Kakaovník pravý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKakaovník pravý
alternativní popis obrázku chybí
Větev s plody a listy
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád slézotvaré (Malvales)
Čeleď slézovité (Malvaceae)
Rod kakaovník (Theobroma)
Binomické jméno
Theobroma cacao
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakaovník pravý (Theobroma cacao) je stálezelený strom z čeledi slézovitých (Malvaceae), kde je zařazen v podčeledi Byttnerioideae. Původem pochází z tropické oblasti Jižní Ameriky, kde byl pěstován pravděpodobně již v 5. století. V dnešní době se pěstuje v tropech celého světa, ovšem největšími producenty kakaa jsou Ghana, Pobřeží slonoviny, Brazílie a Nigérie.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kakaovník pravý je stálezelený strom, který měří 5–8 m, má tlustý kmen s plstnatými větvemi. Listy jsou tmavě zelené, až 30 cm dlouhé, celokrajné a lesklé. Při rašení listů je jejich barva červená. Oboupohlavné květy, kde kalich je růžový a koruna bělavá, vyrůstají přímo na kmeni nebo na silných větvích, tato vlastnost se odborně nazývá kauliflorie neboli kmenokvětost.[2] Květy mají deset tyčinek ve dvou kruzích. Kakaovník kvete ve dvou hlavních vlnách, ale květy se tvoří v menším množství po celý rok. Plod je až 30 cm dlouhá protáhlá bobule žluté, hnědavé až červené barvy. Povrch je jemně hrbolatý, rozdělený deseti podélnými brázdami.[3] V různě tlustém perikarpu je obvykle pět komor a v každé z nich je 4-14 kulovitých až zploštělých semen, která jsou většinou obklopena bělavým míškem nakyslé chuti. Semena, tzv. kakaové boby, jsou asi 2 cm dlouhá. Kmen má průměr až 30 cm. Staré stromy mají kmen bílo-šedý a mladé stromy mají hnědavý kmen. Dřevo kakaovníku je žluté až červené. Strom se rozmnožuje převážně semeny.

Rozdělení druhu[editovat | editovat zdroj]

Tento druh se z pěstitelského a komerčního hlediska rozděluje do tří skupin.

Forastero[editovat | editovat zdroj]

Skupina, která je nejrozšířenější, představuje přes 90% světové produkce. Plody jsou elipsoidní, žluté; perikarp tlustý, tvrdý; semena zploštělá, trpké chuti. Roste planě v celém povodí Amazonky.

Criollo[editovat | editovat zdroj]

Tato skupina má plody pouze na kmenu, žluté nebo červené, povrch s výraznými brázdami a špičkou; perikarp tenký a měkký; semena kulovitá, výborné kvality, na trh se dostávají zřídka. Pěstuje se ve Střední Americe, na pobřeží Venezuely, na Madagaskaru a v Indonésii.

Trinitario[editovat | editovat zdroj]

Skupina, která vznikla v oblasti dolního Orinoka, pravděpodobně křížením dvou předchozích skupin, odtud se rozšířila na další ostrovy Karibské oblasti. Plody mají velkou variabilitu tvarů a zbarvení i kvality semen.

V hlavních pěstitelských oblastech kakaovníku pravého se pěstují různí kříženci výše uvedených skupin.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Semena se po uvolnění z bobulí fermentují, což trvá podle skupiny a podmínek 1-6 dní.[3] Fermentace probíhá působením vysoké teploty a kyseliny octové. Dále se za trvalého promíchávání suší při teplotách 80-130 °C. Následně se melou na kakaovou hmotu, z níž se lisováním oddělí tuk (kakaové máslo). Zbylá hmota poskytuje kakaový prášek, který je výchozí surovinou pro výrobu čokolády. Kakao obsahuje alkaloid theobromin, je příbuzný s kofeinem, má podobně povzbuzující účinky. Vylisovaný tuk (kakaové máslo) je za běžné teploty tuhý, nažloutlý, se specifickou chutí a vůní. Používá se při výrobě čokoládových cukrovinek. Semena jsou ceněna i jako koření, jimiž se ochucují některé masité a rybí pokrmy.[4]

Jiné využití[editovat | editovat zdroj]

Plody kakaovníku se využívají ve farmacii při výrobě čípků a v kosmetice.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Mexiku sloužily kakaové boby dříve jako platidlo a staly se základem mincovního systému.[5] Začátkem 17. století se kakao a čokoláda objevily v Evropě. Ludvík XIV. zavedl tyto pochutiny i do střední Evropy a v 18. století vznikly v Evropě první továrny na výrobu čokolády. Stromy kvetou bohatě, ale na jedné rostlině dozraje přibližně jen 5 % všech plodů. Čerstvě sklizené plody obsahují průměrně 8,5 % bílkovin, 53% tuku, 10 % sacharidů, 1-2 % theobrominu a 0,8 % kofeinu.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVÁK, Jan. Plody našich i cizokrajných rostlin. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2005. 96 s. ISBN 80-247-1251-2.  
  2. MICHALEC, Zdeněk. Člověk a rostliny. 1. vyd. Praha : Edice Kotva-Práce, 1977. 269 s.  
  3. a b c VALÍČEK, Pavel. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 1. vyd. Praha : Academia, 1989. 420 s. ISBN 80-200-0000-3.  
  4. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kakaovník pravý, s. 202.  
  5. LEHARI, Gabriele; COLDITZ, Peter. Exotické plody. 1. vyd. Praha : NS Svoboda, 2002. 95 s. ISBN 80-205-1032-X.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VALÍČEK, Pavel. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 1. vyd. Praha : Academia, 1989. 420 s. ISBN 80-200-0000-3.  
  • NOVÁK, Jan. Plody našich i cizokrajných rostlin. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2005. 96 s. ISBN 80-247-1251-2.  
  • LEHARI, Gabriele; COLDITZ, Peter. Exotické plody. 1. vyd. Praha : NS Svoboda, 2002. 95 s. ISBN 80-205-1032-X.  
  • MICHALEC, Zdeněk. Člověk a rostliny. 1. vyd. Praha : Edice Kotva-Práce, 1977. 269 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]