Islámský emirát Afghánistán (paštunsky: د افغانستان اسلامی امارت) byl islámský emirát, který se mezi lety 1996–2001 nacházel na většině území dnešního Afghánistánu.[1][2] Pojmenování dostal od islámského nábožensko-politického hnutí Tálibán, které tehdy fakticky ovládalo 90 % území dnešního Afghánistánu.
Počátky vzrůstu Tálibánu spadají do afghánské post-sovětské éry devadesátých let. První členové hnutí se rekrutovali ze studentů madrás v Kandaháru a Hilmadu. Za svou ideologii přijali wahhábismus. Po skončení sovětské okupace Afghánistánu začal počet stoupenců Tálibánu rychle narůstat. Začali se k němu přidávat i islámští fundamentalisté z okolních zemí a Tálibán postupně získával moc nad jednotlivými částmi Afghánistánu, až v roce 1996 dobyl hlavní město Kábul, čímž fakticky započala vláda nad celým Afghánistánem. Tálibové přejmenovali Afghánistán na Islámský emirát Afghánistán. Do čela emirátu se postavil samozvaný fundamentalista Muhammad Umar.[3]
Mulla Umar nastolil v zemi velmi tvrdý režim, který vyvolal vlnu odporu nejen u mezinárodních společenství, ale i u samotných Afghánců.[4] Ve snaze vymýtit z emirátu zločin obnovil i za menší provinění tresty bičováním, kamenováním, sekání rukou i veřejné popravy. V rámci fundamentálního islámu začal v zemi praktikovat přísný ikonoklasmus. Ve snaze odstranit veškerou světskou zábavu mimo jiné zakázal tanec na veřejnosti, fotografování, sportovní utkání a zrušil veškeré televizní vysílání.[4] Televizory nechal shromáždit na kábulském náměstí a poté je nechal rozdrtit tanky.[4][5] Snad největším vrcholem jeho obrazoborecké snahy bylo zničení bamjánských Buddhů. Dále zakázal chodit dívkám do škol a ukazovat se na veřejnosti, v celé zemi zakázal veškeré druhy zábavy a i dalšími způsoby porušoval základní lidská práva v celé zemi. Situace uvnitř emirátu tehdy vyvolala odpor nejen u Západních států a mezinárodních organizací, ale i u samotných Afghánců.[6]
I přes snahu Tálibánu se emirát nikdy nerozšířil na celé afghánské území. Severní výběžek země (přibližně 1/10 celkové rozlohy Afghánistánu) stále zůstával pod správou místních kmenů, které tvořily tzv. Severní alianci. Jedinými státy, které uznaly svrchovanost a nezávislost Islámského emirátu Afghánistán se staly Saúdská Arábie, Pákistán a Spojené arabské emiráty.[7] Islámský emirát v Afghánistánu neměl dlouhého trvání. V roce 2001 byl ukončen následkem operace Trvalá svoboda, která byla přímým důsledkem útoků z 11. září, ze kterých sice byla viněna Al-Káida, ta však měla těsné styky s Tálibánem a její základny se nacházely na afghánském území.
- ↑ Marek 2006, s. 288–292.
- ↑ Marek 2003, s. 77–79.
- ↑ Marek 2006, s. 285–288.
- ↑ a b c Marek 2003, s. 78.
- ↑ Marek 2006, s. 289.
- ↑ Marek 2006, s. 288–290.
- ↑ Marek 2006, s. 290.
- MAREK, Jan. Dějiny Afghánistánu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-445-9.
- MAREK, Jan. Afhánistán. Praha : Nakladatelství Libri, 2003. ISBN 8072771280.
[editovat] Externí odkazy
.svg){kind=small}
