43. výsadkový pluk
| 43. výsadkový pluk | |
|---|---|
 Znak 43. výsadkového pluku | |
| Země |  Česko |
| Vznik | 1. října 1947 - předchůdce 1. října 2020 |
| Typ | výsadkový pluk typu komando |
| Funkce | vzdušně-výsadkové a aeromobilní operace |
| Posádka | Chrudim |
| Čestný název | „Československých parašutistů“ |
| Motto | „Pot šetří krev“ |
| Velitelé | pplk. Petr Matouš |
| Nadřazené jednotky | Velitelství pozemních sil |
| Účast | |
| Mise | IFOR, SFOR, AFOR (Albánie), TFH (Republika Makedonie), KFOR, Enduring Freedom, IZ SFOR (Irák), ISAF[1] |
43. výsadkový pluk je součástí Pozemních sil Armády České republiky. Jedná se o výsadkový útvar typu komando schopný provádět úderné operace se zvýšenou ofenzivní silou oproti klasickým výsadkovým jednotkám.[2] Pluk vznikl 1. října 2020 v posádce Chrudim transformací 43. výsadkového praporu jako tzv. třetí manévrový prvek AČR (vedle stávající 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády), přičemž má představovat sílu okamžité reakce na nové hrozby doma i ve světě.
Výsadkový pluk dosáhl počátečních operačních schopností v říjnu 2020; dosažení plných operačních schopností je naplánováno na leden 2026. Útvar má disponovat 1300 vojáky a novou výzbrojí, například cca stovkou lehkých bojových vozidel, ručními zbraněmi či malými bezpilotními letouny.[3][4]
Úkoly[editovat | editovat zdroj]
Úkolová uskupení vytvářená 43. výsadkovým plukem jsou určena k provádění komplexních operací ve spolupráci s ostatními silami, v případě potřeby též samostatně. Úderné operace se vyznačují citlivostí operačního prostředí, náročností plánování, operačním rizikem a obtížností zasazení do cílové oblasti – vzduchem (padákový výsadek nebo přeprava vrtulníkem či letounem), po zemi (pěšky nebo lehkými útočnými vozidly) či po vodě (čluny).[2] Jmenovitě se jedná o:
- vzdušně-výsadkové operace,
- operace v týlu nepřítele,
- operace „vyhledej a znič“,
- boj na zdrženou,
- přepadové operace,
- léčky,
- operace na ovládnutí,
- stabilizační operace,
- evakuaci civilistů,
- záchranu leteckých osádek.[2]
Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]
43. výsadkový pluk se v rámci Armády České republiky vyznačuje unikátní organizační strukturou. Tzv. komanda, která jsou větší než původní výsadkové roty (ale menší než prapor), podporuje několik středisek v čele s velením a štábem pluku.[2]
Prvním velitelem byl v říjnu 2020 jmenován plukovník Róbert Dziak, zástupcem velitele byl podplukovník Ivo Zelinka. Od 1. listopadu 2023 je velitelem podplukovník gšt. Mgr. Petr Matouš.[5]
- Velení a štáb pluku
- Středisko bojového výcviku
- Středisko výsadkové přípravy
- 1. – 4. komando
- 5. komando (AZ)
- Středisko zbraní
- Středisko bojové podpory
- Středisko zabezpečení velení
- Středisko logistického zabezpečení
- Zdravotnický odřad
Historie[editovat | editovat zdroj]
Československo[editovat | editovat zdroj]
První pokus o vznik jednotky letecké pěchoty v československé armádě se datuje k 2. září 1938.[6] S výsadkáři se počítalo hlavně pro destrukční akce v týlu nepřítele. Výcvik první čety měl začít v Milovicích v dubnu 1939.[7] Tyto koncepční práce a nábor dobrovolníků ukončila okupace 15. března 1939. Za druhé světové války působily na území Protektorátu výsadkové zpravodajské a diverzní skupiny vysílané ze „západního“ (viz Zvláštní skupina D a Operace Anthropoid) i „východního“ ústředí československého zahraničního odboje, tj. Londýna a Moskvy. 2. československá paradesantní brigáda v SSSR byla nasazena v bojích Slovenského národního povstání a Karpatsko-dukelské operace.[8]
S přípravnými pracemi na vytvoření výsadkových jednotek poválečné čs. armády se započalo v srpnu 1945, podle návrhu mírové organizace čs. branné moci měla být postavena výsadková brigáda.[9] Zpočátku bylo hlavním úkolem formulování koncepce pro budoucí výsadkové vojsko – zda dát přednost malým skupinám typu commando, určeným převážně k průzkumně-diverzním a sabotážním úkolům, nebo větším jednotkám, schopným plnit takticko-operační úkoly. Koncepční spor byl vyřešen v únoru 1947, preferována byla orientace na malé a střední, dokonale připravené diverzně-sabotážní výsadky. Skupina výsadkových jednotek při velitelství pěchoty zahájila svou činnost v květnu 1947. Jako datum zřízení výsadkového praporu byl určen 1. říjen téhož roku. Ten byl vytvořen v Zákupech u České Lípy a jeho velitelem se stal mjr. Oldřich Talášek.
K 1. říjnu 1949 byl Pěší prapor 71 přejmenován na Výsadkový prapor 71 „Československých parašutistů“. O rok později se stal 71. výsadkovým praporem se stejným čestným názvem. Až do roku 1950 cvičil výsadkový prapor a jeho součásti vojáky pro diverzní, sabotážní a zpravodajské úkoly. Po tomto datu byl změněn na bojovou jednotku schopnou operačního zasazení a jeho výcvik se začal řídit sovětskými předpisy. Postupný přesun výsadkového vojska na východní Slovensko začal již v roce 1950 a dne 1. října 1952 byl vytvořením 22. výsadkové brigády v Prešově ukončen.
Základem brigády se stal 65., 71. a 72. výsadkový prapor spolu se 173. výsadkovým dělostřeleckým oddílem. K 1. listopadu 1955 bylo zrušeno výsadkové vojsko jako samostatný druh vojska a skončila také činnost velitelství výsadkového vojska, jehož odborné úkoly převzala skupina pro řízení výsadkových jednotek vytvořená na Správě bojové přípravy Generálního štábu. V roce 1960 se do kasáren Leteckého učiliště v Prostějově přemístily velitelství a štáb 22. výsadkové brigády s podpůrnými a zabezpečovacími jednotkami, 71. a 72. výsadkový prapor a nově zřízený 22. výsadkový protitankový oddíl. 1. září 1961 bylo v Chrudimi zřízeno 4. výsadkové výcvikové středisko pro 4. armádu. Úkolem bylo provádění výsadkové přípravy pro ostatní útvary armády. Toto středisko ukončilo svou činnost 15. července roku 1964, ale již o rok později byla do Luštěnic a Chrudimi přemístěna 5. a 6. rota 7. výsadkového pluku ZU jako 1. a 4. výsadková průzkumná rota. Ty byly podřízeny velitelstvím Západního a Středního vojenského okruhu s úkolem provádět hloubkový průzkum. Jako jedny z mála jednotek ČSLA byly již v míru na válečných počtech.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy došlo nejprve 15. října 1968 k přemístění 1. výsadkové průzkumné roty z Luštěnic do Chrudimi a při reorganizaci 22. výsadkové brigády na podzim 1969 přešly obě jednotky do Prostějova a staly se součástí 22. výsadkového pluku. Reorganizací výsadkové brigády na pluk, vynucené Sověty v reakci na odmítnutí kapitulace útvarů brigády při invazi a aktivní přípravě na diverzní akce částí jednotek došlo ke zrušení 71., 72., 65. výsadkového praporu a 173. výsadkového dělostřeleckého oddílu a zařazeny jako 1. (71.) a 2. (65.) výsadkový prapor (o dvou rotách a s jednou baterii) a jako školní 3. (72.) výsadkový prapor a protitankový oddíl. Tímto krokem došlo k deaktivaci 71. výsadkového praporu na téměř dvě dekády.
Dne 1. října 1987 byl v posádce Chrudim zřízen 71. úderný výsadkový prapor podřízený velitelství Západního vojenského okruhu. Přihlásil se k tradicím Pěšího praporu 71, první výsadkové jednotky čs. armády vytvořené 1. října 1947. V roce 1989 byl prapor rozšířen na 150 osob a byla mu předána původní bojová zástava a historický název " 71. výsadkový úderný prapor národního hrdiny Jana Švermy" (6. 5. 1989).
K dalšímu rozšíření došlo v roce 1991. Tehdy byla vytvořena rota týlového a technického zabezpečení a četa poddůstojnické školy. Prapor byl přejmenován na 71. prapor rychlého nasazení a dne 20. 10. 1991 mu byl vrácen původní historický název z roku 1947 „Československých parašutistů“.
Česko[editovat | editovat zdroj]
V roce 1993 byly počty praporu zvýšeny znovu o 100 % a byla prováděna opatření k naplnění všech rot a samostatných čet praporu na plné počty. Dislokační opatření již v té době naznačovala zcela novou perspektivu, a to nejen perspektivu praporu. Na podzim roku 1993 byl u praporu proveden první výsadkový přeškolovací kurz pro třicet tři nových důstojníků, budoucích příslušníků 4. brigády rychlého nasazení, o jejímž vytvoření bylo v té době již rozhodnuto. 71. prapor rychlého nasazení byl dnem 1. 4. 1994, jako první útvar, vyňat z podřízenosti VVZ TÁBOR a podřízen Inspektorátu pozemního vojska GŠ AČR jako 43. výsadkový mechanizovaný prapor. Stal se tak prvním útvarem nově vznikající Brigády rychlého nasazení.
4. brigáda rychlého nasazení vznikla 1. července 1994, ale její výstavba začala již od 1. ledna 1994. Základem pro výstavbu brigády se stal 43. výsadkový mechanizovaný prapor. Brigáda byla podřízena přímo náčelníkovi Generálního štábu AČR, v roce 1997 přešla do podřízenosti Velitelství pozemního vojska a po jeho transformaci pod Velitelství společných sil. Od 1. ledna 2014 byl prapor, v souladu se svým doktrinálním určením, nazýván pouze jako 43. výsadkový prapor.
43. výsadkový prapor[editovat | editovat zdroj]
43. výsadkový prapor měl ve 4. brigádě rychlého nasazení poněkud výsadní postavení už od jejího založení. Byl jednotkou, od níž se odvíjela výstavba brigády, a současně šlo o jediný výsadkový prapor celé brigády, potažmo AČR. Již od roku 2000 vykonávali všechny velitelské a odborné funkce pouze profesionálové. S rozvojem aktivních záloh roku 2016 vznikla 4. výsadková rota aktivní zálohy a prapor tak opět disponoval vlastní záložní jednotkou.
Prapor měl specifickou výzbroj a výstroj a prochází náročným výcvikem podle standardů Severoatlantické aliance. Jednotka byla předurčena k plnění speciálních bojových úkolů, jako je ničení a narušování činnosti důležitých prvků sestavy protivníka, vedení průzkumu a provádění vzdušných taktických výsadků. Její příslušníci byli zařazováni do mírových misí a dalších operací v zahraničí a v případě potřeby plnili úkoly nevojenského charakteru. Prapor byl schopen nasazení samostatně i v součinnosti s ostatními jednotkami brigády. Při příležitosti státního svátku České republiky propůjčil dne 28. října 2005 prezident Václav Klaus 43. výsadkovému praporu bojový prapor. Za dobu působení 43. výsadkového praporu v novodobé historii se jeho vojáci zúčastnili mnoha zahraničních operací ať už pod záštitou NATO, OSN nebo EU. Nejvýznamnějšími nasazeními byly zahraniční operace v Bosně a Hercegovině, v Kosovu a Afghánistánu.
V průběhu těchto nasazení se výsadkáři dostávali do bojových kontaktů, např. přestřelky u osady Uglare (Kosovo, 2005) a bitvy ve vádí u vesnice Dundokaj (Afghánistán, 2011).
Historická struktura 43. výsadkového praporu[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem ke své unikátní úloze v rámci 4. brigády rychlého nasazení a i v rámci celých Pozemních sil byla struktura a vnitřní organizace 43. výsadkového praporu odlišná od všech ostatních bojových praporů Armády České republiky. Kvůli svému určení byla struktura praporu maximálně modulární s důrazem na schopnost působit v úkolových uskupeních jak na stupni četa, tak na stupni rota. Dále pak, vzhledem k doktrinálnímu určení na provádění různých druhů výsadku v hloubce nepřátelské sestavy, disponovala jakákoliv jednotka výsadkového praporu výrazně vyšší palebnou silou než ekvivalentní jednotka mechanizovaná, avšak za podmínek působení bez vozidel, které je pro provádění výsadkových operací charakteristické. Této vlastnosti bylo dosaženo zejména zřízením čet zbraní na výsadkových rotách a rotou zbraní na stupni prapor. Druhým způsobem bylo zařazení specifických zbraní do výzbroje praporu, jako například multifunkční tarasnice Carl Gustav M3, nebo lehkého výsadkového minometu ANTOS-LR, které díky svým vlastnostem vhodným pro operace lehkých výsadkových jednotek dávaly 43. výsadkovému překvapivou palebnou sílu a flexibilitu použití.
Určení jednotlivých jednotek praporu[editovat | editovat zdroj]
43. výsadkový prapor se členil na tři bojové Výsadkové roty, jednu rotu bojové podpory - Rotu zbraní a v neposlední řadě dvě roty bojového zabezpečení - Velitelskou rotu a Rotu logistiky. Mimo to měl k dispozici 4. výsadkovou rotu aktivní zálohy. Dále pak disponoval Štábem pro všestranné zabezpečení provádění operací a Praporním obvazištěm pro základní ošetření v boji (Role 1) před dalším odsunem raněných.
Výsadkové roty byly základním kamenem každé výsadkové operace, přičemž všechny tyto roty měly stejnou strukturu. V nich se koncentrovala většina bojové síly 43. výsadkového praporu. Byly primárně určené na kinetické úkoly proti nepříteli, a to i na kontaktní boj zblízka uvnitř nepřátelské sestavy. Dle charakteru úkolu mohly působit v rámci sestavy praporu, nebo jako rotní úkolové uskupení, či zcela samostatně.
Rota zbraní sloužila především k palebné podpoře nasazených výsadkových rot, a to nejtěžšími zbraněmi, kterými prapor disponoval - středními minomety vz. 52 a protitankovými komplety Konkurs. Výjimečně mohla být hlavním úsilím praporu při specifických operacích. V rámci administrativního členění byla součástí Roty zbraní i Skupina odstřelovačů. Ta však v boji působila samostatně nebo jako podpora Výsadkových rot.
Velitelská rota všestranně zabezpečovala velení a řízení praporu v boji i v míru. Zajišťovala výstavbu a střežení míst velení. Mezi specifické schopnosti patřilo zejména dálkové spojení, a to jak krátkovlnné s využitím odrazu rádiových vln o ionosféru, tak taktické satelitní spojení. V rámci administrativního členění byla její součástí i Průzkumná skupina. Ta však byla v boji přímo podřízena veliteli praporu a úkolována zpravodajskou skupinou praporu.
Rota logistiky sloužila k logistickému zabezpečení praporu v boji i v míru. Jednalo se zejména o zabezpečení stravou, municí a výstrojí. Dále pak prováděla opravy zbraní a techniky.
Štáb praporu se dělil na operační a podpůrnou část. Mezi jeho hlavní skupiny patřily S1 (personální), S2 (zpravodajská), S3 (operační), S4 (logistická), S5 (plánovací), S6 (spojovací), S7 (výcviková).
Praporní obvaziště bylo třetí etapou ošetření raněných v boji či výcviku v rámci výsadkového praporu (Combat Life Saver - zdravotník roty - Praporní obvaziště). Bylo prvním stupněm, který disponoval lékařským personálem a tedy schopno plnohodnotně plnit zdravotnickou etapu dle určení NATO - Role 1.
Výběrové řízení[editovat | editovat zdroj]
Jako jediný bojový útvar pořádá 43. výsadkový pluk, výběrové řízení pro všechny uchazeče o službu u něj. Zájemci o službu musí projít náročným třídenním sítem disciplín, které každého uchazeče vystaví fyzickému i psychickému stresu. Do výběrového řízení se může přihlásit každý příslušník AČR bez ohledu na délku služby, a to ve dvou kategoriích. Kategorie "A" je určena pro uchazeče o službu u bojové části. Kategorie "B" je oproti tomu pro uchazeče o službu u bojového zabezpečení nebo na štábu.
Úspěšnost ve výběrovém řízení se průměrně pohybuje mezi 50-60% úspěšných uchazečů.
Normy tělesného přezkoušení[editovat | editovat zdroj]
Den první[editovat | editovat zdroj]
První disciplínou je rozřazovací test z tělesné přípravy, který hned na začátku ukáže, zda jsou uchazeči dostatečně fyzicky zdatní pro službu u praporu. Tento test se skládá ze silové a vytrvalostní části v rozsahu výročního tělesného přezkoušení v příslušné věkové skupině (platí pro kategorii "B") s celkovým hodnocením známkou 2. Pro kategorii "A" (bojové jednotky) jsou kritéria odlišná v tom, že nejméně známkou 2 musí být hodnocena každá disciplína, a to bez možnosti jejich volby. Nesplněním jakékoli části tohoto testu je uchazeč automaticky vyřazen z výběrového řízení. Jednotlivé minimální limity pro rozřazovací test jsou pro obě kategorie uvedeny ve výše uvedených tabulkách.
Další disciplínou je výsadková překážková dráha, která se skládá z několika na sebe navazujících překážek, kde je jednou z nejtěžších překážek 2 metry vysoká zeď i visutá kladina ve výšce 3 m. Tato disciplína má již dva limity a to pro bojové jednotky (výsadkové roty a rota zbraní) a pro jednotky zabezpečení (velitelská rota, rota logistiky a štáb).
Tzv. Buddy run na 3 km se zbraní je další disciplínou prvního dne. Jedná se o běh ve dvojici, kdy je pro splnění kritické, aby se dvojice při běhu od sebe neodloučila.
Poslední částí prvního dne jsou vstupní výkonnostní a osobnostní psychotesty.
Den druhý[editovat | editovat zdroj]
Druhý den začíná přesunem s kládou ve skupině na 5 km. Tato disciplína je velice fyzicky náročná, avšak nejde zde pouze o test fyzický, ale hlavně o test kolektivní spolupráce.
Překážková dráha NATO je další destinací druhého dne výběrového řízení, přičemž tato překážková dráha je rozdílná od dráhy pro výsadkáře. Je delší a překážky jsou daleko náročnější na překonání. Ani v této disciplíně není rozhodující čas. Jde zde zejména o překonání strachu z výšek. Už úvodní překážka, 7 metrů vysoký kovový žebřík, je pro některé uchazeče nepřekonatelná bariéra. Po úspěšném splnění tohoto úkolu následuje znovu překonání této překážkové dráhy, ale ve skupině a s kládou, i zde se hodnotí kolektivní spolupráce.
Již při těchto disciplínách (běh s kládou, překážková dráha NATO ve skupině a s kládou) se profilují jednotliví uchazeči a jsou pod drobnohledem instruktorů, kteří jejich počínání bedlivě sledují. Hlavně v těchto disciplínách je možné určovat morální a volní vlastnosti jednotlivých uchazečů, což jsou velmi důležitá kritéria pro službu u 43. vpr.
Třetí disciplínou druhého dne je test z plavání. Časový limit zde není stanoven, ale uchazeči musí uplavat 300 m bez známek vyčerpání. Jde v něm zejména o to vyřadit ze skupiny neplavce kvůli pozdějším padákovým seskokům do vody.
Dalším krokem výběrového řízení je zrychlený přesun na 10 km se zátěží 15 kg ve skupině. Zde se již značně láme chleba, jelikož po předchozích testech jsou již uchazeči značně unaveni jak psychicky, tak fyzicky a při tomto přesunu se může u některých jednotlivců dovršit míra jejich sebezapření a vzdají svůj boj o to stát se výsadkářem, obzvláště když vědí, co je čeká dále.
Následuje hodnocení jednotlivých uchazečů mezi sebou, to znamená, že každý napíše svůj osobní názor o dalších uchazečích.
Den třetí[editovat | editovat zdroj]
Začátek tohoto dne je velmi brzký, začíná totiž ve skutečně brzkých ranních hodinách, a to pochodem na 35 km se zátěží 25 kg. Tento test je pro mnohé uchazeče velmi náročný, zvláště po předchozích dvou dnech a minimálnímu času na regeneraci a spánek. Všichni uchazeči jsou již k smrti unavení a noční hodiny pro přesun o samotě působí velmi demoralizujícím dojmem, na druhou stranu všichni vědí, že je před nimi poslední den a nechtějí se vzdát ani přes veškerou únavu.
Prakticky ihned po pochodu uchazeči zpracovávají esej na zadané téma a píší hodnocení na sebe sama. Poslední destinací výběrového řízení je přesun skupiny se zraněným na nosítkách na 2 km. Je to neúprosný test, ale je to poslední disciplína a každý si zde sáhne na dno svých fyzických sil. Pro důstojníky dále následuje sada specifických testů, mimochodem přezkoušení ze znalosti angličtiny, protože pro každého důstojníka Výsadkového praporu je znalost tohoto jazyka nepostradatelná.
Celé výběrové řízení je ukončeno vyhodnocením, kde se uchazeči, kteří dokončili všechny disciplíny, dozvědí, zda byli úspěšní, či nikoli. Ti, kteří obstáli, se stanou právoplatnými členy 43. výsadkového pluku.
Úspěšnost[editovat | editovat zdroj]
Procentuálně výběrové řízení úspěšně dokončí mezi 50–60% přihlášených uchazečů, což vypovídá o jeho náročnosti. Výběrovým řízením dráha každého výsadkáře začíná, ale zdaleka nekončí. Po nástupu k útvaru musí každý nováček projít kurzem DIV – doplňujícím intenzivním výcvikem, kde získá základní dovednosti ve střelecké a taktické přípravě důležité pro každého výsadkáře. Dalším krokem je absolvování Základního výsadkového kurzu. Teprve po splnění všech těchto kroků získává výsadkář právo nosit vysněný červený baret.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.43vmpr.army.cz/historie-1.html [online]. 43. výsadkový prapor [cit. 2014-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-07.
- ↑ a b c d ORGANIZAČNÍ STRUKTURA [online]. 43. výsadkový pluk [cit. 2020-10-03]. Dostupné online.
- ↑ ROVENSKÝ, Dušan. Výsadkové vojsko posílí. ATM. 2018, roč. 50, čís. 11, s. 6–7. ISSN 1802-4823.
- ↑ Červené barety se proměnily v pluk. Armáda získala třetí bojovou formaci. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-10-01 [cit. 2020-10-03]. Dostupné online.
- ↑ POJMAN, Pavel. 43. výsadkový pluk má nového velitele: Nástup do funkce stvrdil 12metrovým seskokem do přehrady. acr.army.cz [online]. Ministerstvo obrany ČR, 2023-10-15 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online.
- ↑ KOVÁŘ, Milan. Český lev v boji. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2018. 352 s. ISBN 978-80-7584-075-2. Kapitola Zrod česko-slovenských zvláštních jednotek (chronologicky), s. 227.
- ↑ ŠRÁMEK, Pavel. Ve stínu Mnichova. Praha: Mladá fronta, 2008. ISBN 978-80-204-1848-7. Kapitola Plány a realita (1938), s. 101.
- ↑ KONÍČEK, Michal; BLAHOUT, Petr; BLAHOUT, Pavel. Výsadkáři a průzkumníci československé a české armády 1945-1999. Praha: ARES, 2001. ISBN 80-86158-16-0. Kapitola Geneze, s. 6–11.
- ↑ BÍLEK, Jiří. Ve vzduchu, na zemi i ve vodě [online]. Praha: VHÚ, 2007 [cit. 2014-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. ISBN 978-80-7278-523-0.