Operace Ovocný sad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Ovocný sad
Konflikt:
Syrský jaderný reaktor[1][2] před izraelským náletem a po něm
Syrský jaderný reaktor[1][2] před izraelským náletem a po něm
Trvání: 6. září 2007
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Deir ez-Zor, Sýrie

zeměpisné souřadnice:
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Zničení syrské stavby
Změny území: {{{Území}}}
Strany
IzraelIzrael Izrael SýrieSýrie Sýrie
Velitelé
Síla
stíhací letouny F-15I
stíhací letouny F-16
1 letoun ELINT
Celkem: 8 letounů
Neznámé množství radarů a protiletadlových střel syrského letectva
Ztráty
{{{poznámky}}}

Operace Ovocný sad (hebrejsky מבצע בוסתן‎‎, mivca Bustan, anglicky Operation Orchard [3]) byl izraelský letecký útok na jaderný reaktor[1][2] umístěný v objektu pojmenovaném podle blízkého městečka Al Kibar ležícího poblíž města Deir ez-Zor v Sýrii[4] po půlnoci 6. září 2007. Bílý dům a CIA po útoku prohlásily, že cílem útoku byl jaderný reaktor s vojenskými účely, zatímco Sýrie to dementovala.[1] 24. dubna 2008 CIA předložila Kongresu USA důkazy, že zničené zařízení byl jaderný reaktor.[2] a vláda USA obvinila Sýrii ze stavby jaderného reaktoru.[5] Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhamad Baradej nálet nejprve odsoudil,[6] po předání informací zpravodajských služeb USA uvedl, že MAAE je prověří s „vážností, kterou zasluhují“ a zopakoval kritiku jednostranného použití síly.[7] Podle novinových zpráv byl útok proveden osmi letouny F-15I[1] a F-16 69. letky izraelského letectva. Z osmi letounů nejméně čtyři přeletěly syrské území.[8] Letouny byly vybaveny raketami AGM-65 Maverick, 500librovými bombami a přídavnými palivovými nádržemi.[9][10] Příslušníci elitních jednotek izraelského letectva Sajeret Šaldag[11] a Sajeret Matkal dorazili na místo o několik dní dříve, aby označili cíl laserovými paprsky.[12]

Aktivity před útokem[editovat | editovat zdroj]

ABC News oznámila, že Mosad „zvládl buď získat jednoho z pracovníků zařízení nebo umístit špiona jako pracovníka“ uvnitř podezřelého syrského jaderného komplexu a díky tomu pak bylo možné získat fotografie cíle ze země.[13] Podle jiných informací agenti Mosadu vnikli do vídeňského domu Ibrahima Othmana, šéfa syrské komise pro jadernou energii. V domě se jim podařilo získat fotografie vnitřku syrského jaderného komplexu. Z fotografií vyplynulo, že se v zájmovém objektu nachází reaktor podobného typu jako v severokorejském Jongbjonu, identifikováni byli i severokorejští pracovníci.[14]

Podle Sunday Times se před útokem členové elitní izraelské jednotky Sajeret Matkal tajně dostali do syrského jaderného zařízení a přinesli část jaderného materiálu zpět do Izraele. Poté co byl materiál otestován a bylo potvrzeno, že pochází ze Severní Koreje, daly Spojené státy americké souhlas k útoku.[1][15] Jiná zpráva uvádí, že Izrael plánoval útok již na 14. červenec, ale někteří představitelé USA, včetně ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové se stavěli proti tomu a upřednostňovali veřejné odsouzení Sýrie; tím útok oddálili až do doby, kdy se Izrael začal obávat, že by informace mohla uniknout do médií.[16] Sunday Times uvádí, že operaci velel ministr obrany Ehud Barak.[12]

Radarová detekce[editovat | editovat zdroj]

Radarový systém Tor M1

Podle týdeníku Aviation Week & Space Technology) americké vojenské zdroje spekulují o tom, že Izraelci použili k nepozorovanému průletu nad Sýrií technologii podobnou americkému systému Suter, který umožňuje předávat nepřátelskému radaru údaje o neexistujících objektech a dokonce přímo ovlivňovat jeho senzory. Sýrie údajně vlastní moderní ruské radarové systémy SA-22, nicméně ty nebyly v době útoku funkční. V době útoku byla syrská protivzdušná ochrana zajišťována střelami Tor M1 a zastaralými S-125 a SA-3.[17][18]

Průběh operace[editovat | editovat zdroj]

Na samotném útoku se podílely letouny F-15I a F-16 z 69. izraelské letky z letecké základny Ramat David vybavené raketami AGM-65 Maverick a 500liberními bombami. Pro let byly stroje dále vybaveny přídavnými nádržemi. Informace o počtu účastnících se letadel se různí, ale vesměs se hovoří o 8 až 10 strojích a to včetně letounu ELINT uzpůsobeného pro elektronickou špionáž. Formace letěla odklonem přes Středozemní moře a poté se stočila na sever a do syrského vzdušného prostoru vstoupila z tureckého území. Do syrského vzdušného prostoru ale vstoupily pouze čtyři stroje (podle jiných zdrojů šest), které provedly samotný útok, ostatní letadla byla určena pro zmatení syrské protivzdušné obrany či jako návnada pro stíhací letouny protivníka a od útočící formace se oddělila již nad mořem. Bezpečnost útočících letadel zajišťoval letoun ELINT vybavený prostředky pro rušení protivzdušného zabezpečení protivníka. Díky němu se podařilo elektronicky vyřadit ruský systém pro boj s raketami a leteckými silami nepřítele Pancir S1E. Jiné zdroje ale hovoří o tom, že v inkriminovanou dobu nebyl Pancir S1E ještě v provozu.

Během samotného útoku bylo na cílový objekt svrženo 17 tun trhavin. Podle dostupných zdrojů při útoku zahynulo 10 severokorejských pracovníků a dalšího personálu. Samotný objekt byl úplně zničen. Izraelci se zpět na základnu vrátili beze ztrát.[19]

Cíl[editovat | editovat zdroj]

Izraelský letoun F-15I z 69. letky

První zprávy CNN hovořily o tom, že letecký útok byl určený na „zbraně pro milice Hizballáhu a že po útoku „zůstala velká díra uprostřed pouště.“[20] 13. září napsal deník The Washington Post, že americké a izraelské zpravodajské služby získaly informaci, že bylo v Sýrii za severokorejské pomoci budováno jaderné zařízení a že cílem bylo „zařízení schopné vyrábět nekonvenční zbraně.“[21] Podle Sunday Times cílem útoku byla skrýš jaderného materiálu ze Severní Koreji.[15] Několik dnů předtím v Sýrii zakotvila severokorejská loď[22] a Severní Korea nálet veřejně odsoudila (KLDR se vyjadřuje k mezinárodním událostem jen vzácně).[23] Loď byla později identifikována jako 1700tunová nákladní loď Al Hamed, která byla dříve vlastněna severokorejským obchodníkem. Registrována byla v Jižní Koreji a po cestě přes Suezský průplav 28. července zakotvila v syrském přístavu Tartus.[24] Na zpáteční cestu se vypravila 3. září, poté co údajně vyložila náklad cementu. Kde byla loď v době útoku, není známo.[25]

Website The Raw Story uveřejnil 24. září zprávu, že mu zdroj z amerických tajných služeb sdělil, že skutečným cílem byly severokorejské rakety Nodong-1 „starší generace,“ které se Sýrie měla pokoušet přetvořit na rakety schopné nést chemické hlavice.[26]

Syrský viceprezident Farúk al-Šará oznámil 30. září, že cílem izraelského útoku bylo Arabské centrum pro studia aridních oblastí, což nicméně centrum samo ihned popřelo.[27] Následující den prohlásil syrský prezident Bašár al-Asad, že cílem útoku bylo „prázdný nedokončený vojenský komplex, který byl ještě ve výstavbě.“ Neposkytl však žádné detaily o povaze a účelu komplexu.[28]

Kuvajtský deník Al Jareeda přinesl 28. září informaci, že zdrojem informací pro útok byl íránský generál Ali Reza Asgari, který v únoru zmizel.[29]

14. října deník New York Times citoval americké a izraelské vojenské zpravodajské zdroje, které uvádí, že cílem útoku byl severokorejskými techniky rozestavěný jaderný reaktor a že při útoku zahynulo mnoho techniků.[30]

2. prosince citoval deník Sunday Times profesora Telavivské univerzity Uziho Evena, zakladatele Negevského jaderného výzkumného centra, který tvrdí, že Sýrie budovala zařízení ke zpracování obohaceného plutonia ze Severní Koreje, které mělo sloužit k sestrojení atomové bomby.[31] Tvrdí také, že fakt, že Syřané místo útoku zasypali tunami zeminy, svědčí o jejich strachu z radiace.[32]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Provincie Gaziantep v Turecku

Sýrie nejprve prohlašovala, že její protiletecké zbraně ostřelovaly izraelské letouny, které bombardovaly prázdnou oblast v poušti[33] a později, že cílem byly nepoužívané vojenské budovy.[34] 7.-8. září turecká média informovala o nálezu izraelských palivových nádrží v provinciích Gaziantep a Hatay a turecký ministr zahraničí podal formální protest izraelskému velvyslanci.[33][35] Izrael incident nekomentoval, ačkoliv izraelský premiér Ehud Olmert prohlásil, že „Bezpečnostní služby a izraelská armáda projevují neobvyklou odvahu. Přirozeně nemůžeme vždy odkrýt své karty.“[36] Izraelským novinám bylo zakázáno o leteckém útoku vytvářet vlastní zprávy.[37] 16. září řekl šéf izraelských vojenských tajných služeb Amos Jadlin parlamentní komisi, že Izrael znovuzískal svou „odstrašující schopnost.“[38] Americký ministr obrany Robert Gates byl dotázán, zda Severní Korea pomáhala Sýrii v jaderné oblasti, ale odpověděl pouze: „Sledujeme Severokorejce velmi pozorně. Sledujeme Syřany velmi pozorně.“[39] První veřejné uznání akce od izraelských představitelů přišlo 19. září, kdy vůdce opozice Benjamin Netanjahu prohlásil, že byl o útoku informován a že osobně poblahopřál premiéru Olmertovi.[40]

11. září severokorejský ministr zahraničí odsoudil narušení syrského vzdušného prostoru a vyjádřil podporu Sýrii.[41]

2. října oznámil izraelský rozhlas, že izraelské letectvo útočilo „hluboko v syrském území,“ ale nesdělil více podrobností.[42]

28. října sdělil izraelský premiér Ehud Olmert kabinetu, že se omluvil tureckému premiérovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi za případné narušení tureckého vzdušného prostoru. V prohlášení pro tisk bylo uvedeno: „V rozhovoru s tureckým premiérem jsem mu sdělil, že pokud izraelská letadla narušila vzdušný prostor, nebyl v tom žádný úmysl podkopat tureckou suverenitu, kterou respektujeme.“[43]

Téhož dne kritizoval útok šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhamad Baradej se slovy, že nejprve bombardovat a až poté pokládat otázky „podkopává systém a nevede k žádnému řešení takového podezření.“[6]

26. října přinesl deník New York Times satelitní fotografie ukazující, že Syřané téměř kompletně odstranili zbytky zařízení. Zdroje z amerických tajných služeb říkají, že podobná operace by trvala normálně přibližně rok, a vyjádřily údiv, v jaké rychlosti se to odehrálo. Bývalý zbrojní inspektor David Albright se domnívá, že práce mají za úkol odstranit důkazy, které by usvědčovaly Sýrii.[44][45]

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

10. října přinesly New York Times informaci, že se Izrael podělil o dokumenty o útoku s Tureckem. Turci prý pak v Damašku konfrontovali s dokumenty Syřany, které uvádějí, že Sýrie vyvíjela jaderný program. Sýrie to však odmítla se slovy, že cíl útoku bylo skladiště strategických raket.[2][46]

25. října přinesl deník The New York Times komerční satelitní fotografie pořízené před útokem a po něm, které ukazují, že na místě kvádrové budovy již nic neexistuje.[47][48]

27. října informovaly New York Times, že společnost Geoeye uveřejnila fotografii ze 16. září 2003, z níž bezpečnostní analytik John Pike odhadl, že stavba začala zhruba v roce 2001. Zdroj z bezpečnostních služeb prozradil deníku, že Spojené státy toto místo sledovaly špionážním satelitem.[49] Při zkoumání obdobných satelitních snímků bylo zjištěno, že 5. září 2002 oblast vyfotografoval také astronaut z Mezinárodní vesmírné stanice. Přestože snímek nemá dobré rozlišení, postačí k potvrzení faktu, že v toto období již budova existovala.

MAAE se pokouší vyšetřovat obvinění z výstavby jaderného zařízení v Sýrii, ale v polovině listopadu 2007 s ní nespolupracoval ani Izrael, ani USA. MAAE prozkoumala komerční satelitní snímky zmiňovaného místa, ale nemohla potvrdit, zda se jedná o jaderné zařízení či nikoliv.[50]

11. ledna 2008 zveřejnila společnost DigitalGlobe satelitní snímek, který ukazuje, že na místě útoku je budováno nové zařízení.[51] Nicméně David Albright uvedl, že je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o jaderný reaktor, a že pravděpodobně jde o zastřešení výkopových prací.[52]

1. dubna 2008 japonský deník Asahi Šimbun napsal, že Ehud Olmert na jednání 29. února sdělil japonskému premiérovi Jasuovi Fukudovi, že cílem útoku bylo „jaderné zařízení, které bylo budováno s pomocí severokorejských techniků vyslaných Pchjongjangem.“[53]

Počátkem dubna deník Haaretz naznačil, že Izrael a Spojené státy koordinovaly, jaké detaily o útoku budou zveřejněny během jednání amerického Kongresu.[54] Nejmenovaný činitel shrnul jeho plánovaný obsah: „Dojem je takový, že Syřané se za pomoci Severokorejců pokoušeli o stavbu neoznámeného zařízení, které by mohlo produkovat plutonium.“[55][56] Podle deníku Washington Post uvnitř syrského zařízení bylo pořízeno video ukazující, že syrský reaktor je totožný se severokorejským reaktorem v Jongbjonu, a bylo předvedeno Bushově administrativě před izraelským útokem.[57] Podle představitelů USA se v reaktoru nenacházel žádný uran, a ačkoliv bylo zařízení téměř kompletní, nemohlo by být spuštěno bez podrobných testů.[58] Podle nejmenovaného vysokého představitele americké vlády pak bylo zařízení pouze několik měsíců před spuštěním.[59]

Na uzavřeném jednání Kongresu Spojených států amerických 24. dubna 2008 byli jeho členové seznámeni s důkazy, že Severní Korea pomáhala Sýrii vybudovat jaderný reaktor.[1] Téhož dne Bílý dům vydal tiskové prohlášení, že USA věří, že Sýrie se severokorejskou pomocí stavěla tajný jaderný reaktor schopný produkovat plutonium a jeho účel nebyl mírový. Zpravodajská služba seznámila s fakty také MAAE.[60]

Podle uniklé zprávy MAAE z počátku roku 2010 se agentura domnívá, že objekt zničený izraelským letectvem byl jaderný reaktor. Konkrétně uvádí: „Přítomnost těchto částic ukazuje na možnost jaderných aktivit na tomto místě a je tak dalším zdrojem znepokojení ohledně povahy zničené budovy.“[61]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operation Orchard na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f ČERNÝ, Adam. Izrael předložil důkaz, že v Sýrii zničil reaktor [online]. Hospodářské noviny, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  2. a b c d Zničili Izraelci syrský reaktor? Důkazem má být video [online]. Aktualne.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  3. Oficiálně תקיפת חיל האוויר הישראלי בסוריה‎‎, Tkifat chejl ha-avir ha-isra'eli be-Surija, „Útok izraelského letectva na Sýrii“.
  4. Officials say Israel raid on Syria triggered by arms fears [online]. Reuters, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. USA obvinily Sýrii, že tajila jaderný reaktor [online]. Aktualne.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  6. a b IAEA chief criticizes Israel over Syria raid [online]. Reuters, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Statement by IAEA Director General Mohamed ElBaradei
  8. HERSH, Seymour. A Strike in the Dark [online]. The New Yorker, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BEAUMONT, Peter. Was Israeli raid a dry run for attack on Iran? [online]. The Observer, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Turkish FM slams Israel over fuel tanks [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Israelis ‘blew apart Syrian nuclear cache’ [online]. The Sunday Times, [cit. 2008-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b Sunday Times: Izraelci bombardovali komplex v Sýrii [online]. Novinky.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  13. RADDATZ, Martha. EXCLUSIVE: The Case for Israel's Strike on Syria [online]. ABC News, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. KULHÁNEK, DIS, Ladislav. Druhý Osirak?. [REVUE]. leden-únor 2013, roč. V. ročník, čís. 1-2, s. 47. ISSN 1804-0772.  
  15. a b MAHNAIMI, Uzi. Snatched: Israeli commandos ‘nuclear’ raid [online]. Sunday Times, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Report: US stalled IAF raid in Syria fearing ME destabilization [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. FULGHUM, David, A.. Why Syria's Air Defenses Failed to Detect Israelis [online]. Aviation Week and Space Technology, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. FULGHUM, David, A.. Israel used electronic attack in air strike against Syrian mystery target [online]. Aviation Week and Space Technology, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. KULHÁNEK, DIS, Ladislav. Druhý Osirak?. [REVUE]. leden-únor 2013, roč. V. ročník, čís. 1-2, s. 48. ISSN 1804-0772.  
  20. Syria complains to U.N. about Israeli airstrike [online]. CNN, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. KESSLER, Glenn. N. Korea, Syria May Be at Work on Nuclear Facility [online]. The Washington Post, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. MELMAN, Yossi. Records on N. Korean ship docked in Syria were altered [online]. Haaretz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. KESSLER, Glenn. Syria-N. Korea Reports Won't Stop Talks [online]. The Washington Post, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Izraelský nálet na Sýrii dostal zelenou od USA [online]. Aktualne.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  25. BUTCHER, Tim. N Korean ship 'linked to Israel's strike on Syria [online]. The Daily Telegraph, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ALEXANDROVNA, Larisa. Israeli air strike did not hit nuclear facility, intelligence officials say [online]. The Raw Story, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Arab League center denies it was Israeli raid target [online]. Middle East Times, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Assad sets conference conditions [online]. BBC, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Report: Defecting Iranian official gave info before alleged Syrian foray [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. SANGER, David. Israel Struck Syrian Nuclear Project, Analysts Say [online]. The New York Times, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Izraelský expert: Syřané stavěli atomovou bombu [online]. Aktualne.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  32. MAHNAIMI, Uzi. Israelis hit Syrian ‘nuclear bomb plant [online]. The Sunday Times, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. a b Turkey Asks Israel About Fuel Tanks [online]. AP, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Israel admits air strike on Syria [online]. BBC, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Turkey complains to Israel over fuel tanks found near border with Syria: reports [online]. AP, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. URQUHART, Conal. Speculation flourishes over Israel's strike on Syria [online]. The Guardian, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. HAREL, Amos. ANALYSIS: Mummed media base IAF strike reports on world press [online]. Haaretz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Israel says deterrent ability recovered after Syria strike [online]. AP, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Speculation heats up over what Israel hit in Syria [online]. AFP, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Netanjahu: O náletu na Sýrii jsem věděl předem [online]. Aktualne.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  41. DPRK slams Israel for intruding Syria's air territory [online]. Xinhua News Agency, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Izrael potvrdil, že v září zaútočil na Sýrii [online]. Novinky.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  43. USAF struck Syrian nuclear site [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Alleged Syrian atomic reactor 'vanishes' [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Syria Update II: Syria Buries Foundation of Suspect Reactor Site [online]. Institute for Science and International Security, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. COOPER, Helene; MAZZETTI, Mark. An Israeli Strike on Syria Kindles Debate in the U. S. [online]. The New York Times, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. BROAD, William J.. Satellite Photos Show Cleansing of Suspect Syrian Site [online]. The New York Times, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. Budova, kterou Izrael bombardoval v Sýrii, zmizela [online]. Aktualne.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  49. BROAD, William J.; MAZZETTI, Mark. Yet Another Photo of Site in Syria, Yet More Questions [online]. The New York Times, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ALEXANDROVNA, Larisa. US, Israel refuse to cooperate with inquest into Syria strike [online]. The Raw Story, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. BROAD, William J.. Syria Rebuilds on Site Destroyed by Israeli Bombs [online]. The New York Times, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. MIKKELSEN, Randall. Syria Rebuilds on Site Destroyed by Israeli Bombs [online]. Reuters, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Report: Olmert admitted Israel struck Syrian nuclear facility [online]. Ynetnews, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. AMOS, Harel; BARAK, Ravid. Israel, U. S. plan to release details on Syria attack [online]. Haaretz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. U. S. thinks North Korea aided Syria on plutonium program [online]. Reuters, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. N Korea 'linked to Syria reactor [online]. BBC, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. WRIGHT, Robin. N. Koreans Taped At Syrian Reactor [online]. The Washington Post, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. HESS, Pamela. US shows evidence of alleged Syria-N. Korea nuke collaboration [online]. AP, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Máme důkazy o jaderném reaktoru v Sýrii, tvrdí USA [online]. iDNES.cz, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  60. Tiskové prohlášení [online]. Bílý dům, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. GAZDÍK, Roman. Sýrie se zřejmě pokoušela vyrobit jadernou bombu [online]. Aktuálně.cz, 2010-02-19, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]