení), a také znárodnění většiny československého průmyslu, bank a pojišťoven bez náhrady, jsou dodnes[zdroj?] kontroverzní. Organizace vyhnanců v Německu a Rakousku, především Sudetendeutsche Landsmannschaft, se zatím marně snaží o zrušení „Benešových dekretů“ týkajících se občanů Československa německé a maďarské národnosti.

Po obnovení Československa vznikla nová politická situace. Existovaly sice nadále různé politické strany, byly však sdružené v Národní frontě. V parlamentních volbách 1946 dosáhly Komunistická strana Československa a z části Komunistická strana Slovenska velkého úspěchu (na Slovensku vyhrála volby Demokratická strana). Připadlo na ně 114 poslaneckých mandátů z celkového počtu 300 míst v Národním shromáždění, tedy 38 %. V důsledku toho byl předseda KSČ Klement Gottwald jmenován a zvolen novým předsedou československé vlády. To vše, spolu se vzrůstajícím vlivem Sovětského svazu v zemi, také díky uzavřené smlouvě se SSSR,[32] směřovalo ke konci demokracie a udržení nezávislosti československého státu. K vítězství komunistů přispěl i zákaz agrární strany, čímž byl venkov vehnán do náruče komunistů. Na tom měl svou část viny i prezident Beneš.[37] Beneš byl sám zklamán z vývoje situace na Slovensku, kde se začal ustalovat systém dvou politických stran.[38]

V době jeho výkonu funkce od roku 1945 do roku 1948 bylo vyneseno 730 rozsudků smrti. Jednalo se rozsudky na základě dekretu o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů z 19. června 1945.[39]

Únorová krize, abdikace a smrt[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. února 1948 podalo demisi 12 ministrů nekomunistických stran, 25. února podali demisi další dva ministři[40][41][42] (z 26členné vlády). Tímto krokem chtěli ministři buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Konečnou příčinou k podání demise bylo náhlé obsazení všech vedoucích míst ve Sboru národní bezpečnosti (policie) komunisty. Většina představitelů demokratických sil spoléhala, že se za ně Beneš postaví a demisi nepřijme.[43] Nekomunistické strany Národní fronty měly v té době omezené komunikační nástroje, komunisté ovládali rozhlas (ministerstvo informací) a díky přídělu papíru se snažili dlouhodobě omezovat prodemokratický tisk.[44] Ve svém tisku předáci nekomunistických stran místo mobilizace vlastních příznivců vyzývali ke klidu a ujišťovali, že se nic nestane.[45] Věřili v legální, ústavní a parlamentní řešení únorové krize.[46] Jediný kdo se proti tlaku komunistů v tzv. únorové krizi roku 1948 otevřeně v Praze postavili, byli studenti, kteří byli při druhém pochodu na Hrad následně surově zbiti v Nerudově ulici.[47] Komunisté v té době ovládali Sbor národní bezpečnosti (policie), většinu armády a sdělovací prostředky (vydali zákaz dovozu zahraničního tisku).[48] Beneš demisi ministrů po komunistickém nátlaku 25. února 1948 přijal a pověřil předsedu KSČ Klementa Gottwalda opětovným sestavením vlády, která pak vznikla již zcela pod komunistickým vedením.[49] Podle českého historika Václava Vebera tak prezident Beneš učinil údajně v rozporu s ústavou, podle které měl vyhlásit nové volby při rezignaci nadpoloviční většiny ministrů, tj. 13.[50]

V té době byl už Beneš ovšem velmi vážně nemocen. Dlouhodobě trpěl Ménierovou nemocí a častými migrénami.[zdroj?] Již v roce 1943 jej v Londýně postihlo mozkové krvácení.[zdroj?] V listopadu 1944 utrpěl poprvé cévní mozkovou příhodu, na jaře 1945 podruhé.[16] Když ho v roce 1945 v Praze navštívil předseda národních socialistů Petr Zenkl, byl Benešovým tělesným i duševním stavem zděšen.[zdroj?] V červenci 1947 jej postihl záchvat mrtvice; od té doby musel být pod stálým lékařským dohledem. Počátkem roku 1948 musel chodit o holi, trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy, místy i ztrátou řeči, a občas i výrazně slinil a musel odplivávat. Jeho postižení se stále výrazněji zhoršovalo.[51][52]

Hrobka manželů Benešových v Sezimově Ústí

V květnu 1948 se prezident Beneš ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat novou československou ústavu, kterou bylo zlikvidováno demokratické státní zřízení.[53] Měsíc poté, 7. června 1948 (abdikační listinu podepsal 2. června[54]), abdikoval Beneš na úřad prezidenta,[16] jeho nástupcem se pak stal Klement Gottwald. Dne 3. září roku 1948 Edvard Beneš zemřel v Sezimově Ústí. Zde v parku své vily je spolu se svou manželkou Hanou pochován.

Ferdinand Peroutka později o Benešovi v souvislosti s únorovými událostmi roku 1948 napsal: „Tento muž potřeboval klid, aby zápolil se svou nemocí. Místo toho se ocitl uprostřed tragédie.“

Hodnocení odkazu[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce byl stejně, jako pro prezidenta Masaryka, který byl známý jako „Prezident Osvoboditel“, vytvořen i pro Edvarda Beneše o něco méně používaný čestný titul, který ho označuje za „Prezident Budovatele“ či „Prezident Obnovitele“. S prezidentem Benešem je také spojeno standartové národní motto „Věrni zůstaneme“, které poprvé vyslovil na státním pohřbu prezidenta Masaryka 21. září 1937. To se jako zlidovělé stalo národním heslem druhého československého odboje. V době okupace bylo proslavené mimo jiné Petičním výborem Věrni zůstaneme.[55]

V dubnu 2004 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky opakovaně přes předchozí veto Senátu zákon č. 292/2004 Sb., o zásluhách Edvarda Beneše tvořený větou „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“ Prezident Václav Klaus tento zákon nevetoval, ale také nepodepsal, což vyvolalo spory, má-li na takové jednání dle ústavy právo.

Hodnocení role Edvarda Beneše v československých dějinách však je kontroverzní. Vedle zásluh o vybudování Československa stojí jeho politická porážka v době mnichovské krize roku 1938, jeho podpora poválečných represí proti českým Němcům (spor o takzvané Benešovy dekrety, a tím o jeho podíl na tehdejších zločinech)[56], jeho spoluodpovědnost za úspěch únorového převratu roku 1948 a další sporná rozhodnutí, na kterých se účastnil.

Edvard Beneš až příliš vycházel z úvahy, že Československo se může stát „mostem“ mezi Sovětským svazem a západními demokraciemi a napomoci tak stabilitě v Evropě.[30] Věřil, že západní země přimějí SSSR k umírněnější politice prostřednictvím obchodního tlaku.[57] Jako sociolog byl přesvědčen, že politika je „praktická sociologie“ a že jeho politika je vědecká.[58]

Mezi kontroverzní Benešovy kroky patří postoupení Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu v roce 1945.[59] Beneš několikrát vyjádřil svou ochotu souhlasit s připojením Podkarpatské Rusi k SSSR, což vyvrcholilo v březnu roku 1945, kdy poslal Stalinovi dopis, ve kterém píše o tom, že připojení „Zakarpatské Ukrajiny“ k SSSR považuje za samozřejmé.[zdroj⁠?] Tím porušil svou ústavní pravomoc, takovouto změnu by musel schválit parlament.[zdroj?]

Mezi kontroverzní rozhodnutí prezidenta patří také tzv. Benešovy dekrety, na jejichž základě bylo z poválečného Československa vysídleno několik milionů sudetských Němců (užití principu kolektivní viny). Beneš zpočátku plánoval pouze částečné vysídlení a počítal s tím, že značný počet Němců v republice zůstane. Naproti tomu domácí československý odboj, pod dojmem reality německé okupace a nacistického teroru proti českému obyvatelstvu, požadoval úplný odsun Němců z Československa. S tímto radikálnějším postojem se po heydrichiádě ztotožnil i Beneš. Benešova vláda získala od Velké Británie ústní souhlas s odsunem v červnu 1942, ale ten byl vázán na souhlas Spojených států a Sovětského svazu.[60] Do konce roku 1943 získal Beneš souhlas k hromadnému transferu německých menšin do poraženého Německa i od Spojených států a Sovětského svazu.[61]

Podle britského spisovatele Nigela Westa, autora knihy o tzv. projektu Venona, měl být Edvard Beneš údajně sovětským informátorem s krycím jménem „19“ zmiňovaným v jedné depeši.[62] Obdobná tvrzení uvedli i někteří další autoři, mimo jiné Viktor Suvorov. V roce 2008 informaci o Benešově předválečné spolupráci se sovětskou tajnou službou zveřejnil na základě zprávy ruské Služby vnější rozvědky i slovenský deník Pravda, i když se vyskytují pochybnosti o důvěryhodnosti sovětských archivních dokumentů.[63] Někteří zahraniční autoři jako Eduard Mark[64] a američtí autoři Herbert Romerstein a Eric Breindel došli k závěru, že krycí jméno „19“ měl Rooseveltův poradce Harry Hopkins.[65] Podle amerických autorů Johna Earla Haynese a Harvey Klehra mohl mít krycí jméno „19“ i někdo z britské delegace na Washingtonské konferenci v květnu 1943.[66] Dokumenty, které v roce 2009 zveřejnil bývalý důstojník KGB Alexander Vasiljev však ukázaly, že krycí jméno „19“ patřilo pracovníkovi amerického ministerstva zahraničních věcí Laurenci Dugganovi.[67]

Památníky[editovat | editovat zdroj]

Socha na Loretánském náměstí
„Prezident Edvard Beneš“; autor: Pavel Vavrys; malba na dřevě - kruhový „střelecký terč“ o průměru 85 cm

Po skončení druhé světové války bylo v roce 1946 po Edvardu Benešovi pojmenováno dnešní Vítězné náměstí v Praze, které neslo název Náměstí dr. Edvarda Beneše. V jeho severozápadní části byl v roce 1947 odhalen monumentální pomník ve tvaru obelisku, který byl opatřen iniciály EB. Po plném uchopení moci komunisty byl tento pomník zničen a v roce 1952 bylo náměstí přejmenováno na Náměstí Říjnové revoluce.

Edvardu Benešovi bylo věnováno několik dalších památníků:

  • Aš – památník s reliéfem Benešova obličeje před ZŠ na Okružní ulici.
  • Aš – tzv. Benešův palouček, se nachází na státních hranicích s Německem na místě, kde Beneš utíkal v roce 1915.
  • Brno – socha před Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Iniciátory pomníku byli gen. Emil Boček a plk. Jan Horal.[68]
  • Praha – socha před Černínským palácem na Loretánském náměstí. Sochu financoval mecenáš válečných veteránů Jan Horal.[69] Slavnostní odhalení proběhlo 16. května 2005.[70]
  • Český Krumlov – busta na nádvoří Hotelu Růže společně s bustou T. G. Masaryka a památníkem českokrumlovským letcům za 2. světové války. Iniciátorem umístění obou památníků byl Jan Horal. Slavnostní odhalení proběhlo 28. května 2004. Pietní místo po smrti Jana Horala zaniklo.[71][72]
  • České Budějovice – Busty E. Beneše a T. G. Masaryka přemístěné z pietního místa v Českém Krumlově nově se nacházející na zahradě vily Lischoli patřící firmě KOH-I-NOOR Hardtmuth. Slavnostní odhalení proběhlo 28. října 2013.[73] Zahrada s pietním místem je volně přístupná.
  • Sezimovo Ústí – památník s bustou Edvarda Beneše (na hrobce EB a HB, na tzv. „Husově kazatelně“), přístupná také zrekonstruovaná Benešova vila v blízké zahradě.
  • Kožlany – socha v parku a škola, kterou navštěvoval.
  • Mladá Boleslav – socha Edvarda Beneše a T. G. Masaryka na konci Masarykovy třídy uprostřed parku.
  • Štětí – sousoší Edvarda Beneše a T. G. Masaryka z roku 1938.
  • Znojmo – památník s bustou Edvarda Beneše a Tomáše Garrigue Masaryka.
  • Žatec – busta E. Beneše před autobusovým nádražím postavená z vděčnosti Volyňských Čechů
  • Londýn – pamětní deska ve čtvrti Putney na domě, kde během londýnského exilu Edvard Beneš bydlel

Válečný veterán a podnikatel Jan Horal byl iniciátorem myšlenky plošného pokrytí republiky Benešovými sochami, jež by stály v každém větším (patrně se rozumělo v krajském) městě. V menších sídlech by je pak doplňovaly pamětní desky či benešovské busty. Sochy měly mít jednotný vzhled a mohly by tak být vyráběny laciněji a takřka sériově. Jan Horal pro svůj nápad získal podporu řady členů ze Svazu letců České republiky, Českého svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské. K funkci takových pomníků Jan Horal řekl: „Jde nám především o to, aby si české děti jednou nemyslely, že prvním poválečným prezidentem Československa byl Klement Gottwald.“ [74] Z plánů na plošné pokrývání republiky Benešovými pomníky a bustami nakonec sešlo.

Dne 18. června 1936 byl Edvard Beneš jmenován čestným občanem města Kroměříž.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Le problème autrichien et la question tchèque – 1908
  • Otázka národnostní – Praha 1909
  • Stručný nástin vývoje moderního socialismu – Praha 1910–11
  • Stranictví. Sociologická studie – Praha 1912
  • Mravní soustavy v soudobé francouzské filosofii – Praha 1913
  • Le socialisme autrichien et la guerre – Paříž 1915
  • Détruisez l'Autriche-Hongrie – Paříž 1916
  • Vers la paix future – Genève 1916
  • La Boemia contro l'Austria-Ungeria – Locarno 1917
  • Bohemia's Case for Independence – Washington 1917
  • K budoucímu míru – Praha 1919
  • Válka a kultura – Praha 1922
  • Zahraniční politika a demokracie – Praha 1923
  • Smysl československé revoluce – Praha 1923
  • Nesnáze demokracie (s T.G. Masarykem) – Praha 1924
  • Locarno a svaz národů – Praha 1925
  • Problém malých národů po světové válce (v T. G. Masaryk: Problém malých národů v evropské krisi) – Praha 1926
  • Světová válka a naše revoluce. Vzpomínky a úvahy z bojů za svobodu národa. I–III – Praha 1927–1928, 1994
  • Demokratická armáda, pacifismus a zahraniční politika – Praha 1931
  • La France et la nouvelle Europe – 1931
  • Boj o mír a bezpečnost státu – Praha 1934
  • Politická činnost a filosofie T. G. Masaryka – Praha 1935
  • Masarykova cesta a odkaz – Praha 1937
  • Democracy Today and Tomorrow – New York 1939, Londýn 1939, 1940
    Demokracie dnes a zítra – Londýn 1942, Praha 1946, 1948, 1999
  • Tři roky druhé světové války. Projevy a dokumenty z r. 1938–1942 – Londýn 1942
  • Projev presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše na Staroměstském náměstí v Praze 16. května 1945 – Praha 1945
  • Naše slovanská politika – Londýn 1943
    Úvahy o slovanství. Hlavní problémy slovanské politiky – (Vydal týdeník Londýn 1944, Praha 1947, 1948
  • Šest let exilu a druhé světové války, Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938–45 – (Vydal týdeník „Čechoslovák“ v Londýně) Londýn 1945, Praha 1946, 1947
  • Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství – Praha 1947, 1948
  • Mnichovské dny – Londýn, 1948, 1955, 1958, Praha 1968
  • Odsun Němců z Československa: výbor z Pamětí, projevů a dokumentů 1940–1947. Praha 1996, 2002. ISBN 80-85926-06-7 a ISBN 80-85926-34-2.

Obraz Edvarda Beneše ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 vzniklo několik filmů, které se zabývaly obdobím 1938–1948, které bylo klíčové jak pro stát, který Edvard Beneš zastupoval, tak pro Edvarda Beneše samotného.

Interpreti:

Martin Finger a Jan Novotný České století, režie Robert Sedláček (2013)
Oldřich Kaiser Masaryk, režie Julius Ševčík (2016)
Jaroslav Kubera Toman, režie Ondřej Trojan (2018)
Viktor Preiss Anatomie zrady, režie Biser Arichtev (2020)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Faktický přidružený člen z mládežnické organizace strany, po část období příslušnost ke straně jako angažovaný nestraník.
  2. ↑ Pokřtěn byl jako Eduard a takto psal své jméno až do roku 1906; po tomto datu si začal říkat Edvard.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ MARÈS, Antoine. Edvard Beneš od slávy k propasti: drama mezi Hitlerem a Stalinem. Překlad Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Argo, 2016. 372 s. ISBN 978-80-257-1895-7. S. 23–24 a s. 322, poznámka č. 6.
  2. ↑ Matrika narozených, Kožlany 15, 1879-1895, snímek 48, Záznam o narození a křtu
  3. ↑ Matrika oddaných, Kožlany 17, 1838-1895, snímek 77, Záznam o svatbě
  4. ↑ Rod Benešů. www.muzeumkozlany.cz [online]. Městské muzeum Kožlany, 2014-06-21 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Americký sen Jana Antonína Beneše: Bratra Edvarda podporoval ze zámoří. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. Extra Publishing, s. r. o., 2019-11-05 [cit. 2020-08-13]. Zdroj textu: Tajemství české minulosti č. 67, kapitola: Zapomenutí bratři Edvarda Beneše. Dostupné online. 
  6. ↑ ZÁPOTOCKÝ, Vladimír. Pohled do slávistického archivu na listopadová jubilea. www.slavia.cz [online]. SK Slavia Praha, 2011-11-09 [cit. 2017-09-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ BOROVIČKA, Michael. Hana Benešová: Skutečná dáma, kterou zbožňovali. iDNES [online]. 2008-01-28 [cit. 2017-01-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ MARÈS, Antoine. Edvard Beneš od slávy k propasti: drama mezi Hitlerem a Stalinem. Překlad Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Argo, 2016. 372 s. ISBN 978-80-257-1895-7. S. 32.
  9. ↑ MARÈS, Antoine. Edvard Beneš od slávy k propasti: drama mezi Hitlerem a Stalinem. Překlad Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Argo, 2016. 372 s. ISBN 978-80-257-1895-7. S. 36.
  10. ↑ Matriční záznam o sňatku ve farnosti Královské Vinohrady - Sv. Ludmily; někdy se uvádí také chybné datum 10. prosince, např.: http://zpravy.idnes.cz/hana-benesova-skutecna-dama-kterou-zboznovali-f4b-/domaci.aspx?c=A080128_093003_zajimavosti_adb
  11. ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 115–119. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. 
  12. ↑ NOVOTNÝ, Karel; KUFNEROVÁ, Zlata. Člověk Edvard Beneš: čtení o druhém prezidentovi. Praha: Dita, 2006. 205 s. ISBN 80-85926-43-1. 
  13. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 106-108.
  14. ↑ LUKEŠ, Igor. Czechoslovakia between Stalin and Hitler. Ney York: Oxford University Press, 1996. ISBN 0-19-510266-5. S. 5. (angličtina) 
  15. ↑ První válku vedlo Československo s Polskem. Novinky.cz [online]. Borgis, 23. ledna 2019. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 123.
  17. ↑ LUKEŠ, Igor. Czechoslovakia between Stalin and Hitler. Ney York: Oxford University Press, 1996. ISBN 0-19-510266-5. S. 13. (angličtina) 
  18. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 139-146.
  19. ↑ a b LUKEŠ, Igor. Czechoslovakia between Stalin and Hitler. Ney York: Oxford University Press, 1996. ISBN 0-19-510266-5. S. 58. (angličtina) 
  20. ↑ MYANT, Martin. Socialism and democracy in Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-05-1198-387-0. S. 21. 
  21. ↑ LUKEŠ, Igor. Czechoslovakia between Stalin and Hitler. Ney York: Oxford University Press, 1996. ISBN 0-19-510266-5. S. 50. (angličtina) 
  22. ↑ LUKEŠ, Igor. Czechoslovakia between Stalin and Hitler. Ney York: Oxford University Press, 1996. ISBN 0-19-510266-5. S. 51. (angličtina) 
  23. ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 173-178
  24. ↑ a b c PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 178-183
  25. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 184-188
  26. ↑ MYANT, Martin. Socialism and democracy in Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-05-1198-387-0. S. 29. 
  27. ↑ a b ŠÍR, Vojtěch. Edvard Beneš po abdikaci ve Velké Británii a USA 1938-39. Fronta.cz [online]. 2018-12-02 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 190-193
  29. ↑ http://www.fronta.cz/dotaz/vyvoj-planu-odsunu-nemcu
  30. ↑ a b MYANT, Martin. Socialism and democracy in Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-05-1198-387-0. S. 31. 
  31. ↑ MYANT, Martin. Socialism and democracy in Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-05-1198-387-0. S. 30. 
  32. ↑ a b http://www.totalita.cz/vysvetlivky/smlouva_csr_sssr_1943_12_12.php
  33. ↑ MYANT, Martin. Socialism and democracy in Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-05-1198-387-0. S. 32. 
  34. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 223-226
  35. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 226-229
  36. ↑ MYANT, Martin. Socialism and democracy in Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-05-1198-387-0. S. 54. 
  37. ↑ Josef Hanzal: Edvard Beneš, MF 1994, ISBN 80-204-0445-7
  38. ↑ MYANT, Martin. Socialism and democracy in Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-05-1198-387-0. S. 44. 
  39. ↑ Za Masaryka popravili 16 lidí, za Gottwalda 237. iDnes. 9. 5. 2006. Dostupné online. 
  40. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/historie/unor-1948/unor-1948-rude-pravo-udelalo-preklep-v-datu-prevratu_45796.html
  41. ↑ http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf na str. 9
  42. ↑ https://books.google.cz/books?id=bx4nCwAAQBAJ&pg=PT91&lpg=PT91&dq=Václav+Majer++František+Tymeš&source=bl&ots=PqsaoWHFFD&sig=cR0vWo3LNcN8wLOYAXlBl1su9Do&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiK-8_rp-TKAhUJFywKHaVFAQwQ6AEIVzAK#v=onepage&q=Václav%20Majer%20%20František%20Tymeš&f=false
  43. ↑ http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf
  44. ↑ Archivovaná kopie. www.farnostprerov.cz [online]. [cit. 2016-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-13. 
  45. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1116424-unor-1948-zacal-demisi-12-ministru-teto-fatalni-chyby-gottwald-vyuzil
  46. ↑ legální, ústavní a parlamentní řešení únorové krize str. 10
  47. ↑ Zdroj: Beseda s Ing. Josefem Lesákem a Dr. Zdeňkem Koňákem, únor 1998, strojní fakulta ČVUT v Praze, Masarykova akademie práce, strojní společnost na ČVUT v Praze.
  48. ↑ http://www.stopytotality.org/ke-stazeni/dejiny-1948-1960
  49. ↑ MYANT, Martin. Socialism and democracy in Czechoslovakia. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-05-1198-387-0. S. 210. 
  50. ↑ http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/005-010.pdf na str. 7 a 9
  51. ↑ Epocha Speciál, léto-podzim 2007, vydáno 6.6.2007, s.94
  52. ↑ BUDÍNSKÝ, Libor. Deset prezidentů. Praha: Knižní klub, 2003. 285 s. ISBN 80-242-0966-7. S. 60. 
  53. ↑ Ústava 9. května. www.lexdata.cz [online]. [cit. 2005-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-11. 
  54. ↑ Edvard Beneš podepsal abdikační listinu. ČT24 [online]. Česká televize, 2008-06-02 [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. 
  55. ↑ KUCHYNKA, Josef. President Budovatel, Příručka pro oslavy 28. května, narozenin Dr. Ed. Beneše. Praha: A. Dědourek, 1947. 135 s. Kapitola President Obnovitel, s. 29. 
  56. ↑ DĚDINOVÁ, Sidonia. Edward Beneš - likvidátor: dokumentární román. Praha: Annonce, 2003. 303 s. 
  57. ↑ LUKEŠ, Igor. Czechoslovakia between Stalin and Hitler. Ney York: Oxford University Press, 1996. ISBN 0-19-510266-5. Kapitola XYZ, s. 35. (angličtina) 
  58. ↑ 2015, FG Forrest, a.s., www.fg.cz,. Edvard Beneš - Pražský hrad [online]. [cit. 2016-07-26]. Dostupné online. 
  59. ↑ Ztráta Podkarpatské Rusi na konci druhé světové války. is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  60. ↑ Britové uvažovali o odsunu Němců od začátku války. Týden. 31. října 2010.
  61. ↑ ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš. Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945).Soudobé dějiny. 2006, roč. 13, čís. 3-4, s. 321-376. ISSN 1210-7050.
  62. ↑ Nigel West, Venona, the Greatest Secret of the Cold War, London: Harper Collins, 1999.
  63. ↑ Archivovaná kopie. aktualne.atlas.sk [online]. [cit. 2015-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. 
  64. ↑ Eduard Mark: „Venona's Source 19 and the Trident Conference of May 1943: Diplomacy or Espionage?“ Intelligence and National Security. London, Summer 1998, str. 1–31.
  65. ↑ Romerstein, Herbert a Breindel, Eric: „The Venona Secrets: Exposing Soviet Espionage and America's Traitors“, Regnery Publishing 2000, str. 214.
  66. ↑ Haynes, John Earl a Klehr, Harvey: „Venona: Decoding Soviet Espionage in America“, Yale University Press 1999, str. 202–206.
  67. ↑ John Earl Haynes and Harvey Klehr: Was Harry Hopkins A Soviet Spy? http://www.frontpagemag.com/fpm/200900/was-harry-hopkins-soviet-spy-john-earl-haynes
  68. ↑ Socha Beneše v Brně nebude kopií, ale původním dílem. iDNES.cz [online]. 2008-03-24 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. 
  69. ↑ Hloupý rozkaz zrušila žena - Český dialog. www.cesky-dialog.net [online]. [cit. 2020-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-07. 
  70. ↑ Benešova socha štve sudetské Němce. iDNES.cz [online]. 2005-05-16 [cit. 2020-04-26]. Dostupné online. 
  71. ↑ Pomník Dr. E. Beneše a poválečným dekretům | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  72. ↑ Kam zmizely busty prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše? Lidé se na to radnice stále ptají | Krajské listy.cz. www.krajskelisty.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  73. ↑ ZAJÍČEK, Zdeněk. Busty T. G. Masaryka a Eduarda Beneše stojí už v Českých Budějovicích. Českokrumlovský deník. 2013-11-03. Dostupné online [cit. 2020-04-17]. 
  74. ↑ Legionáři chtějí Beneše v každém městě | Domov. Lidovky.cz [online]. 2006-07-18 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Bohuš. (Nekola, Martin, Carbol, Pavel - eds.): Synovcem prezidenta. Praha: Academia 2020, ISBN 978-80-200-3095-5 .
  • BENEŠ, Edvard. Šest let exilu a druhé světové války. Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938-1945. Londýn: Týdeník Čechoslovák, 1945. 
  • BLÁHA, Inocenc Arnošt. Sociologické a filosofické základy Benešovy politické teorie. in: Sociologická revue. Roč. 1934. 
  • DEJMEK, Jindřich. Edvard Beneš: politická biografie českého demokrata. Část první, Revolucionář a diplomat (1884–1935). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 631 s. ISBN 80-246-1224-0.
  • DEJMEK, Jindřich. Edvard Beneš: politická biografie českého demokrata. Část druhá, Prezident republiky a vůdce národního odboje (1935–1948). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 790 s. ISBN 978-80-246-1473-1.
  • DRTINA, Prokop. Československo můj osud. [s.l.]: [s.n.] 
  • EISENMANN, Louis. Un grand Européen Édouard Beneš. Paris: Hartmann, 1934. 
  • FEIERABEND, Ladislav Karel. Beneš mezi Washingtonem a Moskvou. Vzpomínky z londýnské vlády. Od jara 1943 do jara 1944. Washington: L. K. Feierabend, 1966. 
  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. 
  • HARTL, Antonín (ed.). In: Edvard Beneš, filosof a státník. Praha: [s.n.], 1937.
  • HAVLÍČEK, František. Eduard Beneš. Člověk, sociolog, politik. Praha: Prospektrum, 1991. ISBN 80-85431-20-3. 
  • HITCHCOCK, Edward Bering. Zasvětil jsem život míru. Životopis Edvarda Beneše. Praha: Jaroslav Podroužek, 1948. 
  • CHALUPNÝ, Emanuel. Edvard Beneš jako sociolog. in: Sociologická revue. Roč. 1934. 
  • JAKOVENKO, Boris Valentinovič. Eduard Beneš als Denker. Praha: Internationale Bibliothek für Philosophie, 1935. 
  • KLÁTIL, Fráňa. Beneš o dnešku a zítřku. Londýn: Čechoslovák, 1945. 
  • KLIMEK, Antonín. Zrození státníka. Edvard Beneš 28.5.1884-24.9.1919. Praha: Melantrich, 1992. 
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
  • KUKLÍK, Jan; NĚMEČEK, Jan. Proti Benešovi! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýně 1939–1945. Nakl. Karolinum, Praha 2004.
  • LVOVÁ, Míla. Mnichov a Edvard Beneš. Praha: Svoboda, 1968. 285 s. 
  • MACKENZIE, Compton. Dr. Beneš. Londýn: Harrap, 1946. Dostupné online. 
  • MARÈS, Antoine. Edvard Beneš, od slávy k propasti. Drama mezi Hitlerem a Stalinem. Praha: Argo, 2016. ISBN 978-80-257-1895-7. 
  • MILJUKOV, Pavel Nikolajevič. Masaryk a Beneš. Praha: Fr. Borový, 1936. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 36–38. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 44–45. 
  • PAPOUŠEK, Jaroslav. Eduard Beneš. Třicet let práce a boje pro národ a stát. Praha: Svaz národního osvobození, 1934. 
  • PATOČKA, Jan. Humanismus Edvarda Beneše. Kritický Měsíčník. Roč. 1948. 
  • PEROUTKA, Ferdinand. Byl Edvard Beneš vinen?. Praha: H & H, 1993. 
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3,s. 8–48, s. 95–116, s. 125–148, s. 157, s. 165–169
  • RÁDL, Emanuel. Edvard Beneš. in: Křesťanská revue. Roč. 1934. 
  • TÁBORSKÝ, Eduard. Pan president se nám vrátil. Praha: Státní nakladatelství, 1945. 
  • TÁBORSKÝ, Eduard. President Beneš mezi Západem a Východem. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0365-5. 
  • TEJCHMAN, Miroslav. Dr. Edvard Beneš and the Romanian Opposition during the Second World War. Prague Papers on the History of International Relations. 1999, roč. 3, s. 287–297. Dostupné online. ISBN 80-85899-73-6. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 76–78. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 381–386. 
  • WERSTADT, Jaroslav. Edvard Beneš als politiker. Praha: Orbis, 1924. 
  • Josef Hanzal: Edvard Beneš, MF 1994, ISBN 80-204-0445-7
  • Vladimír Krajina: Vysoká hra – 1994
  • Edvard Beneš československý a evropský politik – 1994
  • Ivan Pfaff: Tragédie plná omylů (časopis Reportér) – 1994
  • J. Pecháček: Masaryk, Beneš, Hrad. Masarykovy dopisy Benešovi – 1996
  • Zbyněk Zeman, Antonín Klimek: The Life of Edvard Benes 1884–1948: Czechoslovakia in Peace and War, Oxford University Press / Clarendon Press, Oxford, 1997, ISBN 0-19-820583-X
    české vydání: Zbyněk Zeman: Edvard Beneš – politický životopis, Mladá fronta, 2000, druhé vydání 2009, ISBN 978-80-204-2062-6
    Richard Crampton: recenze v angličtině na ce-review.org
  • Karel Čapek: O Benešovi – Společnost EB / Eva, Praha 2000 [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti Československa
Tomáš G. Masaryk (1918–1935) • Edvard Beneš¹ (1935–1938) • Emil Hácha (1938–1939) • Edvard Beneš¹ (1945–1948) • Klement Gottwald (1948–1953) • Antonín Zápotocký (1953–1957) • Antonín Novotný (1957–1968) • Ludvík Svoboda (1968–1975) • Gustáv Husák (1975–1989) • Václav Havel (1989–1992)
¹ Beneš byl v letech 1940–1945 prezidentem v exilu
Premiéři Československa
První republika (1918–1938)
Karel Kramář (1918–1919) • Vlastimil Tusar (1919–1920) • Jan Černý (1920–1921) • Edvard Beneš (1921–1922) • Antonín Švehla (1922–1926) • Jan Černý (1926) • Antonín Švehla (1926–1929) • František Udržal (1929–1932) • Jan Malypetr (1932–1935) • Milan Hodža (1935–1938) • Jan Syrový (1938)
Druhá republika (1938–1939)
Jan Syrový (1938) • Rudolf Beran (1938–1939)
Třetí republika (1945–1948)
Zdeněk Fierlinger (1945–1946) • Klement Gottwald (1946–1948)
Komunistický režim (1948–1989)
Klement Gottwald (1948) • Antonín Zápotocký (1948–1953) • Viliam Široký (1953–1963) • Jozef Lenárt (1963–1968) • Oldřich Černík (1968–1970) • Lubomír Štrougal (1970–1988) • Ladislav Adamec (1988–1989) • Marián Čalfa (1989)
ČSFR (1990–1992)
Marián Čalfa (1989–1992) • Jan Stráský (1992)
Vláda Edvarda Beneše
Ministerský předseda
Edvard Beneš (jmenován 26. září 1921, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
26. září 1921
Edvard Beneš (zahraniční věcí, nestraník) • Jan Černý (vnitro, nestraník) • Augustin Novák (finance, nestraník) • Martin Mičura (pro správu Slovenska, nestraník) • Gustav Habrman (sociální péče, ČSDSD) • Antonín Srba (pošty a telegrafy a pro zásobování lidu, ČSDSD) • Ivan Dérer (unifikace, ČSDSD) • Josef Dolanský (spravedlnost, ČSL) • Jan Šrámek (železnice, ČSL) • Vavro Šrobár (školství a národní osvěta, RSZML) • František Udržal (národní obrana, RSZML) • František Staněk (zemědělství, RSZML) • Alois Tučný (veřejné práce, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSNS) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, a pro zahraniční obchod¹, ČsND)
¹ Ministerstvo pro zahraniční obchod zaniklo 19. ledna 1922.
Edvard Beneš – členství ve vládách
Prozatímní česko-slovenská vláda
Ministerský předseda
Tomáš Garrigue Masaryk (jmenován 14. října 1918, též ministr financí)
Členové v den jmenování vlády
14. října 1918
Edvard Beneš (zahraničí a vnitro) • Milan Rastislav Štefánik (válka)
Vláda Karla Kramáře
Ministerský předseda
Karel Kramář (jmenován 14. listopadu 1918, ČsND)
Členové v den jmenování vlády
14. listopadu 1918
Alois Rašín (finance, ČsND) • Adolf Stránský (obchod, ČsND) • Antonín Švehla (vnitro, RSZML) • Isidor Zahradník (železnice, RSZML) • František Staněk (veřejné práce, RSZML) • Karel Prášek (zemědělství, RSZML) • Gustav Habrman (školství a národní osvěta, ČSDSD) • František Soukup (spravedlnost, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče, ČSDSD) • Václav Klofáč (národní obrana, ČSNS) • Jiří Stříbrný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (výživa lidu, ČSNS) • Mořic Hruban (bez portfeje, KNS) • Edvard Beneš (zahraniční věci, nestraník) • Milan Rastislav Štefánik (vojenství, nestraník) • Vavro Šrobár (zdravotnictví, pro správu Slovenska, nestraník)
První vláda Vlastimila Tusara
Ministerský předseda
Vlastimil Tusar (jmenován 8. července 1919, ČSDSD)
Členové v den jmenování vlády
8. července 1919
Gustav Habrman (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Antonín Hampl (veřejné práce, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče, ČSDSD) • Václav Klofáč (národní obrana, ČSNS) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • František Veselý (spravedlnost, ČSNS) • Ferdinand Heidler (obchod, ČSNS) • Antonín Švehla (vnitro, RSZML) • Cyril Horáček (finance, RSZML) • František Staněk (pošty a telegrafy, RSZML) • Karel Prášek (zemědělství, RSZML) • Fedor Houdek (výživa lidu, RSZML) • Edvard Beneš (zahraniční věci, nestraník) • Milan Hodža (unifikace, nestraník) • Vavro Šrobár (zdravotnictví, pro správu Slovenska, nestraník)
Členové jmenovaní později
9. října 1919
Kuneš Sonntag (finance, RSZML)
17. září 1919
Emil Franke (železnice, správce, ČSNS)
1. dubna 1920
Kuneš Sonntag (výživa lidu, správce, RSZML)
Druhá vláda Vlastimila Tusara
Ministerský předseda
Vlastimil Tusar (jmenován 25. května 1920, ČSDSD)
Členové v den jmenování vlády
25. května 1920
Vlastimil Tusar (národní obrana, správce, ČSDSD) • Gustav Habrman (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Václav Johanis (pro zásobování lidu, ČSDSD) • Ivan Dérer (pro správu Slovenska, ČSDSD) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (veřejné práce, ČSNS) • Kuneš Sonntag (průmysl, obchod a živnosti, RSZML) • František Staněk (pošty a telegrafy, RSZML) • Karel Prášek (zemědělství, RSZML) • Edvard Beneš (zahraniční věci, nestraník) • Karel Engliš (finance, nestraník) • Vavro Šrobár (unifikace, veřejné zdraví a tělesná výchova, nestraník) • Rudolf Hotowetz (zahraniční obchod, nestraník)
Členové jmenovaní později
24. června 1920
Kuneš Sonntag (zemědělství, správce, RSZML)
16. července 1920
Ivan Markovič (národní obrana, ČSDSD)
První vláda Jana Černého*
Ministerský předseda
Jan Černý (jmenován 15. září 1920, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
15. září 1920
Jan Černý (ministr vnitra) • Edvard Beneš (ministr zahraničí) • Karel Engliš (pověřen správou financí do 21. března 1921) • Josef Šusta (ministr školství a národní osvěty) • Otakar Husák (ministr národní obrany) • Augustin Popelka (ministr spravedlnosti) • Rudolf Hotowetz (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Václav Burger (ministr železnic) • Vladislav Brdlík (ministr zemědělství) • Josef Gruber (ministr sociální péče) • Ladislav Prokop Procházka (ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Maxmilián Fatka (ministr pošt a telegrafů) • Vladimír Fajnor (ministr unifikací) • Martin Mičura (ministr pro správu Slovenska) • Leopold Průša (ministr pro zásobování lidu do 24. ledna 1921) • Rudolf Hotowetz (správce ministerstva pro zahraniční obchod)
Členové jmenovaní později
21. září 1920
František Kovářík (ministr veřejných prací)
24. ledna 1921
Vladislav Brdlík (pověřen vedením ministerstva pro zásobování lidu do 25. dubna 1921)
22. března 1921
Vladimír Hanačík (ministr financí)
25. dubna 1921
Ladislav Prokop Procházka (pověřen vedením ministerstva pro zásobování lidu)
* První úřednická vláda během období první republiky. Kurzivou jsou označení politici pověření vedením daného rezortu.
První vláda Antonína Švehly
Ministerský předseda
Antonín Švehla (jmenován 7. října 1922, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
7. října 1922
Jan Malypetr (vnitro, RSZML) • František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Rudolf Bechyně (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Gustav Habrman (sociální péče, ČSDSD) • Antonín Srba (veřejné práce, ČSDSD) • Ivan Markovič (unifikace, ČSDSD) • Josef Dolanský (spravedlnost, ČSL) • Jan Šrámek (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSL) • Edvard Beneš (zahraničí, ČSNS) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Emil Franke (pro zásobování lidu, ČSNS) • Alois Rašín† (finance, ČsND) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, obchod a živnosti, nestraník
Členové jmenovaní později
24. února 1923
Bohdan Bečka (finance, ČsND)
18. února 1924
Emil Franke (správce pošt a telegrafů, ČSNS)
3. října 1924
Ivan Markovič (správce školství a národní osvěta, ČSDSD)
28. března 1925
Lev Winter (sociální péče, ČSDSD)
20. července 1925
Emil Franke (správce železnice, ČSNS)
† Ministr financí Alois Rašín byl 5. ledna postřelen do zad a boku. Na následky zranění zemřel 18. února 1923.
Druhá vláda Antonína Švehly
Ministerský předseda
Antonín Švehla (jmenován 9. prosince 1925, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
9. prosince 1925
Otakar Srdínko (školství a národní osvěta, RSZML) • Karel Viškovský (spravedlnost, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Edvard Beneš (zahraničí, ČSNS) • Jiří Stříbrný (národní obrana, ČSNS) • Alois Tučný (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSNS) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče a správce unifikací, ČSDSD) • Jan Šrámek (pošty a telegrafy, ČSL) • Josef Dolanský (pro zásobování lidu, ČSL) • František Nosek (vnitro, ČSL) • Jan Dvořáček (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Rudolf Mlčoch (průmysl, obchod a živnosti, ČŽOSS) • Karel Engliš (finance, nestraník) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, obchod a živnosti, nestraník)
Členové jmenovaní později
5. ledna 1926
Ivan Dérer (unifikace, ČSDSD)
Druhá vláda Jana Černého*
Ministerský předseda
Jan Černý (jmenován 18. března 1926, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
18. března 1926
Jan Černý (ministr vnitra) • Edvard Beneš (ministr zahraničí) • Karel Engliš (ministr financí) • Jan Krčmář (ministr školství a národní osvěty) • Jan Syrový (ministr národní obrany) • Jiří Haussmann (ministr spravedlnosti a ministr pro zásobování lidu) • František Peroutka (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Jan Říha (ministr železnic) • Václav Roubík (ministr veřejných prací) • Juraj Slávik (ministr zemědělství a ministr unifikací) • Josef Schieszl (ministr sociální péče a ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Maxmilián Fatka (ministr pošt a telegrafů) • Jozef Kállay (ministr pro správu Slovenska)
* Druhá úřednická vláda během období první republiky.
Třetí vláda Antonína Švehly
Ministerský předseda
Antonín Švehla (jmenován 12. října 1926, RSZML)¹
Členové v den jmenování vlády
12. října 1926
František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (školství a národní osvěta a správce unifikací, RSZML) • Otakar Srdínko (zemědělství, RSZML) • Jan Šrámek (sociální péče a správce veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ČSL) • František Nosek (pošty a telegrafy, ČSL) • Franz Spina (veřejné práce, BdL) • Robert Mayr-Harting (spravedlnost, DCSV) • Josef Václav Najman (železnice, ČŽOSS) • František Peroutka (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Edvard Beneš (zahraničí, nestraník) • Jan Černý (vnitro a správce pro zásobování lidu, nestraník) • Karel Engliš (finance, nestraník) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, nestraník)²
Členové jmenovaní později
15. ledna 1927
Jozef Tiso (veřejné zdraví a tělesná výchova, HSĽS) • Marek Gažík (unifikace, HSĽS)
28. dubna 1928
Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND)
25. listopadu 1928
Bohumil Vlasák (správce financí, nestraník)
¹ Během své nemoci byl Antonín Švehla zastupován Janem Šrámkem.
²Vládním nařízením z 28. června 1928 byla působnost ministra pro správu Slovenska přenesena na krajinský úřad v Bratislavě.
První vláda Františka Udržala
Ministerský předseda
František Udržal (jmenován 1. února 1929, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
1. února 1929
František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (školství a národní osvěta, RSZML) • Otakar Srdínko (zemědělství, RSZML) • Jan Šrámek (sociální péče, ČSL) • František Nosek (pošty a telegrafy, ČSL) • Jozef Tiso (veřejné zdraví a tělesná výchova, HSĽS)¹ • Marek Gažík (unifikace, HSĽS) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Robert Mayr-Harting (spravedlnost, DCSV) • Franz Spina (veřejné práce, BdL) • Josef Václav Najman (železnice, ČŽOSS) • Edvard Beneš (zahraničí, nestraník) • Jan Černý (vnitro a správce pro zásobování lidu, nestraník) • Bohumil Vlasák (finance, nestraník)
Členové jmenovaní později
16. února 1929
Karel Viškovský (národní obrana, RSZML)
20. února 1929
Anton Štefánek (školství a národní osvěta, RSZML)
29. února 1929
Ľudovít Labaj (unifikace, HSĽS)¹
8. října 1929¹
Milan Hodža (správce veřejného zdraví a tělesné výchovy, RSZML) • Jan Šrámek (správce unifikací, ČSL)
¹8. října 1929 opustila HSĽS vládu na protest proti uvěznění Vojtecha Tuky.
Druhá vláda Františka Udržala
Ministerský předseda
František Udržal (jmenován 7. prosince 1929, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
7. prosince 1929
Juraj Slávik (vnitro, RSZML) • Karel Viškovský (národní obrana, RSZML) • Bohumír Bradáč (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (pro zásobování lidu, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Karel Engliš (finance, ČsND) • Josef Matoušek (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Rudolf Mlčoch (železnice, ČŽOSS) • Ludwig Czech (sociální péče, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL)
Členové jmenovaní později
16. dubna 1931
Karel Trapl (finance, nestraník)
9. dubna 1932
Josef Hůla (železnice, nestraník)
První vláda Jana Malypetra
Ministerský předseda
Jan Malypetr (jmenován 29. října 1932, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
29. října 1932
Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Matoušek (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (sociální péče, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Jan Černý (vnitro, nestraník)  • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Malypetr (správce pro zásobování lidu, RSZML)¹
¹Zákonem z 12. července 1933 byl zrušen úřad ministra pro zásobování lidu.
Druhá vláda Jana Malypetra
Ministerský předseda
Jan Malypetr (jmenován 14. února 1934, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
14. února 1934
Josef Černý (vnitro, RSZML) • Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (průmysl, obchod a živnosti, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Ludwig Czech (veřejné práce, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Třetí vláda Jana Malypetra
Ministerský předseda
Jan Malypetr (jmenován 4. června 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
4. června 1935
Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchová, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
První vláda Milana Hodži
Ministerský předseda
Milan Hodža (jmenován 5. listopadu 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
5. listopadu 1935
Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Členové jmenovaní později
9. listopadu 1935
Josef Zadina (zemědělství, RSZML)
Ministři zahraničí Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Exilová vláda (1940–1945)
Třetí republika a komunistický režim (1945–1989)
ČSFR (1992)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Edvard_Beneš&oldid=23847096“