Intervence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Intervence (rozcestník).

Intervence (z lat. intervenire, zasahovat, vstupovat do něčeho), česky zásah, představuje vnější zásah do nějakého procesu za účelem jej ovlivnit, změnit. Nejčastěji se tento pojem objevuje v ekonomice, společenských a mezinárodních vztazích.

Jde o úmyslná omezení přirozeného plynutí světa, zásah do jinak i nezávisláho, samostatně fungujícího systému, do té doby třeba i samoregulujícího se, s cílem upravit jeho chování nebo stav podle představ zasahujícího orgánu, zpravidla s vidinou vyššího dobra, anebo aspoň preventivnímu zamezení budoucím ztrátám, jako je např. tragédie obecní pastviny, formou přímého omezení, bez důvěry v dostatečnost již existujících pravidel. Druhou stránkou věci pak je vypořádání nákladů na provozování buď trvalého zasahování, nebo vypořádání náhrad těchto nákladů subjektům ovlivněným tím novým intervenčním pravidlem, vytvorěným např. zákonem či vyhláškou.

Politika a právo[editovat | editovat zdroj]

Aktérem intervencí do ekonomiky je typicky veřejná správa:

Intervence do ekonomiky[editovat | editovat zdroj]

Ekonomickou intervencí se zpravidla rozumí zásah státu (či jiného subjektu) do tržních či ekonomických procesů. Veřejně prezontován pak takový zásah může být jako "jen mimořádný", oznámení o ukončení takových dočasných omezení už ale nejsou slyšet tak často.

Nejznámějšími příklady jsou například:

  • státní výkupy zemědělských produktů. např. odkupováním nebo prodejem komodit státem do/ze státních rezerv
  • nebo nařizováním cen ostatním, když se stát obchodu ani neúčastní, případně nastavení maximální/minimální ceny zboží třetím stranám;
  • zásahy centrálních bank do vývoje kurzů svých měn, např. i skrytá devalvace měny, tedy okrádání vlastních občanů státem, zejména jejich celoživotních úspor na důchod. A to na základě přesvědčení jen několika lidí, že umělým navyšováním inflace konají dobro.

Aktivity interventů se neomezují jen odborná ekonomická témata, ale pokrývají všechny myslitelné aspekty běžného života:

Přínosy a důsledky intervencí[editovat | editovat zdroj]

Samostatnou a často opomíjenou kapitolou zůstává vyhodnocení skutečných přínosů zásahu oproti očekáváním. Úředník totiž nechápe význam zpětné vazby: Nejen neví, že se velikost zásahu musí neustále přizpůsobovat momentálnímu stavu věci, že nastavení jeho intervence odpovídalo předešlému okamžiku, a to že vyhovovalo jen chvíli a muselo by se pro další období zas změnit.[1] Na takové úpravy mu ani nebyly nastaveny organizační procesy, v těžkopádné byrokracii, jejíž je součástí.

Dále intervent ani nemá jak zjišťovat skutečný stav věci, aby nastavení opravil pro další období: Nejen úředník, ale nikdo nezná model společnosti, jeho přenos, aby z pozorovaných předešlých výstupů určil nové vstupy a ještě i byl schopen předpovídat nové výstupy. Přínos intervencí je zpochybňován nebo intervence dokonce prohlašovány za negativní.[2]

Vliv intervencí na společnost[editovat | editovat zdroj]

Veřejný "regulátor" tak s občany jedná jako s podřízenými a rozkazuje jim:

  • Nastavuje omezení, která jsou sice postavená jen jako jednorázová, a jako dočasná i zamýšlená, tato intervenční opatření však nakonec nechává platit dlouhodobě.
  • Nepřizpůsobuje se potřebám občanů, ale občany nutí přizpůsobit se jeho regulacím, jeho ideálu: Vnucuje tak obyvatelům právě tu svou představu dokonalého světa, a to i jim navdory, skrze sankce.
  • Nereguluje na jednu hodnotu, nenastavuje novou rovnováhu, nýbrž původní rovnovážný bod svými zásahy jen vychyluje. A svými nařízeními ho vychýlený i nadále podpírá, za cenu průběžně narůstajících nákladů, na udržení toho pokřivení.

Náklady jako další daně[editovat | editovat zdroj]

Tyto náklady pak musí nést účastníci této pokřivené situace:

  • Buď je hradit přimo, skrze nově zavedené poplatky,
  • anebo je uhradí stát,
    • a náklady pak stát vybere od účastníků nepřímo skrze daně,
    • anebo si stát na intervenci půjčí, od občanů, a později tyto občany zdaní o to více, aby jim měl své dluhy z čeho splatit.

Další formou úhrady těchto nákladů jsou regulační poplatky aplikované paušálně na každého, ikdyby se věci neúčastnil, na různě definované skupiny obyvatel:

Taková témata se pak propírají v komunálních předvolebních kampaních.

Společenské vztahy[editovat | editovat zdroj]

Ve společenských vztazích se intervencí často rozumí přímluva významného příbuzného, známého nebo spojence, u jiných:

  • V soukromých mezilidských vztazích jde o formu diplomacie, požádat respektovaného člověka o pomoc při udobřování se s jinými.
  • Podobně může intervenovat mentor či mecenáš, něco vyřídit ve prospěch svého chráněnce. Pak jde o protekci či protežování, a to i bez negativního pejorativního zabarvení.
  • V případě požadavku například na kladné vyřízení nějaké žádosti, tedy institucionální věci, například ve firmách přednostní vyřízení objednávky či urychlení proplacení faktury: To už pak jde o formu korupce.

Při jednání s úřady nelze změnu přístupu očekávat, nelze spoléhat na společenská pravidla slušného chování, protože úředník se ze zákona musí ke všem chovat stejně, aby nediskriminoval, navíc může jednat jen v rámci pravomocí a postupů předepsaných mu zákony. Naopak je to stát zastoupený úřadem, kdo intervenuje do mezilidských vztahů a vstupuje člověku do života, až absurdně necitlivě jako ze zvůle úřednické moci:

  • regulace porodnosti pod hrozbou trestu, například v Číně platí pro majoritní etnikum už mnoho let.
  • zásah sociální služby v rodině, vedoucí až k odebrání dětí - jako nástroj pro ochranu nezletilých, ale i jako projev úřednické arogance.
    • po odebrání ještě následné odmítnutí jejich navrácení, ačkoli i policie odmítla vůbec začít se stíháním, postrádajíce jakékoli důkazy o týrání.[3] Dokonce tyto děti, stále občany České republiky, nechal adoptovat norskými rodinami.
    • Anebo naopak Český stát skrze své úředníky ve prospěch svých občanů neintervenuje.[4] A to i navzdory, že v pasu mají napsáno, že jsou pod jeho ochranou.[5]

I bez vztahu ke zde výše uvedeným konkrétním příkladům, bylo ukázáno, že skutečná korupce je problémem nejen státních institucí, ale dokonce především jejich.[6] Úředník nejen že neumí prioritizovat svá řešená témata, ale ze své pozice k tomu ani nemá možnosti: Nemá zpětnou vazbu, jak určovat cenu ani závažnost věcí.[6] Tedy ne žádné oficiální či procesní: Jedinou jeho zpětnou vazbou mu jsou přinášené úplatky, které mu jediné poskytují náznak tržní významnosti a tedy nástrojem pro optimalizaci.[6] Z pohledu jeho klienta / žadatele je tedy intervence úplatkem naprosto racionální tržní argument ve svůj prospěch, prověřený tisíciletou praxí po celém světě.[6]

Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

Intervence na poli mezinárodních vztahů představuje zásah jiného státu do mezinárodních či vnitrostátních procesů a záležitostí jiných států. Může mít podobu:

  • čistě diplomatického protestu (prostý protest),
  • čistě diplomatického nátlaku (protest spojený s hrozbou sankcemi či ultimátem),
  • reálného diplomatického či ekonomického nátlaku (zrušení zastupitelství, zavedení víz, odpírání víz, mimořádná cla, embargo).
  • Nejtěžší formou intervence je pak intervence vojenská.

Důvody pro takové intervence jsou buď obranné a bezpečnostní, nebo jde o prosazování vlastních mocenských zájmů, tedy o projev imperialismu:

Zásahy do přírody[editovat | editovat zdroj]

Ať vědomě či nevědomky, ať už úmyslně, nebo nechtíc, lidstvo podstatným způsobem zasahuje do přírody. A tyto intervence jsou při uvážení jejich důsledků naprosto zásadní:

Člověk, jako živočišný druh, je jeden z mála tvorů, který má výsadu podstatně a vědomě zasahovat do svého životního prostředí a přetvářet ho podle svých představ. Tato schopnost je jedním ze základních předpokladů civilizace.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Němeček: Regulaci úředník nerozumí aneb wopička na gumičce, video na youtube.com, záznam z diskuse ze dne 23.8.2014, organizoval Martin Javůrek. Publikováno 28. 9. 2014.
  2. Politický program Strany svobodných občanů, svobodni.cz
  3. Vzkaz z Norska: Barnevernet šikanuje, chybu při odebrání dětí nepřizná, lidovky.cz: rozhovor s Andrejem Ruščákem. Zveřejněno 26. ledna 2015, 5:00. Kauza odebrání dvou synů paní Michalákové a bránění v přístupu k nim, Norsko a ČR, 2014-2015.
  4. Petr Mach: Europoslanec Mach (Svobodní) žádá ministryni Marksovou o schůzku, Otevřený dopis ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové Tominové: Žádost o schůzku ve věci zadržovaných českých děti v Norsku. "jde o šikanu matky úřadem, který nedbá". Zveřejněno na parlamentnilisty.cz, 22. 1. 2015 19:40.
  5. České děti v Norsku, české pasy – dva pohledy na totéž DOPLNĚNO! - "Držitel českého cestovního pasu je pod ochranou České republiky." Zveřejněno na vlkovobloguje.wordpress.com, Leden 22, 2015, vlkp.
  6. a b c d Pavel Ryska, Jan Průša: Korupce - Ekonomie vs. mýty. Vydal Institut Václava Klause, publikace č. 6/2013. Vydání první, prosinec 2013, ISBN: 978-80-87806-03-6, 102 stran, brožura.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]