Leopold II.

Leopold II.
	Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský etc.
	Leopold II. na dobovém obrazu.
Doba vlády	1790–1792
Korunovace	6. září 1791
Narození	5. května 1747; Vídeň, Habsburská monarchie
Úmrtí	1. března 1792 (44 let); Vídeň, Habsburská monarchie
Pohřben	Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce	Josef II.
Nástupce	František I.
Potomci	Marie Terezie; František; Ferdinand; Marie Anna; Karel Ludvík; Alexandr Leopold; Albert (1773–1774); Maxmilián (1774–1778); Josef Antonín; Marie Klementina ; Antonín Viktor; Marie Amálie; Jan; Rainer Josef; Ludvík; Rudolf Jan
Dynastie	Habsbursko-Lotrinská
Otec	František I. Štěpán Lotrinský
Matka	Marie Terezie
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold II. (5. května 1747 Vídeň – 1. března 1792 Vídeň) byl předposlední císař římský, král český, král uherský, markrabě moravský, velkovévoda toskánský (jako (Petr) Leopold I.) atd. z dynastie habsbursko-lotrinské.

Toskánský velkovévoda

Byl až devátým dítětem královny Marie Terezie, ale vzhledem k množství dcer druhým nejstarším synem, který se dožil vyššího věku. V roce 1765 se oženil s dcerou španělského krále Karla III. Marií Ludovikou.

V témže roce zdědil po otci Františku I. Štěpánovi Lotrinském velkovévodství toskánské a usídlil se ve Florencii.

Z tohoto místa sledoval překotné reformní počínání svého bratra Josefa II. na trůně ve Vídni a na rozdíl od něj se stal postupně otcem 16 dětí, jimž se po zdravotní stránce převážně dařilo dobře. Tři čtvrtiny z nich byli synové.

Prováděl reformy (zrušení cechů, zrušení toskánské armády a její nahrazení občanskou milicí, zrušení trestu smrti…) v postupných krocích a pokud možno v takové podobě, aby nevyvolávaly konflikty.

Nebyl však zároveň zastáncem budování mohutného centrálního aparátu, který vznikal v sídle habsburské monarchie.

Bratr Josefa II.

V posledních letech své vlády v Toskánsku se začal obávat vzrůstajících nepokojů v Německu a Uhersku – dominií jeho rodiny – které byly přímým důsledkem metod vládnutí jeho bratra. Leopold a Josef byli k sobě citově připoutaní a často se setkávali před i po smrti jejich matky. Když ho ale už těžce nemocný Josef požádal, aby přišel do Vídně a stal se spoluvládcem, Leopold se vyhnul odpovědi.

Věděl, že bude muset nastoupit vládu po Josefovi, ale nechtěl zdědit jeho nepopularitu. Když Josef II. 20. února 1790 zemřel, pobýval Leopold ještě stále ve Florencii a odcestoval až 3. března.

Král a císař

Památník u příležitosti Leopoldovy korunovace, Frankfurt, 1790.

Do Vídně se tedy Leopold přesunul až po smrti bezdětného bratra v roce 1790 jako posléze korunovaný císař Svaté říše římské a král uherský Leopold II. Rychle se rozhodl řešit zděděné problémy, jež se nahromadily především v posledním roce Josefovy vlády.

Pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu a církev si na druhé straně přiblížil, když vrátil výchovu kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Uvolnil také pořádání pro lid dříve obvyklých procesí či poutí. Byl otevřený k návrhům z nejrůznějších stran, protože věděl, že čím více jich bude, tím si bude moci vybrat více času na jejich prostudování a sloučení, které často ani nebude možné.

Klid se snažil nastolit i na dalších místech, kde jeho předchůdce vyvolal rozpory. Rychle ukončil mírem ve Svišťově tažení na Balkáně proti Turkům, protože potřeboval uklidnit Prusko. Podařilo se mu brzy zvládnout neklidnou situaci i na území Uher a povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii).

Postupem času věnoval stále větší pozornost Francii, kde již dávno zuřila revoluce, která se osobně dotýkala jeho sestry Marie Antoinetty, a která především hrozila překročit hranice v podobě odezvy v jiných zemích. Vydal tedy s pruským králem Fridrichem Vilémem II. v Pilnici v srpnu 1791 deklaraci, na jejímž základě byla v únoru příštího roku mezi Pruskem a habsburskou monarchií uzavřena spojenecká smlouva namířená proti revoluční Francii.

Vztah k českým zemím

Z pohledu Čechů se odlišoval od svého bratra i tím, že nechal vrátit svatováclavské klenoty do Prahy a 6. září 1791 se v katedrále sv. Víta nechal korunovat českým králem. Císař česky rozuměl a v centru Čech tehdy dokonce pobyl několik týdnů.

Nejen Praha žila několik měsíců touto událostí – u příležitosti takovéto vzácné návštěvy se technika předháněla s uměním, když se v Klementinu konala první česká průmyslová výstava a v Nosticově divadle byla pro změnu hrána objednaná Mozartova opera La Clemenza di Tito. Nový panovník byl přístupný mnoha setkáním, takže bylo možné, aby se přímo seznámil např. s názory Josefa Dobrovského.

Úmrtí

Císař Leopold II. zemřel nečekaně rychle, sotva stačil stabilizovat poměry v zemi a její vnější vztahy. Podle rodové tradice bylo mrtvé tělo rozděleno na tři části. Nabalzamované tělo bylo pochováno v Toskánské hrobce, která je součástí Císařské hrobky pod kostelem kapucínů ve Vídni. Jeho srdce je uloženo v Hrobce srdcí v augustiniánském kostele a vnitřní orgány ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály. Jeho kenotaf (prázdný náhrobek) od Franze Antona Zaunera se nachází v kapli sv. Jiří v augustiniánském kostele.

Potomci

Leopold měl se svou ženou Marii Ludovikou Španělskou 16 dětí (12 synů a 4 dcery):

1. Marie Terezie (1767–1827) ∞ 1787 saský král Antonín
2. František (1768–1835), jako František II. císař Svaté říše římské a jako František I. císař rakouský

∞ 1788 Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790)
∞ 1790 Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (1772–1807)
∞ 1808 Marie Ludovika Beatrix z Modeny (1787–1816)
∞ 1816 Karolína Augusta Bavorská (1792–1873)

3. Ferdinand (1769–1824), velkovévoda toskánský ∞ 1790 Luisa Neapolsko-Sicilská
4. Marie Anna (1770–1809)
5. Karel (1771–1847), generál ∞ 1815 Jindřiška Nasavsko-Weilburská
6. Alexandr (1772–1795), uherský palatin
7. Albert (1773–1774)
8. Maxmilián (1774–1778)
9. Josef (1776–1847), uherský palatin

∞ 1799 Alexandra Pavlovna
∞ 1815 Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu
∞ 1819 Marie Dorotea Württemberská

10. Marie Klementina (1777–1801) ∞ 1796 František I., král Obojí Sicílie a vévoda z Kalábrie
11. Antonín Viktor (1779–1835)
12. Marie Amálie (1780–1798)
13. Jan (1782–1859), generál a krátce zástupce císařství v parlamentu ve Frankfurtu v roce 1848.
14. Rainer Josef (1783–1853), lombardsko-benátský vicekrál ∞ 1820 v Praze Alžběta Savojská
15. Ludvík (1784–1864), člen rakouské státní rady a regent v období vlády císaře Ferdinanda I.
16. Rudolf Jan (1788–1831), olomoucký arcibiskup a kardinál

Portréty dětí Leopolda II.
Marie Terezie
(1767–1827)
František
(1768–1835)
Ferdinand
(1769–1824)
Karel
(1771–1847)
Alexandr
(1772–1795)
Josef
(1776–1847)
Marie Klementina
(1779–1835)
Antonín
(1777–1801)
Jan
(1782–1859)
Rainer
(1783–1853)
Ludvík
(1784–1864)
Rudolf Jan
(1788–1831)

Genealogie

**Předci Leopolda II. ve třech generacích**
Leopold II. Habsbursko-Lotrinský	Otec: František I. Štěpán Lotrinský	Děd: Leopold Josef Lotrinský	Praděd: Karel V. Lotrinský
			Prababička: Eleonora Marie Josefa Habsburská
		Babička: Alžběta Charlotta Orleánská	Praděd: Filip I. Orleánský
			Prababička: Alžběta Šarlota Falcká
	Matka: Marie Terezie	Děd: Karel VI.	Praděd: Leopold I.
			Prababička: Eleonora Falcko-Neuburská
		Babička: Alžběta Kristýna Brunšvická	Praděd: Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
			Prababička: Kristýna Luisa Öttingenská

Odkazy

Literatura

BĚLINA, Pavel; KAŠE, Jiří; KUČERA, Jan Pavel. Velké dějiny zemí Koruny české X. 1740-1792. Praha: Paseka, 2001. 768 s. ISBN 80-7185-384-4.
ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X.
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
PETRÁŇ, Josef. Leopold II. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 499-507.
VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7.
WEISSENSTEINER, Friedrich. Synové Marie Terezie. Praha: Ikar, 2005. 158 s. ISBN 80-249-0594-9.

Související stránky

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leopold II.
dilo opisující Leopoldovu korunovaci : Beschreibung der königl. hungarischen Krönung als Seine Apostolische Majestät Leopold der Zweyte zu Pressburg zum hungarischen Könige gekrönt wurde ... Wien: Hieronymus Löschenkohl, 1790. 57 s. - dostupné v Digitální knihovně UKB
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold II. na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Josef II.

Císař Svaté říše římské
1790–1792

Nástupce:
František II./I.

Předchůdce:
---

Král Haličsko-Lodomerský
1772–1792

Nástupce:
František I.

Předchůdce:
Josef II.

Chorvatský a slavonský král
1790–1792

Nástupce:
František I.

Předchůdce:
Josef II.

Český král
1790–1792

Nástupce:
František I.

Předchůdce:
Josef II.

Uherský král
1790–1792

Nástupce:
František I.

Předchůdce:
František I. Štěpán Lotrinský

Toskánský velkovévoda
Leopold I.
1765–1790

Nástupce:
Ferdinand III.

Předchůdce:
Josef II.

Rakouský arcivévoda
1790–1792

Nástupce:
František I.

Předchůdce:
Josef II.

Lucemburský vévoda
1790–1792

Nástupce:
František I.

Předchůdce:
Josef II.

Milánský vévoda
1790–1792

Nástupce:
František I.

Předchůdce:
Josef II.

Flanderský hrabě
Leopold I.
1790–1792

Nástupce:
František I.

Předchůdce:
Josef II.

Hlava dynastie
1790–1792

Nástupce:
František I.

Rakouští panovníci

Markrabata		Malý znak Rakouska.

Babenberkové	Leopold I. • Jindřich I. • Adalbert • Arnošt • Leopold II. • Leopold III. • Leopold IV. • Jindřich II. (do 1156)

Vévodové

Babenberkové	Jindřich II. (od 1156) • Leopold V. • Fridrich I. • Leopold VI. • Fridrich II.

Přemyslovci	Vladislav • Přemysl Otakar II.

Zähringové	Heřman VI. Bádenský • Fridrich I. Bádenský

Habsburkové	Rudolf I. • Albrecht I. • Rudolf III. • Fridrich I. • Leopold I. • Albrecht II. • Ota • Rudolf IV. • Albrecht III. • Leopold III. • Vilém • Albrecht IV. • Albrecht V. • Ladislav Pohrobek • Leopold IV. • Arnošt Železný • Fridrich IV. • Fridrich V. • Zikmund • Albrecht VI. (do 1453)

Arcivévodové

Habsburkové	Albrecht VI. (od 1453) • Fridrich V. • Maxmilián I. • Karel I. • Ferdinand I. • Maxmilián II. • Rudolf VI. • Matyáš • Ferdinand II. • Ferdinand III. • Leopold I. • Josef I. • Karel II. • Marie Terezie

Habsbursko-lotrinská dynastie	Josef II. • Leopold II. • František I. Rakouský (do 1804)

Císařové

Habsbursko-lotrinská dynastie	František I. Rakouský (od 1804) • Ferdinand I. • František Josef I. • Karel I.

rakouští princové, kteří byli titulární arcivévodové, jsou uvedeni v jiné šabloně