Korida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Korida v San Marcos, Mexiko.

Korida, nebo též býčí zápasy (španělsky Corrida de toros, nebo toreo), je tradiční představení provozované zvláště ve Španělsku, v Portugalsku a v některých zemích Střední a Latinské Ameriky. Aktéři této podívané, nazývaní jako toreadoři, pro potěšení publika zabodávají do býka kopí a poté ho usmrtí mečem. Jenom ve Španělsku je při zhruba 1700 zápasech ročně usmrceno asi deset tisíc býků.[1] Stále více lidí ale tuto tradiční podívanou považuje za formu týrání zvířat, proto je postupně zakazována, např. ve španělském Katalánsku nebo v některých zemích Latinské Ameriky, jako je Uruguay, Ekvádor a Kostarika.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Plaza de toros de la Malagueta, Málaga

Nejstarším dokladem býčích zápasů nebo spíše her, cílem nebylo býka zranit či zabít, jsou vyobrazení z paláce v Knóssu. V období mínojské kultury zde mladí muži, snad kněží, předváděli rituál známý jako taurokathapsina, při němž přeskakovali přes hřbet běžících býků. Podobné rituály jsou doloženy i z říše Chetitů, starověké Baktrie, Kanaánu a zřejmě i Harappské civilizace v Indii. Na území Španělska se býčí zápasy poprvé objevily v 1. století za vlády římského císaře Claudia, údajně šlo původně o zvyk z řecké Thesálie. V 6. století však bylo předvádění zvířecích zápasů zakázáno křesťanskou církví. Ze středověku nejsou o býčích zápasech žádné zprávy. Za renesance (zřejmě v důsledku obnovy zájmu o antiku a římskou kulturu) se býčí zápasy pořádaly na některých místech Španělska i v Itálii. S býky rád zápasil např. Cesare Borgia. První moderní korida se konala v Madridu roku 1726.

Býčí zápasy ve světě[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějším typem zápasu je klasická korida, rozšířená ve Španělsku a některých zemích Latinské Ameriky, včetně Mexika, Guatemaly, Venezuely, Paraguaye, Bolívie a Peru. Při zápase s jedním býkem je přítomno šest torerů: dva pikadoři na koních ozbrojení píkami, tři bandarilleros s opentlenými vrhacími oštěpy a jeden matador vybavený muletou a kordem. Býk je před zápasem důkladně vydrážděn ve zvláštní kleci v zázemí arény, odkud jej na daný signál vypustí. Nejprve proti býkovi nastoupí pikadoři. Jejich koně jsou od 30. let 20. století chráněni vycpaným oděním, ale i tak nejsou výjimkou jejich vážná zranění. Původně koně chráněni nebyli (jako to popisuje např. Hemingway ve své Fiestě) a býk jich v každém zápase zpravidla několik usmrtil. Alfred Brehm viděl v polovině 19. století zápas, při němž bylo šesti býky postupně usmrceno dvacet koní! Úkolem pikadora je pobodat býka dlouho, velmi ostrou píkou, zejména do oblasti šíje a plecí. Poté následuje druhé kolo, kdy nastoupí bandarilleros a zabodají býkovi do těla své bandarilly, asi 80 cm dlouhé opentlené oštěpy, jejichž hroty mají zpětné háčky. Jde o velmi rafinované týrání, mající zvýšit býkovu zuřivost, ale přitom jej poněkud oslabit před vystoupením matadora. Bandarilly býkovi působí bolest a není možno je setřást. Zuřící býk se jich snaží zbavit a bandarilly při tom do sebe s třeskem naráží, což býka ještě vice stresuje. Nakonec vystupuje matador, mající mezi torery výsadní postavení, je vedle býka hlavním aktérem koridy. Matador je vybavený muletou, jíž odvádí býkovy útoky od svého těla a jeho zbraní je kord. Zpravidla nechá býka několikrát naprázdno zaútočit do mulety a nakonec, když býka dostal do vhodného postavení, jej probodne kordem. Někdy není bodnutí smrtelné a následují další rány kordem. Výjimečně se stává, že si publikum pro býka ještě před probodnutím vyprosí milost, což se děje máváním bílými šátky nebo kapesníky. V případě, že býk matadora vyřadí z boje, je proti němu nasazen další matador, býk tedy zápas nemůže "vyhrát". Probodnutý býk obvykle není ihned mrtvý, matadorův kord zpravilda projde jeho plícemi a jen zřídkakdy zasáhne srdce. Jeden z pomocníků proto dává býkovi řeznickým nožem ránu z milosti, v minulosti usmrcoval i vážně zraněné pikadorské koně. Býka potom pomocný personál přiváže za rohy na dvě lana a spřežení mul či mezků jej vytáhne z arény- Usmrcený býk se v zázemí arény nebo na blízkých jatkách rozbourá. O maso je značný zájem. V jednom zápase obvykle bojuje šest býků se třemi matadory. Ve Španělsku existují i jiné formy býčích zápasů. Jedním z nich je v okolí Valencie toro embolado, při němž se býkovi upevní na rohy koule ze slámy, hadrů namočených v oleji či jiný hořlavý materiál a při vypuštění býka se zapálí. Vyděšený býk s hořícími rohy se vypustí do ulic, lidé ho dráždí, utíkají před ním, cílem není býka usmrtit. Ve městě Tordesillas se zase koná 8. září fiesta zvaná toro de la vega, při níž je na vytyčené dráze městskými ulicemi býk pronásledován jezdci na koních, vyzbrojenými píkami. Jezdci se snaží býka probodnout, oceňuje jak první rána, tak smrtelné bodnutí. Pokud býk proběhne trasu rychleji než jezdci, dostává milost.

Toreador při práci s muletou
Toreador při obrátce (Arles, Francie)

Různé formy býčích zápasů jsou rozšířeny i jinde ve světě, na rozdíl od španělské koridy při nich ale býci vesměs nejsou zabíjeni. Při portugalské koridě není býk usmrcován, jízdní toreador zvaný cavaleiros do něj musí zabodnout čtyři bandarilly (opentlené vrhací oštěpy). Poté nastoupí neozborjení pěší zápasníci forcados, kteří se snaží býka drážděním unavit. Vyčerpaný býk je po zápase odveden do zázemí arény a podle vážnosti zranění buď ošetřen nebo utracen. Na Azorských ostrovech je znám zápas tourada à corda, kdy se skupina mladých mužů snaží přemoci býka uvázaného na laně, unavit ho a povalit na zem. Zápas se provozuje v ulicích. V severním Španělsku, hlavně v Navaře a v kraji La Rioja se provozuje recortes, forma býčích zápasů, při nichž býci nejsou zabíjeni, cílem je dráždění býka, obratné uskakování nebo přeskoky přes jeho hřbet. Podobný zvyk je znám i z baskické části Francie. Obdobným sportem je i kapea.

V jižní Francii, zvláště ve městech Nimes a Arles, se pořádají býčí zápasy či spíše vystoupení zvané Course libre. Zápasníci zvaní razatuerové se při zápase snaží strhnout červenou kokardu, kterou má býk přivázanou k rohům. Jedinou zbraní zápasníka je rukavice s háčky, jimiž je kokarda zachycována. Pokud se zápasníkovi nepodaří býkovi kokardu strhnout během 20 minut, vítězí býk. Při těchto zápasech jsou používáni volně žijící býci z oblasti Camargue a po zápase jsou býci vraceni na pastviny. Býčí zápasy zvané jallikattu se pořádají v jižní Indii a připomínají spíše americké rodeo. S býky zápasí neozbrojení silní muži acílem je býka povalit doslova "na lopatky" Podobné zápasy, jejichž cílem není usmrcení býka, se konají i na některých místech v Africe (např. na ostrově Pemba) a v jižní Arábii, užívá se při nich i jakási muleta, obvykle vyrobená z rohoží.

Dalším typem zápasů jsou souboje dvou býků proti sobě, známé z Vietnamu, Thajska nebo japonského ostrova Okinawa a dokonce i z Bosny, někdy proti sobě místo býků zápasí krávy, což je známo z některých částí Švýcarska.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Obhájci býčích zápasů často zdůrazňují, že si býci, určení ke koridě před svým "vystoupením" užijí 3-4 roky luxusního života, nesrovnatelného s životními podmínkami býků chovaných v zemědělství. Tvrdí se také, že při samotném zápase je býk tak vydrážděn, že kvůli vysoké hladině adrenalinu téměř necítí bolest. Samotné usmrcení býka matadorem je srovnatelně rychlé jako obvyklá porážka. Navíc existuje teoretická možnost, že býk svou statečností vzbudí obdiv diváků a ti si pro něj vyžádají milost. Takové případy však obvykle končí utracením býka v zázemí arény, neboť zranění jsou obvykle příliš vážná, než aby mohl být vyléčen.

Odpůrci zdůrazňují krutost a rafinovanost týrání býka pomocí bodců, kopí a bandarillas (opentlených vrhacích oštěpů), které mají za úkol postupně zvyšovat bolest a tím i zuřivost zvířete. Je možné, že při závěrečném souboji s matadorem býk bolest necítí, ale předtím jistě ano. Kritizováno je i "nesportovní" chování matadora, který často před útočícím býkem poklekne, čímž vyjadřuje podřízenost, ale vzápětí opět zaútočí. Terčem kritiky je i chování diváků, které krvavá podívaná často uvede do stavu nadšení a extáze.

Nehody při koridě[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 došlo při koridě ke tragické události, býk jménem Marqués vypíchl toreadoru Juanu Josému Padillovi rohem oko.[3][4][5] V roce 2016 došlo při koridě, poprvé v 21. století, k úmrtí toreadora Víctora Barrii.[6][7]

Inspirace pro literaturu a umění[editovat | editovat zdroj]

Manet, ÉdouardLe Torero mort

Býčí zápasy jsou kontroverzní téma. Mezi slavnými osobnostmi se najde mnoho jejich odpůrců i obdivovatelů. Mezi odpůrci převažují ochránci zvířat a zoologové, jako byl už v 19. stol. Alfred Brehm a později např. Konrad Lorenz. Z našich autorů býčí zápasy odmítal např. Karel Čapek.

Korida se ale také stala inspirací mnoha umělců, zejména, ale nejen, španělského původu. Patří k nim malíři Francisco Goya, Edouard Manet, Vasilij Surikov, Pablo Picasso či Joan Miró. V literatuře inspirovala např. Ernesta Hemingwaye nebo Federica Garcíu Lorcu, ve vážné hudbě ji ztvárnil zejména Georges Bizet ve své opeře Carmen. Koridou je inspirován také známý společenský tanec passo doble.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Korida: tak trochu morbidní zábava
  2. Katalánský parlament zakázal býčí zápasy
  3. Býk při koridě těžce zranil španělského toreadora | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2011-10-08 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
  4. Zraněný toreador přijde o oko, roh býka ochromil i tvář. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
  5. Býk těžce zranil španělského toreadora [online]. denik.cz, 2011-10-08 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
  6. Ve Španělsku zabil býk matadora, poprvé v tomto století [online]. novinky.cz, 2016-07-10 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. (česky) 
  7. ČTK. První smrt toreadora od roku 1992: španělskou hvězdu Barria zabil býk v přímém přenosu. Aktuálně.cz [online]. 2016-07-10 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]