Petrohrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Sankt Petěrburk)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě v Rusku. O obci v České republice pojednává článek Petrohrad (okres Louny).
Na tento článek je přesměrováno heslo Sankt Petersburg. O jeho americkém partnerském městě pojednává článek Saint Petersburg (Florida).
Petrohrad
Санкт-Петербург
SPB Collage 2014-2.jpg
Petrohrad – znak
znak
Petrohrad – vlajka
vlajka
Poloha
Zeměpisné souřadnice
Nadmořská výška 3 m n. m.
Časové pásmo UTC+3[1]
Stát Rusko Rusko
federální okruh Severozápadní
federální město Petrohrad
Administrativní dělení 18 obvodů
Petrohrad na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 1431 km²
Počet obyvatel 4 868 520 (2011)
Hustota zalidnění 3183 obyv./km²
Správa
Starosta Georgij Sergejevič Poltavčenko
Oficiální web http://www.gov.spb.ru
Telefonní předvolba +7 812
PSČ 190000-199406

Petrohrad (rusky Санкт-Петербург zvuk [sankt pʲɪtʲɪrˈburk] v českém přepisu do latinky Sankt-Petěrburg, rusky hovorově zkracováno na Питер (Pitěr)) je s téměř 5 000 000 obyvatel druhé největší město Ruska a z měst nad milión obyvatel je nejsevernější na světě. Leží v severozápadní části Ruska při ústí řeky Něvy do Finského zálivu, který je součástí Baltského moře.

Petrohrad, založený roku 1703 Petrem Velikým, byl v letech 17121917 hlavním městem Ruského impéria. V dobách Sovětského svazu nesl Petrohrad název Leningrad (Ленинград). Je sídlem Leningradské oblasti a Severozápadního federálního okruhu, samo je (vedle Moskvy a Sevastopolu) federálním městem. Dodnes je kulturním střediskem celého Ruska s mnoha památkami Světového dědictví UNESCO a také jedním z nejdůležitějších ruských přístavů.

Název[editovat | editovat zdroj]

Při svém založení dostalo město název Sankt-Pitěr-Burch (Санкт-Питер-Бурх),[2] což bylo imitací nizozemského Sankt-Pieterburch. Zakladatel, car Petr I. Veliký, který byl pobytem v Nizozemí ovlivněn, však nepojmenoval město po sobě, nýbrž po svém patronu apoštolu Petrovi. Již po několika letech se však ujal poněmčený název Sankt-Petěrburg. V letech 19141924 se město oficiálně nazývalo Petrograd (Петроград). Po smrti V. I. Lenina bylo 26. ledna 1924 přejmenováno na Leningrad (Ленинград).

Po rozpadu Sovětského svazu roku 1991 se město vrátilo k dřívějšímu oficiálnímu názvu Sankt-Petěrburg (rusky Са́нкт-Петербу́рг zvuk [sankt pʲɪtʲɪrˈburk]). Velmi rozšířen je hovorový název Pitěr (Питер).

Většina světových jazyků název města překládá[zdroj?] (např. anglicky Saint Petersburg, španělsky San Petersburgo).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Palácové náměstí
Petrohrad, 1903

Město bylo založeno 27. (16. jul.kal.) května 1703 carem Petrem Velikým, během Severní války a to na Zaječím ostrově, kde položil základy Petropavlovské pevnosti.

Město vybudoval na močálech, které nechal ruský imperátor za cenu mnoha životů dělníků vysušit a vybudovat zde nové sídelní město. V roce 1712 se stalo hlavním městem Ruského carství, poté Ruského impéria a toto postavení si udrželo, kromě let 17281732, až do vzniku Sovětského svazu začátkem 20. století.

V roce 1716 byl jmenován Petrem Velikým jako hlavní architekt města francouzský architekt Jean-Baptiste Alexandre Le Blond. Na vzhledu města se také zapsal švýcarsko-italský architekt Domenico Trezzini, který dal vzniknout tzv. „Petrovskému baroku“ a italský architekt Bartolomeo Rastrelli. Tehdy vznikly stavby jako Chrám svatého Petra a Pavla, Palác Menšikov, Kunstkamera či Dvenadcať Kollegij, které se staly prominentní v architektuře centra.

Roku 1724 zde bylo založeno sídlo Akademie věd, Petrohradské univerzity a Akademického gymnázia. V 60. letech 18. století vystřídala baroko architektura neoklasicistní. Za vlády Kateřiny Veliké (1760s-1780) byly břehy Něvy lemovány žulovými náspy.

Na památku ruského vítězství nad Napoleonem (1812) byl postavený Alexandrův sloup a Narvská brána. Ve 40. letech 19. století klasicistní architektura ustupuje romantismu. Petrohrad po průmyslové revoluci překonal Moskvu v populaci i průmyslovém růstu a vyvinul se v jedno z největších průmyslových měst v Evropě, s velkou námořní základnou, říčním a námořním přístavem.

V září a říjnu 1917 obsadila německá vojska západoestonské souostroví a napadla Petrohrad bombardováním a krátkou invazí.

7. listopadu 1917 (25. října podle juliánského kalendáře, který tehdy v zemi platil) zde začal výstřelem z Křižníku Aurora ozbrojený převrat – Říjnová revoluce, která zásadně změnila dějiny nejen Ruska, ale i celého světa 20. století. Loď byla dříve nasazena v rusko-japonské válce, v první světové válce operovala v Baltském moři, poté sloužila jako výcviková loď, během druhé světové války byla poškozena bombardováním a potopená, po válce byla v letech 19451947 opravená a od roku 1957 slouží jako petrohradské muzeum.

Bolševici vedení Leninem, zaútočili na Zimní palác v události poté známé jako Říjnová revoluce, což vedlo ke konci ruské prozatímní vlády, která řídila Rusko po odstoupení cara Mikuláše II. 12. března 1918, přenesli Sověti vládu do Moskvy. V říjnu 1919 se generál Nikolaj Judenič pokusil s Bílou armádou dobýt město, ale Lev Trockij mobilizoval rudoarmějce a donutil ho k ústupu.

Město během obležení německými vojsky

Od září 1941 až do ledna 1944 bylo město v obležení německými vojsky. Tehdy v městě zemřelo na hladomor více než jeden milion civilistů. Obležení města bylo jedním z nejdelších a nejvíce smrtelných obležení velkoměsta v novodobé historii.

Během Leningradské aféry (1949–1952) bylo ve Stalinem inscenovaném procesu popraveno celé vedení města, včetně prvního tajemníka městského výboru VKS(b) Pjotra Sergejeviče Popkova. 23 tehdejších vůdců bylo odsouzeno k trestu smrti a dalších 181 do vězení nebo vyhnanství.

Metro se zde otevřelo v roce 1955 s prvními osmi stanicemi, dnes jej tvoří pět linek. V roce 1995 došlo k zatopení tunelu uprostřed linky Kirovsko-Vyborgskaja, ta byla poté rozdělena do dvou samostatných segmentů na příštích devět let.

V šedesátých letech 20. století bylo ve městě obnoveno a otevřeno pro veřejnost muzeum Ilji Repina.

V roce 1991 se město po referendu navrátilo k jeho původnímu názvu, k původním názvům se také vrátilo 39 ulic, šest mostů, tři stanice metra a šest parků.

V Kateřinském paláci se od roku 2003 nachází věrná kopie Jantarové komnaty. Jantarová komnata se zde nacházela po téměř dvě stě let od roku 1716, ztratila se během druhé světové války.

Památky a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Petrohrad je městem mnoha historicky významných událostí. Car Petr Veliký ho založil v močálech v deltě Něvy ústící do Finského zálivu na více než 40 ostrovech spojených 300 mosty. Pro ruského cara měl být Petrohrad oknem do Evropy.

Dnes vyzařuje toto město se svými širokými bulváry, parky a pobřežními promenádami do světa stále ještě své otevřené, seversky zdrženlivé fluidum. Proslulé (a turisticky atraktivní) jsou petrohradské letní „bílé noci“, kdy v důsledku nevelké vzdálenosti od polárního kruhu slunce sice zapadne za obzor, ale nenastane tma.

Katedrála svatého Izáka, kterou stavělo 440 tisíc dělníků po 40 let (1816 až 1858), je druhá nejvyšší na světě (po moskevské katedrále), vypíná se do výšky 100 metrů. Nabízí 14 000 míst pro návštěvníky a skvostný pohled na skutečnou symfonii z mramoru, drahokamů a polodrahokamů všech barev. Zlatá kupole je obložena 100 kg čistého zlata. Odtud se nabízí výhled na nejkrásnější místa historického jádra města, které bylo v roce 1990 prohlášeno za světové kulturní dědictví UNESCO.

Tzv. Zimní palác, nechala postavit dcera Petra Velikého, Alžběta, k italské barokní kompozici architekta Bartolomea Rastrelliho provedené v bílé a zelené barvě byla později přibudována klasicistní přístavba. Kateřina II. Veliká z budovy učinila roku 1764 galerii Ermitáž a umělecké skvosty pro ni nakupovala v celé Evropě. Dnes je tato sbírka čítající přes tři milióny uměleckých děl největší obrazárnou na světě. Kdybyste chtěli projít všechny exponáty, čeká na vás 10 km dlouhá trasa.

Mezi nejoblíbenější atrakce patří první stavba v Petrohradu – Petropavlovská pevnost s Katedrálou Petra a Pavla, palác Admirality, který svou věží dominuje městu, Triumfální oblouk jako památka na vítězství nad Napoleonem, žulový monolit – Alexandrův sloup, Kazaňský chrám, Křižník Aurora, Vasiljevský ostrov, Smolenská katedrála a další. Tepnou města je 4 km dlouhý Něvský prospekt.

Významné památky[editovat | editovat zdroj]

Zimní palác s muzeem Ermitáž, to zahrnuje přeš 3 miliónů položek, včetně největší kolekce obrazů na světě
Muzeum Kunstkamera

Paláce a úřední budovy[editovat | editovat zdroj]

  • Admiralita (ul. Admiralteyeskaya Naberezhnaya) - původně zde byly od roku 1704 loděnice založené Petrem I. Velikým, ve stejné době vznikla dřevěná budova Admiralitního kolegia. ve 20. a 30. letech 18. století byla budova vyzděna. Mezi roky 18061823 byla přestavěna Andrejem Zakharovem.
  • Zimní palác (ul. Dvortsovaya Naberezhnaya)- barokní budova byla vystavěna v letech 17541762 dle návrhu Bartolomeem Rastrellim. Palác má 1 500 místností. Do roku 1917 sloužil jako carská residence. Od roku 1922 se stal součástí musea Ermitáž.
  • Museum Ermitáž (Dvortsovaya Ploshchad) - se skládá z pěti budov, první je Zimní palác, další je Malá Ermitáž (postavena v letech 1764 až 1775 pro sbírku obrazů koupených Kateřinou II. Velikou v roce 1764), Stará (Velká) Ermitáž (postavena v letech 1771 až 1781), Nová Ermitáž (postavena v letech 1839 až 1851, její vstup dekoruje portikus s Atlanty z granitu) a divadlo Ermitáž (postaveno v letech 1783 až 1789 na místě zimního paláce cata Petra I. Velikého, který zde i zemřel, z tohoto paláce se zachovalo několik místností).
  • Budova generálního štábu (Dvortsovaya Ploshchad) - klasicistní budova dle návrhu Carla Rossiho, stavba ukončena roku 1827, budova má 300 metrů dlouhou do oblouku formovanou fasádu, s triumfálním obloukem korunovaným triumfálním vozem vítězství, symbolem ruského vítězství nad Napoleonem I.
  • Aničkův palác (Nevsky Prospekt č. 39) - palác postaven ve 40. a 50. letech 18. století pro hraběte Alexeje Grigorjeviče Razumovského. V roce 1794 se stal palác sídlem carské kanceláře (kabinet). V roce 1816 začal palác sloužit jako rezidence velkoknížete Mikuláše Pavloviče (pozdějšího cara Mikuláše I. Pavloviče). Architekt Carlo Rossi palác upravil a rekonstruoval zahradu. Podél západní strany zahrady umístil dva empírové pavilony se sochami starých ruských válečníků.
  • Beloselsky-Belozersky palác (Nevsky Prospekt č. 41) - klasicistní budova postavená na sklonku 40. let 19. století.
  • Jusupovský palác (ul. Naberezhnaya Moiki č. 94) - klasicistní budova postavená v 70. letech 18. století pro hraběte Šuvalova, v roce 1830 ho získala knížata Jusopovská. Palác se stal známý svým divadlem. Dne 17. prosince 1916 zde byl zavražděn Grigorij Jefimovič Rasputin.
  • Kunstkamera (ul. Universitetskaya Naberezhnaya č. 3) - první ruské museum založené carem Petrem I. Velikým v 10. letech 18. století, budova postavena v letech 17181734, dnes muzeum přírodních věd. Výstava je rozdělená do částí: Indie, Afrika, Čína, Japonsko, Blízký východ a Severní Amerika. Jedna hala je také věnovaná výstavě deformovaných embryí, dětí a zvířat.
  • Mariinsky palác (Isaakiyevskaya Ploshchad) - klasicistní budova postavená v letech 18391840 na základě návrhu architekta Andreje Stackenschneidera pro velkokněžnu Marii Nikolajevnu (dceru cara Mikuláše I.) . V 80. letech 19. století změněna na sídlo Státní rady. Dnes zde sídlí petrohradská duma.
  • Menšikovův palác (ul. Universitetskaya Naberezhnaya č. 15) - první zděné stavení v Petrohradě, palác je známý svými unikátními interiéry.
  • Michajlovský palác (Arts Ploshchad) - klasicistní budova vzniklá v letech 18191825 dle návrhu architekta Carla Rossiho pro velkoknížete Mikuláše Pavloviče (pozdějšího cara Mikuláše I. Pavloviče). K budově přiléhá park. Roku 1894 byl palác předán Ruskému museu.
  • Michajlovský (Inženýrský) zámek (Sadovaya Ulitsa č 2) - rezidence cara Pavla I. stojí na místě staršího letního paláce carevny Alžběty Petrovny. Zámek byl navržen Vincencem Brennem v roce 1796. Roku 1801 se do něj car Pavel I. s rodinou nastěhoval a byl zde za nedlouho ve své ložnici zavražděn. Roku 1820 byl zámek předán do užívání Inženýrské škole, kterou navštěvoval například Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Ivan Michajlovič Sečenov nebo hrabě Eduard Totleben.
  • Městská duma s hodinovou věží (Nevsky Prospekt č. 33/1).
  • Mramorový palác (Millionnaya Ulitsa č. 5/1) - palác postaven na příkaz Kateřiny II. Veliké pro jejího favority Grigorije Orlova dle návrhu Antonia Rinaldiho. Jméno odvozeno od mramorových fasád. Hlavní schodiště a mramorová hala zůstaly nezměněny od dob Kateřiny II.
  • Palác Kikin (Stavropolskaya Ulitsa č. 9) - palác vystavěn v letech 17141720 pro Alexandra Kikina, v letech 17191727 zde byly sbírky a knihovna cara Petra I.
  • Smolný palác (ul. Smolny Proyezd č. 1) - postaven v letech 1806 až 1808, v roce 1917 zde byla rezidence Sovětu dělníků a vojáků, bydlel zde i Vladimir Iljič Lenin, dnes zde sídlí petrohradská radnice.
  • Stroganovský palác (Nevsky Prospekt č. 17) - postaven uprostřed 18. století dle návrhu Bartolomea Rastrelliho pro barona Sergei Stroganova.
  • Šeremetěvův palác ( ul. Naberezhnaya Fontanki č. 34) - palác vojevůdce hraběte Borise Šeremetěva.
  • Tauridský palác (Shpalernaya Ulitsa č. 47) - postavený v letech 17821790 na příkaz carevny Kateřiny II. pro jejího favorita Grigorij Potěmkina, u paláce je velký park (okolo 30 hektarů).

Divadla[editovat | editovat zdroj]

  • Alexandrino divadlo (Ostrovskogo Ploshchad) - zbudováno za cara Mikuláše I., ve své době jedno z největších a technicky nejpropracovanějších divadel v Evropě.
  • Mariinske divadlo (Teatralnaya Ploshchad) - postaveno v letech 18591860, pojmenováno po Marii Alexandrovně manželce cara Alexandra II.
  • Michajlovské divadlo (Arts Ploshchad) - budova postavena v letech 18331835, v letech 18591860 přestavěna. Před rokem 1917 divadlo patřilo k carskému dvoru.

Monumenty[editovat | editovat zdroj]

Monument Petra Velikého

Kostely a kláštery[editovat | editovat zdroj]

Katedrála svatého Mikuláše
Chrám Vzkříšení Ježíše Krista
  • Katedrála svatého Izáka (Isaakiyevskaya Ploschchad) - zasvěcena svatému Izákovi Dalmatskému, první kostel zde nechal vystavě car Petr I. Veliký roku 1707. Současný kostel vznikl dle návrhu a pod dohledem architekta Auguste de Montferranda mezi roky 1818 a 1858. Kostel přišel na více než 23 milionů stříbrných rublů.
  • Kazaňská katedrála (Nevsky Prospekt č. 25) - klasicistní stavba s kopulí, uvnitř se sloupy z leštěného granitu s bronzovými hlavicemi. Původní kostel byl založen roku 1733 carevnou Annou Ivanovnou a vysvěcen roku 1737. Je zde umístěna kopie ikony Matky Boží Kazaňské z 18. století. Roku 1762 byla na schodech tohoto kostela provolána carevnou Kateřina II. Veliká. V 90. letech 18. století byl tento kostel stržen a nahrazen kostelem dle návrhu Andreje Voronikhina. Byl vysvěcen roku 1811. V roce 1813 zde byl pohřben vojevůdce Michail Illarionovič Kutuzov.
  • Katedrála Vzkříšení Ježíše Krista (ul. Kanal Griboyeda č. 2a) - katedrála založena na místě, kde byl při atentátu roku 1881 zabit car Alexandr II., který je zde pohřben. Chrám je v ruském stylu 16. a 17. století dle návrhu architekta Alfreda Parlanda. Výška katedrály je 81 metrů a katedrála je korunována devíti kopulemi, z nichž čtyři jsou pozlacené a pět je pokryto ušlechtilým smaltem. Na fasádě chrámu se nalézají majolikové destičky a mozaikové panely.
  • Katedrála svatého Mikuláše (Nikolakaya Ploshchad) - založena v roce 1753 podle návrhu architekta Savvy Chevakinskeho, skládá se z horního a dolního kostela. Od roku 1900 přešla po námořnictvo a jedním z hlavních kostelů petrohradských námořníků.
  • Přeobraženská katedrála (Preobrazhenskaya Ploshchad) - katedrála vznikla v oblasti, kde Petr I. usídlil své příbuzné a ubytoval Přeobraženský gardový pluk. Carevna Alžběta Petrovna byla tímto plukem roku 1741 provolána carevnou a na počest této události zde roku 1743 založila kostel vysvěcený roku 1754. v roce 1825 kostel vyhořel a byl rekonstruován dle návrhu Vasilije Stasova. Později byl kolem katedrály vytvořen plot z ukořistěných tureckých kanónů během Osmé rusko-turecké války roku 1828.
  • Arménský kostel (Nevsky Prospekt č. 40-42) - klasicistní stavba postavená v letech 1771 až 1779.
  • Kostel Ikony Matky Boží Vladimirské (Vladimirsky Prospekt) - klasicistní stavba postavená v letech 17611769, skládá se z horního a dolního kostela. V horním kostele ikonostas navržený Bartolomeem Rastrellim. Zvonice postavena roku 1786.
  • Kostel svaté Kateřiny (Katolický) (Nevsky Prospekt č. 32-34) - klasicistní stavba postavená v 60. letech 18. století a vysvěcena roku 1782.
  • Kostel svatého Pantaleona (ul. Solianovy Pereulok č. 17): - barokní, založen carem Petrem I. v roce 1721 na památku námořních vítězství u Gangutu a Grenhamu (1714 a 1720), přestavěn v letech 17351739.
  • Kostel svatého Petra a a Pavla (Luteránský) (Nevsky Prospekt č. 22-24) - klasicistní stavba, založena roku 1727 a ve 30. letech 19. století rekonstruován.
  • Klášter Alexandra Něvského (Ploshchad Alexandra Nevskego) - první klášter v Petrohradě, byl založen Petrem I. Roku 1724 zde byl pohřben svatý kníže Alexandr Něvský, jehož ostatky byly přeneseny z Vladimira. Klášter navrhl Domenico Trezzini. Součástí kláštera je kostel Zvěstování z let 1717 až 1722, kde je pohřeb i vojevůdce Alexandr Vasiljevič Suvorov. A dále katedrála Nejsvětější Trojice z let 1776 až 1790 zřízená na místě staršího kostela dle návrhu Ivana Starova, právě v ní jsou uloženy ostatky Alexandra Něvského .
  • Smolny klášter (Ploshchad Rastrelli č. 3/1) - barokní komplex navržený architektem Bartolomeem Rastrellim, založen carevnou Alžbětou Petrovnou v roce 1744. Roku 1748 byla dokončena katedrála Zmrtvýchstání Ježíše Krista, v 50. a 60. letech 18. století postaven klášter.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Dům knihy (Singer), dnes sídlo VKontakte
  • Dům knihy (singer) (Nevsky Prospekt č. 28) - budova vystavěna na přelomu 19. a 20. století po americkou společnost Singer dle návrhu architekta Pavla Suroza. Po roce 1917 zde bylo otevřeno největší knihkupectví ve městě.
  • Gostiny dvor (Nevsky prospekt č. 35) - původně dřevěné prodejní krámy nahrazovány od 50. letech 18. století zděnými galeriemi, práce dokončeny roku 1785.
  • Martovo pole - rozlehlé náměstí vytvořené carem Petrem I. na místě bažinaté sníženiny. Po Únorové revoluci z roku 1917 zde byl založen hřbitov pro oběti této revoluce (památník).
  • Nové Holandsko (ul. Naberezhnaya Kriukova) - umělý ostrov vytvořený za vlády cara Petra I. Velikého. V letech 1756 až 1780 byl přestavěn ve stylu římské architektury.
  • Letní sad a Letní palác Petra I. Velikého - první zahrada evropského typu v Rusku. Založena roku 1704 jako část letního sídla cara Petra I. Velikého. Umístěna na ostrově o 11 hektarech. V jihozápadní rohu zahrady postaven jednopatrový letní palác v holandském stylu. Zahrada sama osazena sochami většinou italské provenience. V 70. letech 18. století ze strany od Něvy postavena zeď se 36 granitovými pilíři spojenými litinovou mříží od tulských řemeslníků. Ve 20. letech 19. století postavena čajovna a kavárna atd. Je zde řada kašen.
  • Molo se sfingami (ul. Universitetskaya Naberezhnaya č. 3) - postavena z roku 18321834 se dvěma originálními egyptskými sfingami z doby vlády faraona Amenhotepa III.
  • Strelka Vasilevského ostrova - zde se dělí Něva na Malou a Velkou Něvu. V letech 18051810 zde byla postavena budova burzy dle návrhu Jeana Francoise Thomase de Thomona. Tehdy vznikla i polokruhová oblast s přístavním molem, jejíž součástí jsou i dva Rostrální sloupy dekorované slitionými[kdo?] rostrami. U sloupů se nalézají alegorie ruských řek (Volha, Dněpr, Vlochov a Něva). Sloupy sloužily jako majáky.
  • Od roku 2003 stojí ve městě socha Švejka, postavy z literárního díla Jaroslava Haška nazvaného Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.[3]

Zdroj: Lobanova T. Saint Petersburg and its Environs: One-day Pedestrian Routes, Sankt-Peterburg: Novator, P-2 Art Publishers 2013.


Mosty[editovat | editovat zdroj]

Dvorcový most

Petr Veliký navrhoval město jako další Amsterdam a Benátky, s kanály namísto ulic. V současné době existuje v Petrohradu 342 mostů přes různé kanály a řeky, z toho je 22 mostů zvedacích. Díky složité síti kanálů se Petrohradu často přezdívá "Benátky severu". Každou noc se od dubna do listopadu 22 zvedacích mostů přes Něvu a hlavní kanály zvedá na pár hodin, aby mohly lodě proplout dovnitř a ven z Baltského moře do Volgo-Baltského vodního systému.

První trvalý most přes Něvu, "Blagoveščenský most", byl otevřený roku 1850, před tím byly povoleny jen pontonové mosty. Skoro 100 metrů široký "Modrý most" přes řeku Mojku, je podle některých zdrojů nejširší na světě. Nejdelší je most "Bolšoj Obuchovskij" s délkou 2824 metrů. K dalším známým mostům patří: "Dvorcový (Palácový) most", "Trojický Most", "Most Alexandra Něvského", "Bolšeochtinský most (Most Petra Velikého)", "Bankovskij most", "Most Anichkov", "Most Lomonosov", "Egyptský most" a "Most čtyř lvů".

Okolí města[editovat | editovat zdroj]

Velká kaskáda v paláci Petěrgof

Z Petrohradu je velice snadno dostupný i slavný Petěrgof, proslulý svým palácovým a parkovým komplexem, stejně jako další místa s někdejšími rezidencemi ruských carů, jako je Carské Selo (město Puškin), Pavlovsk či Lomonosov; pozoruhodná je také ostrovní pevnost Kronštadt.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Arena Ledovyj dvorec hokejové SKA Petrohrad

Ve městě působí přední fotbalový klub Zenit, dvojnásobný vítěz ruské ligy, který v sezóně 2007/08 vyhrál také Pohár UEFA. V ledním hokeji reprezentuje město SKA Petrohrad, účastník KHL, v němž dříve působil český trenér Miloš Říha. Od roku 1995 se v petrohradském Sportovním a koncertním komplexu pořádá halový tenisový turnaj kategorie ATP World Tour 250 St. Petersburg Open.

V roce 1980 se v tehdejším Leningradu odehrála část fotbalového turnaje v rámci LOH. O čtrnáct let později bylo město pořadatelem her dobré vůle. V současnosti vyrůstá na Krestovském ostrově stadion pro spolupořádání Mistrovství světa ve fotbale 2018.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Petrohradu 1725–2005

Vývoj počtu obyvatel
Rok Obyvatelstvo
1725 75 000
1750 150 000
1800 300 000
1846 336 000
1852 485 000
1858 520 100
1867 667 000
1873 842 900
1881 876 600
1886 928 600
1891 1 035 400
1897 1 264 900
1901 1 439 400
1908 1 678 000
Rok Obyvatelstvo
1910 1 962 000
1915 2 318 600
1920 722 000
1926 1 616 100
1936 2 739 800
1939 3 191 300
1944 2 559 000
15. ledna 1959 2 888 000
15. ledna 1970 3 512 974
17. ledna 1979 4 072 528
2. března 1988[4] 5 000 000
12. ledna 1989[5] 4 990 749
9. října 2002 4 159 635
1. ledna 2005 4 039 751

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Skupiny, které se podílely na etnickém složení alespoň desetinou procenta, byly při sčítání v roce 2002 následující: Rusové 84,72 %; Ukrajinci 1,87 %; Bělorusové 1,17 %; Židé 0,78 %; Tataři 0,76 %; Arméni 0,41 %; Ázerbájdžánci 0,36 %; Gruzíni 0,22 %; Čuvaši 0,13 %; Poláci 0,10 %. V průběhu 20. století přišel Petrohrad především o německou a polskou menšinu, které v roce 1897 tvořily 4,01 %, resp. 2,9 %. Tehdy zde žilo také více Finů a Estonců.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Metro v Petrohradu, stanice Avtovo

Petrohrad má rozsáhlý systém veřejné dopravy, který zahrnuje tramvaje, autobusy, metro či množství říčních služeb, které přepravují cestující po celém městě. Petrohradské metro má pět linek a přepraví 2,5 milionu cestujících denně, některé stanice jsou bohatě zdobené mramorem a bronzem.

S Moskvou a Helsinkami spojuje Petrohrad vysokorychlostní železnice, vlaky zde dosahují rychlosti až 250 km/h. Mezinárodní letiště Pulkovo obsluhuje většinu letecké dopravy ve městě.

Federální město Sankt-Petěrburg[editovat | editovat zdroj]

Územněsprávní dělení Petrohradu

Vedle Moskvy je Petrohrad druhým federálním městem Ruska; je tedy samostatným a samosprávným federálním subjektem, který nenáleží do okolní Leningradské oblasti, jejíž administrativa v Petrohradu sídlí. Město je také sídlem Severozápadního federálního okruhu.

V současných hranicích Petrohradu se nacházejí také dříve samostatná sídla a ostrovní město Kronštadt. V současné době je město rozděleno na 18 rajónů (jejich počet se často měnil; do r. 2005, kdy zanikl Lomonosovský a Pavlovský rajón, měl Petrohrad rajónů 20, ještě dříve pak 27).

Gubernátoři Petrohradu[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Viz Seznam osobností Petrohradu

Panorama[editovat | editovat zdroj]

Palácové náměstí
Palácové náměstí

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Český konzulát v Petrohradu (ul. Tverskaja)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. George, Elena: St. Petersburg: Russia’s window to the future—the first three centuries. Taylor Trade Publishing 2003, s. 30.
  3. VOTRUBA, Viktor; SAPÍK, Lukáš. Švejk se psem a hovínkem pro štěstí. Nadšenci chtějí v Kralupech sochu. iDNES.cz [online]. 2014-04-27 [cit. 2014-04-28]. Dostupné online.  
  4. День рождения пятимиллионного жителя Ленинграда
  5. Данные Всесоюзной переписи населения СССР 1989 года

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]