Mexiko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Mexico)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o nezávislém státě v Severní Americe. Další významy jsou uvedeny na stránce Mexiko (rozcestník).
Spojené státy mexické
Estados Unidos Mexicanos
vlajka Mexika
vlajka
znak Mexika
znak
Hymna: Himno Nacional Mexicano
Geografie

Mexico (orthographic projection).svg Poloha Mexika

Hlavní město: Ciudad de México
Rozloha: 1 964 375 km² (13. na světě)
z toho 2,5 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Citlaltépetl (5636 m n. m.)
Časové pásmo: −5 až −8 h
Poloha: 23°19′ s. š., 102°22′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 124 574 795 (11. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 54,3 ob. / km² (117. na světě)
HDI: 0,756 (vysoký) (74. na světě, 2014)
Jazyk: španělština
Náboženství: katolické 89 %, protestantské 6 %
Státní útvar
Státní zřízení: federativní prezidentská republika
Vznik: 16. září 1810 (uznána 27. září 1827) (nezávislost na Španělsku)
Prezident: Andrés Manuel López Obrador
Měna: Mexické peso (MXN)
HDP/obyv. (PPP): 17 269[1] USD (68. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 484 MEX MX
MPZ: MEX
Telefonní předvolba: +52
Národní TLD: .mx
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Mexiko, plným názvem Spojené státy mexické, španělsky Estados Unidos Mexicanos, je federativní republika na americkém kontinentě. Geograficky se nachází drtivou většinou území v Severní Americe, geopoliticky bývá ale často řazeno mezi státy Střední Ameriky.

Dosavadní prezident Enrique Peña Nieto nemohl podle mexické ústavy ve spolkových volbách roku 2018 znovu kandidovat. Novou hlavou státu byl dne 1. července 2018 zvolen 64letý Andrés Manuel López Obrador, který se úřadu ujal 1. prosince 2018.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Dějiny Mexika.
Pyramida v předkolumbovském městě Chichén Itzá

V předkolumbovském období se na území dnešního středního a jižního Mexika rozvíjely mezoamerické civilizace, například Teotihuacan, Toltékové, Mayové nebo Aztékové, kteří prosluli krvavými rituály s lidskými oběťmi. Po příchodu Evropanů do „Nového světa“ dobyl mezi roky 1519 a 1521 conquistador Hernán Cortés Aztéckou říši, záhy poté obrátili Španělé pozornost na ostatní indiánské státy v oblasti, přičemž poslední dobyli roku 1697. V roce 1535 založili Španělé svoji kolonii Nové Španělsko s hlavním městem Ciudad de México na místě hlavního aztéckého města Tenochtitlán přímo na území vysušeného jezera. V první třetině 19. století sice získalo Mexiko nezávislost na Španělsku, ale odtržení Texaské republiky a po prohrané Mexicko-americké válce (18461848) ztratilo Mexiko rozsáhlé území na severu státu (Horní Kalifornie a Santa Fe de Nuevo México). Vlády nad zemí se také na čas zmocnili Francouzi (18641867). Zakladatelem moderního mexického státu je Benito Juárez, první prezident v Americe indiánského původu. Revoluce roku 1910 vyústila v občanskou válku, která si vyžádala přes milion obětí, a vyvrcholila pozemkovou reformou a znárodňováním za vlády prezidenta Cárdenase. Díky objevu ropy v Mexickém zálivu je životní úroveň v zemi relativně vyšší, než v ostatních latinskoamerických zemích. Mexiko má činné sopky a je ohrožováno zemětřeseními. Roku 1985 jedno takové napáchalo velké škody v hlavním městě.

V 90. letech 20. století se v chudých částech Mexika (především Chiapasu) zformovalo hnutí EZLN, vedené osobou nazývanou jako Subcomandante Marcos,[2]které od roku 1994 revoltuje proti mexické vládě a nakonec vytvořilo na jihu země vlastní autonomní oblast a dodnes je v konfliktu s mexickou vládou.

Od roku 2008 se v Mexiku dramaticky zintenzívnila drogová válka mezi státem a drogovými kartely, která si vyžádala už téměř 140 000 obětí.[3]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy mexické jsou americká země. Na severu hraničí s USA a na jihu s Guatemalou a Belize. K Mexiku patří také několik ostrovů ležících na západě v Tichém oceánu, a na východě okolo pobřeží v Mexickém zálivu, či Karibském moři. Nejnižším bodem je proláklina nedaleko Mexicali (–10 m).

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Družicový snímek Mexika
Pico de Orizaba je nejvyšší horou Mexika

Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky. Na severu sousedí s USA. Hranici v délce 2597 km tvoří částečně řeka Rio Grande. Na jihu hraničí Mexiko s Guatemalou (962 km) a Belize (176 km).

Celková délka mexického pobřeží je 9219 km. Na západě je to tichomořské pobřeží, na východě atlantské pobřeží, část východního pobřeží oblévá Mexický záliv a část Karibské moře. Na jihu se při pobřeží táhne úzký Středoamerický příkop dosahující hloubek přes 6000 m. Rozloha mexického území je téměř 2 milióny kilometrů čtverečních, po Brazílii a Argentině je Mexiko třetí největší zemí Latinské Ameriky. Mezi největší mexické ostrovy patří Tiburón, Ángel de la Guarda, Cozumel, Cedros a další.

Mexické území se horopisně z největší části přimyká k severoamerické kordillerské soustavě, která na něm vytváří rozsáhlou vysočinu, jež se zdvihá postupně k jihu. Jejím jádrem je náhorní plošina „Mesa central“, kterou prostupují horské hřbety a kotliny. Mexická vysočina je při obou oceánech ohraničena horskými pásmy pohoří Sierra Madre Oriental a Sierra Madre Occidental. Na jihu se mexická vysočina nazývá Anahuácká vysočina a zvedá se do výše 2000 m. Nejdůležitější částí jsou dvě kotliny, v nichž je velká koncentrace obyvatelstva – Mexické a Tolucké údolí. Obě jsou velmi úrodné.

Na jihu Mexické vysočiny vystupuje významné pásmo s několika menšími pohořími, která tvoří jihomexické vulkanické pásmo Cordillera Neovolcánica. Nejvyššími horami jsou: Pico de Orizaba (nebo též Citlaltépetl) (5636 m), Popocatépetl (5452 m), Iztaccíhuatl (5280 m) a Colima (4340 m). Tato část území bývá postihována zemětřeseními tektonického původu. I sopky se často projevují.

Ještě jižněji leží pohoří Sierra Madre del Sur, které je ohraničeno na jihu Tichým oceánem, na východě Tehuantepeckou šíjí a na severu Neovulcanickým pohořím. Na východ od Tehuantepecké šíje se zvedá pohoří Sierra Madre de Chiapas, které přechází do Tabaské nížiny. Ta navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovělou vápencovou tabuli Yucatánského poloostrova.

Na severozápadě tvoří část Mexika Kalifornský poloostrov dlouhý 1250 km a Kalifornský záliv. Největší horou poloostrova je El Picacho del Diablo – 3095 m n. m. 500 km od pobřeží na západ leží vulkanické ostrovy Revillagigedo.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Kaňon Sumidero na řece Grijalva

Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Río Bravo del Norte (v USA zvaná Rio Grande), dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které jsou bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco, která ústí do Mexického zálivu. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají z pobřežních horských pásem, a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui, Fuerte, Río Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1 116 km²), a na severu řeka Balsas. Největšími řekami mexického jihu jsou Usumacinta (1000 km) a Grijalva (velké přehrady). Usumacinta tvoří část hranice s Guatemalou. Východní pobřeží Yucatánského poloostrova lemuje Mezoamerický korálový útes, druhý největší korálový útes na Zemi.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Sever Mexika leží v subtropickém pásu, jih v tropickém pásu. To se ale týká jen nížin (převážně na pobřeží), podnebí jinak závisí zejména na nadmořské výšce. Země se dělí na čtyři výšková podnební pásma. Horká země (tierra caliente) do výšky 800 m n. m. má průměrnou roční teplotu přes 23 °C. Mírná země (tierra templada) do 1700 m n. m. má průměrnou teplotu od 17 °C do 23 °C. Chladnou zemi (tierra fría) do 2500 m n. m. s teplotou méně než 17 °C střídá pásmo věčného sněhu (tierra helada).

Na jihu se dělí rok na období sucha a dešťů – ty dosahují maxima v letních měsících. Na východním pobřeží závisí srážková činnost v létě na pasátu vanoucím z Atlantiku, v zimě na větru ze severu. Pacifické pobřeží je sušší. Zvláště Kalifornský poloostrov a severní část západního Mexika má srážek málo.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Na jihu a východě se setkáváme s tropickou flórou v typickém deštném lese. Různé druhy palem propletených liánami, oživeny pestře zbarvenými orchidejemi. Pěstuje se zde palma olejná, cukrová třtina, sisal, kokosovník, kakaovník, káva a kukuřice. Pod hranicí věčného ledu na vrcholcích hor nalézáme naopak severoamerickou holoarktickou flóru. Přestože povrch Mexika není příliš zalesněn, druhů stromů zde roste celá řada. Zvlášť četně se vyskytují cedr, dub a borovice, ve vyšších polohách jedle. Hospodářský význam má i dřevo tropických stromů, užívané v nábytkářském průmyslu (mahagon) nebo k barvení kampešek. Charakteristickou rostlinou celého Mexika je kaktus, vyskytující se ve stovkách druhů. V horských oblastech Mexika se pěstuje cukrová třtina, káva, pšenice a proso. Severněji se nacházejí pastviny a louky. V  Mexiku se pěstuje také velké množství tropického ovoce a různé zeleniny, zejména chilli a rajčata. Zcela na severu země se daří bavlníku, zejména při ústí řek Colorado a Rio Grande.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Jaguár

Zvířena čítá tisíce druhů, z nichž většinu tvoří hmyz. Velice nepříjemní jsou moskyti, přenášející malárii a žlutou zimnici. V Mexiku nacházíme zvířata, žijící v obou částech amerického kontinentu. Ze Severní Ameriky pocházejí medvědi, vydry, jeleni a jelencii, z Jižní pak jaguár, pásovec, mravenečník a množství opic. Žijí zde i dikobrazové, různí hlodavci a mnoho dalších savců jako například tapír. Ze zvířat, která dovezli do Ameriky až Evropané, najdeme ve volné přírodě divoké potomky španělských koní. Dále se v Mexiku vyskytuje mnoho obojživelníků a plazů. Největší nebezpečí představují četní a prudce jedovatí chřestýši. Z ptačí říše můžeme jmenovat zase řadu druhů, od maličkých kolibříků až po supy a orly. Nejznámějším mexickým ptákem je však patrně krocan, divoký předek dnes po celém světě rozšířeného krocana domácího.

Střed země se vyznačuje zejména chovem skotu, prasat, koní, koz a ovcí. Při pobřeží s Mexickým zálivem se loví zejména krabi a langusty, ve vodách Tichého oceánu krabi a ústřice. Ve vodách severní části Kalifornského zálivu žije kriticky ohrožená sviňucha kalifornská.

Chráněná území[editovat | editovat zdroj]

V Mexiku funguje rozsáhlá síť různých chráněných území, která spravuje státní organizace Národní komise pro přírodní chráněná území (španělsky Comisión nacional de áreas naturales protegidas). V září 2011 existovalo celkem 174 území, která byla zařazena pod jistý stupeň ochrany (41 biosférických rezervací, 67 národních parků, 5 přírodních památek, 8 chráněných území pro ochranu přírodních zdrojů, 35 chráněných území pro ochranu fauny a flory a 18 tzv. útočišť).[4] Souhrnná výměra všech chráněných území dosahovala 253 848 km². Pět z těchto území figuruje zároveň na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO (El Vizcaíno, Sian Ka'an, ostrovy a chráněná území Kalifornského zálivu, biosférická rezervace monarchy stěhovavého a biosférická rezervace El Pinacate a Gran Desierto de Altar).

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Uspořádání státu[editovat | editovat zdroj]

Mexický prezident Enrique Peña Nieto

Spojené státy mexické jsou federativní republikou s ústavou z roku 1917, ve které je zakotveno, že volební právo mají všichni dospělí občané starší 18 let. Mexiko má tzv. prezidentský systém. Hlavou státu i vlády je prezident (presidente de México), jenž je volen lidem při spolkových volbách na jediné šestileté období. Prezident soustřeďuje ve svých rukou veškerou exekutivní moc.

Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Národní kongres. Z 500 členů poslanecké sněmovny jsou 3/4 voleny přímo a 1/4 podle počtu hlasů získaných jednotlivými stranami, všichni na 3 roky. 64 senátorů je voleno na 6 let, po dvou z každého státu. Každý stát si volí vlastního guvernéra a zákonodárný sbor. V případě Ciudad de México, což je hlavní město s okolím, guvernéra jmenuje prezident.

Od roku 2012 je mexickým prezidentem Enrique Peña Nieto (* 20. července 1966), který je členem tradiční Revoluční instituční strany (Partido Revolucionario Institucional, PRI). Nieto nemohl podle mexické ústavy ve spolkových volbách roku 2018 znovu kandidovat. Novou hlavou státu byl dne 1. července 2018 zvolen Andrés Manuel López Obrador (* 13. listopadu 1953), který se úřadu ujme 1. prosince 2018. López Obrador kandidoval za širokou volební koalici; sám je vedoucím činitelem Hnutí národní obrody (Movimiento Regeneración Nacional, MRN).

Andrés Manuel López Obrador při své návštěvě Ekvádoru 3. srpna 2017

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Mexiko je členem mnoha mezinárodních celosvětových organizací jako OSN, OECD, G20, APEC, Interpol, UNESCO atd. Kromě toho je zapojené do několika organizací působících pouze na americkém kontinentu (např. Severoamerická dohoda o volném obchodu, Organizace amerických států, Společenství latinskoamerických a karibských států, Latinskoamerické integrační sdružení, Pacifická aliance, Sdružení karibských států atd.).

Vztahy s Československem a Českem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Česko-mexické vztahy.

Mexiko navázalo diplomatické vztahy s Československem v roce 1922.[5] Diplomatické vztahy byly nakrátko přerušeny mezi roky 1939 a 1942.

V roce 1936 prezident Lázaro Cárdenas pojmenoval na okraji Ciudad de México tehdy neznámou ulici jménem T.G. Masaryka. Současný název této třídy, která je jednou z nejluxusnějších nákupních ulic v mexickém hlavním městě, je Avenida Presidente Masaryk. V roce 2000 zde byl na prestižním místě postaven pomník TGM, financovaný do značné míry českými krajany v Mexiku.[6] V současnosti je Avenida Presidente Masaryk jednou z nejznámějších ulic ve městě a nejdražších obchodních tříd v celé Latinské Americe. V roce 2013 měla Česká republika velvyslanectví v Ciudad de México a honorární konzuláty v Guadalajaře, Tijuaně, Monterrey a Mexiko svou ambasádu v Praze.

Územní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Státy Mexika.

Stát je rozdělen na 31 spolkových států a distrikt hlavního města. Některé názvy států a měst nesou jména historických osobností Mexika, jiné jsou indiánského původu.

Mexické spolkové státy

Státní symboly[editovat | editovat zdroj]

Vlajka země je tvořena třemi svislými pruhy. Zleva zeleným (nezávislost), bílým (čistota náboženství) a červeným (jednota spojení míšenecké, indiánské a španělské krve). Uprostřed je státní znak z roku 1823. Znak tvoří hnědě zbarvený orel stojící na nopálovém kaktusu, který roste z vody jezera; orel drží v zobáku zeleného hada, pod ním jsou do půlkruhu prohnuté ratolesti dubu a vavřínu svázané stužkou v národních barvách. Znak ilustruje starou aztéckou legendu, podle níž putující indiánský lid měl nalézt nový domov na ostrově uprostřed jezera, kde uvidí tuto scénu. V místě na jezeře Texcoco byl roku 1325 založen Tenochtitlán. Na jeho troskách dnes stojí dnešní hlavní město Mexika, Ciudad de Méxiko.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Ekonomika Mexika.
Ciudad de México je ekonomickým centrem země

Mexiko je třetí největší ekonomikou na americkém kontinentu (po USA a Brazílii). Zahrnuje kombinaci služeb, průmyslu a zemědělské produkce a je založená především na exportu surovin a výrobků. Vlády Mexika umožnily na konci 20. století vyšší konkurenci v oblasti mořských přístavů, telekomunikačních zařízení, výrobě elektrické energie, distribuci zemního plynu za účelem modernizace infrastruktury. Zahraniční obchod Mexika je založen na řadě dohod o volném obchodu. Nejdůležitější z nich je NAFTA, dále pak dohody s Evropskou unií, Japonskem a několika státy Střední a Jižní Ameriky. Do USA a Kanady směřovalo např. v 1. čtvrtletí 2014 celých 80% mexického exportu.[7] V roce 2013 byl odhadovaný hrubý domácí produkt podle parity kupní síly 15 600 $ za rok na osobu.[8] V zemědělství pracovalo 13% obyvatelstva, v průmyslu 24% a v sektoru služeb 62%. Nejvýznamnější exportní zboží je surová ropa, motorová vozidla a jejich součásti, elektronika a další průmyslové zboží.

Nerostné bohatství[editovat | editovat zdroj]

ropná plošina u pobřeží Tabasca

Mexiko oplývá značným přírodním bohatstvím. V koloniální době bylo ceněno zvlášť stříbro a zlato, těžilo se i olovo, zinek, měď a železo. Stříbrné rudy našli geologové na celém území Mexika, bohatými doly vynikají zejména státy Zacatecas, Durango, Hidalgo, Guanajuato a Chihuahua. Dnes tvoří mexický podíl na světové produkci víc než 20 % a Mexiko je stále největším producentem tohoto kovu. Menší význam má těžba zlata, jeho naleziště jsou už částečně vyčerpána. Nacházejí se hlavně ve státech Durango, Sonora, Chihuahua a Querétaro.

Z ostatních kovových rud má značnou důležitost ruda zinková, jejíž největší pánve můžeme najít ve stejných státech jako doly na stříbro a zlato. Totéž platí pro olovnaté a měděné rudy, známé vysokým obsahem kovů. V poslední době dochází k intenzivnímu rozvoji těžby železných rud v nově objevených ložiscích na západě země (Cerro del Mercado, El Mamen, La Perla a El Joven). Ruda tu v některých případech obsahuje až 60 % železa.

V roce 1959 objevili v Mexiku i bohatá naleziště uranu, významná je i těžba síry, grafitu, rtuti, cínu a antimonu. Dále se těží uhlí, molybden, wolfram, kadmium a řada dalších nerostů a rud.

Největší nerostné bohatství představuje z dnešního pohledu ropa a zemní plyn, zejména při východním pobřeží, na jejichž těžbě závisí příjem deviz i rychle se rozvíjející chemický průmysl. Od roku 1938 kontroluje všechny vrty, soustředěné zejména na atlantském pobřeží včetně pobřežního šelfu, státní společnost PEMEX. Podíl Mexika na světovém obchodu s ropou představuje asi 6 %. Stále větší význam má zemní plyn, přičemž téměř celou produkci odebírají Spojené státy a Kanada. Nejvíc plynu se těží kolem měst Reynosa a Poza Rica ve státě Tabasco.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Převažuje průmysl chemický, strojírenský, potravinářský a textilní. Chemický průmysl sídlí zejména ve městech Coatzacoalcos a Tampico na východě, Salina Cruz na jihu a Salamanca ve středozemí. Strojírenským průmyslem se vyznačují Veracruz na východě a Puebla ve středozemí. Města jako Mexicali, Ciudad Juárez, Chihuahua, Torreón, León se vyznačují potravinářstvím, textilním průmyslem a hutnictvím. Monclova na severu a Veracruz jsou typická hutní města. Takovým textilním městem je Mérida na severu poloostrova Yucatán.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Hustota osídlení Mexika

Počet obyvatel Mexika se zvýšil ze 14,3 milionů v roce 1921 na přibližně 124,5 milionu v roce 2017.[9] Poměr venkovského a městského obyvatelstva činí 30:70. Průměrná hustota zalidnění je 57 obyvatel na 1 km², největší hustota je v hlavním městě, nejmenší pak ve státě Baja California Sur. Metropolitní oblast Valle de México, jejíž centrem je Ciudad de México, byla v roce 2010 domovem pro více jak 20 miliónů osob.

Mesticové, tedy míšenci Indiánů a bělochů, jsou zastoupeni 60 %, indiáni 30 % (asi 35,35 milionu) a běloši (potomci Španělů zvaní kreolové) 9 % (11,205 milionu). Z Indiánů je nejvíce: Nahuů (potomci Aztéků), Mayů a Zapoteců. Nejméně: Ixcateců a Kiliwaů, kteří jsou na pokraji vymření. Je zde 89 % katolíků (vč. východních) a 6 % protestantů.

Do země přicházejí lidé především z Guatemaly a Hondurasu, hlavně za prací a lepšími životními podmínkami. Mexičané a vůbec obyvatelé celé Střední a Jižní Ameriky už od 70.let mohutně migrují do USA.

Města[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam měst v Mexiku.

Přehled 20 největších měst v Mexiku:

město stát obyv. město stát obyv.
Cd. de México

Guadalajara

Monterrey
1 Ciudad de México DF 19 231 829 11 Santiago de Querétaro Qro 918 100
2 Guadalajara Jal 4 095 853 12 Mérida Yuc 897 740
3 Monterrey NL 3 664 331 13 Mexicali BC 855 962
4 Puebla Pue 2 109 049 14 Aguascalientes Ags 805 666
5 Toluca Méx 1 610 786 15 Tampico Tamps 803 196
6 Tijuana BC 1 483 992 16 Culiacán Sin 793 730
7 León Gto 1 425 210 17 Cuernavaca Mor 787 556
8 Ciudad Juárez Chih 1 313 338 18 Acapulco Gro 786 830
9 Torreón Coah 1 110 890 19 Chihuahua Chih 784 882
10 San Luis Potosí SLP 957 753 20 Morelia Mich 735 624
Zdroj:[10]

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Indiánské jazyky

Úřední jazyk Mexika je španělština s totožnou gramatikou jako ve Španělsku. Latinskoamerické španělštiny ovšem mají svá specifika, kde mezi nejvýraznější patří nepoužívání 2.osoby množného čísla.

Mexická španělština má slovník obohacen o řadu slov převzatých z indiánských jazyků, kterých je v Mexiku celkem 62 viz [1]. Nejrozšířenější je aztéčtina – nahuatl, po ní pak mayština, mixtéčtina a zapotečtina. Aztécký nahuatl, který se používá v hlavním městě a okolí, je snadno rozeznatelný příponami -tl (známá sopka Popocatépetl).

Některá slova z aztéčtiny byla převzata i do češtiny, např. „šokolatl“, je u nás naše známá čokoláda, papričky „chilli“ se řeknou také tak, ovšem sousloví "tomatová" omáčka (z aztéckého „tomatl“ pro rajče) již Češi používají méně častěji než Němci nebo Angličané.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Panna Marie Guadalupská obklopená svatozáří

Život indiánských obyvatel Mexika v předkolumbovském období byl prostoupen uctíváním obrovského panteonu bohů. Na jejich počest se budovaly rozsáhlé stavby a kultovní centra, obyvatelstvo vydržovalo početnou vrstvu kněží, kteří byli prostředníky mezi prostým lidem a bohy, putovalo do vzdálených posvátných míst a pořádalo náboženské slavnosti, jejichž součástí bývaly i lidské oběti na usmíření bohů.

Za conquisty a v koloniálním období dobyvatelé (někdy i násilím) obraceli Indiány na katolickou víru. Za tímto účelem sem ze Španělska a později z dalších evropských zemí přicházeli kněží a mniši z různých náboženských řádůfrantiškáni, dominikáni, augustiniáni a nakonec jezuité – kteří měli Indiány vzdělat v základech víry.

Každoročně se konají oslavy kultu Panny Marie Guadalupské, patronky Mexika, který vrcholí 12. prosince, v den jejího prvního údajného zjevení v Mexiku.

V současnosti je Mexiko zemí katolickou – převažují římští katolíci (celkem i s východními 89–90 %obyv.) Jsou zde i východní katolické církve: *1) arménští katolíci – Apoštolský exarchát pro Latin. Ameriku a Mexiko (mimo Argentinu), pouze 2 farnosti, počet stagnuje: 2015 – 12 000 věřících - stejně jako r. 2014, 2010, 2000, * 2) maronité: Eparchie Nuestra Señora (Naší Paní, tj. Panny Marie) de los Martires de Libano (libanonských mučedníků), vznikla 1995, r. 2015 – 156 000 věřících – počet narůstá: 2014 – 154 400, 2010 – 150 800, 2000 – 150 000. M. je i Carlos Slim Helú (VIZ), * 3) řeckokatolíci-melchité: Eparchie Nuestra Señora (Naší Paní, tj. P. Marie) del Paraíso: 2015, 2014, 2010 – 4 700 věřících, 2000 – 2 500, 1990 – 2 000. Celkem asi 89 % obyv. Jsou zde i komunity jiných náboženství jako jsou protestanti – asi 6 %, židé. Část domorodého obyvatelstva (ze 30 %) praktikuje kombinaci svého původního náboženství s katolicismem.

V Mexiku žije přes 80 000 Mennonitů německo-holandského původu, kteří se v zemi usadili v roce 1920.[11]

Mexiko několikrát navštívil i zesnulý papež Jan Pavel II.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Básník Octavio Paz získal v roce 1990 Nobelovu cenu za literaturu, dosud jedinou pro mexickou literaturu. K nejvýznamnějším mexickým prozaikům patřil Carlos Fuentes (jakkoli se narodil v Panamě). V roce 1987 získal Cervantesovu cenu, nejprestižnější ocenění pro španělskojazyčné autory. K nejvýznamnějším mexickým básníkům 2. poloviny 20. století patřil José Emilio Pacheco, ten Cervantesovu cenu získal roku 2009. Prozaik Sergio Pitol v roce 2005, roku 2013 publicistka Elena Poniatowska, v roce 2015 básník Fernando del Paso.

K zakladatelům mexického básnictví patřila řeholnice Juana Inés de la Cruz, jejíž dílo je řazeno k baroku. Jedním z objevitelů tzv. magického realismu, jímž se proslavila latinskoamerická literatura jako taková, byl Juan Rulfo. Téma střetu původní a bílé kultury v Mexiku bylo typickým pro básnířku i prozaičku Rosariu Castellanos. Mariano Azuela proslul romány z období Mexické revoluce roku 1910. Především svou románovou prvotinou Como agua para chocolate na sebe upozornila Laura Esquivelová. V Mexiku se odehrávala též díla spisovatele s nejasnou identitou, který psal pod pseudonymem B. Traven.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Nejslavnějším mexickým výtvarným umělcem je malířka Frida Kahlo, jistě i díky slavnému biografickému snímku se Selmou Hayekovou v hlavní roli. Její muzeum v Ciudad de México (Museo Frida Kahlo), tzv. Modrý dům, který byl i jejím domem rodným, dnes patří k nejvýznamnějším mexickým kulturním institucím. Malířem byl i Fridin manžel Diego Rivera. Patřil k zakladatelům mexického muralismu, tedy obnovy tradice nástěnných maleb, často na stěny moderních budov. Dalšími výraznými muralisty byli David Alfaro Siqueiros, José Clemente Orozco či Juan O'Gorman, též významný architekt. Remedios Varová, která do Mexika utekla z Evropy před politickou perzekucí, se přihlásila k surrealismu. Podobný osud i zaměření díla měla Leonora Carringtonová, obě malířky si byli ostatně velmi blízké. K surrealismu neměl díky své figurativní abstrakci daleko ani Rufino Tamayo.

Film[editovat | editovat zdroj]

Mexický herec Gael García Bernal

Počátkem 30. let 20. století se začíná točit v Mexiku zvukový film. Základy mexického filmového umění v té době pokládal ruský režisér Sergej Michajlovič Ejzenštejn, který zde natočil snímek Que viva México (Ať žije Mexiko). 40. a 50. léta jsou nazývána zlatou érou mexického filmu. Významným režisérem té doby byl Emilio Fernández, kameramanem Gabriel Figueroa. V té době v Mexiku žil a tvořil také slavný španělský režisér Luis Buñuel.

Od 90. let 20. století se kvalita mexického filmu znovu prudce zvedla, přičemž klíčovými osobnostmi tohoto obrození jsou Guillermo del Toro a Alejandro González Iñárritu. Alfonso Cuarón je prvním mexickým filmařem, který dostal Oscara za režii (roku 2014 za snímek Gravitace). Emmanuel Lubezki dostal za tento snímek Oscara za kameru. Guillermo Navarro ho získal za výtvarné pojetí snímku Faunův labyrint. I Američan Robert Rodriguez točí většinu svých filmů v mexické produkci. Carlos Reygadas je představitelem artového filmu. K důležitým režisérům současnosti patří též Arturo Ripstein, Alfonso Arau, Amat Escalante, Jorge Fons ad.

K nejznámějším mexickým hercům současnosti patří Gael García Bernal či Diego Luna. V éře němého filmu to byl Ramon Novarro, ve 40. a 50. letech Pedro Armendáriz, Dolores del Río a María Félixová. Ricardo Montalbán se v 70. letech proslavil rolí ve sci-fi sérii Planeta opic. Od 90. let slaví mexická televizní tvorba celosvětový úspěch se svými telenovelami (Maria Mercedes, Rosalinda). Proslavila se v nich například herečka a zpěvačka Thalía.

Lidová kultura[editovat | editovat zdroj]

Významné je především hrnčířství. Také textilní výroba je velmi rozšířena. Používá se zejména vlna a bavlna. Z henequenu a ixtle (agáve) se vyrábí brašny. Z rákosí se vyrábějí různé krytiny, ale také charros (klobouky).

Mariachi

Mezi běžné lidové slavnosti patří býčí a kohoutí zápasy, ale i udržení se na nezkrocených koních tzv. charros. Dále převažují různé indiánské a křesťanské slavnosti. Mexičané rádi oslavují. Oslava se nazývá fiesta. Sejde se nejméně dvacet lidí, příbuzných, přátel nebo známých. Vzhledem k počtu lidí se fiesty odehrávají často venku, na dvorku nebo v zahradě domu, večer pak při světle lampionů. Pro děti je připravena piňata, keramická nádoba obalená staniolem, barevným papírem a papírovými třásněmi. Uvnitř jsou bonbóny, drobné ovoce, ořechy, malé hračky a papírové vločky. Piñata visí na dlouhém provazu a dva z účastníků oslavy tahají za konce provazu tak, aby piňata byla na dosah, ale ve stálém pohybu. Děti, dostanou hůl a jejich cílem je nádobu zasáhnout. Všichni přítomní sledují s povyražením marné i úspěšné pokusy a bouřlivě povzbuzují tradičním popěvkem. Když přijdou na řadu dospělí, musí mít převázané oči a jejich snaha zasáhnout piňatu je doprovázena všeobecným veselím. K fiestě patří hodně hudby a samozřejmě tanec.

Je-li fiesta oslavou v kruhu příbuzných, pak feria bývá výroční slavností, která zasahuje celé město a okolí. Je to vlastně výroční trh a výstava té výrobní činnosti, která v dané oblasti převažuje. Takže ve městě Taxco, známém výrobou stříbrných předmětů, se koná feria stříbra. Jinde je feria výrobků z kůže, jinde feria květin. Můžete navštívit dílny zručných řemeslníků a pozorovat jejich práci. Večer na náměstí vystupují hudebníci a tanečníci. Zvuky mariachis, lidové písně a temperamentní děj na pódiu rozehřeje postávající diváky, kteří podupávají a přizvukují do taktu.

V poledních hodinách začíná být velké vedro, které se odpoledne stává úmorným. A tak Mexičané, podobně jako Španělé a obyvatelé Latinské Ameriky tráví siestu. Siesta vznikla již v době těžkých ručních prací na polích nebo stavbách, protože práce pod žhavým sluncem je velmi vyčerpávající. A tak odpolední spánek a odpočinek, tedy siesta, není znakem lenosti nebo přejedení, ale téměř nevyhnutelností.

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Mexická kuchyně.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Aztécký stadion je považovaný za jednu z ikon mezi fotbalovými stadiony, hostoval mistrovství světa v letech 1970 a 1986 a dále byl místem hlavního dění letních olympijských her v roce 1968.

Mexiko vybojovalo třináct zlatých olympijských medaili. Dvě má jezdec na koni Humberto Mariles (1948), po jedné pak skokan do vody Joaquín Capilla (1956), boxeři Antonio Roldán a Ricardo Delgado (oba 1968), plavec Felipe Muñoz (1968), chodci Daniel Bautista (1976), Ernesto Canto a Raúl González (oba 1984), vzpěračka Soraya Jiménezová (2000), taekwondisté Guillermo Pérez a María Espinozová (oba 2008). Zatím poslední zlato vybojoval fotbalový tým na olympijských hrách v Londýně roku 2012. Mexičtí sportovci reprezentují svoji zemi nejen na Olympijských hrách, ale i na regionálních Středoamerických a karibských hrách či Panamerických hrách.

Mexická fotbalová reprezentace se účastní Zlatého poháru CONCACAF, který desetkrát vyhrála. Od roku 1993 hraje občas též soutěž Copa América, tedy mistrovství jižní Ameriky (dvakrát byla ve finále). Na světovém šampionátu se Mexičané dostali nejdále do čtvrtfinále (1970, 1986). V roce 1999 vyhráli Konfederační pohár. V evropských soutěžích se prosadili hráči jako Javier Hernández, Rafael Márquez či Hugo Sánchez.

V některých regionech Mexika je populární baseball, někteří Mexičané se prosadili i v americké Major League, jako například Fernando Valenzuela. Podobně se v americké National Football League prosadil mexický hráč amerického fotbalu Raul Allegre. Basketbalista Manuel Raga, zvaný "Létající Mexičan", vyhrál s italským klubem Pallacanestro Varese třikrát Euroligu a jako jediný Mexičan byl uveden do Síně slávy Mezinárodní basketbalové federace.[12] Tenista Rafael Osuna byl světovou jedničkou a v roce 1963 vyhrál Wimbledon. Závodní automobilový jezdec Pedro Rodríguez de la Vega vyhrál vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans. Lorena Ochoaová byla golfovou světovou jedničkou. Ana Guevaraová je mistryní světa v atletice v běhu na 400 metrů z roku 2003.

Mexiko se v minulosti již několikrát stalo hostitelskou zemí mezinárodních sportovních akcí. Konaly se zde letní olympijské hry 1968, mistrovství světa ve fotbale 1970 a mistrovství světa ve fotbale 1986. Zdejší Grand Prix Mexika byla po 16 let součástí mistrovství světa Formule 1. Od ročníku 2004 je zdejší Mexická rallye součástí Mistrovství světa v rallye.

Tradičním národním sportem, s kořeny v 16. století, je charreada. Má blízko k americkému rodeu, které z ní zřejmě pochází.[13] Často je provozována společně s býčími zápasy, které jsou v zemi také populární, vzhledem ke španělskému koloniálnímu dědictví. Podobným dědictvím je baskická pelota. Naopak původní indiánští obyvatelé provozovali míčovou hru zvanou tlachtli, jejíž pravidla se zcela nedochovala, je nicméně považována za nejstarší míčovou hru světa.[14] Navazuje na ní patrně například hra ulama, kterou hrají dodnes některé indiánské komunity v mexickém státě Sinaloa. Z méně známých sportů je v Mexiku populární též pólo (Carlos Gracida patří k nejlepším pólistům historie) či raketbal.

Věda a školství[editovat | editovat zdroj]

V Mexiku se narodil nositel Nobelovy ceny za chemii Mario J. Molina. Dostal ji roku 1995 za na odhalení příčin vzniku ozonové díry. Programátor Miguel de Icaza stál u zrodu projektů GNOME a Mono. V Mexiku se narodil také izraelský teoretický fyzik Ja'akov Bekenstein. Významným odborníkem v této oblasti je i Miguel Alcubierre, který navrhl Alcubierrův pohon (Warp), tedy hypotetický pohon kosmických lodí, který by jim měl být schopen udělit rychlost vyšší než je rychlost světla, a to za pomoci ohýbání prostoru gravitací. K prvním významným mexickým vědcům patřil Andrés Manuel del Río, jež roku 1801 objevil vanad. Významným chemikem byl i Henry Eyring či Luis Ernesto Miramontes, vynálezce jedné z prvních antikoncepčních pilulek.

Školní vzdělání se uskutečňuje v základním, středním (nižším a vyšším) a vysokém stupni. Základní šestileté vzdělání je povinné a bezplatné. Nižší střední vzdělání představují tříleté školy 2. stupně. Po ukončení tohoto vzdělání je možno získat vyšší střední vzdělání na tříletých nebo čtyřletých školách. Nejvyšší formou vzdělání jsou vysoké školy univerzitního nebo technického směru.

Mexiko patří k zemím s vysokou gramotností a vyspělým školským systémem. Mexické školství má širokou síť základních škol a světově uznávané vysoké školství. Na Národní autonomní univerzitě (UNAM) studuje přes 400 000 studentů, po celých spojených státech.

Chybí učitelé se znalostí indiánských jazyků. Asi 2 milióny indiánů ovládá jen svoji tradiční řeč, další 2 milióny k tomu hovoří částečně španělsky. Šanci studovat na nějaké z vysokých škol v zemi má ročně asi 1,5 miliónů mladých Mexičanů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. PEČÍNKA, Pavel. Od Guevary k zapatistům: přehled, složení a činnost gerilových hnutí Latinské Ameriky. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-857-6596-9. 
  3. An unexpected place for lessons to fight Mexico’s mafia: Italy [online]. Reuters, 2014-12-04 [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. (španělsky) informace z oficiálních stránek Národní komise pro přírodní chráněná území
  5. BILATERALNI VZTAHY [online]. Ambasáda Spojených států mexických v České republice [cit. 2013-10-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. Krajané v Mexiku [online]. Ambasáda České republiky ve Spojených státech mexických [cit. 2013-10-18]. Dostupné online. (česky) 
  7. Balanza comercial de mercancías de México - Información revisada enero-marzo, 2014 [online]. Mexický statistický úřad [cit. 2014-06-07]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. The world Factbook - Mexico [online]. CIA [cit. 2014-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Robert McCaa. Missing millions: the human cost of the Mexican Revolution [online]. University of Minnesota Population Center. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Consulta de datos del Conteo 2005
  11. FOTO: Podívejte se, jak žijí mennonité v Mexiku. Hospodářské noviny [online]. 4. října 2012. Dostupné online. 
  12. FIBA.basketball. FIBA.basketball [online]. [cit. 2018-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Charreada | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2018-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Nejstarší míčová hra na světě? Tlachtli se hrála na život a na smrt | EuroZprávy.cz. eurozpravy.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-24]. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mexiko-200 let nezávislosti.. Příprava vydání Hingarová - Květinová - Eichlová. Červený Kostelec: P. Mervart, 2010. 485 s. ISBN 978-80-87378-48-9. 
  • KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Mexika. [s.l.]: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 389 s. ISBN 80-7106-269-3. 
  • OPATRNÝ, Josef. Mexiko. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-185-X. 
  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha : KANT - Karel Kerlický, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7437-117-2.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]