Afghánistán

Afghánská islámská republika جمهوری اسلامی افغانستان Džomhūrī-je Eslāmī-je Afghānistān persky د افغانستان اسلامي جمهوریت Da Afghānistān Islāmī Džomhúríjat paštsky
vlajka znak
Hymna:
Geografie
Hlavní město:	Kábul
Rozloha:	647 500 km² (41. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Nošak (7485 m n. m.)
Časové pásmo:	+4:30
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	29 835 392 (42. na světě, 2011)
Hustota zalidnění:	43,5 ob. / km² (150. na světě)
HDI:	0,352 (Low) (181. na světě, 2007)
Jazyk:	perština, paštština
Náboženství	99% islám, 1% ostatní
Státní útvar
Státní zřízení	islámská republika
Vznik	19. srpna 1919 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident	Hámid Karzaj
Viceprezident	Karím Chalílí, Mohammed Fahím
Měna	afghání (AFN)
Giniho koeficient	29 (2008)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	004 AFG AF
MPZ	AFG
Telefonní předvolba	93
Národní TLD	.af

Afghánistán, česky také Afganistan (Islámský stát Afghánistán; paštunsky: De'Afghánistán islámí daulat د افغانستان اسلامي دولت‎‎, darijsky: Doulat-e eslámí-je Afghánestán دولت اسلامی افغانستان‎‎), leží ve středu Asie. Země nemá přístup k moři. Na severu hraničí s Uzbekistánem (137 km) a Tádžikistánem (1206 km), na severovýchodě s Čínou (76 km), na východě s Pákistánem (tzv. Durandova linie, 2430 km), na západě s Íránem (936 km) a na severozápadě s Turkmenistánem (744 km).

Historie

Související informace naleznete v článku Dějiny Afghánistánu.

Historie do roku 1978

Jedna ze soch Buddhů z Bamjánu

Současný Afghánistán byl v 8. století př. n. l. součástí Médie a od 6. století př. n. l. okrajovou součástí Achaimenovské říše (na západě současného Afghánistánu a jejich vazalských území na východě). Alexandr Veliký dobyl tuto oblast Perské říše v roce 330 př. n. l. Ve 3. století se zde rozkládala říše Kušánů, v 6. století říše Hefthalitů. Od 7. století n. l. bylo území Afghánistánu postupně připojováno k území arabské říše. Koncem 14. století se stalo součástí říše Velkých Mughalů.

Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746, poté získali kontrolu nad Afghánistánem Britové a podrželi si ji až do roku 1919. Po krátké britsko-afghánské válce získala země za emíra Amanulláha plnou suverenitu.

Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí, jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha.

Od roku 1900 bylo sesazeno jedenáct vládců nedemokratickým způsobem. Poslední období stability v Afghánistánu bylo mezi lety 1933 a 1973, kdy v zemi vládl král Záhir Šáh. V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč. Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978, kdy afghánská komunistická strana uspořádala převrat a převzala vládu v zemi.

Vláda komunistů a sovětská okupace

Související informace naleznete v článku Sovětská válka v Afghánistánu.

V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů.  24. prosince 1979 SSSR intervenoval na základě žádosti tamního rozhádaného marxistického vládního uskupení. O dva dny později byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu, tvající 10 let (1979–1989). Spojené státy kvůli invazi sovětů rozjeli operaci Cyclone s úmyslem podpořit, vyzbrojit a vycvičit obránce Afgánistánu.

Sovětské armádě se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán. Sověti v zemi postupovali s neuvěřitelnou brutalitou: mnoho vesnic bylo vyvražděno pro pouhé podezření ze spolupráce s mudžáhidy.^[zdroj?] Během bojů bylo zabito asi 1,4 miliónů lidí^[zdroj?], převážně civilistů, a cca 4 milióny uprchly^[zdroj?], převážně do Pákistánu. Nejkrvavější období války bylo prvních 18 měsíců po nástupu Gorbačova, který tuto válku nechtěl a nařídil proto generalitě, že válku musí do roka vyhrát^[zdroj?]. Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku a ztrátě asi 15 000 vojáků, zabitých mudžáhidy, trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami a ekonomickými problémy, se v roce 1989 SSSR stáhl.

Občanská válka

Část Kábulu zničená občanskou válkou (1993)

Po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhedíny podporovat i Spojené státy. Ve vzniklém „mocenském vakuu“ mezi s sebou začaly bojovat jednotlivé mudžáhedínské frakce. Potichu, ale rychle začala občanská válka, která trvala dalších cca 7 let. Hlavní město Kábul, které bylo jako jedno z mála území Afghánistánu stále v rukou místní komunistické vlády, bylo dobyto v roce 1992. Poslední prosovětský prezident Muhammad Nadžíbulláh abdikoval a utekl do kábulského komplexu Organizace spojených národů. Zde zůstával v bezpečí až do doby, kdy se v oblasti k moci dostal Tálibán. Tito radikální islámští bojovníci Nadžíbulláha v roce 1996 zatkli a veřejně popravili. Následně převzali kontrolu nad celým Afghánistánem, vyjma severovýchodního cípu země.

Islámský emirát Afghánistán

Podrobnější informace naleznete v článcích Islámský emirát Afghánistán a Tálibán#Historie hnutí.

Dělostřelectvo afghánské armády

Boje mezi skupinami mudžáhidů pokračovaly. Nejvážnější boje se odehrály v roce 1994, kdy bylo zabito 10 000 lidí při boji mezi dvěma frakcemi v Kábulu. Podporován Pákistánem vybudoval Tálibán nábožensko-politickou sílu a v roce 1996 převzal moc v zemi. Tálibán byl schopen ovládat 90 % země, nekontroloval jen území Severní aliance na severovýchodě. Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí’a. Aliance Pákistánu s Tálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům.

Operace Trvalá Svoboda

Související informace naleznete v článku Operace Trvalá svoboda.

USA a spojenci ve spolupráci s afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11. září 2001 Tálibán. Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu, aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu. V prosinci 2001 byl jmenován Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády, v roce 2002 tzv. prozatímním (interim) prezidentem a 9. října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách. Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci, že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země, Karzáí pouze oblast hlavního města a vojenští velitelé zbytek země.

Administrativní rozdělení

Mapa afghánských provincií

34 provincií (velájat):

1 Badachšán 2 Bádghís 3 Baghlán 4 Balch 5 Bamján 6 Dájkundí 7 Faráh 8 Fárjáb 9 Ghazní 10 Ghór 11 Hilmand 12 Herát

13 Džúzdžán 14 Kábul 15 Kandahár 16 Kápísá 17 Ghóst 18 Kúnar 19 Kundúz 20 Laghmán 21 Lógar 22 Nangarhár 23 Nímróz

24 Núristán 25 Orúzgán 26 Paktíja 27 Paktíka 28 Pandžšír 29 Parván 30 Samangán 31 Sar-e Pol 32 Tachár 33 Vardak 34 Zábul

• Afghánistán Internetová mapa

Geografie

Orientační mapka Afghánistánu

Afghánistán je hornatá země sousedící s Íránem, Turkmenistánem, Uzbekistánem, Tádžikistánem, Čínou a Pákistánem. Velká území země jsou suchá s omezenými zdroji pitné vody. Afghánistán má kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami. V zemi jsou častá zemětřesení.

Povrch

Topografie

Afghánistán je hornatá země s rovinami na severu a severozápadě. Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha, ale také jeho povrch. Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem. Přesto se dají v Afghánistánu (podobně jako např. v pouštích oázy) najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí. Celých 33 % plochy státu leží mezi 1800 – 3000 m n. m. a 10 % země je výše než 3000 m n. m. Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše, nejvyššího pohoří v Afghánistánu, jehož vrcholy přesahují 7000 m n. m. (nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak – 7492 m n. m.) Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru, díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky", ale zčásti i geograficky. Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk, kterým vede cesta do Pákistánu.

Už z charakteristiky povrchu je patrné, že země rozhodně nenabízí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity. Jednak jde o naprostou nedostupnost některých oblastí, dále o to, že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území (na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště - např. Registan a Margo). Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudarji (pramení na ledovcích Pamíru), která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem. Zajímavé na afghánských řekách je to, že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí. Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země. Z nich je nejdůležitější Kábul, která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu. Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech, nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre. Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života. K těm významnějším mohu zařadit např. ještě Helmand, Hari či Farrahrud.

Podnebí

Sněhem pokryté hory v provincii Bamján

Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí. Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem. Klima severovýchodu je subarktické (hlavně díky velké nadmořské výšce), což přináším obyvatelům velmi tvrdé, studené a suché zimy. Pohoří na hranici s Pákistánem je zase silně ovlivněno Indickými monzuny, které přicházejí pravidelně v období června až září. Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť. Vždyť průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 - 400 mm za rok (většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem). Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem (až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok).

Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách. V místech, kam ještě zasahuje vliv monzunu se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do - 8 stupňů celsia. Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky, kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů. Jih země je pak ovlivněn hlavně svou polopouštní charakteristikou. Tedy opět stačí krátce shrnout - teplo, sucho. Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry, které pak vyvolávají písečné bouře.

Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou, že některé části Afghánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak, jak je příroda stvořila. Je zde mnoho oblastí, kam lidská noha nikdy nevkročila, což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím.

Ekonomika

Zpracovávání granátových jablek

Afghánistán je velmi chudá země, vysoce závislá na zemědělství a chovu dobytka. Ekonomika velmi utrpěla politickým a vojenským neklidem. Většina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy, oblečení, bydlení, lékařské péče a jinými problémy způsobenými vojenskými operacemi a politickou nejistotou. Inflace zůstává vážným problémem. Po válce proti Tálibánu mnoho farmářů začalo pěstovat na export místo na výživu domácího obyvatelstva, např. se vrátilo k pěstování máku na výrobu opia. Afghánistán je zdaleka největším výrobcem heroinu na světě – mezi lety 2004 a 2007 se podíl ze světové produkci v této zemi zvýšil z 87 na 93 procent.

Nedávno byla v zemi objevena ohromná ložiska kovů za bilión dolarů, především lithia, ale i železa, zlata, kobaltu, uranu a mědi. To představuje budoucí naději pro tuto zemi, která jinak nemá žádný těžební průmysl ani odpovídající infrastrukturu, takže země nedokáže své přírodní bohatství využít dříve než za několik desítek let.

Obyvatelstvo

Etnolingvistická mapa Afganistánu

Obyvatelstvo Afghánistánu se rozděluje do mnoha etnických skupin. Největší skupinou jsou Tádžikové, další nejpočetnější jsou Paštunové, Uzbeci a Hazárové. Mezi další skupiny patří například Ajmakové a Turkméni. Mezi nejdůležitější jazyky patří perština (darijština, či darí) a paštu, či paštština . Další jsou uzbečtina a turkmenština. V zemi se mluví ještě asi dalšími 30 jazyky. Většina Afghánců jsou muslimové. Velkým problémem pro obyvatele Afghánistánu z minulých a současných konfliktů jsou nášlapné miny a nevybuchlá munice. Každý jediný den 10 až 20 lidí ztratí končetinu nebo život, nejvíce děti a zemědělci. V hlavním městě Mezinárodní červený půlměsíc spolupracuje s výrobnou umělých končetin a protetických implantátů.

Co se týče postavení žen ve společnosti, v posledních několika letech v zemi působí místní organizace, které si kladou za cíl je vylepšit. Mezi ně patří například organizace RAWA (revoluční asociace afghánských žen), která bojuje za práva žen, vede vzdělávací lekce pro ženy a provozuje sirotčince. Lepší výsledky podle pozorovatelů vykazuje ale jenom oblast hlavního města země.

V roce 2004 mělo přístup k pitné vodě 24-25 % Afghánců, k sanitaci (sprcha/koupel) pak 12-13 %.

Velká města: Kábul (4 000 000), Kandahár (225 000), Herát (170 000), Mazár-e Šaríf (118 000)

Kultura

Tradičně oblečení muži ve městě Kandahár

Mnoho historických památek bylo ve válkách v poslední době zničeno. Slavné sochy dvou Buddhů v Bamjánském údolí byly zničeny Tálibánem, protože byly označeny za symbol jiného náboženství.

Afghánci jsou známí jezdci na koních. Než se k moci dostal Tálibán, byl Afghánistán sídlem mnoha hudebníků tradiční i moderní afghánské hudby. Kábul poloviny 20. století byl přirovnáván k Vídni 18. a 19. století.

Vzdělání

V létě 2003 bylo 30 % ze 7 000 afghánských škol vážně poničeno následkem bojů v předchozích letech. Jenom polovina škol měla čistou vodu. Za vlády Tálibánu nebylo vzdělání chlapců dostatečné a dívky se nesměly vzdělávat vůbec.

Až čtyři miliony afghánských dětí se v roce 2003 přihlásilo do školy, což je asi nejvíc v historii země. Vzdělání je teoreticky dostupné pro obě pohlaví, v praxi zejména ve venkovských oblastech může být vzdělání žen a dívek značně podmíněno tamním dodržováním orthodoxního islámského náboženství.

Gramotnost je 28,1 %, z toho muži 43,1% a ženy 12,6% (údaj k roku 2000).

Česká pomoc v Afghánistánu

Člověk v tísni

Česká humanitární organizace Člověk v tísni má v současnosti (2009) v Afghánistánu svoji největší misi.^[zdroj?] Zaměřuje se zejména na dlouhodobé řešení problémů týkajících se vzdělávacího systému, dostupnosti pitné vody, zdrojů obživy a rozvoje venkovských komunit. V roce 2008 zde realizovala pomoc v hodnotě více než sedmdesát milionů korun.^[zdroj?]

Provinční rekonstrukční tým v Lógaru

Ve východoafghánské provincii Lógar působí z americké základny Shank český Provinční rekonstrukční tým Lógar, který je společným projektem Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany.

Český PRT tvoří jedenáct (10-12) civilních odborníků, řízených Ministerstvem zahraničních věcí ČR, a cca 2-3 sty vojáků Armády ČR. Český PRT má jednu z poměrově největších zastoupení civilních expertů v rámci PRT.^[zdroj?]

PRT působí v Lógaru od 19. března 2008. Členy civilního rekonstrukčního týmu jsou stavební inženýři, zemědělští inženýři, odborníci na rozvoj, veterinární medicínu, bezpečnost a média. Experti úzce spolupracují s provinční vládou, radami starších (šúrami) a dalšími představiteli komunit na posilování jejich kapacit prostřednictvím vzájemné spolupráce na širokém spektru projektů, které mají dopad jak ve střednědobém časovém horizontu, tak z hlediska dlouhodobého rozvoje provincie.

Zajímavosti

V Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového (3 000 m n. m.).^[zdroj?]

Odkazy

Literatura

• CHLÁDEK, Milan. Země bílých holubic Afghánistán na vlastní kůži. Praha, NZB 2009. ISBN 978-80-904272-0-4
• MAREK, Jan. Afghánistán. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-128-0.  
• MAREK, Jan. Dějiny Afghánistánu. Praha : Nakladatelství lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-445-9.  

Související články

• Seznam představitelů Afghánistánu
• Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly
• Provinční rekonstrukční tým
• Transafghánský plynovod

Externí odkazy

• Topografické mapy Afghánistánu (1:300 000), cesty.central-asia.su
• Projekty Člověka v tísni v Afghánistánu, clovekvtisni.cz
• Oficiální stránky českého Provinčního rekonstrukčního týmu, prtlogar.cz
• Afghanistan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Afghanistan (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Country of Origin Information Report - Afghanistan [online]. UK Border Agency, 2011-10-11, [cit. 2011-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Afghanistan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of South and Central Asian Affairs. Background Note: Afghanistan [online]. U.S. Department of State, 2010-12-06, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Afghanistan [online]. REV. 2011-07-14, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Library of Congress. Country Profile: Afghanistan [online]. 2008-08-25, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• ALI, Mohammad, a kol. Afghanistan [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Mapy: 33°56′ s. š., 66°11′ v. d.