Portál:Izrael/Článek měsíce/Archiv
2012[editovat zdroj]
leden[editovat zdroj]
ha-Po'el ha-ca'ir (hebrejsky: הפועל הצעיר, doslova „Mladý dělník“) byla sionistická skupina a politická strana, která v letech 1905 až 1930 působila v osmanské a posléze britské mandátní Palestině. Mezi její zakladatele patří Aharon David Gordon, Josef Ahronovic a Josef Šprincak a její ideologie zahrnovala neomarxismus, sionismus a socialismus. V souladu s učením A. D. Gordona byla skupina zásadově pacifistická a antimilitaristická a usilovala o založení židovských opěrných bodů v Palestině prostřednictvím vydobytí práce a půdy. (více…)
2011[editovat zdroj]
prosinec[editovat zdroj]
Jeruzalém (hebrejsky: יְרוּשָׁלַיִם, 
Jerušalajim, arabsky: القُدس, Al-Kuds) je, co do rozlohy a počtu obyvatel, největší město Izraele, kde na území o rozloze 125,1 km2 žije celkem 788 100 obyvatel. Izrael považuje Jeruzalém za své hlavní město, většina států však jako hlavní město uznává Tel Aviv-Jaffa. Jeruzalém se nachází v Judských horách na hranici úmoří Středozemního a Mrtvého moře na okraji Judské pouště. Současný Jeruzalém se rozrůstá daleko za hranicemi Starého Města.
Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě. Jeruzalém je nejsvětějším místem judaismu a duchovním centrem židovského národa. Nachází se v něm však také množství významných starověkých křesťanských míst a je považováno za třetí nejsvětější místo islámu. Nejsvětější místa tří monoteistických náboženství se rozkládají ve Starém Městě na celkové rozloze necelého čtverečního kilometru a zahrnují Chrámovou horu, Západní zeď, baziliku Svatého hrobu, Skalní dóm a mešitu Al-Aksá. Staré Město, které je společně s jeruzalémskými hradbami zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, se tradičně dělí do čtyř čtvrtí (arménské, křesťanské, židovské a muslimské), jejichž názvy však byly zavedeny až v 19. století. V průběhu dějin byl Jeruzalém dvakrát zničen, 23krát obléhán, 52krát napaden a 44krát dobyt.
Na počátku 21. století zůstává status Jeruzaléma jedním z klíčových problémů izraelsko-palestinského konfliktu. Izraelská anexe východního Jeruzaléma byla opakovaně kritizována Organizací spojených národů (OSN) a právě východní Jeruzalém je považován Palestinskou autonomií za hlavní město jejich budoucího státu. V důsledku rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 478 (z roku 1980) přesunula většina států světa svá velvyslanectví mimo Jeruzalém. (více…)
listopad[editovat zdroj]
vynecháno
říjen[editovat zdroj]
Jako lynčování v Ramalláhu se označuje násilná událost z října 2000 v průběhu druhé intifády, při němž palestinský dav zlynčoval dva izraelské záložníky, Vadima Nurzhice (rusky: Вадим Нуржиц, hebrejsky: ואדים נורז'יץ) a Jossiho Avrahamiho (hebrejsky: יוסי אברהמי), kteří byli nuceni zastavit u palestinského zátarasu a následně byli odvlečeni do palestinskou samosprávou kontrolovaného Ramalláhu na Západním břehu Jordánu. Brutalita této události, zachycená na fotografii, na níž palestinský Arab, jeden z vrahů obou vojáků, hrdě mává zkrvavenýma rukama na dav v ulici, dále zesílila probíhající izraelsko-palestinský konflikt. (více…)
září[editovat zdroj]
IAI Lavi byl víceúčelový stíhací letoun, vyvinutý Izraelem v 80. letech 20. století. Projekt v hodnotě několika miliard dolarů byl zrušen v době, kdy si izraelská vláda uvědomila, že sama bez pomoci dalších zemí, není schopná financovat celý vývoj a výrobu typu. O efektivitě vynaložených prostředků se v Izraeli vedly bouřlivé diskuse a nakonec došlo i na nátlak Spojených států, jež původně vývoj letounu spolufinancovaly; později si však uvědomily, že letoun by byl při vývozu přímou konkurencí typu F-16 Fighting Falcon.
Oba prototypy se dochovaly dodnes. První je uložen v muzeu Izraelského letectva na letecké základně Chacerim a druhý, používaný jako technologický demonstrátor, se nachází v zařízení výrobce Israel Aerospace Industries na Ben Gurionově mezinárodním letišti v Tel Avivu. (více…)
srpen[editovat zdroj]
Bitvy o Latrun byla série vojenských bitev mezi Izraelskými obrannými silami a jordánskou Arabskou legií na předměstí Latrunu ve dnech 25. května až 18. července 1948 během izraelské války za nezávislost. Latrun získal svůj název po klášteru, který se nachází na křižovatce dvou silnic: z Jeruzaléma do Tel Avivu a z Gazy do Ramalláhu. Za dob britské mandátní Palestiny se klášter stal základnou Palestinské policie typu pevnost Tegart. Na základě plánu OSN na rozdělení Palestiny měla tato oblast připadnout zamýšlenému arabskému státu a od května 1948 byla pod kontrolou Arabské legie. Ovládala jedinou silnici spojující Izraelci ovládanou oblast u Jeruzaléma a zbytek země, čímž se stala strategicky významnou oblastí pro bitvu o Jeruzalém. (více…)
červenec[editovat zdroj]
Aféra Karine A, známá též jako operace Noemova archa (hebrejsky: מבצע תיבת נוח, Mivca tivat Noach), byla izraelská vojenská operace z ledna 2002, při níž izraelské vojenské námořnictvo zadrželo v Rudém moři nákladní loď Karine A. Na lodi se nacházelo 50 tun zbraní, včetně raket Kaťuša, protitankových střel a výbušnin. Vyšetřování ukázalo, že kapitánem lodi byl plukovník Omar Akawi, aktivista Fatahu od roku 1976 a dřívější člen Palestinské samosprávy.
Kdyby se kaťuše dostaly do Pásma Gazy, ohrozily by Aškelon a další pobřežní města. Pokud by byly rozmístěny na Západním břehu, ocitlo by se v jejich dostřelu Ben Gurionovo mezinárodní letiště a další velká izraelská města. V zásilce byly rovněž gumové čluny a potápěčská výzbroj. To by umožnilo útočit z Gazy přes moře na pobřežní města. (více…)
červen[editovat zdroj]
Elektrárna Orot Rabin (hebrejsky: אורות רבין, doslova „Rabinova světla“) je tepelná elektrárna, provozovaná společností Israel Electric Corporation (IEC), nacházející se na středomořském pobřeží u města Chadera v Izraeli. Její výstavba byla zahájena v roce 1973 a první blok byl do provozu uveden v roce 1981. Přímo sousedí s uhelným přístavem, který zajišťuje její spotřebu uhlí. Její instalovaný výkon je 2590 MW, který produkuje celkem šest bloků (dva velké a čtyři menší). Elektrárna je však navržena, aby v případě potřeby byla do budoucna schopna pojmout dva další velké bloky.
K roku 2007 se jednalo o největší izraelskou elektrárnu a její instalovaný výkon 2590 MW představoval 23 % instalovaných výkonů všech zařízení IEC. Orot Rabin spotřebuje každý den 18 tisíc tun uhlí a každou hodinu 320 tisíc tun mořské vody. Elektrárna znečišťuje nedaleký potok Nachal Chadera. (více…)
květen[editovat zdroj]
Útěk z věznice Akko byla operace podniknutá 4. května 1947 v britské mandátní Palestině, při níž členové židovského revizionistického podzemního hnutí Irgun probořili zeď věznice v Akku a osvobodili 27 vězněných členů Irgunu (20) a Lechi (7). Celkem na věznici zaútočilo 34 příslušníků Irgunu. Během akce padlo 9 příslušníků této organizace, tři členové útočných jednotek a šest vězňů. Dalších pět Irgunistů z útočných jednotek bylo zajato, společně s osmi uprchnuvšími vězni. Kromě osvobozených příslušníků Lechi a Irgunu uprchlo i 182 arabských vězňů. Tři z pěti zajatých mužů byli odsouzeni k trestu smrti.
Americký deník New York Herald Tribune k události napsal, že podzemí provedlo „jednu z jeho nejnáročnějších a ambiciózních misí perfektním stylem,“ zatímco britský poslanec Oliver Stanley se vlády Jeho veličenstva dotázal, co plánuje provést „ve světle událostí ve věznici v Akku, které naprosto srazily britskou prestiž.“
Útěk z věznice Akko měl spolu s dalšími operacemi velký morální vliv na jišuv a na boj za vznik Izraele. Výrazně poškodil britskou prestiž a urychlil vznik Zvláštní komise OSN pro Palestinu (UNSCOP). (více…)
duben[editovat zdroj]
Hebrejská univerzita v Jeruzalémě (hebrejsky האוניברסיטה העברית בירושלים, ha-Universita ha-ivrit bi-Jrušalajim; arabsky الجامعة العبرية في القدس, al-Džamíja al-'Ibríja fí 'l-Quds; anglicky Hebrew University of Jerusalem, HUJI) je nejstarší izraelská vysoká škola založená v roce 1918.
V první univerzitní radě byly takové osobnosti jako Albert Einstein, Sigmund Freud, Martin Buber nebo Chajim Weizmann. Hebrejská univerzita je domovem největší židovské knihovny. Mezi zdejší akademické pracovníky patří například Ješajahu Leibowitz, Daniel Kahneman či Robert Aumann. Mezi absolventy univerzity jsou i tři dosavadní izraelští premiéři a prezidenti. Univerzita se dlouhodobě řadí mezi nejlepší univerzity v Izraeli a ve světě. (více…)
březen[editovat zdroj]
vynecháno
únor[editovat zdroj]
Masakr v Jeskyni patriarchů byl vražedný útok zacílený na palestinské muslimy, ke kterému došlo dne 25. února 1994 ve městě Hebron na Západním břehu Jordánu, na posvátném místě Židů, muslimů a křesťanů, známém jako Jeskyně patriarchů. Útok byl spáchán Baruchem Goldsteinem, izraelsko-americkým osadníkem a členem hnutí Kach, který byl toho času vojákem Izraelských obranných sil v záloze. Zatímco izraelské zdroje tvrdí, že došlo k usmrcení 39 a zranění 125 osob, palestinské zdroje uvádějí usmrcení 52 osob. K útoku, při kterém byl usmrcen i sám Goldstein, došlo během svátků Purim a Ramadán. Izrael okamžitě po masakru vyjádřil lítost nad tímto činem, a pozůstalým rodinám obětí přislíbil kompenzace. (více…)
leden[editovat zdroj]
Mefkura (někdy též Mefkure) byl motorový škuner objednaný pro převoz židovských uprchlíků z Rumunska do Istanbulu během druhé světové války. Loď plula z Konstanty pod vlajkami Turecka a Červeného kříže. Na její palubě byli kromě rumunských Židů rovněž židovští uprchlíci z Polska a Maďarska. Po půlnoci 5. srpna 1944 byla loď osvětlena světlicemi z neznámého plavidla. Nedokázala se však identifikovat a pokračovala v plavbě. Následně na ni byla zahájena palba a začala hořet. Kapitánovi a šesti členům posádky se podařilo uprchnout v záchranném člunu, avšak z pasažérů se zachránilo pouze 5 z celkového počtu 350.
Loď byl potopena torpédy vypálenými z ponorky, a to mezi 1.20 až 1.57 moskevského času v Černém moři. Historici se při určení původce útoku různí. Viníkem mohla být sovětská ponorka Šč 215. Podle jiné teorie byla loď potopena německou ponorkou, což měli uvádět i někteří z přeživších z Mefkury. (více…)
2010[editovat zdroj]
prosinec[editovat zdroj]
Židovská agentura, přesněji Židovská agentura pro Izrael (hebrejsky: הסוכנות היהודית לארץ ישראל, "ha-Sochnut ha-Jehudit le-Erec Jisrael", zkráceně jen סוכנות - "Sochnut", anglicky: The Jewish Agency for Israel, též zkracováno na JAFI) je organizace založená roku 1929, která před vznikem státu Izrael fungovala jako neoficiální vláda pro židovské obyvatelstvo v tehdejší Britské mandátní Palestině (stejně jako Židovská národní rada fungovala coby neoficiální židovský parlament). Poté, co Izrael dosáhl roku 1948 nezávislosti, se aktivity Židovské agentury posunuly směrem k podpoře židovského přistěhovalectví. (více…)
listopad[editovat zdroj]
Atentát na Jicchaka Rabina byl spáchán dne 4. listopadu 1995 (11. chešvanu 5756) v izraelském Tel Avivu ve 21.30 místního času, na konci demonstrace za podporu mírové dohody z Osla. Pachatelem byl Jigal Amir, jemenský Žid a radikální sionista, který se ostře stavěl proti mírové dohodě i proti Rabinovým mírovým iniciativám jako takovým.
Byl vyvrcholením izraelského ultra-ortodoxního disentu vůči mírovým procesům z Osla. Ortodoxní konzervativci totiž považovali celý mírový proces jako Rabinovu snahu připravit Izrael o jím okupovaná území a společně tvrdili, že jakékoliv stažení Izraele z židovských území by se rovnalo herezi. Demonstrace pořádané Likudem se tedy neustále zostřovaly a během protestů proti mírovým dohodám se objevovaly plakáty vyobrazující Rabina v uniformě jednotek Waffen-SS nebo jako terč v hledí odstřelovací pušky.
Odehrál se po skončení promírové demonstrace, po níž ministerský předseda sestupoval po schodech telavivské radnice směrem ke své limuzíně. V tu chvíli na něj byly vypáleny tři střely, které jej zasáhly do prsou, břicha a roztříštily mu páteřní obratle. Pachatelem byl Jigal Amir, student ješivy na Bar-Ilanově univerzitě v Ramat Ganu. Domníval se, že stažení Izraele ze Západního břehu Jordánu by znamenalo „odvrácení se od židovského dědictví, které bylo naplněno vybudováním osad právě na Západním břehu.“ Amir byl okamžitě po střelbě zneškodněn Rabinovou osobní ochrankou i spolu s vražednou zbraní, poloautomatickou pistolí Beretta 81. Těžce ranění Rabin byl neprodleně převezen do telavivské nemocnice Tel Aviv Medical Center, kde však po čtyřiceti minutách zemřel v důsledku velké krevní ztráty a průstřelu plíce. (více…)
říjen[editovat zdroj]
Šas (hebrejsky: ש״ס, zkrácený tvar pro התאחדות הספרדים שומרי תורה, Hitachdut ha-Sfaradim Šomrej Tora, tedy doslova Sdružení Sefardů věrných Tóře či Sjednocení sefardských strážců Tóry) nebo též Sefardští strážci Tóry (hebrejsky: שומרי תורה ספרדים, Šomrej Tora Sfaradim) je izraelská ultraortodoxní náboženská sionistická politická strana, zastupující především Židy sefardského původu.
Strana byla založena před volbami v roce 1984 a v současnosti (2009) je hlavním zástupcem religiózních sefardských Židů. Šas provozuje vlastní síť náboženského vzdělávání, a to předškolní zařízení, základní školy a ješivy. Kromě toho též provozuje vlastní rozhlasové a televizní stanice, vydává týdeník a má vlastní mládežnické a ženské hnutí.
V posledních izraelských parlamentních volbách, které proběhly v roce 2009, strana získala 11 poslaneckých mandátů, čímž se stala pátou nejsilnější politickou stranou zastoupenou v izraelském parlamentu. Je součástí koaliční vlády premiéra Benjamina Netanjahua, ve které má čtyři ministry. Současný předseda strany Eli Jišaj je zároveň místopředsedou vlády a ministrem vnitra. Duchovním vůdcem strany je bývalý izraelský vrchní rabín a uznávaná halachická autorita Ovadia Josef, který stojí v čele Rady velkých učenců Tóry, jenž určuje politiku strany. Paralelně existuje rovněž klasický předsednický výbor strany, avšak skutečná moc je v rukou zmíněné rady. (více…)
září[editovat zdroj]
Třída Dolphin (hebrejsky: דולפין, Dolfin), někdy též překládáno jako třída Delfín, je nejaderný stíhací útočný typ ponorky, vyvinutý a postavený německou společností Howaldtswerke-Deutsche Werft AG (HDW), pro Izraelské vojenské námořnictvo. Je založen na německém exportním typu ponorek třídy 209, který je však výrazně pozměněn a zvětšen, díky čemuž je pokládán za samostatnou třídu a nikoliv součást třídy 209. Ponorky této třídy jsou považovány za nejsofistikovanější a nejschopnější konvenční ponorky na světě.
Izraelské námořnictvo k roku 2010 operuje se třemi ponorkami této třídy a další dvě ponorky jsou objednány. Každá ponorka je vyzbrojena šesti torpédomety ráže 533 mm, odkud je možné vypouštět řízené protilodní střely UGM-84 Harpoon či německá torpéda DM2A3 a DM2A4, a čtyřmi torpédomety ráže 648 mm. Ty lze využít jak pro potápěče a jejich vodní přibližovadla (tzv. Swimmer Delivery Vehicles), tak pro vypouštění „velkých protizemních střel s plochou dráhou letu Popeye ve verzi s proudovým motorem a dostřelem 300 až 350 kilometrů nebo v jaderné verzi s doletem přes 1000 kilometrů.“ Předpokládá se, že izraelské protizemní střely Popeye Turbo (varianta protizemní střely Popeye/AGM-142 Have Nap) by mohly být vybaveny jadernými hlavicemi, mít dostřel až 1500 kilometrů, a jako takové by mohly Izraeli poskytnout schopnost druhého úderu. (více…)
srpen[editovat zdroj]
Vynecháno
červenec[editovat zdroj]
Bitva u Latakie (arabsky: معركة اللاذقية, hebrejsky: קרב לטקיה) byla malá, ale revoluční námořní bitva během jomkipurské války, která se odehrála 7. října 1973 mezi Izraelem a Sýrií. Jednalo se o první námořní bitvu v historii, která zahrnovala boj mezi raketovými čluny vybavenými řízenými střelami loď-loď a využití elektronického rušení.
Na počátku bitvy byl cíl izraelského námořnictva zničit námořní vojenský potenciál Syřanů, jenž byli vybaveni Sovětským svazem. Syrské raketové čluny byly ve výhodě díly střelám P-15 Termit s dvakrát větším dostřelem než mají izraelské střely Gabriel. Izraelské raketové čluny proto využily elektronická protiopatření, manévrování a klamné cíle, díky čemuž se dostalo na dostřel syrských plavidel, které střelami Gabriel potopili. Následující dva dny zasáhlo izraelské námořnictvo úspěšně i proti egyptským raketovým člunům v bitvě u Baltimu, čímž získalo námořní převahu nad syrským i egyptským námořnictvem po zbytek války. (více…)
červen[editovat zdroj]
Doprava v Izraeli je na vysoce rozvinuté úrovni a v závislosti na vzrůstající dopravě, potřebách populačního růstu, politických, vojenských a turistických faktorech je neustále vylepšována. Prvenství ve využívanosti drží silniční doprava, a to jak autobusová, tak osobní. Ve srovnání s využívaností dopravy v evropských zemích je role železniční dopravy v Izraeli méně významná, přesto však její role stále roste. V provozu je jediné metro v Haifě (Karmelit), které bylo prvním metrem na Blízkém východě; v plánu je však zbudování metra v Tel Avivu. V Izraeli existuje přes padesát letišť a existuje zde běžná jak vnitrostátní tak mezinárodní letecká doprava. Naproti tomu vodní doprava se specializuje pouze na námořní nákladní dopravu, osobní říční doprava v zemi neexistuje vůbec. Specifickým prvkem dopravy v Izraeli je její omezení o šabatu. V izraelské vládě zodpovídá za rezort dopravy ministr dopravy. (více…)
květen[editovat zdroj]
První sionistický kongres (hebrejsky: הקונגרס הציוני הראשון) je označení kongresu pořádaného ve dnech 29. až 31. srpna 1897 ve švýcarské Basileji. Jednalo se o první a ustavující kongres Sionistická organizace (v roce 1960 přejmenované na Světovou sionistickou organizaci). Kongres svolal a řídil zakladatel moderního sionismu Theodorem Herzlem. Hlavním přínosem kongresu byla formulace sionistické platformy, známé jako Basilejský program, vytvoření Sionistické organizace a přijetí Hatikvy za její hymnu (v té době již byla hymnou Chovevej Cijon a později se stala hymnou Státu Izrael). (více…)
duben[editovat zdroj]
Židovský národní fond (ŽNF) (hebrejsky: קרן קימת לישראל, Keren Kajemet le-Jisra'el, KKL; anglicky: Jewish National Fund, JNF; někdy souhrnně zkracováno jako JNF-KKL) je fond založený 10. ledna 1901 (19. tevetu 5661) za účelem vykupování půdy v Palestině (později v Izraeli) pro židovské osídlení (jišuv). ŽNF je nezisková společnost vlastněná Světovou sionistickou organizací. V roce 2007 fond vlastnil 13 % celkové rozlohy Státu Izrael (počátkem 60. let převedl většinu vlastněné půdy na izraelskou státní agenturu). Mimo vykupování půdy se ŽNF zaměřuje rovněž na zalesňování a vysazování stromů, kterých od svého založení do roku 2001 vysadil přes 240 milionů. Mezi jeho další činnosti patří zemědělské projekty, včetně zavodňování, dále výstavba silnic, škol, atp. K roku 2001 vystavěl 200 přehrad a vodních nádrží a založil přes tisíc parků.
Podle základního zákona Země Izrael, schváleného Knesetem v roce 1960, nemohou být pozemky ŽNF prodány a mohou být pouze pronajaty, a to maximálně na dobu 49 let. (více…)
březen[editovat zdroj]
Kibuc, v plurálu kibucim nebo kibucy (hebrejsky: קיבוץ, anglicky: kibbutz) je označení pro zemědělskou, ale také průmyslovou osadu v Izraeli, která hospodaří formou kolektivního vlastnictví. Zisky jsou investovány zpět do osady poté, co jsou zajištěny základní životní potřeby členů kibucu – strava, oblečení, ubytování a také zdravotní a sociální péče. Kibuc poskytuje svým členům také kulturní a sportovní vyžití. Obyvatelé kibucu se nazývají kibucníci. Úplně prvním kibucem byla Deganija (z hebrejského slova dagan: obilí), která byla jižně od Galilejského jezera, v tehdejší v osmanské Palestině založena v roce 1909. Kibucy prožily po vzniku státu rychlý nárůst počtu i populace. K 31. prosinci 2008 existovalo v Izraeli 267 kibuců, ve kterých žilo 126 700 obyvatel.
Nedílnou součástí života v kibucech je dobrovolnické hnutí. Kibucoví dobrovolníci přicházející do kibuců pocházejí nejčastěji z vyspělých zemí, např. Evropské unie, USA, Austrálie či Jižní Koreje. Většinou se jedná o mladé lidi. Na rozdíl od pracovníků v mošavech nedostávají plat, ale kapesné. Strava a ubytování je zdarma. (více…)
únor[editovat zdroj]
Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví (hebrejsky: בית הכנסת והמרכז למורשת היהדות ע"ש צימבליסטה) je kulturní centrum a hlavní synagoga Telaviské univerzity. Byla navržena v roce 1996 švýcarským architektem Mario Bottou a postavena v letech 1997 až 1998. Mecenáši a jmenovci byli Paulette a Norbert Cymbalistovi.
Půdorys budovy se rozkládá na ploše přibližně 760 až 800 m2. Z obdélníkové základny stoupají dvě párové věže, které mají v úpatí čtvercový půdorys, avšak přecházejí v kruh, který má při vrcholu poloměr 13,5 metru. Obě věže spojuje pravoúhlá hala. Původní architektonická podoba věží je realizací konstrukční úlohy kvadratura kruhu. (více…)
leden[editovat zdroj]
Masakr na letišti Lod byl teroristický útok, který byl spáchán dne 30. května 1972 třemi příslušníky ultralevicové organizace Japonská rudá armáda pod záštitou Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP). Při útoku, k němuž došlo na telavivském letišti Lod (dnešní Ben Gurionovo mezinárodní letiště), bylo usmrceno 26 osob a dalších 79 bylo těžce či lehce raněno.
Využití japonských útočníků bylo pro letištní ochranku značným překvapením, jelikož se do té doby zaměřovala především na možnost útoku ze strany osob palestinské národnosti. Útok na letišti Lod bývá mnohdy popisován jako „běžný“ sebevražedný útok, existují však spekulace, že byl vyústěním rozsáhlejší organizované akce. (více…)
2009[editovat zdroj]
prosinec[editovat zdroj]
Ejn Avdat (hebrejsky: עין עבדת) nebo Ejn Ovdat je kaňon v Negevské poušti v Izraeli, jižně od kibucu Sde Boker. Díky hojné fauně a floře nacházející se uprostřed pouště byl vždy lákavým místem k bydlení. V důsledku toho byl kaňon a jeho okolí obydlen již před 80 až 90 tisíci lety například neandrtálci a později v historii Nabatejci a křesťanskými mnichy. Díky vhodnému prostředí a bujné vegetaci je kaňon atraktivním místem pro různé živočišné druhy, jako jsou například kozorožci a různé druhy ptactva.
Příhodné prostředí je zde možné díky vodě, která vyvěrá z četných pramenů v jižní části kaňonu, jež následně přes řadu vodopádů stéká do hlubokých tůní. Zdejší prameny vyvěrají ze skal, avšak jejich přesný zdroj není stále znám. Kolem pramenů rostou halofytní (slanomilné) rostliny jako jsou topoly (Populus) a lebedy (Atriplex). (více…)
listopad[editovat zdroj]
Svitky od Mrtvého moře jsou nálezy starověkých svitků a jejích zlomků nalezených poblíž Mrtvého moře, zejména v Kumránu. Svitky obsahují biblické a další náboženské texty.
Okolnosti nálezu nejsou příliš jasné. Svitky byly objeveny roku 1947 (někdy se uvádí rok 1946) třemi beduíny – pašeráky, kteří chtěli svůj nález dobře zpeněžit. Svitky byly zveřejněny v roce 1948. Metropolita Samuel, který část svitků odkoupil (druhou část koupil krátce nato Eleazar Sukenik), je v roce 1949 nechal prozkoumat a odvezl je do USA. Roku 1954 se zásluhou jeruzalémského docenta Jigaela Jadina navrátily do Izraele a byly umístěny do Svatyně knihy. Druhá důležitá sbírka spisů existuje v Rockefellerově muzeu – archeologickém muzeu v Jeruzalémě. Muzeum bylo v roce 1966 zestátněno Jordánskem a po Šestidenní válce je získal Izrael. (více…)
říjen[editovat zdroj]
Šestidenní válka (hebrejsky: מלחמת ששת הימים, Milchemet Šešet ha‑Jamim, resp. Třetí arabsko-izraelská válka) z 5.–10. června 1967 bylo vojenské střetnutí mezi Izraelem a koalicí Egypta, Sýrie a Jordánska. Jednotkami mimo to přispěl Irák, Saúdská Arábie, Súdán, Tunisko, Maroko a Alžírsko. Válka propukla úderem izraelského letectva proti leteckým základnám Egypta. Arabská koalice v ní utrpěla zdrcující porážku – Egypt ztratil Gazu a celý Sinaj, Jordánsko Východní Jeruzalém a celý Západní břeh Jordánu a Sýrie Golanské výšiny. Výsledek války ovlivnil geopolitiku regionu až dodnes.
Po četných hraničních střetech mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, zejména Sýrií, vyzval egyptský prezident Gamál Násir v květnu 1967 k odchodu jednotky OSN ze Sinaje. Mírové jednotky zde byly umístěny od roku 1957 po britsko-francouzsko-izraelském útoku, jehož cílem bylo ovládnout Egyptem znárodněný Suezský průplav, tedy válce známé jako Suezská krize. Po odchodu mírových jednotek shromáždil Egypt, za podpory ostatních arabských zemí, při hranicích s Izraelem na 1000 tanků a téměř 100 000 vojáků a uzavřel Tiranskou úžinu pro všechny lodě plující pod izraelskou vlajku, či přepravující strategický materiál.
Izraelská vláda se rozhodla, že vyhlásí mobilizaci, která proběhla 20. května, a že uzavření Tiranské úžiny bude považovat jako válečný akt. Do služby bylo povoláno na 70 000 rezervistů. 5. června 1967 Izrael spustil preemptivní útok. Jordánsko, které s Egyptem podepsalo 30. května smlouvu o vzájemné obraně, následně zaútočilo na západní Jeruzalém a Netanju. (více…)
září[editovat zdroj]
Ejn Gedi (hebrejsky: עֵין גֶּדִי) či též Én-gedi, je oáza, přírodní rezervace a národní park v Izraeli, nacházející se západně od Mrtvého moře, poblíž Masady a archeologického naleziště Kumrán.
Přírodní rezervace Ejn Gedi je známá pro své jeskyně, prameny a bohatou biodiverzitu. O tomto místě lze nalézt hodně zmínek v Bibli. Například Píseň písní jej zmiňuje „Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.“ Podle židovské tradice se do zdejších jeskyní před Saulem ukryl David: „David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedi.“
V roce 1956 byl zhruba kilometr od oázy založen stejnojmenný kibuc. Ten nabízí různé turistické atrakce a využívá místní počasí a dostatek přírodní vody k pěstování mimosezóních plodin. Před založením kibucu se v oblasti Ejn Gedi nacházela místa, která nebyla obydlena po více než 500 let. (více…)
srpen[editovat zdroj]
Davidka (hebrejsky: דוידקה) byl podomácku vyráběný izraelský minomet použitý ve městech Safed a Jeruzalém během počátečních fází izraelské války za nezávislost v roce 1948. Jeho střely byly mimořádně hlučné a jejich silné exploze měly velký význam v zastrašovací taktice vůči arabským silám. Mimo zastrašovací efekt neměly minomety velkou hodnotu, neboť jejich střely byly velice nepřesné. Formálně je označován jako třípalcový (76,2 mm) minomet, přestože jeho střely byly podstatně větší.
Název Davidka znamená doslova „Malý David.“ Toto jméno symbolicky odkazuje k biblickému příběhu boje krále Davida proti obru Goliášovi a mělo vyjadřovat paralelu v boji malého a mladého Státu Izrael proti nepoměrně větším armádám sousedních arabských států. Celkem bylo vyrobeno šest minometů Davidka a každá ze tří brigád Palmach (Harel, Jiftach a ha-Negev) získala dva z nich. (více…)
červenec[editovat zdroj]
Haifa (hebrejsky: חֵיפָה Chejfa, arabsky: حيفا Chajfa) je největší severoizraelské město, hlavní město Haifského distriktu a třetí největší město v Izraeli s celkovou populací 264 900 obyvatel. Město leží na izraelské pobřežní planině, při Haifském zálivu na celkové ploše 63,7 km². Nachází se 90 kilometrů severně od Tel Avivu a je hlavním regionálním centrem severního Izraele. Má smíšenou židovskou a arabskou populaci. Je domovem Světového centra Bahá'í, které je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Haifa je hlavním a největším izraelským přístavem a centrem izraelského průmyslu a technologií. Nachází se zde množství hi-tech parků, mezi nimiž je i největší a nejstarší park v zemi. Dále je zde průmyslový přístav a ropná rafinerie. Dříve bylo město koncovou stanicí ropovodu z Iráku. V Haifě se rovněž nachází dvě uznávané akademické instituce: Technion a Haifská univerzita. (více...)
červen[editovat zdroj]
Kanaánský pes (hebrejsky: כלב כנעני, Kelev K'naani) je psí plemeno původem z Izraele, kde se jedná o národní plemeno. Svůj název získal podle oblasti zvané Kanaán (dnešní Izrael, Libanon a část Sýrie), která se nachází na Blízkém východě. Jedná se o jedno z nejstarších plemen světa, které se datuje do biblických dob. Původně byl chován beduínskými kmeny v Negevské poušti jako pastevecký a hlídací pes. O moderní podobu plemene se zasloužila doktorka Rudolphina Menzel. V minulosti byl využit jako hledač min i jako vodící pes. V Izraelských obranných silách je rovněž využíván jako obranář a jeho obliba v Izraeli vzrostla. Izraelským chovatelským klubem uznán v roce 1953 a Mezinárodní kynologickou federací (FCI) pak v roce 1966. V současné době se jedná o jediné psí plemeno, které je domestikované a zároveň žijící ve volné přírodě. (více...)
květen[editovat zdroj]
Krav Maga (hebrejsky: קרב מגע, boj zblízka/spojit se s bojem) je bojové umění, které představuje oficiální soustavu technik vypracovaných pro sebeobranu a boj zblízka Izraelských obranných sil (IOS), izraelské národní policie a dalších izraelských bezpečnostních složek. Krav Maga byla zařazena do učebních osnov izraelských středních škol a její techniky jsou předváděny a nacvičovány ve výchovných a naučných institucích řízených izraelským ministerstvem školství.
Celý systém Krav Magy v sobě slučuje dvě integrální a na sebe navazující části: sebeobranu a boj zblízka v konfliktní situaci.
Krav Maga učí především reálný boj muže proti muži, a to i v případech asymetrického boje, kdy je protivník ozbrojen – nožem, holí, palicí, střelnou zbraní či granátem. Krav Maga předvádí a učí i zákroky podnikané ve prospěch třetí osoby a demonstruje, jak má člověk reagovat, je-li napaden dvěma ozbrojenými útočníky.
Tvůrcem celého systému Krav Maga je Imi Lichtenfeld, Žid původem ze Slovenska. (více...)
duben[editovat zdroj]
Megido (hebrejsky: מגידו) bylo starověké město a v letech 1800–600 př. n. l. významné středisko Galileje. Bylo umístěno na strategickém místě v Jizre'elském údolí, stála zde mohutná pevnost a stáje, díky kterým se město stalo centrem chovu koní pro vojsko. Megido bývá také ztotožňováno s místem zvaným Armagedon (od Har Megido, doslova „Hora Megido“), kde se mají podle knihy Zjevení shromáždit všechna vojska k poslední bitvě na konci světa.
Dnes je místo důležitou archeologickou lokalitou Tel Megido (arabsky: Tel el-Mutesillim), jednou z nejvýznamnějších a nejpůsobivějších v Izraeli. V roce 2005 byla lokalita zapsána spolu s dalšími dvěma tely zmíněnými v Bibli (Chacor a Be'er Ševa) jako památka světového dědictví na seznam UNESCO. Nedaleko se nachází kibuc Megido, v jehož vojenské věznici jsou drženi palestinští Arabové obžalovaní z terorismu. (více...)
březen[editovat zdroj]
Valčík s Bašírem (hebrejsky: ואלס עם באשיר, Vals Im Bašir) je izraelský animovaný dokumentární film z roku 2008 sepsaný a zrežírovaný Ari Folmanem. Film popisuje Folmanovy zážitky z první libanonské války z roku 1982, které se zúčastnil jako tehdy devatenáctiletý voják Izraelských obranných sil. Při té došlo k masakru v uprchlických táborech Sabra a Šatíla.
Valčík s Bašírem a film $9.99, který měl rovněž premiéru v roce 2008, jsou první izraelské animované celovečerní filmy promítané v kinech. Valčík s Bašírem měl premiéru v roce 2008 na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde se ucházel o ocenění Zlatá palma a od té doby vyhrál mnoho významných ocenění a nominací a dostalo se mu rovněž uznání od kritiků. Film vyhrál Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film, cenu Národní společnosti filmových kritiků za nejlepší film, cenu César za nejlepší zahraniční film, cenu Mezinárodní asociace dokumentaristů za celovečerní dokumentární film a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, cenu BAFTA za nejlepší ne-anglický film a cenu Annie za nejlepší animovaný film. (více...)
únor[editovat zdroj]
Galilejské jezero nebo také Tiberiadské jezero, Genezaretské jezero či Kineretské moře (hebrejsky: ים כנרת, Jam Kineret, Kineretské jezero; arabsky: بحيرة طبريا, Buchajret Tabarija) je největší izraelské sladkovodní jezero a největší zdroj pitné vody nacházející se v Severním distriktu u Golanských výšin. Má v obvodu přibližně 53 km a je 21 km dlouhé a 13 km široké. Má rozlohu 166 km2 a maximální hloubku 43 m. Leží 212 m pod úrovní světového oceánu a je tak nejníže položeným sladkovodním jezerem na světě a druhým nejníže položeným jezerem (po Mrtvém moři).
Jezero se nachází ve Velké příkopové propadlině, která odděluje africkou a arabskou tektonickou desku. Je zčásti napájeno podzemními prameny, ale jeho hlavním přítokem je řeka Jordán, která jím protéká od severu na jih. V důsledku polohy na střetu tektonických desek je tato oblast místem občasných zemětřesení a v minulosti byla místem vulkanické činnosti. To je patrné zejména z hojného výskytu čediče a jiných vyvřelých hornin. (více...)
leden[editovat zdroj]
Toho času aktuální operace Lité olovo.
2008[editovat zdroj]
prosinec[editovat zdroj]
Jordán (hebrejsky: נהר הירדן, Nahar ha-Jarden, arabsky: نهر أردن, Nahr al-Urdun) je řeka v jihozápadní Asii, která se vlévá do Mrtvého moře. Historicky a nábožensky je považován za jednu z nejposvátnějších řek světa. Je dlouhý 251 km a jeho povodí zaujímá 18 300 km2. Pramennou oblastí Jordánu jsou jihozápadní svahy hory Hermon na pomezí Libanonu, Izraele a Sýrie. Vlastní řeka vzniká soutokem tří zdrojnic, říček Dan, Hasbani a Banias v bažinaté oblasti Chulského údolí, které je pozůstatkem někdejšího velkého jezera.
Od tohoto údolí míří řeka po celý zbytek svého toku přímo na jih a její tok sleduje Velkou příkopovou propadlinu. Kromě průtoku Chulským údolím má Jordán na svém horním toku poměrně prudký spád a četnými peřejemi, a to až po rozlehlé Galilejské jezero, které leží 210 m pod úrovní světového oceánu. Po opuštění Galilejského jezera se do Jordánu vlévá zleva řeka Jarmuk, která odděluje Golanské výšiny od Jordánska. V následující části toku přibývají meandry a dále na jih tvoří hranici mezi Izraelem a Jordánskem a následně mezi Palestinskou autonomií (Západním břehem Jordánu) a Jordánskem. Tok řeky končí u bezodtokého Mrtvého moře, které je 417 m pod úrovní světového oceánu. (více...)
listopad[editovat zdroj]
Tel Aviv-Jaffa (hebrejsky: תֵּל־אָבִיב-יָפוֹ, arabsky: تل أبيب, Tal Abīb), obvykle jen Tel Aviv, je druhé největší izraelské město považované většinou států za hlavní město Izraele. Je zároveň správním centrem Telavivského distriktu a největším a nejlidnatějším městem metropolitní oblasti Guš Dan, ve které k roku 2007 žilo 3,15 milionu obyvatel. Žije zde 384 400 lidí (odhad 2007). Leží na pobřeží Středozemního moře na ploše 51,8 km². Starostou města je Ron Chuldaj.
Město bylo založeno roku 1909 na předměstí, tou dobou převážně arabského, starobylého přístavního města Jaffa (hebrejsky: יָפוֹ, Jafo). Růst Tel Avivu však Jaffu v krátké době zastínil. Ke sjednocení obou měst došlo dva roky po založení Státu Izrael, tj. v roce 1950. Až do roku 1949 byl Tel Aviv hlavním městem státu. Poté se izraelští představitelé dohodli, že jejich hlavním městem bude Jeruzalém. Většina států světa tento krok neuznala a dodnes považují za hlavní město Tel Aviv. Telavivská část zvaná Bílé Město byla roku 2003 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO a je největší koncentrací moderních budov na světě. (více...)
říjen[editovat zdroj]
Operace Opera (hebrejsky: מבצע אופרה, Mivca Opera; také známá jako Operace Babylon nebo Operace Ofra) byl překvapivý izraelský letecký útok na irácký jaderný reaktor Osirak (irácké označení: Tammuz 1), který se odehrál 7. června 1981.
Koncem 70. let zakoupil Irák od Francie jaderný reaktor „třídy Osiris“. Izraelská vojenská rozvědka předpokládala, že cílem výstavby výstavba jaderného reaktoru má být produkce plutonia, potřebného na vývoj iráckých jaderných zbraní. Izraelské zpravodajské služby se rovněž domnívaly, že léto roku 1981 by mohlo být poslední šancí zničit reaktor před tím, než bude spuštěn.
7. června 1981 byla provedena riskantní operace letky F-16A, za doprovodu letounů F-15A izraelského vojenského letectva (Israeli Air Force) se stroji, která bombardovala a těžce poškodila reaktor Osirak. (více...)
září[editovat zdroj]
Operace Boží hněv (hebrejsky: מבצע זעם האל, Mivca Za'am Ha'el), je obecně používaný název pro kampaň vedenou izraelskými zpravodajskými službami Mosad, Aman a Šin Bet a zvláštními jednotkami IDF Sajeret Matkal proti skutečným či domnělým aktérům a plánovačům mnichovského masakru, proti příslušníkům a spolupracovníkům palestinské organizace Černé září, jakož i proti dalším palestinským odbojovým skupinám a jednotlivcům o nichž se izraelské zpravodajské služby domnívaly, že jsou nějakým způsobem s mnichovským masakrem či Černým zářím spojeny. (více...)
srpen[editovat zdroj]
Stát Izrael (hebrejsky: מדינת ישראל, Medinat Jisrael) byl založen 14. května 1948 po téměř dvou tisících let židovského rozptýlení v diaspoře. Vzestup sionismu, jehož cílem bylo vytvoření židovské národní domoviny v Zemi izraelské, byl uveden do pohybu Theodorem Herzlem na 1. sionistickém kongresu v Basileji ve Švýcarsku. (více Dějiny Izraele)
starší[editovat zdroj]
| Text | |
|---|---|
| 1 |  Geografie Izraele je značne rozmanitá, počínaje pouštními podmínkami na jihu, konče zasněženými vrcholky hor na severu. Izrael se nachází na východním pobřeží Středozemního moře, v jihozápadní Asii. Na severu sousedí s Libanonem, na severovýchodě se Sýrií, na východě s Jordánskem a Západním břehem Jordánu a na jihozápadě s Egyptem. Z geopolitického hlediska je někdy hranice mezi Egyptem a Izraelem pokládána za hranici mezi Asií a Afrikou, přestože se obvykle za kontinentální hranici mezi Afrikou a Asii pokládá Suezský průplav. Západně se nachází Středozemní moře, jehož pobřeží tvoří většinu z 273 km izraelské pobřežní linie, a Pásmo Gazy. Na jihu se nachází úzký přístup k Rudému moři.(více...) |
| 2 |  Jom Jerušalajim (hebrejsky: יום ירושלים , doslova Den Jeruzaléma) je izraelským národním svátkem, který je spojen s připomínkou sjednocení Jeruzaléma v průběhu Šestidenní války v roce 1967. Svátek připadá na 28. ijar a provází jej sváteční ceremoniály v Jeruzalémě. Jom Jerušalajim byl ustaven vládním rozhodnutím z 12. května 1968 a o třicet let později, 23. března 1998, toto rozhodnutí povýšil Kneset na základní zákon - Základní zákon Jeruzalém. Liturgie v předvečer svátku zahrnuje i během svátku samotného obsahuje děkovné žalmy, které oslavují Jeruzalém (Ž 24, Ž 122, a Ž 137,5-9), a také modlitby za padlé izraelské vojáky, které jsou doprovázeny sborovými zpěvy a zapálením osmnácti světel (Nerot Zikaron) za 181 padlých vojáků v bitvě o Jeruzalém. Protože tento den je dnem díkuvzdání, neplatí o něm nařízení platná pro období omeru. Během Jom Jerušalajim se také pořádají průvody s vlajkami skrz Jeruzalém, což mnohdy vyvolává nesouhlas Arabů, kteří žijí převážně v západní části města. Státní ceremoniál se koná na Giv'at HaTachmošet, kde se odehrála bitva předcházející osvobození Jeruzaléma. (více...) |
| 3 |  Izraelské vojenské letectvo (hebrejsky: זרוע האויר והחלל, Zroa ha-Avir ve-Hahalal, běžně známé jako: חיל האוויר Chel ha-Avir, doslova „Letecký sbor“; anglicky: Israeli Air Force, IAF) je letecká složka Izraelských obranných sil. Patří k jedněm z nejlepších a nejefektivnějších leteckých armád na světě. Založeno bylo zejména díky válečné pomoci z ČSR mezi lety 1947 a 1948, kdy byly v Československu vyškoleny stovky pilotů a do Izraele dodána necelá stovka strojů Avia S-199 a Spitfire S-89. 6. září 2007 podniklo izraelské letectvo taktický letecký útok s kódovým označením Operace Ovocný sad jehož cílem bylo zničení syrského jaderného reaktoru, který za pomoci Severní Korey budoval. Současným velitelem izraelských vzdušných sil je generálmajor Ido Nechoštan. (více...) |
| 4 |  Izraelské vojenské námořnictvo (hebrejsky: חיל הים הישראלי, Chajal ha-Jam ha-Jisraeli, doslova Izraelský námořní sbor; anglicky: Israeli Sea Corps) je námořní složka Izraelských obranných sil. Mezi jeho operační oblasti patří Středozemní moře, Akabský záliv a Rudé moře. V námořnictvu slouží 4 800 profesionálních vojáků a 3 200 branců. Dalších zhruba 4 tisíce mužů jsou rezervisté. Do flotily námořnictva patří hlídkové a raketové čluny, menší výsadková plavidla, korvety a ponorky. Základny má ve městech Haifa, Ašdod a Ejlat. Velitelství sídlí v Tel Avivu. Velitelem námořnictva je generál major (aluf) Eli Marom. (více...) |
| 5 |  Operace Ovocný sad (hebrejsky: מבצע בוסתן, Mivca Bustan, anglicky: Operation Orchard) byl izraelský letecký útok na jaderný reaktor v regionu Deir ez-Zor v Sýrii, který se odehrál po půlnoci 6. září 2007. 24. dubna 2008 CIA předložila americkému Kongresu důkazy, že syrské zařízení zničené Izraelem, bylo jaderným reaktorem. 25. dubna pak vláda USA obvinila Sýrii ze stavby jaderného reaktoru. Informace zpravodajských služeb poskytnuté Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE) označil její šéf Muhamad Baradej za velmi závažné. Podle novinových zpráv byl útok proveden osmi letouny F-15I a F-16, 69. letky izraelského letectva. Z osmi letounů pak nejméně čtyři přeletěly syrské území. Letouny byly vybaveny raketami AGM-65 Maverick, 500 librovými bombami a přídavnými palivovými nádržemi. Příslušníci elitní jednotky izraelského letectva Sajeret Matkal dorazila na místo o několik dní dříve, aby označila cíl laserovými paprsky. (více...) |
| 6 |  Pesach (hebrejsky: פֶּסַח pesach), často nazývaný „Svátek nekvašených chlebů“ nebo „židovské velikonoce“ je jedním z nejdůležitějích židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji). Společně se svátky Šavu'ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví a které připomínají vyjití z otroctví a cestu ke svobodě. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země. Mimo Izrael trvá Pesach 8 dní (v Izraeli 7 dní), při čemž první dva a poslední dva jsou sváteční (ימים טובים, doslova „dobré dny“, „svátky“, při kterém platí obdobná pravidla jako při šabatu, ale s tím rozdílem, že jsou povoleny přípravy jídla. Prostřední 4 dny jsou označované jako chol ha-mo'ed, חול המועד (polosvátky) a v jejich průběhu neplatí zákaz práce, ale modlitba je slavnostnější s řadou oslavných žalmů. Pesach začíná 15. nisanu a končí 21. nisanu (v Izraeli, do 22. nisanu v diaspoře). Letos připadá začátek Pesachu na 19. dubna a konec na 27. dubna (v Izraeli na 26. dubna). |
| 7' |  Mírová dohoda z Osla je přelomový okamžik izraelsko-palestinského konfliktu. Podepsána byla izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a předsedou OOP Jásirem Arafatem 13. září 1993 ve Washingtonu. Součástí této dohody bylo ustavení autonomie pro oblast Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu. Přes svůj vliv na mírový proces byla tato dohoda kontroverzní. Na izraelské politické scéně proti ní vystoupila pravicová strana Likud, na palestinské politické scéně se proti dohodě vymezila teroristická uskupení Hamas a Palestinský islámský džihád. Odpor proti Dohodě z Osla v Izraeli vyvrcholil vraždou Jicchaka Rabina 4. listopadu 1995. Po krachu summitu v Camp Davidu došlo ke zhoršení izraelsko-palestinských vztahů, které nakonec vedlo k vypuknutí tzv. Druhé intifády. (více...) |