Gian Carlo Menotti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gian Carlo Menotti
Gian Carlo Menotti na fotografii Carla Van Vechtena, 1944
Gian Carlo Menotti na fotografii Carla Van Vechtena, 1944
Narození 7. července 1911
Cadegliano-Viconago, Itálie
Úmrtí 1. února 2007 (ve věku 95 let)
Monte Carlo
Národnost italská
Alma mater Curtis Institute of Music (od 1928)
Milánská konzervatoř
Povolání hudební skladatel a libretista
Partner(ka) Samuel Barber
Děti Francis Menotti
Významná díla Amahl a noční návštěvníci
Amélie jde na ples
Stará panna a zloděj
Konzul
Ocenění Guggenheimovo stipendium (1946)
Donaldson Awards (1949)
Pulitzerova cena za hudbu (1950)
Peabodyho cena (1951)
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1981)
Kennedy Center Honors (1984)
George Peabody Medal (1987)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gian Carlo Menotti (7. července 1911, Cadegliano-Viconago, Itálie1. února 2007, Monte Carlo) byl americký skladatel a libretista italského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v italské obci Cadegliano-Viconago, nedaleko jezera Lago Maggiore v blízkosti švýcarských hranic. Byl šestým z osmi dětí Alfonse a Ines Menottiových. Jeho otec byl obchodníkem s kávou. Gian Carlo začal psát písně když mu bylo sedm let a v jedenácti již napsal na vlastní libreto svou první operu La morte di Pierrot (Smrt Pierota). V roce 1923 vstoupil na konzervatoř v Miláně.

Po manželově smrti se Ines Menottiová, v marné snaze zachránit manželův obchod s kávou, vydala do Kolumbie a syna vzala s sebou. V roce 1928 ho zanechala ve Filadelfii na konzervatoři (Curtis Institute of Music) a sama se vrátila do Itálie. Na základě doporučujícího dopisu manželky dirigenta Artura Toscaniniho byl přijat ke studiu skladby u Rosaria Scalera. Mezi jeho spolužáky byli mimo jiné Leonard Bernstein a Samuel Barber.

Barber se stal Menottiho partnerem v životě i v práci. Společně napsali libreto k Barberově nejznámější opeře Vanessa, která měla premiéru v Metropolitní opeře v roce 1958. Jako student pak často pobýval u Barberovy rodiny ve West Chestru v Pensylvánii. Po absolvování školy bydleli oba po čtyřicet let v domě v Mount Kisco ve státě New York. V roce 1974 Menotti adoptoval herce a krasobruslaře Francise "Chip" Phelana.

Ještě na škole ve Filadelfii napsal Menotti svou první „dospělou“ operu Amelia al Ballo na vlastní italský text. Kromě této, již jen dvě opery: Ilo e Zeus a L'ultimo selvaggio (Poslední divoch) komponoval na italský text. Opera Ilo e Zeus však nikdy v italštině provedena nebyla. Je hrána v anglickém překladu pod názvem The Island God (Bůh ostrova). Všechna další díla psal na vlastní anglický text. V roce 1939 si rozhlasová stanice NBC objednala operu pro rozhlasové vysílání. Vznikla tak opera The Old Maid and the Thief. Byla to první opera, kterou komponoval na vlastní anglický text a první opera psaná speciálně pro rozhlas vůbec. Podobně v roce 1951 zkomponoval na objednávku téže stanice vánoční operu pro televizní vysílání. Opera Amahl and the Night Visitors se stala první americkou televizní operou a měla takový úspěch, že se stala pravidelnou součástí vánočního programu televize NBC.

V průběhu válečných let zkomponoval mimo jiné Klavírní koncert F-dur (věnován českému klavíristovi Rudolfu Firkušnému, který jej premiéroval v roce 1945) a balet Sebastian. Rok po skončení války měla na Broadwayi premiéru jeho komorní opera The Medium, která dosáhla 212 představení. První celovečerní operu napsal až v roce 1950. Opera The Consul měla mimořádný úspěch. Je považována za jeho mistrovské dílo a získal za ni jak Pulitzerovu cenu za hudbu tak cenu Newyorského kruhu divadelních kritiků (New York Drama Critic's Circle Award). Příběh těžkého osudu člověka v evropském totalitním státě byl původně zamýšlen jako filmový scénář pro společnost Metro-Goldwyn-Mayer, nebyl však nikdy jako film realizován. Druhou Pulitzerovu cenu získal Menotti v roce 1955 za operu The Saint of Bleecker Street

Menotti rovněž zkomponoval několik baletů a chrámových skladeb. Pozoruhodéá jsou zejména kantáty The Death of the Bishop of Brindisi (1963) a Landscapes and Remembrances z roku 1976. Druhá z nich byla psána k dvoustému výročí vzniku Spojených států a zhudebňuje skladatelovy dojmy a vzpomínky na Ameriku. Rovněž cenná je malá mše Mass for the Contemporary English Liturgy psaná na objednávku římskokatolické arcidiecéze v Baltimore.

V roce 1958 založil Menotti v italském Spoletu Festival dei due mondi (Festival dvou světů), který si vzal za cíl přiblížit operní a symfonickou hudbu nejširší veřejnosti a dát příležitost mladým umělcům. Festival se stal neobyčejně oblíbeným. Po tři týdny každého léta Spoleto navštíví téměř půl milionu posluchačů. V roce 1977 pak založil obdobný festival i ve Spojených státech. Spoleto Festival USA se koná v Charlestonu v Jižní Karolíně. Menotti oba festivaly řídil až do své smrti. V současné době ho v této funkci vystřídal jeho adoptivní syn Francis.

Obdobný festival vznikl v roce 1986 i v Melbourne v Austrálii. Menotti jej vedl do roku 1988, ale pak se pro přílišné pracovní vytížení jeho řízení vzdal a jméno Spoleto Festival si odnesl. Festival v současné době pokračuje pod názvem Melbourne International Arts Festival.

Zemřel v Monaku, kde v posledních letech života bydlel, ve věku 95 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Amelia al ballo (Amélie jde na ples), 1936
  • The Old Maid and the Thief, rozhlasová opera (1939)
  • The Island God, (1942)
  • The Medium, 1946
  • The Telephone, 1947
  • The Consul, 1950
  • Amahl a noční návštěvníci, television opera, (1951)
  • The Saint of Bleecker street (Svatá z Bleeckerovy ulice), 1954
  • Maria Golovin, 1958
  • Labyrinth , televizní opera (1963)
  • The Last Savage, (1963)
  • The Most Important Man in the World, (Nejdůležitější muž světa), 1971
  • Tamu-Tamu, (1973)
  • The Egg, (1976)
  • The Hero, (1976)
  • The Trial of the Gypsy, (1978)
  • La loca, (1979)
  • The Boy Who Grew Too Fast, (1982)
  • Goya, 1986
  • The Wedding (Giorno da Nozze) (1988)

Dětské opery[editovat | editovat zdroj]

  • Martin's Lie (Martinova lež), 1964
  • Help! Help! The Globolinks!, 1968
  • Chip and his Dog, (1979)
  • The Bride from Pluto (Nevěsta z Pluta), 1982
  • The Singing Child (Zpívající dítě), 1993

Balety[editovat | editovat zdroj]

  • Errand into the Maze (1947)
  • Sebastian (1944)
  • The Unicorn, the Gorgon and the Manticore (The Three Sundays of a Poet) (1956)

Vokální díla[editovat | editovat zdroj]

  • For the Death of Orpheus (pro tenor, sbor a orchestr, 1990)
  • Llama de Amor Viva (pro baryton, sbor a orchestr, 1991)
  • Missa O Pulchritudo, mše pro sóla, sbor a orchestr, 1979)
  • Moans, Groans, Cries, and Sighs (pro šestihlasý sbor, 1981)
  • Muero porque no muero (kantáta, 1982)
  • My Christmas (pro mužský sbor a komorní soubor, 1987)
  • The Death of the Bishop of Brindisi (kantáta pro mezzosoprán, bas, sbor, dětský sbor a orchestr, 1963)

Orchestrální skladby a koncerty[editovat | editovat zdroj]

  • Fantasie pro violoncello a orchestr (1976)
  • Triplo concerto a tre for 9 soloists and orchestra (1970)
  • Houslový koncert a-moll (1952)
  • Apocalypse (1951)
  • Introduction, March & Shepherd's Dance (orchestrální suita z většího díla, 1951)
  • Sebastian (suita z baletu, 1945)
  • Klavírní koncert F-dur (1945)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Trio pro klarinet, housle a klavír (1996)
  • Nocturno pro zpěv, harfu a smyčcový kvartet (1982)
  • Cantilena e scherzo pro harfu a smyčcový kvartet (1977)
  • Suita pro dvě violoncella a klavír (1973)
  • Ricercare and Toccata (na téma z opery The Old Maid and the Thief, klavír, 1951)
  • Poemetti per Maria Rosa (12 skladeb pro děti, klavír, 1937)

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Canti della lontananza (1967)
  • Five Songs (1983)
  • The Hero (1952)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]