Emil Boček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arm. gen. Emil Boček
Emil-Boček2011c.jpg
Narození 25. února 1923 (97 let)
Tuřany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Ocenění Řád bílého lva III. třídy (2010)
Cena Jihomoravského kraje (2015)
Cena města Brna (2016)
Čestné občanství města Brna (2017)
Příbuzní Ivo Koblasa (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Boček (* 25. února 1923, Brno-Tuřany[1]) je český válečný veterán, příslušník čs. letectva ve Velké Británii.[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Tuřanech. V září 1938 se začal učit strojním zámečníkem. V roce 1939 se mu podařilo ilegálně opustit protektorát a vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii. Dostal se do Bejrútu a zúčastnil se bojů ve Francii v létě 1940. Po francouzské kapitulaci byl evakuován do Velké Británie. V září 1940 ve Velké Británii absolvoval kurz leteckých mechaniků a byl přijat jakožto jeden z nejmladších příslušníků do RAF.[3]

Sloužil nejprve jako letecký mechanik u 312. stíhací perutě. Roku 1943 byl na pilotním výcviku v Kanadě a od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač letky "B" u československé 310. stíhací perutě. Na svém kontě má 26 operačních letů, nalétal 73 hodin a 50 minut. Poslední bojovou akci provedl už po válce 12. května 1945 z letiště v Manstonu. 13. srpna 1945 přistál s ostatními piloty čs. stíhacích perutí v Praze-Ruzyni, následně byl přidělen k Leteckému pluku 2 v Praze-Kbelích a 1. prosince 1945 povýšen na rotmistra letectva v záloze.[2]

Jako příslušník nekomunistického odboje se stal po válce nepohodlným a 2. března 1946 byl z armády na vlastní žádost propuštěn.[3]

Po válce si otevřel opravnu motocyklů a po roce 1948 pracoval v Mototechně. Nepostihly ho tak perzekuce po roce 1948. V roce 1951 se oženil s Evou Svobodovou, s níž má syna Jiřího a dceru Zuzanu.[2]

Od roku 1958 pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu Československé akademie věd a v letech 1983–1988 u firmy Drukov. Do důchodu odešel v roce 1988.[3]

V dubnu 1990 byl povýšen do hodnosti kapitána a v říjnu téhož roku na majora. V březnu 1993 byl povýšen na hodnost plukovníka ve výslužbě.[1]

23. března 1996 se osobně setkal ke krátkému rozhovoru s britskou královnou Alžbětou II. při její čtyřhodinové návštěvě Brna za doprovodu prezidenta republiky Václava Havla.[2]

28. října 2010 jej prezident Václav Klaus vyznamenal Řádem Bílého lva III. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[4]

O jeho životě vznikl v roce 2012 dokumentární film Nezlomný.[5]

Prezident Miloš Zeman jej dne 8. května 2014 jmenoval brigádním generálem,[6] 8. května 2017 generálmajorem[7] a 8. května 2019 armádním generálem.[8]

V prosinci 2016 byla po něm pojmenována jedna z tramvají Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Bystrc.[9]

31. ledna 2017 obdržel Cenu města Brna za rok 2016 za zásluhy o svobodu a demokracii.[10] Od prosince 2017 je také čestným občanem města Brna.[11]

28. října 2019 mu byl propůjčen prezidentem republiky Milošem Zemanem Řád bílého lva I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[12]

Tramvaj Generál Emil Boček

Celý život (kromě válečného působení) žije v Brně, v současnosti v Brně-Bystrci.[13][3] Je posledním žijícím čs. pilotem RAF. Je stále činný v Československé obci legionářské a ve Sdružení bývalých příslušníků RAF a aktivně se podílí na současném dění v Brně.[14]

Iniciátor pomníku Edvarda Beneše v Brně[editovat | editovat zdroj]

Emil Boček má zásluhu na vztyčení sochy prezidenta Edvarda Beneše v Brně, byl předsedou „Výboru pro postavení pomníku prezidenta Beneše v Brně“. Iniciativa vznikla v roce 2005 při slavnostním odhalení sochy Edvarda Beneše v Praze na Loretánském náměstí. Válečný veterán plk. Jan Horal zde zahájil iniciativu, kde bylo dohodnuto, že Emil Boček se zasadí o sochu Edvarda Beneše v Brně a Milan Malý o totéž v Českých Budějovicích.[15][16]

Socha byla umístěna před budovu Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Odhalení pomníku proběhlo 10. dubna 2010. Slavnostnímu odhalení sochy předcházela beseda se zástupci částí bývalého Československa, tedy z Česka, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Po slavnostním odhalení byli iniciátoři akce (v čele s Emilem Bočkem) oceněni Československou obcí legionářskou i magistrátem města medailí, včetně Jana Horala. Slavnostní akt doplnil také koncert Vojenské hudby Olomouc k 65. výročí ukončení 2. světové války v Janáčkově divadle. Socha pro Brno je druhou kopií sochy Karla Dvořáka, jejíž odlití Národní muzeum povolilo.[17]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Letci z Holásek a Tuřan ve II. světové válce [online]. Virtualfighters.cz [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-11. (česky) 
  2. a b c d Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  3. a b c d plukovník v. v. Emil Boček (1923) - Životopis [online]. Paměť národa [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-08. (česky) 
  4. 22 vyznamenaných: stateční vojáci, Jágr, Maciuchová i básník Šiktanc [online]. Reflex.cz, 2010-10-28 [cit. 2010-12-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  6. Prezident jmenoval generály AČR [online]. Hrad.cz, 2014-05-08 [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. 
  7. Prezident republiky jmenoval nové generály [online]. Hrad.cz, 2017-05-08 [cit. 2017-05-08]. Dostupné online. 
  8. Prezident republiky jmenoval nové generály [online]. Hrad.cz, 2019-05-08 [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  9. vh. Nové tramvaje v Brně. Po městě jezdí Menšík, Gollová i generál Boček [online]. idnes.cz [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. 
  10. Generál Boček obdrží Cenu města Brna - Brno Bystrc. www.bystrc.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  11. Brno - Čestní občané města Brna (od r. 1990). www.brno.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  12. Státní vyznamenání 2019: Medailonky osobností vyznamenaných prezidentem Zemanem - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  13. http://www.bystrcnik.cz/?p=10939 Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine Emil Boček 88
  14. Brno - Ceny města Brna. www.brno.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  15. Edvard Beneš bude mít v Brně pomník. iBrno - zpravodajský portál města Brna [online]. [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. (česky) 
  16. V Brně začala sbírka na vybudování sochy Edvarda Beneše. Radio Prague International [online]. [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. (česky) 
  17. Edvard Beneš má v Brně pomník - Informace pro veřejnost a média. www.unob.cz [online]. [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  18. Válka.cz, Pamětní medaile za účast v boji proti fašismu a za osvobození vlasti
  19. Válka.cz, Medaile Za obranu
  20. Válka.cz, Válečná medaile 1939-1945
  21. Válka.cz, Evropská hvězda leteckých osádek
  22. Válka.cz, Hvězda za Francii a Německo
  23. Válka.cz, Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení 2. světové války
  24. Válka.cz, Čestná pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československé republiky
  25. Válka.cz, Záslužný kříž ministra obrany České republiky
  26. Válka.cz, Pamětní medaile ČsOL - Československá obec legionářská

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Plachý: Emil Boček, Strach jsem si nepřipouštěl, Jota, Brno, 2018
  • Audiokniha Jiří Plachý: Emil Boček, Strach jsem si nepřipouštěl, Jota a Audiotéka, 2018

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]