Emil Boček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
arm. gen. v. v. Emil Boček
Emil Boček v roce 2011
Emil Boček v roce 2011
Základní informace
Narození25. února 1923
Brno-Tuřany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí25. března 2023 (ve věku 100 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Vojenské informace
PříslušnostČeskoslovensko Československé státní zřízení v exilu
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Služba1940–1946
Hodnostarmádní generál v. v.
Jednotky 310. československá stíhací peruť RAF
VálkyDruhá světová válka
Bitva o Francii
Operace Varsity
VyznamenáníŘád Bílého lva Řád bílého lva III. třídy – vojenská skupina (2010)
Cena Jihomoravského kraje (2015)
Cena města Brna (2016)
Čestné občanství města Brna (2017)
Řád Bílého lva Řád Bílého lva, I. třída – vojenská skupina (2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Boček (25. února 1923 Brno-Tuřany[1] – 25. března 2023 Brno) byl český válečný veterán, příslušník čs. letectva ve Velké Británii.[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Tuřanech. V září 1938 se začal učit strojním zámečníkem. V roce 1939 se mu podařilo ilegálně opustit protektorát a vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii. Dostal se do Bejrútu a zúčastnil se bojů ve Francii v létě 1940. Po francouzské kapitulaci byl evakuován do Velké Británie, kde v září 1940 absolvoval kurz leteckých mechaniků a byl přijat jakožto jeden z nejmladších příslušníků do RAF.[3]

Sloužil nejprve jako letecký mechanik u 312. stíhací perutě. Roku 1943 byl na pilotním výcviku v Kanadě a od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač letky „B“ u československé 310. stíhací perutě. Na svém kontě má 26 operačních letů, nalétal 73 hodin a 50 minut. Poslední bojovou akci provedl už po válce 12. května 1945 z letiště v Manstonu. 13. srpna 1945 přistál s ostatními piloty čs. stíhacích perutí v Praze-Ruzyni, následně byl přidělen k Leteckému pluku 2 v Praze-Kbelích a 1. prosince 1945 povýšen na rotmistra letectva v záloze.[2]

Jako příslušník nekomunistického odboje se stal po válce nepohodlným a 2. března 1946 byl z armády na vlastní žádost propuštěn.[3]

Před únorem 1948 vlastnil v Brně autoopravnu, kterou však po nástupu komunistického režimu musel „dobrovolně“ nechat znárodnit a předat podniku Mototechna, kde pak pracoval. Zřejmě i díky tomu se mu vyhnula perzekuce ze strany komunistického režimu. V té době byl i velmi slibným motocyklovým závodníkem.

V roce 1951 se oženil s Evou Svobodovou, s níž má syna Jiřího a dceru Zuzanu.[2]

Od roku 1958 pracoval jako soustružník v Ústavu přístrojové techniky Československé akademie věd a v letech 1983–1988 u firmy Drukov. Do důchodu odešel v roce 1988.[3]

V dubnu 1990 byl povýšen do hodnosti kapitána a v říjnu téhož roku na majora. V březnu 1993 byl povýšen na hodnost plukovníka ve výslužbě.[1]

Dne 23. března 1996 se osobně setkal ke krátkému rozhovoru s britskou královnou Alžbětou II. při její čtyřhodinové návštěvě Brna za doprovodu prezidenta republiky Václava Havla.[2]

Dne 28. října 2010 jej prezident Václav Klaus vyznamenal Řádem Bílého lva III. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[4]

O jeho životě vznikl v roce 2012 dokumentární film Nezlomný.[5]

Prezident Miloš Zeman jej dne 8. května 2014 jmenoval brigádním generálem,[6] 8. května 2017 generálmajorem[7] a 8. května 2019 armádním generálem.[8]

V prosinci 2016 byla po něm pojmenována jedna z tramvají Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Bystrc.[9]

Dne 31. ledna 2017 obdržel Cenu města Brna za rok 2016 za zásluhy o svobodu a demokracii.[10] Od prosince 2017 je také čestným občanem města Brna.[11]

Dne 28. října 2019 mu byl propůjčen prezidentem republiky Milošem Zemanem Řád bílého lva I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[12]

Tramvaj Generál Emil Boček

Dne 19. září 2019 zemřel Kurt Taussig, čímž se Emil Boček stal posledním žijícím československým pilotem v RAF během druhé světové války.[13] Dne 23. června 2021 zemřel válečný veterán Tomáš Lom, čímž se Emil Boček stal jedním ze tří posledních žijících československých veteránů, kteří za druhé světové války sloužili v RAF (spolu s palubním střelcem a radiotelegrafistou Jiřím P. Kafkou a navigátorem Petrem Artonem).[14] Dne 6. října 2021 zemřel Petr Arton.[15]

Celý život (kromě válečného působení) žil v Brně.[16][3] Byl činný v Československé obci legionářské a ve Sdružení bývalých příslušníků RAF a aktivně se podílel na dění v Brně.[17]

Byl pravidelným účastníkem na setkáních studentů a pracovníků ČVUT s letci RAF organizovaných po listopadu 1989 Masarykovou akademií práce, strojní společností na ČVUT v Praze a Evropským hnutím v ČR ve velké posluchárně 256 v Praze 6 - Dejvicích.

Zemřel 25. března 2023 ve věku 100 let.[18][19]

Iniciátor pomníku Edvarda Beneše v Brně[editovat | editovat zdroj]

Emil Boček má zásluhu na vztyčení sochy prezidenta Edvarda Beneše v Brně, byl předsedou „Výboru pro postavení pomníku prezidenta Beneše v Brně“. Iniciativa vznikla v roce 2005 při slavnostním odhalení sochy Edvarda Beneše v Praze na Loretánském náměstí. Válečný veterán plk. Jan Horal zde zahájil iniciativu, kde bylo dohodnuto, že Emil Boček se zasadí o sochu Edvarda Beneše v Brně a Milan Malý o totéž v Českých Budějovicích.[20][21]

Socha byla umístěna před budovu Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Odhalení pomníku proběhlo 10. dubna 2010. Slavnostnímu odhalení sochy předcházela beseda se zástupci částí bývalého Československa, tedy z Česka, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Po slavnostním odhalení byli iniciátoři akce (v čele s Emilem Bočkem) oceněni Československou obcí legionářskou i magistrátem města medailí, včetně Jana Horala. Slavnostní akt doplnil také koncert Vojenské hudby Olomouc k 65. výročí ukončení 2. světové války v Janáčkově divadle. Socha pro Brno je druhou kopií sochy Karla Dvořáka, jejíž odlití Národní muzeum povolilo.[22]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Letci z Holásek a Tuřan ve II. světové válce [online]. Virtualfighters.cz [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-11. 
  2. ↑ a b c d Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d plukovník v. v. Emil Boček (1923) - Životopis [online]. Paměť národa [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-08. 
  4. ↑ 22 vyznamenaných: stateční vojáci, Jágr, Maciuchová i básník Šiktanc. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2010-10-28 [cit. 2010-12-19]. Dostupné online. ISSN 1213-9017. 
  5. ↑ www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Prezident jmenoval generály AČR [online]. Hrad.cz, 2014-05-08 [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Prezident republiky jmenoval nové generály [online]. Hrad.cz, 2017-05-08 [cit. 2017-05-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Prezident republiky jmenoval nové generály [online]. Hrad.cz, 2019-05-08 [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ vh. Nové tramvaje v Brně. Po městě jezdí Menšík, Gollová i generál Boček [online]. idnes.cz [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Generál Boček obdrží Cenu města Brna - Brno Bystrc. www.bystrc.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ Brno - Čestní občané města Brna (od r. 1990). www.brno.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Státní vyznamenání 2019: Medailonky osobností vyznamenaných prezidentem Zemanem. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČTK. Zemřel jeden z posledních dvou žijících československých letců RAF Kurt Taussig. V mládí ho zachránil Nicholas Winton. Hospodářské noviny [online]. Economia, 2019-09-20 [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ Zemřel jeden z posledních veteránů RAF Tomáš Lom, bylo mu 96 let. iDNES.cz [online]. MAFRA [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ V Izraeli ve věku 99 let zemřel československý letec RAF Petr Arton. České noviny [online]. Česká tisková kancelář [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  16. ↑ Deníky a tisk seznam - přehled zpravodajských webů. www.rexter.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ Brno - Ceny města Brna. www.brno.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ Komunitní centrum pro válečné veterány BRNO. Facebook [online]. [cit. 2023-03-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Zemřel válečný veterán Emil Boček. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Edvard Beneš bude mít v Brně pomník. iBrno - zpravodajský portál města Brna [online]. [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  21. ↑ V Brně začala sbírka na vybudování sochy Edvarda Beneše. Radio Prague International [online]. Český rozhlas [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  22. ↑ Edvard Beneš má v Brně pomník - Informace pro veřejnost a média. www.unob.cz [online]. [cit. 2020-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-06. 
  23. ↑ Záslužný kříž ministra obrany České republiky : Vyznamenání resortu obrany [1993-souč.]. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  24. ↑ Evropská hvězda leteckých osádek : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  25. ↑ Hvězda za Francii a Německo : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  26. ↑ Medaile za obranu : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ Válečná medaile 1939-1945 : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  28. ↑ Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení 2. světové války : Vyznamenání resortu obrany [1993-souč.]. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  29. ↑ Čestná pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československé republiky : Vyznamenání resortu obrany [1993-souč.]. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  30. ↑ Pamětní medaile za účast v boji proti fašismu a za osvobození vlasti : Vyznamenání resortu obrany [1993-souč.]. Valka.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  31. ↑ Galerie veteránú R.A.F. – Jadran Šetlík [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  32. ↑ VYSLOUŽIL, Zdeněk. Legionáři udělovali pamětní medaile. Podívejte se. Prostějovský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2021-10-14 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. ISSN 1801-9846. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Plachý: Emil Boček, Strach jsem si nepřipouštěl, Jota, Brno, 2018
  • Audiokniha Jiří Plachý: Emil Boček, Strach jsem si nepřipouštěl, Jota a Audiotéka, 2018

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emil_Boček&oldid=23528679“