Thajsko: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Jarka D (diskuse | příspěvky)
flóra, fauna
značka: odkazy na rozcestníky
Espa22 (diskuse | příspěvky)
rozšíření
značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 80: Řádek 80:


== Dějiny ==
== Dějiny ==
{{Podrobně|Dějiny Thajska}}Území Thajska je nepřetržitě osídleno asi 20 000 let. Nejstarší důkazy o pěstování [[rýže]] se datují do roku 2000 př. n. l. [[Bronz]] se objevil v období 1250–1000 př. n. l.<ref>{{Citace periodika
{{Podrobně|Dějiny Thajska}}
| příjmení = Higham
Nejstarší státy na území dnešního Thajska vznikly v jeho jižní části kolem přelomu letopočtu. Na ústřední rovině se kolem 3. století zformovala civilizace Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové, vyznávající [[théraváda|théravádový buddhismus]]. Později sem střídavě zasahovala moc [[Angkor|angkorské říše]] s významným střediskem v Lopburi. Zároveň se od severovýchodu začalo na dnešní thajské území šířit [[Tajové|thajské]] osídlení.
| jméno = Charles
| příjmení2 = Higham
| jméno2 = Thomas
| příjmení3 = Ciarla
| jméno3 = Roberto
| titul = The Origins of the Bronze Age of Southeast Asia
| periodikum = Journal of World Prehistory
| datum vydání = 2011-12-01
| ročník = 24
| číslo = 4
| strany = 227–274
| issn = 1573-7802
| doi = 10.1007/s10963-011-9054-6
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1007/s10963-011-9054-6
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> [[Ban Chiang]] v severovýchodním Thajsku se řadí mezi nejstarší známá centra výroby mědi a bronzu v jihovýchodní Asii. Výroba [[Železo|železa]] je doložena zhruba k roku 500 př. n. l. Prvním známým státem, který thajské území ovládal, byl na začátku letopočtu [[Funan]].

=== Dváravatí a Lan Na ===
[[Soubor:Large-5d6e38b2567c4.jpg|vlevo|náhled|Dváravatský reliéf, asi z roku 650]]
[[Soubor:Location_Lanna_(under_King_Tilok).png|vlevo|náhled|Lan Na na vrcholu územní expanze za krále Tiloka]]
Na ústřední rovině se kolem 3. století zformoval stát zvaný Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové, vyznávající [[Théraváda|théravádový]] [[buddhismus]]. Dváravatí bylo pod silným [[Indie|indickým]] kulturním vlivem, a tak jistou pozici měl i [[hinduismus]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Coedes
| jméno = George
| titul = The Indianized States of Southeast Asia
| url = https://books.google.cz/books?id=xZ8BEAAAQBAJ&dq=isbn:9780824803681&hl=cs&sa=X&redir_esc=y
| vydavatel = University of Hawaii Press
| počet stran = 424
| isbn = 978-0-8248-0368-1
| poznámka = Google-Books-ID: xZ8BEAAAQBAJ
| jazyk = en
}}</ref> V 10. století se Dváravatí začalo dostávat pod vliv [[Khmerská říše|Khmerské říše]] (s centrem v Lobpuri) a nakonec bylo napadeno a uchváceno khmerským králem [[Súrjavarman II.|Súrjavarmanem II.]] v první polovině 12. století.

[[Tajové]], o nichž se čínské kroniky zmiňují již v 6. století př. n. l., žili v éře Dváravatí na jihu [[Čína|Číny]] (v dnešních provinciích [[Jün-nan]] a [[S’-čchuan]]). Vytvořili zde stát zvaný [[Nan-čao]]. V roce 1253 však bylo Nan-čao vyvráceno [[Kublajchán|Kublajchánem]] a Tajové zahájili masivní migraci na jih, do oblasti dnešního Thajska. První tajské migrační vlny jsou však ještě starší, již ve 12. století tvořili Tajové většinu populace v oblasti centrálních planin, které ovládala Khmerská říše. Tajové se usazovali hlavně kolem Lopburi. Oblasti se pak začalo říkat „Sijam“ (což v překladu značí zhruba "lidé tmavé pleti"). Název Siam se pak udržel dlouho, byť sami Tajové ho užívali jen zřídka. Roku 1281 Tajové oblast kolem Lobpuri plně ovládli a roku 1281 vytvořili stát zvaný [[Lan Na]].

Lan Na znamená v překladu „země milionů rýžových polí“. Otcem zakladatelem říše byl král Mangrai. Nechal postavit i nové hlavní město [[Čiang Mai]] (založeno 1296). Za vlády [[Tilok|Tiloka]], zvaného též Tilokaraj nebo Tilokarat (vládl 1441–1487) se království ocitlo na vrcholu moci politické i kulturní. Posledním mocným vládcem říše byl jeho vnuk Paja Kaew, který se roku 1507 pokusil dobýt Ajjuthajského království, ovšem neúspěšně. Po nešťastném pokusu se zapojit do dynastických bojů v jednom z barmských států v roce 1523, během nějž utrpěl Lan Na zdrcující porážku, jeho moc definitivně poklesla. V roce 1545 se stal vazalem Ajjuthajského království.


=== Suchothajské království ===
=== Suchothajské království ===
[[Soubor:Sukhothai.jpg|vlevo|náhled|200x200pixelů|[[Buddha]] v chrámu Wat Mahathat v historickém parku Sukhóthaj]]
[[Soubor:Sukhothai.jpg|vlevo|náhled|200x200pixelů|[[Buddha]] v chrámu Wat Mahathat v historickém parku Sukhóthaj]]


Ve 13. století oslabila [[Khmérská říše|Khmerská říše]] i sousední [[Pugamská říše]]. Tajové na khmerském území toho využili a roku 1238 založili nezávislý stát, [[Suchothajské království]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Ve 13. století oslabila Khmerská říše. Tajové na khmerském území toho využili a roku 1238 založili nezávislý stát, Suchothajské království. Hlavním městem byl [[Sukhotaj]]. Zpočátku šlo o jeden z mnoha menších států v oblasti, ale za krále Ramy Khamhaenga (vládl 1279–1298) zahájil mohutnou územní expanzi, která vedla k ovládnutí takřka celého území současného Thajska (pouze východní provincie zůstaly pod kontrolou Khmerů). Proto je Suchothajská říše velmi důležitá pro thajskou identitu a thajský nacionalismus. Nacionální historiografie 19. století hovořila o „zlatém věku thajských dějin“ nebo o „prvním thajském státě“. Na vrcholu své moci Suchothajci ovládali i část Barmy a Laosu. Lan Na na severu byl tradiční a dlouhodobý spojenec. Za Ramy Khamhaenga se rozšířil v Suchothajském království théravádový buddhismus (díky mnichům pozvaným ze Srí Lanky) a stal se státním náboženstvím. Říše se stala jakýmsi jeho centrem, z něhož se šířil i do jiných oblastí (misie do Lan Na). Král Rama Khamhaeng je též považován za tvůrce thajského písma (měl ho vytvořit roku 1283, přičemž důkazem má být stéla objevená roku 1833, o jejímž stáří a původu se nicméně odborníci přou). Pozval do země rovněž čínské hrnčíře a Suchothajské království se stalo načas centrem výroby [[Keramika|keramiky]] v čínském stylu (tradice se ovšem neudržela). Ram Khamhaeng nechal též stavět [[Stúpa|stúpy]], typicky s kopulí ve tvaru poupěte [[lotos]]u. Přestože Rama Khamhaeng vytvořil všechny předpoklady pro to, aby se Suchothaj stal hegemonem v oblasti, jeho nástupci nedokázali toto očekávání naplnit. V roce 1349 začaly války s [[Ajutthajské království|Ajutthajským královstvím]], roku 1378 se Suchothajské království stalo jeho [[vazal]]em a v roce 1438 s ním zcela splynulo.
| titul = Sukhothai kingdom {{!}} historical kingdom, Thailand {{!}} Britannica
| periodikum = www.britannica.com
| url = https://www.britannica.com/place/Sukhothai-kingdom
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Prvním králem se stal [[Si Inthrathit]]. Hlavním městem byl [[Sukhothaj]]. Zpočátku šlo o jeden z mnoha menších států v oblasti, ale za krále [[Ram Khamhaeng|Rama Khamhaenga]] (vládl 1279–1298) zahájil mohutnou územní expanzi, která vedla k ovládnutí takřka celého území současného Thajska (pouze východní provincie zůstaly pod kontrolou Khmerů).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ramkhamhaeng {{!}} king of Sukhothai {{!}} Britannica
| periodikum = www.britannica.com
| url = https://www.britannica.com/biography/Ramkhamhaeng
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Proto je Suchothajská říše velmi důležitá pro thajskou identitu a thajský nacionalismus. Nacionální historiografie 19. století hovořila o „zlatém věku thajských dějin“ nebo o „prvním thajském státě“. Na vrcholu své moci Suchothajci ovládali i část [[Myanmar|Barmy]] a [[Laos|Laosu]]. Lan Na na severu byl tradiční a dlouhodobý spojenec. Za Ram Khamhaenga se rozšířil i v Suchothajském království théravádový buddhismus (díky mnichům pozvaným ze [[Srí Lanka|Srí Lanky]]) a stal se [[Státní náboženství|státním náboženstvím]]. Říše se stala jakýmsi jeho centrem, z něhož se šířil i do jiných oblastí (misie do Lan Na). Král Ram Khamhaeng je též považován za tvůrce [[Thajské písmo|thajského písma]] (měl ho vytvořit roku 1283, přičemž důkazem má být [[stéla]] objevená roku 1833, o jejímž stáří a původu se nicméně odborníci přou).<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Suetrong
| jméno = Cheuy
| titul = Reflections on King Ram Khahhaeng of Sukhothai
| periodikum = Crossroads: An Interdisciplinary Journal of Southeast Asian Studies
| datum vydání = 1986
| ročník = 3
| číslo = 1
| strany = 1–5
| issn = 0741-2037
| url = https://www.jstor.org/stable/40860227
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Pozval do země rovněž čínské hrnčíře a Suchothajské království se stalo načas centrem výroby [[Keramika|keramiky]] v čínském stylu (tradice se ovšem neudržela).<ref>{{Citace periodika
| příjmení = ROONEY
| jméno = Dawn F.
| titul = A Field Guide to Glazed Thai Ceramics
| periodikum = Asian Perspectives
| datum vydání = 1988
| ročník = 28
| číslo = 2
| strany = 125–144
| issn = 0066-8435
| url = https://www.jstor.org/stable/42928197
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Tobias
| jméno = Stephen F.
| titul = Buddhism, Belonging and Detachment--Some Paradoxes of Chinese Ethnicity in Thailand
| periodikum = The Journal of Asian Studies
| datum vydání = 1977
| ročník = 36
| číslo = 2
| strany = 303–326
| issn = 0021-9118
| doi = 10.2307/2053725
| url = https://www.jstor.org/stable/2053725
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Ram Khamhaeng nechal též stavět [[Stúpa|stúpy]], typicky s kopulí ve tvaru poupěte [[lotos]]u. Přestože Ram Khamhaeng vytvořil všechny předpoklady pro to, aby se Suchothaj stal hegemonem v oblasti, jeho nástupci nedokázali toto očekávání naplnit. V roce 1349 začaly války s [[Ajutthajské království|Ajutthajským královstvím]], roku 1378 se Suchothajské království stalo jeho [[vazal]]em a v roce 1438 s ním zcela splynulo.


=== Ajutthajské království ===
=== Ajutthajské království ===
[[Soubor:AMH-5626-NA Bird's eye view of the city of Judja.jpg|vlevo|náhled|200x200pixelů|Ayutthaya (Siam), cca 1686 CE]]
[[Soubor:AMH-5626-NA Bird's eye view of the city of Judja.jpg|vlevo|náhled|200x200pixelů|Ayutthaya (Siam), cca 1686 CE]][[Soubor:WatChaiwatthanaram 2292 original.JPG|alt=|náhled|200x200pixelů|Ruiny chrámu Wat Chaiwatthanaram v bývalém hlavním městě [[Ayutthaya]], které bylo roku 1767 zničeno nájezdníky z Barmy]]


V roce 1351 byl na ústřední rovině založen nový stát [[Ajutthajské království]].<ref>{{Citace monografie
Ajutthajské království, existující 400 let, V roce 1350 byl na ústřední rovině založen nový stát [[Ajutthajské království]]. Během několika desetiletí se ajutthajským panovníkům podařilo vojenskou silou i sňatkovou politikou ovládnout Sukhothaj. kdy bylo založeno hlavní město [[Historický park Ayutthaya|Ayutthaya]] (poté, co centrum Lopburi zdevastovala epidemie [[Neštovice|neštovic]]). Zakladatelem města i prvním králem byl U Thong. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region.
| příjmení = Baker
| jméno = Chris
| příjmení2 = Phongpaichit
| jméno2 = Pasuk
| titul = A History of Ayutthaya
| url = https://books.google.cz/books?id=GHiuDgAAQBAJ&pg=PA27&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
| vydavatel = Cambridge University Press
| počet stran = 345
| isbn = 978-1-107-19076-4
| poznámka = Google-Books-ID: GHiuDgAAQBAJ
| jazyk = en
}}</ref> Během několika desetiletí se ajutthajským panovníkům podařilo vojenskou silou i sňatkovou politikou ovládnout Sukhothaj. Bylo založeno hlavní město [[Historický park Ayutthaya|Ayutthaya]] (poté, co centrum Lopburi zdevastovala epidemie [[Neštovice|neštovic]]). Zakladatelem města i prvním králem byl [[U Thong]]. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region. V roce 1431 si Ajutthajský stát podrobil kdysi mocný [[Angkor]] (to vedlo k přenesení střediska [[Kambodža|kambodžské]] státní moci do [[Phnompenh|Phnom Penhu]]). Vedle Ajutthaje vznikl v polovině 14. století také stát [[Lan Xang]] v dnešním [[Laos]]u a severovýchodním Thajsku. Na severu nadále existoval stát Lan Na.


Král [[Naresuan]] roku 1511 navázal kontakt s [[Portugalská koloniální říše|Portugalci]] a učinil z hlavního města epicentrum obchodu.<ref>{{Citace elektronického periodika
Zároveň úspěšně vedli opakovaná tažení proti Angkoru. To po roce 1431 přispělo k přenesení střediska kambodžské státní moci do Phnom Penhu. Vedle Ajutthaje vznikl v polovině 14. století také stát Lan Sang v dnešním [[Laos]]u a severovýchodním Thajsku. Na severu nadále existoval stát Lanna.
| titul = Kingdom of Siam and the West
| periodikum = Encyclopedia.com
| url = https://www.encyclopedia.com/history/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/siam-and-west-kingdom
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Mnohé evropské národy (a ovšem i Číňané, Peršané či Indové) měly v Ayutthayae svou celou čtvrť, z níž zprostředkovávaly obchod s jihovýchodní Asií.<ref>Podrobněji viz WANNER, Michal. Siam a evropské mocnosti 1511-1688. ''Historický obzor'', 2004, 15 (5/6), s. 105-116. ISSN 1210-6097.</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Ruangsilp
| jméno = Bhawan
| titul = Dutch East India Company Merchants at the Court of Ayutthaya: Dutch Perceptions of the Thai Kingdom, Ca. 1604-1765
| url = https://books.google.cz/books?id=0xBGwFrYnaMC&redir_esc=y
| vydavatel = BRILL
| počet stran = 298
| isbn = 978-90-04-15600-5
| poznámka = Google-Books-ID: 0xBGwFrYnaMC
| jazyk = en
}}</ref> Moc království byla trnem v oku zejména Barmě a její ambiciózní [[Taunnguská dynastie|taunnguské dynastii]] a následné [[Dynastie Konbaung|dynastii Konbaung]]. Velké barmské nájezdy proběhly v letech 1547–1549 (první barmsko-siamská válka) a 1759–1760 (druhá barmsko-siamská válka). Osudovým se stal rok 1767, kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny.


Za půl roku sice generál [[Taksin]] zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást [[Bangkok]]u).<ref>{{Citace elektronického periodika
Roku 1569 dobyla Ajutthaju [[Myanmar|barmská]] vojska a vnutila jí vazalské postavení. Za vlády krále Naresuana však Ajutthaja svou nezávislost na Barmě obnovila.
| titul = Taksin {{!}} king of Siam {{!}} Britannica
| periodikum = www.britannica.com
| url = https://www.britannica.com/biography/Taksin
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.


=== Rattanakósinské království ===
V 17. století byla dominantní mocností ve střední části Zadní Indie a zejména za vlády krále Naraje udržovala bohaté mezinárodní styky.<ref>Podrobněji viz WANNER, Michal. Siam a evropské mocnosti 1511-1688. ''Historický obzor'', 2004, 15 (5/6), s. 105-116. ISSN 1210-6097.</ref> [[Soubor:WatChaiwatthanaram 2292 original.JPG|alt=|náhled|200x200pixelů|Ruiny chrámu Wat Chaiwatthanaram v bývalém hlavním městě [[Ayutthaya]], které bylo roku 1767 zničeno nájezdníky z Barmy]]
[[Soubor:Temple of the Emerald of buddha or Wat Phra Kaew.jpg|náhled|200x200pixelů|[[Wat Phra Kaeo|Wat Phra Kaew]], architektura doby Rattanakosin]]


Taksin byl roku 1782 svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit. Vlády se ujal vojenský velitel Phra Phutthayotfa Chulalok a nastoupil na trůn jakožto Ráma I. Nová dynastie Rattanakosin neboli [[dynastie Čakrí|Čakrí]] (jež sedí na thajském trůnu dodnes) přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do [[Bangkok]]u. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Taksinem, a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a [[Vietnam]]em. Koloniální pronikání [[Spojené království Velké Británie a Irska|Británie]] a [[Francie]] do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam.
V roce 1767 však podlehla nové barmské invazi a tentokrát byla zcela zničena. kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny. Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást [[Bangkok]]u). Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.


Králové [[Mongkut]] (Ráma IV., 1851–1868) a [[Chulalongkorn]] (Ráma V., 1868–1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích.
=== Rattanakósin království ===
[[Soubor:Temple of the Emerald of buddha or Wat Phra Kaew.jpg|vlevo|náhled|200x200pixelů|[[Wat Phra Kaeo|Wat Phra Kaew]], architektura doby Rattanakosin]]

Taksin byl roku 1782 svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit. Vlády se ujal vojenský velitel Phra Phutthayotfa Chulalok a nastoupil na trůn jakožto Ráma I. Nová dynastie Rattanakosin neboli [[dynastie Čakrí|Čakrí]] přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do [[Bangkok]]u. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Tak Sinem, a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a [[Vietnam]]em. Koloniální pronikání [[Spojené království Velké Británie a Irska|Británie]] a [[Francie]] do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam.
[[Soubor:Jean-Leon Gerome 001.JPG|náhled|200x200pixelů|[[Napoleon III.|Napoleon III]] přijímá siamského velvyslance v paláci Fontainebleau v roce 1864.]]
Králové Mongkut (Ráma IV., 1851–1868) a Čulalongkorn (Ráma V., 1868–1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích.


=== Konstituční monarchie ===
=== Konstituční monarchie ===
[[Soubor:จอมพลป. พิบูลสงคราม ในปี 2484.jpg|vlevo|náhled|[[Pibul Songgram|Plaek Phibunsongkhram]]]]
Za vlády krále Rámy VI., 24. června 1932, byla státním převratem zavedena konstituční monarchie. V době 2. světové války podpořila vláda Plaeka Phibunsongkhrama [[Japonsko]], jiní politici ale udržovali styky se Spojenci a vytvořili odbojovou organizaci Seri Thaj. Po válce se tato frakce, v jejímž čele stál Pridi Phanomjong, chopila státní moci a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a Thajsko se zapojilo do studené války na straně [[Spojené státy americké|USA]]. Sarit Thanarat, který se postavil do čela vlády po dalších dvou převratech na konci 50. let, začal znovu zdůrazňovat úlohu monarchie v thajské společnosti.
Za vlády krále [[Vajiravudh|Rámy VI.]] došlo k nekrvavé revoluci, po ní byla 24. června 1932 ustavena [[konstituční monarchie]]. V roce 1933 došlo k aristokratickému kontrarevolučnímu povstání, jehož cílem bylo znovu nastolit [[Absolutní monarchie|absolutní monarchii]], ale neuspělo. Král musel nakonec abdikovat a vláda vybrala nového, [[Ananda Mahidol|Ananda Mahidola]]. V době [[Druhá světová válka|2. světové války]] podpořila vláda [[Pibul Songgram|Plaeka Phibunsongkhrama]] [[Japonsko]] a [[Francouzsko-thajská válka|napadla francouzskou Indočínu]]. Thajsko díky tomu získalo některá laoská a kambodžská území. 8. prosince 1941 japonská armáda vpadla do Thajska a plně si ho podřídila. Thajsko stalo součástí tzv. [[Velká východoasijská sféra vzájemné prosperity|Velké východoasijské sféry vzájemné prosperity]], ovládané Japonci. Jiní politici ale udržovali styky se [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenci]] a vytvořili odbojovou organizaci Seri Thaj. Po válce se tato frakce, v jejímž čele stál Pridi Phanomjong, chopila moci a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a Thajsko se zapojilo do [[Studená válka|studené války]] na straně [[Spojené státy americké|USA]]. Sarit Thanarat, který se postavil do čela vlády po dalších dvou převratech na konci 50. let, začal znovu zdůrazňovat úlohu monarchie v thajské společnosti. 60. léta ale přinesla také rostoucí modernizaci a westernizaci thajské společnosti.
[[Soubor:C21120-14.jpg|náhled|[[Prem Tinsulanonda]] (vpravo) a [[Ronald Reagan]]]]
V říjnu 1973, po rozsáhlých demonstracích v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král [[Pchúmipchon Adunjadét]] jmenoval úřednickou vládu (bylo to poprvé od roku 1932, kdy král zasáhl přímo do thajské politiky). Po třech letech reforem a volených vlád zvaných někdy „doba rozkvětu demokracie“ však byl obnoven vojenský režim. Velkým motivem byl [[pád Saigonu]] (vítězství komunistů ve [[Válka ve Vietnamu|vietnamské válce]]) a strach z komunistického povstání. Některé ultrapravicové skupiny označily za komunisty i levicové studenty, což vyvrcholilo masakrem na Thammasatské univerzitě v říjnu 1976, kdy dav začal studenty lynčovat a zabíjet.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Feliz
| jméno = Solomon
| titul = Thailand Marks the Darkest Day in Its Living Memory
| periodikum = Time
| url = https://time.com/4519367/thailand-bangkok-october-6-1976-thammasat-massacre-students-joshua-wong/
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Ve stejný den došlo k převratu a krajní pravice se chopila moci. Komunisté byli pozatýkáni. Další převrat v následujícím roce nastolil umírněnější vládu, která v roce 1978 komunisty [[Amnestie|amnestovala]].


V letech v letech 1980 až 1988 vládl [[Prem Tinsulanonda]]. Jeho éra je někdy zvána „polodemokracie“.<ref>{{Citace elektronického periodika
V říjnu 1973, za rozsáhlých demonstrací v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král jmenoval úřednickou vládu. Po třech letech reforem a volených vlád však byl obnoven vojenský režim. Od konce 70. let se další vojenské vlády snažily o soužití s voleným parlamentem a po volbách v roce 1988 vznikla civilní vláda. Ta byla svržena vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit. Po těchto událostech byla za účasti široké veřejnosti sepsána nová ústava a parlament ji v roce 1997 přijal.
| titul = Prem Tinsulanonda: Man who let his action do the talking
| periodikum = www.thaipbsworld.com
| url = https://www.thaipbsworld.com/prem-tinsulanonda-man-who-let-his-action-do-the-talking-2/
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Vládla armáda, ale limitována voleným parlamentem. Osmdesátá léta byla také érou rostoucích zásahů panovníka do politiky. Král se dokonce pokusil o dva převraty (1981 a 1985), ovšem neúspěšně. Thajsko se prvního demokraticky zvoleného premiéra dočkalo až v roce 1988. Byl svržen vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit. Po těchto událostech byla za účasti široké veřejnosti sepsána nová ústava a parlament ji v roce 1997 přijal. [[Asijská finanční krize]] z toho roku zároveň ukončila 40 let nepřetržitého hospodářského růstu země.


=== 21. století ===
=== 21. století ===
[[Soubor:2010 09 19 red shirt protest bkk 09.JPG|náhled|Protesty hnutí „červených košil“ v&nbsp;roce 2010.<ref>[http://www.bbc.com/news/world-asia-pacific-13294268 Profile: Thailand's reds and yellows]. BBC News. 13. července 2012.</ref>|alt=|200x200pixelů]]
[[Soubor:2010 09 19 red shirt protest bkk 09.JPG|náhled|Protesty hnutí „červených košil“ v&nbsp;roce 2010.<ref>[http://www.bbc.com/news/world-asia-pacific-13294268 Profile: Thailand's reds and yellows]. BBC News. 13. července 2012.</ref>|alt=|200x200pixelů]]


Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát [[Tchaksin Šinavatra]]. Díky většině, kterou jeho strana ''Thaj rak Thaj'' (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. [[19. září]] [[2006]] došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila [[10. srpen|10. srpna]] 2007 ve veřejném referendu novou ústavu a
Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát [[Tchaksin Šinavatra]]. Díky většině, kterou jeho strana ''Thaj rak Thaj'' (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. [[19. září]] [[2006]] došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila 10. srpna 2007 ve veřejném referendu novou ústavu.
[[Soubor:Yingluck Shinawatra - World Economic Forum Annual Meeting 2012.jpg|alt=|náhled|200x200pixelů|[[Jinglak Šinavatrová]] je první ženou, která se stala premiérkou v Thajsku.|vlevo]]
[[Soubor:Yingluck Shinawatra - World Economic Forum Annual Meeting 2012.jpg|alt=|náhled|200x200pixelů|[[Jinglak Šinavatrová]] je první ženou, která se stala premiérkou v Thajsku.|vlevo]]
23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana ''Pchak pchalang pračcháčchon'' (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. ''Lidové sdružení pro demokracii'', které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční ''Demokratická strana'' byla schopna sestavit novou vládu premiéra [[Apchisit Vedžadžíva|Apchisita Vedžadžívy]] v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé [[Nepokoje v Thajsku 2010|protesty na jaře 2010]] vedené hnutím [[Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře]] armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno.<ref>{{Citace periodika
23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana ''Pchak pchalang pračcháčchon'' (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. Lidové sdružení pro demokracii, které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční Demokratická strana byla schopna sestavit novou vládu premiéra [[Apchisit Vedžadžíva|Apchisita Vedžadžívy]] v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé [[Nepokoje v Thajsku 2010|protesty na jaře 2010]] vedené hnutím [[Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře]] armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno.<ref>{{Citace periodika
| titul = Otázky a odpovědi: Thajsko spadlo do propasti, která dělí chudé a bohaté - iDNES.cz
| titul = Otázky a odpovědi: Thajsko spadlo do propasti, která dělí chudé a bohaté - iDNES.cz
| periodikum = iDNES.cz
| periodikum = iDNES.cz
Řádek 126: Řádek 257:
}}</ref>
}}</ref>


Po mnohaměsíčních protivládních protestech provedla thajská armáda 22. května 2014 státní převrat a vládu v zemi převzala [[vojenská junta]].<ref name="převrat">"[http://zpravy.idnes.cz/thajska-armada-pritvrzuje-expremierku-zajala-a-odvezla-neznamo-kam-1po-/zahranicni.aspx?c=A140523_162941_zahranicni_vrl Thajská armáda přitvrzuje. Expremiérku zajala a odvezla neznámo kam]". ''iDNES.cz.'' 23. května 2014.</ref>
Po mnohaměsíčních protivládních protestech provedla thajská armáda 22. května 2014 státní převrat a vládu v zemi převzala [[vojenská junta]].<ref name="převrat">"[http://zpravy.idnes.cz/thajska-armada-pritvrzuje-expremierku-zajala-a-odvezla-neznamo-kam-1po-/zahranicni.aspx?c=A140523_162941_zahranicni_vrl Thajská armáda přitvrzuje. Expremiérku zajala a odvezla neznámo kam]". ''iDNES.cz.'' 23. května 2014.</ref> Zemi vedla vojenská junta vedená generálem [[Prajutch Čan-Oča|Prajutch Čan-Očaem]] až do roku 2019. Političtí odpůrci a disidenti byli posláni do převýchovných táborů. Armáda silně pronikla do ekonomiky.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kongkirati
| jméno = Prajak
| příjmení2 = Kanchoochat
| jméno2 = Veerayooth
| titul = The Prayuth Regime: Embedded Military and Hierarchical Capitalism in Thailand
| periodikum = TRaNS: Trans-Regional and -National Studies of Southeast Asia
| datum vydání = 2018-07
| ročník = 6
| číslo = 2
| strany = 279–305
| issn = 2051-364X
| doi = 10.1017/trn.2018.4
| jazyk = en
| url = https://www.cambridge.org/core/journals/trans-trans-regional-and-national-studies-of-southeast-asia/article/prayuth-regime-embedded-military-and-hierarchical-capitalism-in-thailand/E94563EBE18DD73C5ED62F0FE5F9035E
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Junta nechala v referendu schválit novou ústavu, která zřídila „vojensky řízenou demokracii“.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Thailand endorses guided military democracy
| periodikum = Nikkei Asia
| url = https://asia.nikkei.com/Politics/Thailand-endorses-guided-military-democracy
| jazyk = en-GB
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Svobodné volby roku 2019 junta podmínila tím, že se všechny vlády v příštích dvaceti letech podřídí jí připravené „cestovní mapě“. Prajutch ovšem stejně zůstal v čele země i po volbách, s podporou strany Palang Pracharath a Senátu najmenovaného juntou. Opozice široce hovořila o volebním podvodu.<ref>{{Citace periodika
| titul = 'We will fight back': Thailand election results delayed as both parties claim victory
| periodikum = ABC News
| datum vydání = 2019-03-25
| jazyk = en-AU
| url = https://www.abc.net.au/news/2019-03-25/thailand-election-results-delayed-concerns-over-irregularities/10937910
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Pokračují také „záhadná mizení“ politických odpůrců, jako je například demokratický aktivista [[Wanchalearm Satsaksit]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Praithongyaem
| jméno = Issariya
| příjmení2 = Wright
| jméno2 = George
| titul = Wanchalearm Satsaksit: The Thai satirist abducted in broad daylight
| periodikum = BBC News
| datum vydání = 2020-07-02
| jazyk = en-GB
| url = https://www.bbc.com/news/world-asia-53212932
| datum přístupu = 2022-03-27
}}</ref> Jejich únosy probíhají i na území cizích států.


== Geografie ==
== Geografie ==
Řádek 143: Řádek 314:
V období zimního monzunu, od listopadu do konce února i déle, jsou v kontinentální části Thajska teploty nižší a srážky minimální.
V období zimního monzunu, od listopadu do konce února i déle, jsou v kontinentální části Thajska teploty nižší a srážky minimální.


=== Tsunami ===
Na [[Vánoce]] roku [[2004]] po [[Zemětřesení v Indickém oceánu 2004|zemětřesení v Indickém oceánu]] bylo západní pobřeží Thajska podobně jako okolní státy zasaženo ničivou vlnou [[tsunami]].<ref>{{Citace periodika
Na [[Vánoce]] roku [[2004]] po [[Zemětřesení v Indickém oceánu 2004|zemětřesení v Indickém oceánu]] bylo západní pobřeží Thajska podobně jako okolní státy zasaženo ničivou vlnou [[tsunami]].<ref>{{Citace periodika
| titul = December 2004: Cunami zabili štvrť milióna ľudí
| titul = December 2004: Cunami zabili štvrť milióna ľudí
Řádek 151: Řádek 321:
}}</ref> Nejpostiženějším místem se stalo letovisko [[Phuket]], které je již ale obnoveno.
}}</ref> Nejpostiženějším místem se stalo letovisko [[Phuket]], které je již ale obnoveno.


== Flóra a fauna ==
=== Flóra a fauna ===
Značná rozloha země v severojižním směru umožňuje neobvykle vysoké množství různých klimatických zón, od [[Rovníkové podnebí|rovníkových]] až po ty, které se podobají oblastem [[mírný pás|mírného pásu]]. Část území pokrývají stále zelené [[Tropický deštný les|tropické deštné lesy]], ve vyšších polohách je střídají opadavé lesy a [[savana|savany]]. Vegetaci tvoří především vlhkomilné a [[hygrofyty|bahenní rostliny]] rostoucí v [[bažina|močálech]], tropické deštné lesy a v horách [[borovice|borovicový]] porost. Pobřežní vody nabízejí bohatství korálových útesů. Kácením lesů a jejich přeměnou na hospodářskou půdu, popř. využitím v papírenském a dřevařském průmyslu, mizí řada druhů rostlin i živočichů. Například vzácné dřevo teak ([[teka obrovská]]) se dříve mohutně těžilo, ale dnes je jeho těžba vládou zakázána.
Značná rozloha země v severojižním směru umožňuje neobvykle vysoké množství různých klimatických zón, od [[Rovníkové podnebí|rovníkových]] až po ty, které se podobají oblastem [[mírný pás|mírného pásu]]. Část území pokrývají stále zelené [[Tropický deštný les|tropické deštné lesy]], ve vyšších polohách je střídají opadavé lesy a [[savana|savany]]. Vegetaci tvoří především vlhkomilné a [[hygrofyty|bahenní rostliny]] rostoucí v [[bažina|močálech]], tropické deštné lesy a v horách [[borovice|borovicový]] porost. Pobřežní vody nabízejí bohatství korálových útesů. Kácením lesů a jejich přeměnou na hospodářskou půdu, popř. využitím v papírenském a dřevařském průmyslu, mizí řada druhů rostlin i živočichů. Například vzácné dřevo teak ([[teka obrovská]]) se dříve mohutně těžilo, ale dnes je jeho těžba vládou zakázána.


V Thajsku žije 282 druhů [[savci|savců]]. Počet živočichů rok od roku klesá. Slon je pro celý národ největším symbolem. Populace divoce žijících slonů je odhadována na 2000 až 3000 kusů (2009) a počet domestikovaných slonů je jen o něco málo vyšší. Ve 20. století se v Thajsku na práci využívalo 20 000 slonů. Mezi savce, jejichž početní stav klesá, patří [[tygr]], [[levhart]], [[gibbon]], [[makak]], [[medvěd malajský]] (nejmenší druh medvěda), [[medvěd ušatý]], [[kabar pižmový]] (drobný jelínek vážící 10–15 kg), [[gaur]] aj. Ohrožené jsou i některé druhy ptáků (ze 13 druhů [[zoborožcovití|zoborožců]], kteří tu žijí, např. [[zoborožec běloprsý]], [[dvojzoborožec velký]], [[zoborožec štítnatý]]) a plazů, zejména je to říční želva a sladkovodní krokodýl, kteří již téměř vymizeli. Na druhou stranu hadi jsou silně zastoupeni počtem druhů i jedinců včetně velmi jedovatých druhů. Mořská fauna je zastoupena živočichy [[marlín modrý]], [[Letounovití|letounovité ryby]], [[soltýn barakuda]] a různými druhy žraloků. V [[Andamanské moře|Andamanském moři]] i v [[Thajský záliv|Thajském zálivu]] je značný výskyt [[korálový útes|korálových útesů]] s bohatou [[fauna|faunou]].
V Thajsku žije 282 druhů [[savci|savců]]. Počet živočichů rok od roku klesá. Slon je pro celý národ největším symbolem. Populace divoce žijících slonů je odhadována na 2000 až 3000 kusů (2009) a počet domestikovaných slonů je jen o něco málo vyšší. Ve 20. století se v Thajsku na práci využívalo 20 000 slonů. Mezi savce, jejichž početní stav klesá, patří [[tygr]], [[levhart]], [[gibbon]], [[makak]], [[medvěd malajský]] (nejmenší druh medvěda), [[medvěd ušatý]], [[kabar pižmový]] (drobný jelínek vážící 10–15 kg), [[gaur]] aj. Ohrožené jsou i některé druhy ptáků (ze 13 druhů [[zoborožcovití|zoborožců]], kteří tu žijí, např. [[zoborožec běloprsý]], [[dvojzoborožec velký]], [[zoborožec štítnatý]]) a plazů, zejména je to říční želva a sladkovodní krokodýl, kteří již téměř vymizeli. Na druhou stranu hadi jsou silně zastoupeni počtem druhů i jedinců včetně velmi jedovatých druhů. Mořská fauna je zastoupena živočichy [[marlín modrý]], [[Letounovití|letounovité ryby]], [[soltýn barakuda]] a různými druhy žraloků. V [[Andamanské moře|Andamanském moři]] i v [[Thajský záliv|Thajském zálivu]] je značný výskyt [[korálový útes|korálových útesů]] s bohatou [[fauna|faunou]].


=== Ochrana přírody ===
'''Ochrana přírody:''' V Thajsku se nachází 63 národních parků a 32 přírodních rezervací o celkové rozloze 56 443 km<sup>2</sup>. Špatným příkladem ochrany přírody je rapidní úbytek lesní plochy. Před padesáti lety bylo v Thajsku 70 % území zalesněno, v současnosti (2009) pouhých 26 %. [[odlesňování|Odlesněné]] svahy kopců jsou mj. příčinou sesuvu lavin bahna. V Thajsku je rozšířené pytláctví a obchod s ohroženými druhy zvířat a zvířecími produkty. Tuto situaci se snaží stát řešit zakládáním národních parků a rezervací. Ty tvoří přes polovinu zalesněného území. Nejznámějším a nejstarším národním parkem je Khao Yai založený v roce 1962 (2168 km<sup>2</sup>). Dalším národním parkem je Erawan (550 km<sup>2</sup>) založený v roce 1972 v západním Thajsku v pohoří Tenasserim. Leží v údolí řeky Kwai Yai a je význačný nádhernými vodopády. Přírodní rezervace Hala-Bala o rozloze 433 km<sup>2</sup> byla založena v roce 1996. Pokrývá oblast pohoří Titiwangsa a sousedí s rezervací Belum-Temengor v [[Malajsie|Malajsii]]. Hala-Bala je chráněný les se dvěma lesními oblastmi: lesem Hala (provincie Yala a Narathiwat) a lesem Bala (provincie Narathiwat). Lesy v rezervaci jsou považovány za nejbohatší z hlediska [[druhová rozmanitost|druhové rozmanitosti]]. Část rezervace pokrývá Národní park Bang Lang.
V Thajsku se nachází 63 národních parků a 32 přírodních rezervací o celkové rozloze 56 443 km<sup>2</sup>. Špatným příkladem ochrany přírody je rapidní úbytek lesní plochy. Před padesáti lety bylo v Thajsku 70 % území zalesněno, v současnosti (2009) pouhých 26 %. [[odlesňování|Odlesněné]] svahy kopců jsou mj. příčinou sesuvu lavin bahna. V Thajsku je rozšířené pytláctví a obchod s ohroženými druhy zvířat a zvířecími produkty. Tuto situaci se snaží stát řešit zakládáním národních parků a rezervací. Ty tvoří přes polovinu zalesněného území. Nejznámějším a nejstarším národním parkem je Khao Yai založený v roce 1962 (2168 km<sup>2</sup>). Dalším národním parkem je Erawan (550 km<sup>2</sup>) založený v roce 1972 v západním Thajsku v pohoří Tenasserim. Leží v údolí řeky Kwai Yai a je význačný nádhernými vodopády. Přírodní rezervace Hala-Bala o rozloze 433 km<sup>2</sup> byla založena v roce 1996. Pokrývá oblast pohoří Titiwangsa a sousedí s rezervací Belum-Temengor v [[Malajsie|Malajsii]]. Hala-Bala je chráněný les se dvěma lesními oblastmi: lesem Hala (provincie Yala a Narathiwat) a lesem Bala (provincie Narathiwat). Lesy v rezervaci jsou považovány za nejbohatší z hlediska [[druhová rozmanitost|druhové rozmanitosti]]. Část rezervace pokrývá Národní park Bang Lang.


== Politický systém ==
== Politický systém ==
Řádek 199: Řádek 370:
V metropolitní oblasti [[Bangkok]]u žije více než 14 milionů obyvatel, což je 22,2 % všech obyvatel země.[[Soubor:2600-Monks-receives-alms IMG 4573.jpg|náhled|Thajci věnují [[Bhikkhu|mnichům]] almužní jídlo|alt=|200x200pixelů]]93,6 % se hlásí k buddhismu. [[Théraváda|Theravádový buddhismus]] je rovněž jádrem thajského nacionálního sebeuvědomění. Muslimové tvoří asi 5% obyvatel.<ref>{{cite web|url=http://www.state.gov/g/drl/rls/irf/2006/71359.htm|title=US Department of State, Thailand|publisher=State.gov}}</ref> V&nbsp;nejjižnějších oblastech Thajska [[islám]] převažuje. Od roku 2004 sužuje jih země ozbrojený konflikt mezi muslimskými separatisty a thajskou vládou.<ref>"[https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/thajsko/r~0068e232607111e682380025900fea04/ Kdo stojí za útoky v Thajsku? Vojenská junta má nepřátele všude]". Aktuálně.cz. 16. srpna 2016.</ref> [[Křesťanství|Křesťané]] v zemi představují menšinu čítající 1,2 % populace.<ref name=":0" />
V metropolitní oblasti [[Bangkok]]u žije více než 14 milionů obyvatel, což je 22,2 % všech obyvatel země.[[Soubor:2600-Monks-receives-alms IMG 4573.jpg|náhled|Thajci věnují [[Bhikkhu|mnichům]] almužní jídlo|alt=|200x200pixelů]]93,6 % se hlásí k buddhismu. [[Théraváda|Theravádový buddhismus]] je rovněž jádrem thajského nacionálního sebeuvědomění. Muslimové tvoří asi 5% obyvatel.<ref>{{cite web|url=http://www.state.gov/g/drl/rls/irf/2006/71359.htm|title=US Department of State, Thailand|publisher=State.gov}}</ref> V&nbsp;nejjižnějších oblastech Thajska [[islám]] převažuje. Od roku 2004 sužuje jih země ozbrojený konflikt mezi muslimskými separatisty a thajskou vládou.<ref>"[https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/thajsko/r~0068e232607111e682380025900fea04/ Kdo stojí za útoky v Thajsku? Vojenská junta má nepřátele všude]". Aktuálně.cz. 16. srpna 2016.</ref> [[Křesťanství|Křesťané]] v zemi představují menšinu čítající 1,2 % populace.<ref name=":0" />


Jako ve většině asijských kultur, je klíčová v&nbsp;thajském spirituálním učení úcta k&nbsp;předkům. Jedním z významných představitelů moderního buddhismu byl [[Buddhadása]]. V Thajsku je přes 300 000 buddhistických mnichů. Od thajských mužů, včetně členů královské rodiny, se očekává, že přinejmenším jednou ve svém životě dočasně vstoupí do mnišského řádu, většinou na tři měsíce. V zemi je 40 000 tzv. watů, jež jsou něco mezi chrámem a klášterem, kde buddhistický výcvik probíhá.<ref>{{Citace elektronického periodika
Jako ve většině asijských kultur, je klíčová v&nbsp;thajském spirituálním učení úcta k&nbsp;předkům. Jedním z významných představitelů moderního buddhismu byl [[Buddhadása]]. V Thajsku je přes 300 000 buddhistických mnichů. Od thajských mužů, včetně členů královské rodiny, se očekává, že přinejmenším jednou ve svém životě dočasně vstoupí do mnišského řádu, většinou na tři měsíce. V zemi je 40 000 tzv. [[Wat|watů]], jež jsou něco mezi chrámem a klášterem, kde buddhistický výcvik probíhá.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| příjmení =
| jméno =
| jméno =
Řádek 270: Řádek 441:


=== Doprava ===
=== Doprava ===
{{Podrobně|Doprava v Thajsku}}[[Autobusová doprava]] převažuje při přepravě na dlouhé vzdálenosti, zatímco na venkově je dlouhodobě užívána [[železnice]]. Thajská vláda v budoucnu plánuje dopravní infrastrukturu rozšířit vybudováním [[Vysokorychlostní trať|vysokorychlostní železnice]]. Železniční dopravu v Thajsku zabezpečuje státní dopravce State Railway of Thailand (SRT). Vlaky z Bangkoku odjíždí z Bangkok Railway Station (''neoficiálně'' stanice Hua Lamphong). Infrastrukturu představuje okolo 4500 kilometrů [[kolej]]í, přičemž kromě Airport Link jsou všechny [[Úzkorozchodná dráha|úzkorozchodné]] (1000 mm).<ref>{{Citace elektronického periodika
{{Podrobně|Doprava v Thajsku}}[[Soubor:BTS divergence route before the Central world. セントラルワールド前のBTS分岐路線 - panoramio.jpg|náhled|200x200pixelů|Trasa divergence BTS před ''Central world''.]][[Soubor:Suvarnabhumi Airport Bangkok Inner Courtyard.jpg|náhled|[[Letiště Bangkok-Suvarnabhumi]]|alt=|200x200pixelů]][[Autobusová doprava]] převažuje při přepravě na dlouhé vzdálenosti, zatímco na venkově je dlouhodobě užívána [[železnice]]. Thajská vláda v budoucnu plánuje dopravní infrastrukturu rozšířit vybudováním [[Vysokorychlostní trať|vysokorychlostní železnice]]. Železniční dopravu v Thajsku zabezpečuje státní dopravce State Railway of Thailand (SRT). Vlaky z Bangkoku odjíždí z Bangkok Railway Station (''neoficiálně'' stanice Hua Lamphong). Infrastrukturu představuje okolo 4500 kilometrů [[kolej]]í, přičemž kromě Airport Link jsou všechny [[Úzkorozchodná dráha|úzkorozchodné]] (1000 mm).<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| příjmení =
| jméno =
| jméno =
Řádek 282: Řádek 453:
| datum přístupu = 2018-12-03
| datum přístupu = 2018-12-03
}}</ref>
}}</ref>

[[Soubor:BTS divergence route before the Central world. セントラルワールド前のBTS分岐路線 - panoramio.jpg|náhled|200x200pixelů|Trasa divergence BTS před ''Central world''.]]

Podle údajů [[BBC]] z roku 2017 je v Thajsku 462 133 silnic, většinou zpevněných. Je zde registrováno 37 milionů vozidel, z nichž 20 milionů jsou motocykly.<ref>{{Citace periodika
Podle údajů [[BBC]] z roku 2017 je v Thajsku 462 133 silnic, většinou zpevněných. Je zde registrováno 37 milionů vozidel, z nichž 20 milionů jsou motocykly.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Head
| příjmení = Head
Řádek 316: Řádek 488:
| url = https://www.bangkokpost.com/news/general/1075777/city-traffic-jams-burn-up-b97m-of-fuel-a-day
| url = https://www.bangkokpost.com/news/general/1075777/city-traffic-jams-burn-up-b97m-of-fuel-a-day
| datum přístupu = 2018-11-17
| datum přístupu = 2018-11-17
}}</ref> [[Dopravní zácpa|Dopravní zácpy]] jsou ve městě velmi častým jevem.[[Soubor:Suvarnabhumi Airport Bangkok Inner Courtyard.jpg|náhled|[[Letiště Bangkok-Suvarnabhumi]]|alt=|200x200pixelů]]
}}</ref> [[Dopravní zácpa|Dopravní zácpy]] jsou ve městě velmi častým jevem.


Thajsko má 101 letišť, z nichž 63 má zpevněné [[Vzletová a přistávací dráha|vzletové a přistávací dráhy]]. [[Heliport]]ů je v zemi 7.<ref>{{Citace elektronického periodika
Thajsko má 101 letišť, z nichž 63 má zpevněné [[Vzletová a přistávací dráha|vzletové a přistávací dráhy]]. [[Heliport]]ů je v zemi 7.<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 519: Řádek 691:


=== Sport ===
=== Sport ===
[[Soubor:Buakaw Por. Pramuk 1.jpg|náhled|200x200pixelů|[[Buakaw Por. Pramuk|Buakaw]], slavní mezinárodní muay thai praktici|vlevo]]
Thajsko se zúčastňuje olympijských her od roku [[Letní olympijské hry 1952|1952]]. Od té doby (k roku 2018) získalo devět zlatých olympijských medailí, a to ve dvou sportech, ve [[vzpírání]] a v [[box]]u. Tu vůbec první získal boxer [[Somluck Kamsing]] na olympiádě v [[Box na Letních olympijských hrách 1996|Atlantě roku 1996]]. Nejúspěšnějším olympionikem je další boxer [[Manus Boonjumnong]], jenž má jedno zlato ([[Box na Letních olympijských hrách 2004|2004]]) a jedno stříbro ([[Box na Letních olympijských hrách 2008|2008]]).<ref>{{Citace periodika
Thajsko se zúčastňuje olympijských her od roku [[Letní olympijské hry 1952|1952]]. Od té doby (k roku 2018) získalo devět zlatých olympijských medailí, a to ve dvou sportech, ve [[vzpírání]] a v [[box]]u. Tu vůbec první získal boxer [[Somluck Kamsing]] na olympiádě v [[Box na Letních olympijských hrách 1996|Atlantě roku 1996]]. Nejúspěšnějším olympionikem je další boxer [[Manus Boonjumnong]], jenž má jedno zlato ([[Box na Letních olympijských hrách 2004|2004]]) a jedno stříbro ([[Box na Letních olympijských hrách 2008|2008]]).<ref>{{Citace periodika
| titul = Manus BOONJUMNONG - Olympic Boxing {{!}} Thailand
| titul = Manus BOONJUMNONG - Olympic Boxing {{!}} Thailand
Řádek 527: Řádek 700:
| datum přístupu = 2018-12-04
| datum přístupu = 2018-12-04
}}</ref> Zajímavostí je, že všech pět zlatých ze vzpírání získaly ženy. Jediným dalším sportem, v němž se Thajci postavili na olympijské stupně vítězů, je [[taekwondo]].
}}</ref> Zajímavostí je, že všech pět zlatých ze vzpírání získaly ženy. Jediným dalším sportem, v němž se Thajci postavili na olympijské stupně vítězů, je [[taekwondo]].

[[Soubor:Buakaw Por. Pramuk 1.jpg|náhled|200x200pixelů|[[Buakaw Por. Pramuk|Buakaw]], slavní mezinárodní muay thai praktici]]
Úspěchy v boxu nejsou nikterak náhodné. Jsou důsledkem velké tradice bojových umění v Thajsku. Nejznámější z nich, [[Muay Thai|muay thai]], je také zvané thajský box. Vyvinulo se z bojového umění [[Muay Boran|muay boran]] a má více než tisíciletou tradici.<ref>{{Citace periodika
Úspěchy v boxu nejsou nikterak náhodné. Jsou důsledkem velké tradice bojových umění v Thajsku. Nejznámější z nich, [[Muay Thai|muay thai]], je také zvané thajský box. Vyvinulo se z bojového umění [[Muay Boran|muay boran]] a má více než tisíciletou tradici.<ref>{{Citace periodika
| titul = Muay Thai - Thajský box: Od vzniku po současnost
| titul = Muay Thai - Thajský box: Od vzniku po současnost

Verze z 27. 3. 2022, 11:25

Na tento článek je přesměrováno heslo Siam. Možná hledáte: Si-an (více významů).
Thajské království
ราชอาณาจักรไทย
Ratcha Anachak Thai
vlajka Thajska
vlajka
znak Thajska
znak
Hymna
Thajská hymna
Geografie

Poloha Thajska
Poloha Thajska

Hlavní městoBangkok
Rozloha513 115 km² (50. na světě)
z toho 0,4 % vodní plochy
Nejvyšší bodDoi Inthanon (2 576 m n. m.)
Časové pásmo+7
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel68 414 135 (20. na světě, 2017)
Hustota zalidnění135 ob. / km² (80. na světě)
HDI 0,722 (vysoký) (89. na světě, 2014)
Jazykthajština (úř. j.), čínština, malajština, angličtina a místní jazyky
Náboženstvíbuddhismus 94 %, islám 5 %, křesťanství 1 %
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie spravovaná vojenskou juntou
Vznik1238 (vyčlenění z Khmerské říše)
KrálRáma X.
Předseda vládyPrajutch Čan-Oča
Měnabaht [Bát] (THB)
HDP/obyv. (PPP)16 340[1] USD (72. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1764 THA TH
MPZT
Telefonní předvolba+66
Národní TLD.th
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Thajsko, plným názvem Thajské království, je stát v jihovýchodní Asii. Jeho sousedy jsou Myanmar, Laos, Kambodža a Malajsie. Hlavním městem je Bangkok, thajsky nazývaný Krung Thep (กรุงเทพมหานคร). Země leží na poloostrově Zadní Indie. S rozlohou 513 120 kilometrů čtverečních je Thajsko 50. největší zemí světa, s počtem 68,4 milionu obyvatel však 21. nejlidnatější zemí.[2]

Thajsko bylo v minulosti známo pod jménem Siam (สยาม), které bylo oficiálním názvem státu do 11. května 1939 a znovu v letech 1945 až 1949. Etnonymum Thai (ไทย) v thajštině původně znamenalo „svobodný“.[3]

Thajsko je jedinou zemí jihovýchodní Asie, která se vyhnula přímé koloniální vládě evropských mocností. Ačkoli je Thajsko formálně konstituční monarchií a parlamentní demokracií, převrat z roku 2014 nastolil de facto vojenskou diktaturu. V roce 2020 probíhají v zemi, hlavně v hlavním městě Bangkoku, velké protivládní demonstrace.

Thajsko je zakládajícím členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a je tradičním spojencem Spojených států v oblasti. Má druhou největší ekonomiku v jihovýchodní Asii a 20. největší na světě (HDP v paritě kupní síly).[4] Velkou část jeho ekonomiky tvoří cestovní ruch.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Thajska.

Území Thajska je nepřetržitě osídleno asi 20 000 let. Nejstarší důkazy o pěstování rýže se datují do roku 2000 př. n. l. Bronz se objevil v období 1250–1000 př. n. l.[5] Ban Chiang v severovýchodním Thajsku se řadí mezi nejstarší známá centra výroby mědi a bronzu v jihovýchodní Asii. Výroba železa je doložena zhruba k roku 500 př. n. l. Prvním známým státem, který thajské území ovládal, byl na začátku letopočtu Funan.

Dváravatí a Lan Na

Dváravatský reliéf, asi z roku 650
Lan Na na vrcholu územní expanze za krále Tiloka

Na ústřední rovině se kolem 3. století zformoval stát zvaný Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové, vyznávající théravádový buddhismus. Dváravatí bylo pod silným indickým kulturním vlivem, a tak jistou pozici měl i hinduismus.[6] V 10. století se Dváravatí začalo dostávat pod vliv Khmerské říše (s centrem v Lobpuri) a nakonec bylo napadeno a uchváceno khmerským králem Súrjavarmanem II. v první polovině 12. století.

Tajové, o nichž se čínské kroniky zmiňují již v 6. století př. n. l., žili v éře Dváravatí na jihu Číny (v dnešních provinciích Jün-nan a S’-čchuan). Vytvořili zde stát zvaný Nan-čao. V roce 1253 však bylo Nan-čao vyvráceno Kublajchánem a Tajové zahájili masivní migraci na jih, do oblasti dnešního Thajska. První tajské migrační vlny jsou však ještě starší, již ve 12. století tvořili Tajové většinu populace v oblasti centrálních planin, které ovládala Khmerská říše. Tajové se usazovali hlavně kolem Lopburi. Oblasti se pak začalo říkat „Sijam“ (což v překladu značí zhruba "lidé tmavé pleti"). Název Siam se pak udržel dlouho, byť sami Tajové ho užívali jen zřídka. Roku 1281 Tajové oblast kolem Lobpuri plně ovládli a roku 1281 vytvořili stát zvaný Lan Na.

Lan Na znamená v překladu „země milionů rýžových polí“. Otcem zakladatelem říše byl král Mangrai. Nechal postavit i nové hlavní město Čiang Mai (založeno 1296). Za vlády Tiloka, zvaného též Tilokaraj nebo Tilokarat (vládl 1441–1487) se království ocitlo na vrcholu moci politické i kulturní. Posledním mocným vládcem říše byl jeho vnuk Paja Kaew, který se roku 1507 pokusil dobýt Ajjuthajského království, ovšem neúspěšně. Po nešťastném pokusu se zapojit do dynastických bojů v jednom z barmských států v roce 1523, během nějž utrpěl Lan Na zdrcující porážku, jeho moc definitivně poklesla. V roce 1545 se stal vazalem Ajjuthajského království.

Suchothajské království

Buddha v chrámu Wat Mahathat v historickém parku Sukhóthaj

Ve 13. století oslabila Khmerská říše i sousední Pugamská říše. Tajové na khmerském území toho využili a roku 1238 založili nezávislý stát, Suchothajské království.[7] Prvním králem se stal Si Inthrathit. Hlavním městem byl Sukhothaj. Zpočátku šlo o jeden z mnoha menších států v oblasti, ale za krále Rama Khamhaenga (vládl 1279–1298) zahájil mohutnou územní expanzi, která vedla k ovládnutí takřka celého území současného Thajska (pouze východní provincie zůstaly pod kontrolou Khmerů).[8] Proto je Suchothajská říše velmi důležitá pro thajskou identitu a thajský nacionalismus. Nacionální historiografie 19. století hovořila o „zlatém věku thajských dějin“ nebo o „prvním thajském státě“. Na vrcholu své moci Suchothajci ovládali i část Barmy a Laosu. Lan Na na severu byl tradiční a dlouhodobý spojenec. Za Ram Khamhaenga se rozšířil i v Suchothajském království théravádový buddhismus (díky mnichům pozvaným ze Srí Lanky) a stal se státním náboženstvím. Říše se stala jakýmsi jeho centrem, z něhož se šířil i do jiných oblastí (misie do Lan Na). Král Ram Khamhaeng je též považován za tvůrce thajského písma (měl ho vytvořit roku 1283, přičemž důkazem má být stéla objevená roku 1833, o jejímž stáří a původu se nicméně odborníci přou).[9] Pozval do země rovněž čínské hrnčíře a Suchothajské království se stalo načas centrem výroby keramiky v čínském stylu (tradice se ovšem neudržela).[10][11] Ram Khamhaeng nechal též stavět stúpy, typicky s kopulí ve tvaru poupěte lotosu. Přestože Ram Khamhaeng vytvořil všechny předpoklady pro to, aby se Suchothaj stal hegemonem v oblasti, jeho nástupci nedokázali toto očekávání naplnit. V roce 1349 začaly války s Ajutthajským královstvím, roku 1378 se Suchothajské království stalo jeho vazalem a v roce 1438 s ním zcela splynulo.

Ajutthajské království

Ayutthaya (Siam), cca 1686 CE
Ruiny chrámu Wat Chaiwatthanaram v bývalém hlavním městě Ayutthaya, které bylo roku 1767 zničeno nájezdníky z Barmy

V roce 1351 byl na ústřední rovině založen nový stát Ajutthajské království.[12] Během několika desetiletí se ajutthajským panovníkům podařilo vojenskou silou i sňatkovou politikou ovládnout Sukhothaj. Bylo založeno hlavní město Ayutthaya (poté, co centrum Lopburi zdevastovala epidemie neštovic). Zakladatelem města i prvním králem byl U Thong. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region. V roce 1431 si Ajutthajský stát podrobil kdysi mocný Angkor (to vedlo k přenesení střediska kambodžské státní moci do Phnom Penhu). Vedle Ajutthaje vznikl v polovině 14. století také stát Lan Xang v dnešním Laosu a severovýchodním Thajsku. Na severu nadále existoval stát Lan Na.

Král Naresuan roku 1511 navázal kontakt s Portugalci a učinil z hlavního města epicentrum obchodu.[13] Mnohé evropské národy (a ovšem i Číňané, Peršané či Indové) měly v Ayutthayae svou celou čtvrť, z níž zprostředkovávaly obchod s jihovýchodní Asií.[14][15] Moc království byla trnem v oku zejména Barmě a její ambiciózní taunnguské dynastii a následné dynastii Konbaung. Velké barmské nájezdy proběhly v letech 1547–1549 (první barmsko-siamská válka) a 1759–1760 (druhá barmsko-siamská válka). Osudovým se stal rok 1767, kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny.

Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást Bangkoku).[16] Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.

Rattanakósinské království

Wat Phra Kaew, architektura doby Rattanakosin

Taksin byl roku 1782 svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit. Vlády se ujal vojenský velitel Phra Phutthayotfa Chulalok a nastoupil na trůn jakožto Ráma I. Nová dynastie Rattanakosin neboli Čakrí (jež sedí na thajském trůnu dodnes) přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do Bangkoku. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Taksinem, a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a Vietnamem. Koloniální pronikání Británie a Francie do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam.

Králové Mongkut (Ráma IV., 1851–1868) a Chulalongkorn (Ráma V., 1868–1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích.

Konstituční monarchie

Plaek Phibunsongkhram

Za vlády krále Rámy VI. došlo k nekrvavé revoluci, po ní byla 24. června 1932 ustavena konstituční monarchie. V roce 1933 došlo k aristokratickému kontrarevolučnímu povstání, jehož cílem bylo znovu nastolit absolutní monarchii, ale neuspělo. Král musel nakonec abdikovat a vláda vybrala nového, Ananda Mahidola. V době 2. světové války podpořila vláda Plaeka Phibunsongkhrama Japonsko a napadla francouzskou Indočínu. Thajsko díky tomu získalo některá laoská a kambodžská území. 8. prosince 1941 japonská armáda vpadla do Thajska a plně si ho podřídila. Thajsko stalo součástí tzv. Velké východoasijské sféry vzájemné prosperity, ovládané Japonci. Jiní politici ale udržovali styky se Spojenci a vytvořili odbojovou organizaci Seri Thaj. Po válce se tato frakce, v jejímž čele stál Pridi Phanomjong, chopila moci a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a Thajsko se zapojilo do studené války na straně USA. Sarit Thanarat, který se postavil do čela vlády po dalších dvou převratech na konci 50. let, začal znovu zdůrazňovat úlohu monarchie v thajské společnosti. 60. léta ale přinesla také rostoucí modernizaci a westernizaci thajské společnosti.

Prem Tinsulanonda (vpravo) a Ronald Reagan

V říjnu 1973, po rozsáhlých demonstracích v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král Pchúmipchon Adunjadét jmenoval úřednickou vládu (bylo to poprvé od roku 1932, kdy král zasáhl přímo do thajské politiky). Po třech letech reforem a volených vlád zvaných někdy „doba rozkvětu demokracie“ však byl obnoven vojenský režim. Velkým motivem byl pád Saigonu (vítězství komunistů ve vietnamské válce) a strach z komunistického povstání. Některé ultrapravicové skupiny označily za komunisty i levicové studenty, což vyvrcholilo masakrem na Thammasatské univerzitě v říjnu 1976, kdy dav začal studenty lynčovat a zabíjet.[17] Ve stejný den došlo k převratu a krajní pravice se chopila moci. Komunisté byli pozatýkáni. Další převrat v následujícím roce nastolil umírněnější vládu, která v roce 1978 komunisty amnestovala.

V letech v letech 1980 až 1988 vládl Prem Tinsulanonda. Jeho éra je někdy zvána „polodemokracie“.[18] Vládla armáda, ale limitována voleným parlamentem. Osmdesátá léta byla také érou rostoucích zásahů panovníka do politiky. Král se dokonce pokusil o dva převraty (1981 a 1985), ovšem neúspěšně. Thajsko se prvního demokraticky zvoleného premiéra dočkalo až v roce 1988. Byl svržen vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit. Po těchto událostech byla za účasti široké veřejnosti sepsána nová ústava a parlament ji v roce 1997 přijal. Asijská finanční krize z toho roku zároveň ukončila 40 let nepřetržitého hospodářského růstu země.

21. století

Protesty hnutí „červených košil“ v roce 2010.[19]

Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát Tchaksin Šinavatra. Díky většině, kterou jeho strana Thaj rak Thaj (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. 19. září 2006 došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila 10. srpna 2007 ve veřejném referendu novou ústavu.

Jinglak Šinavatrová je první ženou, která se stala premiérkou v Thajsku.

23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana Pchak pchalang pračcháčchon (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. Lidové sdružení pro demokracii, které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční Demokratická strana byla schopna sestavit novou vládu premiéra Apchisita Vedžadžívy v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé protesty na jaře 2010 vedené hnutím Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno.[20]

Po mnohaměsíčních protivládních protestech provedla thajská armáda 22. května 2014 státní převrat a vládu v zemi převzala vojenská junta.[21] Zemi vedla vojenská junta vedená generálem Prajutch Čan-Očaem až do roku 2019. Političtí odpůrci a disidenti byli posláni do převýchovných táborů. Armáda silně pronikla do ekonomiky.[22] Junta nechala v referendu schválit novou ústavu, která zřídila „vojensky řízenou demokracii“.[23] Svobodné volby roku 2019 junta podmínila tím, že se všechny vlády v příštích dvaceti letech podřídí jí připravené „cestovní mapě“. Prajutch ovšem stejně zůstal v čele země i po volbách, s podporou strany Palang Pracharath a Senátu najmenovaného juntou. Opozice široce hovořila o volebním podvodu.[24] Pokračují také „záhadná mizení“ politických odpůrců, jako je například demokratický aktivista Wanchalearm Satsaksit.[25] Jejich únosy probíhají i na území cizích států.

Geografie

Thajsko se nachází ve střední části poloostrova Zadní Indie a zasahuje též na Malajský poloostrov. Severní část thajského území je hornatá, s nejvyšším vrcholem Doi Inthanon o 2 576 m n. m. Směrem k jihu z této oblasti vybíhají dvě horská pásma, vyšší podél hranice s Myanmarem a dále na Malajský poloostrov, nižší jako pohoří Phetchabun ve střední části země. Mezi oběma pásmy se nachází ústřední rovina s dolní částí povodí řeky Čao Phraja, hospodářsky nejrozvinutější oblast Thajska. Zde leží i hlavní město Bangkok. Na východ od pohoří Phetchabun se táhne Khoratská plošina až po laoskou hranici, tvořenou převážně veletokem Mekong, na jihu je oddělena pohořím Dangrek od kambodžského území. V jižní části Thajska, na Malajském poloostrově, se těží cín, jehož je Thajsko významným vývozcem.

Podnebí

Thajské podnebí je tropické, s vysokými teplotami i vlhkostí a vlivem monzunů. Duben a květen jsou měsíce s nejvyššími teplotami v roce, dosahující v průměru 35–36 °C. V červnu začíná jihozápadní monzun, který ovlivňuje východní Thajsko a západní pobřeží. Přináší deštnou sezónu přibližně do konce října. Zimní, severovýchodní, monzun naopak přináší suché počasí.

V jižním Thajsku (včetně Ko Samui a dalších ostrovů) přináší srážky i zimní monzun, který vrcholí od prosince do února. Počasí na Ko Samui dokáže být velmi deštivé. I během dešťové sezóny je občas podnebí vhodné pro turismus. Po většinu období dešťů ke srážkám dochází jen na krátký čas (hodinu) nebo přes noc. Velké množství srážek zvyšuje vlhkost (pocit prádelny, neschne prádlo, textil má tendenci plesnivět).

V období zimního monzunu, od listopadu do konce února i déle, jsou v kontinentální části Thajska teploty nižší a srážky minimální.

Na Vánoce roku 2004 po zemětřesení v Indickém oceánu bylo západní pobřeží Thajska podobně jako okolní státy zasaženo ničivou vlnou tsunami.[26] Nejpostiženějším místem se stalo letovisko Phuket, které je již ale obnoveno.

Flóra a fauna

Značná rozloha země v severojižním směru umožňuje neobvykle vysoké množství různých klimatických zón, od rovníkových až po ty, které se podobají oblastem mírného pásu. Část území pokrývají stále zelené tropické deštné lesy, ve vyšších polohách je střídají opadavé lesy a savany. Vegetaci tvoří především vlhkomilné a bahenní rostliny rostoucí v močálech, tropické deštné lesy a v horách borovicový porost. Pobřežní vody nabízejí bohatství korálových útesů. Kácením lesů a jejich přeměnou na hospodářskou půdu, popř. využitím v papírenském a dřevařském průmyslu, mizí řada druhů rostlin i živočichů. Například vzácné dřevo teak (teka obrovská) se dříve mohutně těžilo, ale dnes je jeho těžba vládou zakázána.

V Thajsku žije 282 druhů savců. Počet živočichů rok od roku klesá. Slon je pro celý národ největším symbolem. Populace divoce žijících slonů je odhadována na 2000 až 3000 kusů (2009) a počet domestikovaných slonů je jen o něco málo vyšší. Ve 20. století se v Thajsku na práci využívalo 20 000 slonů. Mezi savce, jejichž početní stav klesá, patří tygr, levhart, gibbon, makak, medvěd malajský (nejmenší druh medvěda), medvěd ušatý, kabar pižmový (drobný jelínek vážící 10–15 kg), gaur aj. Ohrožené jsou i některé druhy ptáků (ze 13 druhů zoborožců, kteří tu žijí, např. zoborožec běloprsý, dvojzoborožec velký, zoborožec štítnatý) a plazů, zejména je to říční želva a sladkovodní krokodýl, kteří již téměř vymizeli. Na druhou stranu hadi jsou silně zastoupeni počtem druhů i jedinců včetně velmi jedovatých druhů. Mořská fauna je zastoupena živočichy marlín modrý, letounovité ryby, soltýn barakuda a různými druhy žraloků. V Andamanském moři i v Thajském zálivu je značný výskyt korálových útesů s bohatou faunou.

Ochrana přírody

V Thajsku se nachází 63 národních parků a 32 přírodních rezervací o celkové rozloze 56 443 km2. Špatným příkladem ochrany přírody je rapidní úbytek lesní plochy. Před padesáti lety bylo v Thajsku 70 % území zalesněno, v současnosti (2009) pouhých 26 %. Odlesněné svahy kopců jsou mj. příčinou sesuvu lavin bahna. V Thajsku je rozšířené pytláctví a obchod s ohroženými druhy zvířat a zvířecími produkty. Tuto situaci se snaží stát řešit zakládáním národních parků a rezervací. Ty tvoří přes polovinu zalesněného území. Nejznámějším a nejstarším národním parkem je Khao Yai založený v roce 1962 (2168 km2). Dalším národním parkem je Erawan (550 km2) založený v roce 1972 v západním Thajsku v pohoří Tenasserim. Leží v údolí řeky Kwai Yai a je význačný nádhernými vodopády. Přírodní rezervace Hala-Bala o rozloze 433 km2 byla založena v roce 1996. Pokrývá oblast pohoří Titiwangsa a sousedí s rezervací Belum-Temengor v Malajsii. Hala-Bala je chráněný les se dvěma lesními oblastmi: lesem Hala (provincie Yala a Narathiwat) a lesem Bala (provincie Narathiwat). Lesy v rezervaci jsou považovány za nejbohatší z hlediska druhové rozmanitosti. Část rezervace pokrývá Národní park Bang Lang.

Politický systém

Thajský parlament

Thajsko je konstituční monarchií a v jejím čele stojí král Mahá Vatčirálongkón. Jedná se o podobný systém jako ve Spojeném království, i když v Thajsku má monarchie větší vliv. Má daleko větší dozorčí úlohu ve státě a předkládá řadu projektů na rozvoj země. Král a jeho rodina jsou chráněni zákonem o urážce majestátu.

Krematorium krále Rámy IX. v noci

Král Pchúmipchon Adunjadét, který nastoupil na trůn v roce 1946 a vládl až do roku 2016, byl nejdéle vládnoucím panovníkem. Královská moc je regulovaná ústavou a je také podřízena jejím ustanovením. Král zahajuje zasedání parlamentu a jmenuje premiéra a také členy kabinetu. Monarchie má tři správní články. Jedná se o Kabinetní (tajnou) radu, Úřad královského domu a Sekretariát krále. Kabinetní rada vystupuje jako poradce krále a někdy ho i zastupuje, Úřad královského domu spravuje nemovitosti a administrativu, organizuje ceremonie a Sekretariát vykonává administrativní a sekretářské práce. Výkonná moc vlády je podřízena premiérovi, který je volen parlamentem, jenž se skládá z dolní (360 křesel) a horní (270 křesel) sněmovny. Ústava zřizuje dvoukomorové Národní shromáždění, které je složeno ze Senátu a Parlamentu. Členové jsou voleni lidovým hlasováním na 4 roky. Soudní moc je vykonávána ve jménu krále. Soudci jsou voleni a odvoláváni králem. Soudní systém existuje ve třech úrovních. Nejnižší jsou soudy první instance, střední úroveň plní odvolací soudy a na nejvyšším stupni stojí Vrchní soud. Soudy první instance se dělí na 20 smírčích soudů a 85 provinčních soudů. Existuje také Ústřední soud pro nezletilé. Nejvyšší soud se skládá z prezidenta a 21 soudců. Armáda se skládá z Královské thajské armády, Královského letectva a Královského námořnictva a konečně z policie.

V Thajsku existují dva nesmiřitelné politické tábory a to takzvané „Žluté košile“ mající podporu royalistů, nacionalistů a městské střední vrstvy a „Červené košile“ mající podporu chudších lidí z venkova, studentů a levicových aktivistů.[27]

Administrativní členění

Thajsko je rozděleno na město Bangkok a 76 provincií. V čele každé provincie stojí guvernér, jmenovaný ministerstvem vnitra, kdežto guvernér Bangkoku je volen občany na čtyřleté funkční období. Provincie se dělí na okresy (amphoe), podokresy (king-amphoe), dále na újezdy (tambon) a vesnice (muban), ve významnějších sídlech existují paralelně s těmito správními jednotkami municipality (thetsabaan) různých úrovní. Hlavní město provincie mívá stejný název jako samotná provincie. Bangkok se dělí na 50 městských obvodů (khet).[28]

Lidská práva

V květnu 2014 se po ozbrojeném převratu dostala k moci vojenská junta.[21] Podle článku v Reflexu z července 2016 „Junta cenzuruje média, mění ústavu a zatýká své odpůrce, občanské aktivisty i politiky různých stran. Ti pak stojí ne před civilními, ale vojenskými soudy, které je často bez pardonu a velmi rychle posílají do vězení.“[29]

Urážka krále nebo jeho kritizování se v Thajsku trestá vězením a tresty se sčítají podle počtu urážek.[30] V roce 2015 byli Thajci souzeni například za urážku králova psa nebo za olajkovaní upravené královy fotografie na sociální síti.[31] V roce 2017 byl muž za urážku monarchie na svém facebookovém účtu odsouzen k 35 letům vězení.[32]

Obyvatelstvo

Náboženství v Thajsku[33]
Náboženství Procent
Buddhismus
94,50 %
Islám
4,29 %
Křesťanství
1,17 %
Hinduismus
0,03 %
Nepřipojeno/others
0,01 %

K roku 2018 mělo Thajsko 69,2 milionů obyvatel.[34]

Z celkového počtu obyvatel země představují etničtí Thajci asi 75 %, etničtí Číňané 14 %, ostatní 11 % (Lao, Malajci, Khmerové, Hmongové, Karenové, Šanové, Akhové, Rohingyové, Mořští lidé a další etnické skupiny). Thajská vláda uznává celkem 62 etnických skupin žijících v Thajsku.

V metropolitní oblasti Bangkoku žije více než 14 milionů obyvatel, což je 22,2 % všech obyvatel země.

Thajci věnují mnichům almužní jídlo

93,6 % se hlásí k buddhismu. Theravádový buddhismus je rovněž jádrem thajského nacionálního sebeuvědomění. Muslimové tvoří asi 5% obyvatel.[35] V nejjižnějších oblastech Thajska islám převažuje. Od roku 2004 sužuje jih země ozbrojený konflikt mezi muslimskými separatisty a thajskou vládou.[36] Křesťané v zemi představují menšinu čítající 1,2 % populace.[34]

Jako ve většině asijských kultur, je klíčová v thajském spirituálním učení úcta k předkům. Jedním z významných představitelů moderního buddhismu byl Buddhadása. V Thajsku je přes 300 000 buddhistických mnichů. Od thajských mužů, včetně členů královské rodiny, se očekává, že přinejmenším jednou ve svém životě dočasně vstoupí do mnišského řádu, většinou na tři měsíce. V zemi je 40 000 tzv. watů, jež jsou něco mezi chrámem a klášterem, kde buddhistický výcvik probíhá.[37] Typické je, že mniši putují zemí a lidé je obdarovávají jídlem, neboť věří, že jim to přinese štěstí.[38]

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Thajska.
Bangkok, největší město v zemi, centrum obchodu a průmyslu

Ekonomika je postindustriální – služby tvoří 55,6 % HDP, průmysl: 36,2 %, zemědělství: 8,2 %.[34]

Ekonomika Thajska patří k nejsilnějším v regionu a pro okolní země působí jako ekonomická opora. Mezi lety 1985 a 1996 zažívalo rychlý ekonomický růst a dnes patří mezi nově industrializované země. Hospodářství je založeno převážně na exportu – Thajsko je přední světový vývozce rýže, mořských plodů, automobilů typu pick-up, počítačů i spotřební elektroniky. Nejvíce Thajci vyváží do Číny a Spojených států. Dovozy jsou nejvyšší z Číny a Japonska.[39]

Hrubý domácí produkt v roce 2017 byl 18 060 amerických dolarů na hlavu a růst činil 6,5%. V zemi žije více než 2,2 milionu legálních a ilegálních migrantů.

Thajsko je druhým největším vývozcem rýže na světě.

K úspěchům země patří boj s chudobou.[40] Přes nízký hrubý národní příjem na osobu se podařilo snížit podíl lidí žijících pod národním prahem chudoby z 65,26 % v roce 1988 na 13,15 % v roce 2011. Podíl lidí žijících v extrémní chudobě je pouze zlomek procenta. Nezaměstnanost je velmi nízká – v první čtvrtině roku 2014 činila pouze 0,9 %. To je způsobeno velkým počtem lidí živících se samozásobitelským hospodařením, majících živnost nebo zaměstnaných v rodině bez nároku na mzdu.[41] Relativně vysoká je ovšem zadluženost domácností – na úrovni 80 % HDP. Státní dluh je ovšem velmi nízký – 41,24 procent HDP (tedy zhruba na úrovni Česka).[34]

Na indexu bídy byla thajská ekonomika v r. 2018 vyhodnocena jako nejlepší na světě.[42]

Turismus

Důležitou součástí ekonomiky je turismus. Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP činí přibližně 10 % (zhruba dvakrát tolik co v České republice), pokud se ovšem zohlední nepřímé efekty turismu, dá se hovořit o tom, že je na cestovní ruch navázáno až 20 % HDP. V roce 2016 Thajsko navštívilo 32,6 milionu zahraničních turistů.[43]

Mezi hlavní turistické lokality patří hlavní město Bangkok, přímořské město Pattaya, Čiang Mai, Phuket (ostrov), Ko Čang (ostrov) a provincie Krabi. Mezi oblasti s nižší cenovou hladinou turistického ubytování patří Khao Lak na západě Thajska. Pláže jsou zde opatřeny opěrnými zdmi proti vlnám.

Součástí turismu v Thajsku byla tradičně také sexuální turistika. Ta se soustřeďovala do Bangkoku a zejména města Pattaya, jemuž se kvůli tomu přezdívalo „město hříchu“. Opakující se zprávy o nezletilých prostitutkách a rozmachu mafie nakonec, v roce 2017, přiměly vládu k zásahu proti tomuto druhu turismu.[44]

Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Thajsku.
Trasa divergence BTS před Central world.
Letiště Bangkok-Suvarnabhumi

Autobusová doprava převažuje při přepravě na dlouhé vzdálenosti, zatímco na venkově je dlouhodobě užívána železnice. Thajská vláda v budoucnu plánuje dopravní infrastrukturu rozšířit vybudováním vysokorychlostní železnice. Železniční dopravu v Thajsku zabezpečuje státní dopravce State Railway of Thailand (SRT). Vlaky z Bangkoku odjíždí z Bangkok Railway Station (neoficiálně stanice Hua Lamphong). Infrastrukturu představuje okolo 4500 kilometrů kolejí, přičemž kromě Airport Link jsou všechny úzkorozchodné (1000 mm).[45]


Podle údajů BBC z roku 2017 je v Thajsku 462 133 silnic, většinou zpevněných. Je zde registrováno 37 milionů vozidel, z nichž 20 milionů jsou motocykly.[46] Pro dopravu osob na krátké vzdálenosti jsou motocykly využívány především. V Bangkoku, Pattaye a jiných velkých městech jsou provozovány motocyklové taxislužby (tzv. „moto-taxi“).[47] Ve městech je hojně využívána přeprava tuk-tuky – motorovými tříkolkami se sedátkem za řidičem. Jejich výhodou je nízká cena.[48] První linka nadzemního metra v Bangkoku byla otevřena v roce 1999 a denně tento systému v roce 2018 přepravil kolem 650 000 cestujících.[49] Přeprava soukromými automobily v 21. století prudce vzrostla. V roce 2015 bylo v Bangkoku registrováno 9 milionů automobilů, přičemž zdejší silnice dokážou zvládnout provoz maximálně 1,5 milionu vozidel.[50] Dopravní zácpy jsou ve městě velmi častým jevem.

Thajsko má 101 letišť, z nichž 63 má zpevněné vzletové a přistávací dráhy. Heliportů je v zemi 7.[51] Největším je Letiště Bangkok-Suvarnabhumi. Letiště proslavilo německého architekta Helmuta Jahna, který jej navrhl v impozantních tvarech, barvách a rozměrech. Je jedno z největších na světě. Vnitrostátní letecká doprava zaznamenala od roku 2010 nárůst popularity, většinou díky rozšiřování nabídky nízkonákladových dopravců, jakými jsou například Thai Air Asia a Nok Air. Lodní doprava je provozována v oblastech splavných vodními kanály. Ve venkovských oblastech se používají různé domácí dopravní prostředky, někdy i sloni.

Thajsko-české vztahy

Thajsko uznalo ČR hned po jejím vzniku 1. ledna 1993 a navázalo s ní diplomatické vztahy. Diplomatické vztahy mezi Thajskem a bývalým Československem na úrovni velvyslanců byly navázány 15. března 1974. Efektivní zastupitelské úřady v Praze a Bangkoku na úrovni velvyslanců byly otevřeny v roce 1990[52].

Ke vstupu na území Thajska není pro občany České republiky vyžadováno vstupní vízum. V roce 2015 do Thajska přicestovalo 40 784 Čechů.

Kultura

Umění

Velký Palác v Bangkoku

K významným básníkům patřil i jeden z thajských vládců Buddha Loetla Nabhalai neboli Rama II. Byl i velkým podporovatelem umění a jeho vláda je zvána zlatou érou thajské literatury.

Režisér Apichatpong Weerasethakul vyhrál se svým filmem Strýček Búnmí Zlatou palmu na festivalu v Cannes roku 2010.[53]

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byly zapsány zbytky historického města Ayutthaya, město Sukhothaj a Ban Chiang, nejvýznamnější naleziště předhistorického osídlení v jihovýchodní Asii.[54] K významným památkám patří Velký palác v Bangkoku.[55]

Kuchyně

Podrobnější informace naleznete v článku Thajská kuchyně.

Thajský způsob přípravy pokrmů je mezinárodně velmi úspěšný. V roce 2017 americká televize CNN vydala seznam padesáti nejlepších pokrmů světa, který byl vydán na základě průzkumu, jehož se účastnilo 35 000 lidí. Z těchto padesáti jídel bylo sedm jídel z thajské kuchyně. Konkrétně to byly tom yam, pad thai, som tam, kari massaman, zelené kari, smažená rýže po thajsku a mu nam tok.[56]

Thajská kuchyně patří k pikantním způsobům přípravy jídel. Používá mnoho různých koření, která se častěji používají v čerstvé formě než sušená. Populárními kořeními v Thajsku jsou: galangal, koriandr, citrónová tráva, šalotka, pepř a především chilli. Základem většiny jídel je rýže, slovní spojení „jíst rýži“ má v thajštině dokonce stejný význam jako „jíst jídlo“. Používají se ale i nudle. V Thajsku se konzumuje i hmyz či krysy, v thajských restauracích po světě samozřejmě nikoli.[57] Jako dochucovadlo se používají různé pasty (krevetová pasta) a rybí omáčka. Jako sladidlo se používá palmový cukr. Jako základ omáček se často užívá kokosové mléko.

Zábava

Tony Jaa

Bojové scény v akčních filmech proslavili Tony Jaa jako Ong-bak, Tom-Yum-Goong, Ong-Bak 2, Ong Bak 3. Dva filmy, Ong-bak a Tom-Yum-Goong, vydělaly na celém světě přes 47 milionů dolarů.[58][59][60]

Kromě filmů, které jsou mezinárodně uznávaným bojovým uměním. Hororové filmy jsou také populární v Asii. Shutter (2004), upravený a reprodukovaný 20th Century Fox se stejným názvem.[61] The Uneeable (2006), Alone (2007), Body (2007), Coming Soon (2008), 4bia (2008), Phobia 2 (2009), Ladda Land (2011), The Swimmer (2013), The Promise (2017). Thajské filmy jsou také velmi úspěšné v jihovýchodní Asii a dalších asijských zemích, Pee Mak (2013)[62] Ve kterém tento film vytvořil novinku pro thajský filmový průmysl Kombinací romantické komedie s hororovými filmy, jako je Pee Mak prodal po celém světě více než 33 milionů dolarů. (Zejména v Asie).[63] Kromě toho je v Asii oblíbený Bad Genius (2017). a přesáhl 42 milionů dolarů. Je to nejúspěšnější thajský film všech dob.[64][65]

Lalisa Manoban

Film v Thajsku zábavní průmysl v zemi rostl docela dobře. Populární jsou také taneční umělci, jako je taneční umělec Luk Thung Pumpuang Duangjan (1961–1992).[66] Dnes jsou tanečníci v Thajsku stále populární. A Tata Young, která má více mezinárodní pověst, je známá pro tanečního popového umělce 2004–2007. a Lalisa Manoban získala celosvětovou slávu jako taneční popová umělkyně.[67][68]

Lakhon (thajská televizní mýdlová opera) se stala populární mimo Thajsko a Thajsko[69][70], Ugly Duckling (2015), U-Prince (2016), Khluen Chiwit (2017), The Crown Princess (2018), My Husband in Law (2020). nebo Teen-Lakhon, The Gifted (2018), 2gether: The Series (2020).[71]

Sport

Buakaw, slavní mezinárodní muay thai praktici

Thajsko se zúčastňuje olympijských her od roku 1952. Od té doby (k roku 2018) získalo devět zlatých olympijských medailí, a to ve dvou sportech, ve vzpírání a v boxu. Tu vůbec první získal boxer Somluck Kamsing na olympiádě v Atlantě roku 1996. Nejúspěšnějším olympionikem je další boxer Manus Boonjumnong, jenž má jedno zlato (2004) a jedno stříbro (2008).[72] Zajímavostí je, že všech pět zlatých ze vzpírání získaly ženy. Jediným dalším sportem, v němž se Thajci postavili na olympijské stupně vítězů, je taekwondo.

Úspěchy v boxu nejsou nikterak náhodné. Jsou důsledkem velké tradice bojových umění v Thajsku. Nejznámější z nich, muay thai, je také zvané thajský box. Vyvinulo se z bojového umění muay boran a má více než tisíciletou tradici.[73] Jedná se o jeden z nejtvrdších bojových sportů. Jsou povoleny údery lokty a koleny. Ke známým thajboxerům patří Buakaw Por. Pramuk. Dalšími tradičními bojovými uměními jsou krabi–krabong či lerdrit.

Nejpopulárnějším sportem je fotbal. Thajský podnikatel Vičaj Srivadtanaprapcha velmi ovlivnil anglickou Premier League, když roku 2010 zakoupil klub Leicester City a dosáhl s ním nevídaných úspěchů. V roce 2018 zemřel při leteckém neštěstí.[74]

Thajské volejbalistky už dvakrát vyhrály mistrovství Asie. Tradici má sepak takraw. Úspěšným hráčem kulečníku byl James Wattana. Všestranným sportovcem byl i člen královské rodiny Princ Bira.

Známým sportovcem z Thajska je jezdec Formule 1 Alex Albon, který jezdí za slavnou stáj Williams.

Reference

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. The most populous countries in the world. www.countries-ofthe-world.com [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. NOSEK, Jiří. Thai znamená svobodný. Týdeník Rozhlas [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  4. Countries by GDP (PPP) 2017 - StatisticsTimes.com. statisticstimes.com [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  5. HIGHAM, Charles; HIGHAM, Thomas; CIARLA, Roberto. The Origins of the Bronze Age of Southeast Asia. Journal of World Prehistory. 2011-12-01, roč. 24, čís. 4, s. 227–274. Dostupné online [cit. 2022-03-27]. ISSN 1573-7802. DOI 10.1007/s10963-011-9054-6. (anglicky) 
  6. COEDES, George. The Indianized States of Southeast Asia. [s.l.]: University of Hawaii Press 424 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8248-0368-1. (anglicky) Google-Books-ID: xZ8BEAAAQBAJ. 
  7. Sukhothai kingdom | historical kingdom, Thailand | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Ramkhamhaeng | king of Sukhothai | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SUETRONG, Cheuy. Reflections on King Ram Khahhaeng of Sukhothai. Crossroads: An Interdisciplinary Journal of Southeast Asian Studies. 1986, roč. 3, čís. 1, s. 1–5. Dostupné online [cit. 2022-03-27]. ISSN 0741-2037. 
  10. ROONEY, Dawn F. A Field Guide to Glazed Thai Ceramics. Asian Perspectives. 1988, roč. 28, čís. 2, s. 125–144. Dostupné online [cit. 2022-03-27]. ISSN 0066-8435. 
  11. TOBIAS, Stephen F. Buddhism, Belonging and Detachment--Some Paradoxes of Chinese Ethnicity in Thailand. The Journal of Asian Studies. 1977, roč. 36, čís. 2, s. 303–326. Dostupné online [cit. 2022-03-27]. ISSN 0021-9118. DOI 10.2307/2053725. 
  12. BAKER, Chris; PHONGPAICHIT, Pasuk. A History of Ayutthaya. [s.l.]: Cambridge University Press 345 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-19076-4. (anglicky) Google-Books-ID: GHiuDgAAQBAJ. 
  13. Kingdom of Siam and the West. Encyclopedia.com [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. 
  14. Podrobněji viz WANNER, Michal. Siam a evropské mocnosti 1511-1688. Historický obzor, 2004, 15 (5/6), s. 105-116. ISSN 1210-6097.
  15. RUANGSILP, Bhawan. Dutch East India Company Merchants at the Court of Ayutthaya: Dutch Perceptions of the Thai Kingdom, Ca. 1604-1765. [s.l.]: BRILL 298 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-15600-5. (anglicky) Google-Books-ID: 0xBGwFrYnaMC. 
  16. Taksin | king of Siam | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. FELIZ, Solomon. Thailand Marks the Darkest Day in Its Living Memory. Time [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Prem Tinsulanonda: Man who let his action do the talking. www.thaipbsworld.com [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Profile: Thailand's reds and yellows. BBC News. 13. července 2012.
  20. Otázky a odpovědi: Thajsko spadlo do propasti, která dělí chudé a bohaté - iDNES.cz. iDNES.cz. 2010-05-20. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. 
  21. a b "Thajská armáda přitvrzuje. Expremiérku zajala a odvezla neznámo kam". iDNES.cz. 23. května 2014.
  22. KONGKIRATI, Prajak; KANCHOOCHAT, Veerayooth. The Prayuth Regime: Embedded Military and Hierarchical Capitalism in Thailand. TRaNS: Trans-Regional and -National Studies of Southeast Asia. 2018-07, roč. 6, čís. 2, s. 279–305. Dostupné online [cit. 2022-03-27]. ISSN 2051-364X. DOI 10.1017/trn.2018.4. (anglicky) 
  23. Thailand endorses guided military democracy. Nikkei Asia [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. 'We will fight back': Thailand election results delayed as both parties claim victory. ABC News. 2019-03-25. Dostupné online [cit. 2022-03-27]. (anglicky) 
  25. PRAITHONGYAEM, Issariya; WRIGHT, George. Wanchalearm Satsaksit: The Thai satirist abducted in broad daylight. BBC News. 2020-07-02. Dostupné online [cit. 2022-03-27]. (anglicky) 
  26. December 2004: Cunami zabili štvrť milióna ľudí. dennik.hnonline.sk. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (slovensky) 
  27. "Profile: Thailand's reds and yellows". BBC News. 13. července 2012.
  28. Bangkok Metropolitan Administration: Geography of Bangkok. city.bangkok.go.th [online]. [cit. 2008-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-13. 
  29. "Neuvěřitelné: Thajská junta zatkla dvě osmileté holčičky, líbily se jim růžové lístky na referendum". Reflex. 28. července 2016.
  30. "Thajci na Facebooku uráželi krále, za mřížemi stráví 30 let". iDNES.cz. 7. srpna 2015.
  31. "Thajští generálové přitvrzují. Muži hrozí 32 roků vězení za olajkování příspěvku o králi". Aktuálně.cz. 20. prosince 2015.
  32. "V Thajsku odsoudili na 35 let muže za urážku krále na Facebooku". Novinky. 9. června 2017.
  33. Population by religion, region and area, 2015 [online]. NSO [cit. 2017-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 December 2017. 
  34. a b c d Thajsko: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  35. US Department of State, Thailand [online]. State.gov. Dostupné online. 
  36. "Kdo stojí za útoky v Thajsku? Vojenská junta má nepřátele všude". Aktuálně.cz. 16. srpna 2016.
  37. Thajsko - Náboženství - Buddhismus. www.thajsko.com [online]. [cit. 2018-12-04T17:52:03Z]. Dostupné online. 
  38. Thajští mniši nezdravě tloustnou. Věřící je příliš krmí sladkostmi. Novinky.cz [online]. [cit. 2018-12-04T17:43:32Z]. Dostupné online. 
  39. Thajsko: Zahraniční obchod a investice. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  40. Thailand [online]. World Bank [cit. 2012-07-17]. Dostupné online. 
  41. [1] Archivováno 12. 11. 2015 na Wayback Machine. TNSO The National Statistical Office of Thailand. "over half of all Thailand’s workers are in vulnerable employment (defined as the sum of own-account work and unpaid family work) and more than 60 per cent are informally employed, with no access to any social security mechanisms." Thailand. A labour market profile, International Labour Organization, 2013.
  42. Bez práce a vyhlídky žádné. Bída je nejvíce cítit ve Venezuele. iDNES.cz [online]. 2018-02-16 [cit. 2019-06-08]. Dostupné online. 
  43. "Thajsko loni navštívil rekordní počet turistů". Deník.cz. 1. února 2017.
  44. Thajské juntě došla trpělivost se sexuální turistikou ve „městě hříchu“. iDNES.cz. 2017-04-18. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. 
  45. Getting around Thailand by train - Lonely Planet. Lonely Planet [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. HEAD, Jonathan. Life and death on Thailand's lethal roads. BBC News. 2017. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (anglicky) 
  47. Doprava v Thajsku. MAHALO.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-17]. 
  48. Thajsko | Doprava | ATLAS INVIA.SK [online]. www.invia.sk [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  49. BTS Rail Mass Transit Growth Infrastructure Fund [online]. btsgif.listedcompany.com [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. 
  50. LIMITED, Bangkok Post Public Company. City traffic jams burn up B97m of fuel a day. https://www.bangkokpost.com. Dostupné online [cit. 2018-11-17]. 
  51. Thailand Transport Facts & Stats. www.nationmaster.com [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. 
  52. Ministerstvo zahraničních věcí
  53. Zlatou palmu si z Cannes odváží thajský film. TÝDEN.cz. 2010-05-23. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. 
  54. Thajsko - dědictví UNESCO: Můj průvodce. mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  55. AsianStyle.cz - Královský palác v Bangkoku – poznejte skvost Thajska. www.asianstyle.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-04. 
  56. CNN, Tim Cheung. Your pick: World's 50 best foods. CNN Travel [online]. 2017-07-12 [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Thajská jídla: Patří mezi ně grilované krysy i smažený hmyz [online]. Magazin.TravelPortal.cz, 2014-09-30 [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. 
  58. HENDRIX, Grady. Bow down before the awesomeness of Tony Jaa in Ong Bak 2.. Slate Magazine [online]. 2009-10-22 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Men's Journal [online]. 2015-05-04 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. Fightland [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. "Shutter" a bland horror remake. Reuters. 2008-03-24. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. (anglicky) 
  62. LIMITED, Bangkok Post Public Company. New 'Mae Nak' packs cinemas. https://www.bangkokpost.com [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  63. The Malaysian Times [online]. 2013-06-07 [cit. 2020-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. (anglicky) 
  64. LIMITED, Bangkok Post Public Company. Journey to the top. https://www.bangkokpost.com [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  65. The true genius of ‘Bad Genius’ | The Malaysian Insight. www.themalaysianinsight.com [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. THAITRAKULPANICH, Asaree; REPORTER, Staff. Khaosod English [online]. 2018-06-14 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. OKWODU, Janelle. 7 Rising Style Stars to Watch in 2020. Vogue [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. Week In China [online]. 2020-04-03 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  69. POLICARPIO, Allan. Thailand’s ‘lakorn’ soap operas come to PH. INQUIRER.net [online]. 2018-07-03 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Young Chinese increasingly drawn to Thai pop culture and traditions - Global Times. www.globaltimes.cn [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  71. How Thai LGBT show, 2gether: The Series, became an instant hit. South China Morning Post [online]. 2020-05-28 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. Manus BOONJUMNONG - Olympic Boxing | Thailand. International Olympic Committee. 2017-01-13. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (anglicky) 
  73. Muay Thai - Thajský box: Od vzniku po současnost. Aktin. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. 
  74. Král bezcelních obchodů, jenž plnil fotbalové sny. Kdo byl majitel Leicesteru Vičaj Srivadtanaprapcha?. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. 

Literatura

  • Siam. In: Ottův slovník naučný, sv. 23, s. 104.
  • Siam. In: Ottův slovník naučný nové doby, sv. 10, s. 1207.
  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice jihovýchodní Asie. Praha: KANT, 2015. (Disk. Velká řada, svazek 35). ISBN 978-80-7437-175-2. 
  • VAVROUŠKOVÁ, Stanislava; BEČKA, Jan. Thajsko. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-470-8. 
  • WYATT, David A. Dějiny Thajska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-492-0. 

Externí odkazy