Tádžikistán
.svg)
Tádžikistán, plným názvem Republika Tádžikistán (tádžicky Ҷумҳурии Тоҷикистон, Džumhúrí-ji Tódžíkistón), je hornatý vnitrozemský stát ve střední Asii s rozlohou 143 100 km², kde žije přibližně 9,5 mil. osob.[2] Jeho sousedi jsou Afghánistán na jihu, Uzbekistán na západě, Kyrgyzstán na severu a Čína na východě. Mezi tradiční vlasti Tádžiků patří současný Tádžikistán, i části Afghánistánu a Uzbekistánu. Hlavním a největším městem je Dušanbe.
Území, které nyní tvoří Tádžikistán, bylo dříve domovem několika starověkých kultur, včetně starověkého města Sarazm[3] v neolitu a v době bronzové, a později bylo domovem království ovládaných lidmi různých vyznání a kultur, včetně Oxuské kultury, Andronovské kultury, buddhismu, nestoriánského křesťanství, védského náboženství, zoroastrianismu, manichaeismu a islámu. V této oblasti vládly četné říše a dynastie, včetně Achaemenovské, Sásánovské, Heftalitské, Samanidské a Mongolské říše. V době, kdy byl ovládán Tímúrovskou dynastií a Bucharským chanátem, vzkvétala na území Timuridská renesance. Oblast byla později podmaněna Ruskou říší a jejím následníkem Sovětským svazem. V rámci Sovětského svazu byly moderní hranice země zakresleny, až když byla součástí sovětského Uzbekistánu jako Tádžická autonomní sovětská republika, než se v roce 1929 stala plnohodnotnou sovětskou republikou.[4]
Dne 9. září 1991 se Tádžikistán deklaroval jako samostatný suverénní stát, krátce nato se Sovětský svaz rozpadl. Téměř okamžitě po získání nezávislosti vypukla občanská válka, která trvala od roku 1992 do roku 1997. Od konce války umožnila nově nastolená politická stabilita a zahraniční pomoc růst ekonomiky země. Stát vedený prezidentem Emómalí-ji Rahmónem je od roku 1994 kritizován řadou nevládních organizací za autoritářské vedení, korupci a rozsáhlé porušování lidských práv, včetně mučení, svévolného uvěznění, rostoucí nedostatek náboženské svobody a dalších občanských svobod, a zhoršující se politické represe.[5]
Tádžikistán je prezidentská republika složená ze čtyř provincií. Většina populace Tádžikistánu patří k tádžické etnické skupině,[6] která mluví tádžičtinou, (variantou perštiny). Ruština se používá jako mezietnický jazyk. Zatímco stát je ústavně sekulární, islám praktikuje 98 % populace. V oblasti Horský Badachšán navzdory řídkému počtu obyvatel existuje velká jazyková rozmanitost, kde se hovoří rušansky, šughni, iškašimi, wakhi i tádžicky. Hory pokrývají více než 90 % země, na východě se tyčí pohoří Pamír. Patří mezi státy přechodové ekonomiky, který je vysoce závislý na převodech peněz (remitenci), výrobě hliníku a pěstování bavlny. Tádžikistán je členem Organizace spojených národů, Společenství nezávislých států, OBSE, Organizace islámské spolupráce, Organizace ekonomické spolupráce, Šanghajské organizace pro spolupráci a Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti a také členem partnerství pro mír s NATO.
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Tádžikistán znamená „zemi Tádžiků“. Přípona „-stan“ je perské slovo pro „místo“[7] nebo pro „zemi“[8] a Tádžik je s největší pravděpodobností název předislámského kmene (před sedmým stoletím).[9]
Jeden z nejvýznamnějších perských slovníků, Amid Dictionary, poskytuje následující vysvětlení tohoto termínu podle více zdrojů:[10]
- Ani arabský, ani turecký, ten, kdo mluví persky, persky mluvící osoba.
- Arabské dítě, které je vychováváno v Persii, a tak mluví persky.
Starší slovník Qias Al-luqat definuje Tádžika jako „toho, kdo není ani Mongol, ani Turek“.[11]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Starověk
[editovat | editovat zdroj]První obyvatelé přišli na území Tádžikistánu okolo roku 4000 př. n. l. V době bronzové zde žili lidé kultury Baktrijsko-margiánského archeologického komplexu a Andronovské kultury. Z této doby je i starověké předměstské osídlení Sarazm (3500–2000 př. n. l.), světové dědictví UNESCO[12]. Někteří autoři tvrdí, že v 7. a 6. st. př. n. l. byla část území současného Tádžikistánu součástí starověkého království Kambódža[13] než bylo částí Achaimenovské říše. Po roce 600 př. n. l. začali na území přicházet Židé, kteří prchali před pronásledováním z Babylónu.
Po porážce Perské říše Alexandrem Velikým a jeho krátkodobé okupaci území, ovládli tuto oblast helenistické nástupnické státy, Seleukovská říše z níž se později oddělilo Řecko-baktrijské království. Jüe-č'ové, v letech 90 př. n. l. až 30 př. n. l., zničili poslední nástupnická helenistická království a společně s Tochary založili Kušánskou říši. Kušánská říše kontrolovala region až do svého úpadku v 3. st. n. l. a poté bylo území současného Tádžikistánu většinou pod kontrolou Sásánovské říše s krátkodobým ovládnutím nomádskou říší Hefthalitů a v letech 650 n. l. až 680 n. l. Tibetskou říší.
Středověk
[editovat | editovat zdroj]V 7. století přišly nájezdy Arabů a s nimi i šíření islámu. Politicko-kulturně-obchodními centry celé Střední Asie se v té době stala města Samarkand a Buchara (převážně obývaná Tádžiky). Po Arabech byla oblast ovládnuta Chórezmskou říší, kterou vyvrátili a zpustošili Mongolové pod vedením Čingischána. Mongolové založili Čagatajský chanát. Po nich území ovládala Tímúrovská říše, kterou založil turkický dobyvatel Tamerlán, a poté Bucharský chanát.
Ruské impérium a Sovětský svaz
[editovat | editovat zdroj]
V 19. století do celé Střední Asie vpadlo carské Rusko a celou oblast zabralo. Místní muslimští obyvatelé proti Rusům začali vést partyzánskou válku. Po bolševické revoluci v Rusku se boj za svobodu zintenzivnil. Rudá armáda nebyla schopna ovládnout toto území a nastolit bolševický režim. Avšak koncem 20. let Rudá armáda vytlačila partyzány do hor a v roce 1929 vznikla Tádžická sovětská socialistická republika. Hlavní město Dušanbe bylo přejmenováno na Stalinabad. Hranice vytyčila Stalinova vláda, která vůbec nebrala ohled na etnické složení obyvatelstva. Například tádžická historická města Samarkand a Buchara připadla sousední Uzbecké sovětské socialistické republice a naopak některé oblasti, které byly obydleny výhradně Uzbeky, připadly Tádžické sovětské socialistické republice. Sověti začali silně bojovat proti místním náboženstvím.
V roce 1972 byla povolena emigrace sovětských Židů a následkem toho nastala masivní emigrace do USA a Izraele. Emigrace pokračovala i po získání nezávislosti a místní židovská komunita tzv. bucharských Židů, která zde žila už od 6. století př. n. l., de facto zanikla (dnes má komunita centrum v New Yorku). V 80. letech se opět probudil boj za sebeurčení a nezávislost země.
Nezávislost a občanská válka
[editovat | editovat zdroj]V roce 1991, po kolapsu SSSR, vyhlásil Tádžikistán nezávislou republiku a ještě téhož roku vstoupil do Společenství nezávislých států. V roce 1992 vypukla v Tádžikistánu občanská válka. Občanská válka byla vedena proti režimu prezidenta Emómalí-ji Rahmóna, který zcela eliminoval opozici. Demokratická opozice se spojila s islámskými radikály a některými menšinami, které bojovaly za sebeurčení a začala válku proti oficiální vládě. Vládní vojska s pomocí ruské a uzbecké armády měla převahu, ale porazit opoziční vojska se jim nepodařilo. Válka se zvrhla v nejhorší etnické čistky v oblasti. Statisíce lidí musely odejít ze svých domovů a desetitisíce jich byly povražděny. Válka skončila v roce 1997. V roce 1999 se konaly nové volby, které ovšem byly opozicí označeny za nesvobodné. Vláda ale z voleb vznikla. Během let 1999 a 2000 vznikly v zemi základny islámských radikálů ze sousedního Uzbekistánu. Používají převážně severozápadní území obydlené Uzbeky pro útoky proti uzbecké vládě. Tádžická vláda není schopna proti radikálům zasáhnout, protože poslání vojska do oblasti obydlené Uzbeky by mohlo vyvolat další vlnu násilí.
21. století
[editovat | editovat zdroj]Země zažila další šok po 11. září 2001. Do země začalo proudit mnoho uprchlíků z Afghánistánu, kde právě probíhala válka mezi Tálibánem a vojsky USA. Do země byly umístěny jednotky Američanů, Indů a Francouzů. Prezidentské volby v roce 2006 byly bojkotované většinou hlavních opozičních stran. Režim však je nyní méně represivní než v minulém desetiletí. Přesto v zemi není náboženská svoboda. Což dokazuje zákaz Svědků Jehovových roce 2007, kteří se po pádu komunismu začali velice rychle šířit po celém bývalém východním bloku.
Státní symboly
[editovat | editovat zdroj]Vlajka
[editovat | editovat zdroj]Tádžická vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi vodorovnými pruhy: červeným, bílým a zeleným, v poměru šířek 2:3:2. Ve středu bílého pruhu je znak se zlatou korunou a sedmi zlatými pěticípými hvězdami v oblouku nad korunou.
Znaky
[editovat | editovat zdroj]Tádžický státní znak je tvořen stylizovanou kresbou zlaté koruny a sedmi zlatými pěticípými hvězdami v oblouku nad korunou (v podobné grafické podobě jako na vlajce). Pod korunou je paprsčité zlaté slunce, vycházející za trojicí zlatých hor, pokrytých stříbrným sněhem. Výjev je ohraničen (heraldicky) vlevo věncem zlatých pšeničných klasů a vpravo zelenou větévkou bavlníku s listy a rozevřenými tobolkami. Věnec je převázán stuhou v národních barvách (červeno-bílo-zelenou) a v dolní části je překryt zlatou knihou v červených deskách.
Hymna
[editovat | editovat zdroj]Tádžická hymna, tádžicky Surudi Milli (Суруди Миллӣ) byla oficiálně přijata v roce 1991, stejnou melodii ale měla i hymna Tádžické SSR v rámci Sovětského svazu. Text napsal Gulnazar Keldj (Гулназар Келдӣ) a hudbu složil Sulajmon Judakov (Сулаймон Юдаков).
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Povrch
[editovat | editovat zdroj]Povrch státu je velmi hornatý, hory tvoří 93 % plochy a téměř 50 % země leží výše než 3 000 m n. m. Hlavní horská pásma na území Tádžikistánu jsou Pamír a Zaalajský hřbet. Zeravšanský hřbet a Turkestánský hřbet, součásti soustavy Pamíro-Alaj, oddělují dvě nížiny. Na jihu je to nížina u řeky Pandž a na severozápadě Ferganská kotlina.
Vodstvo
[editovat | editovat zdroj]
Říční síť je rozvinuta nerovnoměrně. Nejhustší je v horských oblastech a nejřidší v rovinách na severu a jihozápadě. Téměř všechny řeky patří k povodím Amúdarji, Syrdarji a Zeravšánu. Jen ve východním Pamíru nevelké řeky Karadžilga, Akdžilga a Muzkol patří k povodí bezodtokého jezera Karakul a řeka Markansu náleží k povodí řeky Tarim. Povodí Amúdarji zaujímá ¾ rozlohy republiky. Na hranicích s Afghánistánem k němu náleží zdrojnice Amúdarji Pandž (s přítoky Ghunt, Bartang, Jazghulóm, Vandž, Kyzylsu) a Vachš (na horním toku nad ústím Óbichingou známá pod jménem Surchob) a Kófirnihón. K povodí Syrdarji (protéká severní částí Tádžikistánu v délce 195 km) patří řeky, které stékají ze severního svahu Turkestánského hřbetu (Isfara, Chodžabakirgan, Karasú, Áksú). Na území Tádžikistánu se nachází horní tok Zeravšánu (s přítoky Fóndarjó, Kštut a Móghijón). Většina řek tekoucích z vysokých hor má ledovcový zdroj (s maximálním průtokem v červenci a srpnu) nebo sněhovo-ledovcový (s maximálním průtokem v květnu a červnu). Řeky, které pramení ve středních výškách a níže mají zdroj především v tajícím sněhu, dešti a podzemních vodách a největší průtok mají v březnu až květnu. Řeky se využívají pro zavlažování a k získávání hydroenergie.
Jezera se nacházejí především v Pamíru a v Hisóro-Alajském pohoří. Největší je Karakul. Jezera Sarezské a Jašilkul vznikla zavalením údolí. Jedno z nejkrásnějších jezer vzniklých závalem Iskanderkul se nachází v Hisórském hřbetě. V Tádžikistánu se nacházejí velké přehrady: Kajrakkumská, Nurecká, Farchadská.
Nejdelším horským ledovcem Asie je Fedčenkův ledovec v pohoří Pamír a je 71 km dlouhý. Přehradní nádrž Róghun má největší hráz na světě (306 m).
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]Podnebí je kontinentální s horkým suchým létem a chladnou zimou. Průměrná lednová teplota v Dušanbe je 1 °C, ale v horách −25 °C, červencová 28 °C, na horách 0 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 100 mm, na horách 1 400 mm.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
Tádžikové jsou indoárijského původu, i když většina okolních etnik jsou původu mongolského či turkického. Tádžičtina patří do íránské větve jazyků. Okolo 65 % obyvatel jsou Tádžikové. Nejvýznamnější menšinou jsou Uzbeci (24 %), kteří v některých oblastech tvoří drtivou většinu obyvatel. Rusové tvoří nyní pouze 1,1 % obyvatel a jejich počet se díky emigraci stále snižuje. V roce 1989 tvořili Rusové 7,6% obyvatel.[14] Dalšími etniky jsou například Tataři či Kyrgyzové. Počet Ukrajinců a Němců silně poklesl v důsledku emigrace. Obyvatelé jsou převážně muslimští sunnité, v zemi žijí také menšiny ismailitů a křesťanů. Vláda je obviňována z antisemitismu. Bourají se historické budovy, které patřily bucharským Židům. Poslední synagoga v zemi byla přestavěna v roce 2006 na prezidentskou rezidenci.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Tádžikistán je rozvojová země, ekonomicky nejslabší ze všech postsovětských republik. 42,1 % celkového HDP pochází z remitencí (peněžních převodů více než 1 milionu Tádžiků pracujících v cizině, především v Rusku).[15] V poměru k HDP je to jeden z největších podílů na světě. Těží se hnědé uhlí, ropa, zemní plyn, antimon, olovo, rtuť a zlato. Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební, textilní, potravinářský a hutnický průmysl. Pěstuje se bavlna, obilniny, tabák, ořechy, citrusy, meruňky, vinná réva, zelenina a luštěniny. Chová se skot, ovce, kozy, jaci a drůbež. Využívány jsou hydroenergetické zdroje.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Národní muzeum Tádžikistánu v Dušanbe -
Prezidentský palác v Dušanbe -
Výškové budovy na Sámáního prospektu, Dušanbe -
Palác kultury, Gafurov -
Dušanbe, palác Nagruz -
Státní lékařská univerzita -
Budova účetní komory Republiky Tádžikistán (bývalá knihovna), Dušanbe -
Národní knihovna, Dušanbe -
Kulturní centrum v Dušanbe (postaveno 2009) -
Památník básníka Rúdakího -
Pevnost Mugteppa -
Nádvoří Velké mešity, Dušanbe -
Vyšívačky nástěnných tapisérií (Gissar) -
Vyšívání nástěnných tapisérií (Gissar) -
Děvčata z Gissaru -
Oděv obyvatel Gissaru -
Tádžičtí chlapci
_%D0%9E%D1%81%D0%BE%D1%80%D1%85%D0%BE%D0%BD%D0%B0%D0%B8_%D0%BC%D0%B8%D0%BB%D0%BB%D0%B8.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tajikistan na anglické Wikipedii.
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ [1]
- ↑ Proto-urban Site of Sarazm [online]. UNESCO [cit. 2014-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 August 2014.
- ↑ Bergne, Paul (2007) The Birth of Tajikistan: National Identity and the Origins of the Republic, IB Taurus & Co Ltd, str. 39–40
- ↑ World Report 2019: Rights Trends in Tajikistan. www.hrw.org [online]. Dostupné online.
- ↑ [2]
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-01.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ A Country Study: Tajikistan, Ethnic Background. Library of Congress Call Number DK851. K34 (1997)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. Proto-urban Site of Sarazm. whc.unesco.org [online]. [cit. 2018-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ See: The Deeds of Harsha: Being a Cultural Study of Bāṇa's Harshacharita, 1969, p 199, Dr Vasudeva Sharana Agrawala; Proceedings and Transactions of the All-India Oriental Conference, 1930, p 118, Dr J. C. Vidyalankara; Prācīna Kamboja, jana aura janapada =: Ancient Kamboja, people and country, 1981, Dr Jiyālāla Kāmboja, Dr Satyavrat Śāstrī – Kamboja (Pakistan).
- ↑ Tajikistan – Ethnic Groups Archivováno 19. 10. 2017 na Wayback Machine.. Source: U.S. Library of Congress.
- ↑ Annual Remittances Data, updated as of October 2014, Inflows (current US$). econ.worldbank.org [online]. [cit. 2015-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-07.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Таджикская советская социалистическая республика (Внутренние воды)“.
- ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-867-9. S. 435. L´Asie Centrale. Historie et civilisations.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tádžikistán na Wikimedia Commons 
Průvodce Tádžikistán ve Wikicestách
Slovníkové heslo Tádžikistán ve Wikislovníku- Cestovní informace Archivováno 9. 10. 2014 na Wayback Machine.
- Tajikistan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-24. (anglicky)
- Tajikistan (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky)
- Hlas Ruska. Tádžikistán zahyne na endogamii, 2. 5. 2012, (česky) Archivováno 5. 5. 2012 na Wayback Machine.
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Tajikistan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
- Bureau of South and Central Asian Affairs. Background Note: Tajikistan [online]. U.S. Department of State, 2011-07-26 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-01. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Tajikistan [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-03-31. (anglicky)
- Library of Congress. Country Profile: Tajikistan [online]. 2007-01-19 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Taškentu. Souhrnná teritoriální informace: Tádžikistán [online]. Businessinfo.cz, 2008-01-07 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
- ALLWORTH, Edward, a kol. Tajikistan [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
Autoritní data  |
|
|---|