Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mariánský sloup na fotografii Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20. století
Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem
Rytina zachycující část Staromestského náměstí s Týnským chrámem a sloupem v popředí. Vytvořeno kolem roku 1841

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl pískovcový raně barokní sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (latinsky Immaculaty) a dalšími sochami na podstavci kolem sloupu.

Byl postaven roku 1652, jeho sochařská výzdoba pocházela od Jana Jiřího Bendla. Stržen byl 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Po Sametové revoluci začaly snahy o obnovení této památky, jež mají své příznivce i odpůrce.

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Sloup byl vztyčen jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648.[1] Základní kámen byl položen 26. dubna 1650, hotový sloup vysvětil pražský arcibiskup kardinál z Harrachu 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV.[1] Autorem sochařské výzdoby sloupu byl Jan Jiří Bendl a jeho dílna, jméno architekta se nedochovalo.[1]

Sloup byl vysoký téměř 14 metrů a nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. V poledne stín sloupu ukazoval tzv. pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času.[1] V nárožích soklu stály figury andělů přemáhajících ďábly znázorňující válku (lev), mor (bazilišek), hlad (drak) a herezi (had). Podstavec sloužil jako svatyňka pro ochranný obraz Panny Marie Rynecké, který při obléhání Prahy visel na domě čp. 20 na Staroměstském náměstí. Vzorem pražského sloupu (stejně jako například vídeňského z roku 1648) byl mariánský sloup postavený roku 1638 v Mnichově kurfiřtem Maxmiliánem I. jako díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.[2]

Stržení a pozůstatky sloupu[editovat | editovat zdroj]

Tři roky stál sloup na náměstí společně s pomníkem Jana Husa z roku 1915. Po vzniku samostatného Československa dne 3. listopadu 1918 byl stržen rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu.[3] Jako hlavní původce činu se uvádí pražský bohém Franta Sauer, který o události po promlčení činu také uveřejnil písemné svědectví.

Sauer stržení sloupu připravil a zaštiťoval se podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické.[4] V ranních hodinách 3. listopadu navštívil velitele hasičů socialisty Josefa Hodana, kterému vzkázal od bratra Václava Klofáče a bratra Karla Kramáře, že hasiči mají strhnout mariánský sloup. Téhož dne se na Bílé Hoře konal při příležitosti výročí bitvy na Bílé Hoře tábor lidu, který pořádali národní socialisté a čs. sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Franta Sauer omotal lanem sloup, a když se průvod přiblížil, sociální demokrat Josef Stivín, který stál v čele průvodu, začal křičet: "Jen ho sejmi."[4] Podle jeho pozdější výpovědi ho podpořily i socialistky Milada Horáková a Fráňa Zemínová. Někdy se objevující informace o tom, že smyčku kolem sloupu vázala Milada Horáková, se však nezakládají na pravdě.[5] Při povalení sloupu došlo k bitce mezi odpůrci a příznivci kácení. Poté se dav vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl sochy na něm stojící naházet do Vltavy. Tomuto však zabránili vojáci. Den na to odsoudil tento vandalský čin Národní výbor československý, který vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.[4] Prezident Masaryk svůj postoj vyjádřil později takto: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“[6]

Ulomenou hlavu Panny Marie zachránil jeden z účastníků shromáždění a v 50. letech 20. století ji prodal do Lapidária Národního muzea v areálu VýstavištěPraze 7-Holešovicích. Tam je vystavena stejně jako torza čtyř sousoší archandělů s ďábly, korintská hlavice sloupu a část kuželkové balustrády. Mariánský obrázek se dostal do sbírek Národní galerie v Praze.

Snaha o obnovení[editovat | editovat zdroj]

Krok k obnovení sloupu udělali čeští krajané v severní Americe již v roce 1955, kdy pro něj nechali zhotovit od italského sochaře Alexandra Monteleoneho mramorovou sochu Panny Marie. Díky svému původu dostala označení socha Panny Marie z Exilu a od roku 1993 se nachází v zahradě Strahovského kláštera.[7]

Napodobeninu původního sousoší vytváří z vlastní vůle už od roku 1997 zadarmo sochař Petr VáňaKarlíku s pěti dalšími kameníky, resp. s Mariánskou kamenickou hutí. Dřík byl vyroben z kusu pískovce pocházejícího z Indie, kámen pro patku sloupu věnovalo italské městečko Vitorchiana,[8] blok pískovce na sochu daroval český podnikatel.[9] Dokončený podstavec s kónickým sloupem už několik let stojí v zahradě kostela svatého Karla Boromejského pod Petřínem, kopie sochy Panny Marie u Týnského chrámu, schody, dlažba a balustrády spodní část jsou na paletách v depozitáři v Jaroměři.[9]

Dnes existuje Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, která usiluje o znovuvztyčení sloupu na původním místě[3] i Petice proti postavení tzv. Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.[10]

Jáchymovský vězeň třeboňský děkan Hugo Pitel nasbíral ve své farnosti po dobu více než desetiletého působení v chrámu Sv. Jiljí a Panny Marie Královny (2002-2014) okolo deseti tisíc podpisů ve prospěch obnovy sousoší. Roku 2013 proběhla i petice proti obnovení sloupu.[11] Obnova sloupu se stala kontroverzní záležitostí.

Začátkem roku 2015 radní pro kulturu Jan Wolf (KDU-ČSL) uvedl, že by se kopie Mariánského sloupu mohla na Staroměstském náměstí vrátit příští rok.[12] Vedení Prahy však tuto snahu o obnovu nepodporuje a v dohledné době nebude postaven.[13][14] V říjnu 2015 proběhl archeologický průzkum, jehož sondy měly ověřit stav základových konstrukcí v místě sloupu.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Mariánský sloup na Staroměstském náměstí [online]. [cit. 2008-10-25]. Dostupné online.  
  2. Jiří Černý: Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě, Katolická kultura, 15. 8. 2012
  3. a b Vrátí se mariánský sloup? [online]. [cit. 2008-10-25]. Dostupné online.  
  4. a b c Lenka Bobíková, Když se kácel mariánský sloup, Právo 26. 10. 2013
  5. Mariánský sloup – umělecké dílo i dějinný strašák
  6. 1850-1937., Masaryk, T. G. (Tomáš Garrigue),. Cesta demokracie. 5. nově připravené vyd. (vol. 1). vyd. Praha : Ústav T.G. Masaryka. volumes <1, 3-4> s. Dostupné online. ISBN 8086495140.  
  7. http://www.turistika.cz/mista/socha-neposkvrnene-panny-marie-a-socha-panny-marie-z-exilu
  8. Pavel Švec: Kvůli obnově pražského mariánského sloupu musel sochař prodat dům, iDnes.cz, 13. 7. 2012
  9. a b Pavel Švec: Mariánský sloup je už téměř obnoven, město jej vrátí na „Staromák“, iDnes.cz, 22. 5. 2012
  10. Tzv. mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze [online]. [cit. 2011-05-31]. Dostupné online.  
  11. http://www.czechfreepress.cz/cfp-doporucuje/petice-proti-obnoveni-marianskeho-sloupu-na-staromestskem-namesti-a-prednaska-lenky-prochazkove-o-tom-proc-obnovu-tohoto-symbolu-poroby-nedovolit.html - Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a přednáška Lenky Procházkové o tom, proč obnovu tohoto symbolu poroby nedovolit
  12. Praha je pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí [online]. Pražský deník, [cit. 2015-05-15]. Dostupné online.  
  13. Pražští radní odmítli obnovení Mariánského sloupu. Christnet.cz [online]. . Dostupné online.  
  14. http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/radni-strhli-mariansky-sloup-nechteji-ho-20150520.html - Radní 'strhli' Mariánský sloup. Nechtějí ho

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ve jménu demokracie : za přispění několika přátel sebral A. Š. Praha : Československá akciová tiskárna, 1922. Dostupné online. Soubor článků popisujících ničení symbolů R-U monarchie a katolické církve v letech 1918–22, které doprovázelo vznik ČSR. Autoři se z katolického hlediska zaměřili na zničené sochy světců, kříže, mariánské a trojiční sloupy, i některé pomníky habsburských panovníků a státních činitelů. 
  • HERAIN, Jan; TEIGE, Josef. Staroměstský rynk v Praze. Praha : Společnost přátel starožitností českých, 1908. Dostupné online. S. 242-251.  
  • HOJDA, Zdeněk; POKORNÝ, Jiří. Pomníky a zapomníky. Praha : Paseka, 1996. 280 s. ISBN 80-7185-050-0.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°5′14,28″ s. š., 14°25′16,5″ v. d.