Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mariánský sloup
na Staroměstském náměstí
Původní mariánský sloup na fotografii Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20. století
Původní mariánský sloup na fotografii Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20. století
Základní údaje
Rok vzniku 1652
Umělecký směr baroko
Umístění
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl postaven roku 2020 podle původního pískovcového raně barokního mariánského sloupu strženého brzy po vzniku Československa. Na vrcholu je umístěna socha Neposkvrněné Panny Marie (latinsky Immaculaty), vytvořená sochařem Petrem Váňou dle poškozeného originálu. Oproti původnímu sloupu nejsou na podstavci sochy čtyř andělů bojujících se symboly zla.[1][2] V poledne stín sloupu ukazuje pražský poledník, který dříve sloužil k určení slunečního času.

Původní sloup nechal na Staroměstské náměstí postavit v roce 1650 císař Ferdinand III. jako poděkování Panně Marii za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Hlavním tvůrcem sochařské výzdoby byl Jan Jiří Bendl, jméno architekta se nedochovalo. Gotický obraz Panny Marie Rynecké umístěný ve střední části podstavce se v barokní době těšil velké úctě a až do 19. století se zde konávaly pobožnosti a procesí. Sloup byl za přihlížení davu stržen 3. listopadu 1918 skupinou žižkovských hasičů, kterým pražský bohém Franta Sauer namluvil, že odstranění památky požaduje Národní výbor československý. Největší část dochovaných pozůstatků původního sloupu se nachází v Lapidáriu Národního muzea.

Pohled ze stejného místa, červenec 2020

Snahy o obnovení mariánského sloupu započaly bezprostředně po jeho zničení, ale až po sametové revoluci se díky finančním darům a práci dobrovolníků podařilo zhotovit rekonstrukci původního sloupu a vrcholové sochy. Historická symbolika památky a její návrat na Staroměstské náměstí od počátku vyvolávala kontroverze, obnova má své zastánce i odpůrce mezi odbornou a laickou veřejností i u zástupců vedení města. Zastánci argumentují uměleckou, historickou, náboženskou a urbanistickou hodnotou sloupu, zatímco odpůrci ho vnímají jako symbol pobělohorského habsburského útlaku a poukazují na nemožnost sloup přesně obnovit, jelikož se nedochovala dostatečná dokumentace některých částí. Rekonstrukce sloupu byla několikrát zamítnuta, naposledy v září 2017.[3] V lednu 2020 však byla zastupitelstvem Hlavního města Prahy schválena,[4] a brzy poté na místě začaly stavební práce. Nový sloup byl v zásadě dokončen 4. června 2020 osazením vrcholové sochy.[5]

Barokní mariánský sloup[editovat | editovat zdroj]

Kontext[editovat | editovat zdroj]

Sloupy jako součást náboženské výzdoby měst se v katolických zemích dostaly do módy v době baroka a protireformace. Již roku 1587 nechal papež Sixtus V. umístit na Trájánův sloup v Římě sochu apoštola Petra a roku 1589 na sloup Marka Aurelia sochu apoštola Pavla.[6] Zvlášť často se sloupy objevovaly ve městech habsburské monarchie a Bavorska. Z hlediska motivu stavby se jednalo například o sloupy turecké (na památku úspěšné obrany před Osmany), švédské (například právě pražský) či morové za odvrácení epidemie. Co do zasvěcení jsou nejčastější sloupy Nejsvětější Trojice a mariánské, často se objevují i sloupy s postavami jiných světců, zejména Jana Nepomuckého.[7]

Vedle připomínky válečných hrůz či moru a podnětu ke zbožnému usebrání vyjadřovaly barokní náboženské sloupy na území rakouské monarchie nepřímo také triumf katolicismu a habsburského rodu nad jeho protestantskými protivníky. Malíř Karel Škréta zobrazil pražský sloup jako duchovní střed katolické Evropy. Jako širokým vrstvám srozumitelné médium pomáhaly prosadit model protireformační lidové zbožnosti.[6] V očích obrazoboreckých protestantů byl triumfální sloup se sochou Panny Marie naopak modlou a pohoršením.[8] Politické a náboženské napětí obou pojetí zůstalo živé a srozumitelné po celá staletí od vzniku sloupů a vedlo od konce 19. století na řadě míst k odstraňování původních nápisů a erbů fundátorů ze sloupů a v extrémním pražském případě dokonce ke zničení celého díla. Ještě později s podobnou motivací ničily památky na monarchii komunistické režimy, například barokní sloupy ve Staré Budě roku 1956 a v Kluži roku 1959.[9]

První mariánský sloup nechal vztyčit kurfiřt Maximilián I. roku 1638 v Mnichově. Mariánský sodál císař Ferdinand III. ho napodobil roku 1647 na Vídni na náměstí Am Hof (tamní původní sloup dnes stojí v hornorakouské obci Wernstein am Inn) a Praha následovala roku 1650. Další významný mariánský sloup byl císařem zřízen roku 1675 v Prešpurku (dnešní Bratislavě) na památku porážky Wesselényiho spiknutí před bývalým protestantským kostelem, roku 1672 předaným jezuitům.[8]

Zatímco na mnichovském sloupu je Maria zobrazena ještě podle vzoru loretánské Madony, tedy s Jezulátkem v náručí a stojící na srpku měsíce, patří vídeňská i pražská Madona k tehdy novému, protireformačnímu typu Panny Marie Neposkvrněné, Immaculaty, který kodifikoval španělský malíř Pacheco. Ta se znázorňuje jako mladá žena oduševnělé krásy s dvanácti hvězdami kolem hlavy a stojící na přemoženém drakovi. Jde o zobrazení teologického učení, že při početí Panny Marie na ni nebyl přenesen dědičný prvotní hřích, a zároveň Marii ukazuje jako vítěze nad ďáblem. Podoba Immaculaty vycházela z motivu apokalyptické „ženy oděné sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy“ (Zj 12,1)[10] který byl vykladači často spojován s Pannou Marií[11] a uplatnil se už během španělské reconquisty.[12] Přišlápnutý drak-ďábel pod nohama Marie symbolizuje přemožení zla,[13] jež v dobovém katolickém pojetí ovšem zahrnovalo i protestantskou herezi.[8]

Výstavba a údržba[editovat | editovat zdroj]

Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem

Sloup byl vztyčen jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648.[14][15] Byl postaven na místě, kde nechal v březnu 1632 po vpádu Sasů do Prahy za třicetileté války jeden z velitelů saského vojska přibít na pranýř nedaleko nové šibenice staroboleslavské Palladium.[16][17] Na tomto místě navrhoval vztyčení sloupu strahovský převor již v roce 1647.[18] Základní kámen byl položen 23. května 1650 Bernardem Ignácem z Martinic za účasti velkého množství Pražanů.[19][20] Ještě tentýž den se začalo s kopáním a vybíráním základů.[21] Šestimetrový dřík byl vztyčen už 26. září a socha Panny Marie byla na vrchol umístěna 30. září.[19][22] Autorem sochařské výzdoby sloupu byli Jan Jiří Bendl, Arnošt Jan Heidelberger, Stanislav Goldschneck a Abraham Melbera.[23][15] Stavební dozor prováděl Diviš Miseron, jméno architekta se nedochovalo.[22][15] Výstavba sloupu se hradila z dlužných kontribucí a příspěvků na císařskou korunovaci.[24][17] Posvěcení sloupu se konalo až 13. července 1652 pražským arcibiskupem kardinálem z Harrachu za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV.[22][20] Na podstavci byl v kartuši vytesán latinský nápis: „VIrgInI genItrICI sIne orIgInIs Labe ConCeptæ propVgnatæ et LIberatæ VrbIs ergo Cæsar pIVs et IVstVs hanC statVaM ponIt“ (chronogram udává rok 1650).[15] Česky to znamená „Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař tuto sochu postavil“.[25]

Sloup byl vysoký téměř 16 metrů a nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie Immaculaty. V nárožích soklu stály čtyři sochy andělů symbolizující čtyři kardinální ctnosti bojující se silami zla. První anděl srážel kopím ďábla a představoval moudrost, druhý přemáhal obouručním mečem lvíče a znázorňoval spravedlnost, třetí bojoval s drakem a projevoval statečnost a čtvrtý anděl přemáhal křížem ďábla a vyjadřoval mírnost.[2] V podnoží sloupu byl dutý prostor, který sloužil jako kaplička. Byl v ní umístěn gotický deskový ochranný obraz Panny Marie Rynecké, pocházející z počátku 15. století.[26] Původně visel na domě U zlatého jednorožce (čp. 20) na Staroměstském náměstí, který vlastnila rodina Miseronů.[27][28] Pražané před ním prosili za ubránění města během švédského obléhání.[28] Vzorem pražského sloupu byl mariánský sloup v Mnichově postavený roku 1638 kurfiřtem Maxmiliánem I. jako díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.[20]

Povrch pražského sloupu byl vyzdoben imitací červeného mramoru a socha Panny Marie byla pozlacena.[24] Během pruského obléhání v roce 1757 bylo při ostřelování Prahy poškozeno dělovou koulí jihozápadní nárožní sousoší. Místo zůstalo sto let prázdné. Až v roce 1858 ho nahradila volná kopie od pražského sochaře Josefa Böhma. Části sloupu byly v 19. století několikrát opravovány, materiál trpěl zejména počasím. V roce 1884 bylo konstatováno zvětrání hlavice sloupu, nárožních soch i soklu. Socha anděla směřující k Celetné ulici měla utrženou ruku, rozpadlé roucho, zvětralý podstavec a hlavu vytlučenou deštěm. Podobně byly poškozeny i ostatní nárožní sochy, takže bylo navrženo je odstranit a nahradit novými.[15] V zimě 1891–1892 se vlivem mrazu jednomu z andělů roztrhla hlava, jejíž náhradu provedl sochař Bernard Seeling. 27. července 1898 se zase v důsledku prudkého deště jinému z andělů ulomila ruka. V roce 1904 proběhla oprava sloupu. Při stavbě lešení spadl tesařům trám přímo na jihozápadní sousoší a potloukl jej. Sochař František Hnátek během oprav nahradil původní silně zvětralou hlavici z žehrovického pískovce kopií z tvrdého hořického pískovce, sochy andělů byly opatřeny cementovým nátěrem a Jan Janatka sochu Panny Marie pozlatil.[24][20][29]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Staroměstské náměstí s mariánským sloupem, asi 1894
Rytina zachycující část Staroměstského náměstí s chrámem Matky Boží před Týnem a sloupem v popředí, kolem roku 1841

Císař Ferdinand III. vytvořil při svěcení sochy roku 1650 nadaci, ze které byli vypláceni svatovítští kanovníci za to, že budou každou sobotu a o mariánských svátcích konat za zpěvu loretánských litanií procesí z kostela Matky Boží před Týnem.[30] V roce 1782 byly pobožnosti přeneseny do Týnského chrámu a v roce 1872 do chrámu sv. Víta na Hradčanech.[31]

svátku Nanebevzetí Panny Marie byly pořádány slavnostní průvody z Klementina, ve kterých studenti nesli rukavice a přilbu jezuity Jiřího Plachého, který v roce 1648 shromáždil několik set studentů a dobrovolníků k obraně Karlova mostu. Procesí byla okázalá; nosily se v nich stříbrné korouhve s kříži a velká stříbrná sousoší znázorňující Pannu Marii. Pážata nosila španělské kroje bohatě zdobené zlatem. V roce 1658 se procesí účastnil arcivévoda Leopold a roku 1679 byl průvod obzvláště slavnostní, protože byl přítomen císař Leopold I. s císařovnou. Jen z latinské Mariánské družiny, která soustředila všechnu tehdejší inteligenci a zástupce nejvyšších úřadů, bylo v průvodu 500 párů sodálů. Jeden z císařských vyslanců poznamenal, že co do počtu, lesku a pořádku nikde v Evropě nic podobného nespatřil.[22]

Průvody k mariánskému sloupu se konaly v posledních dnech masopustu i z kostela Nejsvětějšího Salvátora. Během moru, kterému v roce 1713 během 5 měsíců podlehlo 20 tisíc Pražanů, se lid každý den shromažďoval na pobožnosti u mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. 24. března 1855 se u něj konala velká oslava vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie, která byla velkolepě osvětlena plynovými lampami. Dolní část sloupu byla upravena na oltář zdobený červenými draperiemi. Nad ním byl umístěn nasvícený symbol Božího oka. Na balustrádě byly různobarevné skleněné koule se světly, sloup byl ovinut květinovou girlandou a sochu osvětlovaly plynové kahany. Událost kresbou zaznamenal Adolf Kosárek.[22][32][33]

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí udával také místní pražský čas. Ačkoliv se mechanické hodiny objevují už ve 14. století a staroměstský orloj pochází ze začátku 15. století, jejich seřizování bylo závislé na slunečním času. Každá obec měla svůj vlastní čas daný poledníkem, který tou obcí procházel. Čára, která určovala pražský poledník, byla vyznačena třemi pruhy dlažebních kostek a mířila od středu sloupu na sever. Když se v 90. letech 20. století náměstí předlažďovalo, nebyl v tu dobu poledník ještě přesně geodeticky zaměřen. To provedli až Rostislav Weber a Cyril Ron z Astronomického ústavu AV ČR těsně před tím, než bagry vyoraly dlažbu celého náměstí. Díky tomu se mohl poledník po předláždění opět obnovit.[34]


Stržení[editovat | editovat zdroj]

Stržený sloup v roce 1918

Krátce po vyhlášení samostatného Československa byl sloup 3. listopadu 1918 stržen asi stočlennou skupinou Žižkováků, kteří v něm spatřovali symbol svržené habsburské monarchie. Jako hlavní původce činu se uvádí pražský bohém Franta Sauer, který stržení sloupu připravil a zaštiťoval se přitom údajnou podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. O události později zveřejnil písemné svědectví.[35][36]

Sauer podle svého vyjádření navštívil o den dříve správce žižkovského obecního dvora Josefa Hodana, kterému řekl, co chystá, a odvolával se na revoluční národní výbor a na Václava Klofáče a Karla Kramáře. Správce Hodan mu vyšel vstříc a uložil hasičům, aby se stržením sloupu pomohli. Ti pak 3. listopadu odpoledne na Staroměstské náměstí přivezli žebřík a omotali kolem sloupu lano.[37] Podle dobového vyprávění byl ten, kdo hodil provaz na sloup se sochou Bohorodičky, Jan Šoupal.[22][38]

3. listopadu se na Bílé Hoře konalo při příležitosti výročí bělohorské bitvy shromáždění, které pořádali národní socialisté a čs. sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Nejprve byla za zpěvu písní a za vztyčení rudého praporu stržena socha anděla na západním nároží. Na místo také přijeli automobilem tři členové Národního výboru, kteří stržení sloupu chtěli zabránit, podle Franty Sauera se jim dav okolo sloupu vysmál.[39] Byli mezi nimi Cyril Dušek a historik Václav V. Štech. Když ale viděli, že je odpor marný, požádali aby jim byl vydán obraz Panny Marie Rynecké, který jim spolu se svícny a květy z výklenku vydán.[39] Po delším, více než půlhodinovém úsilí se nakonec podařilo sloup rozkývat a strhnout. Poté, co sloup padl k zemi a roztříštil se, pronesli proslovy Antonín Chmelík, podle Sauera v sokolském stejnokroji, a redaktor Práva lidu Jan Skála. Večer se dav ještě vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl na něm stojící sochy naházet do Vltavy. Tomuto už však zabránili vojáci poté, co poslanec František Soukup telefonicky požádal policejního ředitele o vyslání policejní i vojenské stráže k mostu.[40][41][42]

K organizaci činu se vzápětí přihlásil pražský bohém Franta Sauer. Státní zastupitelství v Praze zahájilo vyšetřování trestní věci stržení mariánského sloupu již 7. listopadu, ale čin nebyl klasifikován jako zlomyslné poškození cizího majetku s odvoláním na to, že se udál jen několik dní po převratu, tedy v době revoluční. Nakonec byl čin klasifikován jako přečin podle § 305 tr. zák. a ten byl již během vyšetřování 3. února 1919 promlčen.[42]

Stržení sloupu vyvolalo ve společnosti napětí, protože katolíci viděli ve zboření sloupu urážku svého náboženství.[43][22][44] Zavdalo také první podnět k nespokojenosti Sudetských Němců s vyhlášenou republikou.[22] Ihned po stržení se zvedly vlny protestů v Česku, na Slovensku i v Evropě. Následující den se v rozvalinách sloupu objevil zelený věnec s protestním nápisem.[22][37][45] Vandalský čin odsoudil i Národní výbor československý, který celou věc označil za historický omyl, konstatoval, že se bolestně dotkl náboženských citů a vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.[22][46] Český oficiální tisk přijal zboření sloupu s pochopením, ale žádná z významných politických osobností první republiky, ani z liberálního tábora, zničení sloupu veřejně nepodpořila, i když v soukromí se vyjadřovalo pochopení. Mnozí umělci proti němu důrazně protestovali (např. Zdenka Braunerová, Josef Holeček, Sigismund Bouška či Jaroslav Durych).[47][18] Tomáš Garrigue Masaryk, který se o zboření sloupu dověděl v Anglii, prohlásil, že „když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás“.[48]

Pozůstatky[editovat | editovat zdroj]

Anděl s ďáblem, kopie části původního sloupu sloužící jako poutač před Lapidáriem

Některé české listy vyzývaly, aby pozůstatky mariánského sloupu zůstaly na svém místě a připomínaly potupu katolíků.[zdroj?] Protože ale měli krátce po stržení přijet do Prahy Tomáš G. Masaryk a někteří zahraniční politici, kteří měli mít pódium na Staroměstském náměstí, vedení města rozhodlo, že se trosky odklidí, aby nebyl pohoršen zahraniční doprovod. Zbylé části sloupu proto byly ve velkém spěchu odstraněny v noci z 18. na 19. prosince 1918 a odvezeny na nádvoří kláštera u kostela sv. Anny na Anenském náměstí, kde se prodával použitý stavební materiál získaný při asanaci Starého Města. Trosky sloupu byly ještě zachyceny ve filmu natočeném pražskými Němci, který byl později uložen do archivu ÚV KSČ.[22][20]

Fragmenty sochy Panny Marie, hlavice, nepoškozená tři nárožní sousoší, části zničeného sousoší, kamenné zábradlí a stupně byly uskladněny v Lapidáriu na pražském Výstavišti. Zbytky sloupu odvezla firma Ludvíka Šaldy, podstavec sloupu odstranila firma Jana Gabriela.[29] Socha, která před Lapidáriem stojí jako poutač, je cementový výdusek, kopie jednoho z nárožních sousoší (původní sochy jsou uvnitř Lapidária). U této sochy chybí jen zápěstí pravé ruky (stála vpředu vlevo – anděl srážející ďábla kopím, je nejspíše dílem samotného Jana Jiřího Bendla).[49] Druhá socha (vlevo vzadu, anděl přemáhající lvíče, autorem je J. J. Bendl s pomocníky) je nejvíce poškozena, protože byla shozena ze soklu, aby na něj mohli hasiči postavit žebřík. Třetí socha (vpravo vzadu, u Celetné ulice – anděl bojující s drakem, autorem je J. J. Bendl s pomocníky) je poškozena jen málo. Z původní čtvrté sochy rozbité v roce 1757 dělovou koulí (byla vpředu vpravo – anděl přemáhající ďábla křížem) se zachovalo jen torzo přikrčené sochy ďábla. To bylo objeveno až na začátku 20. století v hasičské zbrojnici na Staroměstské radnici.[20][50] V 19. století bylo nahrazeno novým sousoším anděla s ďáblem, které se v Lapidáriu dochovalo neporušené.

Ulomená hlava Panny Marie byla nalezena v roce 1957 ve starožitnictví na Národní třídě. Odtud ji vykoupilo Národní muzeum a umístilo ji do Lapidária, kde je vystavena spolu s torzy čtyř sousoší andělů s ďábly, korintskou hlavicí sloupu a částmi kuželkové balustrády s koulí.[51] Jeden fragment sochy se ztratil až v roce 1925 po výstavě v Olomouci. Jde o levou stranu trupu těla od ramene až k pasu, kde jsou i sepjaté ruce. V katalogu výstavy je tato část velmi dobře vyfotografována. Gotický obraz Panny Marie Rynecké se nachází v depozitáři kostela Matky Boží před Týnem.[52] Korintská hlavice sloupu byla 14 let před stržením vyměněna a tím zachráněna.[20] V depozitáři Národního muzea v Terezíně byly objeveny všechny čtyři původní otvíravé kované mříže, které uzavíraly dutinu soklu, a kovaná branka v balustrádě. Kovové křídlo jednoho z andělů u sebe uchovával sochař Josef Vítek.[53] Malé úlomky monumentu si rozebrali přihlížející lidé jako suvenýry bezprostředně po stržení. Jeden z nich byl například zasazen do žerdě praporu orelské jednoty na Praze 1.[22][47] Další je v duté korunce, kterou drží dva andělé nad obrazem Matky Unie od Emanuela Dítěte na Velehradě.[22][54]

Jan Jiří Bendl vytvořil zrcadlově otočenou kopii sochy Panny Marie z mariánského sloupu, jejíž hlava nevzhlíží nahoru, ale shlíží dolů. Je umístěna v průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora. Další Bendlova téměř totožná socha z roku 1673 se nachází na mariánském sloupu v Lounech. Kolem roku 1700 vytvořil pravděpodobně malíř Kristián Luna podle sochy Panny Marie z mariánského sloupu i sloupek s dřevěnou plastikou Immaculaty na svém domě U kamenného sloupu (čp. 160) v Praze na Hradčanech. Dříve, než byla ztracena levá část těla z rozbitého originálu, vymodeloval sochař Břetislav Benda podle sesazených zachovalých částí třetinový model sochy. Podle tohoto modelu potom řezbář Bohumil Bek sochu opět zvětšil do původního rozměru a vyřezal do dřeva. Socha je nyní umístěna na oltáři kostela Panny Marie Královny míru na Lhotce, ve kterém je uložena i jedna ze tří dochovaných hvězd z glorioly.[20]

Snahy a spory o obnovu[editovat | editovat zdroj]

Během první republiky[editovat | editovat zdroj]

Socha Immaculaty určená pro obnovení památníku (umístěná do června 2020 u kostela Matky Boží před Týnem)

Snahy o obnovu sloupu byly zpočátku spontánní a nejednotné. Již 7. listopadu 1918 se v novinách Čech objevila myšlenka na nové postavení sloupu.[55] K místu, na kterém stál mariánský sloup, se 10. července 1921 konal třítisícový průvod katolických studentů.[22] V říjnu 1922 byla v Klementinu uspořádána první výstava kreseb a fotografií mariánského sloupu.[20][43] Básník Jaroslav Durych uspořádal veřejnou sbírku pro obnovu sloupu. Nový sloup měl být darem celého národa. Sbírka vynesla sto tisíc korun, město však obnovu nepovolilo.[56]

Vydání brožury Franty Sauera o stržení sloupu vyvolalo velkou a bouřlivou reakci. V Plodinové burze se 19. listopadu 1923 za účasti pěti tisíc Pražanů odehrála demonstrace za znovupostavení mariánského sloupu, na níž promluvili poslanec František Nosek, děkan Alois Tylínek a spisovatelé Vilém Bitnar a Antonín Šorm.[47] Týž den byl zřízen Odbor pro rekonstrukci mariánského sloupu jako součást Lidové akademie při Lidové straně. Odbor soustředil doposavad spontánní a rozptýlené sbírky na obnovu sloupu.[20][47]

Odbor uspořádal v roce 1924 rozsáhlou výstavu o mariánském sloupu. K ní byl vydán katalog, který se později stal zdrojem cenných informací. Na výstavě byla hlava Panny Marie od Leonarda Rottera. Vystaven byl i sádrový model sloupu od Jaroslava Majora, na který Čeněk Vosmík vymodeloval sochy v malém měřítku. Po roce 1925 byla výstava převezena do Olomouce.[20] Po posouzení zachovalých částí mariánského sloupu bylo zřejmé, že jeho kvalitní zrestaurování není reálné. Tehdejší teorie památkové péče ani dostupné metody restaurování neumožňovaly zachovalé části sestavit a restaurovat. Části, které byly lepeny v té době, jsou sestaveny nekvalitně.[24] Z těchto důvodů bylo navrženo, aby byl současnými umělci vytvořen sloup nový. Shromážděné prostředky ale byly se souhlasem pražského arcibiskupa Františka Kordače i jeho nástupce Karla Kašpara v následujících letech využity na podporu výstavby nebo úpravy církevních objektů v okrajových částech Prahy. Na této iniciativě se podílel také k tomu účelu založený spolek Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny.[57][58]

3. listopadu 1938 u příležitosti 20. výročí stržení sloupu podala Česká liga akademická na pražský magistrát žádost o jeho obnovu.[20]

Protektorát[editovat | editovat zdroj]

Zhruba od roku 1940 působila v protektorátní Praze nová německá plánovací komise, jejímž cílem mělo být „očištění“ údajné původní „německé metropole“. Prostředkem mělo být především postupné vytlačování českých (a dalších neněmeckých) obyvatel a jejich nahrazování německým obyvatelstvem, výstavba na volných plochách, rozsáhlé asanace a přestavby města v monumentálním duchu a v neposlední řadě také odstranění symbolů českého národa a československé státnosti. Souběžně mělo naopak dojít k obnově některých prvků považovaných za symboly německé identity města, jako byl právě sloup na Staroměstském náměstí či pomník maršála Radeckého. Vzhledem k prohlubujícím se problémům na frontě byly tyto plány postupně odsouvány do doby po očekávaném vítězství ve válce a k obnovení sloupu nedošlo.[59]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1945 se snah o obnovu ujal Orel, který začal organizovat sbírky na obnovu. Během orelské pouti na Hostýně 26. srpna 1947 bylo rozhodnuto pokusit se sloup postavit do 30. září 1950, ke třístému výročí jeho vztyčení. Tato iniciativa však byla zmařena komunistickým převratem a mnozí lidé byli za tuto činnost později perzekuováni.[20][56] Archiv více než 1000 položek Odboru pro rekonstrukci sloupu byl v rámci likvidace Lidové akademie ztracen. Zachoval se po něm jen protokol o zrušení a zákazu této instituce jako protistátní.[20][60] Na místě, kde sloup stál, se pravidelně objevovaly květiny, které vždy Státní bezpečnost ihned odstranila.[61]

1. exilový sjezd Lidové strany v německém Ludwigsburgu v roce 1949 přijal usnesení o obnově mariánského sloupu a zhotovení sochy Panny Marie.[20] Čeští emigranti ve Spojených státech začali vnímat odpor proti obnovení mariánského sloupu jako symbol útisku, před kterým utekli. Jedním z nich byl i benediktin Lev Ondrák, který ve svém proslovu v New Yorku navrhl, aby byla vybudována kopie sloupu jako pomník náboženského pronásledování v komunistických státech.[56] V Severní Americe se uspořádala další sbírka. Čeští exulanti z ní nechali zhotovit sochu Panny Marie z bílého kararského mramoru od italského sochaře Alessandra Monteleoneho. Po jejím posvěcení papežským nunciem Clementem Micarou ji přepravil do zámoří ekonom Nepomucena Jozef Tomko. V roce 1955 byla slavnostně instalována v zahradě benediktinského kláštera sv. Prokopa v Lisle ve státě Illinois v USA. Uvítání vedl významný čínský exulant, pekingský arcibiskup a kardinál Thomas Tien Ken-sin. Lidé, kteří kvůli tehdejšímu komunistickému režimu opustili své domovy, se u sochy modlili za návrat demokracie do Československa i za svůj návrat domů. Od roku 1993 se socha nachází v zahradě Strahovského kláštera, kde byla posvěcena pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem. Díky svému původu dostala označení socha Panny Marie z exilu.[20][44]

Vznik Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu[editovat | editovat zdroj]

Nový sloup určený pro obnovení památníku byl do května 2020 v zahradě kostela svatého Karla Boromejského pod Petřínem

Petice přimlouvající se za obnovení sloupu byla sepsána již v roce 1988 a podepsalo ji několik stovek lidí.[62] Po sametové revoluci v roce 1990 vznikla Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze s cílem obnovení sloupu v jeho původní podobě, ze stejného materiálu a na původním místě.[63][64][65] Jejím prvním předsedou a také autorem projektové dokumentace Mariánského sloupu byl Pavel Nauman. Podle této dokumentace byl vyroben základní kámen sloupu, 2. listopadu 1993 byl usazen do dlažby Staroměstského náměstí a následujícího dne ve výroční den stržení Mariánského sloupu 3. 11. 1993 ho opat Michael Pojezdný posvětil.[20] Žádost o povolení umístění základního kamene podal Pavel Nauman na magistrát šest měsíců předem. Žádost se však krátce před termínem osazení ztratila, a proto byla podána žádost nová, která byla vyřízena teprve 40 minut před osazením.[62][66] V kameni byl v češtině, němčině, latině a angličtině nápis Zde stál a opět bude stát Mariánský sloup. Úředníci magistrátu kvůli němu hrozili žalobou a během krátké doby nechal magistrát část nápisu a opět bude stát odsekat.[62][67] To vzbudilo pozornost tuzemských i zahraničních médií, ve kterých se objevil kámen s poškozeným nápisem.[20]

V roce 1996 vydala Společnost brožuru s informací o svém záměru vyhlásit celonárodní sbírku.[68][62] V roce 1998 se konala v pořadí již třetí výstava o mariánském sloupu v klášteře premonstrátů na Strahově. Mezi vystavovanými předměty byl i sádrový model sloupu v měřítku 1:10 vytvořený akademickými sochaři Miroslavem Krátkým a Karlem Kronychem.[20]

Spory a příprava[editovat | editovat zdroj]

Odlitek rekonstruované sochy Panny Marie v Bražné

Proti obnovení sloupu vzniklo několik petic, například v roce 2001 (iniciovala ji společnost Veritas, rozvíjející odkaz české reformace),[69] v roce 2013 (spisovatelka Lenka Procházková)[70][71] a roce 2017 (David Loula).[72] V listopadu 2016 Ekumenická rada církví o stavbě sloupu jednala, nedospěla však k jednotnému stanovisku, a nechala tak na svých členských církvích, jaký postoj zaujmou.[73] Sloup zůstal u části církevní veřejnosti sporný, například roku 2017 obvinil asistent Evangelické teologické fakulty UK Martin Vaňáč pražského arcibiskupa Dominika Duku z podvodu kvůli podezření z toho, že starostovi Prahy 1 Oldřichu Lomeckému předal jen ta stanoviska církví, která vyzněla pro obnovu sloupu příznivě.[74][75]

V roce 2008 jmenoval primátor Pavel Bém dvanáctičlennou expertní komisi, která posuzovala celkovou revitalizaci Staroměstského náměstí.[76][77] Ve stejném roce se konala výstava o historickém, urbanistickém a architektonickém vývoji náměstí, na které byl i model mariánského sloupu.[78] Další rok se konala mezinárodní konference, které se zúčastnilo asi 100 lidí. Debatovali nejen o případné dostavbě strženého křídla Staroměstské radnice, ale i o řešení prostoru celého náměstí.[79] Na konferenci zazněl i příspěvek o rekonstrukci mariánského sloupu.[80] Útvar rozvoje města pracoval na restituci prostoru Staroměstského náměstí a doporučil znovu vztyčit mariánský sloup.[81] V prosinci 2013 se v Městské knihovně uskutečnilo veřejné promítání dokumentárního filmu o rekonstrukci sloupu.[82] Rada hlavního města v roce 2013 schválila návrh organizačních opatření, harmonogramu prací a finančních nákladů k zajištění revitalizace Staroměstského náměstí, která zahrnovala i obnovu sloupu.[83][84] Magistrát následně udělil souhlas s realizací stavby a mezi Společností pro obnovu Mariánského sloupu a Hlavním městem Prahou byla uzavřena dohoda o provedení stavby.[85] V dubnu 2014 proběhlo jednání sboru expertů odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy.[86] V říjnu vydal odbor památkové péče závazné stanovisko, ve kterém provedení prací na rekonstrukci sloupu v podobě navrhované Společností připustil.[49] O rok později proběhl archeologický průzkum, který ověřil stav základových kamenů.[87][88] V červnu 2017 vydal stavební úřad Praha 1 územní rozhodnutí o umístění stavby, ve kterém konstatoval, že záměr obnovy sloupu je z hlediska územního plánování a stavebního zákona v souladu s příslušnými veřejnými zájmy.[89][90][18] Stavební úřad obdržel několik odvolání vůči územnímu rozhodnutí, která však označil jako nepřípustná.[91] 7. září 2017 se v kostele sv. Václava na Zderaze konala tisková konference odpůrců obnovy sloupu.[92] Tehdy byl také zastupitelstvu zaslán otevřený dopis proti vztyčení „napodobeniny“, podepsaný několika desítkami osobností, obávajících se, že by sloup vnesl do veřejnosti „nesoulad a konflikt“ a stal se symbolem „expanze konzervativních až ultrakonzervativních proudů katolické církve“.[93]

14. září 2017 projednávalo zastupitelstvo města petici pro obnovení sloupu s 3048 podpisy i petici proti obnovení sloupu s 1048 podpisy.[94] Po tříhodinové rozpravě obou názorových stran uložilo městské radě do konce roku 2017 odejmout Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu souhlas s povolením stavby.[3][95][96] V té době však už bylo stavební povolení v právní moci a platila uzavřená dohoda o vyhotovení stavby mezi městem a Společností i smlouva o smlouvě budoucí darovací.[97] Pražský primátor Zdeněk Hřib k tomu později v červnu 2019 uvedl, že i když tímto způsobem nebylo možné smlouvu vypovědět, samospráva musí být suverénem v tom, co se má či nemá na náměstí umístit.[98] Matěj Stropnický, exnáměstek předchozí primátorky Adriany Krnáčové, také upřesnil, že Praha sice souhlasila s pronájmem pozemku pro postavený sloup, ale následně nesouhlasila se záborem pozemku pro jeho výstavbu.[99]

Na základě usnesení České biskupské konference (ČBK) vrátila týnská farnost v únoru 2018 po 395 letech na průčelí Týnského chrámu kalich s hostií jako gesto ekumenického smíření. Je dílem architekta Petra Malinského a symbolizuje eucharistii i husitství.[100][101][102] V květnu 2018 se konal výtvarný happening. Asi 250 lidí ručně přitáhlo na základní kámen sloupu třiapůltunový kamenný blok určený pro sousoší anděla. Další dny se každé ráno na kameni objevovaly čerstvé květiny.[103][104] Sochy andělů však nemají být instalovány, ačkoliv se ještě v roce 2017 objevila informace, že je tvůrci časem dodělají.[105] 3. listopadu 2018 byla na místě strženého sloupu v rámci jubilejní pietní připomínky rozložena polystyrenová maketa rozlámaného sloupu. Smírnou bohoslužbu na závěr pietního dne sloužil v Týnském chrámu biskup Zdenek Wasserbauer.[106][107]

V lednu 2019 zaslal předseda České biskupské konference kardinál Duka Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu dopis, v němž potvrdil podporu obnovení sloupu ze strany ČBK.[108] Během doby platnosti stavebního povolení ale nevydala Technická správa komunikací zhotoviteli souhlas k záboru pozemku potřebný pro příjezd stavební techniky. Těsně před vypršením platnosti se zhotovitel 29. května 2019 pokusil stavbu zahájit odkrytím základů původního sloupu.[109] Nad základním kamenem se 15. června 2019 konala ekumenická modlitba a výstava kamenné balustrády, místo však zatarasil dodávkový vůz městské policie.[110]

Několik dní poté bylo zveřejněno memorandum s výzvou, aby orgány města obnovu sloupu nepřipustily.[111] Podepsalo je 26 českých historiků umění, například Vít Vlnas a Richard Biegel.[112] [113] Mimo jiné uvádí, že „mariánský sloup představoval již v okamžiku svého vzniku triumfální výraz habsburské monarchistické ideologie opírající se o program militantní katolické protireformace“, a tvrdí, že dochovaná dokumentace neumožňuje přesnou rekonstrukci původního díla, takže by případná kopie byla jen „zcela nevěrohodnou, banální atrakcí“. Signatáři vyzvali primátora Zdeňka Hřiba, aby obnově sloupu zabránil. S memorandem polemizovali například architekt Tomáš Hradečný,[114] arcibiskup Dominik Duka[115] nebo historik umění Jan Royt, který uvedl, že bylo zničeno vynikající umělecké dílo, jehož zboření bylo projevem náboženské nesnášenlivosti.[116]

V lednu 2020 zastupitelstvo Hlavního města Prahy obnovu sloupu odsouhlasilo.[117] Obnovu sloupu podpořili zastupitelé za ODS, Spojené síly pro Prahu, ANO 2011 a hnutí Praha sobě.[118] Proti byl mimo jiné primátor Zdeněk Hřib, který uvedl, že jde o „prosazování jedněch idejí na úkor druhých, proto z principu [sloup] nemůže být v tomto kontextu brán jako symbol smíření v rámci ekumenické shody“.[119] Podle primátora sloup symbolizuje porážku myšlenky tolerance, která je stále aktuální.[120]

Nový mariánský sloup[editovat | editovat zdroj]

Socha Panny Marie na obnoveném sloupu, červen 2020

Stavba sloupu začala 17. února 2020, hlavní práce byly dokončeny 4. června 2020 umístěním sochy Marie na vrchol sloupu. Po dokončení se sloup stane majetkem města.[121] Stavba by měla být hotova 15. srpna (svátek Nanebevzetí Panny Marie).[122]

Účelem rekonstrukce bylo zhotovit co nejvěrnější podobu původní sochy Panny Marie. Ze zachovaného torza originálu byla pomocí tečkovacího strojku vytvořena kopie. Chybějící levá část trupu se sepjatýma rukama se rekonstruovala podle sádrového odlitku soch, které stojí na náměstí v Lounech a na průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora, podle velmi čitelné fotografie chybějící části a podle deseti fotografií celé sochy. Kopii do kamene nešlo převádět přímo z originálu, proto byla socha odformována a byly zhotoveny dva sádrové odlitky a jeden výdusek. Na obou byl hledán způsob techniky nanášení a modelování chybějící části.[50][123]

První rekonstrukci chybějící části prováděl na výdusku akademický sochař Jan Bradna. Nanášenou rekonstrukci prováděli v roce 1998 akademický sochař Karel Kronych, žák profesora Karla Pokorného, a sochař Miroslav Krátký. Po studiu sádrového modelu ještě akademický sochař Petr Váňa na některých místech modelačně napravil některé chyby a nedostatky rekonstrukce. V roce 2002 byli písemně pozváni na konzultaci pracovníci památkových úřadů a dalších institucí, aby se seznámili s vývojem práce a mohli poskytnout své názory a doporučení. Zájem o návštěvu tehdy projevili pouze Ivo HlobilAkademie věd a Kateřina AdamcováPamátkového ústavu. Rekonstrukce se prováděla v ateliéru, který si postavil sochař Čeněk Vosmík. Byl to první sochař, který se po stržení sloupu angažoval za jeho obnovu.[123]

Po rekonstrukci byl zhotoven sádrový model s rekonstruovanou částí. Pro sekání kopie musel být zvolen kámen stejné nebo velmi podobné struktury i charakteru jako je kámen originálu. Protože se původně použitý pískovec v Kamenných Žehrovicích již desítky let netěží, byl pro kopii zvolen pískovec zvaný božanovský z Teplic nad Metují, kterým je žehrovický kámen již řadu let nahrazován. Protože kopii v kameni vytvářel jiný sochař, než který prováděl rekonstrukci, mohly být chyby v rekonstrukci na připraveném modelu rozpoznány a napraveny. Kopie byla dokončena za přítomnosti originálu, aby se vizuálním kontaktem a vnímáním celého ducha díla mohl kopii sochy vtisknut konečný umělecký vzhled i duchovní obsah. K soše patří neoddělitelně i gloriola dvanácti hvězd okolo hlavy patrná na několika fotografiích sloupu. Ze zapůjčeného originálu hvězdy byl vyroben sádrový model, podle kterého byly zhotoveny kovové kopie hvězd, poté pozlacené plátkovým zlatem.[123]

Na základě výběrového řízení tvořil bez nároku na honorář kopii původní architektury i se sochou Panny Marie v letech 1997–2017 akademický sochař Petr VáňaKarlíku s dalšími kameníky (ještě Petr Beneš, Petr Piekarz, Hynek Shejbal a Tomáš Váňa),[124] kteří společně vytvořili Mariánskou kamenickou huť.[28][125] Socha byla vytesaná z božanovského pískovce z východních Čech, stejně jako čtyři podstavce soch andělů, balustrády, schody, dlažba i základní kameny.[126][127] Kámen na sochu daroval Martin Peroutka. Dřík s korintskou hlavicí byl vyroben z růžového pískovce pocházejícího z Indie (Džajpur),[124] který darovala kamenická huť.[128] Podstavec je z pískovce Pietra Dorata ze Sieny a věnovalo ho italské městečko Vitorchiano.[51][129] Sanktuář je zhotoven z mrákotínské žuly, kámen daroval majitel tamního kamenolomu Jindřich Zedníček.[130][131] Čtyři podstavce pro sochy andělů věnovaly čtyři rytířské řády: maltézských rytířů, německých rytířů, křižovníků s červenou hvězdou a svatého Lazara Jeruzalémského.[132] 16 základních kamenů darovalo 15 českých měst a jedna česká misie. Na darovaných základních kamenech jsou vytesána jména: Chicago – Česká misie, Dobřichovice, Dolní Bojanovice, Jaroměř-Josefov, Hořice v Podkrkonoší, Hustopeče nad Bečvou, Mníšek pod Brdy, Moutnice, Olomouc, Prostějov, Soutice u Vlašimi, Třeboň, Třebotov, Zábřeh, Záhornice u Opočna a Žďár nad Sázavou.

Zbylá architektura byla rekonstruována podle zachovaných částí. Plány pro rekonstrukci ztracených dílů byly vytvořeny pomocí fotogrammetrie.[50] Hotové díly byly do června 2019 uloženy na paletách v depozitáři v Jaroměři.[127] 11. června 2019 dorazila do Prahy loď s nákladem 200 kusů kamenů na zbudování základu mariánského sloupu o celkové hmotnosti 60 tun.[83]

Hotová kopie sochy Panny Marie byla do 4. června 2020 umístěna před bočním vchodem do Týnského chrámu. Dokončený podstavec s kónickým sloupem byl do května 2020 umístěn v zahradě kostela svatého Karla Boromejského pod Petřínem.[83]

Dne 21. června 2020 kdosi u téměř dokončeného sloupu založil oheň,[133] městská policie podezřelého dopadla poblíž místa činu. Sloup byl poškozen kouřem.[134]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Stavba nového sloupu[editovat | editovat zdroj]

Související umělecká díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Plán a vizualizace – Mariánský sloup [online]. [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b HNÁTEK, Jaroslav. Symbolika Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Světlo. Týdeník Matice cyrilometodějské [online]. Matice cyrilometodějská, s.r.o., 2. září 2018 [cit. 2020-07-18]. Roč. XXVI., čís. 35, s. 8–11. Dostupné online. 
  3. a b Zastupitelé odmítli Mariánský sloup. Rozděluje Pražany, místo aby je smiřoval. Pražský deník [online]. 2017-09-14 [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  4. Zahradil proti Vondrovi. Mariánský sloup rozděluje europoslance ODS. Echo 24 [online]. 16. června 2019. Dostupné online. 
  5. Trvalo to 23 let a 9 hodin. Praha má opět Mariánský sloup. iDNES.cz [online]. 2020-06-04 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online. 
  6. a b SCHEUTZ, Martin. Säulentausch im Stadtzentrum : Vom Pranger als Inszenierung bürgerlicher Gerichtsbarkeit zur Dreifaltigkeitssäule als Ausdruck katholischer Frömmigkeit. In: KIENING, Christian; STERCKEN, Martina. Kommunale Selbstinszenierung : städtische Konstellationen zwischen Mittelalter und Neuzeit. Zürich: Chronos Verlag, 2018. Dále jen Scheutz (2018). Dostupné online. ISBN 978-3-0340-1435-9, ISBN 3-0340-1435-X. Svazek 40. S. 330. (německy)
  7. Scheutz (2018), s. 330–336
  8. a b c Scheutz (2018), s. 331
  9. Scheutz (2018), s. 343
  10. Zj 12, 1 (Kral, ČEP)
  11. HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. S. 326-327. Dále jen Hall (1991). 
  12. DUKA, Dominik. Mariánský sloup. Zpravodaj pražské arcidiecéze. Roč. 25, čís. 3/2017, s. 2. Dostupné online. 
  13. Hall (1991), s. 123
  14. EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. 479 s. Dostupné online. S. 328. 
  15. a b c d e TEIGE, Josef; HERAIN, Jan. Staroměstský rynk v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1908. 430 s. Dostupné online. S. 241–249. 
  16. RÁČEK, Blažej. Československé dějiny. Praha: Ladislav Kuncíř, 1929. 688 s. S. 490, 516. 
  17. a b ROYT, Jan. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Dějiny a současnost. 1994, roč. 16, čís. 5, s. 25–28. 
  18. a b c KOTALÍK, Jiří. Stanovisko k obnově Mariánského sloupu [online]. 31. 7. 2019 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  19. a b HAMMERSCHMIDT, Jan Florián. Prodromus Gloriæ Pragenæ. Pragæ: Wickhart, 1723. 816 s. Dostupné online. S. 570. (latinsky) 
  20. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s BRADNA, Jan; KAVIČKA, Karel. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2008. 60 s. ISBN 978-80-86157-23-8. 
  21. RYBAŘÍK, Václav. Zde stával (a bude stát?) mariánský sloup. Zprávy památkové péče LXII, 2002, roč. 62, čís. 1. S. 19–21.
  22. a b c d e f g h i j k l m n ŠORM, Antonín; KRAJČA, Antonín. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Praha: Antonín Daněk, 1939. 302 s. Dostupné online. S. 7–70. 
  23. ZAPP, Karel Vladislav. Týnský chrám, hlavní farní kostel starého města Pražského. Svazek Památky archaeologické místopisné 1, 1855. S. 52–68.
  24. a b c d BRADNA, Jan. Obnova mariánského sloupu. Za starou Prahu. Čís. 2/94, s. 16–21. Dostupné online. 
  25. STAŠEK, Bohumil. Pod ochranu Tvou, svatá Boží Rodičko, utíká se český národ. I. vyd. Praha: Vyšehrad, 1939. 62 s. 
  26. ČERNÝ, Jiří. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Te Deum. Roč. 2010, čís. 2, s. 70–74. Dostupné online. 
  27. PETRÁŇOVÁ, Lydia. Domovní znamení staré Prahy. 3. dopl. aktualiz. vyd. Praha: Academia, 2008. 341 s. s. ISBN 9788020015853. S. 267. 
  28. a b c Historie [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  29. a b RYBAŘÍK, Václav. Pražské mariánské, svatotrojiční a ostatní světecké sloupy. Staletá Praha. 2012, roč. XXVIII, čís. 1, s. 142–151. Dostupné online. 
  30. Zvěřina: Svatokrádeže umění v církvi katolické. Volná myšlenka. 9. 1. 1921, s. 1. Dostupné online. 
  31. ŠORM, Antonín; KRAJČA, Antonín. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě, s. 40 [online]. Praha: Antonín Daněk, 1939 [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. 
  32. PODLAHA, Antonín. Oslava prohlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí P. Marie před Mariánským sloupem na náměstí Staroměstském v Praze 24. března 1855. ČKD. Roč. 1924, čís. 2, s. 126–128. Dostupné online. 
  33. SEDLÁK, Jan. Dějiny pobožností u Marianského sloupu na staroměstském náměstí v Praze. ČKD. Roč. 1924, čís. 4, s. 270–275. Dostupné online. 
  34. ŠÍMA, Zdislav. MS jako gnómon [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  35. SAUER, Franta. Naše luza jesuité a diplomaté. Praha: nákladem vlastním, 1923. 23 s. Dostupné online. 
  36. SAUER, Franta. Franta Habán ze Žižkova. Praha: Městská knihovna v Praze, 2019. 409 s. Dostupné online. S. 86–131. 
  37. a b BOBLÍKOVÁ, Lenka. Když se v Praze kácel mariánský sloup. Právo [online]. 26. 10. 2013 [cit. 2013-10-29]. Dostupné online. 
  38. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Havlíčkově Brodě, 1896–1907 (1903), matriční kniha – římskokatolická farnost Havlíčkův Brod, i. č. 5890, s. 324.
  39. a b SAUER, Franta. Naše luza, jezuité a diplomaté. Praha, Česká republika: Nakladatelství Anarchistické federace, 2018. ISBN 978-80-906439-6-3. S. 8. 
  40. SCHEUFLER, Pavel. Praha za císaře pána. Praha: Slovart, 2018. 164 s. ISBN 978-80-7529-481-4. 
  41. DVOŘÁK, Jan. Sauer proti sloupu. Radniční noviny: listy městské části Praha 3. Roč. 27, čís. 11/2018, s. 22–23. Dostupné online. 
  42. a b GOTTFRIED, Libor. Kterak socha Mariánská byla stržena. Dějiny a současnost. Roč. 15, čís. 5, s. 29–30. 
  43. a b Násilný, protikatolický čin. Čech. Praha: Roč. 43, čís. 302, s. 2. 
  44. a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Panna Marie z exilu – dar českých krajanů – shlíží na Prahu už 25 let. Radio Praha [online]. Český rozhlas, 7. 5. 2019 [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  45. HRUBÝ, Dan. Mariánský sloup: Rozkurážení hasiči a anarchisté za zpěvu národních písní strhávají symbol habsburské moci. Reflex.cz [online]. 2017-08-24. Dostupné online. 
  46. GALANDAUER, Jan. Pomník Mistra Jana Husa. Praha: Havran, 2008. 162 s. ISBN 978-80-86515-81-6. S. 157. 
  47. a b c d ROYT, Jan. Druhý život staroměstského mariánského sloupu. Reunion. Roč. 38, čís. 3/2013, s. 4–7. Dostupné online. 
  48. MASARYK, Tomáš Garrigue. Cesta demokracie I.. [s.l.]: Masarykův ústav AV ČR, 2003. ISBN 80-86495-14-0. S. 53. 
  49. a b Závazné stanovisko [online]. Praha: Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, 20. 10. 2014 [cit. 2019-10-18]. Čj. S-MHMP 336107/2014. Dostupné online. 
  50. a b c BRADNA, Jan. Obnova zaniklých památek [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 2017 [cit. 2019-07-14]. Dostupné online. 
  51. a b Vrátí se na Staroměstské náměstí Mariánský sloup?. Z metropole [online]. Česká televize, 31. 10. 2009. Dostupné online. 
  52. Knihovna textů – Mariánský sloup: Madona Rynecká [online]. [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. (česky) 
  53. Nalezen další originální díl sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 6. 2. 2013 [cit. 2019-07-14]. Dostupné online. 
  54. PAVLÍK, Jan. Jak vznikl obraz Matky Unie na Velehradě. Katolický týdeník. 27. 6. 2006, čís. 2006/26. Dostupné online. 
  55. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. (česky) 
  56. a b c PACES, Cynthia. The Fall and Rise of Prague's Marian Column. Radical History Review. Duke University Press. Roč. 2001, čís. 79, s. 141–155. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Dvanáct kostelů kolem Prahy [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 4. 3. 2014 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  58. Kostely kolem Prahy – Úvod [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 11. 3. 2015 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  59. LEDVINKA, Václav. Praha – etapy vývoje po roce 1945. Formování, reformování, deformování a neformování města. In: Evropská velkoměsta mezi koncem války světové a války studené 19451989. Documenta Pragensia 30, 2011, s. 163184.
  60. Zákon č. 198/1993 Sb, o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.
  61. GIORDANO, J. M. Resurrecting Mary: A Controversial Historical Landmark May Soon Rise Again. The Prague Post. Roč. 1998, čís. July 22–28, s. 12–13. (anglicky) 
  62. a b c d NAUMAN, Pavel. Příliš živá památka. Věstník Klubu Za starou Prahu. Roč. 2005, čís. 2. Dostupné online. 
  63. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí – Kontakty [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  64. KLAPALOVÁ, Martina. Vrátí se mariánský sloup?. Lidovky.cz [online]. 29. 11. 2007 [cit. 2008-10-25]. Dostupné online. 
  65. Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  66. Mariánský sloup připlul do Prahy: Některé jeho části čekají ve městě už 19 let. Blesk.cz [online]. 11. 6. 2019 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  67. Seznam textů – Dny Evropského dědictví [online]. MČ Praha 1, 2006 [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-20. 
  68. Columna B.M.Virginis: Mariánský sloup v Praze. Příprava vydání Pavel Nauman, vysadil František Šorm, vytiskl Jaroslav Janďourek. Praha: Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 1996. 
  69. Tzv. mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze [online]. Veritas [cit. 2011-05-31]. Dostupné online. 
  70. Petice občanů proti znovupostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí [online]. Stop církevním restitucím [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  71. Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a přednáška Lenky Procházkové o tom, proč obnovu tohoto symbolu poroby nedovolit [online]. Czech Free Press, 21. 5. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné online. 
  72. Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí [online]. Petice24.com [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  73. FAJFR, Daniel; VINŠ, Petr Jan. Tiskové prohlášení [online]. Ekumenická rada církví v České republice, 30. 1. 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  74. VAŇÁČ, Martin. Podvodem ke smíření? [online]. Christnet, 29. 1. 2017. Dostupné online. 
  75. FAJFR, Daniel. Reakce předsedy Rady Církve bratrské na článek M.Vaňáče Podvodem ke smíření? [online]. Christnet, 1. 2. 2017. Dostupné online. 
  76. Staroměstské náměstí může dostat novou tvář [online]. ČT24, 15. 4. 2008. Dostupné online. 
  77. EXNER, Oskar. Dostaví město radnici, nebo ne? [online]. Magistrát Hlavního města Prahy, 16. 4. 2008 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  78. Srdce města [online]. IPR Praha [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  79. V březnu se rozhodne, jak dále s dostavbou Staroměstského náměstí [online]. Týden.cz, 8. 12. 2009 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  80. Mezinárodní odborná konference v Praze [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 23. 9. 2009 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  81. KRÁLÍČEK, Václav. Staroměstské náměstí: Idea restituce městského prostoru. Praha: Útvar rozvoje hl. m. Prahy, 23. 1. 2011. 138 s. Pracovní verze. 
  82. Výroční schůze Společnosti [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 19. 11. 2013 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  83. a b c Panna Maria se vrací do Prahy na přídi nákladní lodi. www.novinykraje.cz [online]. Dostupné online. 
  84. Zápis z 12. jednání Rady hlavního města Prahy [online]. Magistrát hlavního města Prahy, 26. 3. 2013 [cit. 2019-07-13]. Usnesení č. 434. Dostupné online. 
  85. Souhlas s realizací stavby. Magistrát hlavního města Prahy, 15. 7. 2013, č.j. SVM/VP/269762/13/su.
  86. Zápis ze 138. jednání Sboru expertů [online]. Praha: Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, 3. 4. 2014 [cit. 2019-07-13]. Bod č. 2. Dostupné online. 
  87. Archeologický průzkum začal [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  88. PODLISKA, Jaroslav. Nálezová zpráva – Zjišťovací archeologický výzkum NPÚ ú.o.p. v Praze č. 2015/31, Praha 1 – Staré Město, Staroměstské náměstí ppč. 1090 (zaniklý mariánský sloup). Praha: Národní památkový ústav, 2016. Dostupné online. 
  89. Rozhodnutí o umístění stavby [online]. Úřad městské části Praha 1, odbor výstavby, 21. 6. 2017. UMCP 107895/2017. Dostupné online Archivováno 18. 7. 2019 na Wayback Machine.
  90. VYROUBALOVÁ, Martina. Mariánský sloup se může vrátit na Staroměstské náměstí. Sto let po zboření. iDNES.cz [online]. 28. 6. 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. 
  91. Mariánský sloup. Z metropole [online]. Česká televize, 2.9.2017. Dostupné online. 
  92. Tisková konference k stavbě tzv. mariánského sloupu [online]. Veritas, 3. 9. 2017. Dostupné online. 
  93. Proč by napodobenina Mariánského sloupu neměla zanášet veřejný prostor?. Deník Referendum [online]. 13. 9. 2017 [cit. 14.9.2017]. Dostupné online. 
  94. Protestovali by lidé proti návratu soch na Karlův most? Brání Mariánský sloup radní Jan Wolf [online]. Magistrát hlavního města Prahy, 20. 10. 2017 [cit. 2019-10-13]. Dostupné online. 
  95. Praha zamítla obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Novinky.cz [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  96. Mariánský sloup se na Staroměstské náměstí nevrátí, zastupitelé byli proti. iDNES.cz [online]. 2017-09-15 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  97. NOVÁ, Eliška. Bitva o mariánský sloup: Obhájci mají stavební povolení [online]. Česká pozice, 30. 3. 2018 [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  98. Nelze zpochybnit pravomoc samosprávy určovat, co má nebo nemá stát na náměstí, míní Zdeněk Hřib. radiozurnal.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 18. 6. 2019 [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. 
  99. BIDRMANOVÁ, Markéta. Staromák je příliš symbolické místo, aby ho okupovala jen část veřejnosti, říká k Mariánskému sloupu Matěj Stropnický [online]. Seznam Zprávy, 20. 6. 2018 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  100. Kalich na průčelí Týnského chrámu. www.tyn.cz [online]. 14. 2. 2018. Dostupné online. 
  101. Gesto smíření. Týnský chrám opět zdobí kalich. Týden.cz [online]. 2018-02-22. Dostupné online. 
  102. Týnský chrám zdobí po 400 letech zlatý kalich, symbol husitství. Regina [online]. Český rozhlas, 2018-03-04. Dostupné online. 
  103. VÁŇA, Lukáš. Kámen pro Mariánský sloup – Mariánský sloup [online]. Mariánská kamenická huť, 15. 5. 2018 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  104. VÁŇA, Lukáš. 27 dní na Staroměstském náměstí – Mariánský sloup [online]. Mariánská kamenická huť, 8. 6. 2018 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  105. Mariánský sloup se může vrátit na Staroměstské náměstí. Sto let po zboření. iDNES.cz [online]. 2017-06-28. Dostupné online. 
  106. Mariánský sloup. Z metropole [online]. Česká televize, 15. 12. 2018. Dostupné online. 
  107. PRINZ, Jiří. Připomněli si svržený mariánský sloup. Katolický týdeník [online]. 6. 11. 2018 [cit. 2019-06-19]. Roč. 2018, čís. 45. Dostupné online. 
  108. ČBK podporuje obnovu Mariánského sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  109. Sochař Váňa začal s obnovou Mariánského sloupu v Praze, jeho práci přerušila policie. zprávy-aktuálně.cz [online]. 2019-05-29 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  110. Zpráva z modlitebního setkání s Mariánským sloupem v Praze [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  111. Memorandum k obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [online]. Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 28. 6. 2019 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  112. Proti obnovení mariánského sloupu se vyslovilo 26 kunsthistoriků. Křesťan dnes [online]. 1. července 2019. Dostupné online. 
  113. Šlo o výraz militantní rekatolizace, odmítají odborníci obnovu mariánského sloupu. Aktuálně.cz [online]. 1. července 2019. Dostupné online. 
  114. HRADEČNÝ, Tomáš. Kunsthistorici jako Biľak. Echo24.cz [online]. 5. 7. 2019 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  115. DUKA, Dominik. Otevřený dopis signatářům dopisu proti Mariánskému sloupu [online]. Arcibiskupství pražské, 16. 7. 2019 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  116. ROYT, Jan. Proč postavit mariánský sloup na Staroměstském náměstí [online]. Mariánská kamenická huť, 2. 7. 2019 [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  117. Portál hlavního města Prahy. zastupitelstvo.praha.eu [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  118. Je rozhodnuto. Mariánský sloup se vrací na Staroměstské náměstí. Deník.cz [online]. 23. ledna 2020. Dostupné online. 
  119. ŠELIGA, Vojtěch. Mariánský sloup se Hřibovi nelíbí. Raději by dostavěl Staroměstskou radnici - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2020-01-25 [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. (česky) 
  120. Primátor Hřib: Stržení Mariánského sloupu podpořili Masaryk i Peroutka. Pražský deník [online]. 2019-06-18. Dostupné online. 
  121. Za zábor pozemku pro stavbu Mariánského sloupu zaplatí spolek milion korun. Zastupitelé to kritizují | Domov. Lidovky.cz [online]. 2020-02-23 [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. (česky) 
  122. Replika mariánského sloupu v Praze má být hotová o měsíc dřív. ČeskéNoviny.cz [online]. 2020-05-05. Dostupné online. 
  123. a b c BRADNA, Jan. Obnova mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí – Restaurátorská zpráva [online]. Společnost pro obnovu mariánského sloupu [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. 
  124. a b Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí - Aktuality - Hotové díly Mariánského sloupu – 6. díl. www.marianskysloup.cz [online]. [cit. 2020-06-07]. Dostupné online. 
  125. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí – Mariánský sloup je dokončen [online]. Společnost pro obnovu mariánského sloupu v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  126. Socha Panny Marie. Mariánská kamenická huť [online]. Dostupné online. 
  127. a b ŠVEC, Pavel. Mariánský sloup je už téměř obnoven, město jej vrátí na „Staromák“. iDNES.cz [online]. 22. 5. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  128. ŠVEC, Pavel. Kvůli obnově pražského mariánského sloupu musel sochař prodat dům. iDNES.cz [online]. 13. 7. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  129. VÁŇA, Petr. Cesta kamene: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. II. dopl. a roz. vyd. Praha: Virgo Press, 2009. 31 s. 
  130. Významný krok ve výrobě sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 21. 3. 2009 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  131. Hotové díly Mariánského sloupu 4. díl [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 14. 8. 2015 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  132. KAVIČKA, Karel. Současná etapa Obnovy mariánského sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 13. 10. 2011 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  133. Článek na portálu idnes.cz (česky)
  134. Muž zapálil mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Strážníci ho zadrželi na místě. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-06-21 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HERAIN, Jan; TEIGE, Josef. Staroměstský rynk v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1908. Dostupné online. S. 242-251. Osudy Staroměstského náměstí a jeho význam pro pražskou obec a její obyvatele v obsáhlé monografii pražských archivářů s bohatým obrazovým doprovodem. 
  • ŠORM, Antonín. Ve jménu demokracie. Praha: Československá akciová tiskárna, 1922. Dostupné online. Soubor publicistických článků popisujících ničení symbolů rakousko-uherské monarchie a katolické církve vletech 1918–1922, které doprovázelo vznik Československé republiky. 
  • SAUER, Franta. Naše luza jesuité a diplomaté: historický doklad svržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Praha: vl.n., 1923. 23 s. Dostupné online. 
  • ŠORM, Antonín; KRAJČA, Antonín. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Praha: Antonín Daněk, 1939. 302 s. Dostupné online. 
  • HOJDA, Zdeněk; POKORNÝ, Jiří. Pomníky a zapomníky. Praha: Paseka, 1996. 280 s. ISBN 80-7185-050-0. Historie nejvýznamnějších českých pomníků, jejich symbolika a idea odrážející historické vědomí a politickou vůli národa. 
  • MOLT, Štěpán. Bílá hora a stržení mariánského sloupu v roce 1918. Praha, 2008. 144 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jiří Pokorný. Dostupné online.
  • BRADNA, Jan; KAVIČKA, Karel. Praha – Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2008. 60 s. ISBN 978-80-86157-23-8. 
  • VÁŇA, Petr. Cesta kamene. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. 2. dopl. vyd. Praha: Virgo Press, 2009. 31 s. 
  • VLNAS, Vít. Mariánský sloup a jeho náměstí (poznámky o smyslu a místě). Zprávy památkové péče. 2015, roč. 75, čís. 3, s. 219-226. Dostupné online. 
  • NEJEDLÝ, Vratislav. Sloupy zbořené a znovu postavené. Ikonoklasmus jako pomyslný, ale věčný soupeř památkové péče. Zprávy památkové péče. 2015, roč. 75, čís. 3, s. 227–235. Dostupné online. 
  • SCHEUTZ, Martin. Säulentausch im Stadtzentrum : Vom Pranger als Inszenierung bürgerlicher Gerichtsbarkeit zur Dreifaltigkeitssäule als Ausdruck katholischer Frömmigkeit. In: KIENING, Christian; STERCKEN, Martina. Kommunale Selbstinszenierung : städtische Konstellationen zwischen Mittelalter und Neuzeit. Zürich: Chronos Verlag, 2018. Dostupné online. ISBN 978-3-0340-1435-9, ISBN 3-0340-1435-X. Svazek 40. (německy)
  • SRŠEŇ, Lubomír. Rizika obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Zprávy památkové péče. 2015, roč. 75, čís. 3, s. 254–260. Dostupné online. 
  • KALINA, Pavel. Memorandum k obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Zprávy památkové péče. 2015, roč. 75, čís. 3, s. 261–264. Dostupné online. 
  • POJŘIMOVSKÝ, Josef. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze: památník vítězné bitvy. Velehrad: Bário, 2018. 36 s. ISBN 978-80-270-5191-5. 
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. 1. vyd. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. 504 s. Dostupné online. Kapitola Posvátná místa na Starém Městě. 3. Sloup se sochou Panny Marie bez hříchu počaté na Staroměstském náměstí, s. 328. 
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Staroměstské náměstí. Sloup se sochou Neposkvrněné P. Marie, s. 991-992. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]