Jisra'el Me'ir Lau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jisra'el Me'ir Lau
Narození1. června 1937 (22. sivanu 5697) (86 let)
Piotrków Trybunalski, Druhá Polská republika
Povolánírabín a spisovatel literatury faktu
Denominaceortodoxní judaismus
Hlavní působištěTel Aviv
VzděláníKol Tora, Ponevež a Knesses Chizkiyahu
OceněníIzraelská cena (2005)
rytíř Řádu čestné legie
čestný doktor Bar-Ilanovy univerzity
Cena rabi Kooka
Katzova cena
… více na Wikidatech
OtecMoše Chajim Lau
Děti
  • David Lau
  • Moše Chajim Lau
PříbuzníNaftali Lau-Lavie
oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jisra'el Me'ir Lau (hebrejsky ישראל מאיר לאו‎, narozen 1. června 1937) je předseda památníku holocaustu Jad vašemJeruzalémě, vrchní rabín Tel Avivu a bývalý aškenázský vrchní rabín Izraele (1993–2003). V roce 2005 mu byla udělena Izraelská cena za jeho celoživotní přínos izraelské společnosti a státu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Přeživší z Buchenwaldu, Jisra'el Me'ir Lau v náručí Elazara Schiffa, po připlutí do Haify (15. července 1945)

Narodil se v polském městě Piotrków Trybunalski do rodiny rabína. Jeho otec, Moše Chajim Lau, byl posledním vrchním rabínem městě Piotrków Trybunalski a zemřel ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Sám Lau byl v roce 1945, v necelých osmi letech, osvobozen americkou armádou v koncentračním táboře Buchenwald.[1] Během holocaustu zahynula celá jeho rodina, s výjimkou staršího bratra Naftali Lau-Lavie, polovičního bratra Jehošuy Lau-Hagera a strýce, který žil v mandátní Palestině.

V červenci 1945 imigroval do britské mandátní Palestiny, kde studoval ve státní náboženské škole a následně v ješivách Kol Tora, Ponevež a Knese Chizkijahu.[2] V roce 1961 se stal rabínem a později se oženil s dcerou bývalého telavivského vrchního rabína. V letech 1978 až 1988 působil jako vrchní rabín Netanji.[2] Je ženatý a má osm dětí.[1] Jeho syn David Lau působil jako vrchní rabín Modi'inu a od r. 2013 je vrchním aškenázským rabínem Izraele. Jeho synovci jsou Binjamin Lau, pedagog a aktivista hnutí náboženského sionismu, a Amichaj Lau-Lavie, zakladatel a umělecký ředitel židovského divadelního souboru Storahtelling.

V roce 1993 se setkal s papežem Janem Pavlem II.Římě. Šlo o první setkání papeže s izraelským vrchním rabínem od vzniku Izraele v roce 1948.[3][4] Od 9. června 2005 je vrchním rabínem Tel Avivu. Tento post zastával již v minulosti, a to od roku 1985 do roku 1993, kdy byl jmenován aškenázským vrchním rabínem Izraele, kterým byl až do roku 2003. Na jaře 2006 se v izraelském tisku objevily spekulace, že by rabi Lau mohl být zvažován jako kandidát na izraelského prezidenta.[5] Dne 9. listopadu 2008 byl izraelskou vládou jmenován ředitelem památníku Jad vašem.[6] 13. dubna 2011 mu francouzský prezident Nicolas Sarkozy udělil nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie za podporu dialogu mezi vírami.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yisrael Meir Lau na anglické Wikipedii.

  1. a b Israel Meir Lau [online]. Jad vašem [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Rabbi Israel Meir Lau [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7. S. 230. 
  4. COWELL, Alan. Pope Meets a Chief Rabbi, Feeding Talk of Israeli Ties [online]. The New York Times, 1993-09-22 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SOMFALVI, Attila. Officials: PM wants Rabbi Lau as president [online]. Ynetnews, 2006-05-16 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Rabbi Israel Meir Lau Appointed Chairman of the Yad Vashem Council [online]. Jad vašem, 2008-11-09 [cit. 2011-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-10. (anglicky) 
  7. SHEFLER, Gil. Sarkozy awards Legion of Honor to former chief rabbi [online]. The Jerusalem Post, 2011-4-14 [cit. 2011-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]