Afghánistán
| Afghánská islámská republika جمهوری اسلامی افغانستان Džomhūrī-je Eslāmī-je Afghānistān persky د افغانستان اسلامي جمهوریت Da Afghānistān Islāmī Džomhúríjat paštsky | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna Melí sorúd | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Kábul | ||
| Rozloha | 647 500 km² (41. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod | Nošak (7485 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +4:30 | ||
| Poloha | 33° s. š., 66° v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Hustota zalidnění | 43,5 ob. / km² (150. na světě) | ||
| HDI | 0,352 (Low) (181. na světě, {{{HDI aktuální k}}}) | ||
| Jazyk | perština, paštština | ||
| Náboženství | 99% islám, 1% ostatní | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | islámská republika | ||
| Vznik | duben 1709 (Úspěšná rebelie proti Persii) říjen 1747 (Durránská říše) 19. srpna 1919 (mezinárodní uznání existence) | ||
| Prezident | Ašraf Ghaní | ||
| Premiér [pozn. 1] | Abdulláh Abdulláh | ||
| Měna | afghání (AFN) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 1 925[3] USD (165. na světě, {{{HDP aktuální k}}}) | ||
| Giniho koeficient | 29 ({{{Gini aktuální k}}}) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 004 AFG AF | ||
| MPZ | AFG | ||
| Telefonní předvolba | +93 | ||
| Národní TLD | .af | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
.svg)
.svg)
.svg)
Afghánistán, oficiálním názvem Afghánská islámská republika, česky také Afganistan[4] (Islámský stát Afghánistán; paštunsky: De'Afghánistán islámí daulat د افغانستان اسلامي دولت, dárí: Doulat-e eslámí-je Afghánestán دولت اسلامی افغانستان) je stát, který leží ve středu Asie. Země nemá přístup k moři. Na severu hraničí s Uzbekistánem (137 km) a Tádžikistánem (1206 km), na severovýchodě s Čínou (76 km), na východě s Pákistánem (tzv. Durandova linie, 2430 km), na západě s Íránem (936 km) a na severozápadě s Turkmenistánem (744 km). Hlavním městem je Kábul.
Historie
Historie do roku 1978
Současný Afghánistán byl v 8. století př. n. l. součástí Médie a od 6. století př. n. l. okrajovou součástí Achaimenovské říše (na západě současného Afghánistánu a jejich vazalských území na východě). Alexandr Veliký dobyl tuto oblast Perské říše v roce 330 př. n. l. a jeho nástupci zde založili Řecko-baktrijské království.[5] Ve 3. století se zde rozkládala říše Kušánů, v 6. století říše Hefthalitů. Od 7. století n. l. bylo území Afghánistánu postupně připojováno k území Arabské říše. Ve 13. století Mongolové pod vedením Čingischána přispěli k vylidnění území Afghánistánu poté, co napadli Chórezmskou říši a zničili zavlažovací systém i mnoho měst jako Balch a Herát.[6] Koncem 14. století se území Afghánistánu stalo součástí říše Tamerlána a o něco později i říše Velkých Mughalů. V 18. století území Afghánistánu ovládl perský dobyvatel Nádir Šáh.
Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746 pod jménem Durránská říše. Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí, jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha. Vojska Ahmada Šáha obsadila část severní Indie a v roce 1761 v bitvě u Panípatu porazila armádu hinduistických Maráthů.[7] Během první anglo-afghánské války byla roku 1842 při ústupu z Afghánistánu zničena téměř celá britská invazní armáda.[8] Na konci 19. století se Afghánistán stal „nárazníkovým státem“ v rámci rusko-britské Velké hry. V té době afghánský vládce Abdurrahmán Chán dobyl Núristán, jehož obyvatelé byli nuceni přijmout islám,[9] a také území šíitských Hazárů. Během třetí anglo-afghánské války v roce 1919 uhájil Afghánistán svou nezávislost a získal mezinárodní uznání. V roce 1923 bylo zrušeno otroctví.[10]
Za vlády krále Zahira Šáha mezi lety 1933 a 1973 zažíval Afghánistán období stability. Pokusy o modernizaci země však byly zastaveny ultrakonzervativními předáky kmenů a duchovními. V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč, při němž se země změnila na republiku. Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978, kdy afghánská komunistická strana uspořádala převrat a převzala vládu v zemi.
Vláda komunistů a sovětská okupace
V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů[11]. Na ochranu svých geopolitických zájmů proto na toto vyzbrojování reagoval SSSR a dne 24. prosince 1979 intervenoval na základě žádosti tamního rozhádaného marxistického vládního uskupení. O dva dny později byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu, trvající 9 let a 2 měsíce (24. 12. 1979 – 15. 2. 1989), některé zdroje uvádějí chybně 10 let.
Spojené státy a Saúdská Arábie začaly prostřednictvím pákistánské tajné služby ISI masivně financovat a vyzbrojovat protisovětský odboj z řad domácích mudžáhidů i zahraničních dobrovolníků z celého islámského světa, mezi kterými byl i Usáma bin Ládin.[12] Sovětské armádě a prosovětské afghánské vládě se nikdy nepodařilo ovládat celý Afghánistán. Během bojů bylo zabito až 1,5 milionů lidí[13][14], převážně civilistů, a cca 5-10 milionů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu, cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci.[15] Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15 000 vojáků, zabitých mudžáhidy trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, a ekonomickými problémy se v roce 1989 SSSR stáhl.
Občanská válka
Po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhedíny podporovat i Spojené státy. Ve vzniklém „mocenském vakuu“ mezi sebou začaly bojovat jednotlivé mudžáhedínské frakce. Potichu, ale rychle začala občanská válka, která trvala dalších cca 7 let. Hlavní město Kábul, které bylo jako jedno z mála území Afghánistánu stále v rukou místní komunistické vlády, bylo dobyto v roce 1992. Poslední prosovětský prezident Muhammad Nadžíbulláh abdikoval a utekl do kábulského komplexu Organizace spojených národů. Zde zůstával v bezpečí až do doby, kdy se v oblasti k moci dostal Tálibán. Tito radikální islámští bojovníci Nadžíbulláha v roce 1996 zatkli a veřejně popravili. Následně převzali kontrolu nad celým Afghánistánem, vyjma severovýchodního cípu země.[16] Během válek v 90. letech zahynulo více než 400 000 afghánských civilistů.[17]
Islámský emirát Afghánistán
Boje mezi skupinami mudžáhidů pokračovaly. Nejvážnější boje se odehrály v roce 1994, kdy bylo zabito 10 000 lidí při boji mezi dvěma frakcemi v Kábulu. Podporován Pákistánem vybudoval Tálibán nábožensko-politickou sílu a v roce 1996 převzal moc v zemi. Tálibán byl schopen ovládat 90 % země, nekontroloval jen území Severní aliance na severovýchodě. Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí’a. Aliance Pákistánu s Tálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům.
Operace Trvalá svoboda
USA a spojenci ve spolupráci s afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11. září 2001 Tálibán. Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu, aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu. V prosinci 2001 byl jmenován Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády, v roce 2002 tzv. prozatímním (interim) prezidentem a 9. října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách. Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci, že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země, Karzáí pouze oblast hlavního města[18] a vojenští velitelé zbytek země.[19] V září 2015 bojovníci Tálibánu nečekaně přepadli a na několik dní obsadili páté největší město v zemi Kundúz.[20] Podle některých odhadů si od roku 2001 válka v Afghánistánu vyžádala až 220 000 obětí.[21]
Postoje veřejnosti ve Spojených státech se postupně proměňovaly od podpory invaze a války až k odporu proti účasti Spojených států. V roce 2009 už počet odpůrců války v Afghánistánu stoupl dokonce na 57 procent. Vyplynulo to z průzkumu televizní stanice CNN z konce srpna 2009, jehož výsledky byly zveřejněny v noci na středu 2. září 2009. Podíl oponentů války se proti předchozímu měsíci zvýšil o tři procenta. Válku podpořilo jen 42 procent Američanů. Průzkum byl proveden na samém konci srpna 2009, který byl pro americké jednotky v Afghánistánu z hlediska ztrát na životech nejhorší od zahájení bojů na přelomu let 2001 a 2002. O život přišlo 51 amerických vojáků. V průzkumu řeklo 62 procent z dotázaných 1010 Američanů, že USA válku nevyhrávají. Počet těch, kdo se domnívali, že válku vyhrát nelze, stoupl proti podobnému průzkumu v únoru roku 2009 ze 35 na 40 procent. V Afghánistánu bylo přitom v roce 2009 nasazeno již přes 100 000 zahraničních vojáků, především Američanů (63 000). Českých vojáků tam působily na čtyři stovky. Jedním z velkých nezvládnutých problémů invaze je prudký růst produkce opia po roce 2001. Afghánistán produkuje většinu opia ve světě. V roce 2007 jeho produkce byla rekordní, činila 8200 tun, od té doby však pěstování máku pokleslo a v roce 2009 se očekávalo jen 6900 tun. Za vlády Tálibánu v roce 2001 to bylo pouhých 185 tun. (zdroj ČTK, BBC)
Geografie
Afghánistán je hornatá země sousedící s Íránem, Turkmenistánem, Uzbekistánem, Tádžikistánem, Čínou a Pákistánem. Velká území země jsou suchá s omezenými zdroji pitné vody. Afghánistán má kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami. V zemi jsou častá zemětřesení.
Povrch
Afghánistán je hornatá země s rovinami na severu a severozápadě. Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha, ale také jeho povrch. Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem. Přesto se dají v Afghánistánu (podobně jako např. v pouštích oázy) najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí. Celých 33 % plochy státu leží mezi 1800 a 3000 m n. m. a 10 % země je výše než 3000 m n. m. Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše, nejvyššího pohoří v Afghánistánu, jehož vrcholy přesahují 7000 m n. m. (nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak – 7492 m n. m.) Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru, díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky", ale zčásti i geograficky. Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk, kterým vede cesta do Pákistánu.
Už z charakteristiky povrchu je patrné, že země rozhodně nenabízí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity. Jednak jde o naprostou nedostupnost některých oblastí, dále o to, že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území (na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště - např. Registan a Margo). Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudarji (pramení na ledovcích Pamíru), která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem. Zajímavé na afghánských řekách je to, že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí. Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země. Z nich je nejdůležitější Kábul, která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu. Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech, nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre. Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života. K těm významnějším mohu zařadit např. ještě Helmand, Hari či Farrahrud.
Podnebí
Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí. Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem. Klima severovýchodu je subarktické (hlavně díky velké nadmořské výšce), což přináší obyvatelům velmi tvrdé, studené a suché zimy. Pohoří na hranici s Pákistánem (oblast Núristánu) je zase silně ovlivněno Indickými monzuny, které přicházejí pravidelně v období června až září. Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť. Průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 – 400 mm za rok (většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem). Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem (až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok).
Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách. V místech, kam ještě zasahuje vliv monzunu, se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do -8 stupňů Celsia. Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky, kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů. Jih země je pak ovlivněn hlavně svou polopouštní charakteristikou. Tedy opět stačí krátce shrnout - teplo, sucho. Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry, které pak vyvolávají písečné bouře.
Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou, že některé části Afghánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak, jak je příroda stvořila. Je zde mnoho oblastí, kam lidská noha nikdy nevkročila, což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím.
Vláda a politika
S cílem odstranit politické vakuum v zemi se v Petersbergu (Německo) pod patronací OSN konaly politické rozhovory hlavních afghánských frakcí o budoucnosti země, které skončily v prosinci 2001 podpisem dohody o vytvoření přechodné vlády v čele s uznávaným paštunského vůdcem Hamidem Karzáím. V červnu 2002 se v Kábulu konalo zasedání mimořádného kmenového shromáždění Velká džirga, které navzdory neshodám a složitým jednáním potvrdilo složení mnohonárodnostní prozatímní vlády a zvolilo Karzájího za prezidenta.
Zahraniční vztahy
Ozbrojené síly
Důležitým údajem je výška výdajů na obranu, která například v roce 2000 dosahovala 250 mil. USD. Veřejné zdroje uvádějí, že afghánské ozbrojené síly mají více než 150 000 vyzbrojených vojáků v činné službě, přičemž příslušníků Talibanu je 45 000. Výzbroj a bojová technika je převážně ruské výroby, i když v omezené míře byla dovezena i bojová technika a zbraně západní výroby. V roce 1992 mělo letectvo ve své výzbroji 190 bojových letadel a přibližně 80 bojových vrtulníků. Předpokládá se, že většina z nich je dodnes používána. Taliban koncem roku 2000 vlastnil asi 6 letadel Su-22 a 20 letadel MiG-21, 4 kompletně vyzbrojené cvičné bojové letouny L-39 československé výroby a 26 bojových vrtulníků, převážně typu Mi-8 a Mi-17. Charakteristickým znakem jsou relativně vysoká mobilnost a přepravní kapacita, kterou zajišťuje 24 velkých dopravních letadel Antonov několika typů.
Ozbrojené síly Afghánistánu jsou relativně zastaralé a neodpovídají požadavkům k vedení moderního boje. Infrastruktura, systém velení, řízení a spojení jsou vybudovány na principech odpovídajících silového vedení boje.
Administrativní rozdělení
34 provincií (velájat):
Ekonomika
Afghánistán je velmi chudá země, vysoce závislá na zemědělství a chovu dobytka. Ekonomika velmi utrpěla politickým a vojenským neklidem. Většina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy, oblečení, bydlení, lékařské péče a jinými problémy způsobenými vojenskými operacemi a politickou nejistotou. Inflace zůstává vážným problémem. Po válce proti Tálibánu mnoho farmářů začalo pěstovat na export místo na výživu domácího obyvatelstva, např. se vrátilo k pěstování máku na výrobu opia. Afghánistán je zdaleka největším výrobcem heroinu na světě – mezi lety 2004 a 2007 se podíl ze světové produkci v této zemi zvýšil z 87 na 93 procent.[22]
Nedávno byla v zemi objevena ohromná ložiska kovů za bilión dolarů, především lithia, ale i železa, zlata, kobaltu, uranu a mědi. To představuje budoucí naději pro tuto zemi, která jinak nemá žádný těžební průmysl ani odpovídající infrastrukturu, takže země nedokáže své přírodní bohatství využít dříve než za několik desítek let.[23]
Významnou složkou afghánského hospodářství je kontrola nad tranzitem neprocleného a nezdaněného zboží, zejména ve směru z Pákistánu přes Afghánistán zpět do Pákistánu nebo do Íránu a Turkmenistánu, Uzbekistánu i Číny. Pákistánu je třeba věnovat, vzhledem k ekonomice Afghánistánu, přece jen trochu více místa. Afghánská ekonomika byla v posledních letech vždy velmi závislá (a tím i velmi ovlivněna) na ekonomikách sousedních zemí. V minulosti (ať už v době míru nebo války) byl Afghánistán vázán na vztahy s bývalým Sovětským svazem. Po odchodu sovětských vojsk a rozpadu SSSR se Afghánistán stal doslova závislým na svém východním sousedovi - Pákistánu. Nejenže je Pákistán největším obchodním partnerem Afghánistánu, ale různé výkyvy v ekonomice Pákistánu se dále přenášejí i na jeho západního souseda. Tak například zvýšení cen základních komodit v Pákistánu vedlo v minulosti ke zvýšení cen těchto surovin také v příhraničních oblastech Afghánistánu. Dalším příkladem může být rok 1998, kdy v Pákistánu došlo k devalvaci rupie, což pak v Afghánistánu zapříčinilo obrovský propad místní měny.
Velmi důležitá byla pro obchod mezi těmito dvěma zeměmi tzv. Afghan Transit Trade Agreement - smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1950. Díky této smlouvě získal Afghánistán přístup k moři. Tato smlouva zaručuje mimo jiné Afghánistánu dovážet zboží přes Pákistán bezcelně a daní. Část z těchto statků je pak následně propašována zpět do Pákistánu. Právě kontrola neprocleného tranzitního obchodu prováděného na základě Afghan Transit Trade Agreement naznačuje hloubku propojení některých pákistánských kruhů s Talibanem. Navzdory tomu, že pákistánská Central Board Of Revenue odhaduje, že národní hospodářství ztratilo v důsledku pašování zboží z Karáčí přes Afghánistán zpět do Pákistánu na clech a daních 87,5 mil. USD v roce 1992-1993, 275 mil. USD v roce 1993 - 1994 a přibližně 500 mil. USD v roce 1994 - 1995 [zdroj?] dosud chybí politická vůle nejen pašování zabránit, ale i tranzitní dohodu vypovědět. Stejně jako výroba drog, bylo i převážené zboží na afghánském území zpoplatněno administrativou Talibanu. Odhaduje se, že právě to bylo asi největším zdrojem příjmu tohoto islámského hnutí.
Doprava
Ekonomická infrastruktura země je silně narušena a dezintegrována. Cestování je velmi omezené už povrchem Afghánistánu.
Silniční dopravní síť - jediná fungující - je narušována aktuální vojenskou situací i kontrolou místních vojenských velitelů. Přesto je v Afghánistánu 21 000 km cest - z nich je ale pouze 13% zpěvněných a 8 % štěrkových.
Železnice v Afghánistánu prakticky neexistuje. V celé zemi bylo na přelomu tisíciletí pouze 25 km kolejí, které jsou určeny k přepravě zboží mezi Afghánistánem a Turkmenistánem a Uzbekistánem. Všechny pokusy vybudovat železniční síť vždy selhaly, což tamním obyvatelům vůbec nevadilo. Vlaková doprava pro ně symbolicky ztělesňovala kolonizaci a oni byli náležitě hrdí na to, že jejich zemi se tohoto porobení podařilo ušetřit. To se ale má časem změnit. V roce 1982 byl Sovětským svazem pro podporu sovětských vojsk postaven silniční a železniční afghánsko-uzbecký most přátelství, který spojoval Afghánistán s SSSR (celkem asi 15 km trati). V roce 2010 začala výstavba další navazující 75 km dlouhé tratě od uzbeckých hranic do severního Afghánistánu do města Mazár-e Šaríf. První nákladní vlaky po ní začaly jezdit okolo srpna 2011.[24][25][26] Poté budou následovat i další tratě. Afghánistán by se tak mohl stát významným železničním mostem.
Z řek je k přepravě vhodná pouze Amudarja, která má splavných 1 400 km . Na Amudarji leží také 2 jediné větší říční přístavy v zemi - Keleft a Chejrabad. Řeky, které jsou velmi divoké, jsou využívány pro samosplavování dřevěných trámů.
Veřejná doprava probíhá v Afghánistánu především pomocí autobusů nebo nákladních aut. V nich se převážejí jak lidé tak zvířata - a jak uvnitř dopravního prostředku tak na jeho střeše. V hromadné dopravě je důležité si zapamatovat to, že ženy vždy cestují odděleně od mužů (převážně v přední části vozu). Obyvatelé měst pak velmi často využívají k dopravě jízdní kolo.
Letecká doprava se opírá o 2 mezinárodní letiště v Kábulu a Kandaháru. V celé zemi je celkem 48 letišť, z nichž přibližně polovina má zpěvněné přistávací plochy . Národní leteckou společností je Ariana Afghan Airlines. Další významnější společnost je Kam Air - služby této společnosti jsou však velmi omezené. V Afghánistánu byla zakázána mezinárodní letecká doprava a tudíž šlo využít letadla k přepravě pouze mezi městy v Afghánistánu.
Obyvatelstvo
| Populace Afghánistánu[27] | |||
|---|---|---|---|
| Rok | Miliony | ||
| 1950 | 8,1 | ||
| 2000 | 21,8 | ||
| 2015 | 35,6 | ||
Populace Afghánistánu činí asi 30 milionů a kvůli nízké životní úrovni se vyznačuje rychlým růstem, a to i přes vysokou míru emigrace spojenou s válečnými konflikty a špatnou bezpečnostní situací v zemi. Podle odhadů by do roku 2050 měla populace stoupnout na 82 milionů.[28] V roce 1979 měl Afghánistán více než 13 milionů obyvatel.[29] Vlivem ozbrojených konfliktů a přírodních katastrof je velká část obyvatel závislá na vnější pomoci. Státní instituce naplno nefungují a životní úroveň je neuspokojivá.[30]
Obyvatelstvo se rozděluje do mnoha etnických skupin. Největší skupinou jsou Paštunové, další nejpočetnější jsou Tádžikové, Uzbeci a Hazárové. Mezi další skupiny patří například Ajmakové a Turkméni. Paštunové se dělí na přibližně 60 kmenů.[31] Mezi nejdůležitější jazyky patří perština (dárí, či darí) a paštu, či paštština . Další jsou uzbečtina a turkmenština. V zemi se mluví ještě asi dalšími 30 jazyky. Většina Afghánců jsou sunnitští muslimové, Hazárové vyznávají ší'itský islám.
Co se týče postavení žen ve společnosti, v posledních několika letech v zemi působí místní organizace, které si kladou za cíl je vylepšit. Mezi ně patří například organizace RAWA (revoluční asociace afghánských žen), která bojuje za práva žen, vede vzdělávací lekce pro ženy a provozuje sirotčince. Lepší výsledky podle pozorovatelů vykazuje ale jenom oblast hlavního města země.
V roce 2004 mělo přístup k pitné vodě 24-25 % Afghánců, k sanitaci (sprcha/koupel) pak 12-13 %.
Velká města: Kábul (4 000 000), Kandahár (225 000), Herát (170 000), Mazár-e Šaríf (118 000)
Velkým problémem pro obyvatele Afghánistánu z minulých a současných konfliktů jsou nášlapné miny a nevybuchlá munice. Každý jediný den 10 až 20 lidí ztratí končetinu nebo život, nejvíce děti a zemědělci. V hlavním městě Mezinárodní červený půlměsíc spolupracuje s výrobnou umělých končetin a protetických implantátů.
Jazyk
Paštštinu používají logicky převážně Paštúnové (více než 1/3 obyvatel), dárí lze pak slyšet z úst Tádžiků, Hazarů, Ajmaků a Kizilbašů (tímto jazykem tak mluví více než polovina obyvatel Afghánistánu). Další indoevropské jazyky jsou zastoupeny už jen okrajově. Celkový počet jazyků v Afghánistánu se odhaduje na 50.
Vzdělání
V létě 2003 bylo 30 % ze 7 000 afghánských škol vážně poničeno následkem bojů v předchozích letech. Jenom polovina škol měla čistou vodu. Za vlády Tálibánu nebylo vzdělání chlapců dostatečné a dívky se nesměly vzdělávat vůbec.
Až čtyři miliony afghánských dětí se v roce 2003 přihlásilo do školy, což je asi nejvíc v historii země. Vzdělání je teoreticky dostupné pro obě pohlaví, v praxi zejména ve venkovských oblastech může být vzdělání žen a dívek značně podmíněno tamním dodržováním orthodoxního islámského náboženství.
Gramotnost je 28,1 %(údaj k roku 2000).[32]
Náboženství
Afghánistán patří mezi státy, kde vládne Islám. Od roku 1994 vládl Afghánistánu v té nejhorší formě, jakou si jen lze představit. V tomto roce bylo totiž v jižním Afghánistánu, v provincii Kandahár, založeno hnutí Taliban. To si dalo za úkol oživit islámské tradice. Toto hnutí se pak "proslavilo" především násilím, které páchalo na obyvatelstvu, a to ve jménu božím - tedy jménem Alláha . Přihlásilo se tak k Džihádu, tedy Svaté Válce, díky níž by se měl stát Islám světovým náboženstvím. Postupně se Talibanu podařilo ovládnout asi 95 % území celého Afghánistánu. A především Taliban je důvodem toho, že prakticky celý svět přerušil všechny styky s tímto státem. Taliban státu vládl podle koránu. Korán je pro Afghánistán vlastně zákonem a kdo se podle zákona nechová, bývá tvrdě trestán. Nejvíce postiženy byly tímto ženy, kterým už samotný Islám příliš nedopřál. Taliban pak zaváděl výklad koránu až do absurdity, nad kterými obyčejný smrtelník z civilizovaného světa může jen žasnout. Lidé jsou vlastně nuceni žít v chudobě, nemohou se šatit podle svého uvážení (opět to platí především pro ženy), dokonce by neměli vlastnit ani televizor. Muži nemohou být oholení - musí mít neustále na tváři bradku. Ženy jsou nuceny chodit zahalené do oděvů, přes které není vidět ani kousíček jejich těla. V některých provinciích musely ženy nosit dokonce i síťky přes oči. Tyto praktiky byly Talibanem dohnány do extrémů ve zdravotnictví, kde často nastanou situace, že v daném obvodu nemůže být žena dokonce ani operována, protože muž-doktor nesmí vidět odhalenou část těla cizí ženy.
v Afghánistánu se koránem řídí prakticky celý život. Je zde přesně upravené například to, jak požádat dívku o ruku (je třeba se obrátit na otce), nebo jak se lze s ženou či mužem rozvést, apod.
V oblastech, které ovládal Tálibán, byly tyto náboženské zvyklosti (povinnosti) striktně dodržovány a "nečinnost" se tvrdě trestala (pochopitelně opět dle Koránu - tedy bičováním, kamenováním, useknutím končetiny, apod).
Kultura
Mnoho historických památek bylo ve válkách v poslední době zničeno. Slavné sochy dvou Buddhů byly bezohledně zničeny Tálibánem, protože byly označeny za symbol jiného náboženství.
Afghánci jsou známí jezdci na koních. Než se k moci dostal Tálibán, byl Afghánistán sídlem mnoha hudebníků tradiční i moderní afghánské hudby. Kábul poloviny 20. století byl přirovnáván k Vídni 18. a 19. století.
Hudba
V Afghánistánu se setkáme jen s hudbou místní. Není to tím, že by se Afgháncům zahraniční hudba nelíbila, ale tím, že se k ní prostě neměli jak dostat. V celé zemi byly zakázány televizory a radiopřijímačů je v celém Afghánistánu jen asi 100 000 (pochopitelně lze naladit pouze místní stanice). Internet či jiné modernější formy komunikací zde nejsou vůbec. Přesto nelze říci, že by si Afghánci nemohli vybrat z více odnoží hudby - naopak. Mimo tradiční hudby si lze poslechnout jako afghánské folkové skladby, tak například i afghánský pop (jeho představitelem je například asi nejznámější zpěvák v Afghánistánu - Ahmad Zahir). Zřejmě nejoblíbenější je však tradiční afghánská hudba. Využívá se při ní mnoho zvláštních nástrojů, které nelze vidět nikde jinde než zde. Jde hlavně o různé druhy bubínků, bubnů a strunných nástrojů - pro zajímavost názvy některých z nich:
- Richak (jakási místní basa)
- Waj (drnkací nástroj)
- Rebab (plní funkci kytary)
Sport
_vs_Jeje_Lalpekhlua_(in_blue_uniform).jpg)
Národním sportem je tzv. Buzkaši (mimochodem jde o sport, o kterém se říká, že se začal v Afghánistánu praktikovat už s příchodem prvních obyvatel na toto území - Mongolů). Hrají ho pochopitelně jen muži. Prohánějí se na velkém prostranství na koních a snaží se dostat bezhlavou telecí mrtvolu do určeného sektoru (branky). Vítězí pochopitelně ten tým, kterému se podaří mrtvolu do branky umístit nejvícekrát. Navíc existují v Afghánistánu jakési dvě verze této hry - Tudabarai a Qarajai. Rozdíl je pouze v obtížnosti pravidel. Jednodušší na pochopení je prý Tudabarai. Je nutno dodat, že umístit "míč" do kruhového vymezeného prostoru je velmi těžké a muži, kteří to dokáží, jsou ve svém okolí dokonce uctíváni - říká se jim Chapandaz.
Taliban nastolil během své vlády v zemi velké omezení například ve sportovním oblékání, v době kdy se smí či nesmí sportovat apod. Díky tomu se například musel před lety Afghánistán oficiálně omluvit (speciálně město Kandahár) pakistanským fotbalistům za to, že jejich hnutí Taliban po zápase s národním týmem Afghánistánu ostříhali dohola. Důvodem bylo to, že hráči z Pákistánu hráli v trenýrkách, což je nábožensky celkem nepřípustné. Dalším omezením ze strany Talibanu bylo to, že se her nemohou účastnit ženy, čili tím pádem Afghánistán nemohl své sportovce vysílat na olympijské hry.
V zemi jsou populární především silové sporty jako wrestling (Palwani), box či judo. Dále pak basketbal, fotbal, střelba či atletika (především běhy na větší vzdálenost).
Kuchyně
Svých tradičních jídel si Afghánci příliš neužijí. Mnoho z nich žije na hranici chudoby a mnozí z nich dokonce pod ní (v některých částech Afghánistánu jsou dokonce lidé nuceni jíst listí ze stromů). Proto se častěji setkáváme s jídly mnohem jednoduššími. Nejčastěji se je afghánský chléb -Naan, speciální typ jogurtu - Mast či zeleninové polévky. Strava je pak pochopitelně doplněna místním ovocem a zeleninou. Maso či rýže se na jídelníček dostávají popravdě zřídka. Nejoblíbenějším nápojem v Afghánistánu je zelený, velmi slazený čaj. Čajovny jsou vůbec místem, kde je rušno. Lidé se tu scházejí a povídají a dokonce do nich často zvou své návštěvy.
Česká pomoc v Afghánistánu
Česká účast v misi ISAF a Resolute Support
Česká republika, která je od roku 1999 členem Severoatlantické aliance, deklarovala ochotu splnit své alianční závazky a podpořit mezinárodní operaci ISAF v Afghánistánu (NATO), resp. operaci Trvalá svoboda (USA).
Armáda České republiky se na této operaci začala podílet od května 2002 vysláním dvou rotací polní nemocnice a polního chirurgického týmu. Další významná etapa našeho podílu začala v březnu 2005. Kromě pyrotechniků a meteorologů, kteří působili na mezinárodním letišti v Kábulu, se jednalo o přibližně čtyřicetičlenný kontingent, rekrutovaný převážně ze 102. průzkumného praporu, působící v provincii Badakšán na severu země. Společně s německými a dánskými vojáky zde měl na starosti ochranu německého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT). Celkem se zde v šesti rotacích vystřídalo přibližně dvě stě padesát vojáků. Poslední, tedy šestý český kontingent PRT, působil v provincii Badakšán od srpna do prosince 2007.
V této době došlo k výraznému rozšíření nasazení českých vojáků v Afghánistánu. V listopadu 2006 se téměř padesátičlenný kontingent ujal řízení mezinárodního letiště v Kábulu a přípravy jeho předání civilním orgánům. V dubnu následujícího roku zde začal působit rovněž kontingent české polní nemocnice, chemické jednotky, meteoskupiny a mentorovacího poradního týmu zaměřeného na výcvik afghánských vzdušných sil
Paralelně s tím došlo k nasazení speciální jednotky Vojenské policie SOG v jedné z nejrizikovějších provincií na jihu země Hílmand. Ve třech kontingentech se zde vystřídalo přes sto vojáků.
Za doslova přelomový z hlediska nasazení našich vojáků v Afghánistánu můžeme označit rok 2008. Česká diplomacie již delší dobu usilovala o vytvoření samostatného českého provinčního rekonstrukčního týmu, který by získal odpovědnost za některou z afghánských provincií. Původně se uvažovalo o tom, že převezmeme plnění toho úkolu po Maďarech. Budapešť si ale nakonec stažení svého týmu rozmyslela. A tak se naše pozornost soustředila na provincii Lógar, kde jsme v březnu 2008 vytvořili vlastní PRT. Ten se skládal z vojenské a civilní části. Početně menší civilní složka (5 až 10 osob) se věnovala rekonstrukčním projektům. Tvořili ji převážně experti relevantních ministerstev a rozvojových agentur. Vojenská složka PRT byla mnohem početnější. Zajišťovala bezpečnost všech členů týmu, jejich dopravu a komunikaci s ISAF.
Až do června 2013 se v Lógaru vystřídalo v půlročních etapách jedenáct kontingentů. Původních necelých dvě stě vojáků se postupně navýšilo na téměř tři sta. Tým byl umístěn na základně Shank (pojmenované na počest amerického seržanta, který v Afghánistánu zahynul), vzdálené jen pár kilometrů od metropole provincie. Malá, předsunutá základna, se v průběhu našeho působení rozrostla do obřích rozměrů s vlastní přistávací dráhou.
Výrazné zapojení v Lógaru tak trochu zastínilo dva naše kontingenty, které měly od července 2008 do dubna 2009 v provincii Uruzgán na starost ochranu nizozemské základny Deh Rawod. Od prosince 2009 do prosince 2011 působilo v provincii Paktika celkem sedm kontingentů (v tříměsíčních intervalech) české vrtulníkové jednotky. Ta zajišťovala leteckou přepravu osob a materiálu, podporu nasazení sil rychlé reakce, evakuaci zraněných a nemocných vojáků NATO a afghánských bezpečnostních sborů.
Provincie Wardak leží sice od Kábulu co by kamenem dohodil, o to složitější byla bezpečnostní situace na tomto území. A právě zde jsme od září 2010 do října 2013 nasadili české mentorovací jednotky. Celkově se jednalo o pět OMLT týmů a jeden tým MAT. Jejich úkolem bylo cvičit, mentorovat a pomáhat v procesu plánování, velení a řízení afghánské pěší jednotky o síle praporu.
Na podzim 2013 došlo k výrazné redukci počtů našich vojáků nasazených v této misi. Po odchodu českých vojáků z Lógaru se naší nejpočetnější jednotkou v Afghánistánu stala od října toho roku strážní rota BAF (Bagram Air Field). Jejím úkolem bylo střežit a aktivně chránit jednu z největších spojeneckých základen v této zemi Bagrám. Její příslušníci operovali i v okolí základny s cílem eliminovat nepřátelské aktivity proti tomuto velkému objektu
V misi ISAF kromě této strážní roty působila až do samého konce výcviková letecká jednotka AAT (Air Advisory Team). Sídlila na mezinárodním letišti v Kábulu a zaměřovala se na poradenství a výcvik afghánských pilotů a pozemního leteckého personálu. Na kábulském letišti byl až do závěru mise ISAF dislokován náš národní podpůrný prvek, velitelství úkolového uskupení a chirurgický tým. V misi ISAF působili také vojáci 601. skupiny speciálních sil z Prostějova.
Humanitární a rozvojová pomoc z České republiky
Česká republika je v Afghánistánu dlouhodobě přítomna i na poli humanitární a rozvojové pomoci. Významnou součástí byly do roku 2012 projekty rychlého dopadu (tzv. Quick Impact Projects) a peníze z ČR také potřebným do Afghánistánu směřovaly prostřednictvím britské nevládní organizace HALO trust.[33]
V zemi již od roku 2012 působí také organizace Člověk v tísni. Ta se nezaměřuje jen na akutní řešení problémů, ale také na jejich dlouhodobé udržitelné řešení. V současné době (2016) Člověk v tísni v Afghánistánu disponuje dvěma stálými centry v Kábulu a Mazare-Šarífu a a osmi terénními kancelářemi.[34]
Zajímavosti
V Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového (3 000 m n. m.).[zdroj?]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ V čele Afghánistánu stane bývalý ministr financí Ašraf Ghaní [online]. iDNES.cz, 2014-09-21 [cit. 2017-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Afghánským prezidentem bude Ghaní, Abdulláh povede vládu [online]. Aktuálně.cz, 2014-09-21 [cit. 2017-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR
- ↑ http://afghanistan-na-vlastni-kuzi.abchistory.cz/afghanistan-zakladni-informace.htm
- ↑ "Čingischán ochladil planetu". National Geographic.
- ↑ "Afgánistán". Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 326–341. Dostupné online.
- ↑ "Příliš horká půda". Dějiny a současnost.
- ↑ "Přežili Řekové ve Střední Asii až do konce 19. století?". Science World. 15. června 2010.
- ↑ Afghan Constitution: 1923 [online]. Afghangovernment.com. Dostupné online.
- ↑ Neblahé dědictví invaze do Afghánistánu a nejistá budoucnost [online]. blisty.cz [cit. 2016-04-29]. Dostupné online.
- ↑ "Afghánistán". Novinky.
- ↑ Noor Ahmad Khalidi, "Afghanistan: Demographic Consequences of War: 1978-87," Central Asian Survey, vol. 10, no. 3, pp. 101–126, 1991.
- ↑ Marek Sliwinski, "Afghanistan: The Decimation of a People," Orbis (Winter, 1989), p.39.
- ↑ Kaplan, Soldiers of God (2001) (p. 11)
- ↑ Chládek, Milan: Země bílých holubic. Afghánistán na vlastní kůži. Praha, NZB 2009. ISBN 978-80-904272-0-4
- ↑ "Life under Taliban cuts two ways". 20. září 2001.
- ↑ Nekonečná válka, Eric Margolis, 19. duben 2007
- ↑ http://www.guardian.co.uk/world/2008/feb/29/afghanistan.terrorism (česky)
- ↑ "Zasáhli jsme afghánskou nemocnici, připustilo NATO. Zemřelo 19 lidí". iDNES.cz. 3. října 2015.
- ↑ "Zahynulo při tažení Západu proti teroru 1,3 milionu lidí?". Týden. 27. března 2015.
- ↑ http://xman.idnes.cz/afghanistan-cesta-k-heroinu-zacina-chudobou-a-valkami-p04-/xman-novinky.asp?c=A071109_132612_xman-novinky_mao
- ↑ http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/203137-v-afghanistanu-se-nasla-obrovska-loziska-kovu-za-bilion-dolaru.html
- ↑ First major Afghan railway opens. Railway Gazette International. 25 August 2011. Dostupné online [cit. 25 August 2011].
- ↑ Afghan railway: First train runs on new line in north. BBC News. 2011-12-21. Dostupné online.
- ↑ Afghan railway: First train runs on new line in north, BBC, 2011-12-11
- ↑ "Table 2. Total population by country, 1950, 2000, 2015, 2025 and 2050 (medium-variant)". (PDF). United Nations Department of Economic and Social Affairs/Population Division. s.27.
- ↑ Afghanistan – Population Reference Bureau [online]. Population Reference Bureau [cit. 2009-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-12-2013.
- ↑ Winds of Demographic Change in Afghanistan? [online]. Population Reference Bureau. Dostupné online.
- ↑ Afghánistán | Člověk v tísni. www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Syed Saleem Shahzad. Profiles of Pakistan's Seven Tribal Agencies [online]. 20. října 2006. Dostupné online.
- ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/af.html
- ↑ MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ, ČR. Afghánistán - humanitární pomoc - přehled. zahraniční vztahy. 26.6.2014. Dostupné online.
- ↑ www.clovekvtisni.cz [online]. www.clovekvtisni.cz [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.
Literatura
- CHLÁDEK, Milan. Země bílých holubic Afghánistán na vlastní kůži. Praha, NZB 2009. ISBN 978-80-904272-0-4
- MAREK, Jan. Afghánistán. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-128-0.
- MAREK, Jan. Dějiny Afghánistánu. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-445-9.
Související články
- Seznam představitelů Afghánistánu
- Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly
- Provinční rekonstrukční tým
- Transafghánský plynovod
Externí odkazy
Galerie Afghánistán na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Afghánistán na Wikimedia Commons
Téma Afghánistán ve Wikicitátech
Slovníkové heslo Afghánistán ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Afgánistán v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Kategorie Afghánistán ve Wikizprávách- Topografické mapy Afghánistánu (1:300 000), cesty.in
- Topografické mapy Afghánistánu 1:250 000, Texaská univerzita v Austinu
- Projekty Člověka v tísni v Afghánistánu, clovekvtisni.cz
- http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/projekty/humanitarni_pomoc_prehled_2005_2010.html
- Oficiální stránky českého Provinčního rekonstrukčního týmu, prtlogar.cz
- Holky v minisukních v Afghánistánu? Skutečně to tak bylo, Reflex.cz
- Afghanistan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Afghanistan (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Country of Origin Information Report - Afghanistan [online]. UK Border Agency, 2011-10-11 [cit. 2011-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Afghanistan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of South and Central Asian Affairs. Background Note: Afghanistan [online]. U.S. Department of State, 2010-12-06 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Afghanistan [online]. Rev. 2011-07-14 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Library of Congress. Country Profile: Afghanistan [online]. 2008-08-25 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ALI, Mohammad, a kol. Afghanistan [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
