Portál:Izrael/Osobnost měsíce/Archiv
2011[editovat zdroj]
listopad[editovat zdroj]
vynecháno
říjen[editovat zdroj]
Prof. Geršom Scholem (hebrejsky: גרשם שלום, Geršom Šalom, rodným jménem Gerhard Scholem; 5. prosince 1897 – 21. února 1982) byl izraelský filosof a historik původem z Německa. Je považován za zakladatele moderního akademického studia kabaly a stal se prvním profesorem židovského mysticismu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V letech 1968 až 1974 byl prezidentem Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání.
Je znám pro svou sbírku přednášek Major Trends in Jewish Mysticism z roku 1941 a biografii Sabbatai Zevi, the Mystical Messiah z roku 1973. Jeho shromážděné spisy a eseje, publikované roku 1965 v knize On Kabbalah and its Symbolism, měly velký vliv na povědomí o židovském mysticismu mezi osobami nežidovského původu. (více…)
září[editovat zdroj]
Prof. Aharon Kacir (hebrejsky: אהרן קציר; rodným jménem Aharon Kačalski, 15. září 1914, Lodž – 30. května 1972, Tel Aviv) byl izraelský chemik a průkopník v oblasti elektrochemie biopolymerů. V roce 1948 se stal vedoucím oddělení výzkumu polymerů na Weizmannově institutu věd a o čtyři roky později profesorem fyzikální chemie na Hebrejské univerzitě. Byl jednou z obětí teroristického útoku na letiště Lod. Před jeho zavražděním byl tehdejší izraelskou ministerskou předsedkyní Goldou Meirovou zvažován na funkci izraelského prezidenta. Tím se nakonec v letech 1973 až 1978 stal jeho bratr Efrajim. (více…)
srpen[editovat zdroj]
Ron Arad (hebrejsky: רון ארד, narozený 5. května 1958) je podplukovník, bojový pilot, navigátor a zbraňový důstojník Izraelského vojenského letectva, který je od října 1986 oficiálně klasifikován jako nezvěstný v boji. Tehdy byl zajat ší'itskou milicí Amal poté, co se katapultoval z poškozeného letounu F-4 Phantom nad jižním Libanonem, a posléze byl předán Hizballáhu.
Jeho osud a okolnosti věznění jsou však dále nejasné a existuje vícero teorií. Podle Hizballáhu v květnu 1988 uprchl a je pravděpodobně mrtvý. Podle zprávy izraelské vojenské zpravodajské služby byl převezen do Íránu, kde jej věznily tamní Revoluční gardy, zemřel v roce 1995 v důsledku nemoci a je pochován kdesi v Libanonu (podle některých zdrojů v údolí Bikáa). Existuje ale i názor, že byl Arad v roce 2003 ještě stále vězněn v Teheránu, či že jej zabily Íránské revoluční gardy, Írán však opakovaně popíral, že by měl o Aradovi jakékoli informace. Izraelská vláda zastává postoj, že je Ron Arad naživu, neboť chybí důkazy o jeho smrti.
V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců zvolen 12. největším Izraelcem všech dob. (více…)
červenec[editovat zdroj]
Chajim Herzog (hebrejsky: 
חיים הרצוג, Chajim Hercog; 17. září 1918 – 17. dubna 1997) byl izraelský generál, diplomat, politik a člen Strany práce (dříve Ma'arach). V letech 1983 až 1993 zastával ve dvou funkčních obdobích úřad izraelského prezidenta.
Pochází ze severoirského Belfastu a jeho otcem byl irský a izraelský vrchní rabín Jicchak ha-Levi Herzog. Vystudoval právo a jeho vojenská kariéra začala již v roce 1936 vstupem do Hagany při arabském povstání v Palestině. Během druhé světové války se jako zpravodajský důstojník Britské armády zapojil do boje proti nacismu, zúčastnil se vylodění v Normandii, bojů o překročení Rýna a osvobození koncentračních táborů. Patří mezi zakladatele izraelské armády a v roce 1948 se zúčastnil bojů o Jeruzalém. Podílel se na zrodu izraelské vojenské zpravodajské služby, v jejímž čele celkem dvakrát stanul.
V letech 1975 až 1978 působil jako stálý zástupce Izraele při Organizaci spojených národů (OSN), kde na obranu židovského státu mnohokrát vystupoval. Jeho projev v souvislosti se schválením rezoluce prohlašující sionismus za druh rasismu byl zařazen mezi projevy, které změnily svět. V roce 1983 dosáhl vrcholu své kariéry, když byl zvolen izraelským prezidentem. (více…)
červen[editovat zdroj]
Maurice de Hirsch (hebrejsky: מוריס הירש, německy: Moritz von Hirsch, plným jménem Moritz svobodný pán von Hirsch auf Gereuth, často popisován jako baron Maurice de Hirsch) byl německý (později francouzský) bankéř židovského původu, filantrop a významný sponzor židovských osidlovacích a vzdělávacích aktivit v 19. století.
Narodil se roku 1831 v Mnichově a pocházel z rodu bohatých židovských bankéřů, kteří byli spřízněni s panovnickými rody a získali šlechtický titul. Baron de Hirsch získal rozsáhlé bohatství zejména díky úspěšnému investování do výstavby železnic. Získal koncesi na výstavbu železnic v Osmanské říši. Podílel se také na budování cukrovarnického a těžařského průmyslu. V roce 1890 se jeho majetek odhadoval na 100 milionů dolarů v tehdejší hodnotě. Své jmění začal baron de Hirsch používat na rozsáhlé filantropické aktivity ve prospěch Židů.
V roce 1891 založil de Hirsch Židovské kolonizační sdružení, organizaci s globálním záběrem, jejímž úkolem bylo pomáhat židovským emigrantům z východní Evropy se usazovat v zámoří, zejména v Brazílii a Argentině, kde pro ně měly vznikat zemědělské osady. Činnost sdružení se rozšířila i do tehdejší osmanské Palestiny, kde vzniklo několik zemědělských osad, které byly klíčové pro počátek novověkého židovského osidlování této země. Mezi baronem de Hirschem a sionisty ovšem nebyla shoda. Baron například odmítl žádost o finanční podporu pro sionistické hnutí, protože nepovažoval vznik židovského státu za reálný. (více…)
květen[editovat zdroj]
Věra Weizmannová (hebrejsky: ורה ויצמן, rodným jménem Věra Kacmanová; 27. listopadu 1881 – 24. září 1966) byla manželka prvního izraelského prezidenta Chajima Weizmanna, první dáma Státu Izrael, lékařka a sionistická aktivistka.
Narodila se v Rostově na Donu a lékařské vzdělání získala v Ženevě ve Švýcarsku. V roce 1906 se vdala za Chajima Weizmanna, se kterým měla později dva syny. Od roku 1913 získala začala pracovat jako lékařka na klinikách pro kojence a vyvinula pokročilé techniky pro kojeneckou výživu a dohled. V roce 1920 se stala jednou ze zakladatelek Mezinárodní ženské sionistické organizace (WIZO) a po čtyřicet let stála společně s Rebecou Sieffovou v jejím čele. Po vypuknutí druhé světové války věnovala veškeré své úsilí Aliji mládeže.
Během izraelské války za nezávislost se zaměřila na léčbu a rehabilitaci raněných vojáků. Bezprostředně po válce založila Společnost handicapovaných veteránů z války za nezávislost a působila jako její prezidentka. Založila též dvě centra pro rehabilitaci zraněných vojáků, a to Bejt Kaj v Nahariji a rehabilitační oddělení v nemocnici Šeba. Mimo to podporovala řadu dobrovolnických organizací a desítky dalších soukromých a státních charitativních organizací. (více…)
duben[editovat zdroj]
Ze'ev Boim (hebrejsky: זאב בוים, žil 30. dubna 1943 – 18. března 2011) byl izraelský politik za stranu Kadima a bývalý ministr bydlení a výstavby. V minulosti byl členem strany Likud a za vlády Ariela Šarona zastával funkce ministra absorpce imigrantů a ministra zemědělství. Koncem roku 2005 Likud společně s Arielem Šaronem opustil a poté vstoupil do nově vzniklé strany Kadima.
Sloužil jako velitel roty obrněné divize Izraelských obranných sil a původním povoláním byl učitel (působil jako ředitel střední školy ve městě Kirjat Gat a sloužil jako výchovný emisař v Mexiku). V minulosti působil také ve funkci starosty města Kirjat Gat a od roku 1996 až do své smrti v roce 2011 byl poslancem Knesetu. (více…)
březen[editovat zdroj]
Jisra'el Me'ir Lau (hebrejsky: ישראל מאיר לאו, narozen 1. června 1937) je předseda památníku holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě, vrchní rabín Tel Avivu a bývalý aškenázský vrchní rabín Izraele (1993–2003). V roce 2005 mu byla udělena Izraelská cena za jeho celoživotní přínos izraelské společnosti a státu. Pochází z polského města Piotrków Trybunalski, kde se narodil do rodiny rabína. V roce 1945 byl osvobozen americkou armádou v koncentračním táboře Buchenwald a během holocaustu zahynula celá jeho rodina, s výjimkou dvou sourozenců a strýce. V červenci 1945 imigroval do britské mandátní Palestiny, kde studoval v ješivách Kol Tora, Ponevež a Knese Chizkijahu. V letech 1978 až 1988 působil jako vrchní rabín Netanji a od 9. června 2005 je vrchním rabínem Tel Avivu. Tento post zastával již v minulosti, a to od roku 1985 do roku 1993, kdy byl jmenován aškenázským vrchním rabínem Izraele, kterým byl až do roku 2003. (více…)
únor[editovat zdroj]
vynecháno
leden[editovat zdroj]
Dr. Chajim Arlozorov (hebrejsky: חיים ארלוזורוב, celým jménem Vitalij Viktor Chajim Arlozorov, rusky: Виталий Виктор Хаим Арлозоров; 23. února 1899 – 16. června 1933), někdy též Chajim Arlosoroff, byl významný levicový sionistický vůdce, čelný představitel hnutí dělnického sionismu v britské mandátní Palestině, filosof, básník a ředitel politického odboru Židovské agentury. V roce 1933 sehrál klíčovou roli v dohodě mezi sionistickou exekutivou a vládou nacistického Německa, která umožnila emigraci více než 50 tisíc německých Židů, společně se ziskem německého zboží za peníze, které emigranti uložili na zvláštní účet v německé bance. Arlozorov byl zabit pouhé dva dny po návratu z německých jednání během procházky po pláži v Tel Avivu. I přesto, že pachatel ani motiv vraždy nebyl nikdy zjištěn, vražda samotná způsobila mimořádnou nevraživost a nenávistnou kampaň uvnitř židovského společenství. (více…)
2010[editovat zdroj]
prosinec[editovat zdroj]
Natalie Portman (hebrejsky: נטלי פורטמן, rodným jménem Natalie Heršlag, hebrejsky: נטלי הרשלג; narozená 9. června 1981, Jeruzalém, Izrael) je izraelsko-americká herečka. Svůj první filmový debut zažila ve třinácti letech ve filmu Léon z roku 1994. Známá se však stala až především díky roli královny Padmé Amidaly v prequelové trilogii Hvězdných válek (Star Wars). Během natáčení Hvězdných válek Natalie, která prohlásila „raději budu chytrá, nežli filmová hvězda,“ dokončila bakalářské studium psychologie na Harvard University.
V roce 2005 získala Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli za roli ve filmu Na dotek, za kterou byla nominována i na Oscara ve stejné kategorii. V květnu 2008 byla nejmladší porotkyní na 61. ročníku filmového festivalu v Cannes. Její režijní debut Eve otevřel v roce 2008 v pořadí 65. ročník Benátského filmového festivalu. (více…)
listopad[editovat zdroj]
_cropped.jpg)
Jicchak Rabin (hebrejsky: יִצְחָק רַבִּין, anglicky: Yitzhak Rabin; 1. března 1922 – 4. listopadu 1995) byl izraelský politik, diplomat a voják. Dvakrát zastával funkci premiéra, poprvé jakožto v pořadí šestý izraelský premiér v letech 1974 až 1977 a podruhé coby v pořadí jedenáctý premiér od roku 1992 až do svého zavraždění v roce 1995. Službou v armádě strávil 27 let a během své vojenské kariéry dosáhl četných úspěchů. V období před vznikem Izraele působil v elitní úderné jednotce Palmach a po vzniku Izraelských obranných sil (IOS) zastával řadu vysokých velitelských pozic. V letech 1964 až 1968 byl náčelníkem Generálního štábu IOS a jako takový naplánoval a dohlížel na izraelský vojenský úspěch v šestidenní válce v roce 1967. Podílel se také na formování izraelské vojenské doktríny a vývoji výcvikových technik a bitevních strategií.
Kromě úřadu premiéra zastával celou řadu ministerských postů v izraelské vládě (např. ministra obrany, vnitra, práce, školství, zdravotnictví). Ve svých politických názorech se dostal od razantního potírání první palestinské intifády politikou „železné pěsti“ až po mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Výrazným způsobem se zasadil o schválení mírových dohod z Osla, historicky prvních mírových dohod s palestinskou reprezentací, díky nimž vznikla Palestinská samospráva. V 70. letech došlo za jeho vlády k podpisu dohody s Egyptem, která později umožnila dojednání mírové smlouvy s touto zemí. Díky jeho přičinění Izrael dále v roce 1994 uzavřel mírovou smlouvu s Jordánskem. Za jeho mírové úsilí mu byla spolu s Šimonem Peresem a Jásirem Arafatem téhož roku udělena Nobelovu cenu míru. Jeho mírové aktivity a územní ústupky v rámci mírových jednání však rozdělily izraelskou společnost. Mezi jádro tvrdých odpůrců Rabinovy politiky, kam se řadila především izraelská pravice a radikální náboženské kruhy, patřil i ortodoxní izraelský student Jigal Amir, který na Rabina v roce 1995 spáchal atentát. Zraněním ze tří výstřelů z pistole Rabin po převozu do nemocnice podlehl. (více…)
říjen[editovat zdroj]
Josef Trumpeldor (hebrejsky: יוסף טרומפלדור, rusky: Иосиф Трумпельдор; 1. prosince 1880 – 1. března 1920) byl raný sionistický aktivista a židovský veterán rusko-japonské války, který se stal nejvíce dekorovaným vojákem Ruské armády. Společně se Ze'evem Žabotinským se podílel na založení Sionského sboru mezkařů (Zion Mule Corps), aby posléze v této jednotce bojoval během bitvy o Gallipoli. Zemřel při obraně židovské osady Tel Chaj před tlupou arabských nájezdníků a stal se sionistickým a později izraelským národním hrdinou. (více…)
září[editovat zdroj]
Mordechaj Ardon (hebrejsky: מרדכי ארדון, rodným jménem Max Bronstein; 13. července 1896 – 18. června 1992) byl izraelský malíř původem z Haliče, považovaný mnohými uměleckými kritiky „za největšího izraelského umělce.“ Ve 20. letech 20. století studoval ve Výmaru na umělecké škole Bauhaus pod vedením malířů Johanna Ittena, Lyonela Feiningera, Vasilije Kandinského a Paula Kleea. Kvůli vzestupu nacismu byl okolnostmi nucen opustit Německo a odejít do Prahy (mezi důvody patřilo i jeho komunistické smýšlení). Československo nakonec opustil v roce 1933, kdy podnikl aliju do britské mandátní Palestiny.
Usadil se v Jeruzalémě, hebraizoval si jméno a začal učil na Bezalelově akademii umění a designu, jejímž se stal později ředitelem. Přednášel na Hebrejské univerzitě a pracoval jako umělecký poradce na izraelském ministerstvu školství a kultury. Jeho nový domov v Izraeli odrážela i jeho díla, v nichž přetvářel izraelskou krajinu a své zájmy v duchovnu, židovských dějinách a tradici. Za svá umělecká díla byl oceněn prestižními cenami, mezi něž patří cena UNESCO, udělená na benátském Bienalle v roce 1954, či Izraelská cena z roku 1963. (více…)
srpen[editovat zdroj]
Vynecháno
červenec[editovat zdroj]
Theodor „Teddy“ Kollek (hebrejsky: טדי קולק, rodným jménem Kollek Tivadar; 27. května 1911 – 2. ledna 2007) byl v letech 1965 až 1993 starostou Jeruzaléma a zakladatelem Jeruzalémské nadace. Narodil se v Rakousku-Uhersku na území dnešního Maďarska a byl rodiči pojmenován podle sionistického vůdce Theodora Herzla. Do tehdy ještě mandátní Palestiny podnikl s rodiči aliju v roce 1935. O dva roky později patřil k zakladatelům kibucu Ejn Gev. Během druhé světové války se pokoušel zastupovat židovské zájmy v Evropě a po válce zastupoval Haganu ve Washingtonu a usiloval o získání zbraní pro armádu nového státu. Stal se blízkým přítelem premiéra Davida Ben Guriona a působil jako generální ředitel premiérského úřadu.
Úřad jeruzalémského starosty zastával v celkem šesti funkčních obdobích a byl pětkrát opětovně zvolen, a to v letech 1969, 1973, 1978, 1983 a 1989. V roce 1993 v 82 letech neochotně kandidoval na sedmé funkční období, avšak prohrál v souboji s kandidátem Likudu a budoucím izraelským premiérem Ehudem Olmertem. Během jeho funkčního období se Jeruzalém proměnil v moderní město, zvláště po jeho sjednocení v roce 1967. Podle deníku The Jerusalem Post si vybudoval označení „největší budovatel Jeruzaléma od dob Heroda Velikého.“ (více…)
červen[editovat zdroj]
Rita Jahan-Farouz (hebrejsky: ריטה יהאן-פרוז, uměleckým jménem Rita; * 24. březen 1962) je izraelská zpěvačka a herečka, jejímž žánrem je popmusic. Narodila se v íránském hlavním městě Teherán a do Izraele podnikla aliju v roce 1970. Kariéru zpěvačky započala jako osmnáctiletá v izraelské armádě, do povědomí izraelské veřejnosti se však dostala až o dva roky později v národním kole soutěže Eurovision Song Contest. Ve stejný rok vydala své debutové album Rita, které se stalo třikrát platinové. V letech 1988 a 1989 byla v soutěži izraelského rádia zvolena zpěvačkou roku. V roce 1990 zastupovala Izrael v soutěži Eurovision Song Contest, ale nepostoupila do užšího výběru. Během své pěvecké kariéry vydala k roku 2010 celkem jedenáct alb, z nichž pět se stalo platinovými. (více…)
květen[editovat zdroj]
Chana Seneš (hebrejsky: חנה סנש, maďarsky: Szenes Anikó, anglicky: Hannah Szenes; 17. července 1921 – 7. října 1944) byla maďarská Židovka a jedna ze 37 Židů žijících v mandátní Palestině, dnešním Izraeli, kteří byli vycvičeni Britskou armádou, aby jako parašutisté seskočili během druhé světové války nad územím Jugoslávie, aby pomohli zachránit maďarské Židy před deportacemi do nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.
Chana byla zatčena na maďarské hranici, uvězněna a mučena, avšak odmítla prozradit podrobnosti o svém poslání a nakonec byla popravena zastřelením. V Izraeli je považována za národní hrdinku, je zde po ní pojmenován kibuc Jad Chana a četné ulice a rovněž je zde známá její poezie. (více…)
duben[editovat zdroj]
Edmond James de Rothschild (19. srpna 1845 v Paříži – 2. listopadu 1934 v Paříži) byl francouzsko-židovský podnikatel a šlechtic. Tento člen francouzské větve bankéřského rodu Rothschildů se však vlastnímu finančnímu podnikání věnoval jen okrajově. Jeho hlavními zájmy bylo podpora umění a vědy. Koncem 19. století k tomu přibyla i podpora židovské kolonizace tehdejší osmanské Palestiny, kde baron Rothschild prováděl výkupy pozemků a zakládání zemědělských osad.
Když se židovské osady jako Rišon le-Cijon a Zichron Ja'akov zřízené v Palestině v 80. letech 19. století dostaly do ekonomických potíží, převzal je pod svou správu. Síť jeho vesnic v Palestině se postupně rozrůstala a na přelomu století již čítala dvanáct osad. Ty pak všechny v roce 1899 přesunul pod správu Židovského kolonizačního sdružení.
Celkem během svého života vykoupil v Palestině pozemky v rozloze téměř 500 000 dunamů (500 kilometrů čtverečních) a přispěl ke vzniku téměř 30 osad. V roce 1929 byl pro své zásluhy o osidlování Palestiny jmenován baron Rotschild čestným předsedou Židovské agentury. (více…)
březen[editovat zdroj]
Jicchak Navon (hebrejsky: יצחק נבון, narozen 9. dubna 1921, Jeruzalém, Britský mandát Palestina) je bývalý izraelský politik, diplomat, prozaik, dramatik a pedagog. V letech 1978 až 1983 zastával funkci izraelského prezidenta. Byl prvním sabrou (Židem narozeným na území země izraelské či Izraele), který se stal izraelským prezidentem a zároveň byl prvním sefardským prezidentem Izraele.
Než se stal prezidentem, zastával různé funkce v izraelské státní správě, a to především na ministerstvu školství a kultury, kde se zasadil o rozvoj v mnoha oblastech, který je patrný dodnes (například komunitní centra matnas). Byl osobním tajemníkem prvního ministerského předsedy Davida Ben Guriona a ve dvou různých obdobích byl po více než 20 let poslancem Knesetu za strany Rafi a Stranu práce. Celkem šest let byl ministrem školství a kultury v izraelské vládě. Mimo politiku byl aktivní v mnoha oblastech umělecké tvorby; je autorem dvou muzikálů, několika povídek a televizního seriálu. Ve veškeré své umělecké tvorbě se zaměřoval na sefardskou komunitu. Podle telefonického průzkumu veřejného mínění z prosince 2007 jej považovalo nejvíce Izraelců za nejlepšího izraelského prezidenta v historii státu. (více…)
únor[editovat zdroj]
Ješajahu Leibowitz (hebrejsky: ישעיהו ליבוביץ, žil 1903–1994) byl izraelský filozof a vědec, známý svými otevřenými, často kontroverzními názory na židovství, etiku, náboženství a politické otázky. Od roku 1936 přednášel na fakultě matematiky a přírodních věd na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, později se tamtéž stal profesorem biochemie, organické chemie a neurofyziologie. Jeho náboženská filozofie spočívá na jednoznačné tezi, že judaismus se vyjadřuje naplňováním micvot a ve snášení jha micvot, nikoli ve věroučných zásadách a dogmatech, ve kterých se ani po mnoha generacích nedospělo ke všeobecné shodě. V protikladu k jeho přísnému pohledu na některé podstaty náboženství, byl překvapivě liberální v jiných (postavení ženy v judaismu, homosexualita).
Byl nemilosrdným kritikem izraelských hodnot a národní politiky. Mnohé jeho výroky by vytržením z kontextu zněly až antisionisticky, avšak toto opakovaně dementoval prohlášením, že je sionista. Pro své odmítavé stanovisko k státnímu systému v Izraeli, kde politické strany ovládají chod rabinátů, vystupoval Leibowitz od založení státu jako důsledný zastánce úplné odluky židovského náboženství od státu, neboť byl přesvědčen že stávající stav korumpuje víru. (více…)
leden[editovat zdroj]
Harel Levy (hebrejsky: הראל לוי; narozený 5. srpna 1978, kibuc Nachšonim) je izraelský profesionální tenista. Na žebříčku ATP byl nejvýše klasifikován na 30. místě ve dvouhře (2001) a 71. místě ve čtyřhře (2008).
Sportovní kariéru přerušil dvakrát díky vojenské službě v izraelské armádě a vážnému zranění kyčle. Ve dvouhře již na okruhu ATP porazil Peta Samprase, Michaela Changa, Andyho Roddicka, Igora Andrejeva nebo Igora Kunicyna. Probojoval se do finále turnaje série Masters Series v Torontu, dále pak ve Nottinghamu a zvítězil ve čtyřhře v Newportu (Rhode Island). (více…)
2009[editovat zdroj]
prosinec[editovat zdroj]
Uziel Gal (hebrejsky: עוזיאל "עוזי" גל, vlastním jménem Gotthard Glass; 15. prosince 1923, Výmar, Výmarská republika – 7. září 2002, Filadelfie, USA) byl izraelský konstruktér, který se stal autorem samopalu Uzi. Pocházel z Výmarské republiky a před emigrací do mandátní Palestiny žil ve Spojeném království. Byl členem Hagany a později důstojníkem Izraelských obranných sil (IOS). Při konstrukci samopalu vycházel z československého modelu samopalu vzor 24. (více…)
listopad[editovat zdroj]
Ada E. Jonat (hebrejsky: עדה יונת, narozena 22. června 1939, Jeruzalém) je izraelská odbornice na krystalografii, mezi jejíž významné počiny patří výzkum struktury ribozomu. K roku 2009 působí jako ředitelka Helen and Milton A. Kimmelman Center for Biomolecular Structure and Assembly Weizmannova institutu věd. V roce 2009 získala Nobelovu cenu za chemii za objasnění struktury a funkce ribozomu, čímž se stala historicky první izraelskou ženskou laureátkou Nobelovy ceny a teprve čtvrtou ženou, která získala Nobelovu cenu za chemii.
Za svůj výzkum získala řadu cen, včetně Wolfovy ceny za chemii v roce 2006 či Izraelskou cenu za chemii v roce 2002. (více…)
říjen[editovat zdroj]
Ja'el Na'im (hebrejsky: יעל נעים, * 6. února 1978, Paříž, Francie) je izraelsko-francouzská zpěvačka a textařka. Ve Spojených státech se stala známou v roce 2008 poté co společnost Apple použila její píseň New Soul v reklamní kampani pro notebook MacBook Air. Úspěch této písně z ní udělal první izraelskou zpěvačku, která se dostala do žebříčku deseti nejúspěšnějších písní. V prestižním americkém žebříčku Billboard Hot 100 dosáhla sedmého místa. (více…)
září[editovat zdroj]
Levi Eškol (hebrejsky: לֵוִי אֶשְׁכּוֹל, rodným jménem Levi Školnik (hebrejsky:לֵוִי שׁקוֹלנִיק, rusky: Леви (Лев) Шкoльник; 25. října 1895, Oratov, Ruské impérium (nyní Ukrajina) – 26. února 1969, Jeruzalém, Izrael) byl v pořadí třetí izraelský premiér. Tuto funkci zastával od roku 1963 až do své smrti v roce 1969. Během své politické kariéry dále zastával posty ministra financí, obrany, zemědělství a bydlení. Byl členem levicové strany Mapaj, kterou přetransformoval na Ma'arach. Stal se prvním izraelským premiérem, který zemřel během svého funkčního období. (více…)
srpen[editovat zdroj]
Uri Cvi Greenberg nebo též Uri Cvi Grinberg (hebrejsky: אורי צבי גרינברג, 22. září 1896 – 8. května 1981) byl izraelský básník, novinář a poslanec Knesetu za stranu Cherut. Pocházel z chasidské rodiny v Haliči a velmi jej ovlivnily protižidovské pogromy po první světové válce a hebronský masakr, jehož byl svědkem po alije do Izraele. Celá jeho rodina zahynula během holocaustu. Greenberg patřil mezi nejradikálnější příslušníky revizionistického hnutí a byl členem Irgunu a Lechi. V roce 1957 mu byla za přínos hebrejské literatuře udělena Izraelská cena. (více…)
červenec[editovat zdroj]
Abba Eban (hebrejsky: אבא אבן; 2. února 1915, Kapské Město, Jihoafrická republika – 17. listopadu 2002, Tel Aviv, Izrael) byl izraelský diplomat a politik. Původem jihoafrický Žid, od roku 1939 pracoval pro Chajima Weizmanna, po válce v Židovské agentuře a od roku 1947 na více než deset let jako izraelský diplomat při Organizaci spojených národů. V roce 1959 vstoupil do politiky a jako člen Knesetu za stranu Mapaj zastával v 60. a 70. letech funkce ministra zahraničí a školství. Mimo své diplomatické a politické činnosti byl akademickým pracovníkem, přednášel na mnohých univerzitách a byl ředitelem Weizmannova institutu v Rechovotu. (více…)
červen[editovat zdroj]
Ezer Weizman (hebrejsky: עזר ויצמן; 15. června 1924 – 24. dubna 2005) byl v pořadí sedmý prezident Státu Izrael v letech 1993 až 2000. Za druhé světové války byl bojovým pilotem britského Královského letectva. Po skončení války v kariéře letce pokračoval i v rámci Izraele, kde v roce 1958 stal velitelem Izraelského vojenského letectva. Ze své funkce velitele operací Generálního štábu se v roce 1967 velkou měrou podílel na mimořádném úspěchu Izraelských obranných sil (IOS) v šestidenní válce.
Jako politik byl poslancem izraelského parlamentu (Knesetu) a ke konci 70. let ministrem obrany. Mimo to zastával několik dalších ministerských funkci, jmenovitě posty ministra dopravy, vědy a technologie a ministra pro arabské záležitosti. Mimořádným způsobem se zasadil o přijetí egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979. (více…)
květen[editovat zdroj]
Robert John Aumann (hebrejské jméno: Jisra'el Aumann, hebrejsky: ישראל אומן; narozen 8. června 1930, Frankfurt nad Mohanem, Výmarská republika) je izraelský matematik, člen americké Národní akademie věd a profesor na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Zároveň je hostujícím profesorem na Stony Brook University a je jedním ze zakládajících členů Centra pro teorii her v ekonomii při Stony Brook University.
V roce 2005 obdržel Nobelovu cenu za ekonomii za svou práci o konfliktu a kooperaci v analýze teorie her. Cenu sdílí s Thomasem Schellingem. (více...)
duben[editovat zdroj]
Širi Maimon (hebrejsky: שירי מימון; * 17. května 1981) je izraelská popová zpěvačka a herečka, která v roce 2005 reprezentovala Izrael na soutěži Velká cena Eurovize, kde se dostala do finále. V září 2005 vydala album s názvem Širi Maimon, které během několika měsíců získalo zlatou desku za více než 20 tisíc prodaných desek. V březnu 2006 začala vystupovat v divadle Ha-Bima v muzikálové verzi izraelského kultovního filmu The Band. V roce 2008 získala ocenění MTV Europe Music Awards v kategorii Best Israeli Act (doslova „Nejlepší izraelské vystoupení“) a v soutěži o nejlepší evropské vystoupení se umístila na třetím místě a zanechala tak za sebou vítěze Velké ceny Eurovize z roku 2008 Dimu Bilan a britskou zpěvačku Leonu Lewis. (více...)
březen[editovat zdroj]
Vladimír Ze'ev Žabotinský MBE (hebrejsky: זאב ז'בוטינסקי; rusky: Зеэв Жаботинский; anglicky: Ze'ev Jabotinsky, rodné jméno Vladimír Jevgenjevič Žabotinský; 18. října 1880, Oděsa, Ruské impérium (nyní Ukrajina) - 4. srpna 1940, New York, USA) byl jedním z nejvýznamnějších židovských vůdců 20. století, zakladatel revizionistického sionismu, spisovatel, řečník, voják a zakladatel židovské sebeobranné organizace v Oděse. V první světové válce pomáhal v rámci britské armády zformovat Židovskou legii a byl zakladatelem a vůdcem tajné židovské národní vojenské organizace Irgun (Irgun Cvaj Leumi nebo Ecel). (více...)
únor[editovat zdroj]
Benjamin Netanjahu, známý pod přezdívkou Bibi, (hebrejsky: בִּנְיָמִין "ביבי" נְתַנְיָהוּ, * 21. října 1949, Tel Aviv, Izrael), byl 9. izraelským premiérem a je předsedou strany Likud. Jako vůdce konzervativní strany Likud byl premiérem od června 1996 do července 1999. Dodnes je jediným izraelským premiérem, který se narodil po založení státu. Celkem třikrát zastával post ministra financí a poslední funkční období v tomto úřadu ukončil rezignací na protest proti jednostrannému stažení z Gazy, které obhajoval tehdejší premiér Ariel Šaron. Po odchodu Šarona převzal 20. prosince 2005 vedení strany. V prosinci 2006 se stal oficiálním vůdcem opozice v Knesetu a předsedou strany Likud. V srpnu 2007 zvítězil v primárkách Likudu, když porazil Mošeho Feiglina. V minulosti zastával různé ministerské posty. (více...)
leden[editovat zdroj]
Plukovník Giora „Hawkeye“ Epstein (hebrejsky: גיורא אפשטיין, * 1938), dnes Giora Even, je penzionovaný plukovník Izraelského vojenského letectva (IAF). Epstein sestřelil 17 letadel, z nichž všechna byla egyptská. S tímto počtem potvrzených sestřelů se drží na světové špičce stíhacích pilotů a je považován za „eso es.“
Aktivním pilotem izraelského letectva byl v letech 1963 až 1998, kdy ve věku 59 odešel do penze. Jako mnoho bývalých pilotů izraelského letectva dnes slouží jako kapitán společnosti El Al. (více...)
2008[editovat zdroj]
prosinec[editovat zdroj]
Ehud Barak (hebrejsky: אֵהוּד בָּרָק, rodným jménem Ehud Brog, * 12. února 1942, Mišmar ha-Šaron, Britský mandát Palestina) je izraelský politik, bývalý premiér Izraele, současný ministr obrany a předseda Strany práce. V minulosti zastával řadu ministerských postů v izraelské vládě. Pro své přesvědčení, že mír nenastane, pokud nebude Izrael silný, je označován jako „jestřábí holubice“.
Před politickou kariérou byl důstojníkem Izraelských obranných sil (IOS). Úspěšnou vojenskou kariéru završil v roce 1991, kdy se stal v pořadí 14. náčelníkem generálního štábu izraelské armády.
Funkci 10. premiéra Státu Izrael zastával v letech 1999 až 2001. Po prohře v premiérských volbách v roce 2001 začal podnikat, byl poradcem národních a mezinárodních firem a přednášel. Do vrcholné politiky se vrátil 12. června 2007, když byl ve stranických volbách zvolen předsedou Strany práce. Ve vládě Ehuda Olmerta byl jmenován ministrem obrany po odstupujícím Amiru Perecovi. (více...)
listopad[editovat zdroj]
Šimon Peres (hebrejsky: שמעון פרס, původním jménem Szymon Perski; 2. srpna 1923) je devátým prezidentem Státu Izrael. Dvakrát zastával funkci premiéra a jednou zastupujícího premiéra. Byl členem 12 vlád a politické kariéře se věnuje přes 66 let. Do Knesetu byl poprvé zvolen v listopadu 1959 a s výjimkou tříměsíční přestávky v roce 2006 byl jeho členem až do roku 2007, kdy se stal prezidentem.
Narodil se roku 1923 v polské Višnievě a roku 1934 se spolu se svou rodinou přestěhoval do mandátní Palestiny. Od založení Státu Izrael zastával řadu diplomatických a vojenských funkcí. Během své politické kariéry vystřídal pět politických stran: Mapaj, Rafi, Ma'arach, Stranu práce, Kadimu a ve dvou z nich (Ma'arach a Strana práce) byl předsedou strany. V roce 1994 obdržel společně s Jicchakem Rabinem a Jásirem Arafatem Nobelovu cenu míru za mírové rozhovory, které vyústily v Oselské dohody, jichž se zúčastnil jako izraelský ministr zahraničí. Počátkem roku 2007 byl nominován stranou Kadima v prezidentských volbách a 13. června 2007 byl Knesetem zvolen prezidentem státu. (více...)
říjen[editovat zdroj]
Chajim Nachman Bialik (hebrejsky: חיים נחמן ביאליק; 9. ledna 1873, Radi, Volyň, Ukrajina – 4. července 1934, Vídeň, Rakousko) byl židovský básník píšící v hebrejštině a jidiš. Bialik je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších hebrejských básníků a za izraelského národního básníka. (více...)
září[editovat zdroj]
Ilan Ramon (hebrejsky: אילן רמון; 20. června 1954, Ramat Gan, Izrael - 1. února 2003, nad Texasem, USA) byl bojový pilot izraelského vojenského letectva a později první izraelský kosmonaut. Ramon byl specialistou pro užitečné zatížení na misi raketoplánu Columbia STS-107, která skončila havárií, při které zahynul spolu s šesti dalšími členy posádky, když se raketoplán vracel z vědecké mise. Ramon je jako jediný neamerický občan nositelem civilního ocenění Congressional Space Medal of Honor. Jako bojový pilot se v roce 1980 zúčastnil operace Opera, při níž byl zničen irácký jaderný komplex Osirak. Zúčastnil se Jomkipurské i První libanonské války. (více...)
srpen[editovat zdroj]
Jicchak Perlman (hebrejsky: יצחק פרלמן, * 31. srpna 1945, Tel Aviv-Jaffa, Britský mandát Palestina (nyní Izrael)) je slavný izraelsko-americký houslista, dirigent, pedagog a několikanásobný držitel ceny Grammy za nejlepší komorní výkon. Je pokládán za jednoho z anejvýznačnějších houslistů konce 20. století.
Přestože je sólista, vystupuje také často se svým dobrým přítelem a předním izraelským houslistou Pinchasem Zukermanem. Kromě vážné hudby hraje též jazz a klezmer. Jako sólista se podílel na hudbě k mnoha filmům, z nichž mezi nejznámější patří Schindlerův seznam. (více...)
starší[editovat zdroj]
| Text | |
|---|---|
| 1 |  Generál Ariel Šaron, hebrejsky: אריאל שרון, rodným jménem Ariel Scheinermann, přezdívaný Arik, (* 27. února 1928 v mošavu Kfar Malal v nynějším Izraeli) je izraelský voják, politik a bývalý premiér Izraele. Jeho vojenská kariéra byla velice úspěšná až do operace Mír pro Galileu (1982), kdy ho dočasně z politiky a definitivně z armády vyhnal skandál okolo masakru civilistů v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla, který spáchali libanonští falangisté v odvetě za zavraždění svého vůdce, libanonského prezidenta Bašíra Džamáíla. V roce 2005 prosadil Izraelský plán jednostranného stažení, který znamenal evakuaci všech Izraelců žijících v Pásmu Gazy. (více...) |
| 2 |  Chajim Azriel Weizmann (hebrejsky:חיים עזריאל ויצמן; * 27. listopadu 1874, Motal, Pinsk, Ruské impérium, † 9. listopadu 1952, Rechovot, Izrael) byl chemik, který vyvinul novou metodu výroby acetonu, prostřednictvím bakteriální fermentace. Známý je však především jako sionistický vůdce, prezident Světové sionistické organizace a první prezident Státu Izrael. Do funkce prezidenta Izraele byl zvolen 1. února 1949 a setrval v ní až do své smrti v roce 1952. Založil také Weizmannův institut věd (The Weizmann Institute of Science) ve městě Rechovot v Izraeli. (více...) |
| 3 |  Golda Meirová (hebr. גּוֹלְדָּה מֵאִיר) (rozená Golda Mabovitz'; 3. květen 1898 Kyjev – 8. prosinec 1978 Jeruzalém) byla spoluzakladatelkou státu Izrael. Působila ve funkcích ministryně práce a ministryně zahraničních věcí. Byla také čtvrtou premiérkou státu Izrael (17. březen 1969 - 11. duben 1974). Stejně jako Margaret Thatcherová, byla i Golda Meirová nazývaná Železná lady. David Ben Gurion ji jednou popsal jako jediného muže v kabinetu. Doposud je jedinou ženou, která vykonávala funkci premiéra státu Izrael. Zemřela 8. prosince 1978 v Jeruzalémě na následky rakoviny. (více...) |
| 4 |  Theodor Herzl byl rakouský židovský novinář, nejvýznamnější představitel sionismu a „duchovní otec“ Státu Izrael. V reakci na Dreyufusovu aféru, kterou jako novinář pozoroval v Paříži, sepsal svoje nejznámější dílo Židovský stát (Der Judenstaat). Zorganizoval 1. sionistický kongres, který svolal do švýcarské Basileje na 29. srpna 1897. Na tomto kongresu bylo odsouhlaseno založení Světové sionistické organizace a Židovského národního fondu, který za peníze ze sbírek vykupoval půdu v Palestině. Na jeho počet byl pojmenován kopec v západním Jeruzalémě - Herzlova hora, na němž je sám Herzl pohřben, a který je od roku 1951 izraelským národním hřbitovem. (více...) |