Francisco Goya

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Goya. Další významy jsou uvedeny v článku Goya (rozcestník).
Portrét Francisca Goyi, autor Vicente López y Portaña (1826). Olej na plátně, 93 × 75 cm, Museo del Prado, Madrid

Francisco José de Goya y Lucientes (30. březen 1746, Fuendetodos16. duben 1828, Bordeaux) byl španělský malířrytec romantismu.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30. března 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. Vyrůstal v Zaragoze a ve 14 letech se učil u uměleckého přítele svého otce Josécandy. Roku 1763 odjel do Madridu s cílem přihlásit se na Královskou akademii San Fernando, kde však nebyl opakovaně přijat. Setkal se však s Franciscem Bayeu. Roku 1769 odešel do Itálie, kde získal čestné uznání v soutěži pořádané akademií v Parmě.

Vzestup v kariéře[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Zaragozy roku 1771 získal první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňovaly. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. Roku 1774 dostal Goya od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval se natrvalo do Madridu.

La cometa, 1777–78, jedna z Goyových tapiserií

Roku 1780 by Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda. V roce 1783 si královský ministr hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. Následovali další příslušníci aristokracie, takže se Goya stal vyhledávaným portrétistou. Roku 1786 byl Goya jmenován královským malířem (Pintor del Rey) s ročním platem 15 000 reálů. Svými portréty si Goya získal slávu a obdržel čestné tituly. V roce 1789 se stal dvorním malířem (Pintor de Cámara) a v roce 1799 pak prvním dvorním malířem (Primer Pintor de Cámara) s ročním platem 50 000 reálů. Roku 1795 byl jmenován ředitelem královské akademie.

Goya svým modelům nelichotil. „Ozdobil je šerpami a navlíkl do bohatých šatů, ale nenamaloval ani trůn, ani erb nijak se nepokusil podtrhnout vznešené postavení tohoto rodu králů a královen z milosti boží.“1

Španělské ženy, Majas[editovat | editovat zdroj]

Maja znamená ve španělštině mladou, pěknou ženu se zálibou v provokativním vystupování. Majas se živily prodejem jedlých kaštanů a pomerančů. Živily i své manžele. Od ostatních se lišily svým zevnějškem : vlasy zakryté síťkou, pestré šaty s hlubokým výstřihem, které odhalovaly nohy ke kotníkům. Během doby se tato skladba oblečení stala módní i ve vyšších kruzích na protest proti francouzské módě až se dnes chápe téměř jako národní kroj.

Rozmary - Los Caprichos[editovat | editovat zdroj]

Roku 1792 vytvořil Goya poslední kartony k tapiseriím. Poté odcestoval do Andalusie, kde vážně onemocněl a ohluchl. 1793 se Goya vrátil do Madridu a začal znovu pracovat. Jeho práce se ale začala značně lišit od předchozí tvorby. V tomto roce vyhlásila Francie Španělsku poprvé válku.

Roku 1799 vydal Goya Rozmary - Los Caprichos, soubor 80 leptů. Lepty mu poskytly možnost oslovit širší publikum. K častým námětům patřily noční můry, společenská kritika neřestí, výstředností a bláznovství zosobňovaných španělskými hidalgy. 15% španělské populace se hlásilo ke šlechtickému původu, byli tedy hidalgové. To byl pro mnohé důvod, proč nepracovat. Proto je Goya zobrazoval posměšně jako osly.

Spánek rozumu plodí nestvůry“. Francisco Goya

Goyův autoportrét 1795-1797, Metropolitan Museum of Art, New York

Počátek 19. století: Hrůzy války[editovat | editovat zdroj]

Roku 1807 navzdory paktu neutrality zahájila francouzská vojska v čele s císařem Napoleonem invazi do Španělska. 2. května 1808 propuklo v Madridu lidové povstání proti francouzské nadvládě, bylo ale krutě potlačeno. Začala španělská válka za nezávislost, která trvala pět let. Z toho období pochází další známý Goyův cyklus s názvem Hrůzy války.

V roce 1810 začal Goya pracovat na souboru leptů Hrůzy války a zároveň portrétoval Josepha Bonaparta, Napoleonova bratra, kterého císař Francouzů dosadil na španělský trůn.

O dva roky později, tedy v roce 1812, zemřela Goyova manželka Josefa Bayeu. O rok později se k němu nastěhovala Leocadia Weiss.

Po Napoleonově porážce a abdikaci (1814) se vrátil do Španělska král Ferdinand VII., který zahájil tvrdé represe vůči liberálům. Goya zůstal dvorním malířem a vytvořil historické obrazy Druhý květen 1808 a Třetí květen 1808. Musel se však hájit před inkvizicí proti obvinění z obscénnosti kvůli obrazu Nahá maja (Maja desnuda). Akty v této době církev zakazovala a konfiskovala. Z toho důvodu vytvořil Goya podobný obraz Oblečená maja. Oba portréty, nahé i oblečené Maji, věnoval malíř hraběti Godoyovi, nejmocnějšímu muži Španělska. Ten, protože si byl vědom zákazu, ukazoval svým návštěvníkům jeden nebo druhý obraz, podle toho, co byli zač.

Roku 1816 vydal Goya sérii 33 akvatint s názvem „Umění býčích zápasů“ - Tauromaquia. Motivy koridy prochází celým Goyovým dílem.

20. léta : Černé malby[editovat | editovat zdroj]

Po válce s napoleonskou Francií následovala ve Španělsku občanská válka. Zemi ovládl chaos, strach a zoufalství. Útlaku ze strany vlády následoval silný lidový odpor. V letech 1820-23 pokryl Goya stěny dvou místností svého domu tzv. černými malbami. V roce 1824 odjel Goya do Francie do exilu, kde žilo mnoho jeho španělských liberálních přátel. Roku 1825 vydal litografie Býci z Bordeaux.

V roce 1826 se Goya nakrátko vrátil do Madridu, aby požádal o uvolnění z funkce dvorního malíře. Král mu vyhověl a milostivě mu přidělil roční penzi 50 000 reálů. Vrátil se do francouzského města Bordeaux, kde pak maloval žánrové scény jako Mlékařka z Bordeaux a církevní fresky. Ke konci života se Goya ve své práci často zaměřoval na výjevy ze života významných světců a zázraky, které vykonali. Církevní náměty lze chápat jako jeho snahu o usmíření s církví a obrácení se k duchovnímu životu v předtuše blížící se smrti.

Mlékařka z Bordeaux, 1825–27. Je to třetí a poslední obraz, na kterém je asi znázorněna Goyova družka Leocadia Weiss.

Goyův vliv stoupal zároveň s tím, jak se v jeho díle objevovaly subjektivní a revoluční prvky, a to v době, kdy tyto směry nebyly ve výtvarném umění dominantní. Důrazem na popředí a zamlžené pozadí předcházel Goya dílo Édouarda Maneta.

Goya byl královským portrétistou stejně jako kronikářem historie. Vytvořil cyklus obsahující 80 rytin, nazvaný Los Caprichos (Rozmary). Ten měl znázorňovat to, co nazýval „nespočetné slabosti a pošetilosti, které se nacházejí v kterékoli civilizované společnosti a běžné předsudky a podvodné praktiky, které zvyk, ignorance nebo sebezahleděnost přetvořily v obyčejné.“[1]

Rodina Karla IV., olej na plátně 280 x 336 cm, 1800, Museo del Prado, Madrid, skupinový portrét

Namaloval také skupinový portrét rodiny španělského krále Karla IV. a portrét Ferdinanda VII.. Jeho bohatá tématická šíře postupovala od námětů bohatých oslav pro tapiserie přes kreslené postavičky obyčejných lidí až po válečné scény, zobrazující líté boje a mrtvá těla. Tento tématický vývoj odrážel ztemňování jeho mysli.

Současní vědci se domnívají, že olovo obsažené v jeho barvách mu roku 1792 způsobilo ztrátu sluchu. Krátce před smrtí se stáhl do ústraní a pracoval na vystrašujících a temných výjevech šílenosti, vzteku a fantazie. Styl těchto černých maleb (Pinturas Negras) předznamenal příchod expresionistického malířství.

Poté co Napoleon Bonaparte uchvátil moc ve Španělsku, odešel Goya na odpočinek do své vily „Quinta del Sordo“ (Sídlo hluchého). Některé z jeho obrazů znázorňují scény z války, plné hrůzy a děsu.

Zemřel slepý a hluchý 16. dubna 1828, v dobrovolném exilu v Bordeaux.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nahá Maja, olej na plátně, 97 x 190 cm, kolem 1800, Museo del Prado, Madrid
Oblečená Maja, olej na plátně, 95 x 190 cm, kolem 1803, Museo del Prado, Madrid

Jedny z nejznámějších Goyových maleb jsou Nahá Maja (La Maja desnuda) a Oblečená Maja (La Maja vestida). Znázorňují stejnou ženu ve stejné pozici, avšak jednou nahou a podruhé oblečenou. Obraz Oblečená Maja namaloval Goya po pobouření ve španělské společnosti, které vyvolala Nahá Maja. Odmítl na nahé Maji namalovat šaty a místo toho vytvořil zcela nový obraz.

Další dobře známé Goyovo dílo je Saturn požírající svého syna, které zobrazuje scénu z řecko-římské mytologie, kdy bůh Saturn pojídá dítě. Tato malba je jedna ze 14 obrazů v cyklu nazvaném Černé malby.

Mnoho Goyových děl lze obdivovat v madridském Museo del Prado, některé však i jinde ve světě, mimo jiné ve Spojených státech amerických.

Goyova díla a galerie, kde jsou vystavena:

Životopisy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Goya - pamětní deska v Bordeaux

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAGENOVÁ, R. M. HAGEN, R. Francisco Goya: 1746- 1828. Nakladatelství Slovart. Bratislava: 2004.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]